OBSAH

1.

Úvod

1

2.

Minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy

5

2.1.

Rozsah požadavků

5

2.2.

Příslušné definice

5

2.2.1.

Definice jiných než obytných budov v oblasti působnosti článku 9

5

2.2.2.

Definice energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov

6

2.3.

Odstupňovaný přístup k navrhování minimálních norem energetické náročnosti jiných než obytných budov

6

2.3.1.

KROK 1: Určení zdrojů údajů a charakterizace fondu jiných než obytných budov

7

2.3.1.1.

Využití stávajících údajů o fondu budov a doplňkových zdrojů údajů

7

2.3.1.2.

Statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc

10

2.3.2.

KROK 2: Definování ukazatele (ukazatelů) a výchozí hodnoty energetické náročnosti a stanovení prahových hodnot energetické náročnosti.

11

2.3.2.1.

Ukazatel pro provádění minimálních norem energetické náročnosti

11

2.3.2.2.

Výchozí hodnota pro systém minimálních norem energetické náročnosti

13

2.3.2.3.

Prahové hodnoty energetické náročnosti pro minimální normy energetické náročnosti

17

2.3.2.4.

Prahové hodnoty energetické náročnosti po roce 2033

19

2.3.2.5.

Dočasná úprava prahové hodnoty v případě vážného poškození způsobeného přírodní katastrofou

20

2.3.3.

KROK 3: Návrh správy minimálních norem energetické náročnosti a pravidel souladu

20

2.3.3.1.

Správa a odpovědnosti

20

2.3.3.2.

Soulad: určení budov/vlastníků pro plnění minimálních norem energetické náročnosti

22

2.3.3.3.

Soulad: zřízení mechanismu pro zajištění souladu

23

2.3.3.4.

Volitelné: umožnění výjimek pro jednotlivé budovy

26

2.3.4.

KROK 4: Vytvoření podpůrného rámce

32

2.3.4.1.

Účel podpůrného rámce a hlavní aspekty

32

2.3.4.2.

Mechanismy podpory

33

2.3.5.

KROK 5: Vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí

33

2.3.5.1.

Monitorování

34

2.3.5.2.

Systém sankcí

34

3.

Trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov

35

3.1.

Rozsah požadavků

35

3.2.

Definice

35

3.2.1.

Definice obytných budov v oblasti působnosti článku 9

35

3.3.

Návrh trajektorie pro renovaci fondu obytných budov

36

3.3.1.

KROK 1: Určení zdrojů údajů a klasifikace fondu obytných budov

37

3.3.1.1.

Zdroje údajů a předběžná klasifikace a kategorie budov

37

3.3.1.2.

Odhad energetické náročnosti obytných budov na základě certifikátů energetické náročnosti a údajů o fyzikálních charakteristikách budov

38

3.3.1.3.

Statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc

38

3.3.2.

KROK 2: Stanovení trajektorie a milníků pro dosažení postupného snížení průměrné spotřeby primární energie

39

3.3.2.1.

Průměrná spotřeba primární energie v roce 2020

40

3.3.2.2.

Milníky a dílčí cíle

41

3.3.2.3.

Způsobilá opatření ke snížení průměrné spotřeby primární energie ve fondu obytných budov

42

3.3.2.4.

Požadavky na podávání zpráv o trajektorii

43

3.3.2.5.

Odhad počtu nebo podlahové plochy budov, které mají být renovovány, aby se dosáhlo snížení průměrné spotřeby primární energie

44

3.3.3.

KROK 3: Stanovení dílčího cíle dosáhnout alespoň 55% snížení průměrné spotřeby primární energie renovací 43 % energeticky nejnáročnějších budov

44

3.3.3.1.

Stanovení prahové hodnoty pro 43 % energeticky nejnáročnějších budov

44

3.3.3.2.

Odhad počtu nebo podlahové plochy budov pro dosažení každého dílčího cíle

45

3.3.4.

KROK 4: Přijetí politických opatření ke snížení průměrné spotřeby primární energie

46

3.3.4.1.

Minimální normy energetické náročnosti pro obytné budovy

46

3.3.4.2.

Finanční podpora

47

3.3.4.3.

Finanční podpora na renovaci energeticky nejnáročnějších budov

47

3.3.4.4.

Finanční podpora zranitelným skupinám na renovaci budov

47

3.3.4.5.

Režimy podpory založené na energetické náročnosti

48

3.3.4.6.

Technická pomoc

48

3.3.4.7.

Monitorování dopadu

49

1.   ÚVOD

Článek 9 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (1) zavádí pro členské státy nové požadavky na snížení energetické náročnosti stávajícího fondu budov. Tento text poskytuje členským státům návod, jak do vnitrostátních právních předpisů začlenit požadavky na stanovení minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy a na vymezení trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov (článek 9).

Touto přílohou se nemění právní účinky směrnice o energetické náročnosti budov a není jí dotčen závazný výklad uvedené směrnice poskytnutý Soudním dvorem.

2.   MINIMÁLNÍ NORMY ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI PRO JINÉ NEŽ OBYTNÉ BUDOVY

2.1.   Rozsah požadavků

Minimální normy energetické náročnosti jsou regulačním nástrojem, který má stimulovat rozsáhlou renovaci stávajících budov. Odstraňují hlavní překážky bránící renovaci, jako jsou rozdělené pobídky a struktury spoluvlastnictví, jež nelze odstranit ekonomickými pobídkami, jak je rovněž uvedeno v 25. bodě odůvodnění. V tomto bodě odůvodnění se dále uvádí, že obecným cílem minimálních norem energetické náročnosti je postupně ukončit používání energeticky nejnáročnějších budov, a tím snížit energetickou náročnost fondu budov.

U jiných než obytných budov čl. 9 odst. 1 požaduje, aby členské státy vytvořily vnitrostátní systém minimálních norem energetické náročnosti založený na stanovení minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy. Uvedené normy zajistí, aby budovy nepřekročily stanovenou maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti. Cílem tohoto systému je snížit energetickou náročnost energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov do určitého data použitelnosti norem.

2.2.   Příslušné definice

2.2.1.   Definice jiných než obytných budov v oblasti působnosti článku 9

Neexistuje žádná výslovná definice jiné než obytné budovy. Jiná než obytná budova je budova, která je využívána k jinému účelu než obytnému, tj. administrativní budovy, budovy zdravotnických zařízení, budovy pro velkoobchod a maloobchod, budovy pro vzdělávání, sportovní zařízení, hotely a restaurace. Jedná se o neúplný seznam jiných než obytných budov podle jejich využití v souladu s bodem 6 přílohy I.

Pokud jde o budovy určené ke smíšenému využití, tj. budovy, které zahrnují bytové jednotky i jiné než obytné ucelené části budov (např. obytná budova s obchody v přízemí), mohou členské státy určit nejvhodnější přístup a podle 34. bodu odůvodnění se mohou rozhodnout, zda s nimi nakládat jako s obytnými či jinými než obytnými budovami, popř. jako s kombinací obou.

Pokud se renovuje budova určená ke smíšenému využití, je třeba zabránit dvojímu započítávání snížení energetické náročnosti. Snížení proto musí být jasně přiřazeno k obytné nebo jiné než obytné části fondu.

Do oblasti působnosti čl. 9 odst. 1 spadají všechny jiné než obytné budovy bez ohledu na to, zda je vlastník nebo uživatel veřejným nebo soukromým subjektem. Energetické renovace veřejných budov s jiným než bytovým využitím by proto mohly přispět jak k dosažení prahových hodnot minimálních norem energetické náročnosti, tak k ročnímu cíli renovací stanovenému podle článku 6 směrnice o energetické účinnosti (směrnice (EU) 2023/1791) (2), pokud tyto renovace splňují požadavky stanovené v obou právních předpisech.

2.2.2.   Definice energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov

V čl. 9 odst. 1 se uvádí, že energeticky nejnáročnější jiné než obytné budovy jsou definovány na základě vnitrostátních prahových hodnot odpovídajících úrovni energetické náročnosti 16 % a 26 % energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov fondu v roce 2020 z hlediska podlahové plochy nebo počtu budov. Členské státy stanoví pro roky 2040 a 2050 další prahové hodnoty s nižšími maximálními prahovými hodnotami energetické náročnosti, aby zajistily postupné ukončení používání energeticky nejnáročnějších budov v průběhu času. Prahové hodnoty lze stanovit pro celý fond jiných než obytných budov nebo podle typu či kategorie budov, například na základě kategorií budov uvedených v příloze I. Kategorie budov by mohly být stanoveny také podle jejich specifičtějšího využití, ale také podle jejich velikosti, typologie, klimatického pásma a kombinace těchto nebo jiných vlastností.

2.3.   Odstupňovaný přístup k navrhování minimálních norem energetické náročnosti jiných než obytných budov

Návrh systému minimálních norem energetické náročnosti, včetně výběru ukazatele, definice prahových hodnot a způsobů plnění norem, je třeba provést v několika krocích. Aby se zajistilo, že budou zohledněny všechny prvky návrhu a že bude vytvořen vhodný rámec, doporučuje se pro návrh a zavedení vnitrostátních systémů minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy těchto pět kroků:

—	určení zdrojů údajů a charakterizace fondu jiných než obytných budov,

—	definování ukazatele (ukazatelů) a výchozí hodnoty energetické náročnosti a stanovení prahové hodnoty energetické náročnosti,

—	návrh správy a pravidel souladu,

—	vytvoření podpůrného rámce,

—	vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí.

Obrázek 1. Doporučené kroky pro návrh systému minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy

V níže uvedených oddílech jsou na základě pěti kroků na obrázku 1 uvedeny příklady a možné varianty různých prvků návrhu minimálních norem energetické náročnosti v souladu s článkem 9. Prvky všech kroků lze kombinovat tak, aby odpovídaly podmínkám jednotlivých členských států, jako jsou specifika stávajícího fondu budov, výskyt určitých překážek a schopnosti je řešit.

2.3.1.   KROK 1: Určení zdrojů údajů a charakterizace fondu jiných než obytných budov

Pro stanovení výchozí hodnoty pro jiné než obytné budovy musí mít členské státy jasnou představu o energetické náročnosti svého fondu jiných než obytných budov k 1. lednu 2020. Členské státy proto musí charakterizovat svůj fond budov, tj. shromáždit a zpracovat příslušné informace, aby mohly popsat fond budov podle jeho hlavních charakteristik a odvodit jeho energetickou náročnost. Tato charakterizace fondu jiných než obytných budov by měla členským státům umožnit seřadit všechny jiné než obytné budovy podle spotřeby energie tak, aby bylo možné následně stanovit maximální prahové hodnoty energetické náročnosti, včetně 16 % fondu jiných než obytných budov pro rok 2030 a 26 % pro rok 2033, a následné prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050. Energeticky nejnáročnější budovy, jejichž spotřeba energie přesahuje maximální prahové hodnoty stanovené pro každý rok, pak budou povinny splňovat minimální normy energetické náročnosti.

Existují přinejmenším dva obecné přístupy k charakterizaci fondu jiných než obytných budov, které lze uplatnit samostatně nebo v kombinaci s využitím a) stávajících údajů o fondu budov a doplňkových zdrojů údajů a/nebo b) statistického výběru vzorků a sběru dat v režimu ad hoc. Uvedené postupy jsou popsány v následujících dílčích oddílech.

Pro jakýkoli přístup zvolený členskými státy se doporučuje stanovit jasný plán, pokud jde o čas a zdroje.

Charakterizace fondu jiných než obytných budov souvisí také se zřízením databáze popsané v článku 22. V případě veřejných budov mohou členské státy využít údaje shromážděné pro účely soupisu veřejných budov podle čl. 6 odst. 5 směrnice o energetické účinnosti, které by mohly být použity pro charakterizaci fondu jiných než obytných veřejných budov. Při počáteční charakterizaci fondu jiných než obytných budov bude třeba identifikovat a využít různé existující databáze. Některé z těchto databází, jako jsou databáze certifikátů energetické náročnosti, 3D modely měst a katastr nemovitostí, by se mohly potenciálně stát trvalými zdroji údajů pro naplnění vnitrostátní databáze energetické náročnosti budov, která je definována v článku 22.

Před charakterizací fondu jiných než obytných budov se doporučuje zvolit ukazatel pro provádění systému minimálních norem energetické náročnosti. V čl. 9 odst. 1 se uvádí, že členské státy se mohou rozhodnout, zda stanoví vnitrostátní prahové hodnoty spotřeby konečné nebo primární energie. Volba upřednostňovaného ukazatele má vliv na typ a rozsah opatření, která lze provést ke snížení energetické náročnosti, a tedy ke splnění povinnosti vyplývající ze systému minimálních norem energetické náročnosti (viz oddíl 2.3.2.1). Proto se doporučuje charakterizovat fond jiných než obytných budov pomocí ukazatele, který bude použit pro systém minimálních norem energetické náročnosti.

Pokud již existují databáze, jako jsou databáze certifikátů energetické náročnosti nebo katastry nemovitostí, může jejich aktualizace a zdokonalení ve srovnání s přístupem zahrnujícím shromažďování údajů od začátku vést k rychlejší a nákladově efektivnější charakterizaci fondu jiných než obytných budov. Při výběru zdrojů údajů pro charakterizaci fondu jiných než obytných budov členské státy zváží klíčové aspekty údajů, jako je vlastnictví, právo na přístupnost, soukromí a bezpečnost, aby byla zajištěna ochrana práv vlastníků budov, nájemců a všech dalších příslušných zúčastněných stran. Tyto aspekty jsou důležité i pro další kroky návrhu systému minimálních norem energetické náročnosti, jak je uvedeno v dalších oddílech.

2.3.1.1.   Využití stávajících údajů o fondu budov a doplňkových zdrojů údajů

2.3.1.1.1.   Zdroje údajů

Členské státy mohou k charakterizaci fondu jiných než obytných budov použít širokou škálu stávajících zdrojů údajů. Informace týkající se energetické náročnosti dílčího souboru nebo segmentů fondu jiných než obytných budov lze případně získat ze zdrojů, jako jsou certifikáty energetické náročnosti, výsledky průzkumu, sčítání lidu, energetické audity nebo souhrnné údaje o změřené spotřebě energie. Energetickou náročnost budovy je možné odhadnout porovnáním s budovami s podobnými charakteristikami – jako je využití, datum výstavby, typologie a lokalita – pro které jsou k dispozici údaje o energetické náročnosti.

Údaje o fyzikálních charakteristikách a dalších vlastnostech fondu jiných než obytných budov, jako je využití, datum výstavby, typologie, lokalita, geometrické charakteristiky nebo údaje o technických systémech budov, lze shromáždit ze zdrojů, jako jsou 3D modely měst, satelitní snímky, digitální deníky budov, údaje z katastru nemovitostí, rejstříky stavebních a územních rozhodnutí, rozhovory s architekty nebo zhotoviteli a další.

Doporučuje se, aby členské státy u různých souborů údajů posoudily jejich kvalitu, úplnost a reprezentativnost. Doporučuje se rovněž pokračovat v automatické aktualizaci těchto souborů údajů a interoperabilitě mezi databázemi.

2.3.1.1.2.   Předběžná charakterizace a kategorie budov

Pro charakterizaci fondu jiných než obytných budov se doporučuje začít předběžným odhadem celkové velikosti fondu budov a podílu budov v jednotlivých kategoriích využití, jako jsou administrativní budovy, budovy zdravotnických zařízení, budovy pro velkoobchod a maloobchod, budovy pro vzdělávání, sportovní zařízení, hotely a restaurace, jak je uvedeno v příloze I směrnice o energetické náročnosti budov. Členské státy se vyzývají, aby používaly zavedené kategorie využití ze stávajících politik, které mohou být podrobnější. To umožní identifikovat segmenty, u nichž může sběr údajů vyžadovat větší úsilí.

Fond jiných než obytných budov se liší nejen z hlediska využití, ale také z hlediska velikosti, typologie, fasádních materiálů a technických systémů budov. Pro získání lepší charakterizace fondu se proto doporučuje rozdělit ho na lépe zvládnutelné části nejen na základě využití budov, ale také na základě některých z těchto dalších rysů. Tento proces mohou podpořit výsledky průzkumů, jako jsou projekty EPISCOPE (3) a TABULA, nebo stávající vnitrostátní kategorizace. Jako kritérium pro vymezení kategorií lze použít také vzory běžných místních nebo regionálních stavebních postupů. Mezi další kritéria patří například datum výstavby, klimatické pásmo a technologie systému vytápění. To umožňuje rozdělit fond jiných než obytných budov na segmenty budov s podobnějšími charakteristikami (např. velké nemocnice (s podlahovou plochou > x m2), které se nacházejí v určitém klimatickém pásmu). To může usnadnit případné vypracování předpokladů pro jednotlivé segmenty a zlepšit výsledky při odhadu energetické náročnosti budov, pro které nejsou k dispozici údaje. Tyto kategorie mohou být také použity k vytvoření různých prahových hodnot pro jednotlivé kategorie budov, jež mohou členské státy definovat.

Klasifikace budov podle období výstavby, lokality nebo klimatického pásma může být propojena s běžnými stavebními postupy. Předpoklady týkající se materiálů, tepelných charakteristik a systémů jiných než obytných budov se mohou například opírat o předchozí zavedené stavební předpisy nebo normy energetické náročnosti, včetně požadavků na tepelné charakteristiky materiálů. Pro předpoklady týkající se materiálů a dalších charakteristik budov postavených v 80. letech 20. století, pro které nejsou k dispozici individuální informace, pak může být použit kodex o energetické účinnosti budov zavedený v tomto období, včetně minimálních požadavků na hodnotu U oken nebo minimální úroveň izolace. Členské státy mohou rovněž vycházet z klasifikací používaných pro jiné účely, například z typologií budov používaných pro účely výpočtu optimálních nákladů.

Předpoklady ohledně stavebních postupů v průběhu let mohou pomoci upřesnit rozhovory s architekty, staviteli a zhotoviteli. Rozhovory mohou také pomoci určit typologii budov, jejich fyzikální charakteristiky a časové rozložení (např. typická výstavba škol v letech 1960–1970).

V případě různých klimatických pásem mohou místní klimatické podmínky klást určité požadavky na stavební postupy, např. v oblastech s chladným klimatem se očekává vyšší úroveň izolace než v teplejších oblastech. Tyto druhy analýz mohou rovněž posílit předpoklady pro budovy bez individuálních údajů.

2.3.1.1.3.   Použití údajů certifikátů energetické náročnosti

Je důležité zajistit, aby dostupné certifikáty energetické náročnosti byly pro fond jiných než obytných budov dostatečně reprezentativní. Reprezentativní soubor údajů odráží charakteristiky celého fondu jiných než obytných budov, například relativní podíl různých kategorií budov podle stáří, velikosti, klimatického regionu atd. Zastoupení certifikátů energetické náročnosti např. veřejných budov by mohlo být nadměrné vzhledem k existující povinnosti zahrnout informace z certifikátů energetické náročnosti veřejných budov do stávajících databází energetické náročnosti podle čl. 10 odst. 6a směrnice 2010/31/EU. Nadměrně zastoupené mohou být i regiony s vysokou hustotou jiných než obytných budov (např. hlavní města nebo města s rozsáhlým sektorem služeb). Je důležité posoudit, zda se tyto případy vyskytují ve specifických klimatických regionech, které nereprezentují situaci zbytku fondu jiných než obytných budov. Podobně by měly být posouzeny i další charakteristiky, jako je velikost a typologie. Nedostatky zjištěné v dostupných údajích certifikátů energetické náročnosti lze řešit shromažďováním dodatečných informací z kategorií budov, regionů nebo klimatických oblastí, které nejsou dostatečně zastoupeny.

Kromě pokrytí podle způsobu využití, velikosti, typologie, klimatického pásma a dalších charakteristik je při použití údajů certifikátů energetické náročnosti důležitá také doba vydání. Certifikáty energetické náročnosti jsou platné deset let a po renovaci budovy nemusel být certifikát znovu vydán. Požadavky na vydání certifikátů energetické náročnosti navíc vnášejí do databáze zkreslení. Certifikáty energetické náročnosti se obvykle vydávají pro nové budovy nebo pro budovy, které jsou na prodejním nebo nájemním trhu. Tyto budovy mohou mít odlišnou energetickou náročnost ve srovnání s budovami, které již dlouhou dobu nejsou na trhu. V neposlední řadě vyžaduje certifikát energetické náročnosti řada subvenčních programů, a to k prokázání snížení energetické náročnosti budov. To může zahrnovat certifikáty energetické náročnosti před snížením i po něm a těsně před snížením nebo těsně po něm.

Pro zpřesnění údajů o aktuálním stavu budovy lze údaje certifikátu energetické náročnosti kombinovat s dalšími informacemi z rejstříků stavebních a územních rozhodnutí a digitálních deníků budov (pokud jsou k dispozici). Uvedené dokumenty mohou poskytnout informace o datu a rozsahu předchozích renovačních prací provedených na budovách.

2.3.1.1.4.   Odhad energetické náročnosti jiných než obytných budov

Jakmile je zajištěno, že údaje certifikátu energetické náročnosti nebo jiné údaje o energetické náročnosti dílčího souboru budov jsou reprezentativní pro celý fond jiných než obytných budov (nebo jeho částí) a jsou k dispozici, mohou se členské státy rozhodnout zkombinovat tyto informace s informacemi o fyzikálních charakteristikách a dalších rysech týchž budov a vytvořit referenční soubor. Kombinace údajů, jako je využití, datum výstavby, lokalita a velikost budov, pro které nejsou k dispozici informace o energetické náročnosti, může být vložena do statistických modelů, jako je multinomická logistická regrese (na základě budov v referenčním souboru), aby se odhadla jejich energetická náročnost. To umožňuje přiřadit hodnotu energetické náročnosti každé budově, pro kterou tyto údaje nejsou k dispozici, a doplnit tak charakterizaci fondu jiných než obytných budov.

Pokud informace o energetické náročnosti dílčích skupin nebo segmentů sektoru jiných než obytných budov nejsou reprezentativní nebo nejsou k dispozici, lze do energetických modelů vložit informace týkající se využití, data výstavby, typologie, lokality, geometrických charakteristik nebo technických systémů pro každou jednotlivou budovu s cílem simulovat provoz budov a odhadnout jejich energetickou náročnost. Podobně jako ve výše popsaném případě to umožňuje přiřadit hodnotu energetické náročnosti budovám, pro něž tyto údaje nejsou k dispozici, a doplnit tak charakteristiku fondu jiných než obytných budov.

Charakterizaci fondu jiných než obytných budov může posílit propojení údajů zdola nahoru (fyzikální charakteristiky budov, lokalita, energetická náročnost atd.) s údaji shora dolů (souhrnné údaje o spotřebě různých nosičů energie, konečná spotřeba energie, vnitrostátní statistiky o stavebních postupech atd.). Odhady založené na údajích zdola nahoru lze podrobit křížové kontrole s dostupnými údaji shora dolů za účelem zpřesnění předpokladů a provedených odhadů.

Doporučuje se, aby členské státy ve svých vnitrostátních plánech renovace budov popsaly zdroje údajů a přístup, který používají pro charakterizaci fondu jiných než obytných budov.

2.3.1.2.   Statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc

V případech, kdy nejsou k dispozici reprezentativní údaje o energetické náročnosti fondu jiných než obytných budov nebo nejsou k dispozici žádné údaje, může charakterizaci segmentů budov podpořit statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc. Sběr údajů lze použít k doplnění stávajících údajů a k pokrytí specifických nedostatků, např. v souvislosti s typy budov, zeměpisnými oblastmi nebo klimatickými pásmy. Tento přístup lze použít samostatně nebo spolu s existujícími údaji k ověření zjištění a posouzení jejich věrohodnosti.

Při použití statistického výběru vzorků se doporučuje mít o fondu jiných než obytných budov předběžný přehled a rozdělit jej do různých kategorií budov s podobnými charakteristikami z hlediska využití, typologie, lokality, data výstavby nebo dalších rysů. V konečném statistickém vzorku by měly být zastoupeny různé kategorie budov.

Je třeba stanovit jasný postup výběru vzorků, např. provedením vícestupňového průzkumu, který kombinuje metody, jako je prověřování obecných informací dostupných ze vzorku budov, následované rozhovory s vlastníky budov a poté kontrolou na místě (4). Informace, které je třeba shromáždit, zahrnují podrobnosti o provozu budovy, poptávce po energii, dodavatelích energie, stavebních materiálech, předchozích renovacích a další relevantní údaje.

Shromážděné informace lze vložit do simulačního modelu a odhadnout energetickou náročnost budov ve vzorku. Výsledky lze rozšířit na zbytek fondu budov se zohledněním počáteční kategorizace. Výsledky je poté možné podrobit křížové kontrole s dostupnými souhrnnými údaji o energetické náročnosti fondu budov, jako tomu bylo v předchozím přístupu.

Tabulka 1

Přístupy k charakterizaci fondu jiných než obytných budov

Přístup	Klíčové požadavky a kroky	Výhody/výzvy
Údaje o fondu budov a doplňkové zdroje údajů	— Dostatečně reprezentativní údaje pokrývající různá hlediska, jako jsou kategorie využití, geografická a klimatická oblast, roky výstavby, velikost, typologie a další. — Posouzení kvality souborů údajů a zjištění nedostatků. — Propojení různých dostupných souborů údajů / zdrojů a doplnění chybějících údajů. — Charakterizace budov, pro které jsou k dispozici údaje o energetické náročnosti, z hlediska využití, typologie atd. Stejným způsobem charakterizace budov bez údajů o energetické náročnosti. — Určení modelu pro odhad energetické náročnosti budov, pro které tyto údaje nejsou k dispozici, na základě jejich charakteristik a referenčního souboru budov.	Výhody Využití stávajících zdrojů údajů. Pokud jsou založeny na certifikátech energetické náročnosti, usnadňuje to použití certifikátu energetické náročnosti jako mechanismu pro zajištění souladu. Užitečné pro zjištění nedostatků, které je třeba vyřešit specializovaným sběrem údajů. Výzvy Údaje v různých databázích obvykle nejsou konzistentní. Pokud není možné provést triangulaci údajů, může zjednodušený odhad energetické náročnosti vést k chybným výpočtům. Překážkou může být vlastnictví údajů a přístup k nim z různých zdrojů.
Statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc	— Stanovení charakteristik vzorku budov, který je reprezentativní pro vnitrostátní fond jiných než obytných budov. — Provedení průzkumu s cílem shromáždit údaje z reprezentativního vzorku fondu jiných než obytných budov. — Použití modelu budovy k odhadu energetické náročnosti fondu jiných než obytných budov.	Výhody Aktuální a specifický přístup vzhledem k požadavkům politiky na zavedení a monitorování systému minimálních norem energetické náročnosti. Údaje by mohly být použity pro účely dalších politik. Výzvy Doba výběru vzorků může být dlouhá. Náklady a míra odezvy.   Spolehlivost modelu budovy.

2.3.2.   KROK 2: Definování ukazatele (ukazatelů) a výchozí hodnoty energetické náročnosti a stanovení prahové hodnoty energetické náročnosti.

Ustanovení článku 9 umožňují členským státům přijmout různá rozhodnutí o některých prvcích systému minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy, jako je volba ukazatele pro zavedení systému minimálních norem energetické účinnosti (spotřeba konečné nebo primární energie), zda vyloučit určité kategorie budov z výchozí hodnoty a zda definovat prahovou hodnotu pro celý fond jiných než obytných budov nebo pro jednotlivé kategorie (viz obrázek 2). Tento oddíl uvádí různá hlediska, která by členské státy měly zohlednit při vymezování těchto rysů pro svůj systém minimálních norem energetické náročnosti.

Obrázek 2. Vymezení klíčových rysů systému minimálních norem energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy

2.3.2.1.   Ukazatel pro provádění minimálních norem energetické náročnosti

V čl. 9 odst. 1 se uvádí, že členské státy si mohou zvolit ukazatel pro maximální prahové hodnoty energetické náročnosti, a to buď spotřebu konečné, nebo primární energie. Výběr upřednostňovaného ukazatele má vliv na typ a rozsah opatření, kterými lze splnit povinnost vyplývající ze systému minimálních norem energetické náročnosti (viz tabulka 2).

Spotřeba konečné energie je množství energie, které musí být dodáno do budovy pro vytápění a chlazení prostoru, přípravu teplé užitkové vody, větrání, vestavěné osvětlení a další technické systémy budovy, aby byl zajištěn standardní provoz budovy po celý rok. Popisuje teoretickou potřebu energie na základě fyzikálních vlastností obvodového pláště budovy a technologie systémů. Primární energie je energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace (viz čl. 2 bod 9). Použití spotřeby konečné energie jako hlavního ukazatele podporuje opatření zaměřená na zlepšení účinného využívání energie v budovách, jako je renovace obvodových plášťů budov a instalace účinnějších systémů vytápění, čímž se řeší dekarbonizace snížením poptávky po energii. Má však omezení, pokud jde o porovnávání zdrojů energie, zavádění obnovitelných zdrojů energie v budovách nebo zohlednění zlepšení v energetické soustavě. Použití spotřeby primární energie by zahrnovalo jak výše popsaná opatření ke zvýšení energetické účinnosti, tak využití energie z obnovitelných zdrojů v budovách, čímž by se podpořila i dekarbonizace dodávek energie do budov. Usnadňuje také porovnávání více nosičů energie.

Pokud úpravy faktorů primární energie nebo váhových faktorů pro jednotlivé nosiče energie vedou k lepšímu výsledku vypočtené energetické náročnosti, musí členské státy tyto úpravy Komisi odůvodnit a prokázat, že odrážejí skutečnou změnu ve skladbě zdrojů energie. Provedené volby a zdroje údajů se uvádějí v souladu s normou EN 17423 nebo jakýmkoli dokumentem, který ji nahrazuje (viz příloha I.2).

Komise doporučuje používat primární energii vzhledem k tomu, že se používá jako hlavní ukazatel v metodice pro výpočet energetické náročnosti (příloha I) a v certifikátech energetické náročnosti.

V souladu s čl. 9 odst. 3 mohou členské státy používat doplňkové ukazatele spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a vyprodukovaných provozních emisí skleníkových plynů vyjádřených v kgCO2/eq/(m2.r). Tyto ukazatele by měly být považovány za doplňkové, tj. mohou být použity ke stanovení druhého požadavku pro jiné než obytné budovy, které jsou nad prahovými hodnotami stanovenými prostřednictvím hlavního ukazatele (spotřeba konečné nebo primární energie). Tento druhý požadavek by mohl pomoci dosáhnout vyšší úrovně využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo dalšího snížení emisí skleníkových plynů. Doplňkové ukazatele proto nemohou nahradit spotřebu konečné nebo primární energie jako hlavní ukazatel pro stanovení prahové hodnoty energetické náročnosti v rámci systému minimálních norem energetické náročnosti.

Pro stanovení výchozí hodnoty a prahových hodnot v souladu s čl. 9 odst. 1 bude rovněž přípustný přístup založený na referenční budově, který používá poměr a prahovou hodnotu vyjádřenou spotřebou konečné nebo primární energie v kWh/(m2r).

Tabulka 2

Možné ukazatele prahové hodnoty

	Výhody	Nevýhody
Spotřeba konečné energie	Podporuje opatření ke snížení energetických potřeb, včetně renovace obvodového pláště budovy, účinných systémů vytápění, nízkonákladových opatření ke snížení tepelných ztrát v rozvodech tepla v budově. Může být snadněji sdělitelná, protože se přímo týká účtů za energii, a proto přímo souvisí s rozhodováním spotřebitelů.	Opatření týkající se dekarbonizace dodávek energie do budov a využívání energie z obnovitelných zdrojů na místě nejsou v ukazateli zohledněna. Srovnání mezi nosiči energie je složitější.
Spotřeba primární energie	Podporuje širší soubor opatření, včetně opatření ke snížení potřeby energie i opatření týkajících se dekarbonizace dodávek energie do budov a využívání energie z obnovitelných zdrojů na místě. Umožňuje přímé srovnání různých nosičů energie. Vychází ze stejného ukazatele, který se používá k určení energetických tříd v certifikátech energetické náročnosti. To by mohlo usnadnit monitorování a kontroly souladu. Dobře zavedený ukazatel ve směrnici o energetické náročnosti budov pro vyjádření energetické náročnosti budov v několika ustanoveních (např. budovy s nulovými emisemi, minimální požadavky na energetickou náročnost).	Spotřeba primární energie se může měnit v důsledku změn ve skladbě zdrojů energie a primárních faktorů, což ztěžuje monitorování. Je třeba zohlednit snížení primární energie prostřednictvím opatření na straně nabídky. Složitější komunikace pro neodborníky.

2.3.2.2.   Výchozí hodnota pro systém minimálních norem energetické náročnosti

V čl. 9 odst. 1 se uvádí, že energetická náročnost jiných než obytných budov se musí snížit tak, aby jejich spotřeba energie byla nižší než maximální prahové hodnoty energetické náročnosti, včetně 16 % fondu jiných než obytných budov pro rok 2030 a 26 % pro rok 2033, a následné prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050. Pro stanovení těchto prahových hodnot musí členské státy stanovit výchozí hodnotu odrážející stav jejich fondu jiných než obytných budov k 1. lednu 2020. Členské státy mohou použít údaje z novějšího roku, než je rok 2020, spolu s příslušnými předpoklady (jako je míra nové výstavby a záznamy o renovacích nebo demolicích), aby interpolací dosáhly realistické charakterizace fondu budov v roce 2020. Členské státy by měly ve svých vnitrostátních plánech renovace budov uvádět údaje od roku 2020 i novější údaje (údaje za rok 2023 pro předložení prvního plánu v roce 2025). To se odráží v šabloně vnitrostátního plánu renovace budov.

Charakterizace fondu jiných než obytných budov popsaná v KROKU 1 je hlavním vstupem pro stanovení výchozí hodnoty a určení prahových hodnot energetické náročnosti.

Směrnice členským státům umožňuje vyjmout určité kategorie budov z minimálních norem energetické náročnosti v souladu s čl. 9 odst. 6 a vyjmout jednotlivé budovy v souladu s čl. 9 odst. 1. Obě ustanovení jsou volitelná a na uplatňování minimálních norem energetické náročnosti mají rozdílné účinky.

Výjimky založené na určitých kategoriích budov, jak je popsáno v čl. 9 odst. 6, vedou k vyloučení vybraných budov z výchozí hodnoty. Hlediska týkající se těchto výjimek jsou vysvětlena v následujícím pododdíle.

Naopak jednotlivé budovy, na něž se vztahuje výjimka podle čl. 9 odst. 1, nemohou být vyňaty z výchozí hodnoty. Tyto budovy jsou popsány v části 2.3.3.4.

2.3.2.2.1.   Výjimky podle čl. 9 odst. 6

Členské státy mohou rozhodnout, že u některých kategorií budov uvedených v čl. 9 odst. 6 uplatní výjimku z požadavků podle čl. 9 odst. 1, jak je uvedeno níže:

a)

Úředně chráněné budovy, např. kvůli jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, nebo jiné budovy představující kulturní dědictví. To platí pouze v případě, že by splnění normy vedlo k nepřijatelné změně charakteru nebo vzhledu budovy nebo že renovace není proveditelná z technického nebo ekonomického hlediska. — Technická proveditelnost existuje, pokud technické vlastnosti technických systémů budovy a budovy (nebo její ucelené části) umožní uplatnění renovačních opatření s cílem splnit požadavek minimálních norem energetické náročnosti. O technické neproveditelnosti se hovoří tehdy, pokud není možné použít renovační opatření ke snížení energetické náročnosti budovy pod prahovou hodnotu minimálních norem energetické náročnosti z důvodu technických omezení, jako jsou konstrukční prvky budovy, materiály, estetika, prostorová omezení a další aspekty. — Ekonomická proveditelnost souvisí s náklady na splnění požadavků minimálních norem energetické náročnosti a se skutečností, zda: i) jsou tyto náklady s ohledem na náklady zamýšleného zásahu přiměřené (např. modernizace technického systému budovy); ii) předpokládané přínosy převáží nad náklady s ohledem na předpokládanou životnost systému nebo případně budovy.

b)	Budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely.

c)	Dočasné užívání (dva roky nebo méně), průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na které se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti.

d)	Obytné budovy, které jsou užívány nebo určeny k užívání buď kratšímu než čtyři měsíce v roce, nebo alternativně po omezenou část roku a jejichž odhadovaná spotřeba energie je nižší než 25 % ze spotřeby, k níž by došlo při celoročním užívání.

e)	Samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2.

f)	Budovy ve vlastnictví ozbrojených sil nebo ústředních vládních institucí, které slouží účelům národní obrany, s výjimkou jednotlivých obytných nebo kancelářských budov pro ozbrojené síly a další zaměstnance orgánů národní obrany.

Pokud se členské státy rozhodnou nezahrnout budovy spojené s některou nebo několika z těchto kategorií do svého vnitrostátního systému minimálních norem energetické náročnosti, musí být tyto budovy vyjmuty z výchozí hodnoty, tj. nebudou při určování prahových hodnot započítány jako součást fondu jiných než obytných budov. Vyloučení tedy není automatické, příslušné vnitrostátní orgány musí rozhodnout, zda výjimky uplatní, a tato rozhodnutí oznámit ve svých vnitrostátních plánech renovace budov. Členské státy ve svých vnitrostátních plánech renovace budov rovněž uvedou odhad podílu budov vyloučených z výchozí hodnoty (viz příloha II přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov). Vyloučení (například historických budov s jiným než bytovým využitím) má tu nevýhodu, že brání těmto budovám a jejich vlastníkům v přístupu k finanční pomoci šité na míru a specializovanému poradenství, které se poskytuje na základě čl. 9 odst. 4 písm. a), b) a d) přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

Pokud se členské státy rozhodnou udělit výjimku jedné nebo více výše uvedeným kategoriím, musí vypracovat jasná a veřejná/transparentní kritéria pro určení, na které budovy se bude výjimka vztahovat. To je důležité při informování vlastníků budov o systému. Pokud se například členský stát rozhodne vyjmout historické budovy nebo budovy představující kulturní dědictví, musí systém minimálních norem energetické náročnosti obsahovat jasnou definici toho, co se považuje za historickou budovu a na jaké typy historických budov se výjimka vztahuje (např. odkazem na katalog historických budov).

2.3.2.2.2.   Diferenciace podle kategorie budov

Výchozí hodnotu a prahové hodnoty pro systém minimálních norem energetické náročnosti je možné stanovit pro celý fond jiných než obytných budov nebo podle typu či kategorie budov. Kategorie budov lze definovat podle jejich využití (příklady v příloze I přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov: administrativní budovy, budovy pro vzdělávání, nemocnice, hotely a restaurace, sportovní zařízení, budovy pro velkoobchod a maloobchod nebo jiné (5)), ale také podle jejich velikosti, typologie, klimatického pásma a kombinace těchto nebo jiných rysů.

Proces kategorizace mohou usnadnit předdefinované kategorie ve stávajících zdrojích údajů, jako jsou katastry nemovitostí nebo sčítání lidu. Pokud jsou budovy definovány podle kategorií, měly by být prahové hodnoty stanoveny pro každou kategorii zvlášť.

Zavedení jednotné prahové hodnoty pro celý fond jiných než obytných budov může proces charakterizace a monitorování zjednodušit. Doporučuje se však klasifikace budov podle kategorií, aby se zabránilo nespravedlivému zacházení s některými segmenty budov.

