1)

Musí být zásada nezávislosti soudů stanovená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s jejím článkem 2 vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby státní orgány, kterým náleží pravomoci provádět vyšetřování a podat obžalobu, prováděly prověřování soudců pro spáchání trestného činu pouze na základě skutečnosti, že nebyl použit vnitrostátní zákon přijatý nejvyšším zákonodárným orgánem, jelikož vnitrostátní soud konstatoval jeho rozpor s unijním právem, a je přípustné, aby tyto státní orgány, které nemají žádné soudní funkce, přezkoumávaly správnost rozhodnutí soudů, pokud jde o použitelnost unijního práva, a popřípadě, pokud mají za to, že unijní právo není v dané věci relevantní, navrhly, aby byl soudcům uložen kárný trest?

2)

Musí být článek 267 SFEU ve spojení s čl. 23 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie vykládán v tom smyslu, že v případě podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu unijního práva jsou všechny ostatní vnitrostátní soudy, kterým byl předložen spor, jehož vyřešení závisí na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, povinny přerušit řízení, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování unijního práva?

3)

Je přípustné, aby se vnitrostátní soudy při posuzování slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů s unijním právem samostatně dovolávaly zásad právního státu zakotvených v článku 2 SEU, a to včetně zásady proporcionality při omezování základních práv občanů?

4)

Je přípustné odůvodnit použitelnost ustanovení Listiny základních práv Evropské unie na základě zásad právního státu zakotvených v článku 2 SEU, včetně zásady proporcionality při omezování základních práv občanů, a to s ohledem na skutečnost, že tyto zásady platí pro všechny členské státy a jsou součástí pravomocí Unie?

5)

Musí být zásady právního státu zakotvené v článku 2 SEU, včetně zásady proporcionality při omezování základních práv občanů, ve spojení s požadavkem přiměřenosti trestných činů a trestů, jakož i s požadavkem zavádět omezení, která jsou nezbytná a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého, zakotvenými v čl. 49 odst. 3 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava stanovená v článku 53 a čl. 343b odst. 5 NK, podle kterých je povinně vyžadována konfiskace nástroje nebo předmětu trestné činnosti, aniž by byla stanovena možnost soudu posoudit, zda je zajištěna rovnováha mezi vzájemně si konkurujícími právy občanů, závažností spáchaného trestného činu a osobností pachatele?

6)

Který výklad je pro vnitrostátní soudy směrodatný při uplatňování článku 53 a čl. 343b odst. 5 NK v případě rozporu mezi rozhodnutím vnitrostátního ústavního soudu a rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie?