1)

Článek 2 bod 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,

musí být vykládán v tom smyslu, že

pro účely kvalifikace uvedené smlouvy jako „smlouva uzavřená na dálku“ ve smyslu tohoto ustanovení není relevantní skutečnost, že spotřebiteli je před uzavřením smlouvy mezi ním a obchodníkem i při něm nápomocen jím vybraný jiný obchodník, který inicioval navázání kontaktu mezi tímto spotřebitelem a prvně uvedeným obchodníkem a který se podílel na formulování podstatných prvků obsahu této smlouvy.

2)

Článek 2 bod 7 směrnice 2011/83

musí být vykládán v tom smyslu, že

pokud strany smlouvy, kterou nelze považovat za „smlouvu uzavřenou na dálku“ ve smyslu tohoto ustanovení, uzavřou výlučně s využitím prostředků dálkové komunikace dodatek k této smlouvě týkající se doplňkových služeb majících ve vztahu ke službám sjednaným uvedenou smlouvou druhořadý význam, představuje tento dodatek „smlouvu uzavřenou na dálku“ ve smyslu uvedeného ustanovení, jsou-li splněny v něm stanovené podmínky.

3)

Směrnice 2011/83

musí být vykládána v tom smyslu, že

v případě, že spotřebitel odstoupil od smlouvy uzavřené na dálku na konci lhůty pro odstoupení prodloužené v souladu s jejím čl. 10 odst. 1, kdy již byla poskytnuta plnění, která jsou předmětem této smlouvy a která nelze vrátit, může obchodník platně tvrdit, že tento spotřebitel svým jednáním právo odstoupit od smlouvy zneužil, pokud ze všech okolností vyplývá, že uplatnění tohoto práva spotřebitelem neodpovídá cílům sledovaným touto směrnicí, pokud jde o jeho informování a bezpečnost při transakcích s obchodníky, a dále že svým jednáním se spotřebitel snažil zneužívajícím způsobem získat výhodu na úkor tohoto obchodníka.