Například pokud bude výchozí hodnota definována se zohledněním celého fondu jiných než obytných budov, bude se stejná prahová hodnota vztahovat na nemocnice, administrativní budovy i hotely. Tyto typy budov mají v praxi odlišné vzorce spotřeby energie a odlišný potenciál pro její snížení. Pokud by byla stanovena jednotná prahová hodnota pro celý fond jiných než obytných budov, znevýhodnilo by to budovy, které mají vzhledem ke své specifické funkci vyšší spotřebu energie na metr čtvereční. Například nemocnice spotřebovávají více energie kvůli zvýšeným nárokům na větrání. To je staví do nevýhodné pozice při plnění stejné prahové hodnoty ve srovnání s administrativními budovami, které obvykle spotřebovávají méně energie za podobných podmínek, a proto splní stejnou prahovou hodnotu mnohem snadněji.

Další příklad se může týkat budov v různých klimatických pásmech. Energetická náročnost budov stejné kategorie využití (např. hotelů) a podobných rozměrů se může výrazně lišit v závislosti na klimatickém pásmu, ve kterém se nacházejí. Charakteristiky různých klimatických zón (teplota, vlhkost, sluneční záření atd.) mohou vyžadovat odlišné stavební postupy z hlediska materiálů, technických stavebních systémů atd. Například hotel v teplém přímořském podnebí může vyžadovat stínící systémy a rozsáhlé chlazení. Naproti tomu podobně velký hotel v chladném městě mimo pobřeží nemusí potřebovat stínící systémy, ale má vysoké požadavky na vytápění.

Doporučuje se proto zavést různé kategorie, které by zachytily zvláštnosti různých segmentů budov v závislosti na kontextu každého členského státu, s ohledem na různé využití, velikost, typologii, klimatická pásma atd. Klasifikace bude záviset na takových aspektech, jako je současná kategorizace, která může existovat ve stavebních databázích, jako jsou katastry nemovitostí, zda jsou v zemi předem stanoveny klimatické oblasti, zda existují jasná časová období spojená s předchozím kodexem o energetické účinnosti budov se specifickými požadavky na materiály a stavební systémy atd.

Použití stejné prahové hodnoty na všechny jiné než obytné budovy bez zohlednění jejich specifik by mohlo vést k neoptimálním renovacím, které nebudou nákladově efektivní. Definování výchozích hodnot podle kategorií také usnadňuje navrhování lépe cílené podpory renovací a strategií pro provádění minimálních norem energetické náročnosti s ohledem na rozdíly v praxi v oblasti vlastnictví/pronájmu, na odhadované doby renovací, společné rysy a typologie atd. To může také podnítit vývoj inovací, například v oblasti zařízení a stavebních systémů specializovaných pro jednotlivé kategorie (např. nemocnice a administrativní budovy).

2.3.2.2.3.   Konečná výchozí hodnota

Na základě charakterizace fondu jiných než obytných budov provedené v KROKU 1 se shromážděné a odhadnuté údaje o energetické náročnosti jiných než obytných budov použijí k seřazení budov podle zvoleného ukazatele, spotřeby konečné energie nebo spotřeby primární energie.

Pokud se členské státy rozhodnou vyjmout některé kategorie budov uvedené v čl. 9 odst. 6, budou jejich údaje vyjmuty z charakterizace, a tudíž budou vyloučeny z výchozí hodnoty, takže se již v žebříčku neobjeví.

Na základě údajů shromážděných a odhadnutých během charakterizace fondu budov lze budovy seřadit vytvořením četnostního rozdělení budov nebo pomocí údajů pro každou jednotlivou budovu. Pro vytvoření četnostního rozdělení se rozsah údajů (rozdíl mezi minimální a maximální hodnotou spotřeby energie, např. 0–500 kWh/(m2r), rozdělí na požadovaný počet tříd. Rozsah pro každou třídu je definován odpovídajícím způsobem, např. třída 1 odpovídá 0–19 kWh/m2/rok, třída 2 odpovídá 20–39 kWh/m2/rok, třída 3 odpovídá 40–59 kWh/m2/rok atd. Datové body v každé třídě se spočítají a určí se četnost. To lze provést podle počtu budov nebo podle podlahové plochy. Obrázek 3 znázorňuje příklad četnostního rozdělení. Každý sloupec představuje počet budov nebo podlahovou plochu budov v každé třídě. Budovy, které patří do tříd v horní části grafu, mají horší výsledky než budovy ve třídách v dolní části grafu.

Obrázek 3. Fond jiných než obytných budov uspořádaný podle spotřeby energie v četnostním rozdělení

Pro vytvoření výchozí hodnoty na základě údajů pro každou jednotlivou budovu jsou budovy uspořádány podle spotřeby energie, jak je znázorněno na obrázku 4. Každý sloupec představuje jednu budovu. Obrázek 4 má představovat zcela fiktivní fond jiných než obytných budov. Předpokládá se, že fond budov se skládá z 25 budov, proto je pro usnadnění vizualizace uvedeno pouze 25 sloupců. Stejný přístup k vytvoření četnostního rozdělení lze zopakovat pro fond budov čítající tisíce budov. Tento přístup a podobné obrázky jsou použity pro znázornění dalších pojmů a ustanovení v následujících oddílech.

Obrázek 4. Znázornění výchozí hodnoty fondu jiných než obytných budov

Výchozí hodnota by měla obsahovat alespoň počet budov (nebo podlahovou plochu), typ budov (tj. administrativní budovy, budovy zdravotnických zařízení, budovy pro velkoobchod a maloobchod, budovy pro vzdělávání, sportovní zařízení, hotely a restaurace atd.), další kategorie budov (pokud je členský stát definuje) a jejich energetickou náročnost. Výchozí hodnota by měla umožnit identifikaci podskupin energeticky nejnáročnějších budov (např. 16 %, 26 %), aby bylo možné definovat maximální prahové hodnoty energetické náročnosti, jak je vysvětleno v následujícím pododdíle. Bez ohledu na počet kategorií nebo podkategorií zůstává celková část fondu budov, která musí projít renovací, stejná (v počtu budov nebo ploše).

Obrázek 5. Znázornění výchozích hodnot pro různé kategorie fondu jiných než obytných budov

Pokud jsou zavedeny prahové hodnoty pro více kategorií budov, stanoví se pro každou z nich zvláštní výchozí hodnota. Budovy v jednotlivých kategoriích jsou uspořádány podle spotřeby energie. Obrázek 5 znázorňuje případ dvou kategorií, každý sloupec představuje jednu budovu (6). Všimněte si, že každá kategorie může mít různý počet budov s různým rozsahem energetické náročnosti.

2.3.2.3.   Prahové hodnoty energetické náročnosti pro minimální normy energetické náročnosti

Podle článku 9 musí jiné než obytné budovy splňovat specifické prahové hodnoty energetické náročnosti, které nesmí být v určených lhůtách překročeny. Prahové hodnoty energetické náročnosti musí být stanoveny tak, aby je překročilo alespoň 16 % a 26 % vnitrostátního fondu jiných než obytných budov. Tyto prahové hodnoty jsou vyjádřeny v kWh/(m2r) a měly by představovat buď spotřebu konečné, nebo primární energie. Následné prahové hodnoty je třeba stanovit pro roky 2040 a 2050, a to v souladu s postupnou transformací vnitrostátního fondu budov na fond budov s nulovými emisemi.

Členské státy zajistí, aby všechny jiné než obytné budovy byly do roku 2030 pod prahovou hodnotou 16 % a do roku 2033 pod prahovou hodnotou 26 %, pokud se ně nevztahuje výjimka z tohoto ustanovení v souladu s čl. 9 odst. 1 nebo 6.

Pro stanovení prahových hodnot lze použít počet budov nebo podlahovou plochu, jak je vysvětleno níže.

2.3.2.3.1.   Definování prahových hodnot podle počtu budov

Obrázek 6. Stanovení prahové hodnoty 16 %: a) identifikace 16 % budov, b) stanovení prahové hodnoty

Pokud jsou prahové hodnoty stanoveny na základě počtu budov, počítá se počet budov ve výchozí hodnotě od budovy s nejvyšší energetickou náročností, dokud není dosaženo procentního podílu budov uvedeného pro každý milník. Například v roce 2030 bude prahová hodnota stanovena tak, že pokryje 16 % celkového počtu budov, jak je znázorněno na obrázku 6 (a). Spotřeba energie (z hlediska spotřeby konečné nebo primární energie) následující budovy po dosažení 16 % budov musí odpovídat maximální prahové hodnotě energetické náročnosti pro rok 2030, jak je uvedeno na obrázku 6 (b). V tomto příkladu musí být do roku 2030 renovovány všechny budovy patřící do skupiny 16 %, aby se jejich energetická náročnost snížila pod prahovou hodnotu v kWh/(m2r), kterou představuje vodorovná oranžová čára.

Prahovou hodnotu 26 % pro rok 2033 lze stanovit stejným způsobem, jak je znázorněno na obrázku 7. Následné prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050 lze určit stejným přístupem, viz také obrázek 9.

Obrázek 7. Znázornění prahových hodnot energetické náročnosti pro roky 2030 a 2033 pro minimální normy energetické náročnosti

Obrázek 8. Znázornění prahových hodnot energetické náročnosti pro roky 2030 a 2033 pro minimální normy energetické náročnosti při použití více kategorií

Pokud jsou prahové hodnoty definovány pro různé kategorie budov, použije se dříve popsaný postup na každou z výchozích hodnot kategorií, jak je znázorněno na obrázku 8. Prahové hodnoty 16 % a 26 % budou představovat různý počet budov v každé kategorii a prahové hodnoty budou mít různé hodnoty v kWh/(m2r) podle spotřeby energie budov v dané kategorii.

2.3.2.3.2.   Definování prahové hodnoty podle podlahové plochy

Pokud je prahová hodnota stanovena podle podlahové plochy budovy, je přístup podobný jako u metody založené na počtu budov. Podlahová plocha budov ve výchozí hodnotě se počítá od energeticky nejnáročnější budovy, dokud se nedosáhne procentního podílu podlahové plochy uvedeného pro každý milník. V roce 2030 bude tato hodnota odpovídat 16 % celkové podlahové plochy budov zahrnutých do výchozí hodnoty. Spotřeba energie další budovy po dosažení 16 % podlahové plochy musí odpovídat maximálnímu prahu energetické náročnosti pro rok 2030.

V tomto případě je důležité si uvědomit, že i když je prahová hodnota stanovena na základě podlahové plochy, musí být stanoven také počet budov nad touto prahovou hodnotou.

Stejným způsobem lze stanovit i prahovou hodnotu 26 % pro rok 2033 a následné prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050.

Pokud jsou prahové hodnoty definovány pro různé kategorie budov, použije se dříve popsaný postup na každou z výchozích hodnot těchto kategorií.

2.3.2.3.3.   Definice prahové hodnoty podle třídy energetické náročnosti

Stanovení prahových hodnot energetické náročnosti odpovídajících třídě energetické náročnosti je pro členské státy dobrovolné. Jeho výhodou je, že zlepšuje přehlednost systému minimálních norem energetické náročnosti a usnadňuje komunikaci a monitorování.

Pokud je prahová hodnota definována tak, aby odpovídala konkrétní třídě energetické náročnosti v souladu s čl. 19 odst. 2, měla by být definice stále v souladu s čl. 9 odst. 1 třetím pododstavcem. Budovy nad prahovou hodnotou proto musí pokrýt alespoň uvedenou část energeticky nejnáročnějších budov tj. 16 % pro rok 2030, 26 % pro rok 2033 atd.

Toho lze dosáhnout definováním tříd energetické náročnosti G a F certifikátů energetické náročnosti s využitím podílu uvedeného v čl. 9 odst. 1 třetím pododstavci, tj. prahová hodnota 16 % pro G a prahová hodnota 26 % pro F. Alternativně by členské státy mohly také určit třídu G jako prahovou hodnotu 26 % pro fond budov. To by sice poskytlo více prostoru vyšším třídám, ale zároveň by se snížila diferenciace mezi prahovou hodnotou 16 % a 26 %. Budovy by měly být renovovány s cílem snížit energetickou náročnost a dosáhnout lepší třídy energetické náročnosti, než je třída stanovená v prahové hodnotě. Podobně by mohly být použity další třídy (např. D a E), které by představovaly prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050.

2.3.2.4.   Prahové hodnoty energetické náročnosti po roce 2033

Kromě prvních dvou prahových hodnot stanoví členské státy další prahové hodnoty pro roky 2040 a 2050 s hodnotami, které představují postupně nižší úrovně spotřeby energie. Tyto prahové hodnoty uvedou ve svých vnitrostátních plánech renovace budov v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. b).

Maximální prahové hodnoty energetické náročnosti pro roky 2040 a 2050 musí být v souladu s postupnou transformací vnitrostátního fondu budov na fond budov s nulovými emisemi. Prahovou hodnotu pro rok 2040 lze definovat jako střední hodnotu mezi 26 % pro rok 2033 a prahovou hodnotou pro rok 2050 (viz obrázek 10). Přidělení prahové hodnoty pro rok 2040 blíže k 26 % (prahová hodnota pro rok 2033) nebo blíže ke konečné prahové hodnotě pro rok 2050 určí počet budov nebo podlahovou plochu určenou k renovaci v období 2033–2040 a období 2040–2050. Prahová hodnota pro rok 2040, která se blíží konečné prahové hodnotě pro rok 2050, bude vyžadovat, aby většina úsilí o renovaci proběhla v období 2033–2040. Prahová hodnota pro rok 2040 blížící se 26 % však může jiné než obytné budovy, na které se vztahuje povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti pro prahovou hodnotu 2033, motivovat k provedení odpovídajících renovačních opatření, aby již splňovaly nadcházející prahovou hodnotu pro rok 2040. Tím se předejde dvojímu zásahu do budovy, aby byla splněna prahová hodnota pro rok 2033 a následně pro rok 2040. Tyto úspory z rozsahu se doporučuje zohlednit při definování prahových hodnot pro roky 2040 a 2050.

Obrázek 9. Znázornění prahových hodnot pro roky 2040 a 2050 pro minimální normy energetické náročnosti pro fond jiných než obytných budov

Doporučuje se zveřejnit všechny prahové hodnoty a časový harmonogram pro všechny příslušné subjekty co nejdříve a srozumitelným způsobem.

2.3.2.5.   Dočasná úprava prahové hodnoty v případě vážného poškození způsobeného přírodní katastrofou

V čl. 9 odst. 1 posledním pododstavci se uvádí, že v případě vážného poškození části fondu jiných než obytných budov přírodní katastrofou může členský stát maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti dočasně upravit. Tímto způsobem se mohou renovační činnosti zaměřit na renovaci poškozených budov. Úprava prahové hodnoty by měla odpovídat poměrnému podílu energeticky nejnáročnějších budov, který se rovná podílu poškozených budov. Úpravou prahové hodnoty se od energeticky nejnáročnějších budov dočasně nepožaduje dodržování této prahové hodnoty. Pokud bude toto ustanovení použito, budou muset členské státy podat zprávu o úpravách a odhadované době trvání ve svých vnitrostátních plánech renovace budov (článek 3).

Příklad: Pokud krátce před termínem pro dosažení první prahové hodnoty v roce 2030 (odpovídající 16 % energeticky nejnáročnějších budov) dojde k vážnému poškození 1 % fondu jiných než obytných budov v důsledku přírodní katastrofy a členský stát se rozhodne upřednostnit energetickou renovaci poškozených budov, může být maximální prahová hodnota upravena tak, aby ji nově překračovalo 15 % (16 % – 1 %) fondu jiných než obytných budov. Členské státy by měly zajistit, aby podobný počet budov prošel energetickou renovací. V tomto příkladu by mělo být renovováno 1 % poškozeného fondu budov. Po skončení upřednostňování renovace poškozených budov by měla být prahová hodnota upravena. Použití této možnosti by mělo být doprovázeno příslušným prohlášením katastrofy.

2.3.3.   KROK 3: Návrh správy minimálních norem energetické náročnosti a pravidel souladu

Po dokončení výpočtů a určení prahových hodnot je třeba stanovit právní rámec a pravidla souladu. To zahrnuje jmenování příslušných orgánů, vymezení prostředků k prokázání souladu, postup prokazování souladu, kritéria pro výjimky, postup pro podávání žádostí o výjimky atd. Obrázek 10 představuje doporučené obecné kroky pro návrh právní architektury systému minimálních norem energetické náročnosti. Tyto kroky nejsou vyčerpávající a podle zvláštností a specifik každého členského státu mohou být zapotřebí dodatečné prvky. Přestože jsou kroky znázorněny v lineárním průběhu, proces bude zahrnovat iterace, zpětnou vazbu a úpravy různých prvků určených v každém kroku. V následujících oddílech jsou uvedena doporučení pro každý z představených kroků, s výjimkou posledního kroku týkajícího se monitorování a sankcí. Podrobnosti o tomto kroku viz KROK 5. Vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí.

Obrázek 10. Kroky pro návrh právní architektury systému minimálních norem energetické náročnosti

Všechny tyto volby je třeba začlenit do jasného plánu a časového harmonogramu pro zajištění souladu v jednotlivých fázích (tj. před rokem 2030, v období 2030–2033, 2033–2040 a 2040–2050). To umožní vlastníkům a nájemcům budov lépe se připravit a včas reagovat na požadavky minimálních norem energetické náročnosti. Doporučuje se navrhnout právní architekturu systému minimálních norem energetické náročnosti a mechanismus pro zajištění souladu v rané fázi a jasně je sdělit vlastníkům budov, orgánům, stavebním sdružením a dalším klíčovým aktérům, aby se snížila nejistota a omezily se dezinformace a neúplné předpoklady různých skupin klíčových zúčastněných stran.

2.3.3.1.   Správa a odpovědnosti

Členské státy musí začlenit čl. 9 odst. 1 a z něj vyplývající prahové hodnoty do vnitrostátních právních předpisů a zavést systém minimálních norem energetické náročnosti, který lze vymáhat na úrovni vlastníka budovy. Klíčovou součástí architektury systému minimálních norem energetické náročnosti je přidělení příslušných orgánů, vymezení jejich odpovědností a vytvoření systému pro zajištění souladu. Architektura minimálních norem energetické náročnosti musí zajistit, aby vlastníci jiných než obytných budov nad prahovou hodnotou byli o klíčových aspektech systému informováni s dostatečným předstihem, a to včetně informací o dostupné technické a finanční podpoře (jak požaduje čl. 9 odst. 4) a informací o tom, jak prokázat soulad.

2.3.3.1.1.   Jmenování příslušných orgánů

Členské státy mohou navrhnout centrálně organizovaný systém minimálních norem energetické náročnosti, např. vytvořením centrálního registru pro všechny vlastníky jiných než obytných budov spravovaného ústředním veřejným orgánem, jenž by byl rovněž odpovědný za kontroly souladu.

Případně se mohou rozhodnout pro zřízení decentralizovaného systému minimálních norem energetické náročnosti a svěřit odpovědnost např. místním orgánům nebo obcím či veřejným jednotným kontaktním místům, nebo pověřit prováděním energetické agentury, aby systém zavedly na regionální nebo místní úrovni. V obou případech musí členské státy jasně stanovit mandát pro příslušný prováděcí orgán a poskytnout dostatečné zdroje k zajištění hladkého provádění. Příjmy ze systému sankcí by mohly být použity na (částečné) financování administrativních nákladů systému minimálních norem energetické náročnosti (viz KROK 5: Vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí).

Je třeba vymezit role a odpovědnosti za činnosti, jako je oznamování a kontaktování vlastníků budov, kteří musí splnit povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, řízení a kontrola kvality důkazů o souladu, řízení monitorovacího systému a systému sankcí, navrhování nástrojů technické a finanční podpory atd. Pro převzetí role ve správě minimálních norem energetické náročnosti mohou být rovněž vhodné subjekty, které jsou již v pravidelném kontaktu s vlastníky budov, jako jsou společnosti spravující energii v zařízeních nebo budovách nebo subjekty provádějící inspekce.

Zvláště důležité je jasné určení prováděcích orgánů, rolí a odpovědností a jejich sdělení vlastníkům budov. Díky tomu mohou vlastníci budov lépe porozumět systému a, což je velmi důležité, mohou směrovat dotazy nebo předložit potřebnou dokumentaci příslušným orgánům.

Důležitým úkolem prováděcího orgánu je identifikovat vlastníky těch budov, jejichž spotřeba energie přesahuje různé platné prahové hodnoty. Architektura systému musí vyjasnit, jakým způsobem lze přistupovat k vlastníkům budov, na které se pravděpodobně bude vztahovat povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. Provádění minimálních norem energetické náročnosti na regionální/místní úrovni může být výhodné, protože místní subjekty, zejména obce, mohou využívat místně dostupné údaje a informace, jako jsou registry majitelů nemovitostí, místní sdružení vlastníků domů, obchodní rejstříky a další.

Centrálně spravovaný systém však může umožnit důslednější prosazování systému.

2.3.3.1.2.   Spolupráce s vlastníky budov

Doporučuje se zveřejnit všechny prahové hodnoty, časový harmonogram, mechanismus pro zajištění souladu, systémy sankcí a další prvky postupu prosazování pro všechny příslušné subjekty co nejdříve a srozumitelným způsobem.

Při informování vlastníků/nájemců budov o požadavcích na soulad se doporučuje zdůraznit následné prahové hodnoty a časový harmonogram, které se mohou vztahovat na jejich budovy. Vlastníci 16 % a 26 % energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov tak mohou naplánovat renovaci s ohledem na prahové hodnoty energetické náročnosti pro roky 2030, 2033, 2040 a 2050. Tím se maximalizují přínosy, minimalizují náklady, zamezí se efektu uzamčení a povzbudí se vlastníci budov k tomu, aby úroveň ambicí v oblasti renovace a plánování svých individuálních renovačních projektů sladili s vnitrostátním plánem renovace budov (článek 3).

Oslovení konkrétních vlastníků budov by mělo být doplněno poskytnutím informací o podrobnostech požadavků, následných prahových hodnotách, časovém harmonogramu, obecných výhodách renovace, dostupných jednotných kontaktních místech a další dostupné technické pomoci, finančních nástrojích, mechanismu pro zajištění souladu po renovaci a dalších relevantních informací (viz také KROK 4: Vytvoření podpůrného rámce).

Spolupráce s vlastníky budov může být navázána v různých fázích mechanismu pro zajištění souladu navrženého příslušnými orgány. Příklady zahrnují:

—	Neformální podporu s cílem pomoci pochopit systém minimálních norem energetické náročnosti, např. prostřednictvím seminářů, informací prostřednictvím sdružení vlastníků, sdružení zúčastněných stran, komunikace v médiích, letáků atd.

—	Technickou podporu, např. ze strany jednotných kontaktních míst, která pomůže určit nejvhodnější renovační opatření pro snížení energetické náročnosti.

—	Formální opatření příslušných orgánů k zajištění souladu, jako je formální výzva k zajištění souladu.

—

Načasování (postup a lhůty) a způsoby doložení souladu, pokud se vlastníci budov domnívají, že spotřeba energie v jejich budově nepřekračuje platnou prahovou hodnotu. Pokud například vlastník budovy zaregistruje platný certifikát energetické náročnosti, který prokáže, že energetická náročnost budovy je nižší než prahová hodnota, může se sám osvobodit od požadavku na renovaci budovy.

—	Načasování (postup a lhůty) a způsoby předložení důkazů, pokud se na budovu vztahuje výjimka pro určitou kategorii budov nebo individuální výjimka (případ obtížných podmínek).

—	Načasování (postup a lhůty) a způsoby doložení souladu po renovaci budovy v důsledku minimálních norem energetické náročnosti.

—	V případě nedodržení podmínek může následovat formální opatření v souladu s čl. 9 odst. 7, které přijmou příslušné orgány a v případě potřeby soud.

2.3.3.2.   Soulad: určení budov/vlastníků pro plnění minimálních norem energetické náročnosti

Příslušné orgány musí vypracovat metodu pro určení budov, které musí splňovat prahové hodnoty systému minimálních norem energetické náročnosti. Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov nestanoví, jak by se to mělo provést, a dává členským státům v tomto ohledu volnost.

Východiskem může být charakterizace fondu jiných než obytných budov, která je vysvětlena v KROKU 1: Určení zdrojů údajů a charakterizace fondu jiných než obytných budov. Odhady spotřeby konečné nebo primární energie založené na určitých technických charakteristikách budov je možné použít k určení budov, u nichž je pravděpodobné, že spotřeba energie překročí příslušnou prahovou hodnotu. Tato metoda však sama o sobě nemusí být dostačující a pro určení budov a jejich vlastníků, kteří musí splňovat požadavky systému minimálních norem energetické náročnosti, se doporučuje ji zkombinovat s dalšími strategiemi.

U budov s certifikátem energetické náročnosti mohou orgány k posouzení, zda budova splňuje prahovou hodnotu, použít údaje z databáze pro certifikáty energetické náročnosti. Vlastníci těchto budov pak mohou být předem informováni o nutnosti splnit povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. Pokud se změnily předpoklady pro výpočet energetické náročnosti, například změny u primární energie nebo váhových faktorů, může být potřebné upravit hodnoty v certifikátu energetické náročnosti. Kromě toho mohou být údaje v certifikátu energetické náročnosti zastaralé, pokud od vydání certifikátu energetické náročnosti proběhla renovace.

Další možností je využití registrů vlastníků budov nebo systému udělování licencí pronajímatelům (7). Tyto systémy mohou být zavedeny na místní nebo celostátní úrovni s cílem podpořit samostatnou registraci vlastníků budov a poskytovat informace o energetické náročnosti jejich budov. Systémy udělování licencí pronajímatelům, které vyžadují minimální informace o nemovitostech a vlastnících, mohou rovněž usnadnit určení budov na nájemním trhu, které překračují maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti.

Určení cílových budov může usnadnit koordinace mezi veřejnými institucemi a úřady, které vydávají různé licence nebo povolení. Pokud např. vlastník budovy žádá o licenci na pronájem nebo jiná povolení (např. povolení k provozu hotelu), může to být příležitost ke kontrole/vyžádání si důkazů o energetické náročnosti nemovitosti. Vždy, když je vydán nový certifikát energetické náročnosti z důvodu prodeje budovy, pronájmu novému nájemci nebo obnovení nájemní smlouvy, je to příležitost zjistit také energetickou náročnost budovy. Příslušný orgán odpovědný za dodržování systému minimálních norem energetické náročnosti by mohl být automaticky informován, když bude ve vnitrostátní databázi pro certifikáty energetické náročnosti zaregistrován nový certifikát energetické náročnosti, který překračuje stávající platnou prahovou hodnotu. Podobně by se aktualizace certifikátu energetické náročnosti spočívající ve snížení energetické náročnosti pod prahovou hodnotu mohla použít k vyřazení příslušné budovy z kategorie budov, které nejsou v souladu.

2.3.3.3.   Soulad: zřízení mechanismu pro zajištění souladu

Pro splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti musí být budovy, jejichž spotřeba energie přesahuje prahové hodnoty, renovovány tak, aby se jejich energetická náročnost snížila na úroveň pod příslušné prahové hodnoty. Renovační opatření musí vést ke snížení energetické náročnosti budovy z hlediska spotřeby energie, která se přímo zohledňuje při určování energetické náročnosti budov podle přílohy I bodu 1. Způsobilá opatření ke snížení energetické náročnosti budovy a splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti proto zahrnují energetickou renovaci obvodového pláště budovy a výměnu technických systémů budovy, včetně technických zařízení pro vytápění a chlazení prostoru, větrání, ohřev teplé užitkové vody, vestavěné osvětlení, automatizaci a řízení budovy, energii z obnovitelných zdrojů vyráběnou na místě nebo jejich kombinaci.

Důkaz o splnění prahové hodnoty by měl být získán na základě konzistentního přístupu s jasnou metodikou a časovým harmonogramem, aby se předešlo nejasnostem. Mechanismus pro zajištění souladu by se měl skládat ze tří klíčových prvků:

—	zřízeného mechanismu uznávaného na celostátní úrovni,

—	důkazů, které je třeba předložit,

—	podléhání kontrole kvality.

Příkladem mechanismu pro zajištění souladu jsou certifikáty energetické náročnosti, kontrolní seznam s předem definovanými opatřeními, stávající vnitrostátní systémy srovnávacího hodnocení (např. BREEAM, DGNB) a další. Pokud uvedené systémy srovnávacího hodnocení neexistují nebo vyžadují úpravy, je nutné je vytvořit včas v rámci časového rámce období prosazování.

Důkaz může být vydán poskytovatelem z řad třetích stran (např. registrovaným nezávislým odborníkem v případě certifikátu energetické náročnosti). Účelem je jednak vyloučení střetu zájmů, jednak zajištění toho, že posouzení bylo provedeno v souladu s uznávanou metodikou.

Důkazy musí projít postupem posouzení kvality prováděným nezávislou stranou. Doporučuje se zapojit do ověřování kvality příslušné orgány.

Systém certifikátů energetické náročnosti, který je k dispozici ve všech členských státech, je uznávaným nástrojem hodnocení a splňuje všechna výše uvedená kritéria. Proto se doporučuje použít certifikáty energetické náročnosti jako základ pro mechanismus pro zajištění souladu.

Následující pododdíly poskytují více informací o načasování souladu a dva příklady mechanismů pro zajištění souladu: certifikáty energetické náročnosti a seznam renovačních opatření.

2.3.3.3.1.   Načasování souladu

Je nutné jasně definovat, který mechanismus pro zajištění souladu bude použitelný, a pravidla, pokud jde o vydávání, kvalitu a charakteristiky každého z nich. Doporučuje se stanovit tyto prvky dostatečně brzy, aby mohly být výslovně a včas sděleny vlastníkům budov, kteří musí splnit povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti.

Časový harmonogram by měl být v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 1, tj. první použitelná prahová hodnota do roku 2030, druhá použitelná prahová hodnota do roku 2033 atd. Doporučuje se pravidelně připomínat povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti a lhůty pro její splnění. Měly by být sděleny také důsledky a sankce pro vlastníky, jejichž budovy nebudou v souladu (viz KROK 5: Vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí).

Kontroly souladu jsou relevantní ve dvou časových okamžicích: a) pro případy, kdy se vlastníci budov domnívají, že jejich nemovitost je v souladu již v době oznámení povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, tedy mnohem dříve, než jsou data prahových hodnot stanovená v čl. 9 odst. 1; b) pro běžné případy, kdy vlastníci budov provádějí renovační činnosti po oznámení povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti s cílem snížit energetickou náročnost budovy pod platnou prahovou hodnotu. V obou případech musí být uplatněny požadavky na kvalitu a kontrolu (jasná metodika, vydaná třetí stranou, podléhající kontrole kvality) mechanismu pro zajištění souladu.

Vzhledem k tomu, že určení budov a vlastníků budov, kteří musí splnit povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, se může v některých případech opírat o údaje shromážděné před zavedením systému minimálních norem energetické náročnosti a o odhady, mohou nastat případy, kdy budovy označené jako budovy se spotřebou energie vyšší než maximální prahová hodnota ve skutečnosti již povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti splňují, protože jejich spotřeba energie je skutečně nižší než prahová hodnota.

Pokud mají identifikované budovy energetickou náročnost vyšší než příslušná prahová hodnota, může být časový rámec pro zajištění souladu sladěn s časovým harmonogramem popsaným v čl. 9 odst. 1, tj. 2030 pro první prahovou hodnotu, 2033 pro druhou prahovou hodnotu atd. V těchto případech musí vlastníci budov provést renovaci, aby energetická náročnost budovy klesla pod příslušnou prahovou hodnotu ke stanoveným datům. Členské státy by také mohly stanovit dřívější lhůty pro prokázání souladu ze strany vlastníků budov.

2.3.3.3.2.   Důkazy o souladu s využitím certifikátů energetické náročnosti

K prokázání souladu pomocí certifikátu energetické náročnosti je nutné, aby vlastníci budov předložili platné certifikáty energetické náročnosti své nemovitosti, a doložili tak energetickou náročnost budovy vypočtenou podle bodu 1 přílohy I.

Aby byl certifikát energetické náročnosti platný jako mechanismus pro zajištění souladu, musí obsahovat informace o ukazateli vybraném pro systém minimálních norem energetické náročnosti, tj. informace o spotřebě konečné nebo primární energie. Pokud certifikát energetické náročnosti neobsahuje údaje o hlavním ukazateli (např. spotřebě konečné energie) nebo není aktuální (např. budova prošla renovací po získání certifikátu energetické náročnosti), použijí se jiné mechanismy pro zajištění souladu.

Pokud je renovace za účelem splnění minimálních norem energetické náročnosti větší renovací, musí být podle článku 20 vydán certifikát energetické náročnosti. Členské státy by měly této povinnosti využít a použít certifikáty energetické náročnosti jako mechanismus pro zajištění souladu. Příslušný orgán odpovědný za plnění systému minimálních norem energetické náročnosti by mohl být automaticky informován, když bude ve vnitrostátní databázi pro certifikáty energetické náročnosti zaregistrován nový certifikát energetické náročnosti pro budovy v rámci systému minimálních norem energetické náročnosti. Toto lze propojit s monitorovacím mechanismem a vnitrostátní databází energetické náročnosti budov, kterou je třeba zřídit v souladu s článkem 22.

2.3.3.3.3.   Důkazy o souladu na základě seznamu renovačních opatření

Jiný mechanismus pro zajištění souladu by mohl požadovat, aby vlastníci budov předložili důkazy o provedení renovačních činností ze seznamu opatření spojených s minimálními technickými požadavky a výslednými odhady snížení energetické náročnosti.

Tento mechanismus pro zajištění souladu je možné provést dvěma způsoby: a) na základě předem definovaného seznamu minimálních opatření s požadavky na stavební prvky; b) na základě seznamu renovačních opatření doporučených v certifikátech energetické náročnosti jednotlivých budov nebo v pasu pro renovaci budovy (je-li k dispozici). V obou případech členské státy stanoví jasnou metodiku, včetně definice důkazů, které musí být předloženy, kdo je musí předložit (samostatné podání, třetí strana), a metodiku pro posouzení, zda se energetická náročnost budovy snížila na úroveň nižší, než je maximální použitelná prahová hodnota energetické náročnosti. Tento přístup musí v každém případě zajistit, aby byla energetická náročnost budovy dobře stanovena a aby byla splněna prahová hodnota energetické náročnosti stanovená na vnitrostátní úrovni.

U prvního přístupu členské státy definují seznam minimálních opatření, která by snížila energetickou náročnost budovy tak, aby splňovala povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. Seznam by například stanovil standardizovanou hodnotu pro výměnu oken s maximální hodnotou U (nižší než u předchozích oken) nebo zvýšení izolace stěn o několik centimetrů. Tyto hodnoty je možné odhadnout na základě současných renovačních postupů a technologického vývoje, běžných opatření prováděných v různých segmentech jiných než obytných budov nebo energetického modelování více reprezentativních budov.

Opatření musí snížit energetickou náročnost budovy, pokud jde o spotřebu energie na vytápění, chlazení, ohřev teplé užitkové vody, větrání, vestavěné osvětlení nebo jiné technické systémy budovy, neboť tyto prvky mají vliv na výpočet energetické náročnosti budov podle bodu 1 přílohy I. Příklady uvedených opatření zahrnují:

a)	zlepšení izolace vnějších stěn, střech a dalších prvků obvodového pláště, jako jsou okna a dveře;

b)	výměnu systému vytápění za energeticky účinnější variantu;

c)	instalaci systémů automatizace a řízení budov pro monitorování, řízení a optimalizaci energetické náročnosti;

d)	instalaci systému pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na místě.

Vlastníci budov nebo určená třetí strana (např. dodavatel, externí posuzovatel) předloží důkazy (např. doklad o zaplacení) o renovačních opatřeních z předem stanoveného seznamu minimálních opatření, která byla v budově provedena. Energetická náročnost budovy po uplatnění odhadovaných snížení energetické náročnosti musí být nižší než maximální použitelná prahová hodnota energetické náročnosti. Dosažená snížení energetické náročnosti je možné odhadnout sečtením potenciálu snížení energetické náročnosti (8) provedených renovačních opatření. Členské státy zajistí, aby byla zavedena vhodná metodika. Výběr ukazatele může mít vliv na výběr opatření pro renovaci (viz tabulka 2).

Druhý přístup k zajištění souladu založený na seznamu renovačních opatření je spojen s budovami s platným certifikátem energetické náročnosti (včetně doporučení k renovaci) nebo s pasem pro renovaci budovy. V takovém případě musí vlastníci budov nebo určená třetí strana předložit důkazy o tom, že byla provedena renovační opatření doporučená v certifikátu energetické náročnosti nebo v pasu pro renovaci budovy.

Stejně jako u předchozího přístupu musí být energetická náročnost budovy po realizaci celkových snížení energetické náročnosti dosažených prostřednictvím provedených renovačních opatření nižší než maximální použitelná prahová hodnota energetické náročnosti. Celková snížení energetické náročnosti je možné odhadnout na základě úspor energie předpokládaných v certifikátech energetické náročnosti nebo v pasu pro renovaci budov (je-li součástí). Případně mohou být založena na předem definovaných standardizovaných hodnotách energetických zlepšení spojených s každým opatřením, jak bylo uvedeno u předchozího přístupu.

2.3.3.3.4.   Další aspekty týkající se souladu

Členské státy zajistí kvalitu důkazů o souladu. Pokud je soulad založen na certifikátech energetické náročnosti, musí certifikáty energetické náročnosti vydané po provedení přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov ve vnitrostátním právu splňovat příslušná ustanovení zavedená v článcích 19 a 20 a v přílohách I a V.

Pokud členské státy uplatňují některý ze dvou přístupů založených na seznamu renovačních opatření, je možné stanovit, že předložené důkazy a odhady snížení energetické náročnosti budou podléhat kontrolám kvality a řízení prováděným třetí stranou. Příslušný orgán rovněž ověří kvalitu alespoň na základě náhodného výběru vzorků.

Pokud vlastníci budov poskytují důkazy sami, musí být kontroly a řízení přísnější, aby byla zajištěna odpovídající kvalita poskytovaných důkazů a rovné zacházení.

Umožnění různých způsobů prokazování souladu může vlastníkům budov nabídnout větší flexibilitu při plnění tohoto požadavku a podpořit podávání zpráv ze strany vlastníků budov.

Členské státy mohou pro různé kategorie budov používat různé mechanismy pro zajištění souladu.

Mechanismy pro zajištění souladu mohou být spojeny s dalšími výhodami nebo pobídkami, jako je získání certifikátu za dosažené zlepšení nebo zapsání nemovitosti do veřejného seznamu vyhovujících budov, který mohou vlastníci/nájemci budov použít k propagaci svých nemovitostí.

Finanční instituce mohou hrát klíčovou roli nejen při poskytování informací o výhodách a možnostech renovace, ale také při zprostředkování půjček na pokrytí investic do renovace nezbytných pro dosažení souladu s minimálními normami energetické náročnosti.

