Žaloba podaná dne 22. ledna 2026 – LS a další v. ECB

(Věc T-45/26)

(C/2026/1358)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: LS a 19 dalších žalobců (zástupci: S. Orlandi, advokát)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí předsedy ECB ze dne 12. listopadu 2025, kterými byly zamítnuty stížnosti žalobců,

—	uložil ECB, aby v souladu s nařízením č. 260/68 (1) přepočítala částky vyplácené na základě skončení služebního poměru, včetně náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok.

—	uložil ECB povinnost vrátit neoprávněně sraženou daň a zaplatit kompenzační úroky ve výši sazby ECB pro hlavní refinanční operace navýšené o 3,5 %.

—	uložil ECB náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod, vycházející z porušení nařízení č. 260/68 (články 3, 6 a 10) a ze zneužití řízení.

—

ECB nesprávně použila čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 260/68, když pro výpočet sazby daně použitelné na částky vyplácené na základě skončení služebního poměru použila ve jmenovateli „zdanitelnou částku“ namísto „základu daně“, což vedlo k systematickému nadměrnému zdanění. Rovněž nezajistila jednotné uplatňování ve všech orgánech, jak to vyžaduje článek 10. ECB se tím, že opravy označila jako „ex gratia“, snažila vyhnout všem právním důsledkům nezákonných výpočtů, což představuje zneužití postupu.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení základního práva na rovné zacházení (článek 20 Listiny základních práv Evropské unie).

—	ECB tím, že nápravná opatření omezila na částky vyplacené po 1. listopadu 2021, zavedla svévolné rozdílné zacházení založené výlučně na časovém omezení.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení práva na řádnou správu a povinnosti jednat s náležitou péčí (článek 41 Listiny).

—	ECB byla poté, co po několika letech interního přezkumu uznala systémovou chybu, povinna v souladu s povinností jednat s náležitou péčí a zásadou řádné správy napravit její účinky spravedlivým, důsledným a nediskriminačním způsobem.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 31 odst. 2 Listiny a článku 7 směrnice 2003/88 (2).

—	ECB protiprávně vyloučila příspěvky z výpočtu náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok, ačkoli během pracovního poměru jsou příspěvky zahrnuty do výpočtu placené dovolené za kalendářní rok.

Pátý žalobní důvod, vycházející z nezajištění úplné náhrady a nepřiznání kompenzačních úroků.

—	Neoprávněně sražené částky musí být vráceny spolu s kompenzačními úroky ode dne neoprávněné platby až do vrácení. ECB tím, že odmítla přiznat úroky, a to i v případě částečných opravných plateb, porušila zásadu plné náhrady.

(1) Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 260/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství (Úř. věst. 1968, L 56, s. 8).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9).