2.3.3.4.   Volitelné: umožnění výjimek pro jednotlivé budovy

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov umožňuje členským státům vyjmout určité kategorie budov v souladu s čl. 9 odst. 6 a jednotlivé budovy v souladu s čl. 9 odst. 1. Obě ustanovení jsou volitelná a na uplatňování minimálních norem energetické náročnosti mají rozdílné účinky. Výjimky pro kategorie budov podle čl. 9 odst. 6 viz oddíl 2.3.2.2.1. Tento oddíl se týká výjimek pro individuálně určené budovy podle čl. 9 odst. 1 osmého pododstavce.

Budovy, na něž se vztahuje individuální výjimka v souladu s kritérii stanovenými členskými státy, nebudou vyjmuty z výchozí hodnoty pro systém minimálních norem energetické náročnosti. Místo toho musí být součet nerealizovaných opatření ke snížení energetické náročnosti kompenzován dosažením rovnocenného snížení energetické náročnosti v jiných částech fondu jiných než obytných budov (viz oddíl 2.3.3.4.3.2 „Kvantifikace rovnocenných snížení energetické náročnosti“).

Pokud se členské státy rozhodnou uplatnit možnost výjimky pro jednotlivé budovy, stanoví soubor kritérií, která budou jasná, přesná a přísná. Tato kritéria musí být podle článku 3 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov uvedena ve vnitrostátních plánech renovace budov. Kritéria pro uplatnění výjimky na jednotlivé budovy mohou odrážet tři důvody: a) očekávané budoucí využití budovy; b) velmi obtížné podmínky; c) nepříznivé posouzení nákladů a přínosů (více podrobností viz „Kritéria pro výjimky“).

Musí být vybrána tak, aby výjimky byly povoleny pouze ve výjimečných případech a za podmínky, že se prokáže, že soulad s požadavky je pro konkrétní budovu nemožný. K takovým závěrům lze dospět pouze případ od případu a členské státy by pro žádnou kategorii budovy neměly zavádět systematické výjimky. Vlastníci budov musí prokázat, že se na ně vztahuje určité kritérium, aby mohli požádat o individuální výjimku.

Podmínky, za kterých se posuzuje uplatňování kritérií pro výjimky, by měly být stanoveny na úrovni členského státu, nebo pokud se regionální podmínky týkají pouze části území členského státu, na regionální úrovni. V druhém případě by však měly být regionální podmínky popsány ve vnitrostátním plánu renovace budov. Ve všech případech by tyto podmínky měly být zdokumentovány (např. v rámci technických pokynů) a měly by být na území státu, příp. regionu uplatňovány jednotně. Kritéria pro udělení výjimky by měla být vlastníkům budov jasně sdělena jako součást celkového systému minimálních norem energetické náročnosti. Neuplatňování požadavků by mělo být posouzeno prostřednictvím jasných postupů, které stanoví a na které dohlíží orgány veřejné správy.

Doporučuje se zveřejnit kritéria včas a stanovit jasný časový harmonogram a postup pro oznamování výjimek vlastníky budov. Příslušné důkazy (např. certifikát o demolici, nepříznivé posouzení nákladů a přínosů provedené třetí stranou) musí být jednoznačné a jasné pro každou ze tří kategorií výjimek.

2.3.3.4.1.   Zpráva ex ante o odhadovaných individuálních výjimkách

Pokud členské státy povolí individuální výjimky na základě kritérií podle čl. 9 odst. 1 osmého pododstavce, musí provést posouzení ex ante potenciálního podílu budov, na které se tyto výjimky vztahují. Toto posouzení musí být uvedeno ve vnitrostátním plánu renovace budov, jak je stanoveno v článku 3. Členské státy musí zajistit, aby se výjimky neuplatňovaly na nepřiměřený počet jiných než obytných budov. Mezi faktory, které ovlivňují, zda je počet budov, na něž se vztahuje výjimka, nepřiměřený, patří dodatečné administrativní úsilí spojené s monitorováním výjimek a plánováním alternativních opatření.

Existují různé způsoby, jak provést posouzení ex ante potenciálního podílu budov, na něž se vztahuje individuální výjimka. Členské státy by mohly provést odhady na základě typického využití a charakteristik fondu budov a jejich uživatelů. Případně by mohly požadovat, aby vlastníci budov o výjimku požádali předem, a to tak, že ji do určitého data zaregistrují v centrálním registru a prokáží, že splňují kritéria stanovená členskými státy. Druhý přístup je přesnější a může zvýšit povědomí vlastníků o energetické náročnosti jejich budov. Umožňuje také lépe plánovat renovační opatření, která mají být provedena jinde. Členské státy mohou zvolit i kombinaci těchto přístupů.

Doporučuje se, aby členské státy zkontrolovaly počet a podlahovou plochu budov, na něž se vztahuje výjimka, ex post a ověřily, zda se jejich počet shoduje s odhady ex ante.

2.3.3.4.2.   Kritéria pro výjimky

Podle čl. 9 odst. 1 mohou kritéria pro uplatnění výjimky na jednotlivé budovy odrážet tři důvody: a) očekávané budoucí využití budovy; b) velmi obtížné podmínky a c) nepříznivé posouzení nákladů a přínosů.

Kritéria musí být definována co nejkonkrétněji a nejjasněji a musí být podložena ukazateli pro prokázání způsobilosti. Doporučuje se, aby vlastník budovy požádal o výjimku před datem použitelnosti norem a předložil důkaz o způsobilosti, který může být ověřen třetí stranou nebo příslušným orgánem. Důkazy pro žádost o výjimku se stanoví podle platných kritérií. Příklady kritérií jsou uvedeny v následujících pododdílech.

2.3.3.4.2.1.   Očekávané budoucí využití budovy

Kritérium týkající se očekávaného budoucího využití budovy řeší situace, kdy by v důsledku změny způsobu využití nebyla renovace budovy přínosná nebo by budova již nespadala do oblasti působnosti požadavku. Příklady:

Plány na přeměnu budovy na obytnou budovu: Pokud vlastník budovy plánuje přestavbu stávající jiné než obytné budovy na obytnou budovu, může být od povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti osvobozen. Na budovu se pak bude vztahovat čl. 9 odst. 2. Je třeba předložit odpovídající důkazy, např. platné stavební povolení, smlouvy prokazující zadání stavebních prací atd.

Plány na přestavbu budovy na jinou kategorii jiných než obytných budov v oblasti působnosti čl. 9 odst. 1: Přeměna jiné než obytné budovy z jedné kategorie na jinou (např. z hotelu na administrativní budovu) není způsobilá pro udělení výjimky ze splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. V tomto případě by se použila prahová hodnota pro kategorii budoucího využití budovy.

Plány na přeměnu jiné než obytné budovy na jinou kategorii jiných než obytných budov, která by spadala do oblasti působnosti čl. 9 odst. 6: Na přeměnu jiné než obytné budovy podle čl. 9 odst. 1 na budovu, která by byla způsobilá pro vynětí ze systému minimálních norem energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 6, např. budovy užívané pro bohoslužby, přeměna na neobytnou zemědělskou budovu nebo budovu sloužící účelům národní obrany, se může vztahovat výjimka ze souladu s povinností vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. Dalším příkladem mohou být budovy, které jsou v procesu stát se úředně chráněnou budovou jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě. Pokud se na budovu vztahuje výjimka, musí být vyřazena z výchozí hodnoty nebo musí být dosaženo snížení energetické náročnosti v jiných částech fondu budov. Je třeba předložit odpovídající důkazy, např. platné stavební povolení, smlouvy prokazující zadání stavebních prací nebo certifikát prokazující status chráněné budovy.

Plány na demolici budovy: Plánované demolice jsou výslovně zmíněny jako zvláštní situace, na něž se vztahují individuální výjimky podle 26. bodu odůvodnění přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov. Pokud se na jednotlivé budovy určené k demolici vztahuje výjimka z povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, článek 9 stanoví, že musí dojít k rovnocenným úsporám v jiných částech fondu jiných než obytných budov. Povolení k demolici může sloužit jako doklad o zamýšleném budoucím využití budovy.

Pokud budoucí využití budovy splňuje podmínky pro výjimku z povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, musí vlastník budovy předložit příslušné důkazy. Pro proces podávání žádostí se doporučuje stanovit jasný časový harmonogram, který by byl v souladu s postupem prosazování systému minimálních norem energetické náročnosti.

Doporučuje se také stanovit jasný časový harmonogram, pokud jde o splnění změny využití. Například pokud vlastník budovy plánuje změnu využití budovy, ale neučiní tak v daném časovém rámci, měla by se na něj vztahovat povinnost renovace.

2.3.3.4.2.2.   Velmi obtížné podmínky

Kritérium velmi obtížných podmínek má odrážet závažnou, ale dočasnou situaci a musí být odůvodněno individuální situací vlastníka nebo nájemce budovy. Jak je uvedeno ve 26. bodě odůvodnění, „v případě velmi obtížných podmínek je výjimka odůvodněna, dokud tyto podmínky přetrvávají“. Velmi obtížné podmínky nastávají například tehdy, pokud má vlastník nebo nájemce budovy problémy s likviditou, hrozí mu úpadek nebo v posledním roce propustil určitý procentuální podíl svých zaměstnanců.

Problémy s likviditou: Lze je doložit např. finančními výkazy, bankovními výpisy, daňovými přiznáními, zprávami o úvěrech, zprávami o auditu a dalšími. Měly by být stanoveny jasné podmínky a pravidla, aby bylo zajištěno spravedlivé uplatňování výjimek na základě tohoto kritéria.

Hrozba úpadku: Pokud vlastníkovi budovy hrozí úpadek, musí předložit podobné důkazy jako v případě problémů s likviditou. Kromě toho musí vlastník uvést prognózy budoucího zisku pro nadcházející rok, které by měly vycházet z předchozích let a měly by být porovnány s investičními náklady nebo zvýšením nájemného v důsledku renovačních prací. Tyto náklady musí být doloženy např. nabídkami tří nezávislých poradců. Kromě toho by měly být každoročně předkládány skutečné zisky, aby se prokázalo, že předpoklady byly přiměřené. Pokud jsou zisky vyšší, než se předpokládalo, kritérium se nepoužije, výjimka může být zrušena a platí povinnost plnit minimální normy energetické náročnosti.

Nemoc: Obtížné individuální situace (např. nemoc) mohou být považovány za velmi obtížné podmínky, pokud je vlastníkem budovy malá nebo střední společnost nebo soukromý vlastník budovy. Vlastník budovy pak musí předložit lékařské potvrzení a prokázat, že neexistuje jiná osoba, která by mohla být odpovědná za splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti.

Nedávné nabytí vlastnictví budovy: Existují okolnosti, kdy se osoba náhle stane vlastníkem budovy (např. zdědí budovu v nájmu), což by velmi ztížilo okamžité provedení požadovaných renovačních prací. Tento případ může splňovat podmínky pro krátkodobou výjimku z požadavku na plnění minimálních norem energetické náročnosti.

2.3.3.4.2.3.   Nepříznivé posouzení nákladů a přínosů

Pro kritérium založené na písmenu c) (nepříznivé posouzení nákladů a přínosů) musí kritéria členských států umožňovat posoudit, zda jsou náklady na provedení renovačních opatření za účelem splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti přiměřené a zda očekávané přínosy převažují nad náklady, což umožní porovnání alternativ. To se provede posouzením nákladů a přínosů plánovaných renovačních opatření na úrovni jednotlivých budov.

Posouzení nákladů a přínosů je nástroj používaný k vyhodnocení nákladů a přínosů různých renovačních opatření pro budovu. Toto hodnocení se provádí v peněžním vyjádření a zohledňuje faktory, jako jsou stavební náklady, úspory energie, zvýšení hodnoty nemovitosti a úspory na údržbě. Výpočet by měl zahrnovat také náklady a přínosy environmentálních a zdravotních externalit, což je v souladu s cílem přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov, který spočívá ve zvýšeném zohlednění environmentálních a zdravotních externalit (viz např. čl. 2 bod 32 podbod iv) a článek 13). Při důkladném posouzení nákladů a přínosů je třeba vzít v úvahu životnost budovy a každé renovované součásti, protože různé prvky budou mít v průběhu času různou dobu trvání účinnosti a náklady.

Pokud členské státy povolí individuální výjimky z důvodu nepříznivého posouzení nákladů a přínosů, musí poskytnout jasný a veřejně dostupný rámec pro provádění tohoto posouzení. To zahrnuje definování kroků výpočtu a parametrů, které je třeba při posuzování zohlednit, včetně průměrných hodnot pro životnost prvků budovy, diskontních sazeb pro stanovení čisté současné hodnoty, referenčních hodnot nákladů na určitá opatření atd. Členské státy by měly zavést systém ověřování výpočtů, např. kontrolní seznamy, které by ověřoval příslušný orgán, nebo vyžadovat, aby výpočty k ověření zjištění poskytli nezávislí odborníci. Členské státy mohou žádosti zamítnout, pokud posouzení nákladů a přínosů není provedeno v souladu s předem stanoveným rámcem.

Posouzení nákladů a přínosů se považuje za nepříznivé, pokud je výsledná čistá současná hodnota včetně externalit po celou zbývající dobu životnosti budovy záporná. Alternativně lze vypočítat návratnost investic, tj. čisté přínosy (což je celková současná hodnota přínosů minus celková současná hodnota nákladů) vydělené celkovými náklady, a použít je jako ukazatel.

Výpočet musí obsahovat veškeré náklady a přínosy spojené s jednotlivými opatřeními, aby bylo možné vyhodnotit, která opatření by ještě vedla k příznivému posouzení nákladů a přínosů. V čl. 9 odst. 1 desátém pododstavci se stanoví, že členské státy musí v případě nepříznivého posouzení nákladů a přínosů vyžadovat, aby byla provedena alespoň ta jednotlivá renovační opatření, která mají příznivé posouzení nákladů a přínosů. Výpočet by proto měl umožnit porovnání alternativ. Například při výměně starého a odepsaného kotle by se při posuzování ekonomických nákladů měly zvážit alternativy, jako je plynový kotel a tepelné čerpadlo, a porovnat náklady na plynový kotel s náklady na tepelné čerpadlo, přičemž se zohlední nižší provozní náklady a přínosy tepelného čerpadla pro životní prostředí.

Pas pro renovaci budovy (článek 19, příloha XIII) by mohl být užitečným nástrojem, který by členským státům a vlastníkům budov pomohl provést analýzu nákladů a přínosů, pokud je pas k dispozici. Poskytuje podrobné informace o jednotlivých krocích renovace a nákladech spojených s těmito opatřeními, přičemž zohledňuje dlouhodobý plán renovace jednotlivých budov.

2.3.3.4.3.   Rovnocenné zlepšení v jiných částech fondu budov v důsledku výjimek

2.3.3.4.3.1.   Kvantifikace nerealizovaných energetických zlepšení

Součet nerealizovaných snížení energetické náročnosti v důsledku výjimky udělené jednotlivým budovám musí být kompenzován dosažením rovnocenných snížení v jiných částech fondu jiných než obytných budov. Členské státy monitorují renovační činnosti související s těmito rovnocennými sníženími. Odhad rovnocenného snížení energetické náročnosti musí být v souladu s článkem 3 uveden ve vnitrostátním plánu renovace budov.

Celkové nerealizované snížení energetické náročnosti odpovídá součtu nerealizovaných snížení energetické náročnosti všech budov, na které se vztahuje výjimka. Nerealizované snížení energetické náročnosti jedné budovy, na niž se vztahuje výjimka, lze odhadnout na základě rozdílu mezi současnou energetickou náročností a prahovou hodnotou, které má být dosaženo, jak je popsáno v níže uvedené rovnici. Například pokud by budova, na kterou se vztahuje výjimka, s podlahovou plochou 500 m2 a energetickou náročností 350 kWh/(m2r) měla splnit povinnou prahovou hodnotu vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, která je stanovena na 280 kWh/(m2r), nerealizované snížení energetické náročnosti by odpovídalo 35 000 kWh/rok. Podlahová plocha musí odpovídat podlahové ploše, která byla použita pro stanovení energetické náročnosti budovy, aby byla zajištěna konzistentnost výpočtu.

—	unrealised improvementsj (nerealizovaná sníženíj): nerealizovaná snížení energetické náročnosti budovy j, v kWh/rok

—	EPerformancej (energetická náročnostj): současná energetická náročnost budovy j, v kWh/(m2r)

—	Aj: podlahová plocha budovy j

Nerealizované snížení energetické náročnosti se vypočítá pro každou jednotlivou budovu, na kterou se vztahuje výjimka. Celkové nerealizované snížení se pak vypočítá sečtením nerealizovaných snížení energetické náročnosti všech budov, na něž se vztahuje výjimka:

Nerealizovaná snížení energetické náročnosti lze také odhadnout na základě účinku seznamu minimálních opatření, která by byla nutná ke snížení energetické náročnosti budovy tak, aby se dostala pod prahovou hodnotu. Přiřazení standardních úspor energie k těmto opatřením umožní odhadnout jejich dopad na celkovou energetickou náročnost. Provedení opatření uvedených v seznamu by mělo snížit energetickou náročnost budovy z hlediska spotřeby energie na vytápění, chlazení, přípravu teplé užitkové vody, větrání, zabudované osvětlení nebo jiné technické systémy budovy, jak je uvedeno ve společném obecném rámci pro výpočet energetické náročnosti budov v příloze I (1). Příklady zahrnují instalaci systému pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na místě, zlepšení izolace vnějších stěn, střech a dalších vnějších prvků, jako jsou okna a dveře, výměnu systému vytápění za energeticky účinnější systém, instalaci systémů automatizace a řízení budov pro monitorování, řízení a optimalizaci energetické náročnosti.

V rámci tohoto přístupu jsou standardní úspory energie přiřazeny jednotlivým opatřením na základě běžných postupů, statistik renovací, technických studií atd. Následně se odhadne účinek jejich realizace na budovu, na kterou se vztahuje výjimka, z hlediska snížení energetické náročnosti, tj. porovná se energetická náročnost budovy před hypotetickou realizací a po ní a vypočítají se nerealizovaná snížení energetické náročnosti. Podlahová plocha musí odpovídat podlahové ploše, která byla použita pro stanovení energetické náročnosti budovy, aby byla zajištěna konzistentnost výpočtu.

—	unrealised improvementsj (nerealizovaná sníženíj): nerealizovaná snížení energetické náročnosti budovy j, v kWh/rok

—	EPerformancej (energetická náročnostj): současná energetická náročnost budovy j, v kWh/(m2r)

—	Aj: podlahová plocha budovy j

—	measure energy savingsi (úspory energie opatřeníi): úspory energie spojené s realizací renovačního opatření I v %

—	i: soubor renovačních opatření v předem definovaném seznamu

Stejně jako výše se nerealizovaná snížení energetické náročnosti vypočítají pro každou jednotlivou budovu, na kterou se vztahuje výjimka. Celkové nerealizované snížení se pak vypočítá sečtením nerealizovaných snížení energetické náročnosti všech budov, na něž se vztahuje výjimka:

2.3.3.4.3.2.   Kvantifikace rovnocenných snížení energetické náročnosti

Celkové nerealizované snížení energetické náročnosti musí být kompenzováno dosažením rovnocenného snížení energetické náročnosti v jiných částech fondu jiných než obytných budov. Vezmeme-li příklad z předchozího oddílu: nerealizované snížení energetické náročnosti budovy, na kterou se vztahuje výjimka, o 35 000 kWh/rok by bylo možné získat renovací budovy s podlahovou plochou 700 m2 a energetickou náročností 250 kWh/m2r, pokud by se její energetická náročnost snížila na 200 kWh/(m2r) (vypočteno jako 250 kWh/(m2r) – (35 000 kWh/r/700 m2)). Snížení energetické náročnosti lze vypočítat pomocí následující rovnice:

—	energy improvementk (snížení energetické náročnostik): snížení energetické náročnosti dosažené v jednotlivé budově v jiné části fondu jiných než obytných budov, v kWh/rok

—	EPerformance (energetická náročnost): energetická náročnost v kWh/(m2r)

—	Ak: podlahová plocha budovy k

Nerealizovaná snížení energetické náročnosti lze realizovat postupně. To vyžaduje monitorování, zda se nerealizovaná snížení energetické náročnosti budovy j, na kterou se vztahuje výjimka, rovnají snížení energetické náročnosti budovy k v jiných částech fondu budov. Celkové rovnocenné snížení energetické náročnosti všech renovovaných budov v jiných částech fondu budov však je také možné agregovat a následně porovnat s celkovým nerealizovaným snížením energetické náročnosti vypočteným v předchozím oddílu. Celkové rovnocenné snížení energetické náročnosti lze vypočítat sečtením snížení energetické náročnosti každé jednotlivé budovy k:

Celkové rovnocenné snížení energetické náročnosti dosažené ve všech budovách v ostatních částech fondu jiných než obytných budov se musí rovnat celkovému nerealizovanému snížení energetické náročnosti vypočtenému v předchozím oddíle nebo být vyšší.

2.3.3.4.3.3.   Způsoby, jak dosáhnout rovnocenného snížení energetické náročnosti

Existují různé způsoby, jak dosáhnout rovnocenného snížení energetické náročnosti. Jedním z přístupů je dosáhnout nerealizovaného snížení energetické náročnosti renovací jednotlivých budov v energeticky méně náročné části fondu jiných než obytných budov, jak je znázorněno na obrázku 11. V tomto příkladu požádala o výjimku červená budova (viz obrázek 11 (a)) (9). Obrázek 11 (b) znázorňuje, jak vyčíslit nerealizovaná snížení energetické náročnosti. Rovnocenného snížení, které je stejné nebo větší než nerealizované snížení, má být dosaženo renovací jiných budov mimo systém minimálních norem energetické náročnosti (zelené budovy). To může vyžadovat další programy renovace zaměřené na tyto budovy. Tento přístup poskytuje flexibilitu při zaměření se na různé budovy, ale může vyžadovat vysoké monitorovací úsilí, aby bylo možné sledovat, kde se dosahuje rovnocenných snížení.

Obrázek 11. Výjimky: a) budova, na kterou se vztahuje výjimka; b) dosažení rovnocenného snížení v jiných částech fondu jiných než obytných budov.

Druhý přístup se zaměřuje na dosažení dalších snížení energetické náročnosti při renovaci budov, které jsou nad následující prahovou hodnotou (viz obrázek 12). Tento přístup usnadňuje proces monitorování, protože budovy určené pro rovnocenné snížení odpovídají pouze následujícímu souboru energeticky nejnáročnějších budov, nikoli celé části budov mimo systém minimálních norem energetické náročnosti. Tento přístup rovněž urychluje renovaci energeticky nejnáročnějších budov, ale může vyžadovat doplňkové mechanismy podpory, které vlastníky budov povzbudí k renovaci budov dříve, než je předem stanovená lhůta.

Obrázek 12. Výjimky: a) budova, na kterou se vztahuje výjimka; b) dosažení rovnocenného snížení v dalších energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budovách.

2.3.4.   KROK 4: Vytvoření podpůrného rámce

2.3.4.1.   Účel podpůrného rámce a klíčové aspekty

Na podporu zajištění souladu musí členské státy vytvořit podpůrný politický rámec v souladu s čl. 9 odst. 4 a články 17 a 18. Zatímco politický rámec podle čl. 9 odst. 4 musí být plně k dispozici, ne všechna opatření musí být k dispozici pro všechny typy budov nebo vlastníky budov. Volba podpůrných opatření částečně závisí na celostátním nebo místním kontextu a také na konkrétních možnostech návrhu minimálních norem energetické náročnosti. Analýza stávající praxe ukazuje, že existují klíčová obecná podpůrná opatření, mezi něž patří:

a)	Režimy finanční podpory, které mají zmírnit finanční zátěž některých skupin.

b)

Technická pomoc na několika úrovních: a) Poskytování (bezplatného) poradenství vlastníkům budov po celou dobu renovace, od počátečního poradenství, hloubkové analýzy, podpory při zajišťování finančních pobídek a vyhledávání dodavatelů až po kontrolu kvality, např. prostřednictvím jednotných kontaktních míst. b) Dovednosti v hodnotovém řetězci stavebnictví: je zapotřebí kvalifikované pracovní síly, aby bylo možné realizovat renovaci v souvislosti s minimálními normami energetické náročnosti. V souladu s čl. 17 odst. 12 je třeba investovat do odborné přípravy a budování kapacit, rozvoje zaměstnanců a struktur s cílem zajistit dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, kteří budou schopni realizovat renovační vlnu, až přijde. c) Podpora příslušných orgánů, např. místních subjektů, aby byly schopny systém zřídit.

c)

Motivování investorů v oblasti nemovitostí a vlastníků, kteří zvažují rozsáhlou renovaci, prostřednictvím nástrojů, jako jsou subvence, daňové pobídky a zelené dluhopisy, aby šli nad rámec minimálních požadavků v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 4 písm. c) o „navrhování integrovaných systémů financování, které poskytují pobídky pro rozsáhlé a postupné rozsáhlé renovace“ a podle článku 17 a čl. 17 odst. 16.

d)	Vytvoření nebo úprava systémů financování tak, aby zahrnovaly finanční pobídky pro vydávání pasů pro renovaci budov a případně další investiční pobídky pro opatření doporučená v pasu pro renovaci budovy.

e)

Opatření ke zvýšení informovanosti veřejnosti a přijetí ze strany veřejnosti za účelem účinného plnění minimálních norem energetické náročnosti. Podpora může být věnována provádění komunikačních kampaní na míru a vytváření sítě integrovaných služeb v oblasti renovací, jako jsou jednotná kontaktní místa podle článku 18, s cílem usnadnit průběh renovace.

f)

Zvláštní pozornost by měla být věnována odstranění jiných než ekonomických překážek, jako jsou rozdělené pobídky (čl. 9 odst. 4 písm. d)), a to kombinací opatření, např. lepší informovaností o zvýšení hodnoty budovy po energetické renovaci, technickou podporou a právními předpisy, například pokud jde o pravidla spoluvlastnictví, nebo umožněním zvýšení základního nájemného, aby se náklady na renovaci vrátily v souladu s úsporami nákladů na energii pro nájemníky.

2.3.4.1.1.   Řešení rozdělených pobídek

Ačkoli minimální normy energetické náročnosti implicitně pomáhají překonat nedostatek investic způsobený rozdělenými pobídkami, nákladové důsledky rozdělených pobídek zůstávají. Pokyny k článku 17 v příloze 2 uvádějí možnosti a příklady stávajících systémů, které řeší rozdělené pobídky.

2.3.4.1.2.   Podpora renovace budov způsobilých pro individuální výjimky

Aby byli vlastníci budov způsobilí pro (dočasné) výjimky z požadavků podle čl. 9 odst. 1, budou muset individuálně prokázat splnění kritérií stanovených na úrovni členských států. Tento proces by mohl být použit jako spouštěcí mechanismus pro renovaci automatickým propojením výjimek s (částečným) financováním pasu pro renovaci budovy nebo automatickou pozvánkou do jednotného kontaktního místa, podobně jako v čl. 19 odst. 13, kdy vlastník budovy obdrží pozvánku do jednotného kontaktního místa, pokud je budově vydán certifikát energetické náročnosti pod úrovní C.

2.3.4.1.3.   Motivace k renovaci kategorií budov, které mohou členské státy vyjmout z požadavků minimálních norem energetické náročnosti

Na některé kategorie jiných než obytných budov je možné použít výjimku z požadavků čl. 9 odst. 1 s využitím čl. 9 odst. 6 a nemusí k nim být přihlíženo ve vnitrostátních strategiích renovace. Existence podpůrného rámce, který by těmto kategoriím budov poskytoval zvláštní podporu, může vést k dalšímu podstatnému snížení energetické náročnosti těchto částí fondu budov.

2.3.4.2.   Mechanismy podpory

Ustanovení čl. 9 odst. 4 požaduje, aby členské státy v rámci tohoto rámce poskytly finanční opatření a integrované systémy financování, jakož i technickou pomoc.

2.3.4.2.1.   Finanční podpora jako pobídka pro rozsáhlé renovace (čl. 9 odst. 4 písm. c))

Vlastníci budov a investoři by měli být motivováni k překročení maximálních prahových hodnot energetické náročnosti definovaných v čl. 9 odst. 1. Toho lze dosáhnout prostřednictvím prémií za jednorázové rozsáhlé renovace, které přímo splňují dlouhodobější požadavky. Proto se důrazně doporučuje včasné stanovení cílů pro jiné než obytné budovy na roky 2040 a 2050 na úrovni členských států. Finanční podpora pak může být odstupňována podle dosažené úrovně energetické náročnosti. Pokud se vlastníci budov rozhodnou pro postupnou renovaci, je další možností, jak přistoupit k finanční podpoře, financování pasu pro renovaci budovy a podpora realizace navržených kroků před daty použitelnosti minimálních norem energetické náročnosti.

Další vysvětlení a příklady jsou uvedeny v pokynech k článku 17 v příloze 2.

2.3.4.2.2.   Technická pomoc

Vlastníci budov, kterých se týkají minimální normy energetické náročnosti, by měli být dobře informováni ještě před jejich vstupem v platnost. Cílené informační kampaně, například šířené prostřednictvím sdružení vlastníků nebo obcí, musí být snadno pochopitelné, pokud jde o vysvětlení důvodů požadavků, jakož i toho, kdy a jak je splnit, včetně odkazů na energetické odborníky, jednotná kontaktní místa nebo programy finanční podpory.

Jednotná kontaktní místa mají obzvláště dobré předpoklady k tomu, aby šířila informace o požadavcích na vlastníky budov, ale také aby je provedla procesem renovace, včetně financování (viz článek 18 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov, čl. 22 odst. 3 písm. a) směrnice (EU) 2023/1791 a příslušné pokyny).

Příjmy z obchodování s emisemi nebo z pokut vybraných prostřednictvím mechanismu sankcí za účelem prosazování minimálních norem energetické náročnosti je možné zčásti použít k financování nezbytného institucionálního nastavení a technické pomoci a zčásti k financování cílené podpory vlastníkům budov, kteří se ocitli ve velmi obtížných podmínkách (viz „Kritéria pro výjimky“).

2.3.5.   KROK 5: Vytvoření monitorovacího mechanismu a systému sankcí

V čl. 9 odst. 7 se uvádí, že „[č]lenské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění provádění minimálních norem energetické náročnosti [...], včetně vhodných monitorovacích mechanismů a sankcí v souladu s článkem 34.“ V tomto smyslu lze čl. 9 odst. 7 považovat za připomínku obecné povinnosti členských států monitorovat a prosazovat směrnice EU.

2.3.5.1.   Monitorování

Prvním úkolem je proto definovat mechanismus pro zjišťování (ne)souladu k referenčním rokům 2030, 2033 a pozdějším. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zřídit registr pro jiné než obytné budovy, které překračují maximální prahové hodnoty energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 1. Registr by mohl být vytvořen při identifikaci těchto budov pro účely zajištění souladu (viz „Soulad: určení budov/vlastníků pro plnění minimálních norem energetické náročnosti“) a může být propojen s vnitrostátní databází energetické náročnosti budov, kterou je třeba zřídit v souladu s článkem 22. Registr by byl aktualizován, jakmile by vlastník budovy předložil důkaz o nezbytných sníženích energetické náročnosti, díky nimž se budova dostala pod maximální prahovou hodnotu, čímž splnila požadavky systému minimálních norem energetické náročnosti.

Na podporu zajištění souladu by příslušné orgány mohly vlastníkům budov zasílat pravidelné připomínky, např. jednou ročně před referenčním datem nadcházející povinnosti zajištění souladu (např. před rokem 2030). Při této příležitosti by měli být vlastníci budov informováni o možných sankcích v případě nesouladu a o dostupných opatřeních na podporu jejich uplatňování. Bezprostředně po referenčním datu (např. po roce 2030) by se v databázi vyhledaly zbývající nesoulady a mohla by být zaslána další, poslední připomínka s poslední lhůtou několika měsíců na prokázání souladu. Po uplynutí této lhůty by bylo nutné zahájit postup prosazování.

2.3.5.2.   Systém sankcí

Členské státy zavedou pravidla a sankce pro případ porušení povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující, jak je stanoveno v článku 34 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov. V čl. 9 odst. 7 se stanoví, že při stanovování pravidel týkajících se sankcí členské státy zohlední finanční situaci vlastníků domů a bytů a jejich přístup k patřičné finanční podpoře, zejména v případě zranitelných domácností.

Sankce lze stanovit pro různé fáze procesu prosazování. Pokud například členský stát zavede registr vlastníků budov nebo systém udělování licencí pronajímatelům a stanoví lhůtu pro samostatnou registraci vlastníků budov a nemovitostí, může být zavedena sankce za nezapsání příslušných údajů včas. V další fázi může být stanoven systém sankcí pro vlastníky budov, kteří uvedli, že jejich budova byla v okamžiku oznámení povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti již v souladu, a nepředložili ve stanovené lhůtě důkazy požadované mechanismem pro zajištění souladu. V neposlední řadě lze zavést systém sankcí pro vlastníky budov, kteří nesplní příslušnou povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti v dané lhůtě.

Příklady mechanismů sankcí zahrnují zveřejnění budov, které nejsou v souladu, pokuty, omezení zvyšování nájemného nebo prodeje/pronájmu nemovitosti a další. Je důležité vzít v úvahu, že uplatnění sankce by nemělo odstranit povinnost zajištění souladu. Pro každý zavedený mechanismus sankcí se doporučuje stanovit časový harmonogram, sankci za nezajištění souladu (poprvé) a sankci za opakované nezajištění souladu.

Jedním z příkladů mechanismu sankcí by bylo zveřejnění budov, které nejsou v souladu, v databázi nemovitostí, které nejsou v souladu. Pokud vlastníci budov nesplní povinnost vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti, bude nemovitost uvedena v databázi, do které mohou nahlédnout potenciální nájemci/kupci, orgány veřejné správy, klíčové zúčastněné strany nebo i široká veřejnost. Taková sankce by mohla být kombinována s dalšími opatřeními, aby se zvýšila její účinnost.

Pokuty jako mechanismus sankcí lze stanovit:

—	jako pevnou částku stejné hodnoty v eurech pro všechny vlastníky budov, které nejsou v souladu,

—	na základě velikosti nemovitosti jako určitou částku v eurech za m2,

—

jako rozdíl mezi současnou energetickou náročností budovy v kWh/(m2r) a nedodrženou prahovou hodnotou. Pokud je například současná energetická náročnost 350 kWh/(m2r) a použitelná prahová hodnota je 250 kWh/(m2r), pokuta se stanoví na základě rozdílu (100 kWh/(m2r)) a určité částky v eurech za kWh/(m2r),

—	na základě období trvání nesouladu, např. určitá částka v eurech měsíčně po uplynutí lhůty bez splnění povinnosti vyplývající z minimálních norem energetické náročnosti,

—	jako kombinaci předchozích možností, např. pevná částka plus dodatečná částka podle velikosti nemovitosti.

Pokud se jako mechanismus sankcí použijí pokuty, je obzvláště důležité zohlednit finanční situaci vlastníků budov. Režim pokut by měl zohlednit zásadu proporcionality, aby neukládal jednotlivým vlastníkům budov nadměrnou zátěž ve srovnání s cílem systému minimálních norem energetické náročnosti. V úvahu se berou zvláštní okolnosti, jako jsou vlastníci budov, kteří se ocitli v úpadku nebo se nacházejí v jiné mimořádné finanční situaci.

3.   TRAJEKTORIE PRO POSTUPNOU RENOVACI FONDU OBYTNÝCH BUDOV

3.1.   Rozsah požadavků

Účelem čl. 9 odst. 2 je postupná renovace fondu obytných budov s cílem zajistit, že segment bydlení přispěje k transformaci vnitrostátního fondu budov na fond s nulovými emisemi do roku 2050. Požaduje, aby členské státy stanovily trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov. Trajektorie se vyjádří jako pokles průměrné spotřeby primární energie v kWh/(m2r) celého fondu obytných budov se závaznými milníky pro roky 2030, 2035, 2040, 2045 a 2050.

Tato trajektorie musí být v souladu s vnitrostátním plánem a cíli obsaženými ve vnitrostátním plánu renovace budov členského státu a směřovat k transformaci fondu budov na fond s nulovými emisemi do roku 2050.

Cílem této trajektorie je snížit celkovou energetickou náročnost fondu obytných budov se zaměřením na energeticky nejnáročnější budovy. Trajektorie musí zajistit, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie v uvedených letech bylo dosaženo renovací budov, které patří mezi 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov. To znamená, že při navrhování trajektorie pro fond obytných budov členské státy určí počet obytných budov a bytových jednotek nebo podlahovou plochu, které mají být ročně renovovány, včetně počtu nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov a bytových jednotek.

K dosažení cílů vymezených ve vnitrostátních trajektoriích budou členské státy uplatňovat opatření, jako jsou minimální normy energetické náročnosti, technická pomoc a finanční podpora s cílem snížit průměrnou spotřebu primární energie celého fondu obytných budov. Členské státy přitom nebudou z politických opatření nepřiměřeně vyjímat nájemní obytné budovy nebo bytové jednotky. Členské státy se mohou svobodně rozhodnout, zda stanoví minimální normy energetické náročnosti na celostátní úrovni a přizpůsobí je vnitrostátním podmínkám.

3.2.   Definice

3.2.1.   Definice obytných budov v oblasti působnosti článku 9

Obytná budova nebo bytová jednotka je v čl. 2 bodu 18 definována jako „místnost nebo soubor místností ve stálé budově nebo strukturálně oddělené části budovy, které jsou určeny k celoročnímu bydlení jedné soukromé domácnosti“.

Pokud jde o budovy určené ke smíšenému využití, tj. budovy, které zahrnují bytové jednotky i jiné než obytné ucelené části budovy (např. obytná budova s obchody v přízemí), mohou členské státy určit nejvhodnější přístup a podle 34. bodu odůvodnění se mohou rozhodnout, zda s nimi nakládat jako s obytnými či jinými než obytnými budovami, popř. jako s kombinací obou.

Pokud se renovuje budova určená ke smíšenému využití, je třeba zabránit dvojímu započítávání snížení energetické náročnosti, tj. snížení musí být jasně kategorizováno jako týkající se obytné, nebo jiné než obytné budovy. Do oblasti působnosti čl. 9 odst. 2 spadají všechny obytné budovy bez ohledu na to, zda je vlastník nebo uživatel subjektem veřejného nebo soukromého sektoru. Veřejné obytné budovy včetně sociálního bydlení spadají do oblasti působnosti čl. 9 odst. 2.

3.3.   Návrh trajektorie pro renovaci fondu obytných budov

Při navrhování trajektorie a opatření potřebných k postupné renovaci fondu obytných budov je třeba provést několik kroků.

Obrázek 13. Doporučené kroky pro návrh trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov

Aby bylo zajištěno pokrytí všech aspektů návrhu a vytvoření správného rámce, navrhují se tyto čtyři kroky:

—	určení zdrojů údajů a klasifikace fondu obytných budov,

—	stanovení trajektorie a milníků pro dosažení postupného snížení průměrné spotřeby primární energie,

—	stanovení dílčího cíle dosáhnout alespoň 55% snížení průměrné spotřeby primární energie renovací 43 % energeticky nejnáročnějších budov,

—	přijetí politických opatření ke snížení průměrné spotřeby primární energie.

V následujících oddílech jsou uvedeny příklady a možnosti různých aspektů trajektorie podle článku 9 v návaznosti na čtyři kroky uvedené na obrázku 13.

3.3.1.   KROK 1: Určení zdrojů údajů a klasifikace fondu obytných budov

Podle čl. 9 odst. 2 musí členské státy vyjádřit svou vnitrostátní trajektorii jako snížení průměrné spotřeby primární energie celého fondu obytných budov od roku 2020 do roku 2050. Referenčním rokem, s nímž se porovnává pokrok v průměrné spotřebě primární energie, je proto rok 2020 (od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2020). Členské státy musí vymezit svůj fond obytných budov a jeho charakteristiky, tj. shromáždit a zpracovat informace popisující fond budov podle jeho hlavních charakteristik a na tomto základě odvodit jeho energetickou náročnost.

Cílem tohoto procesu je stanovit na základě reprezentativních údajů referenční hodnotu průměrné spotřeby primární energie ve fondu obytných budov v roce 2020. Měl by také členským státům umožnit stanovit prahovou hodnotu energetické náročnosti, která by určila 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov, a to buď na základě počtu budov, nebo jejich celkové podlahové plochy. Členské státy mohou použít údaje za novější rok, než je rok 2020, spolu s příslušnými předpoklady (jako je míra nové výstavby a záznamy o renovacích nebo demolicích), aby doplnily údaje a dosáhly realistické charakterizace fondu budov v roce 2020.

Doporučení týkající se plánování zdrojů a času potřebného ke klasifikaci fondu, využití údajů z certifikátů energetické náročnosti budov, propojení s databází popsanou v článku 22, opětovného využití a rozšíření stávajících databází a ochrany údajů, která se vztahují na fond obytných budov, jsou obdobná jako u fondu jiných než obytných budov.

Stejně jako u fondu jiných než obytných budov lze pro klasifikaci fondu obytných budov a určení jeho charakteristik použít přinejmenším dva obecné přístupy, a to buď jednotlivě, nebo v kombinaci. Prvním přístupem je využití a) údajů certifikátů energetické náročnosti spolu s doplňkovými zdroji údajů a druhým přístupem je b) statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc. Tyto přístupy jsou popsány v následujících pododdílech.

3.3.1.1.   Zdroje údajů a předběžná klasifikace a kategorie budov

Členské státy mohou ke klasifikaci fondu obytných budov používat údaje certifikátů energetické náročnosti ve spojení s dalšími zdroji údajů, jako jsou výsledky výzkumu, sčítání lidu, výsledky energetických auditů nebo souhrnné údaje z měření spotřeby energie. Údaje o fyzikálních charakteristikách a dalších vlastnostech fondu obytných budov, jako je využití, datum výstavby, typologie, lokalita, geometrické rysy nebo údaje o technických systémech budov, lze shromáždit ze zdrojů, mezi něž patří 3D modely měst, satelitní snímky, digitální deníky budov, údaje z katastru nemovitostí, registry stavebních povolení a rozhovory s architekty nebo zhotoviteli. Doporučuje se, aby členské státy u souborů údajů posoudily kvalitu, úplnost a reprezentativnost a zajistily řádné zastoupení různých segmentů fondu obytných budov.

Stejně jako u jiných než obytných budov se za účelem klasifikace obytných budov doporučuje mít o fondu předběžný přehled. Je užitečné začít s celkovou velikostí fondu obytných budov a poté odhadnout například podíl rodinných domů, bytových domů a dalších typů obytných budov.

Pro klasifikaci fondu obytných budov je vhodné jej rozdělit na zvládnutelné segmenty podle velikosti, typu, materiálu fasády a stavebního systému. Jako kritérium pro vymezení kategorií lze použít také vzorce společných místních nebo regionálních stavebních postupů. Mezi další kritéria patří například datum výstavby, klimatické pásmo a technologie systému vytápění. Mohly by být použity i referenční kategorie budov používané pro účely srovnávacího metodického rámce pro určení nákladově optimálních úrovní požadavků na energetickou náročnost. To pomůže rozdělit bytový fond na segmenty budov s podobnými charakteristikami, což usnadní případné vypracování předpokladů pro jednotlivé segmenty a zajistí to lepší výsledky při odhadu energetické náročnosti budov, pro které nejsou k dispozici žádné údaje.

3.3.1.2.   Odhad energetické náročnosti obytných budov na základě certifikátů energetické náročnosti a údajů o fyzikálních charakteristikách budov

Je důležité zajistit, aby certifikáty energetické náročnosti byly pro fond obytných budov dostatečně reprezentativní (10). Proto je třeba konkrétně posoudit pokrytí fondu obytných budov certifikáty energetické náročnosti, a to včetně rozsahu, v jakém certifikáty pokrývají různé typy budov, data vydání a dalších relevantních faktorů.

Dostupné údaje certifikátů energetické náročnosti lze kombinovat s informacemi o fyzikálních vlastnostech a dalších rysech stejných budov, a vytvořit tak soubor referenčních obytných budov pro každou kategorii. Údaje z certifikátů energetické náročnosti je možné také použít k přibližnému stanovení energetické náročnosti budov stejné kategorie a budov s velmi podobnými fyzikálními vlastnostmi ve stejné oblasti.

Pokud informace o energetické náročnosti podskupin nebo segmentů bytového sektoru nejsou reprezentativní, lze informace o využití, datu výstavby, typologii, lokalitě, geometrických charakteristikách nebo technických systémech budov pro každou jednotlivou budovu použít jako vstupní údaje energetických modelů pro simulaci provozu budov a odhad jejich energetické náročnosti. Po výběru souboru referenčních budov z fondu obytných budov je možné k odhadu energetické náročnosti referenčních budov použít zjednodušený přístup.

Podrobnější klasifikaci fondu obytných budov může zajistit propojení údajů zdola nahoru (fyzikální charakteristiky budov, lokalita, energetická náročnost atd.) s údaji shora dolů (souhrnné údaje o spotřebě různých nosičů energie, konečná spotřeba energie, vnitrostátní statistiky o stavebních postupech atd.). Odhady provedené s použitím údajů zdola nahoru lze porovnat s dostupnými údaji shora dolů, a zpřesnit tak předpoklady a provedené odhady.

Pro účely čl. 9 odst. 2 musí členské státy popsat zdroje údajů a metodiku, kterou používají při charakterizaci fondu obytných budov a jeho energetické náročnosti ve svých vnitrostátních plánech renovace budov.

3.3.1.3.   Statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc

Pokud údaje o energetické náročnosti fondu obytných budov z certifikátů energetické náročnosti nebo jiných zdrojů údajů nejsou dostatečně reprezentativní, je možné ke klasifikaci různých segmentů budov použít statistický výběr vzorků a sběr údajů v režimu ad hoc. Nové údaje je možné shromáždit za účelem doplnění stávajících údajů a k vyřešení specifických nedostatků, např. v souvislosti s typologií budov, zeměpisnými oblastmi nebo klimatickými pásmy. K výpočtu spotřeby primární energie určitého segmentu budov v předchozím období mohou pomoci techniky zpětné extrapolace při použití novějších údajů spolu s údaji o nových budovách a trendech v oblasti demolice. Tento přístup lze použít samostatně nebo spolu s existujícími údaji k ověření zjištění a posouzení jejich věrohodnosti.

Při použití statistického výběru vzorků se doporučuje mít o fondu obytných budov předběžný přehled a rozdělit jej do různých kategorií budov s podobnými charakteristikami z hlediska typu, typologie, lokality, data výstavby a dalších rysů. V konečném statistickém vzorku by měly být zastoupeny různé kategorie budov.

Shromážděné informace lze vložit do simulačního modelu a odhadnout energetickou náročnost budov. Výsledky je pak na základě počáteční klasifikace možné extrapolovat na celý fond budov. Výsledky je také možné podrobit křížové kontrole s dostupnými souhrnnými údaji o energetické náročnosti fondu budov. V tomto případě je důležité zajistit, aby použité ukazatele odrážely spotřeby energie, na které se vztahuje příloha I směrnice o energetické náročnosti budov (např. s výjimkou vaření).

3.3.2.   KROK 2: Stanovení trajektorie a milníků pro dosažení postupného snížení průměrné spotřeby primární energie

Trajektorie se vyjádří jako pokles průměrné spotřeby primární energie od 1. ledna 2020 do roku 2050. Tato koncepce je znázorněna na obrázku 14. Průměrná spotřeba primární energie fondu obytných budov v roce 2020 slouží jako referenční bod pro milníky v letech: 2030, 2035, 2040, 2045 a 2050. V čl. 9 odst. 2 jsou stanoveny milníky, jichž má být dosaženo do roku 2030 a 2035, přičemž cílem je snížit průměrnou spotřebu primární energie o 16 %, resp. 20–22 %. Podle čl. 9 odst. 2 musí členské státy stanovit milníky pro roky 2040, 2045 a 2050 v souladu s postupným snižováním průměrné spotřeby primární energie s cílem přeměnit do roku 2050 fond obytných budov na fond budov s nulovými emisemi.

Obrázek 14. Přehled trajektorie a milníků pro postupnou renovaci fondu obytných budov

Vedle průměrné spotřeby primární energie mohou členské státy v souladu s čl. 9 odst. 3 stanovit další ukazatele spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a vyprodukovaných provozních emisí skleníkových plynů v kgCO2eq/(m2r). Použití těchto dodatečných ukazatelů může zlepšit způsob, jakým se monitoruje dekarbonizace dodávek energie pro budovy a emise skleníkových plynů z fondu obytných budov, a sladit trajektorii s vnitrostátními emisními cíli a stávajícími plány v oblasti vytápění a chlazení. Pokud se členské státy rozhodnou zahrnout tyto doplňkové ukazatele do svého přístupu, měly by být milníky pro tyto ukazatele stanoveny pro stejné roky jako hlavní trajektorie (2030, 2035, 2040 atd.), jak je znázorněno na obrázku 15.

Obrázek 15. Znázornění doplňkového ukazatele emisí skleníkových plynů pro fond obytných budov

3.3.2.1.   Průměrná spotřeba primární energie v roce 2020

Podle čl. 9 odst. 2 je průměrná spotřeba primární energie celého fondu obytných budov metrikou použitou pro stanovení trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov. Průměrná spotřeba primární energie fondu obytných budov se vztahuje k primární energii fondu budov (v kWh/r) a jeho podlahové ploše (v m2), jak popisuje níže uvedená rovnice. Je důležité připomenout, že vyloučení a výjimka z výchozí hodnoty stanovené v čl. 9 odst. 6 ve vztahu k jiným než obytným budovám se zde nepoužijí. Výchozí hodnota by proto měla zahrnovat všechny budovy fondu obytných budov.

—	total primary energy (primární energie celkem): spotřeba primární energie ve fondu obytných budov v kWh/(r)

—	total A (celkem A): celková podlahová plocha fondu obytných budov v m2

Údaje potřebné pro výpočet průměrné spotřeby primární energie fondu obytných budov lze získat různými přístupy. Jak je popsáno v KROKU 1 o klasifikaci fondu budov, členské státy mohou použít kombinaci údajů o jednotlivých budovách, jako jsou certifikáty energetické náročnosti, sčítání lidu, výsledky energetických auditů, údaje z měření spotřeby energie, průzkumy a sběry údajů v režimu ad hoc a souhrnné údaje odvozené z energetických statistik nebo sběrů údajů. Volba přístupu do značné míry závisí na dostupnosti údajů.

Doporučuje se kombinace různých zdrojů údajů, aby bylo zajištěno zastoupení všech segmentů budov a zohlednění všech konečných využití. Doporučuje se, aby metoda, kterou členské státy používají pro výpočet průměrné spotřeby primární energie, byla v souladu s energetickou náročností budov popsanou v příloze I směrnice o energetické náročnosti budov. Za tímto účelem by členské státy měly při použití naměřených údajů zajistit, aby byly tyto údaje upraveny s ohledem na klima a chování a aby byly v souladu s energetickou náročností popsanou v příloze I (např. energie použitá na vaření by měla být vyloučena).

Pokud charakterizace fondu budov umožňuje stanovit individuální spotřebu primární energie a podlahovou plochu každé obytné budovy, lze celkovou spotřebu primární energie fondu obytných budov vypočítat podle níže uvedeného vzorce.

—	PEU: spotřeba primární energie v kWh/(m2r)

—	A: podlahová plocha v m2

—	i: od 1 do N (celkový počet obytných budov)

Dalším možným přístupem k výpočtu celkové spotřeby primární energie je použití souhrnných údajů o konečné spotřebě energie fondu obytných budov (např. z Eurostatu) v kombinaci s vnitrostátními faktory primární energie s cílem získat celkovou primární energii fondu obytných budov v (kWh/r), jak je uvedeno níže.

—	E: konečná energie podle nosiče energie v (kWh/r)

—	PEF: faktor primární energie podle nosiče energie

Po výpočtu celkové spotřeby primární energie ve fondu obytných budov lze průměrnou spotřebu primární energie získat vydělením celkové spotřeby primární energie celkovou podlahovou plochou fondu obytných budov nebo počtem budov.

Členské státy musí popsat zdroje údajů a metodiku, kterou používají ve svých vnitrostátních plánech renovace budov. Metodika by měla být konzistentní po celou dobu provádění a podávání zpráv, aby se zajistila konzistentnost trajektorie a podávání zpráv o výsledcích. Jakákoli úprava metodiky používané v průběhu času by měla být v plánech podrobně popsána.

3.3.2.2.   Milníky a dílčí cíle

Ustanovení čl. 9 odst. 2 týkající se vnitrostátní trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov je možné rozdělit do dvou požadavků:

1)	dosažení celkových milníků týkajících se snížení průměrné spotřeby primární energie k daným lhůtám (např. 16 % do roku 2030) a

2)	dosažení dílčího cíle dosáhnout alespoň 55 % tohoto snížení (např. 55 % z 16 % snížení do roku 2030) renovací 43 % energeticky nejnáročnějších budov, přičemž se uvede počet budov nebo podlahová plocha, které mají být renovovány.

Zatímco snížení průměrné spotřeby primární energie se týká celého fondu obytných budov, dílčího cíle, kterého má být dosaženo u 43 % energeticky nejnáročnějších budov, je třeba dosáhnout zejména renovačními pracemi.

Obrázek 16. Trajektorie k dosažení postupné renovace fondu obytných budov

Celková podlahová plocha fondu obytných budov se změní v důsledku demolic a výstavby nových budov po referenčním roce 2020. Demolice po roce 2020 odstraní podlahovou plochu z fondu budov, zatímco nové budovy přidají novou podlahovou plochu. Odstraněná a přidaná podlahová plocha budovy sníží, resp. zvýší spotřebu primární energie v různém poměru. Tyto změny podlahové plochy a spotřeby primární energie ovlivní průměrnou spotřebu primární energie celého fondu obytných budov.

Demolice budov a výstavba nových budov však nemohou být považovány za renovační opatření, zatímco dílčího cíle 55 % musí být výslovně „dosaženo renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov“. Proto nelze v souvislosti s dílčím cílem 55 % uvažovat o vlivu demolice energeticky nejnáročnějších budov na průměrnou spotřebu primární energie.

Obrázek 17. Fond budov s nulovými emisemi do roku 2050

Hlavní milníky na cestě k dosažení fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050 se týkají celého fondu jako celku; ne každá budova se musí stát budovou s nulovými emisemi, jak je stanoveno v článku 11. K dosažení fondu budov s nulovými emisemi přispěje v dlouhodobém horizontu několik faktorů: klíčovým faktorem bude postupná renovace budov za účelem snížení jejich energetické náročnosti, ale svou úlohu bude hrát i celková dekarbonizace energie dodávané do budov, zejména dekarbonizace systémů vytápění, spolu s další transformací energetických systémů a sociodemografickou dynamikou. Členské státy by měly při stanovení milníku pro rok 2050 zohlednit všechny tyto faktory.

Při stanovování dlouhodobějších milníků by členské státy mohly vycházet z vnitrostátních prognóz nebo scénářů vypracovaných pro jejich vnitrostátní strategie dekarbonizace, vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, pro dosažení cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, jakož i vnitrostátně stanovených příspěvků. Předpoklady pro trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov by měly být v souladu se základními předpoklady scénářů vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, zejména s předpoklady týkajícími se skladby zdrojů energie (např. faktory primární energie). Tím by se zajistila konzistentnost mezi vnitrostátními strategiemi.

V souladu s čl. 9 odst. 2 posledním pododstavcem mohou členské státy upravit milníky pro roky 2030 a 2035, pokud je průměrný podíl fosilních paliv na spotřebě energie v obytných budovách nižší než 15 % tak, aby zajistily, že průměrná spotřeba primární energie celého fondu obytných budov bude do roku 2030 a poté každých pět let nejvýše rovnocenná vnitrostátně stanovené hodnotě odvozené z lineárního snížení průměrné spotřeby primární energie v letech 2020 až 2050 v souladu s transformací fondu obytných budov na fond budov s nulovými emisemi.

3.3.2.3.   Způsobilá opatření ke snížení průměrné spotřeby primární energie v obytných budovách

Jak je vysvětleno výše, způsobilá opatření se budou pro oba dílčí cíle, které přispívají k dosažení každého milníku, lišit. Dílčího cíle 45 % lze dosáhnout prostřednictvím renovačních opatření týkajících se budov a změn energetické náročnosti fondu budov v důsledku výstavby nových budov a demolice. Dílčího cíle 55 % lze dosáhnout pouze prostřednictvím renovačních prací, které sníží průměrnou spotřebu primární energie 43 % energeticky nejnáročnějších budov. Behaviorální opatření se nezapočítávají do žádného z dílčích cílů.

Zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na výrobě energie bude mít dopad na spotřebu primární energie v budově, a proto je třeba jej považovat za snížení energetické náročnosti fondu budov pro celkové cíle podle čl. 9 odst. 2. Pokud úpravy faktorů primární energie nebo váhových faktorů pro nosiče energie vedou ke zlepšení vypočtené energetické náročnosti, musí členské státy tyto změny Komisi vysvětlit a prokázat, že přesně odrážejí skutečný posun ve skladbě zdrojů energie. Uskutečněné volby a zdroje údajů se uvádějí ve formátu normy EN 17423 nebo v jakémkoli dokumentu, který tuto normu nahrazuje. Očekává se také, že zdokumentované faktory primární energie pro rok 2030 budou sladěny s faktory použitými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu.

Opatření k dosažení dílčího cíle 55 % (snížení průměrné spotřeby primární energie o nejméně 55 % musí pocházet z renovace 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov) by se proto měla zaměřit na renovace snižující energetickou náročnost v souladu s výpočty energetické náročnosti uvedenými v příloze I směrnice o energetické náročnosti budov (viz KROK 3). To zahrnuje renovaci obvodového pláště budovy a změny technických systémů budovy včetně technického vybavení pro vytápění, chlazení, větrání, ohřev teplé užitkové vody, vestavěné osvětlení, automatizaci a řízení budovy, energii z obnovitelných zdrojů vyráběnou na místě nebo jejich kombinace.

Podle čl. 9 odst. 2 pátého pododstavce nesmí členské státy v rámci svého úsilí o renovaci udělit nepřiměřenou výjimku nájemním obytným budovám nebo bytovým jednotkám.

Pokud se podaří snížit spotřebu primární energie prostřednictvím renovace budov poškozených přírodními katastrofami, lze tyto úspory započítat do cílů týkajících se 43 % energeticky nejnáročnějších budov. Členským státům se doporučuje monitorovat počet budov nebo podlahovou plochu renovovaných budov, které byly zasaženy přírodní katastrofou, a snížení spotřeby primární energie v důsledku jejich renovace a podávat o tom zprávy ve svých vnitrostátních plánech renovace budov (článek 3).

Předchozí dva oddíly tvoří výchozí bod pro stanovení cílové cesty a milníků, kterých je třeba dosáhnout, aby se v uvedených letech snížila průměrná spotřeba primární energie fondu obytných budov. Podle čl. 9 odst. 2 a v rámci posouzení vnitrostátních plánů renovace budov musí Komise monitorovat pokles průměrné spotřeby primární energie včetně počtu budov a bytových jednotek nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov a v případě potřeby vydat doporučení. Proto se doporučuje, aby vnitrostátní plány renovace budov členských států uváděly účinek různých opatření provedených za účelem snížení průměrné spotřeby primární energie ve fondu obytných budov.

3.3.2.4.   Požadavky na podávání zpráv o trajektorii

Podle článku 3 a čl. 9 odst. 2 musí vnitrostátní plány renovace budov členských států zahrnovat metodiku a údaje, které používají ke stanovení trajektorie, odhadu hodnot milníků, určení 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov a také počtu budov a bytových jednotek nebo podlahové plochy, které mají být ročně renovovány.

Obrázek 18 znázorňuje hlavní položky, o nichž je třeba podávat zprávy v rámci vnitrostátních trajektorií.

Obrázek 18. Podávání zpráv o trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov

3.3.2.5.   Odhad počtu nebo podlahové plochy budov, které mají být renovovány, aby se dosáhlo snížení průměrné spotřeby primární energie

Odhad počtu (nebo podlahové plochy) budov, které mají být renovovány, závisí na řadě proměnných, jako jsou fyzikální charakteristiky cílených částí fondu budov, jejich charakteristiky (využití, vlastnictví, obsazenost atd.) a zavedené nebo budoucí politiky pro renovaci těchto budov.

Na počet (nebo podlahovou plochu) budov, které mají být renovovány ze 43 % energeticky nejnáročnějších budov, aby bylo dosaženo dílčího cíle, se vztahuje více hledisek, jak je popsáno v KROKU 3.

Aby počet (nebo podlahová plocha) dalších budov, které mají být renovovány, přispěl k celkovému cíli, měly by členské státy zvážit, jaké renovační práce přispějí ke zbývající části cíle. To úzce souvisí s předpoklady pro trajektorii, pokud jde o další faktory, jako je dekarbonizace dodávek energie do budov a změny v energetické náročnosti fondu budov v důsledku výstavby nových budov a demolice atd. (viz oddíl 2.3.2.2). Členské státy proto musí odhadnout počet (nebo podlahovou plochu) budov, které mají být renovovány pro zbývající část celkových milníků, v souladu s předpoklady a odhady provedenými v jejich analýzách pro modernizaci fondu budov na fond budov s nulovými emisemi do roku 2050.

3.3.3.   KROK 3: Stanovení dílčího cíle dosáhnout alespoň 55% snížení průměrné spotřeby primární energie renovací 43 % energeticky nejnáročnějších budov

3.3.3.1.   Stanovení prahové hodnoty pro 43 % energeticky nejnáročnějších budov

Pro identifikaci 43 % energeticky nejnáročnějších budov se doporučuje seřadit obytné budovy ve fondu pro rok 2020 podle jejich energetické náročnosti měřené spotřebou primární energie (v kWh/(m2r)). Poté lze stanovit prahovou hodnotu pro určení spodních 43 % fondu obytných budov. Tuto prahovou hodnotu lze vypočítat buď na základě počtu budov, nebo celkové podlahové plochy. Budovy lze seřadit buď vytvořením četnostního rozdělení, nebo analýzou jednotlivých datových bodů. Při četnostním rozdělení se rozsah spotřeby primární energie (např. 0–500 kWh/(m2r)) rozdělí do určitých intervalů nebo tříd. Každá třída představuje definovaný rozsah (např. třída 1 pro 0–19 kWh/(m2r), třída 2 pro 20–39 kWh/(m2r) atd.). Budovy jsou pak zařazeny do těchto tříd na základě spotřeby primární energie a je vypočtena četnost budov nebo podlahové plochy v každé třídě.

Pokud se prahová hodnota počítá podle počtu budov, spočítají se energeticky nejnáročnější budovy počínaje budovou s nejvyšší energetickou náročností, dokud se nedosáhne 43 % z celkového počtu budov, jak je znázorněno na obrázku 19 (fiktivní fond obytných budov s 25 budovami). Energetická náročnost na základě spotřeby primární energie (v kWh/(m2r)) budovy bezprostředně následující za značkou pro 43 % určuje prahovou hodnotu 43 % energeticky nejnáročnějších budov. Všechny obytné budovy, jejichž energetická náročnost je vyšší než tato prahová hodnota, budou patřit do skupiny 43 % energeticky nejnáročnějších budov.

Obrázek 19. 43 % energeticky nejnáročnějších budov z fondu obytných budov

Pokud je prahová hodnota stanovena na základě podlahové plochy budov, je přístup podobný jako u metody použité pro počet budov. Podlahová plocha se řadí počínaje energeticky nejnáročnější budovou, dokud se nedosáhne 43 % celkové plochy. Spotřeba primární energie v budově následující po dosažení 43 % podlahové plochy určuje prahovou hodnotu (v kWh/(m2r)) pro 43 % energeticky nejnáročnějších budov.

Volba počtu budov nebo podlahové plochy může vést k identifikaci různých částí fondu obytných budov, a to buď menších, nebo větších. Při použití podlahové plochy pro určení 43 % energeticky nejnáročnějších budov se bere v úvahu velikost budovy, ale použití počtu budov může vést k nadměrnému zastoupení malých budov (které mohou mít omezený potenciál pro renovaci). Členským státům se doporučuje, aby posoudily dostupnost údajů a charakteristiky svého fondu obytných budov, jako je rozdělení na budovy pro jednu a více rodin (podle počtu nebo podlahové plochy) a průměrnou velikost budov v každé skupině. Tyto informace by měly být použity ke stanovení vhodného přístupu k určení souboru 43 % energeticky nejnáročnějších budov (podle počtu budov nebo podlahové plochy) s největším potenciálem úspory energie a renovace.

Při přípravě nového vnitrostátního plánu renovace budov (po prvním plánu, který má být ve formě návrhu do 31. prosince 2025 a v konečné verzi do 31. prosince 2026) se může složení budov v kategorii 43 % energeticky nejnáročnějších budov změnit v důsledku snížení energetické náročnosti fondu budov následkem renovací podle čl. 9 odst. 2. Proto se doporučuje, aby členské státy upravily žebříček tak, aby odrážel aktualizované složení 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov.

Následující výpočet lze použít k odhadu příspěvku k jednotlivým milníkům, kterých se má dosáhnout renovací 43 % energeticky nejnáročnějších budov:

—	WPB Sub-target (energeticky nejnáročnější budovy) – dílčí cíl: snížení průměrné spotřeby primární energie, kterého má být dosaženo renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov, v kWh/rok

—	PEU2020 (průměrná spotřeba primární energie2020): spotřeba primární energie v kWh/(m2r) v roce 2020

—	A: podlahová plocha budovy v m2

—	i: od 1 do N (celkový počet obytných budov)

3.3.3.2.   Odhad počtu nebo podlahové plochy budov pro dosažení každého dílčího cíle

Podle čl. 9 odst. 2 musí členské státy určit počet nebo podlahovou plochu obytných budov a bytových jednotek, které mají být každoročně renovovány, a to i ze 43 % energeticky nejnáročnějších budov.

Odhad tohoto číselného údaje může významně ovlivnit řada různých proměnných. Například předpoklady o energetické náročnosti budov před renovací (např. 150 kWh/(m2r) versus 500 kWh/(m2r)), stejně jako rozsah (nebo hloubka) renovací, mohou vést k velmi rozdílným odhadům počtu nebo podlahové plochy budov, které by bylo třeba renovovat, aby byl splněn dílčí cíl. Při zjednodušeném přístupu se změnou zamýšleného rozsahu renovace z 30 % na 60 % sníží odhadovaný počet budov, které je třeba renovovat, na polovinu.

Doporučuje se proto, aby členské státy zvážily více faktorů souvisejících s fyzikálními vlastnostmi budov, dalšími specifickými atributy (např. obsazenost a struktury vlastnictví) a očekávaným dopadem politických opatření (a potřebných zdrojů), která mají stimulovat renovaci obytných budov.

Kategorizaci budov mohou ovlivnit i doplňkové cíle, jako například neudělit nepřiměřenou výjimku nájemním obytným domům nebo bytovým jednotkám z plánu renovace podle čl. 9 odst. 2 nebo ochrana zranitelných domácností. Pro lepší zaměření politických opatření může být užitečné odlišit zranitelné domácnosti v rámci skupiny budov obývaných vlastníky. To odráží záměr ustanovení čl. 17 odst. 18, která požadují, aby se finanční pobídky vytvořené členskými státy přednostně zaměřily na zranitelné domácnosti, osoby postižené energetickou chudobou a osoby žijící v sociálním bydlení v souladu s článkem 24 směrnice (EU) 2023/1791.

Doporučuje se, aby členské státy provedly podrobnou studii charakteristik 43 % energeticky nejnáročnějších budov a dalších specifických faktorů a současně vypracovaly politiky a opatření na podporu plánovaných renovací. Analýza těchto aspektů a jejich vzájemných souvislostí může přinést komplexnější a přesnější odhad počtu nebo podlahové plochy budov, které je třeba renovovat, aby bylo dosaženo dílčího cíle.

3.3.4.   KROK 4: Přijetí politických opatření ke snížení průměrné spotřeby primární energie

Členské státy mohou podle svého uvážení zvolit politické nástroje ke splnění požadavků čl. 9 odst. 2 a provést renovační opatření k dosažení požadovaného snížení průměrné spotřeby primární energie. V čl. 9 odst. 2 jsou jako příklady možných politických nástrojů a opatření výslovně uvedeny minimální normy energetické náročnosti, technická pomoc a finanční podpora. Obrázek 20 uvádí přehled těchto opatření.

Obrázek 20. Politická opatření k dosažení požadovaného snížení průměrné spotřeby primární energie

Podle čl. 9 odst. 2 nesmějí členské státy udělovat nepřiměřenou výjimku nájemním obytným budovám nebo bytovým jednotkám z renovačních prací. Měly by proto zajistit spravedlivé rozdělení renovačních prací a přínosů mezi nájemní budovy a budovy obývané vlastníky. Kombinace politik, včetně opatření, jako jsou minimální normy energetické náročnosti, finanční podpora a technická pomoc, by měla být navržena tak, aby vyhovovala specifickým potřebám obou segmentů a poskytovala mechanismy pro zajištění spravedlivého rozdělení přínosů. Pokud hlavní politické opatření výslovně neřeší rozdělené pobídky, měla by být zavedena doplňková opatření k překonání zbývajících překážek.

V následujících oddílech jsou uvedeny příklady politických opatření, která mohou členské státy zavést, aby dosáhly požadovaného snížení průměrné spotřeby primární energie v obytných budovách a zároveň zajistily spravedlivé rozdělení přínosů.

3.3.4.1.   Minimální normy energetické náročnosti pro obytné budovy

Členské státy mohou systém minimálních norem energetické náročnosti použít k zahájení renovací obytných budov a ke splnění požadavků čl. 9 odst. 2. Podle čl. 2 bodu 4 jsou „minimálními normami energetické náročnosti“ pravidla, která vyžadují, aby stávající budovy splňovaly požadavek na energetickou náročnost v rámci rozsáhlého plánu renovací fondu budov nebo v rozhodném okamžiku na trhu. Mezi rozhodné okamžiky patří prodej, pronájem, dar nebo změna účelu v rámci katastru budov nebo katastru nemovitostí, v určitou dobu nebo do určitého data, což vede k zahájení renovace stávajících budov. Je na členských státech, aby zvolily koncepční možnosti a rozsah systému minimálních norem energetické náročnosti pro fond obytných budov.

Několik zemí EU systém minimálních norem energetické náročnosti pro fond obytných budov již použilo, stejně jako tak učinily i jiné regiony mimo EU, v různých souvislostech a s různými charakteristikami (11). Pokud členské státy hodlají zavést systém minimálních norem energetické náročnosti také pro obytné budovy, musí stanovit podíl cíle, kterého chtějí tímto politickým nástrojem dosáhnout, a dílčí soubor budov, na které se bude systém minimálních norem energetické náročnosti vztahovat (např. všechny energeticky nejnáročnější budovy nebo pouze energeticky zcela nejnáročnější budovy (třída certifikátu energetické náročnosti G, nebo třídy F a G). Členské státy se také mohou rozhodnout zavést minimální normy energetické náročnosti pro určitý dílčí segment fondu obytných budov, například pro pronajaté nemovitosti nebo pronajaté budovy s více bytovými jednotkami z určitého období výstavby. Ke spravedlivějšímu rozdělení renovačních prací a jejich přínosů lze využít samostatné režimy pro strukturálně slabé regiony v rámci členských států. Obecně platí, že vhodnost politických nástrojů pro různé segmenty fondu obytných budov se zvyšuje úměrně tomu, jak důkladně byl fond budov a jeho segmenty analyzovány v rámci KROKU 3. Na základě těchto rozhodnutí mohou členské státy ve zvoleném segmentu stanovit prahovou hodnotu pro energeticky nejnáročnější budovy, které musí do určitého data splnit požadavek minimálních norem energetické náročnosti. Podobný postup, jaký se používá pro jiné než obytné budovy, lze uplatnit i při stanovení prahových hodnot a identifikaci obytných budov, které mají splňovat požadavky minimálních norem energetické náročnosti. Jakákoli regulační opatření, jako je systém minimálních norem energetické náročnosti, by měla být podpořena rámcem, který zajistí účinné provádění a spravedlivé rozdělení nákladů a přínosů. V zásadě lze rysy podpůrného rámce pro minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy uplatnit i na obytné budovy, protože v obou segmentech budov je třeba přijmout specifická opatření k řešení a ochraně nájemníků a zranitelných skupin.

Finanční pobídky a technická pomoc mají zásadní význam pro jakýkoli podpůrný rámec a jsou nezbytné pro provádění ustanovení týkajících se fondu obytných budov. Tyto aspekty jsou jednotlivě popsány v následujících oddílech.

3.3.4.2.   Finanční podpora (12)

Většina členských států EU přijala režimy finanční podpory na podporu renovací budov. Na realizované přístupy, inovativní strategie a osvědčené postupy v této oblasti upozorňuje široká škála literatury (13).

Finanční podpora by měla stimulovat k včasným krokům tím, že bude vlastníky budov motivovat k dokončení renovací dříve, než jsou určeny milníky ve stanovené trajektorii.

Vzhledem k tomu, že čl. 9 odst. 2 požaduje dílčí cíl pro renovaci energeticky nejnáročnějších budov, a s ohledem na silnou vazbu mezi článkem 9 a článkem 17 směrnice se následující oddíly soustředí na strategie financování zaměřené na: a) energeticky nejnáročnější budovy, b) zranitelné skupiny a c) mechanismy založené na energetické náročnosti.

3.3.4.3.   Finanční podpora na renovaci energeticky nejnáročnějších budov

Na podporu renovace energeticky nejnáročnějších budov může být poskytnuta finanční podpora. Typ veřejné podpory se může lišit. Může mít například podobu nízkoúročených nebo bezúročných půjček, bonusu za předčasné splacení, který snižuje výši splácených úroků, a tím zkracuje dobu splatnosti půjčky, nebo daňových úlev. Výše podpory se může lišit a může být navržena jako bonus ke stávajícím programům podpory nebo jako plné financování renovace vybraných energeticky nejnáročnějších budov, které vlastní domácnosti trpící energetickou chudobou.

Pro získání podpory by měli vlastníci budov doložit, že jejich nemovitost patří mezi 43 % energeticky nejnáročnějších budov. Nejjednodušší způsob ověření je předložení platného certifikátu energetické náročnosti budovy. Členské státy mohou stanovit jiná kritéria způsobilosti. Příkladem může být zaměření se na budovy postavené v určitých letech nebo obdobích spolu s dalšími faktory, jako jsou nerenovované obvodové pláště budov (nebo jejich části), stáří systémů vytápění na fosilní paliva nebo aktuální údaje o naměřené spotřebě energie.

3.3.4.4.   Finanční podpora zranitelným skupinám na renovaci budov

Energeticky nejnáročnější budovy se překrývají s budovami obývanými zranitelnými domácnostmi, včetně domácností trpících energetickou chudobou. Aby bylo možné poskytnout přímou finanční podporu těm, kteří ji potřebují, a také renovovat energeticky nejnáročnější budovy, mohou být navrženy režimy podpory speciálně pro tuto cílovou skupinu.

V praxi tyto režimy podpory často pokrývají vysoký podíl nákladů. Viz například irský režim „Better Energy Warmer Homes“, slovinský program „ZERO500“, významná podpora skotské vlády poskytovaná v rámci fondu pro vytápění sociálního bydlení bez emisí s cílem zajistit splnění skotského standardu energetické účinnosti pro sociální bydlení a baskické jednotné kontaktní místo Opengela, které poskytuje půjčky na pokrytí až 100 % nákladů na renovaci. Obecně platí, že čím nižší je příjem zranitelné domácnosti, tím vyšší by měla být podpora.

Sociální klimatický fond (14), který byl zřízen spolu se systémem obchodování s emisemi pro spalování paliv pro budovy, silniční dopravu a další odvětví (ETS 2), poskytuje členským státům nástroj pro navrhování podpůrných opatření v přímý prospěch zranitelných skupin. Kromě dalších opatření a investic ve stavebnictví a odvětví dopravy je speciálně navržen tak, aby směřoval investice do renovace budov obývaných těmito skupinami. Energeticky nejnáročnější budovy a zranitelné domácnosti jsou často v různých regionech členských států rozmístěny různě. Orgány veřejné správy na celostátní a regionální úrovni by měly zajistit, aby zranitelné domácnosti měly k dispozici dostatečnou podporu na renovaci svých budov, ať už v souvislosti s minimálními normami energetické náročnosti, nebo ne. Ústřední orgány by měly poskytovat vyšší úroveň podpory regionům s vyšším podílem energeticky nejnáročnějších budov a zranitelných domácností. Technická podpora ze strany centrálních kontaktních míst (jednotných kontaktních míst) může hrát při zajišťování spravedlivého rozdělování dostupné finanční podpory zásadní úlohu.

Další vysvětlení týkající se podpory zranitelných domácností je uvedeno v pokynech k článku 17 (příloha 2).

Kromě toho by mohl být vytvořen zvláštní režim financování k financování renovace energeticky nejnáročnějších budov se sociálním bydlením, ať už ve spojení s minimálními normami energetické náročnosti, nebo ne. To je užitečné zejména v případě, kdy mají budovy se sociálním bydlením v členském státě vyšší energetickou náročnost než jiné budovy, v nichž žijí zranitelné domácnosti.

3.3.4.5.   Režimy podpory založené na energetické náročnosti

Finanční podpora sama o sobě nezaručuje, že dojde ke snížení energetické náročnosti. Z tohoto důvodu čl. 17 odst. 14 požaduje, aby členské státy zajistily provázanost svých finančních opatření se zamýšlenými nebo již dosaženými sníženími energetické náročnosti, která jsou specifikována jedním nebo několika kritérii uvedenými v tomto odstavci. Toho lze dosáhnout navržením režimů, které budou například vázány na opatření stanovená v pasu pro renovaci budovy, nebo režimů, jež budou zahrnovat kontrolu věrohodnosti prostřednictvím měření spotřeby energie před zahájením prací a po nich. Kromě toho by probíhající nabídková řízení na energetické úspory mohla přinést příznivá řešení renovace z hlediska nákladů a přínosů, pokud by projekty, které se zaváží k nejvyšším úsporám při nejnižších nákladech, měly nárok na dodatečnou podporu. Tyto režimy by vyžadovaly alespoň minimální monitorování po zásahu.

V souladu s čl. 9 odst. 4 písm. c) by měly být upřednostňovány rozsáhlé renovace zaměřené na energetickou náročnost, které nabízejí zvýšenou podporu pro modernizace vedoucí k budovám, jež obstojí v budoucnosti, jako jsou modernizace uvedené v pasu pro renovaci budovy. Tento přístup pomáhá předcházet efektu uzamčení a zajišťuje dlouhodobou energetickou účinnost a udržitelnost.

Problém rozdělených pobídek by mohly částečně vyřešit poplatky za modernizaci založené na energetické náročnosti, které by vyrovnaly zvýšení nájemného v důsledku renovace tím, že by toto zvýšení omezily a zároveň zajistily, že nájemníci budou mít ze zlepšení prospěch. Zároveň by tyto poplatky poskytly vlastníkům nemovitostí stabilní zdroj příjmů pro refinancování nákladů na renovaci (viz např. příspěvek na snížení energetické náročnosti známý jako EPV (15) v Nizozemsku). Dalším způsobem, jak řešit rozdělené pobídky, je rozdělení nákladů spojených s oceňováním CO2 mezi nájemce a pronajímatele na základě energetické náročnosti budovy (jako v Německu). Tento přístup podporuje obě strany, aby investovaly do snížení energetické náročnosti.

3.3.4.6.   Technická pomoc

Článek 18 požaduje, aby členské státy zajistily zřízení a celoplošné zavedení jednotných kontaktních míst, která budou pomáhat vlastníkům budov při snižování energetické náročnosti jejich budov.

Pokyny k článkům 21, 22 a 24 směrnice o energetické účinnosti (16) poskytují vysvětlení ohledně zřízení a úlohy těchto jednotných kontaktních míst, zejména v oddíle 5.3. „Jednotná kontaktní místa pro poskytování technického, administrativního a finančního poradenství v oblasti energetické účinnosti – čl. 22 odst. 4, 5 a 6“ a oddíl 6.5. „Podpora technické pomoci a zavádění podpůrných finančních nástrojů – čl. 24 odst. 3 písm. d)“.

Kromě toho Komise zveřejní pokyny pro rozvoj těchto jednotných kontaktních míst, které budou řešit klíčová politická hlediska pro orgány veřejné správy podle čl. 22 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti a čl. 18 odst. 1 směrnice o energetické náročnosti budov.

V následujících odstavcích jsou zdůrazněny pouze některé konkrétní aspekty týkající se provádění čl. 9 odst. 2.

Aby bylo možné účinně provádět politická opatření, jako jsou systémy minimálních norem energetické náročnosti, a zajistit, že finanční pomoc bude směřovat do budov obývaných zranitelnými skupinami, měla by se jednotná kontaktní místa zaměřit na poskytování cílené podpory. Tato centra by měla nabízet specializovanou pomoc, která by odpovídala jedinečným potřebám těchto specifických skupin, a zajistit rovný přístup ke zdrojům a poradenství.

Aby byla jednotná kontaktní místa efektivní a usnadnila přístup různým společenským skupinám, měla by být zřízena také jako fyzická poradenská centra, a ne fungovat pouze online.

Jednotná kontaktní místa hrají klíčovou úlohu při podpoře politických opatření zaváděných jako součást renovačního úsilí. Například pokud se systémy minimálních norem energetické náročnosti budou vztahovat na těžko dostupné segmenty, jako jsou velké bytové domy ve spoluvlastnictví, budou muset vlastníci budov urychlit a zefektivnit rozhodování o renovacích. Užitečné by zejména bylo zajistit odborné poradenství a jmenovat centrálního koordinátora, který by podporoval průběh tohoto postupu.

Podobně by se jednotná kontaktní místa mohla věnovat pomoci zranitelným domácnostem a nasměrovat je k finanční podpoře na renovační činnosti.

Pasy pro renovaci budov jsou na míru šitým plánem pro rozsáhlou renovaci budov, který se řídí stanoveným počtem kroků. Jsou dalším klíčovým nástrojem pro poskytování poradenské a technické pomoci vlastníkům obytných budov. Směrnice o energetické náročnosti budov zavádí společný rámec pro pasy pro renovaci budov v článku 12 a příloze VIII a obsahuje další ustanovení na podporu jejich používání. Podrobnější informace o pasech pro renovaci budov naleznete ve speciálních pokynech v příloze 4.

3.3.4.7.   Monitorování dopadu

V souladu s čl. 3 odst. 5 a čl. 9 odst. 2 Komise posoudí vnitrostátní plány renovace budov, přičemž výslovně zohlední cíle snížení průměrné spotřeby primární energie v letech 2030, 2035, 2040, 2045 a 2050. Komise rovněž vyhodnotí, zda bylo dosaženo cílového podílu u 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov. Posouzení prvního vnitrostátního plánu renovace budov bude podkladem pro přezkum směrnice, který má Komise podle článku 28 provést do dne 31. ledna 2028. Podle článku 28, pokud z posouzení směrnice a souvisejících právních předpisů vyplyne, že politiky a opatření uvedené v plánech pravděpodobně nevedou k dosažení cílů, včetně cílů podle čl. 9 odst. 2 pro fond obytných budov, zváží Komise návrh povinných minimálních norem energetické náročnosti pro celý fond budov.

Za účelem monitorování dopadu politických opatření na pokrok v trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov je nezbytné sledovat několik dalších aspektů: počet renovovaných budov a snížení energetické náročnosti dosažené renovací, sociální dopady zavedených minimálních norem energetické náročnosti a další klíčové proměnné, jako je míra renovací, rozsah a hloubka renovací a skladba dodávek energie do budov.

Členské státy musí zajistit, aby snížení energetické náročnosti jednotlivých budov nebylo započítáno více než jednou. Snížení by mělo být jasně přiřazeno konkrétnímu politickému nástroji. Pokud renovace souvisí s více politickými nástroji, měla by být snížení energetické náročnosti poměrně přiřazena každému nástroji.

Monitorování pokroku v rámci této trajektorie by mohlo být usnadněno využitím údajů z vnitrostátních databází energetické náročnosti budov uvedené v článku 22. Údaje shromážděné v databázi vytvořené každým členským státem mohou pomoci monitorovat celkové snížení průměrné spotřeby primární energie v celém fondu obytných budov.

K monitorování dosažení cílů v segmentu energeticky nejnáročnějších budov se doporučuje přístup zdola nahoru, např. pomocí registrů certifikátů energetické náročnosti nebo systémů osobního hlášení. Důležitým nástrojem pro monitorování pokroku v oblasti energetické náročnosti v určitých segmentech fondu budov, zejména v energeticky nejnáročnějších budovách, mohou být pravidelně aktualizované nebo nové certifikáty energetické náročnosti vydané po větší renovaci podle článku 20.

Pro lepší využití zpětné vazby k budoucí tvorbě politik se důrazně doporučuje každoroční monitorování dopadu jednotlivých opatření z kombinace politik prováděných podle čl. 9 odst. 2. Údaje z monitorování mohou být následně použity pro účely širších povinností podávání zpráv, např. podle nařízení (EU) 2018/1999 (nařízení o správě energetické unie), a monitorování může být navrženo tak, aby bylo v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice (EU) 2023/1791.

Pokud se minimální normy energetické náročnosti používají jako součást souboru politik pro postupnou renovaci fondu obytných budov, musí členské státy zavést monitorovací mechanismus pro hodnocení dopadu minimálních norem energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 7. Kromě monitorování plnění cílů musí členské státy v souladu s čl. 9 odst. 4 písm. e) monitorovat sociální dopady, zejména na nejzranitelnější skupiny. To může zahrnovat monitorování snížení výdajů domácností, zejména nízkopříjmových domácností, na energii (spolu s monitorováním míry energetické chudoby), procentuálního podílu zranitelných domácností nebo nízkopříjmových domácností, které mají z renovace prospěch, a provádění analýz sociálních nákladů a přínosů u souboru referenčních renovačních projektů.

OBSAH

1.

Úvod

52

2.

Překážky renovace, finanční nástroje a dostupnost financování (článek 17 – odstavce 2 až 9, 11 a 13)

54

2.1.

Oblast působnosti a cíle požadavků

54

2.2.

Volba politických opatření ke splnění požadavků

57

2.2.1.

Podpůrné financování a finanční nástroje a podpora úvěrových produktů pro renovace budov

57

2.2.2.

Řešení rozdělených pobídek

57

2.2.3.

Spoluvlastnické struktury

58

2.2.4.

Administrativní složitost, nejistota a zpoždění při plánování energetických renovací

60

2.2.5.

Dostupnost: jednoduché a zjednodušené žádosti a postupy pro získání podpory

60

2.2.6.

Dostupnost: snadno dostupné informace o možnostech financování

62

3.

Použití financování (článek 17 – odstavce 12 a 14 až 16)

63

3.1.

Oblast působnosti a cíle požadavků

63

3.2.

Volba politických opatření ke splnění požadavků

65

3.2.1.

Provázání finančních opatření s cílovými nebo dosaženými úsporami energie a zlepšeními

65

3.2.2.

Větší podpora rozsáhlých renovací a rozsáhlých programů

65

3.2.3.

Podpora v oblasti odborné přípravy a budování kapacit

67

4.

Sociální spravedlnost (čl. 17 odst. 3 a čl. 17 odst. 17 až 19)

67

4.1.

Oblast působnosti a cíle požadavků

67

4.2.

Volba politických opatření ke splnění požadavků

68

4.2.1.

Poskytování větší podpory vlastníkům budov s nižší finanční kapacitou

68

4.2.2.

Řešení rizika „vystěhovávání v souvislosti s renovacemi“ a dilematu ve vztahu vlastník-nájemce

69

5.

Jednotná kontaktní místa (článek 18 a čl. 19 odst. 3)

72

5.1.

Úvod: oblast působnosti, právní rámec a politické souvislosti

72

5.2.

Příslušné definice a pojmy

73

5.3.

Dostupnost jednotných kontaktních míst na území celého státu

73

5.3.1.

Zeměpisné pokrytí

74

5.3.2.

Kombinace online a fyzického přístupu

75

5.4.

Pozvánka do jednotného kontaktního místa

76

Dodatek I:

Další relevantní dokumenty Komise k provedení článku 17 směrnice EU/2024/1275 ve vnitrostátním právu

33

1.   ÚVOD

Tento dokument obsahuje pokyny a doporučení k článkům 17 a 18 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (1).

Článek 17 stanoví požadavky na finanční rámec na podporu snížení energetické náročnosti budov. Cílem tohoto finančního rámce je optimálně řešit překážky energetické renovace budov. Cíl se odráží v prvním odstavci tohoto článku, který stanoví, že „[č]lenské státy zajistí vhodné financování, podpůrná opatření a další nástroje schopné řešit překážky trhu s cílem zabezpečit nezbytné investice identifikované v jejich vnitrostátním plánu renovace budov za účelem transformace svého fondu budov na budovy s nulovými emisemi do roku 2050“.

Členským státům se doporučuje, aby v rámci procesu přípravy svých vnitrostátních plánů renovace budov:

—

identifikovaly uvedené překážky, a to jak ekonomické, tak i neekonomické, a posoudily, jak je nejlépe řešit prostřednictvím finančních nástrojů a jiných typů opatření, ať už regulačních či jiných než regulačních, včetně prostřednictvím jejich: i) „politik a opatření“  (2); ii) „veřejných investic“ a iii) „rozpočtových zdrojů“  (3),

—	zajistily, aby investice odhadované do roku 2030, 2040 a 2050 odpovídaly celkovým investičním potřebám (4).

Pokud jde konkrétně o finanční nástroje, čl. 17 odst. 6 rovněž stanoví, že „[č]lenské státy využívají nákladově co nejefektivnějším způsobem vnitrostátní financování a financování dostupné na úrovni Unie, zejména Nástroj pro oživení a odolnost, Sociální fond pro klimatická opatření, Fond soudržnosti, InvestEU, výnosy z dražeb emisních povolenek podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (31) a další zdroje veřejného financování. Tyto zdroje financování musí být využívány v souladu s plánem postupu dosažení fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050“. Podle tohoto odstavce musí členské státy zajistit, aby podíl vnitrostátního financování (vnitrostátního rozpočtu) a financování EU, na které se spoléhají při renovaci budov, odpovídal potenciálu i potřebám budov pro splnění jejich cílů v oblasti energetiky a klimatu (5). V čl. 17 odst. 6 se navíc uvádí, že členské státy musí zajistit, aby dosáhly fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050 nákladově efektivním způsobem.

Ustanovení čl. 17 odst. 6 je třeba vykládat společně s požadavky na plánování a podávání zpráv stanovenými v článku 3 a v příloze II o vnitrostátních plánech renovace budov, na jejichž základě musí členské státy poskytnout přehled: i) investičních potřeb pro účely provádění vnitrostátního plánu renovace budov; ii) finančních zdrojů a opatření pro provádění plánu a iii) jejich správních zdrojů pro renovaci budov (6).

Proces vypracování vnitrostátních plánů renovace budov umožní členským státům utvářet jejich finanční rámec tak, aby podporoval tyto cíle, ale také plnil další klíčové priority, jak je rovněž stanoveno v přepracovaném znění směrnice o energetické náročnosti budov (7). Mezi tyto další klíčové priority patří: i) zmírnění energetické chudoby; ii) posílení postavení zranitelných domácností a iii) zajištění cenové dostupnosti bydlení.

Na základě těchto skutečností tento dokument poskytuje pokyny k:

—	odstraňování překážek renovací zajištěním jak zavádění podpůrných nástrojů, tak dostupnosti systémů financování a povolovacích postupů (oddíl 2),

—	zajištění využití financování nákladově co nejefektivnějším způsobem (oddíl 3),

—	upřednostňování zranitelných domácností (oddíl 4).

Členské státy se proto vyzývají, aby se tímto dokumentem řídily nejen při provádění přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov ve vnitrostátním právu, ale také při vypracovávání svých vnitrostátních plánů renovace budov.

U několika ustanovení článku 17 odkazují tyto pokyny na další nedávná doporučení a dokumenty Komise, a to buď přímo v hlavní části dokumentu, nebo v dodatku I „Další relevantní dokumenty Komise k provedení článku 17 směrnice EU/2024/1275 ve vnitrostátním právu“. V dodatku I je uveden seznam těchto dalších pokynů, zpráv atd. Dodatek I zejména uvádí příslušné pododstavce článku 17 určené k provedení ve vnitrostátním právu a propojuje tyto pododstavce s ustanoveními článku 17 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

Článek 18 je zaměřen jinak. Požaduje, aby členské státy zřídily zařízení technické pomoci, která by pomáhala veřejnosti v průběhu celého procesu renovace.

Zřízení těchto zařízení technické pomoci, nejčastěji známých jako jednotná kontaktní místa, by se mělo vztahovat na všechny potřebné subjekty, včetně: vlastníků bytů a domů; správních zaměstnanců; technických odborníků; podniků; bank.

Členské státy musí zajistit odpovídající dostupnost těchto jednotných kontaktních míst na celém svém území a pro celou veřejnost. Směrnice o energetické náročnosti budov stanoví různá kritéria pro vyhodnocení a zajištění této kapacity v terénu, včetně: i) počtu zařízení na občana; ii) doby, kterou veřejnost potřebuje k tomu, aby se dostala do jednoho z těchto jednotných kontaktních míst, nebo iii) zeměpisného rozmístění těchto jednotných kontaktních míst.

K článku 18 poskytuje tento dokument pokyny ve čtyřech oblastech, z nichž každá je popsána v níže uvedených odrážkách.

—

První oblast pokynů se týká typů služeb a podpory, které musí zařízení technické pomoci a jednotná kontaktní místa poskytovat. V tomto ohledu je třeba tyto pokyny vykládat společně s následujícími dvěma dokumenty: — doporučením Komise (8) (EU) 2024/2481, ve kterém se stanoví pokyny pro výklad článků 21, 22 a 24 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti „Informování a zvyšování povědomí“, a — připravovanými společnými pokyny reagujícími na požadavek čl. 22 odst. 6 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti a čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov, které mají obsahovat pokyny, návrhy a příklady postupů jako inspiraci pro členské státy zřizující a provozující jednotná kontaktní místa.

—	Druhá oblast pokynů se týká doporučení k zajištění účinného rozmístění technické pomoci a jednotných kontaktních míst na celém území státu podle kritérií uvedených v čl. 18 odst. 1.

—	Třetí oblast pokynů se týká doporučení, jak účinně kombinovat online a fyzické/terénní přístupy.

—	Čtvrtá oblast pokynů se týká doporučení k pozvánkám do jednotných kontaktních míst, jako jsou povinné pozvánky (tj. kdy musí být vydána pozvánka do jednotných kontaktních míst) podle čl. 19 odst. 13.

Tato jednotná kontaktní místa jsou jedním z hlavních prvků rámce pro účinnou podporu renovací. Měla by proto být nedílnou součástí přípravy i realizace vnitrostátních plánů renovace budov. Členské státy se proto vyzývají, aby se na jednotná kontaktní místa odvolávaly jak při provádění ustanovení článku 18 ve vnitrostátním právu, tak při vypracovávání svých vnitrostátních plánů renovace budov (vzor v příloze II obsahuje zvláštní oddíl pro popis politik a opatření souvisejících s „vytvořením jednotných kontaktních míst nebo podobných mechanismů podle článku 18“).

2.   PŘEKÁŽKY RENOVACE, FINANČNÍ NÁSTROJE A DOSTUPNOST FINANCOVÁNÍ (ČLÁNEK 17 – ODSTAVCE 2 AŽ 9, 11 A 13)

2.1.   Oblast působnosti a cíle požadavků

V článku 17 se v několika odstavcích hovoří o překážkách bránících renovacím (9).

V souladu s požadavkem čl. 17 odst. 1 členské státy „zajistí vhodné financování, podpůrná opatření a další nástroje schopné řešit překážky trhu“.

Podle ustanovení čl. 17 odst. 3 členské státy „posuzují, a je-li to vhodné, řeší překážky související s počátečními náklady na renovace“.

Za problémy spojenými s počátečními náklady na renovaci obvykle stojí tři hlavní příčiny: i) omezená solventnost (strukturální schopnost vlastníka budovy plnit své finanční závazky, např. splácet úvěr); ii) nedostatek likvidity (schopnost pokrýt náklady na renovaci v určitém okamžiku v krátkodobém horizontu, tj. schopnost poskytnout potřebný kapitál na renovaci budovy dříve, než se práce uskuteční a než se projeví přínos renovace) nebo iii) nestanovení priority renovačních prací ve srovnání s jinými výdaji, které vlastník budovy zvažuje. Tyto tři různé situace vyžadují různé přístupy.

Vzhledem k těmto různým překážkám vyžaduje čl. 17 odst. 7, aby členské státy poskytly finanční pomoc na podporu energetické renovace budov. Uvádí se v něm:

„Na podporu mobilizace investic členské státy prosazují účinné rozvíjení a využívání podpůrných finančních nástrojů, jako jsou úvěry na energetickou účinnost a hypotéky na renovace budov, smlouvy o energetických službách, finanční plány s průběžným splácením (typu „pay as you save“), daňové pobídky, například snížené daňové sazby vztahující se na renovační stavební práce a materiály, systémy financování z daní a z účtů, záruční fondy, fondy zaměřené na rozsáhlé renovace, fondy zaměřené na renovace s významnou minimální prahovou hodnotou cílených úspor energie a standardy hypotečního portfolia. […] Členské státy mohou rovněž podporovat a zjednodušovat využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru.“

Tato ustanovení doplňuje čl. 17 odst. 9, v němž se uvádí, že „[p]odpůrné financování a finanční nástroje mohou zahrnovat úvěry na renovace nebo záruční fondy pro renovace zaměřené na snížení energetické náročnosti, v příslušných případech i v kombinaci s relevantními programy Unie“  (10).

Pokud jde konkrétně o daňové pobídky, mají členské státy mnoho možností. Mohou například zavést nižší sazby daně z přidané hodnoty pro energetické renovace na rozdíl od jiných než energetických renovací nebo nové výstavby. Mohou také poskytovat pobídky prostřednictvím systému daně z nemovitosti. Daň z nemovitosti se obvykle odvíjí od hodnoty ucelené části budovy, ale členské státy by mohly stanovit sníženou sazbu pro ucelené části budov, u nichž lze prokázat, že prošly energetickou renovací. Pobídka související s daní z nemovitosti by mohla mít také podobu slevy nebo vrácení peněz prostřednictvím roční daně z příjmu (11).

Ustanovení čl. 17 odst. 7 rovněž odkazuje na „standardy hypotečního portfolia“. Tyto mechanismy jsou definovány v čl. 2 bodě 39 jako „mechanismy, které motivují poskytovatele hypotečních úvěrů ke stanovení plánu postupu zaměřeného na zlepšení mediánu energetické náročnosti portfolia budov, na něž se vztahují jejich hypotéky, do let 2030 a 2050 a k podpoře potenciálních klientů, aby snížili energetickou náročnost svých nemovitostí v souladu s ambicemi Unie v oblasti dekarbonizace a příslušnými energetickými cíli v oblasti spotřeby energie v budovách na základě kritérií pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti stanovených v článku 3 nařízení (EU) 2020/852“ (nařízení o taxonomii (12)).

Podpora těchto inovativních finančních nástrojů ze strany členských států umožní odstranit různé druhy obtíží při financování počátečních nákladů a zároveň zajistí větší zhodnocení veřejných prostředků určených na renovace (vyšší pákový efekt). Tohoto vyššího zhodnocení veřejných prostředků lze dosáhnout snížením podílu finanční podpory poskytované prostřednictvím grantů tím, že se granty budou přednostně využívat pouze pro zranitelné domácnosti. V rámci svých vnitrostátních strategií v oblasti energetiky a klimatu a v rámci svého vnitrostátního centra pro financování energetické účinnosti, které jsou součástí evropské koalice pro financování energetické účinnosti (13), by členské státy mohly zvážit projednání možných trajektorií, jež by vnitrostátním úvěrovým institucím umožnily postupně vyčlenit vyšší podíl svého obratu na hypotéky a nezajištěné půjčky zaměřené na energetickou renovaci energeticky nejnáročnějších budov.

Pákový faktor je podíl soukromých investic mobilizovaných prostřednictvím veřejných prostředků. Pákový faktor pro energetickou renovaci budov se bude výrazně lišit v závislosti na typu poskytované podpory. Skladba veřejných subvencí a soukromých hypoték se bude lišit od skladby veřejných a soukromých prostředků v systému financování (např. použitím záruk) a obě tyto skladby se budou opět lišit od systému, který poskytuje technickou pomoc (např. nástroj ELENA (14)).

Kromě čl. 17 odst. 7 a čl. 17 odst. 9 se čl. 17 odst. 11 týká mimo jiné sdružování úvěrů na energetickou renovaci do produktů, s nimiž mohou banky a další finanční subjekty obchodovat a investovat do nich. V souladu s čl. 17 odst. 11 členské státy „usnadňují agregaci projektů, aby umožnily přístup investorů a souborná řešení pro potenciální klienty. Členské státy přijmou opatření, která podporují úvěrové produkty v oblasti energetické účinnosti pro účely renovace budov, jako jsou zelené hypotéky a zelené úvěry, zajištěné i nezajištěné, a zajistí, aby je finanční instituce nabízely široce a nediskriminačně a aby byly pro spotřebitele viditelné a přístupné. Členské státy zajistí, aby banky a další finanční instituce a investoři dostávali informace o možnostech účasti na financování snížení energetické náročnosti budov.“

O rozsahu tohoto inovativního financování a těchto finančních nástrojů viz oddíl 2.2.1 přílohy doporučení Komise k provedení článku 30 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (15) , ,  (16).

Konkrétně u pronajímaných budov jsou významnou překážkou renovace rozdělené pobídky, jak jsou definovány v čl. 2 bodě 54 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti. Odstranění těchto rozdělených pobídek je požadováno jako součást podpůrného rámce pro systémy minimálních norem energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 4 písm. d) přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov. Kromě toho čl. 22 odst. 9 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti stanoví, že „členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem odstranit regulatorní a neregulatorní překážky energetické účinnosti, týkající se pobídek rozdělených mezi vlastníky a nájemce nebo mezi vlastníky budovy nebo ucelené části budovy navzájem“. Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov rovněž požaduje, aby členské státy „podávaly zprávy o těchto překážkách a opatřeních přijatých“ za účelem odstranění těchto překážek ve svých vnitrostátních plánech renovace budov (17).

Vyšší nájemné, splnění minimálních norem a zvýšení hodnoty nemovitosti díky budově, která obstojí v budoucnosti, mohou být pro vlastníky budov ekonomickou motivací k tomu, aby se zapojili do energetické renovace svých budov. Tyto individuální ekonomické pobídky však možná bude nutné doplnit dalšími opatřeními, jako jsou finanční nástroje nebo aktualizace práva upravujícího nájemní poměry, aby se zajistilo, že stávající nájemníci nebudou po energetické renovaci svého obydlí vystaveni vystěhování nebo dramaticky vyššímu nájemnému.

Ustanovení čl. 17 odst. 5 se týká jak problematiky jiných než ekonomických překážek bránících renovaci budov, tak způsobů, jak tyto jiné než ekonomické překážky odstranit. Je v něm uvedeno, že členské státy „přijmou vhodná regulační opatření k odstranění jiných než ekonomických překážek bránících renovaci budov. Pokud jde o budovy s více než jednou ucelenou částí, mohou tato opatření zahrnovat odstranění požadavků na jednomyslnost ve spoluvlastnických strukturách nebo umožnění toho, aby spoluvlastnické struktury byly přímými příjemci finanční podpory“. V závislosti na rámci platném v členských státech se spoluvlastnické struktury nepovažují za právnické osoby, a proto nemusí být právně způsobilé: i) být přímými příjemci finančních prostředků (veřejných nebo soukromých); ii) provádět správní postupy nebo iii) nést právní odpovědnost za práce. To vytváří nejistotu a složitost, pokud jde o proces renovace. Členské státy by měly posoudit, zda jsou tato omezení v případě energetických renovací oprávněná. Odstranění těchto jiných než ekonomických překážek je rovněž součástí požadovaného podpůrného rámce pro systémy minimálních norem energetické náročnosti, jak jsou definovány v čl. 9 odst. 4 písm. d).

V budovách s více bytovými jednotkami ve spoluvlastnických strukturách (18) mohou mít vlastníci různých jednotek různé potřeby, chápání, motivace a praktické důvody pro provedení či neprovedení renovace. V takových budovách může být provádění renovací obtížnější než v budovách s jednou jednotkou, a to kvůli společné fasádě, společným otopným soustavám a dalším společným prvkům. Vlastníci se obvykle musí dohodnout na rozdělení investičních nákladů, které obvykle souvisí s rozdělením přínosů. Spoluvlastnické struktury, jako jsou vícepodlažní obytné budovy, představují v porovnání s jednotlivými budovami nebo ucelenými částmi budov specifické výzvy a příležitosti pro renovaci. Mezi typické problémy těchto spoluvlastnických struktur patří potřeba dosáhnout dohody o rozdělení investičních nákladů nebo rozdělení přínosů. To může zahrnovat požadavek na získání jednomyslného souhlasu všech vlastníků jednotek. Existuje však také řada příležitostí, které lze získat aktualizací spoluvlastnických struktur. Patří mezi ně: i) zjednodušení administrativního procesu snížením počtu jednotlivých žádostí, dohod a monitorovacích procesů; ii) dosažení úspor z rozsahu díky možnému hromadnému pořízení materiálů; iii) sdílení nákladů práce a zefektivnění řízení projektu a iv) pobídky ke komplexní renovaci v oblastech, které nesouvisejí úzce s energetickou náročností (např. modernizace konstrukcí a zlepšení přístupnosti a vnitřního klimatu).

Složité a zdlouhavé administrativní postupy týkající se projektů energetické renovace mohou vytvářet další nejistotu a významně ztěžovat renovační úsilí. U změn budov, které vyžadují povolení, se může doba potřebná k rozhodnutí místních orgánů lišit a delší řízení činí projekty z různých důvodů náročnějšími (např. sezónní požadavky na počasí). Problémem jsou také složité a zdlouhavé administrativní postupy při čekání na rozhodnutí o žádostech o financování nebo jinou podporu. Tyto složitosti a nejistoty mohou vést k obtížím při zajišťování dalšího financování, nákupu potřebného materiálu nebo plánování renovačních prací se zúčastněnými profesemi (elektrikáři, architekti, instalatéři atd.).

Dostupnosti financování se věnují tři odstavce článku 17. Tyto tři odstavce jsou podrobněji rozebrány v následujících třech odrážkách.

—	V souladu s čl. 17 odst. 2 členské státy „zajistí, aby žádosti a postupy pro veřejné financování byly jednoduché a optimalizované s cílem usnadnit přístup k financování, zejména domácnostem“. Potenciální příjemce finanční podpory, a zejména domácnosti, mohou složité postupy skutečně odradit.

—

V souladu s čl. 17 odst. 8 členské státy „zajistí, aby informace o dostupném financování a finančních nástrojích byly zpřístupňovány veřejnosti snadno přístupným a transparentním způsobem, a to i v digitální podobě“. Transparentnost znamená informace o dostupném rozpočtu, části nebo postupu přidělování a době zpracování.

—	V čl. 17 odst. 13 se navíc uvádí, že „[č]lenské státy zajistí, aby byly [...] programy [zaměřené na snížení energetické náročnosti budov] vypracovány tak, aby byly přístupné organizacím s omezenějšími administrativními, finančními a organizačními kapacitami“.

2.2 Níže jsou popsána kritéria pro zajištění souladu s těmito ustanoveními.

2.2.   Volba politických opatření ke splnění požadavků

2.2.1.   Podpůrné financování a finanční nástroje a podpora úvěrových produktů pro renovace budov

Doporučení Komise k provedení článku 30 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (oddíl 2.2.2. přílohy uvedeného doporučení) obsahuje několik možných opatření ke splnění požadavku na podporu účinného rozvoje a využívání podpůrného financování a finančních nástrojů (tj. požadavků stanovených v čl. 17 odst. 7 a 9). Kromě toho jsou užitečné informace o inovativních produktech obsaženy ve zprávě o vývoji postupů financování energetické účinnosti v budovách (19).

Informace konkrétně o financování z pokladničních poukázek a daní jsou uvedeny v oddíle 2.3 přílohy pokynů k článku 30 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (20).

Pokud jde o dodržování pokynů Eurostatu k zaznamenávání smluv o energetické náročnosti na účtech vládních institucí, další vysvětlení jsou uvedena v příloze pokynů k článku 29 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (21), oddíl 4.3.

Možnosti, jak mohou členské státy podporovat úvěrové produkty v oblasti energetické účinnosti při renovaci budov a zajistit širokou nabídku těchto produktů (čl. 17 odst. 11 směrnice o energetické náročnosti budov), jsou uvedeny v oddíle 2.2.2 přílohy pokynů k článku 30 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti.

2.2.2.   Řešení rozdělených pobídek

Kromě finančních nástrojů uvedených v čl. 17 odst. 7 (mezi něž patří přímé finanční a fiskální pobídky pro cílové skupiny nájemců/pronajímatelů a financování z účtů) se na problém rozdělených pobídek zaměřují další mechanismy. Například oddíl 5.5 přílohy pokynů k článku 22 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (22) uvádí způsoby, jak odstranit tyto překážky související s rozdělenými pobídkami, které mohou být regulatorní nebo finanční povahy. Regulatorní opatření zahrnují: i) minimální normy energetické náročnosti, ii) revizi právní úpravy nájemních vztahů a právní úpravy společenství vlastníků jednotek a iii) individuální měření nebo dílčí měření, jak požaduje směrnice (EU) 2023/1791, které nájemcům umožňuje lépe si uvědomovat svou spotřebu energie.

Přepracované znění směrnice o energetické účinnosti stanoví, že pro každou budovu nebo ucelenou část budovy musí být instalovány individuální měřiče spotřeby tepla, chlazení nebo přípravy teplé vody pro domácnosti, pokud je to technicky proveditelné a nákladově efektivní.

Ustanovení čl. 15 odst. 3 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti se zabývá také případem budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov zásobovaných ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení nebo spoléhajících se na systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Pro tyto budovy musí mít členské státy rovněž zavedena vnitrostátní pravidla pro zajištění transparentnosti a přesnosti účtování individuální spotřeby. Podrobné pokyny k těmto pravidlům transparentnosti a přesnosti (např. k rozdělení nákladů na vytápění mezi jednotlivé byty) jsou uvedeny v oddíle 5 („Pravidla pro rozdělování nákladů na vytápění“) přílohy doporučení Komise k provádění nových ustanovení o měření a vyúčtování (23).

Některé členské státy se spoléhají na nájemní smlouvy založené na vnitřní teplotě, jako je například nájemné vše v jednom („nájem včetně vytápění“), kdy se vlastníci (tj. pronajímatelé) a nájemci dohodnou na vnitřní teplotě pro otopné nebo chladicí období a nájemné je stanoveno na tomto základě (24). To lze monitorovat pomocí čidel vnitřní teploty a údaje propojit s jednotlivými měřiči energie na základě normalizace a kalibrace podle počasí (25), v souladu s čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (26). Vlastníci budov, kteří hradí náklady na vytápění, tak mají prospěch ze snížení nákladů na energii v důsledku renovace. Nájemci v tomto případě obvykle platí za zpětné účinky, které by vznikly, pokud by po renovaci (výrazně) zvýšili vnitřní teplotu. Modely „nájmu včetně vytápění“ mohou vést k vyšší spotřebě energie v situacích, kdy nájemníci otevírají okna za účelem větrání, zejména v energeticky méně účinných budovách bez automatického větrání, ale použití individuálních měřičů toto riziko omezí.

Oddíl 4 tohoto dokumentu se zabývá některými úvahami o situacích, které se týkají konkrétně zranitelných nájemníků.

2.2.3.   Spoluvlastnické struktury

Speciální finanční nástroje pro spoluvlastnické struktury: dostupnost finančních nástrojů pro spoluvlastnické struktury může zajistit proveditelnost renovace ucelených částí budovy ve spoluvlastnictví. Někteří členové spoluvlastnické struktury mohou mít potíže s individuálním financováním nebo získáním úvěrů běžnými cestami. V důsledku toho nemusí být možná renovace celé budovy, protože se nepodaří získat potřebný kapitál. Dostupnost finančních nástrojů, které umožňují spoluvlastnickým strukturám podávat společné žádosti o finanční podporu (nebo – v závislosti na jejich právní povaze – učinit samotnou spoluvlastnickou strukturu přímým příjemcem podpory), otevírá možnost renovace několika bytů v rámci jednoho programu finanční podpory. Jak ukazují níže uvedené příklady, tyto specifické nástroje pro budovy s více bytovými jednotkami v podobě půjček a úvěrových záruk mohou usnadnit přístup k financování renovací.

Stávající postup: financování spoluvlastnických struktur Estonská agentura pro podnikání a inovace (dříve KredEx) dohlíží na správu programů financování renovace bytů. Tyto programy zahrnují kombinaci grantů, půjček a záruk. Příklady čtyř z těchto programů jsou uvedeny v odrážkách níže. — Grant na renovace 2022–2027  (27) nabízí grant, který pokrývá část investičních nákladů, jež sníží energetickou náročnost bytových domů se třemi a více byty. Bytové domy, které byly uvedeny do užívání před rokem 2000, a alespoň 80 % bytů musí být ve vlastnictví fyzických osob. Estonská vláda vyčlenila na tento program celkem 300 milionů EUR ze strukturálních fondů Evropské unie. — Půjčka na renovaci bytových domů  (28) je k dispozici pro bytová družstva, která mají potíže se získáním financování běžnou cestou. Minimální výše půjčky je 15 000 EUR. Podmínky půjčky zahrnují požadavek na samofinancování ve výši alespoň 5 % (tj. vlastníci bytů musí financovat alespoň 5 % nákladů na renovaci, aby mohli získat půjčku na zbývajících 95 %). — Úvěrová záruka pro bytová družstva  (29) poskytuje záruku až do výše 80 % částky úvěru pro bytová družstva, která potřebují záruku k zajištění bankovního úvěru na renovaci. Tento program však není určen pouze na zvyšování energetické účinnosti. — Grant na renovaci z výroby  (30) pro bytové domy usnadňuje zavádění nových technických řešení v bytových domech, jako jsou již ve výrobě montované a prefabrikované prvky a komponenty budovy, které snižují energetickou náročnost budov a dosahují lepšího vnitřního klimatu.

Odstranění požadavků na jednomyslnost ve spoluvlastnických strukturách: ve spoluvlastnických strukturách, jako jsou bytové domy, je zásadní podporovat konsenzus mezi vlastníky ohledně společných rozhodnutí, například těch, která se týkají údržby, renovací nebo jiných významných činností ovlivňujících nemovitost. Požadavek jednomyslného hlasování však může vést k patovým situacím, kdy se nenajde dostatek vlastníků ochotných projekt renovace financovat, což má za následek, že k energetické renovaci nikdy nedojde. Zrušení požadavku na jednomyslné hlasování a jeho nahrazení požadavkem na prostou většinu může usnadnit rozhodovací proces a podpořit účast vlastníků budov.

Stávající postupy: pravidla hlasování ve spoluvlastnických strukturách V Estonsku lze rozhodnutí o rozsahu a rozpočtu renovačních prací provést, pokud s ním souhlasí většina, tedy 51 % vlastníků budovy (31) ,,  (32). Ve Španělsku změny právní úpravy nájemních vztahů, zejména prostřednictvím zákona č. 8/2013 (33), nahradily požadavek jednomyslnosti hlasů požadavkem většiny hlasů. Tento požadavek na většinu hlasů také umožňuje, aby se náklady spojené s rozhodnutím instalovat zařízení na úsporu energie nebo vody rozdělily na základě spoluvlastnických podílů vlastníků (tj. na základě obvyklého podílu na společných nákladech budovy, který hradí vlastník v rámci společenství) (34). Cílem této legislativní změny je zefektivnit rozhodovací procesy v rámci společenství vlastníků bytových jednotek a usnadnit tak společenstvím vlastníků realizaci ekologicky prospěšných modernizací, aniž by museli čelit překážkám, které dříve představovaly požadavky na jednomyslnost. Například článek 15 španělského zákona č. 8/2013 stanoví pravidla pro postupy potřebné k provedení energetické renovace ve vícebytové obytné nemovitosti. Tento článek stanoví, že práce na energetické renovaci lze provádět se souhlasem alespoň jedné třetiny sousedů, kteří musí práce financovat. V Nizozemsku stačí k povolení prací na modernizaci domu kvalifikovaná většina představující 70 % obyvatel domu (35). V Německu může podle reformy nařízení „WEG“ (reforma zákona o společenství vlastníků bytů z roku 2020) společenství vlastníků bytů prostou většinou rozhodnout, že je třeba provést renovační opatření. Na rozdělení nákladů se vztahuje odstupňovaný postup: pokud je rozhodnutí přijato pouze prostou většinou, podílejí se na nákladech pouze ti vlastníci, kteří hlasovali pro opatření. Pokud však společenství rozhodne o opatření dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, musí platit všichni – v poměru svých spoluvlastnických podílů (36). Podobná opatření pro zjednodušení struktury správy bytových domů ve společném vlastnictví jsou zavedena v Rakousku, Francii a Litvě.

Úloha správců budov: zásadní je zajistit zapojení správců do celé renovace. V rámci spoluvlastnictví budov by tito správci budov mohli kontaktovat vlastníky a vysvětlit jim právní požadavky, stavební předpisy, podmínky financování atd. To je užitečné zejména před přijetím rozhodnutí (např. před montáží), ale je to nutné i v průběhu celého procesu renovace (tj. zapojení a informování vlastníků). Správci budov by se také mohli obrátit na jednotná kontaktní místa, která by jim mohla poskytnout informace a nástroje pro plnění jejich úkolů, případně je přímo zapojit do procesu.

2.2.4.   Administrativní složitost, nejistota a zpoždění při plánování energetických renovací

Jednotná kontaktní místa nabízejí významnou příležitost k usnadnění správních postupů a překonání obtíží, které s nimi mohou být spojeny. Více informací o jednotných kontaktních místech naleznete v příloze pokynů k článkům 21, 22 a 24 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (37) (oddíl 5).

Kromě toho jsou členské státy povinny předložit Komisi první vnitrostátní plán renovace budov do 31. prosince 2026 a první návrh do 31. prosince 2025. Členské státy se vyzývají, aby do svého plánu zahrnuly posouzení správních postupů týkajících se povolování a nástrojů finanční podpory s cílem urychlit rozhodování o povolování staveb a finanční podpoře. Členské státy by mohly ve svých vnitrostátních plánech renovace budov: i) analyzovat délku trvání povolovacích a finančních postupů a stanovit lhůty pro tyto postupy a ii) vyčlenit více zdrojů na prosazování těchto lhůt, podobně jako je tomu v případě požadavků vyplývajících ze směrnice 2023/2413/EU (směrnice o obnovitelných zdrojích energie III) (38), která řeší běžné výzvy týkající se správních a povolovacích postupů pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (39).

Stávající postup: povolovací postupy Česko zavedlo zásadní změny v povolovacím postupu pro stavební projekty. Zákon č. 283/2021 Sb. (40) restrukturalizuje povinnosti povolovacích orgánů zřízením jednotných kontaktních míst pro různé kategorie budov. Zákon také zavádí primárně digitální postup, který umožňuje žadatelům o povolení a orgánům komunikovat prostřednictvím online platformy. Na dobu vyřízení žádosti od podání první žádosti do vydání rozhodnutí jsou stanovené lhůty a žadatel musí být o těchto časových lhůtách informován. U obytných budov je tato lhůta stanovena na 30 dní (41).

2.2.5.   Dostupnost: jednoduché a zjednodušené žádosti a postupy pro získání podpory

Jasnost a transparentnost jsou rozhodujícími parametry pro dostupné finanční nástroje. Jasnost by měla zahrnovat zajištění toho, aby pokyny k žádostem byly podrobné a srozumitelné i pro neodborné žadatele. Kromě toho by měly být všem žadatelům poskytnuty vzory žádostí a měly by být jasně uvedeny požadované podpůrné dokumenty. Případně by měly být zveřejněny lhůty pro podávání žádostí a kritéria pro výběr, aby byl dostatek času na plánování a přípravu.

V zájmu maximální jasnosti a transparentnosti je třeba důrazně zvážit použití digitálních postupů. Digitální podávání žádostí nabízí řešení pro: i) kontroly úplnosti a ii) vyskakovací okna s vysvětlením nebo žádostí o další informace na základě zadaných údajů. Digitální nástroje navíc umožňují rychlou výměnu údajů mezi orgány a přímou komunikaci s žadateli o financování.

Stávající postup: administrativní podpora Dobrým příkladem administrativní podpory je vídeňský program „Čisté vytápění pro všechny“. Tento program je uveden v pokynech Sociálního klimatického fondu EU týkajících se nákladově efektivních opatření a investic (42). Program využívá jednoduchý online portál a podporuje příjemce v průběhu celého procesu podávání žádostí.

Podpůrné programy by se také měly snažit vyhnout krátkým kolečkům přístupu „stop and go“, kdy dochází k opakovaným žádostem o dodatečné informace. Vyhnout se těmto vícenásobným výměnám je velmi důležité, když délka postupu podání žádostí může být rozhodujícím faktorem, který určí, zda se projekt energetické renovace uskuteční, či nikoli.

Pokud se očekává, že poptávka po finanční podpoře přesáhne objem veřejných prostředků na ni vyčleněných, jsou vhodnějším řešením výzvy k podávání žádostí o finanční podporu s dostatečně dlouhými lhůtami a jasnými kritérii pro výběr – a to vedle úprav samotné finanční podpory (obvykle snížením procenta způsobilých nákladů hrazených z grantů).

Pokud se na přidělování finančních prostředků podílejí různé orgány nebo pokud je rozhodnutí o financování spojeno s rozhodnutím o povoleních, může úzká spolupráce mezi všemi orgány pomoci zefektivnit poskytování podpory a vést k rychlejší reakci vůči žadatelům.

Jednotná kontaktní místa jsou velmi vhodným řešením, protože spojují potřebné odborné znalosti v oblasti finanční a technické podpory. Jejich výhody jsou rovněž zdůrazněny v pokynech k článku 22 (43) a k článku 30 (44) přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti. Doporučuje se zaujmout kombinovaný přístup rovněž k článkům 17 a 18 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (tj. zabývat se oběma články současně) s cílem spojit zvyšování povědomí s technickou a finanční podporou zaměřenou na příslušnou úroveň správy.

Stávající postupy: poradenství pro domácnosti Existuje několik iniciativ, které poskytují kombinované poradenství domácnostem. Například pilotní projekt OpenGela ve španělském Baskicku nabízí poradenství a podporu na úrovni čtvrtí. Poradenství a podpora se týkají administrativních, technických a finančních otázek v oblasti energetiky, ale také dalších důležitých témat, jako je například přístupnost pro osoby se zdravotním postižením. Kromě samotné služby jednotných kontaktních míst byl v rámci projektu OpenGela také vytvořen online nástroj s energetickou mapou všech budov v Baskicku. Nástroj poskytuje integrovaný rámec pro podporu vypracovávání plánů renovace doplněný o odhady finančních dopadů na více úrovních: celostátní, regionální a místní (na úrovni čtvrti) a na úrovni jednotlivých obydlí. Projekt OpenGela rovněž podporuje rozvoj strategií pro uplatňování opatření stanovených ve vnitrostátních plánech renovace budov, například určováním potřeb, včetně identifikace energeticky nejnáročnějších budov. Na základě těchto informací pak lze určit oblasti, kde by bylo nejvýhodnější zřídit jednotná kontaktní místa. Nástroj lze také použít jako základ nebo výchozí bod pro každou budovu, aby se určily její potřeby energetické renovace. V Baskicku je model založen na identifikovaných typech budov a informacích z registru nemovitostí (45). Podobná iniciativa určená speciálně pro budovy s více byty existuje v litevském Vilniusu, kde projekt „Renovujte město“ (litevsky Atnaujinkime miestą) nabízí vlastníkům i nájemcům poradenství o výhodách renovace, technických možnostech a možnostech financování v závislosti na struktuře nájemců v budově (46).

Domácnosti nemusí být příliš obeznámeny s žádostmi o financování a potřebnou projektovou dokumentací. Přístup k ambicióznímu financování energetické renovace obvykle vyžaduje kromě obecných postupů podávání žádostí také výpočty energetické náročnosti nebo potenciálního snížení emisí skleníkových plynů. Aby bylo možné zohlednit tuto skutečnost a umožnit přístup k finančním programům širokému spektru domácností, mělo by se aktivně zvážit zapojení externích odborníků, jako jsou například energetičtí poradci. Externí odborníci by mohli mít možnost vypracovávat a předkládat žádosti.

Stávající postup: podávání žádostí V německém režimu podpory na výměnu kotlů na fosilní paliva za tepelná čerpadla mohou žádosti jménem vlastníků nemovitostí podávat energetičtí poradci (47).

Tato podpora na vypracování posouzení, dokumentace a žádostí by měla být finančně pokryta z programu na základě realistických odhadů.

Zohlednění dostupnosti a podpory by se mělo týkat také malých a středních podniků, neboť tyto podniky se potýkají s podobnými omezeními.

2.2.6.   Dostupnost: snadno dostupné informace o možnostech financování

Snadno dostupné informace o režimech finanční podpory jsou zásadním prvkem veřejné politiky v oblasti energetické renovace. Snadno dostupné informace totiž podporují inkluzivnost a širší účast různých demografických skupin domácností, podniků (zejména malých a středních) a vlastníků budov obecně. Klíčovým kritériem této dostupnosti je použití jazyka a formulací srozumitelných i neodborné veřejnosti. Pokud se tvůrci politik vyhnou odbornému žargonu a budou informace podávat srozumitelně, mohou zaujmout širší veřejnost a zajistit, aby všechny domácnosti a podniky (zejména malé a střední) bez ohledu na své odborné znalosti v oblasti energetické účinnosti nebo financí rozuměly dostupným režimům podpory a mohly je využívat. Tato inkluzivnost má zásadní význam pro podporu rozsáhlých energetických renovací, které povedou k vyšší energetické účinnosti a snížení uhlíkové stopy v obcích.

Propojení digitálních i jiných než digitálních informačních toků umožňuje, aby veřejná politika účinně podporovala a povzbuzovala komplexní úsilí o energetickou renovaci.

—

Významné výhody při šíření informací o režimech finanční podpory nabízejí digitální platformy, jako jsou internetové stránky. Tyto platformy poskytují široký přístup a mohou být pravidelně aktualizovány, což zajišťuje nejlepší možnou transparentnost ohledně lhůt programů, objemu finančních prostředků a dalších důležitých údajů. Digitální služby navíc mohou nabízet cílené informace na základě předem vybraných údajů týkajících se umístění, typu a energetické náročnosti budovy, což domácnostem usnadní vyhledávání relevantních možností podpory. Takové internetové stránky již v mnoha zemích EU existují, ale měly by být hodnoceny na základě uživatelského komfortu a srozumitelnosti informací, které poskytují.

– Pro domácnosti s omezeným přístupem k internetu nebo s omezenou internetovou gramotností by však měly být využívány i jiné než digitální prostředky, jako jsou místní akce a brožury. Tento vícekanálový přístup zajišťuje, že všechny domácnosti, bez ohledu na jejich přístup k digitálním zdrojům, mohou být informovány a mohou využít dostupné financování energetické renovace. Oslovení domácností na místní úrovni může být vhodným způsobem, jak vytvořit povědomí o energetických renovacích a programech podpory.

Stávající postup: fyzické a mobilní poskytování informací Město Freiburg v Německu zřídilo „energetický karavan“ s cílem informovat vlastníky budov z různých čtvrtí o energetické renovaci (48). Tento přístup nabízí velké možnosti, jak propojit informace o finanční a technické podpoře v rámci jednotného kontaktního místa, jak je definováno v článku 18.

Přístup na místní úrovni rovněž umožňuje oslovit oblasti s vyšším podílem zranitelných domácností cílenými informacemi a lze jej považovat za vytvoření podpůrného rámce pro nástroj minimálních norem energetické náročnosti podle čl. 9 odst. 4 písm. b) směrnice o energetické náročnosti budov.

3.   POUŽITÍ FINANCOVÁNÍ (ČLÁNEK 17 – ODSTAVCE 12 A 14 AŽ 16)

3.1.   Oblast působnosti a cíle požadavků

V čl. 17 odst. 14 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov se uvádí, že finanční podpora musí být provázána s úsporami energie nebo zlepšeními, které projekt energetické renovace přinese. Je v něm uvedeno, že „[č]lenské státy s náležitým ohledem na zranitelné domácnosti zajistí provázanost svých finančních opatření v oblasti snižování energetické náročnosti a snižování emisí skleníkových plynů při renovacích budov se zamýšlenými nebo již dosaženými úsporami energie a zlepšeními stanovenými podle jednoho či více z těchto kritérií:

a)

energetická náročnost zařízení či materiálu použitých k renovaci a související snižování emisí skleníkových plynů; v tomto případě mají být zařízení či materiál použité k renovaci instalovány osobami s příslušnou úrovní certifikace či kvalifikace a musí splňovat alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost budov prvků budov nebo vyšší referenční hodnoty pro sníženou energetickou náročnost;

b)	standardní hodnoty výpočtu úspor energie a snížení emisí skleníkových plynů v budovách (49);

c)	zlepšení dosažené takovou renovací porovnáním certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací a po ní;

d)	výsledky energetického auditu;

e)	výsledky jiné relevantní, transparentní a přiměřené metody, která prokazuje snížení energetické náročnosti, například porovnáním spotřeby energie před renovací a po ní pomocí měřicích systémů, pokud tato metoda splňuje požadavky stanovené v příloze I.“

Tento požadavek se vztahuje na všechny typy finančních opatření, včetně daňových opatření.

Tento požadavek se uplatní bez ohledu na to, zda je dotčená renovace „větší renovací“ ve smyslu čl. 2 bodu 22 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

Členské státy musí použít jedno nebo více z výše uvedených kritérií a) až e). Musí také zajistit, aby práce byly skutečně provedeny.

Kritérium e) se týká použití alternativních, vhodných, transparentních a přiměřených metodik k prokázání nižší energetické náročnosti. Lze například porovnat změřenou spotřebu energie před renovací a po ní. Postup a základ pro použití změřené spotřeby energie však musí být v souladu s požadavky stanovenými v příloze I. To znamená, že metodika výpočtu změřené spotřeby energie musí být schopna zachytit vliv chování uživatelů a místního klimatu (vliv místního klimatu, odchylky od typických teplot apod.) by měly být z výsledku vyloučeny).

Požadavek „s náležitým ohledem na zranitelné domácnosti“ je třeba chápat ve spojení s čl. 17 odst. 18, který stanoví, že „[f]inanční pobídky se [...] přednostně zaměřují na zranitelné domácnosti, osoby postižené energetickou chudobou a osoby žijící v sociálním bydlení“. To znamená, že členské státy musí zajistit, aby jejich systémy financování společně řešily tyto dvě priority: i) upřednostnění vyšší podpory pro zranitelné domácnosti a ii) zahrnutí kritérií týkajících se cílových nebo dosažených úspor energie a zlepšení (50). Jedno kritérium nelze upřednostňovat před druhým. Tyto dva požadavky musí být splněny současně, aby bylo možné dosáhnout těchto dvou základních cílů, a to zajistit nákladově efektivní energetické renovace a pomoci zranitelným domácnostem při provádění energetických renovací.

Ustanovení čl. 17 odst. 14 je třeba vykládat společně s č. 17 odst. 12, v němž je stanoveno, že „členské státy zavedou opatření a financování na podporu vzdělávání a odborné přípravy s cílem zajistit dostatečný počet pracovníků s vhodnou úrovní dovedností odpovídajících potřebám v sektoru budov, přičemž se zaměří zejména na malé a střední podniky včetně mikropodniků. Přístup k těmto opatřením a financování mohou usnadňovat jednotná kontaktní místa zřízená podle článku 18.“

Pro zajištění kvality renovací jsou klíčové dovednosti, a proto by finanční opatření na energetickou náročnost měla vyžadovat, aby byla renovační opatření prováděna kvalifikovanými nebo certifikovanými osobami. To je důležité zejména v případě výše uvedeného kritéria a), podle kterého musí kvalifikovaná a certifikovaná osoba jak: i) instalovat zařízení nebo materiál použitý k renovaci, tak ii) ověřit zlepšení. Členské státy by měly přezkoumat své vnitrostátní právní předpisy týkající se příslušných povolání osob zajišťujících instalaci s cílem zajistit, že do postupů renovace v souvislosti s instalacemi budou zapojeny pouze kvalifikované a certifikované osoby.

Omezená dostupnost pracovníků se správnou kvalifikací může být překážkou pro široké rozšíření energetických renovací. Ustanovení čl. 17 odst. 12 proto požaduje, aby byla zavedena opatření a financování na podporu odborné přípravy a vzdělávání pracovníků s dovednostmi potřebnými ke zlepšení energetické náročnosti budov. Zařazení tohoto odstavce zdůrazňuje: i) význam pracovní síly schopné vykonávat potřebnou práci a ii) odpovědnost členských států za podporu odborné přípravy a vzdělávání na všech úrovních hodnotového řetězce budov. Mezi příklady dovedností potřebných k transformaci fondu budov prostřednictvím energetických renovací patří: i) provádění energetických auditů; ii) instalace energeticky účinných systémů budov poháněných energií z obnovitelných zdrojů a iii) určení vhodných izolačních řešení.

Malé a střední podniky, včetně mikropodniků, čelí při odborné přípravě svých zaměstnanců zvláštním obtížím. Tyto obtíže souvisejí mimo jiné s jejich omezenou finanční kapacitou a s omezeními vyplývajícími z jejich velikosti, což vede k menší flexibilitě při přijímání nové práce, když zaměstnanci absolvují odbornou přípravu nebo jsou mimo pracoviště. Při navrhování systémů odborné přípravy nebo kvalifikace by členské státy měly věnovat velkou pozornost situaci, potřebám a omezením malých a středních podniků. To zahrnuje návrh systémů odborné přípravy a kvalifikace (tj. požadavky na pracovníky), jakož i návrh podpůrných opatření zaměřených konkrétně na malé a střední podniky. To je zvláště důležité vzhledem k velmi vysokému podílu malých a středních podniků ve stavebnictví (více než 90 % stavebních společností jsou malé a střední podniky).

V souladu s čl. 17 odst. 16 by měly být rozsáhlé renovace a postupné rozsáhlé renovace podněcovány ve větší míře, včetně finanční, daňové, administrativní a technické podpory. Význam upřednostňované podpory rozsáhlých renovací je rovněž zdůrazněn v čl. 9 odst. 4 písm. c) jako součást podpůrného rámce pro systém minimálních norem energetické náročnosti.

Pojmy „rozsáhlá renovace“ a „postupná rozsáhlá renovace“ jsou definovány v čl. 2 bodech 20 a 21. Od roku 2030 by měly být standardním výsledkem procesu rozsáhlé renovace budovy s nulovými emisemi. Článek 11 dále stanoví požadavky na tyto budovy z hlediska emisí uhlíku a energetické náročnosti.

Renovace za účelem dosažení nulových emisí nemusí být vždy proveditelná. V takových případech lze nedostatek proveditelnosti určit na základě technických nebo ekonomických podmínek. Požadavek na soulad s definicí „budovy s nulovými emisemi“ (stanovený v článku 11) je možné pro tyto obtížné případy renovací přizpůsobit, přičemž pro zvláštní účely článku 17 lze snížení spotřeby primární energie o 60 % považovat za rozsáhlou renovaci a získat na ni přednostní podporu. Vzhledem k hloubce renovace potřebné k dosažení tohoto 60% snížení a úměrně vyšší míře financování, kterou lze na toto 60% snížení získat, Komise doporučuje, aby se při použití veřejných prostředků úspory energie vypočítávaly na základě: i) porovnání certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací / po renovaci; ii) energetického auditu nebo iii) jakékoli jiné relevantní, transparentní a přiměřené metody.

Je třeba poznamenat, že k tomu, aby budova dosáhla standardu budovy s téměř nulovou spotřebou energie nebo standardu budovy s nulovými emisemi, může být nutná rozsáhlá renovace, zejména pokud se začíná od energeticky nejnáročnější budovy. V tomto případě je vydání certifikátu energetické náročnosti po dokončení renovačních prací již podmínkou (čl. 20 odst. 1). Kromě toho čl. 23 odst. 8 požaduje, aby členské státy zavedly systémy inspekcí nebo alternativní opatření k osvědčení kvality dodaných prací.

Stávající postupy: spoléhání se na certifikáty energetické náročnosti před zahájením prací a po nich V Řecku se v rámci programu „SAVING“ pro vlastníky obytných nemovitostí používají certifikáty energetické náročnosti při původní žádosti a později při certifikaci projektu. Tyto certifikáty energetické náročnosti slouží jednak k upřednostnění energeticky nejnáročnějších budov během procesu podávání žádostí, jednak k potvrzení, že budovy po provedení prací dosáhly významných úspor energie. V Rumunsku je vyžadován certifikát energetické náročnosti pro stav budovy před renovací (spolu se zprávou o energetickém auditu) a nový certifikát energetické náročnosti pro renovovanou budovu (po dokončení všech prací) spolu se zprávou o realizaci (popisující, jak byly splněny ukazatele dopadu). Dopad renovace se posuzuje na základě rozdílu mezi původním a konečným certifikátem energetické náročnosti: i) rozdíl mezi konečnou a primární energií; ii) emise CO2 a iii) energie z obnovitelných zdrojů (a další klíčové ukazatele energetické náročnosti). V Portugalsku se certifikát energetické náročnosti používá k hodnocení úspěšnosti samotného pobídkového programu na agregované úrovni.

Další pokyny ke kritériím proveditelnosti naleznete v pokynech k technickým systémům budov, kvalitě vnitřního prostředí a inspekcím (příloha 10) – oddíl 5.

3.2.   Volba politických opatření ke splnění požadavků

3.2.1.   Provázání finančních opatření s cílovými nebo dosaženými úsporami energie a zlepšeními

V závislosti na volbě použitého nástroje (nástrojů) mohou certifikáty energetické náročnosti hrát klíčovou úlohu při posuzování dopadu daného renovačního opatření a zároveň podpořit kvantifikaci energetické náročnosti vnitrostátního fondu budov (51). Certifikáty energetické náročnosti používají také úvěrové instituce k ověření úspor energie a splnění požadavků finančních nástrojů. Propojení certifikátů energetické náročnosti a pasů pro renovaci budov s pobídkovými programy by zvýšilo jejich efektivitu tím, že by i) poskytlo jasnější pokyny pro orgány veřejné správy ohledně toho, jaké renovační zásahy by měly být přednostně podněcovány; ii) provázalo přesnou výši finančních prostředků s konkrétními a měřitelnými sníženími energetické náročnosti a iii) poskytlo vlastníkům budov jasné, spolehlivé a využitelné informace, čímž by se renovace staly dostupnějšími.

Rámec pro zavedení pasů pro renovaci budov a požadavky, které musí systém pasů pro renovaci budov splňovat, jsou stanoveny v článku 12 a příloze VIII. Některá z těchto ustanovení jsou povinná, jiná nikoli. Pas pro renovaci budovy v podstatě poskytuje odhad energetického zlepšení po každém kroku renovačního procesu, včetně: i) snížení energetické náročnosti; ii) úspor spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie a iii) snížení provozních emisí skleníkových plynů.

Členský stát se proto může například rozhodnout, že bude vyžadovat certifikát energetické náročnosti před renovací a po ní, nebo že se bude spoléhat na pas pro renovaci budovy a zároveň zajistí, aby byly práce provedeny.

Poté, co si členské státy zvolí, která kritéria kvality budou uplatňovat, měly by přistoupit k šíření vnitrostátních opatření na provedení čl. 17 odst. 14 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov ve vnitrostátním právu a informovat o nich všechny příslušné orgány/agentury (tj. operativní orgány) odpovědné za navržení a provádění finančních opatření. To je důležité, aby se zajistilo, že vypracování a provádění opatření bude provázáno s alespoň jedním kritériem.

3.2.2.   Větší podpora rozsáhlých renovací a rozsáhlých programů

Pro větší podporu rozsáhlých renovací lze vytvořit nebo zpřístupnit zvláštní finanční nástroje nebo kritéria jako doplněk k obecnějším programům pro energetické renovace, které někdy dosahují pouze minimálního snížení energetické náročnosti. Pokud jde o finanční podporu, mohou být stanoveny různé úrovně podpory podle snížení energetické náročnosti, které se měří pomocí certifikátů energetické náročnosti, energetického auditu nebo pasu pro renovaci budovy.

Stávající postupy: modulární pokrytí nákladů prostřednictvím grantů Ve Vídni nabízí Wohnfonds Wien nízkoúročené půjčky, které lze obecně čerpat na energetické renovace. V případě renovací za účelem dosažení určitého minimálního snížení energetické náročnosti, při nichž se dosáhne nízké energetické náročnosti, však lze zvyšující se části půjčky přeměnit na granty (52). V Německu se v rámci spolkové podpory pro energeticky účinné budovy (Bundesförderung für effiziente Gebäude) zvyšuje úroveň grantu v závislosti na výsledné energetické náročnosti budovy (53). Kromě toho nabízí tento program řadu možností, jak zvýšit úroveň podpory pro: i) renovace, jejichž výsledkem je využívání energie z obnovitelných zdrojů; ii) renovace energeticky nejnáročnějších budov nebo iii) renovace prováděné v rámci sériového renovačního procesu. Třetím příkladem je režim „MaPrimeRénov’“ ve Francii. Běžný režim lze rozšířit o doplňkový režim podpory „MaPrimeRénov’ Parcours accompagné“ (parcours accompagné znamená „renovace s asistencí“  (54)). V tomto doplňkovém režimu podpory se způsobilá částka grantu zvyšuje podle toho, o kolik energetických tříd se budova po renovaci zlepšila (např. zlepšení certifikátu energetické náročnosti z F na C). Ve výše uvedeném německém příkladu je renovace energeticky nejnáročnějších budov odměňována dodatečnou podporou. Kromě toho jsou z tohoto programu hrazeny náklady na technickou pomoc energetického poradce v průběhu celého procesu renovace. Program „MaPrimeRénov Parcours accompagné“ dále odlišuje úroveň podpory v závislosti na příjmu domácnosti, a je tak dobrým příkladem, jak pomoci zranitelným domácnostem při provádění rozsáhlých renovací. Tento prvek je dále zdůrazněn v oddíle 4.2 této zprávy a vytváří silnou synergii s podpůrným rámcem pro rámec minimálních norem energetické náročnosti v obytných budovách v souladu s čl. 9 odst. 4 tím, že se zaměřuje na zranitelné domácnosti a zároveň zlepšuje stav energeticky nejnáročnějších budov pomocí rozsáhlých renovací.

Pokud jde o administrativní podporu, členské státy by mohly požadovat, aby příslušné orgány (ve většině případů místní orgány) zohlednily rozsáhlé renovace, např.: i) zjednodušením postupů pro rozsáhlou renovaci; ii) poskytnutím větší flexibility při uplatňování zvláštních pravidel pro rozsáhlou renovaci (např. povolení pro zařízení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů) nebo iii) přednostním vyřizováním žádostí o rozsáhlou renovaci. Poskytování jasných informací o časovém rámci postupů a případných následných aktualizací v procesu je důležité zejména u rozsáhlých renovací, které vyžadují podrobné plánování prací a zdrojů. Členské státy se proto vyzývají, aby revidovaly jak postupy pro tyto rozsáhlé renovace, tak informace, které o nich poskytují veřejnosti. Ukázalo se, že další podpora nebo pomoc, zejména pomoc šitá na míru, je užitečným nástrojem pro usnadnění procesů rozsáhlé renovace.

Pokud jde o technickou podporu, členské státy by mohly poskytovat specifické poradenství přizpůsobené rozsáhlým renovacím, například prostřednictvím jednotných kontaktních míst. To může zahrnovat nejen poradenství ohledně opatření na zvýšení účinnosti nebo instalace zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů na místě, ale také poradenství ohledně dalších aspektů budovy, jako: požární ochrana, přístupnost, stabilita konstrukce nebo seizmická ochrana. To vše jsou důležité aspekty, které je třeba vzít v úvahu při rozsáhlé renovaci budovy. Je třeba poznamenat, že tyto a další aspekty mohou být již součástí stávajících požadavků souvisejících s prováděním rozsáhlé nebo větší renovace (např. uvedení budovy do souladu s moderními požárně-bezpečnostními normami nebo modernizace elektrické instalace).

Ustanovení čl. 17 odst. 16 rovněž požaduje větší pobídky pro rozsáhlé programy renovace několika budov nebo čtvrtí. Tento přístup může být zvláště důležitý pro systematické přístupy k propojeným blokům energeticky nejnáročnějších budov nebo ke zranitelným domácnostem.

V tomto ohledu nelze pojmy „rozsáhlé programy“ a „vysoký počet budov“ chápat absolutně. Je spíše důležité vzít v úvahu: i) velikost programu ve vztahu k velikosti rozpočtu orgánu veřejné správy, který program provádí; ii) velikost programu ve vztahu k počtu a podílu budov, na které se program zaměřuje, na území, na které se vztahuje, a iii) relativní energetickou náročnost budov, které mají být renovovány. Pro rozsáhlé programy jsou vhodné specifické možnosti podpory, které propojují větší a specializovanou finanční, daňovou, administrativní a technickou podporu nebo které umožňují využití různých prvků podpory. Součástí těchto nástrojů by mělo být minimální zvýšení energetické účinnosti (definované jako snížení spotřeby primární energie alespoň o 30 %) a odstupňovaná podpora v závislosti na snížení energetické náročnosti.

Členské státy by měly více podporovat rozsáhlé renovace a středně rozsáhlé renovace, a to nejen prostřednictvím přímých finančních nástrojů národních vlád pro konečné příjemce, jako jsou vlastníci budov, ale také prostřednictvím svých předpisů, pokynů a finanční podpory pro nižší úrovně veřejné správy a finanční zprostředkovatele.

3.2.3.   Podpora v oblasti odborné přípravy a budování kapacit

Jako významná překážka širšího provádění renovací byla označena omezená dostupnost kvalifikovaných pracovníků. Tato omezená dostupnost má za následek zpoždění, zvýšené náklady a potenciální problémy s kvalitou. V souladu s vnitrostátními plány renovace budov se členské státy vyzývají, aby zavedly opatření na podporu rozvoje kvalifikované pracovní síly (55). Členské státy toho mohou dosáhnout podporou jak na straně nabídky dovedností, tak na straně poptávky po nich.

Na straně poptávky mohou členské státy zavést požadavky, které zajistí, aby práce prováděli vyškolení odborníci s dostatečnou kvalifikací nebo se zvláštními požadavky na kvalifikaci. To může zahrnovat změnu stávajících požadavků nebo vytvoření nových, pokud takové požadavky ještě nejsou zavedeny. Aby bylo možné požadavky postupně zavádět a přijímat, mohou členské státy tyto požadavky stanovit jako povinné, pokud je finanční podpora poskytována z veřejných prostředků (např. subvence, daňové pobídky nebo finanční nástroje).

Na straně nabídky mohou členské státy samy podporovat rozvoj nebo zavádění odborné přípravy. To může zahrnovat například subvence nebo daňové pobídky pro podniky, které poskytují odbornou přípravu svým zaměstnancům. Vzhledem k významným výzvám, kterým čelí malé a střední podniky (včetně mikropodniků), se členské státy důrazně vyzývají, aby vypracovaly zvláštní opatření, která by jim usnadnila přístup k odborné přípravě. To by mohlo zahrnovat zvláště přizpůsobené programy (56).

Členské státy se vyzývají, aby při přípravě opatření na podporu odborné přípravy a budování kapacit v odvětví stavebnictví využily zkušenosti získané z iniciativy BUILD UP Skills.

Iniciativa BUILD UP Skills (57) řízená Evropskou výkonnou agenturou pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA), podpořila od roku 2011 více než sto projektů. Tyto projekty poskytly rámec pro opatření na prohlubování dovedností, které jsou v celé Evropě potřebné k tomu, aby bylo možné provádět energetické renovace v takovém rozsahu, jaký vyžadují cíle v oblasti energetické účinnosti a energetické náročnosti budov. Iniciativa BUILD UP Skills podpořila klíčové zúčastněné strany při vytváření vnitrostátních strategií dovedností, které byly v roce 2024 aktualizovány v patnácti členských státech. Podpořené projekty navíc zkušebně zavedly inovativní přístupy, které jsou nyní k dispozici k využití a rozšíření na vnitrostátní úrovni. Tyto inovativní přístupy zahrnovaly: i) systémy kvalifikace a odborné přípravy odrážející nové dovednosti; ii) osvětové kampaně s cílem zvýšit poptávku po dovednostech a iii) opatření ke zvýšení poptávky po dovednostech a kvalifikaci ve výběrových řízeních. Komise vybízí členské státy, aby při dalším rozvoji svých opatření v oblasti dovedností využily činností provedených v rámci více projektů (od zjišťování potřeb až po realizaci odborné přípravy). Ty by se mohly uplatnit jak při přípravě vnitrostátních plánů renovace budov, tak při vytváření finančních systémů pro odbornou přípravu.

4.   SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST (ČL. 17 ODST. 3 A ČL. 17 ODST. 17 AŽ 19)

4.1.   Oblast působnosti a cíle požadavků

Definice „zranitelných domácností“ v čl. 2 bodě 28 se týká jak: i) domácnosti, které mají problémy s cenovou dostupností energie nebo jim hrozí, že si ji v budoucnu nebudou moci dovolit v důsledku zvýšení cen, tak ii) domácností, které si nemohou dovolit investovat do renovace. Tento rozsah definice znamená, že zranitelnost může zahrnovat jak vlastníky nemovitostí, tak nájemce. Níže uvedené odrážky se těmto dvěma kategoriím věnují podrobněji.

—	Zranitelní vlastníci domů často žijí v energeticky vysoce náročných budovách, protože si nemohou dovolit potřebné renovační práce. Půjčky na pokrytí počátečních investic mohou být nedostupné nebo mohou být spojeny s vysokými dodatečnými náklady vzhledem k finanční situaci potenciálního dlužníka.

—

Zranitelní nájemci jsou v jiné situaci, ale také mohou čelit finančním problémům před renovací nebo v jejím důsledku. V energeticky nejnáročnějších budovách se mohou potýkat s vysokými účty za energie. Pokud budeme uvažovat nad rámec pojmu energetické chudoby a definice „zranitelných domácností“ v čl. 2 bodě 28 v přesném slova smyslu, může být některým nájemcům po energetické renovaci zvýšeno nájemné o částku, která je vyšší než částka, kterou nájemce ušetří díky sníženým nákladům na energii. Nepřímým důsledkem energetické renovace tak může být, že nízkopříjmové domácnosti budou nuceny opustit svůj domov. Tento efekt je v pracovním dokumentu útvarů Komise EU o energetické chudobě (58), z něhož vycházejí doporučení Komise týkající se energetické chudoby (59), rovněž označován jako „vystěhovávání v souvislosti s renovacemi“.

Několik ustanovení přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov souvisí se zranitelnými domácnostmi, včetně článků 3, 9, 17 a 18. Od členských států se proto očekává, že nejprve určí segmenty svých obyvatel, které by spadaly do oblasti působnosti „zranitelných domácností“.

O situaci domácností trpících energetickou chudobou pojednává pracovní dokument útvarů Komise „Pokyny EU k energetické chudobě“  (60). Uvádí ukazatele a zdroje údajů a vysvětluje také výzvy při určování, zda je nájemce nebo vlastník zranitelný. Informace uvedené v tomto dokumentu jsou velmi důležitým podkladem pro určení cílových skupin způsobilých pro finanční podporu a záruky nájemného (61).

Členské státy by měly rovněž stanovit kritéria pro vymezení dalších kategorií „zranitelných domácností“, nejen domácností trpících energetickou chudobou.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným domácnostem jako součásti podpůrného rámce pro minimální normy energetické náročnosti. Jak je definováno v čl. 9 odst. 4 písm. a), jsou vhodná finanční opatření klíčovým prvkem na podporu provádění minimálních norem energetické náročnosti, a to i v případě, že jsou minimální normy energetické náročnosti stanoveny pro obytné budovy.

Úvahy a nástroje popsané v následujícím oddílu poskytují návod, jak splnit dodatečné požadavky na rámec pro minimální normy energetické náročnosti pro obytné budovy.

4.2.   Volba politických opatření ke splnění požadavků

4.2.1.   Poskytování větší podpory vlastníkům budov s nižší finanční kapacitou

Jak je uvedeno v čl. 17 odst. 18, pobídky na renovaci musí být přednostně dostupné zranitelným domácnostem a osobám žijícím v sociálním bydlení. Členské státy se vyzývají, aby pro tyto příjemce stanovily pravidla způsobilosti, například na základě: i) příjmových stropů (nad určitý příjem není nárok na podporu); ii) sestupné podpory vázané na příjem domácnosti (čím vyšší příjem, tím nižší podpora); iii) počtu vyživovaných rodinných příslušníků (např. dětí) a iv) počtu vlastněných nemovitostí a typu nemovitosti (například žádná finanční podpora pro rekreační domy nebo pro vlastníky mnoha nemovitostí).

Další doplňkovou možností je vyhradit minimální podíl celkového financování pro zranitelné domácnosti a poskytovatele sociálního bydlení.

Aby byla opatření zaměřena na příslušné skupiny, měly by členské státy zajistit, aby kritéria pro stanovení priorit byla provázána s dostupnými ukazateli týkajícími se sociální spravedlnosti, zranitelných domácností nebo energetické chudoby nebo jim byla úměrná. Kritéria by mohla být například propojena s vnitrostátní definicí energetické chudoby nebo „nízkopříjmové domácnosti“.

Stávající postupy: provázání finanční podpory s příjmem domácnosti Příklady provázání finanční podpory s příjmem domácnosti poskytuje několik stávajících nástrojů. Program „Gent Knapt Op“ („Gent renovuje“) poskytuje vlastníkům domů s omezenými příjmy finanční prostředky na renovaci jejich domů ve výši od 15 000 EUR do 30 000 EUR. Cílem této iniciativy je zlepšit podmínky bydlení vyřešením nezbytných oprav, zlepšením energetické účinnosti a zvýšením celkového komfortu. Díky výrazné finanční podpoře pomáhá program zranitelným domácnostem snížit náklady na energie a zlepšit kvalitu jejich života (62). Program „Klimabonus“ v Berlíně poskytuje nájemcům dodatečnou podporu na nájemné v rozmezí od 0,40 do 0,60 EUR za metr čtvereční měsíčně v závislosti na energeticky úsporných opatřeních zavedených pronajímatelem/vlastníkem a na standardech dosažených těmito energeticky úspornými opatřeními. Cílem tohoto bonusu je zmírnit dopad zvyšujících se nákladů na bydlení v důsledku nezbytných energeticky úsporných renovací provedených pronajímatelem/vlastníkem a zajistit, aby si domácnosti s nízkými příjmy mohly dovolit platit nájemné i přes modernizace, které by jinak mohly zvýšit jejich náklady na bydlení (63). Program Warmer Homes Scheme, který spravuje irský úřad pro udržitelnou energii, nabízí bezplatnou modernizaci v oblasti energetické účinnosti způsobilým domácnostem s nízkými příjmy. Program se vztahuje na zlepšení, jako je izolace podkroví a stěn, energeticky účinné osvětlení a modernizace otopné soustavy, jejichž cílem je snížit náklady na energii a zlepšit pohodlí. Mezi kritéria způsobilosti patří: i) vlastnit dům postavený před rokem 2006 a bydlet v něm; ii) dům má certifikát energetického hodnocení budovy (BER) C, D, E, F nebo G a iii) pobírat některé dávky na podporu dobrých životních podmínek (64). Dalším příkladem sestupné podpory je francouzský režim podpory MaPrimeRénov Parcours accompagné (65), který byl již zmíněn výše. Tento režim pomáhá vlastníkům bydlícím ve své nemovitosti financovat práce na energetické renovaci, včetně energetických auditů. Režim nabízí různé kategorie financování na základě příjmových stropů a umožňuje vlastníkům domů kombinovat pobídky a místní granty, díky čemuž mohou vlastníci domů s nízkými příjmy získat podporu až do výše 90 % celkových nákladů na projekt. Aby mohli vlastníci domů grant využít, musí navštívit internetové stránky příslušného orgánu státní správy, vytvořit si účet, postupovat podle pokynů pro podání žádosti a předložit potřebné dokumenty (poslední daňové přiznání, platnou e-mailovou adresu atd.).

Kromě těchto „integrovaných“ parametrů se členské státy vyzývají, aby kontaktovaly zranitelné domácnosti, které si nemusí být vědomy dostupné finanční podpory nebo se nemusí cítit oprávněny o ni požádat.

4.2.2.   Řešení rizika „vystěhovávání v souvislosti s renovacemi“ a dilematu ve vztahu vlastník-nájemce

V souladu s čl. 17 odst. 17 „členské státy řeší problém vystěhování zranitelných domácností v důsledku nepřiměřeného zvýšení nájemného po energetické renovaci jejich obytné budovy nebo bytové jednotky“. Na členských státech je stanovit kritéria, která určují, při jaké úrovni by se jednalo o zvýšení „nepřiměřené“ pro zranitelné domácnosti.

Jako demonstrativní výčet by zvýšení nájemného mohlo být nepřiměřené ve srovnání s:

—	náklady vynaloženými vlastníkem budovy a v porovnání s odhadovanou návratností těchto nákladů na základě vyššího nájemného nebo

—	s nižší energetickou náročností.

V čl. 17 odst. 17 se dále uvádí, že členské státy by měly tyto kroky přijmout, „[a]niž jsou dotčeny jejich vnitrostátní hospodářské a sociální politiky a jejich právní režimy upravující majetkové poměry“. To znamená, že se členský stát může rozhodnout posoudit, zda existují opatření, která by nevyžadovala zásadní změny jeho právních režimů upravujících majetkové poměry, ale která by přesto chránila nájemce. Například v členském státě, kde v současné době není nájemné omezeno nebo není regulováno jeho zvyšování, se členský stát může rozhodnout, že zavede buď regulaci nájemného, nebo přímou podporu nájemníkům, případně obojí.

Současně by měly být zavedeny finanční nástroje, z nichž budou mít finanční prospěch jak nájemci, tak vlastníci (čl. 17 odst. 19). Renovace budov je pro zranitelné domácnosti přínosná, protože: i) zlepšuje kvalitu vnitřního prostředí jejich obydlí a ii) může snížit jejich účty za energii. Jak je však uvedeno v oddíle 2.1 těchto pokynů, rozdělené pobídky („rozdělené“, protože vlastník/pronajímatel platí za modernizaci, ale výhodu teplejšího domu, který je levnější na vytápění, získává nájemce) mohou vlastníka budovy od provedení prací odrazovat.

Následující úvahy mohou sloužit jako vodítko pro řešení této překážky rozdělených pobídek, a to i v systémech minimálních norem energetické náročnosti.

Možnosti, jak sladit rozdělení mezi motivací vlastníků renovovat a ochranou nájemců před vysokým nárůstem nájemného, by obvykle zahrnovaly regulaci nájemních vztahů a platby poskytované vlastníkům nebo nájemcům.

Regulace nájmů a nájemného jsou klíčovým politickým nástrojem na ochranu nájemců před rizikem nepřiměřeného nebo nadměrného zvyšování nájemného a vystěhovávání v důsledku výdajů, které vlastníci budov vynaložili na renovace. Celkově musí předpisy podporovat dialog mezi pronajímateli a nájemci o zvyšování nájemného, obtížích atd. Zvýšení nájemného by mělo být úměrné nákladům na renovaci, což také znamená, že: i) zvýšení nájemného by nemělo odrazovat od rozsáhlých renovací; ii) pro nájemce by měly existovat dostatečné záruky týkající se zmírnění zvyšování nájemného a „vystěhovávání v souvislosti s renovacemi“ v podobě vhodných sociálních opatření a iii) v případě potenciálně nepřiměřeného zvýšení by měla existovat soudní cesta.

Kromě toho a v závislosti na celostátní nebo regionální regulaci nájmů, pokud může vlastník budovy po energetické renovaci výrazně zvýšit nájemné, měl by vrátit určité procento subvence, kterou na energetickou renovaci obdržel.

Stávající postup: dialog mezi vlastníky a nájemci a zastropované zvýšení nájemného V Dánsku musí být podle zákona o nájmu a zákona o regulaci bydlení (66) zvýšení nájemného vzájemně odsouhlaseno a založeno na doložených nákladech na práce spojené se snížením energetické náročnosti. Toto zvýšení by mělo zajistit přiměřenou návratnost vynaložených nákladů a pokrýt odpisy, údržbu, správu a pojištění. Za práce vedoucí k úsporám energie mohou pronajímatelé zvýšit nájemné v závislosti na celkových přiměřených nákladech, zvýšení nájemného však nesmí překročit úspory nájemců. Pronajímatelé mohou být povinni nabídnout nájemcům dočasné ubytování a nájemci mají právo vrátit se po renovaci do stejného bytu. Podle německého občanského zákoníku (§ 559) je podíl nákladů na provedení energetické renovace, který lze přenést prostřednictvím nájemného, omezen na 8 % ročně a nesmí překročit 3 EUR na m2 měsíčně v průběhu šesti let následujících po provedení, za splnění dalších podmínek (67). V Německu bylo navíc zavedeno nařízení o ochraně životního prostředí (Milieuschutzgesetz), které má co nejvíce zabránit tomu, aby: i) se v důsledku očekávaných renovačních opatření zcela změnilo složení obyvatelstva v dané oblasti a ii) z oblasti, která nedávno prošla energetickou renovací, byly vytlačeny méně asertivní skupiny obyvatel (tj. skupiny s nižšími příjmy nebo s nižší úrovní vzdělání). Některé činnosti vlastníků budov podléhají schválení ze strany místních vládních institucí, a pokud tyto zásahy mění celkový charakter obydlí (např. sloučení bytů), nejsou obvykle schváleny. Zastropování nájemného je možné po vzájemné dohodě (68). Ve Francii se zvyšování nájemného musí řídit pravidly referenčního indexu nájemného. V oblastech s vysokou poptávkou po nájmu nesmí úprava ročního nájemného překročit 15 % (69) skutečných nákladů na renovaci provedenou od posledního obnovení nájemní smlouvy (včetně prací na zlepšení nesouvisejících s energií), včetně daní (70). V Nizozemsku ovlivňuje energetická náročnost pronajímané nemovitosti její maximální nájemné prostřednictvím bodového systému (woningwaarderingsstel  (71)). Lepší energetická účinnost, která se určuje podle energetických štítků a indexů, přináší více bodů, a tím zvyšuje potenciální nájemné. Od roku 2021 ovlivňuje energetická náročnost pronajímané nemovitosti počet bodů, tedy nájemné, na základě jejího energetického štítku (72). Bodový systém se liší pro samostatné a sdílené obytné prostory, přičemž lepší energetické štítky vedou k vyššímu bodovému ohodnocení, což umožňuje vyšší nájemné. Energetické renovace, které snižují energetickou náročnost, tak mohou vést k vyššímu nájemnému, ale nájemníci musí být o těchto změnách informováni. Ve Švédsku mají nájemníci k dispozici několik možností ochrany a odvolání, včetně snížení nájemného, dočasného přestěhování a právní mediace zajišťované organizacemi, jako je Svaz nájemníků (Hyresgästföreningen) a Soud pro nájemné (Hyresnämnden), který řeší spory mezi nájemci a pronajímateli ohledně renovací.

Kromě regulace lze zvyšování nájemného pro zranitelné nájemníky zmírnit přímou finanční podporou, jejíž příklad je uveden v rámečku níže.

Stávající postup: platba na pokrytí zvýšení nájemného V Německu je pro domácnosti s nízkými příjmy k dispozici program Wohngeld (73), který poskytuje finanční podporu na pokrytí nákladů na bydlení. Sazby podpory jsou částečně určeny náklady na energii a emise oxidu uhličitého, ale od poslední revize v roce 2022 zahrnují také složku zohledňující vyšší nájemné v energeticky renovovaných budovách).

Existuje řada programů, které mají běžným občanům snížit náklady na energie. Členské státy by mohly použít podobná opatření ke kompenzaci zvýšení nájemného po renovaci.

Spolehlivým přístupem k omezení problému rozdělených pobídek je kombinace různých finančních nástrojů, které podporují vlastníky i nájemce a zároveň omezují negativní dopady na obě strany. Důležitým základním prvkem je například přímá vazba mezi investičními náklady na energetickou renovaci a celkovým součtem povoleného zvýšení nájemného pro všechny nájemce v budově. To také umožňuje zohlednit případné veřejné granty, které snižují náklady na soukromé investice vlastníka, a odečíst je od investičních nákladů projektu.

Měly by zůstat zachovány pobídky pro vlastníky budov k provádění energetických renovací, aniž by byly znevýhodňovány zranitelné domácnosti. Účinnou rovnováhu mezi pobídkami a ochrannými opatřeními může zajistit kombinace zastropování zvyšování nájemného (nikoliv zastropování nájemného) a podpůrných plateb nájemcům. Table 1 níže popisuje body, na které je třeba zaměřit pozornost při tvorbě politiky v závislosti na tom, zda je již zaveden jeden z těchto dvou nástrojů nebo oba.

Tabulka 1

Možnosti politiky pro řešení rozdělených pobídek v závislosti na stávajících zavedených ochranných opatřeních pro zranitelné nájemce

		Ochrana nájemců prostřednictvím zastropování zvyšování nájemného
		Ano	Ne
Zavedená přímá podpora nájemcům při platbách nájemného	Ano	Mohly by být zavedeny dodatečné podpůrné dávky, které by pokryly případný zbývající rozdíl mezi (změřenými) úsporami nákladů na energii pro nájemce a zvýšením nájemného v důsledku renovace.	Pouhé spoléhání se na podpůrné dávky pro zranitelné nájemce v souvislosti s rostoucím počtem renovací obytných budov, zejména energeticky nejnáročnějších budov, může vyžadovat, aby členský stát v reakci na energetické renovace tyto platby podpory výrazně zvýšil. Tento faktor je třeba vzít v úvahu při plánování potřebných finančních objemů na podporu nájemného za účelem ochrany zranitelných nájemců. Alternativně nebo doplňkově lze zavést strop pro zvyšování nájemného.
	Ne	Bez dodatečné podpory poskytované zranitelným domácnostem je úloha zastropování zvyšování nájemného zásadní. Tyto stropy však mohou omezovat pobídky pro vlastníky budov, pokud tyto stropy neumožní vlastníkovi budovy získat zpět dostatečnou část vzniklých nákladů. Jako doplněk ke stropu by mohly být vytvořeny specifické podpůrné nástroje zaměřené na vlastníky pronajatých budov a určené pro práce, které vlastníci provádějí. Alternativně nebo doplňkově lze počítat s podpůrnými dávkami pro nájemce (viz buňka výše).	V případě neexistence některého z nástrojů mohou být nájemci vystaveni velkému zvýšení nájemného. Mělo by se zvážit zavedení sladěného politického rámce. Tento rámec by mohl kombinovat regulaci zvyšování nájemného a podpůrné dávky poskytované nájemcům na pokrytí rozdílů v nákladech.

5.   JEDNOTNÁ KONTAKTNÍ MÍSTA (ČLÁNEK 18 A ČL. 19 ODST. 3)

5.1.   Úvod: oblast působnosti, právní rámec a politické souvislosti

Ustanovení čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby Komise poskytla obecné pokyny pro zřizování jednotných kontaktních míst pro snižování energetické náročnosti budov. Tyto pokyny reagují na tento požadavek a jejich cílem je podpořit členské státy při zajišťování dostupnosti zařízení technické pomoci (včetně jednotných kontaktních míst) na celém jejich území v souladu s článkem 18 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov. Objasňují také další aspekty týkající se jednotných kontaktních míst, jako je pozvání vlastníků budov do jednotného kontaktního místa podle čl. 19 odst. 13 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

Tyto pokyny je třeba vykládat společně s dále uvedenými dvěma dokumenty.

—	Prvním dokumentem je doporučení Komise (74) (EU) 2024/2481, ve kterém se stanoví pokyny pro výklad článků 21, 22 a 24 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti „Informování a zvyšování povědomí“.

—	Druhým dokumentem jsou připravované společné pokyny reagující na požadavky čl. 22 odst. 6 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti a čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

5.2.   Příslušné definice a pojmy

Pojem „jednotné kontaktní místo“ není v přepracovaném znění směrnice o energetické účinnosti a směrnice o energetické náročnosti budov právně definován. Nicméně čl. 18 odst. 2 a 3 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov podrobně popisuje služby, které musí technická pomoc, včetně jednotných kontaktních míst, která mají členské státy zřídit podle čl. 18 odst. 1, nabízet. Tyto služby zahrnují: i) poskytování optimalizovaných technických a finančních informací; ii) poskytování nezávislého poradenství; iii) poskytování komplexní podpory se zvláštním důrazem na domácnosti postižené energetickou chudobou a na energeticky nejnáročnější budovy a iv) poskytování podpory pokrývající různé fáze projektu dodatečné instalace.

V doporučení Komise (EU) 2024/2481, ve kterém se stanoví pokyny pro výklad článků 21, 22 a 24 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti (oddíl 3.2.2 přílohy), se navíc uvádí, že jednotným kontaktním místem se rozumí „virtuální nebo fyzické místo, kde jsou zúčastněné strany podporovány ve všech otázkách i fázích realizace projektu renovace souvisejícího s energetickou účinností, od poradenství na toto téma až po veškeré informace a služby, které jsou zapotřebí k realizaci ambiciózního globálního projektu v oblasti energetické účinnosti / renovace“. Jednotná kontaktní místa obvykle poskytují technické, administrativní a finanční poradenství a pomoc v oblasti energetické účinnosti, zejména při renovacích budov.

V oddíle 5.3 níže jsou uvedeny příklady služeb jednotného kontaktního místa.

Koncept jednotného kontaktního místa vyjadřuje myšlenku zjednodušení praktické cesty renovace pro vlastníky budov, zejména omezením a zjednodušením kontaktů a postupů, které je třeba provést. Cíle, které se sledují při zřizování jednotných kontaktních míst, jsou různé a mohou zahrnovat všechny nebo některé z cílů uvedených v následujících pěti odrážkách.

—

Prvním možným cílem je šíření informací a praktických rad týkajících se renovací budov, přičemž hlavní snahou je zajistit jak: i) konzistentnost sdělení a informací poskytovaných všemi subjekty zapojenými do renovací, tak ii) důvěryhodnost subjektu (nebo subjektů), který tato sdělení a informace šíří. Cílem je jednoduše, prakticky a srozumitelně popsat opatření, která je třeba přijmout ke zlepšení a renovaci budov.

—	Druhým možným cílem je racionalizace přístupu k finanční podpoře (např. zřízením jednotného portálu pro financování) zjednodušením cílů a podmínek způsobilosti a optimalizací nákladů na správu.

—

Třetím možným cílem je vyjasnění odpovědností a zajištění důvěry, což je nezbytnou podmínkou pro ambicióznější renovace. Vyjasnění odpovědností a zajištění důvěry také pomáhá strukturovat nové trhy, které – ačkoli by je nakonec mohl zásobovat soukromý sektor – nejsou spontánně strukturovány soukromými iniciativami, nebo alespoň ne žádoucím tempem.

—	Čtvrtým možným cílem je sdružování dovedností propojením specializovaných dovedností a podporou rozvoje nových dovedností.

—

Pátým možným cílem je agregovat investice malého rozsahu a dosáhnout kritického množství díky některým z nich. Dosažení tohoto kritického množství pro investory by pak mohlo odůvodnit vývoj specializovaných finančních řešení, včetně finančních nástrojů a specializovaných partnerství s finančními institucemi (75).

5.3.   Dostupnost jednotných kontaktních míst na území celého státu

Samotné financování nebude k uspokojení potřeby renovace stačit. Spolu s finanční podporou je také nezbytné zajistit správný podpůrný rámec a odstranit jiné než finanční překážky renovace. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zavedení dostupných a transparentních nástrojů pro poradenství a pomoc, jako jsou jednotná kontaktní místa, která zajišťují integrované služby v oblasti energetické renovace.

Aby byla jednotná kontaktní místa efektivní, měla by poskytovat technickou pomoc a být snadno dostupná všem osobám a subjektům zapojeným do renovací budov, včetně vlastníků domů, správců, poskytovatelů financování a podniků, jako jsou malé a střední podniky a mikropodniky.

Tento oddíl poskytuje několik vysvětlení, jak účinně provádět povinnost zajistit snadný a bezproblémový přístup k jednotným kontaktním místům pro všechny příslušné zúčastněné strany, pokud jde o zeměpisné pokrytí a formát (online versus fyzický).

5.3.1.   Zeměpisné pokrytí

V souladu s čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov:

„[č]lenské státy zajistí, aby na celém jejich území byla k dispozici zařízení technické pomoci, zřízením alespoň jednoho kontaktního místa:

a)	na 80 000 obyvatel;

b)	na každý region;

c)	v oblastech, kde je průměrné stáří fondu budov vyšší než celostátní průměr;

d)	v oblastech, kde členské státy hodlají provádět oblastní integrované programy renovací, nebo

e)	v místě, na které se lze dostat za méně než 90 minut průměrné doby cestování na základě dopravních prostředků dostupných v místě.“

Klíčovým požadavkem výše uvedeného ustanovení je, že členské státy musí na svém území zajistit zřízení a fungování jednotných kontaktních míst do lhůty pro provedení směrnice o energetické náročnosti budov (29. května 2026) ve vnitrostátním právu, a to v souladu s jedním nebo několika z pěti kritérií uvedených v čl. 18 odst. 1 písm. a) až e). Ačkoli minimální požadavek spočívá ve splnění pouze jednoho z kritérií, členské státy jsou odpovědné za zajištění účinného provádění povinnosti zajistit dostupnost zařízení technické pomoci na celém svém území. Proto se jim doporučuje, aby strukturovaly ekosystém a rozmístění jednotných kontaktních míst po celém území tak, aby využily potenciál jednotných kontaktních míst, a to i tím, že v případě potřeby půjdou nad rámec čl. 18 odst. 1. Ke zřízení jednotných kontaktních míst pro energetické renovace by mohly být rovněž využity již vytvořené sítě místních energetických agentur s příslušnými odbornými znalostmi.

Předběžně je třeba upřesnit, že „jednotná kontaktní místa“ mohou mít v členských státech různé názvy, pokud splňují požadavky směrnice o energetické náročnosti budov.

Při provádění ustanovení čl. 18 odst. 1 musí členské státy zajistit, aby bylo dosaženo jeho cíle, tj. aby na jejich území byla k dispozici zařízení technické pomoci. Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto požadavku, mohly by členské státy zvolit přístup krok za krokem a výše uvedená kritéria kombinovat, například:

—	krok 1: zřízení alespoň jednoho jednotného kontaktního místa nabízejícího služby uvedené v čl. 18 odst. 2 a 3 v každém regionu (76) (kritérium b),

—

krok 2: zřízení dalších jednotných kontaktních míst v regionech, kde není možné se do jednotného kontaktního místa zřízeného v kroku 1 dostat za méně než 90 minut průměrné doby cestování z každé části těchto regionů (kritérium e). Tento krok by měl zajistit efektivní dostupnost a dosažitelnost na celém území,

—

krok 3: v oblastech/regionech s vysokou hustotou obyvatelstva, jako jsou metropolitní oblasti: posouzení potřeby zajistit dostupnost alespoň jednoho jednotného kontaktního místa na každých 80 000 obyvatel (kritérium a). Tento krok by měl zajistit dosažitelnost jednotných kontaktních míst za přiměřenou dobu pro co největší počet uživatelů,

—	krok 4 (v relevantních případech): zřízení dalších jednotných kontaktních míst v oblastech (77), kde státní správa nebo místní samospráva hodlá provádět oblastní integrované programy renovací (kritérium d) nebo kde je průměrné stáří fondu budov vyšší než celostátní průměr (kritérium c).

Kritérium dosažitelnosti za přiměřenou dobu (za méně než 90 minut průměrné doby cestování) naznačuje, že je třeba zajistit minimální úroveň přítomnosti na místě s fyzickými kancelářemi, pokud je to rozumně možné (78). Zřízení „sítě fyzických jednotných kontaktních míst na úrovni obcí (radnice, knihovny), kde jsou k dispozici nezávislí odborníci na další kroky“, doporučila také panelová diskuse občanů o energetické účinnosti (79).

Aby členské státy splnily kritérium d), budou muset zajistit, aby měly komplexní a aktuální znalosti o iniciativách pro oblastní integrované programy renovací. Oblastní integrované programy renovací řeší renovaci budov, které spolu prostorově souvisejí, například obytných bloků. Zaměřením na velký počet budov mohou pomoci zvýšit nákladovou efektivitu renovací a nabídnout různá řešení ve větším měřítku. Mohou se také zabývat doplňujícími otázkami souvisejícími s územním plánováním, jako jsou: zásobování energií, mobilita, zelená infrastruktura, odpady a čištění vody. Kromě toho mohou zohlednit místní a regionální zdroje, oběhovost a dostatečnost.

V souladu s čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov navíc „[č]lenské státy mohou určit jednotná kontaktní místa zřízená podle čl. 22 odst. 3 písm. a) směrnice (EU) 2023/1791 jako jednotná kontaktní místa pro účely tohoto článku“. Jinými slovy, členské státy se mohou při provádění požadavku směrnice o energetické náročnosti budov ve vnitrostátním právu spolehnout na jednotná kontaktní místa zřízená za účelem splnění požadavku směrnice o energetické účinnosti. Je důležité si uvědomit, že členské státy, které se rozhodnou takto postupovat, musí splnit povinnost zajistit dostupnost na celém území podle čl. 18 odst. 1 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov a zajistit, aby tato jednotná kontaktní místa nabízela služby popsané v čl. 18 odst. 2 a 3.

5.3.2.   Kombinace online a fyzického přístupu

Jak bylo uvedeno v předchozím oddílu, ustanovení o dostupnosti na celém území v čl. 18 odst. 1 je třeba chápat jako zajištění přítomnosti na místě s fyzickými kancelářemi.

Důvodem je skutečnost, že pro požadovaný typ renovačních prací (tj. integrovaných renovací přispívajících k cílům EU v oblasti klimatu, konkurenceschopnosti a energetické bezpečnosti) je plně online přístup nedostatečný. Zaprvé je to proto, že občané mají různou úroveň digitální gramotnosti a i sebelepší online nástroj nevyhnutelně vynechá značnou část populace, často tu nejstarší a nejzranitelnější. Důvodem je však především to, že je méně pravděpodobné, že by domácnost prováděla rozsáhlé práce ve svém obytném prostoru s vysokými náklady, aniž by měla několik osobních kontaktů s osobou (osobami), která práci zadává, tj. která poskytuje podrobné pokyny nebo návod, co je třeba během projektu provést.

V této souvislosti je vhodné připomenout, co vyplynulo z panelové diskuse občanů o energetické účinnosti, kterou Evropská komise uspořádala od února do dubna 2024. Panelová diskuse se skládala ze 150 náhodně vybraných občanů ze všech členských států EU. Přijali třináct konečných doporučení. Doporučení č. 1 zdůrazňuje význam dostupnosti jednotných kontaktních míst na celém území členského státu. V této souvislosti účastníci zdůraznili, že je důležité zajistit, aby do těchto zařízení měli přístup všichni občané (včetně občanů z menších měst, venkovských oblastí nebo odlehlých oblastí nebo občanů s omezenou schopností pohybu a orientace). Doporučení panelové diskuse zdůrazňuje význam místní úrovně, která je nejblíže občanům. Panelová diskuse doporučila, aby členské státy zřídily „síť fyzických jednotných kontaktních míst na úrovni obcí (radnice, knihovny), kde jsou k dispozici nezávislí odborníci na další kroky. Síť by neměla činit rozdíly mezi venkovskými a městskými oblastmi a sociálními skupinami. Jednotné kontaktní místo by mělo poskytovat poradenství v legislativní, finanční a technické oblasti, jakož i informace o místních poskytovatelích služeb. Místní subjekty se vyzývají, aby šířily povědomí o službě“  (80) .

Ne všechna jednotná kontaktní místa na příslušném území musí poskytovat všechny služby popsané v čl. 18 odst. 2 a 3 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov, ale všechny tyto služby musí být poskytovány podle kritéria nebo kritérií zvolených členským státem. Tyto služby mohou doplňkovým způsobem poskytovat také různá jednotná kontaktní místa nebo jiná zařízení technické pomoci.

Členské státy se vyzývají, aby se seznámily s pokyny k čl. 22 odst. 6 přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti, které obsahují inspirativní postupy z praxe, příklady a modely různých typů jednotných kontaktních míst.

Kromě toho by členské státy mohly v zájmu zajištění co největšího dosahu při nízkých nákladech zřídit další online jednotná kontaktní místa. Online jednotná kontaktní místa mohou být užitečná při zvyšování povědomí vlastníků budov o tom, jak spotřebovávají energii, o významu kontroly spotřeby energie a o prostředcích kontroly spotřeby energie. Účinek poskytovaného poradenství lze zvýšit, pokud je vhodně kombinováno s informacemi o dostupné finanční podpoře. K určení a předběžnému výběru vlastníků, kteří by mohli mít z těchto cílených služeb největší prospěch, lze využít online nástroje. Online přístupy za mírné náklady pravděpodobně osloví velké množství lidí a mohou nejen spustit okamžitá opatření, ale také inspirovat další lidi k zapojení do renovace.

A konečně, doporučení č. 1 panelové diskuse občanů o energetické účinnosti rovněž zdůraznilo význam přístupnosti informací poskytovaných spotřebitelům, aby přispěly k vyšší energetické účinnosti domácností a organizací. Panelová diskuse doporučila vytvořit „online portál s možností sebehodnocení, který pomůže spotřebitelům posoudit jejich potřeby, co se týče dopravy, rekonstrukce bydlení a tipů na levnější služby. Portál by nabízel balíček řešení spolu s dalšími kroky a kontaktními informacemi“  (81). Toto doporučení potvrzuje význam online nástroje sloužícího jako první krok v tomto procesu. Nicméně je nezbytné doplnit online nabídku fyzickou přítomností, přinejmenším ve specializovaných regionálních/místních kancelářích, ale také na místě nemovitosti určené k renovaci, jak je tomu již v mnoha regionech a obcích.

5.4.   Pozvánka do jednotného kontaktního místa

Vytvoření sítě jednotných kontaktních míst je nezbytné, ale nestačí k tomu, aby se zajistilo jejich využívání a aby přispěla k úsilí o renovaci potřebnému ke snížení energetické náročnosti budov. Proto tento oddíl zkoumá faktory a prostředky, které mohou lidi přimět k tomu, aby se obrátili na jednotná kontaktní místa – ať už z vlastní iniciativy, nebo na základě povinných požadavků.

Zatímco informace a marketing mohou stačit k zahájení nejjednodušších renovačních opatření, nestačí k zahájení rozsáhlých energetických renovací, které jsou složitější a nákladnější a které se obvykle provádějí v určitých časových okamžicích.

Obzvláště důležité je například oslovit domácnosti v době, kdy jsou ve fázi koupě domu nebo bytu, protože mohou mít tendenci provést před nastěhováním významnou renovaci. Domácnosti mohou být k provedení prací povzbuzovány také v době, když se jejich rodina rozšíří, nebo naopak, když děti opustí domov. Efektivnější využívání energie a snižování účtů za energii nemusí být nutně hlavní motivací v žádné z těchto situací, ale mohou to být doplňkové cíle v procesu iniciovaném jinými zájmy. Typickým příkladem energetického „spouštěče“ je porucha nebo havárie kotle nebo jiného energetického zařízení. Pokud však dojde k poruše kotle, je pravděpodobné, že se domácnost soustředí spíše na naléhavou opravu kotle, a méně pravděpodobné, že bude uvažovat o komplexní energetické renovaci.

Další aktivační událostí může být povinnost renovace vyplývající z provádění minimálních norem energetické náročnosti, jak je stanovena pro jiné než obytné budovy v čl. 9 odst. 1 a případně čl. 9 odst. 2 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov, a to v závislosti na opatřeních členského státu. Při identifikaci vlastníků budov, kteří musí splnit požadavky vnitrostátních minimálních norem energetické náročnosti, mohou příslušné orgány zajistit, aby byli vlastníci pozváni do jednotného kontaktního místa, kde jim bude poskytnuto poradenství v oblasti renovace.

A podle čl. 19 odst. 13 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov musí být vlastníci budov s certifikátem energetické náročnosti pod úrovní C pozváni do jednotného kontaktního místa za účelem obdržení poradenství v oblasti renovací v tom z následujících okamžiků, který nastane dříve:

—	bezprostředně po skončení platnosti certifikátu energetické náročnosti budovy, nebo

—	pět let po vydání certifikátu energetické náročnosti.

Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto ustanovení, vyzývají se členské státy a příslušné orgány, aby plánovaly s dostatečným předstihem: i) dodatečnou poptávku po službách technické pomoci, kterou toto ustanovení vytvoří pro jednotná kontaktní místa, a ii) související rozpočet.

Mohly by tak učinit tímto způsobem:

1)

odhadnout a identifikovat počet budov, na které se vztahuje tato kategorie nebo se jich týkají minimální normy energetické náročnosti, s použitím vnitrostátní databáze certifikátů energetické náročnosti nebo jiného relevantního zdroje (např. registru vlastníků, formuláře žádosti v rámci systému financování);

2)

odpovídajícím způsobem naplánovat zdroje jednotných kontaktních míst pro zvládnutí pozvánek, mimo jiné proto, aby toto opatření vedlo k hmatatelným výsledkům (např. že se minimální procentuální podíl pozvaných vlastníků nakonec pustí do energetické renovace a souvisejících renovačních prací) a aby se předešlo frustraci vlastníků budov, pokud budou na schůzku s odborníkem čekat příliš dlouho.

Členské státy by dále měly:

1)	určit nejlepší způsoby identifikace dotčených vlastníků, například prostřednictvím registrů vlastníků, místních sdružení vlastníků domů, obchodních rejstříků a dalších;

2)	zajistit, aby všichni dotčení vlastníci obdrželi pozvánku, k čemuž mohou členské státy využít kombinaci dopisů, e-mailů, telefonátů a informačních seminářů.

Dodatek I

Další relevantní dokumenty Komise k provedení článku 17 směrnice EU/2024/1275 ve vnitrostátním právu

Pokyny a stávající postupy uvedené v jiných dokumentech Komise EU
Odstavec článku 17:	Zvláštní ustanovení	Příloha doporučení Komise C/2023/1553 ze dne 12. prosince 2023 k provedení článku 30 směrnice (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti (přepracované znění směrnice o energetické účinnosti) týkajícího se vnitrostátních fondů pro energetickou účinnost, financování a technické pomoci (82)	Doporučení Komise (EU) 2023/2407 ze dne 20. října 2023 týkající se energetické chudoby (včetně dokumentu SWD(2023) 647 final) (83)	Uvolnění soukromých investic do energetické účinnosti – pokyny pro členské státy a účastníky trhu podle čl. 30 odst. 10 směrnice o energetické účinnosti [připravuje se]	Podpora provádění Sociálního klimatického fondu. Poznámka k osvědčeným postupům pro nákladově efektivní opatření a investice (červen 2024) (84)	Report on the evolution of financing practices for energy efficiency in buildings, SMEs and in industry (Zpráva o vývoji postupů financování energetické účinnosti v budovách, malých a středních podnicích a v průmyslu), Skupina finančních institucí pro energetickou účinnost (EEFIG, 2022) (85)	Další dokumenty a zprávy
1	Vhodné financování, podpůrná opatření a další nástroje k řešení překážek trhu						Popis překážek bránících energetickým renovacím v oddíle 2.2 nebo v posouzení dopadů připojeném k návrhu přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (SWD(2021) 453 final) Odkaz: https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/daf643a4-5da2-11ec-9c6c-01aa75ed71a1/language-cs
1	Zabezpečit nezbytné investice identifikované v jejich vnitrostátním plánu renovace budov za účelem transformace svého fondu budov na budovy s nulovými emisemi do roku 2050						Potřebné investice viz vzor vnitrostátních plánů renovace budov.
2	Členské státy zajistí, aby žádosti a postupy pro veřejné financování byly jednoduché a optimalizované s cílem usnadnit přístup k financování, zejména domácnostem		Význam důvěry, zapojení a komunikace pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou popsaný v kapitole VIII (SWD)		Příklady podpory a využívání zprostředkovatelů pro přístup zranitelných domácností k finančním nástrojům (oddíl 3.5.4)		Pokyny k článku 24 směrnice o energetické účinnosti a pokyny ke zřízení jednotných kontaktních míst podle čl. 22 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti a čl. 18 odst. 1 směrnice EU/2024/1275 (budou zveřejněny)
3	Členské státy řeší překážky související s počátečními náklady na renovace					V oddíle 2.4 uvádí překážky (finanční a jiné než finanční) spolu s podněty pro renovaci. Nástroje popsané v oddíle 2.3
4	Členské státy zváží, zda využijí parametry založené na příjmech
4	K financování specializovaných režimů a programů pro účely renovací zaměřených na snížení energetické náročnosti mohou členské státy využívat vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost podle článku 30 směrnice (EU) 2023/1791, pokud byly zřízeny	Podrobně popsáno v oddíle 3
5	Členské státy přijmou vhodná regulační opatření k odstranění jiných než ekonomických překážek bránících renovaci budov.					V oddíle 2.4 uvádí překážky (finanční a jiné než finanční) spolu s podněty pro renovaci	Shrnutí celé škály překážek v oddíle 2.2 nebo v posouzení dopadů připojeném k návrhu přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (SWD(2021) 453 final) Odkaz: https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/daf643a4-5da2-11ec-9c6c-01aa75ed71a1/language-cs Podrobnější popis zejména jiných než ekonomických překážek, jako je faktor potíží, vnímaná rizika atd., je uveden ve zprávě Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) „Accelerating the energy efficiency renovation of residential buildings“ (Urychlení renovace obytných budov z hlediska energetické účinnosti). Odkaz: https://www.eea.europa.eu/publications/accelerating-the-energy-efficiency
5	Pokud jde o budovy s více než jednou ucelenou částí, mohou tato opatření zahrnovat odstranění požadavků na jednomyslnost ve spoluvlastnických strukturách nebo umožnění toho, aby spoluvlastnické struktury byly přímými příjemci finanční podpory		Rozdělené pobídky popsané v kapitole VII části 2 písm. c) bodě i). (SWD)			Některé relevantní nástroje a získané zkušenosti uvedené v oddíle 2.3.3 (strana 67)	Evropská komise, Společné výzkumné středisko (2017): Overcoming the split-incentive barrier in the building sector. Unlocking the energy efficiency potential in the rental & multifamily sectors (Překonání překážek v podobě rozdělených pobídek v odvětví budov. Uvolnění potenciálu energetické účinnosti v nájemním sektoru a sektoru bytových domů), Odkaz: https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/ae5716d7-fb39-11e7-b8f5-01aa75ed71a1/language-cs
6	Členské státy využívají nákladově co nejefektivnějším způsobem vnitrostátní financování a financování dostupné na úrovni Unie a další zdroje veřejného financování		Možnosti financování boje proti energetické chudobě ze strany EU jsou popsány na několika příkladech v kapitole X (SWD)		Doporučení týkající se nákladově efektivní podpory energetických renovací a ochrany zranitelných domácností v oddíle 3.1.5, příklady v oddílech 3.1.1–3.1.4		Pro financování na úrovni EU jsou k dispozici zvláštní zprávy o Fondu soudržnosti, Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR), programu InvestEU atd. Např.: odkaz: https://managenergy.ec.europa.eu/publications/2021-2027-cohesion-policy-support-energy-efficiency-and-building-renovation_cs.
6	Tyto zdroje financování musí být využívány v souladu s plánem postupu dosažení fondu budov s nulovými emisemi do roku 2050						Potřebné investice viz vzor vnitrostátních plánů renovace budov.
7	Členské státy prosazují účinné rozvíjení a využívání podpůrných finančních nástrojů, jako jsou úvěry na energetickou účinnost a hypotéky na renovace budov, smlouvy o energetických službách, finanční plány s průběžným splácením (typu „pay as you save“), daňové pobídky, například snížené daňové sazby vztahující se na renovační stavební práce a materiály, systémy financování z daní a z účtů, záruční fondy, fondy zaměřené na rozsáhlé renovace, fondy zaměřené na renovace s významnou minimální prahovou hodnotou cílených úspor energie a standardy hypotečního portfolia.	Pokyny k možným opatřením na podporu podpůrných finančních nástrojů v oddíle 2.2.2; popisy systémů financování z účtů a z daní uvedených v oddíle 2.3	Význam uzavírání smluv o energetických službách pro zranitelné domácnosti popsaný v kapitole VII části 2 písm. c) bodě ii). (SWD) Příklady různých finančních a politických nástrojů, včetně inovativních, jsou shromážděny v kapitole X (SWD)	V oblasti působnosti pokynů		Shrnutí finančních nástrojů v oddíle 2.3.1 s dalšími příklady v příloze D. Konkrétní doporučení pro obchodní budovy (oddíl 2.3.2) a obytné budovy (oddíl 2.3.3).	Zpráva Společného výzkumného střediska Evropské komise (2019): „Accelerating energy renovation investments in buildings“ (Urychlení investic do energetické renovace budov). Zahrnuje řadu systémů financování Odkaz: https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC117816. Další informace a analýzu týkající se uzavírání smluv o energetických službách a jejich uplatňování při renovaci budov naleznete v této zprávě: Moles-Grueso, S., Bertoldi, P. a Boza-Kiss, B., Energy Performance Contracting in the EU (Uzavírání smluv o energetických službách v EU) – 2020–2021 Odkaz: https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC133984
7	Směrují investice do energeticky účinného veřejného fondu budov v souladu s pokyny Eurostatu k zaznamenávání smluv o energetických službách na účtech vládních institucí.						Oddíl 4.3.2. přílohy pokynů Komise k článku 29 směrnice o energetické účinnosti poskytuje vysvětlení, jak by se na smlouvy o energetických službách měla vztahovat pravidla Evropského systému národních a regionálních účtů Odkaz: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=OJ:L_202402476
7	Členské státy mohou rovněž podporovat a zjednodušovat využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru	Zmíněno v oddíle 2.4.1				Evropský fond pro energetickou účinnost je zmíněn jako partnerství veřejného a soukromého sektoru pro veřejné budovy (oddíl 2.3.4)
8	Členské státy zajistí, aby informace o dostupném financování a finančních nástrojích byly zpřístupňovány veřejnosti snadno přístupným a transparentním způsobem, a to i v digitální podobě	Popsáno v souvislosti s obecným financováním energetické účinnosti v oddílech 2.2.1 a 2.2.2	Význam důvěry, zapojení a komunikace pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou popsaný v kapitole VIII (SWD)		Zahrnuto s příklady osvědčených postupů v oddíle 3.4 a 4.1
9	Podpůrné financování a finanční nástroje mohou zahrnovat úvěry na renovace nebo záruční fondy pro renovace zaměřené na snížení energetické náročnosti	Úvěrové záruky popsané v oddíle 2.5.2				Součást seznamu finančních nástrojů v oddíle 2.3.1 a v příloze D
9	v příslušných případech i v kombinaci s relevantními programy Unie	Využití fondu InvestEU a rámce politiky soudržnosti popsané v oddíle 2.5.2
10	Do 29. května 2025 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32, kterým doplní tuto směrnici zřízením komplexního portfoliového rámce pro dobrovolné využívání finančními institucemi, který bude podporovat věřitele při cílení a zvyšování objemu úvěrů poskytovaných v souladu s ambicemi Unie v oblasti dekarbonizace a relevantními cíli v oblasti energetiky, s cílem účinně podpořit finanční instituce v tom, aby zvýšily objem prostředků poskytovaných na renovace zaměřené na snížení energetické náročnosti. Opatření stanovená v komplexním portfoliovém rámci musí pokrývat zvýšení objemu úvěrů na energetické renovace a zahrnovat navrhované záruky na ochranu zranitelných domácností prostřednictvím řešení v oblasti kombinovaného financování. V uvedeném rámci se popíší osvědčené postupy, které mají věřitele motivovat k tomu, aby ve svých portfoliích identifikovali energeticky nejnáročnější budovy a aby v souvislosti s nimi přijali vhodná opatření.
11	Členské státy usnadňují agregaci projektů, aby umožnily přístup investorů a souborná řešení pro potenciální klienty	Zahrnuto v oddílech 2.4.1 a 2.4.2		V oblasti působnosti pokynů		Část nástrojů popsaných v oddílech 2.3.1 a 2.5
11	Členské státy přijmou opatření, která podporují úvěrové produkty v oblasti energetické účinnosti pro účely renovace budov, jako jsou zelené hypotéky a zelené úvěry, zajištěné i nezajištěné, a zajistí, aby je finanční instituce nabízely široce a nediskriminačně a aby byly pro spotřebitele viditelné a přístupné	Téměř totožné znění v oddíle 2.2, zejména informace o rozsahu inovativních podpůrných nástrojů financování a nediskriminaci v oddíle 2.2.2				Součást seznamu finančních nástrojů v oddíle 2.3.1 a v příloze D
11	Členské státy zajistí, aby banky a další finanční instituce a investoři dostávali informace o možnostech účasti na financování snížení energetické náročnosti budov	Zahrnuto v oddíle 2.4.2		V oblasti působnosti pokynů
12	Členské státy zavedou opatření a financování na podporu vzdělávání a odborné přípravy s cílem zajistit dostatečný počet pracovníků s vhodnou úrovní dovedností odpovídajících potřebám v sektoru budov, přičemž se zaměří zejména na malé a střední podniky včetně mikropodniků		Příklady podpory zelených dovedností ve stavebnictví a odvětví budov jsou popsány v kapitole IX (SWD)
12	Přístup k těmto opatřením a financování mohou usnadňovat jednotná kontaktní místa zřízená podle článku 18	Jednotná kontaktní místa uvedená v oddíle 2.1.2, ale nikoli specificky ve vztahu k odborné přípravě				Zmíněny jako důležitá hnací síla investic a renovací v oddíle 2.3.3	Pokyny k článku 24 směrnice o energetické účinnosti a pokyny ke zřízení jednotných kontaktních míst podle čl. 22 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti a čl. 18 odst. 1 směrnice EU/2024/1275 (budou zveřejněny)
13	Komise je ve vhodných případech a na žádost členských států nápomocna při sestavování vnitrostátních nebo regionálních programů finanční podpory zaměřených na snížení energetické náročnosti budov, zejména stávajících budov, a to i tím, že podporuje výměnu osvědčených postupů mezi odpovědnými celostátními nebo regionálními orgány či subjekty.
13	Členské státy zajistí, aby byly tyto programy vypracovány tak, aby byly přístupné organizacím s omezenějšími administrativními, finančními a organizačními kapacitami
14	Členské státy s náležitým ohledem na zranitelné domácnosti zajistí provázanost svých finančních opatření v oblasti snižování energetické náročnosti a snižování emisí skleníkových plynů při renovacích budov se zamýšlenými nebo již dosaženými úsporami energie a zlepšeními stanovenými podle jednoho či více z těchto kritérií: a) energetická náročnost zařízení či materiálu použitých k renovaci a související snižování emisí skleníkových plynů; v tomto případě mají být zařízení či materiál použité k renovaci instalovány osobami s příslušnou úrovní certifikace či kvalifikace a musí splňovat alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost budov prvků budov nebo vyšší referenční hodnoty pro sníženou energetickou náročnost; b) standardní hodnoty výpočtu úspor energie a snížení emisí skleníkových plynů v budovách; c) zlepšení dosažené takovou renovací porovnáním certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací a po ní; d) výsledky energetického auditu; e) výsledky jiné relevantní, transparentní a přiměřené metody, která prokazuje snížení energetické náročnosti, například porovnáním spotřeby energie před renovací a po ní pomocí měřicích systémů, pokud tato metoda splňuje požadavky stanovené v příloze I.
16	Členské státy podněcují rozsáhlé a postupné rozsáhlé renovace prostřednictvím vyšší finanční, daňové, administrativní a technické podpory.
16	Pokud není přeměna budovy na budovu s nulovými emisemi technicky či ekonomicky proveditelná, považuje se za rozsáhlou renovaci pro účely tohoto odstavce renovace, jejímž výsledkem je alespoň 60% snížení spotřeby primární energie.
16	Členské státy podněcují rozsáhlé programy, které se zabývají vysokým počtem budov, zejména energeticky nejnáročnějšími budovami, například prostřednictvím oblastních integrovaných programů renovací, a které vedou k celkovému snížení spotřeby primární energie alespoň o 30 %, poskytováním vyšší finanční, daňové, administrativní a technické podpory v závislosti na dosažené úrovni náročnosti.
17	Aniž jsou dotčeny jejich vnitrostátní hospodářské a sociální politiky a jejich právní režimy upravující majetkové poměry, členské státy řeší problém vystěhování zranitelných domácností v důsledku nepřiměřeného zvýšení nájemného po energetické renovaci jejich obytné budovy nebo bytové jednotky		Definice energetické chudoby v kapitole IV s ukazateli, zdroji údajů a dalšími vysvětlivkami (SWD) Obecné prvky pro řešení energetické chudoby, včetně sociálních tarifů a slev popsaných v kapitole VI (SWD) Příklady postupů, jak zabránit vystěhovávání v souvislosti s renovacemi, v kapitole VII části 2 písm. c) bodě ii). (SWD) Další příklady finančních a politických nástrojů v kapitole X (SWD)		Vystěhování není popsáno ve zvláštním oddíle, ale několik příkladů z praxe obsahuje opatření relevantní pro toto ustanovení (např. oddíly 3.2.3, 3.3.5)
18	Finanční pobídky se v souladu s článkem 24 směrnice (EU) 2023/1791 přednostně zaměřují na zranitelné domácnosti, osoby postižené energetickou chudobou a osoby žijící v sociálním bydlení		Osvědčené postupy v kapitole VII části 2 písm. c) (SWD) Další příklady finančních a politických nástrojů v kapitole X (SWD)		Doporučení a osvědčené postupy shromážděné v celém dokumentu (např. oddíly 2.1, 3.1.5, 3.4.2, 3.4.3, 3.5.4)
19	Při poskytování finančních pobídek, jež jsou určeny vlastníkům budov nebo jejich ucelených částí na renovaci pronajímaných budov nebo jejich ucelených částí, členské státy usilují o to, aby z nich měli prospěch vlastníci i nájemci		Popis možností, jak omezit problémy s rozdělenými pobídkami v kapitole VII části 2 písm. c) bodě i), včetně příkladů financování z účtů a uzavírání smluv o energetických službách (SWD) Další příklady finančních a politických nástrojů v kapitole X (SWD)				Oddíl 5.5 pokynů k článku 22 směrnice (EU) 2023/1791 uvádí možnosti, jak odstranit tyto překážky související s rozdělenými pobídkami Evropská komise, Společné výzkumné středisko (2017): Overcoming the split-incentive barrier in the building sector. Unlocking the energy efficiency potential in the rental & multifamily sectors (Překonání překážek v podobě rozdělených pobídek v odvětví budov. Uvolnění potenciálu energetické účinnosti v nájemním sektoru a sektoru bytových domů), Odkaz: https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/ae5716d7-fb39-11e7-b8f5-01aa75ed71a1/language-cs
19	Členské státy zavedou účinné záruky na ochranu zejména zranitelných domácností, a to i poskytováním podpory nájemného nebo stanovením stropů pro zvýšení nájemného, a mohou podněcovat finanční systémy, které řeší počáteční náklady na renovace, jako jsou systémy financování z účtů, finanční plány s průběžným splácením (typu „pay as you save“) nebo smlouvy o energetických službách, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 33 a článku 29 směrnice (EU) 2023/1791.		Příklady financování z účtů a uzavírání smluv o energetických službách popsané v kapitole VII části 2 písm. c) bodě i), příklady regulačních záruk v regulaci nájmů uvedené v kapitole VII části 2 písm. c) bodě ii). (SWD) Podrobnosti a příklady týkající se cenové dostupnosti pro domácnosti trpící energetickou chudobou v kapitole VI (SWD) Další příklady finančních a politických nástrojů v kapitole X (SWD)

OBSAH

1.

Úvod

100

2.

Třídy certifikátu energetické náročnosti

100

2.1.

Stanovení tříd energetické náročnosti, harmonogram a vizuální identita

100

2.2.

Definice třídy A

101

2.3.

Definice třídy G

102

2.4.

Rozdělení tříd B–F

102

2.5.

Třída A+

103

3.

Ustanovení o kvalitě, spolehlivosti a cenové dostupnosti certifikátů energetické náročnosti

106

3.1.

Cenová dostupnost

106

3.2.

Kontroly na místě doplněné virtuálními prostředky a virtuálními prohlídkami

106

3.3.

Přístupnost, čitelnost a strojově čitelný formát

107

4.

Doporučení

108

4.1.

Obecné aspekty

109

4.2.

Provozní emise skleníkových plynů

110

4.3.

Kvalita vnitřního prostředí

110

4.4.

Účinnější nastavení teploty

111

4.4.1.

Terminologie pro hydronické topné soustavy a klíčové parametry

111

4.4.2.

Definice „nízkoteplotního vytápění“

112

4.4.3.

Navrhované kroky posuzování

112

4.5.

Zbývající životnost otopných soustav nebo klimatizačních systémů

113

5.

Platnost certifikátů energetické náročnosti a zjednodušené certifikační postupy

114

5.1.

Platnost certifikátů energetické náročnosti

114

5.2.

Zjednodušené postupy aktualizace

116

5.3.

Poradenství v oblasti renovací pro vlastníky budov

117

5.4.

Sdělení revidovaných systémů certifikátů energetické náročnosti

117

6.

Vydávání a vystavení certifikátů energetické náročnosti

118

6.1.

Aktivační momenty

118

6.2.

Vystavení certifikátů energetické náročnosti

119

7.

Příloha V – Vzor certifikátů energetické náročnosti

119

7.1.

Povinné prvky

119

7.2.

Dobrovolné prvky

121

8.

Provádění povinností podle přílohy VI

124

8.1.

Definice platného certifikátu energetické náročnosti

124

8.1.1.

Platnost výpočtů

124

8.1.2.

Minimální počet prvků, které se liší od výchozích nebo standardních hodnot

124

8.1.3.

Kontroly platnosti vstupních údajů

125

8.1.4.

Maximální odchylka od energetické náročnosti budovy

126

8.1.5.

Další prvky

127

8.1.6.

Platnost a hodnocení certifikátu energetické náročnosti po posouzení nezávislým kontrolním systémem

128

8.2.

Analýza kvality nezávislého kontrolního systému pro systémy certifikátů energetické náročnosti

129

8.2.1.

Definice cílů kvality v členských státech

129

8.2.2.

Hodnocení úrovně kvality pomocí výběru vzorků

129

8.2.3.

Návštěvy na místě za účelem ověření vstupních údajů

131

8.2.4.

Přenesení odpovědnosti za provádění systémů certifikátů energetické náročnosti a nezávislých kontrolních systémů

132

8.3.

Řízení kvality systémů certifikátů energetické náročnosti

132

8.3.1.

Kvalifikace a certifikace

132

8.3.2.

Odborná příprava

132

8.3.3.

Kontrola a poradenství jako součást nástrojů pro výpočet nebo databází energetické náročnosti budov

133

8.3.4.

Průběžná kontrola a ověřování kvality

133

8.3.5.

Prosazování/sankce

134

8.3.6.

Řízení celkové kvality

134

8.4.

Nezávislé kontrolní systémy a databáze energetické náročnosti budov

135

8.5.

Dostupnost certifikátů energetické náročnosti

135

8.6.

Zveřejňování informací o úrovních kvality

136

8.6.1.

Rozdíly mezi vypočtenou/odhadovanou a změřenou energetickou náročností

136

1.   ÚVOD

Tyto pokyny poskytují vysvětlení a praktická doporučení, jak co nejlépe provádět a uplatňovat požadavky týkající se certifikátů energetické náročnosti budov, které byly v přepracovaném znění směrnice o energetické náročnosti budov, článcích 19–21 a přílohách V a VI, podstatně aktualizovány nebo doplněny.

2.   TŘÍDY CERTIFIKÁTU ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI

2.1.   Stanovení tříd energetické náročnosti, harmonogram a vizuální identita

Článek 19 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov spolu s přílohou V stanoví rámec pro klasifikaci budov. Na opačných koncích stupnice se nachází třída A pro budovy s nulovými emisemi a třída G odpovídá energeticky nejnáročnějším budovám ve vnitrostátním fondu budov v době zavedení stupnice. Členské státy, které již k 29. květnu 2026 označují budovy s nulovými emisemi jako třídu „A0“, mohou místo třídy A nadále používat toto označení. U zbývajících tříd B až F, resp. A až F u členských států používajících A0, členské státy musí zajistit vhodné rozdělení prahových hodnot energetické náročnosti mezi zbývající třídy energetické náročnosti.

Zavedení tříd A až G s definicemi tříd „A“ a „G“ je krokem k jasnějšímu a jednoduššímu způsobu klasifikace budov v jednotlivých zemích a v celé EU. Je rovněž zásadní pro odstranění překážek na trhu s bydlením v celé EU a usnadní práci přeshraničních subjektů, jako jsou banky, pojišťovny, finanční subjekty, stavební společnosti a realitní společnosti. Přímé srovnání budov ve všech zemích pouze na základě jejich tříd by však mohlo být zavádějící a nepřesné vzhledem k možným rozdílům mezi metodikami výpočtu energetické náročnosti v jednotlivých zemích.

Energetická náročnost budovy musí být v certifikátu energetické náročnosti vyjádřena číslem udávajícím spotřebu primární energie v kWh/(m2.r), zatímco třída energetické náročnosti musí být vyjádřena písmenem z uzavřené stupnice od A do G. Energetická náročnost budovy musí být určena v souladu s přílohou I, aby byla v souladu s používáním energetické náročnosti jako klíčové metriky a ukazatele v ostatních ustanoveních směrnice o energetické náročnosti budov. Odkaz na uzavřené stupnice znamená, že každá třída by měla být definována horní a dolní hodnotou a jasně odlišena od sousedních tříd.

V této souvislosti má zvláštní význam ustanovení přílohy I (bod 1 čtvrtý pododstavec), které objasňuje, že energetická náročnost budovy musí být vyjádřena číselným ukazatelem spotřeby primární energie na jednotku referenční podlahové plochy za rok v kWh/(m2.r) pro účely jak certifikace energetické náročnosti, tak souladu s minimálními požadavky na energetickou náročnost.

Vnitrostátní klasifikační systém by proto měl stanovit, že přidělování tříd musí být založeno na energetické náročnosti, která by měla být vypočtena v souladu s přílohou I.

Členské státy mohou pro klasifikaci budov nadále používat metodiku založenou na referenčních budovách, pokud splňují požadavky na stanovení a přiřazení tříd A–G na základě energetické náročnosti.

Vedle tříd certifikátu energetické náročnosti založených na energetické náročnosti mohou členské státy do certifikátů energetické náročnosti přidávat další ukazatele. Členské státy mohou například zvážit zavedení dalších tříd emisí skleníkových plynů (nepovinný ukazatel uvedený v bodě 2 písm. b) přílohy V) s cílem ukázat, jak daleko je budova od klimatické neutrality. Taková dobrovolná dodatečná klasifikace však může fungovat pouze jako sekundární hodnocení, například pro zvýšení povědomí o konkrétních aspektech a problémech. Nemůže nahradit povinné třídy na základě energetické náročnosti.

V čl. 19 odst. 1 jsou dále uvedeny některé povinné prvky, které mají být zahrnuty do certifikátu energetické náročnosti a které jsou doplněny ustanoveními v příloze V týkajícími se povinných a nepovinných prvků certifikátů energetické náročnosti (viz oddíl 7).

Podle čl. 19 odst. 3 musí členské státy zajistit společnou vizuální identitu certifikátů energetické náročnosti na svém území. To je dnes již běžná praxe, která zajišťuje, že i když certifikát energetické náročnosti vydává několik různých provozovatelů, jsou založeny na stejných metodách výpočtu a posouzení a mají jednotný vzhled v celé zemi. Členské státy mají určitou volnost při přizpůsobování vizuální identity, aby zohlednily rozdíly mezi regiony, a měly by také zohlednit regionální nebo jazykové rozdíly na svém území a zpřístupnit informace veřejnosti.

Pokud jde o harmonogram pro provedení a uplatňování těchto požadavků, stejně jako u většiny ostatních ustanovení směrnice o energetické náročnosti budov mají členské státy čas do 29. května 2026 (lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu), aby zajistily soulad svého vnitrostátního systému klasifikace s novými ustanoveními. V případě potřeby musí do té doby nově definovat vnitrostátní třídy energetické náročnosti budov a upravit metodiku jejich přiřazování. Výjimka se vztahuje na členské státy, které své třídy energetické účinnosti již změnily v období od 1. ledna 2019 do 28. května 2024. Za datum změny stupnice se považuje datum úředního vyhlášení právního aktu nebo rovnocenného dokumentu, který definuje energetické třídy. Tyto členské státy mohou odložit zavedení nového systému klasifikace požadovaného v čl. 19 odst. 2 nejpozději do 31. prosince 2029. Tato výjimka zajišťuje, aby se vnitrostátní klasifikační systémy neměnily příliš často, a klasifikační systém pro subjekty na trhu a vlastníky budov tak byl stabilní. V případě členských států, kde jsou certifikáty energetické náročnosti definovány a spravovány na regionální úrovni, se má za to, že tato povinnost platí na regionální úrovni.

Ačkoli to článek 19 výslovně neuvádí, členské státy mohou různým kategoriím a typům jak obytných, tak i jiných než obytných budov přiřadit různé úrovně a třídy energetické náročnosti. To je běžný a osvědčený postup již nyní a je to odůvodněno rozdíly ve způsobech využívání energie a v typech budov. Členské státy mohou rovněž rozlišovat úrovně energetické náročnosti podle klimatických zón v zemi. Rozlišení tříd mezi kategoriemi budov bude mít také tu výhodu, že usnadní monitorování a dodržování specifických ustanovení týkajících se jednotlivých budov, jako jsou minimální normy energetické náročnosti podle článku 9.

Tento přístup je rovněž v souladu s úrovní energetické náročnosti, která je jedním z kritérií pro budovy s nulovými emisemi (třída A). Podle čl. 11 odst. 2 musí být stanovena maximální prahová hodnota pro energetickou náročnost budovy s nulovými emisemi. Podle čl. 11 odst. 6 může být tato prahová hodnota pro energetickou náročnost stanovena podle typu budovy a s ohledem na klimatické zóny v dané zemi. Maximální prahové hodnoty by se také mohly lišit pro nové a stávající renovované budovy.

2.2.   Definice třídy A

Podle čl. 19 odst. 2 musí být od 29. května 2026 v certifikátu energetické náročnosti uvedena třída energetické náročnosti budovy na uzavřené stupnici s použitím písmen od A do G.

V článku se stanoví, že písmeno A je určeno pro „budovy s nulovými emisemi“. V právním rámci je proto stanovena jasná rovnocennost mezi definicí budovy s nulovými emisemi a přiřazením třídy A. Definice budovy s nulovými emisemi zahrnuje kritéria, která přesahují energetickou náročnost. Především požaduje, aby na místě nevznikaly emise uhlíku z fosilních paliv a aby provozní emise skleníkových plynů byly nulové nebo velmi nízké; energetická náročnost musí být pod danou prahovou hodnotou a celková roční spotřeba primární energie musí být pokryta zdroji energie z uzavřeného seznamu. Tato kritéria jsou uvedena v článku 2 a dále upřesněna v článku 11 směrnice o energetické náročnosti budov, zatímco pokyny v příloze 7 o budovách s nulovými emisemi poskytují podrobná vysvětlení těchto ustanovení.

To znamená, že i budovy, jejichž spotřeba energie se pohybuje v rozmezí stanoveném na vnitrostátní úrovni pro třídu A v kWh/(m2.r), by musely splňovat i ostatní požadavky na budovu s nulovými emisemi, aby mohly být označeny jako třída A.

Pokud má tedy budova úroveň energetické náročnosti, která splňuje prahovou hodnotu stanovenou na vnitrostátní úrovni pro třídu A, ale nesplňuje ostatní požadavky na budovu s nulovými emisemi, například proto, že je budova vytápěna plynovým nebo olejovým kotlem, a tudíž má na místě emise uhlíku, měla by být zařazena do nižší třídy B.

Certifikovaný odborník vydávající certifikát energetické náročnosti proto musí při posuzování zohlednit další povinná kritéria pro budovy s nulovými emisemi, jako je absence emisí z technologií využívajících fosilní paliva k vytápění a chlazení.

Pro účely stanovení třídy A certifikátu energetické náročnosti musí členské státy použít maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti pro budovy s nulovými emisemi platnou v době zavedení nové stupnice certifikátu energetické náročnosti. Maximální prahová hodnota by měla být použita pro stanovení maximální hodnoty energetické náročnosti pro třídu A (minimální hodnota je rovna nule). Zatímco maximální prahová hodnota musí být revidována při každé revizi nákladově optimálních úrovní (každých pět let), neexistuje povinnost aktualizovat třídu A certifikátu energetické náročnosti a měnit stupnici energetické náročnosti při každé revizi nákladově optimálních úrovní.

Podle čl. 19 odst. 2 mohou členské státy, které již před 29. květnem 2026 označily budovy s nulovými emisemi definované v článku 2 a článku 11 jako třídu „A0“, tuto třídu nadále používat místo třídy „A“. Zbývající třídy by pak byly „A“–„G“.

2.3.   Definice třídy G

Podle čl. 19 odst. 2 představuje písmeno G nejnižší stupeň stupnice a odpovídá energeticky zcela nejnáročnějším budovám ve vnitrostátním fondu budov v době zavedení stupnice. Definice třídy G by neměla stanovovat nejvyšší maximální spotřebu energie; měla by být definována pouze prahová hodnota odpovídající „hranici“ s třídou F. Energeticky nejnáročnější budovy jsou budovy s nejvyšší energetickou náročností, a tedy s nejvyšší hodnotou spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie (kWh/m2.r) ve vnitrostátním fondu budov. Členské státy musí ve svých vnitrostátních plánech renovace budov uvést definici energeticky nejnáročnějších budov.

Ustanovení, že do třídy G by měly být zařazeny pouze energeticky zcela nejnáročnější budovy znamená, že členské státy by měly zajistit, aby třída G nebyla obsazena příliš velkým podílem fondu budov. Velký podíl celkového fondu budov zařazených do třídy G by mohl ohrozit řádné monitorování fondu budov a ztížit sledování a dokumentaci snížení jejich energetické náročnosti. Kromě toho by bylo obtížnější zavést opatření specificky zaměřená na segment(y) energeticky nejnáročnějších budov. Pokud bude navíc příliš mnoho budov zařazeno do kategorie energeticky nejnáročnějších budov, bude se v rámci ostatních tříd méně rozlišovat.

Členské státy se vyzývají, aby jako referenční hodnotu pro definování energetické náročnosti třídy G zvážily prahovou hodnotu použitou ve směrnici o energetické náročnosti budov pro účely stanovení minimálních norem energetické náročnosti jiných než obytných budov stanovenou podle článku 9. Tato prahová hodnota odpovídá maximální úrovni energetické náročnosti 16 % energeticky nejnáročnějších budov fondu budov (podle počtu budov nebo podlahové plochy). Proto by se za ideální považovala referenční hodnota v rozmezí 14–18 % fondu budov (obytných nebo jiných než obytných). Alternativně by členské státy mohly třídu G spojit s cíli pro jiné než obytné budovy pro rok 2030 i 2033. Výsledkem by byla třída G pro obytné budovy představující 26 % fondu budov. To sice poskytuje poměrně velkou třídu G na relativně krátkou dobu, ale zároveň zajišťuje dlouhodobější stabilitu klasifikace certifikátu energetické náročnosti. Celkový počet budov ve třídě G by neměl překročit 26 %, aby nedošlo k přeplnění třídy G.

2.4.   Rozdělení tříd B–F

Zatímco třídy energetické náročnosti A (plus A0 a A+) a G jsou definovány specifickými kritérii, podle čl. 19 odst. 2 musí být zbývající třídy B až F (nebo při použití „A0“ A až F) vhodně rozděleny. „Vhodně“ v tomto případě znamená, že nedochází k vytváření uměle malých nebo velkých tříd. Toho lze dosáhnout víceméně „rovnoměrnou šířkou pásma“ – podobně velkým rozsahem ukazatelů energetické náročnosti pro každou třídu – umožňující přiměřené kroky od horní hranice třídy G až po úroveň energetické náročnosti představující spodní hranici třídy A.

Obrázek1:

Příklad tříd energetické náročnosti s rovnoměrnou šířkou pásma na základě spotřeby primární energie v kWh/(m2.r)

Výhodou tohoto přístupu je jednoduchost, protože i rozsahy mezi stupnicemi jsou snadno pochopitelné. Každá třída představuje jasný a rovnocenný stupeň na stupnici. Další výhodou je jeho konzistence, protože při rovnoměrné šířce pásma zůstává rozdíl mezi sousedními stupni (např. B až C nebo D až E) konstantní.

Tento klasifikační systém bude schopen přehledně ukázat snížení energetické náročnosti v průběhu času prostřednictvím změn v obsazení tříd. Výsledkem však budou různě zaplněné jednotlivé třídy. Pokud jsou některé třídy neúměrně zaplněné, může být šířka pásma upravena tak, aby se zabránilo vzniku prázdných tříd v rámci stupnice. Zároveň se očekává, že některé třídy budou prázdnější než jiné. Například třídy A a B budou méně zaplněné než třídy D nebo E. Členské státy proto musí rozhodnout, jak co nejlépe uplatnit vhodné rozdělení stupnice na svůj vnitrostátní fond budov a zohlednit přitom současnou energetickou náročnost.

Obrázek 2 znázorňuje příklad s použitím vhodné šířky pásma s nerovnoměrně rozdělenými stupni. Ukazuje také případ s třídou A0 ve stupnici.

U obytných budov mohou členské státy zvážit potenciální synergie rozdělení stupnic tak, aby třídy certifikátu energetické náročnosti E, F a G dohromady pokrývaly 43 % energeticky nejnáročnějších budov, což je pro účely čl. 9 odst. 2 významné číslo. To by znamenalo, že spodní hranice ukazatele energetické náročnosti pro primární energii pro písmeno „E“ by musela být stejná jako prahová hodnota pro energeticky nejnáročnější budovy. V souladu s čl. 9 odst. 2 „[č]lenské státy zajistí, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie uvedeného ve třetím pododstavci bylo dosaženo renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov “. Tato souvztažnost by vlastníkům budov a orgánům usnadnila identifikaci energeticky nejnáročnějších budov pro provádění čl. 9 odst. 2 u obytných budov.

Obrázek 2

Příklad tříd energetické náročnosti s proměnlivou šířkou pásma a s volitelnou třídou „A0“ (spotřeba primární energie v kWh/m2 za rok)

2.5.   Třída A+

Ustanovení čl. 19 odst. 2 umožňuje členským státům stanovit třídu energetické náročnosti A+. Třída A+ je tedy dobrovolná a po zavedení bude představovat samotný vrchol stupnice.

Pokud se členské státy rozhodnou takovou třídu zavést, stane se nedílnou součástí jejich systému certifikátů energetické náročnosti. Třída energetické náročnosti A+ definovaná členskými státy musí splňovat tato kritéria:

1)	energetická náročnost budov musí být alespoň o 20 % nižší než maximální prahová hodnota pro budovy s nulovými emisemi podle třídy A;

2)	v souladu s článkem 11 by budovy, které spotřebovávají jakékoli množství fosilních paliv, nesplňovaly podmínky pro zařazení do třídy A nebo A+, i když jinak ukazatele energetické náročnosti splňují;

3)	budovy musí na místě ročně vyrobit více energie z obnovitelných zdrojů, než je jejich celková roční poptávka po primární energii;

4)

kromě energetické náročnosti je třída A+ důležitá i z hlediska potenciálu globálního oteplování během životního cyklu, protože článek 19 požaduje, aby členské státy zajistily, že u stávajících budov renovovaných na třídu A+ bude potenciál globálního oteplování během životního cyklu odhadnut a zveřejněn v certifikátu energetické náročnosti budovy. Je třeba poznamenat, že rámec Unie pro metodiku výpočtu potenciálu globálního oteplování během životního cyklu, který Evropská komise stanovila v aktu v přenesené pravomoci, jenž má být přijat do 31. prosince 2025 v souladu s čl. 7 odst. 3, je určen pouze pro účely výpočtu potenciálu globálního oteplování během životního cyklu u nových budov. Pro odhad potenciálu globálního oteplování během životního cyklu stávajících budov procházejících renovací mohou členské státy volně upravit metodiku s nezbytnými kroky nebo použít vlastní metodiku výpočtu v souladu s příslušnými normami.

Třetí kritérium je kritériem, které nejzřetelněji identifikuje budovu jako budovu „s pozitivní bilancí“. Požaduje, aby budova na místě vyráběla více energie z obnovitelných zdrojů, než kolik by poptávala ze sítě. Při tomto výpočtu je třeba věnovat zvláštní pozornost obnovitelným zdrojům energie. Tento koncept objasňují následující číselné příklady.

Příklad A: prahová hodnota pro poptávku po primární energii je stanovena na 65 kWh/(m2.r) (1).

Budova má následující poptávky po energii (před započtením neúčinnosti systému nebo faktorů primární energie):

Celková energie potřebná pro systém (před započtením energie z obnovitelných zdrojů)
Vytápění	55
Příprava teplé vody pro domácnosti	15
Ostatní (např. větrání, osvětlení)	5
Celkem	75

Analyzovaná budova používá tepelné čerpadlo a má instalované fotovoltaické panely. Rozdělení energie by bylo následující:

Energie potřebná pro systém (na nosič)	Spotřeba energie (konečná energie)	Energetický nosič	Faktor primární energie	Primární energie
Vytápění (tepelné čerpadlo – elektřina)	11,0	Elektřina	1,5	16,5
Vytápění (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	44,0	Okolní prostředí	0,0	0,0
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – elektřina)	3,8	Elektřina	1,5	5,6
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	11,3	Okolní prostředí	0,0	0,0
Ostatní (např. větrání, osvětlení)	5,0	Elektřina	1,5	7,5
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – spotřeba na místě) (*1)	15,0  (*1)	Elektřina (*1)	0,0  (*1)	0,0  (*1)
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – vyvedená)	5,0	Elektřina	–0,9	–4,5

Celková poptávka po energii (před vyvedením energie z fotovoltaiky)	7,1
Celková energie vyrobená na místě	–4,5
Energetická bilance	2,6

Ve výše uvedeném scénáři:

—	budova by splňovala první kritérium týkající se prahové hodnoty energetické náročnosti (energetická náročnost budovy 7,1 < (65 – 65 * 20 %)),

—	budova by splňovala kritérium absence fosilních paliv na místě (instalované tepelné čerpadlo),

—	budova by nesplňovala požadavek na výrobu energie (třetí kritérium), protože poptávka po energii je vyšší než množství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na místě.

Aby budova splnila kritéria A+, mohla by zvýšit množství energie z fotovoltaických panelů vyráběné na místě nebo snížit poptávku po energii. Následující příklady B a C oba splňují kritéria 1–3.

Příklad B: větší množství energie z fotovoltaických panelů vyrobené na místě.

Energie potřebná pro systém (na nosič)	Spotřeba energie (konečná energie)	Energetický nosič	Faktor primární energie	Primární energie PE
Vytápění (tepelné čerpadlo – elektřina)	11,0	Elektřina	1,5	16,5
Vytápění (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	44,0	Okolní prostředí	0,0	0,0
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – elektřina)	3,8	Elektřina	1,5	5,6
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	11,3	Okolní prostředí	0,0	0,0
Ostatní (např. větrání, osvětlení)	5,0	Elektřina	1,5	7,5
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – spotřeba na místě)*	15,0 *	Elektřina*	0,0 *	0,0 *
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – vyvedená)	10,0	Elektřina	–0,9	9,0

Celková poptávka po energii (před vyvedením energie z fotovoltaiky)	7,1
Celková energie vyrobená na místě	–9,0
Energetická bilance	–1,9

Příklad C: snížení poptávky po energii.

Energie potřebná pro systém (na nosič)	Spotřeba energie (konečná energie)	Energetický nosič	Faktor primární energie	Primární energie
Vytápění (tepelné čerpadlo – elektřina)	9,0	Elektřina	1,5	13,5
Vytápění (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	36,0	Okolní prostředí	0,0	0,0
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – elektřina)	3,8	Elektřina	1,5	5,6
Příprava teplé vody pro domácnosti (tepelné čerpadlo – okolní prostředí)	11,3	Okolní prostředí	0,0	0,0
Ostatní (např. větrání, osvětlení)	5,0	Elektřina	1,5	7,5
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – spotřeba na místě)*	15,0 *	Elektřina*	0,0 *	0,0 *
Energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika – vyvedená)	5,0	Elektřina	–0,9	–4,5

Celková poptávka po energii (před vyvedením energie z fotovoltaiky)	4,1
Celková energie vyrobená na místě	–4,5
Energetická bilance	–0,4

3.   USTANOVENÍ O KVALITĚ, SPOLEHLIVOSTI A CENOVÉ DOSTUPNOSTI CERTIFIKÁTŮ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI

Ustanovení čl. 19 odst. 4 požaduje, aby členské státy zajistily kvalitu, spolehlivost a cenovou dostupnost certifikátů energetické náročnosti.

3.1.   Cenová dostupnost

Opatření k zajištění cenové dostupnosti certifikátů energetické náročnosti pro vlastníky budov mohou záviset na konkrétních vnitrostátních nebo místních podmínkách, a proto se členským státům doporučuje, aby posoudily, zda za konkrétních okolností nejsou tržní ceny certifikátů energetické náročnosti příliš vysoké. Ke snížení nákladů pro vlastníky by mohla být přijata opatření, která by buď snížila objem práce posuzovatelů (a tím omezila náklady na vypracování certifikátů energetické náročnosti), nebo by zabránila nerovnováhám na trhu a spekulacím. Případně by bylo možné zvážit zvláštní podporu pro zranitelné domácnosti.

Použití standardních protokolů se standardními hodnotami nebo virtuálních prostředků (viz také oddíl 3.2) by mohlo zkrátit dobu potřebnou k vypracování a vydání certifikátu energetické náročnosti, a tedy i snížit náklady na něj. V souvislosti s těmito opatřeními se členským státům doporučuje, aby na základě svých vnitrostátních podmínek zajistily rovnováhu mezi náklady a kvalitou certifikátů energetické náročnosti.

Cenové stropy by mohly být stanoveny i na celostátní úrovni s cílem udržet náklady vlastníků budov v mezích a zabránit spekulacím. I v tomto případě by cenové stropy měly umožnit vydání kvalitního certifikátu energetické náročnosti. Zkušenosti s používáním cenových stropů v některých členských státech ukázaly, že je důležité cenové stropy pravidelně indexovat.

Ustanovení čl. 19 odst. 4 konkrétně požaduje, aby členské státy zvážily, zda poskytnou finanční podporu zranitelným domácnostem, aby byly certifikáty energetické náročnosti cenově dostupnější. Členské státy by mohly například zvážit zavedení zvláštních podpůrných opatření pro nízkopříjmové domácnosti nebo rozšíření finančních programů na podporu energetických renovací tak, aby pokrývaly náklady na certifikáty energetické náročnosti (např. před renovací a po ní) pro vlastníky budov s nízkými příjmy.

3.2.   Kontroly na místě doplněné virtuálními prostředky a virtuálními prohlídkami

Ustanovení čl. 19 odst. 4 požaduje, aby členské státy zajistily, že certifikáty energetické náročnosti budou vydány na základě návštěvy na místě, která může být ve vhodných případech provedena virtuálními prostředky s využitím virtuálních prohlídek. V každém případě musí být zajištěna kvalita a spolehlivost certifikátů energetické náročnosti.

Fyzické návštěvy na místě jsou upřednostňovány, protože umožňují bezproblémové posouzení a přímou interakci mezi nezávislým odborníkem a vlastníkem/zástupcem budovy. Zkušenosti nicméně ukazují, že virtuální prohlídky mohou být, pokud jsou vhodně provedeny, platnou alternativou fyzických návštěv. Mohly by zlepšit cenovou dostupnost certifikátů energetické náročnosti, zejména v případech, kdy by návštěvy na místě vyžadovaly neúměrné logistické úsilí (např. v odlehlých oblastech). Členské státy mohou stanovit kritéria a podmínky pro případy, kdy virtuální prohlídky mohou nahradit návštěvy na místě.

Obecně platí, že virtuální prohlídka budovy by byla považována za vhodnou, pokud je nezávislý energetický odborník schopen provést stejný typ posouzení na základě stejné úrovně přístupu do budovy, jakou by měl při fyzické návštěvě, a pokud je výsledkem stejná úroveň kvality. Virtuální prohlídka by mohla být použita také k potvrzení platnosti údajů získaných jinými prostředky (např. plány, výkresy, technické specifikace). Přístup by měl zahrnovat všechny relevantní části budovy nebo ucelené části budovy, včetně například sklepa, otopné soustavy, střechy, zahrady nebo dvora a alespoň jednoho bytu, a také jasný pohled na detaily oken/dveří.

Vydání certifikátu energetické náročnosti virtuálními prostředky s virtuálním prohlídkami by obvykle vycházelo z návštěvy budovy v online prostředí. V praxi by se virtuální prohlídka budovy uskutečnila tak, že by se vlastník budovy nebo jeho zástupce (správce budovy, stavební dozor atd.) na místě virtuálně spojil s nezávislým energetickým odborníkem, například prostřednictvím platformy pro videohovory. V případě obytných budov by tyto virtuální prohlídky mohly být organizovány prostřednictvím virtuálních platforem, které jsou běžně dostupné a známé veřejnosti. U velkých jiných než obytných budov může být vhodnější použít speciální videoplatformy, které umožňují 360° videokonference. Z technologického hlediska by vlastník budovy nebo zástupce budovy musel zajistit stabilní připojení k internetu a elektronické zařízení (chytrý telefon, tablet, notebook atd.) s dostatečně kvalitní kamerou.

Je-li to nutné a vhodné, měla by být virtuální prohlídka budovy podpořena dalšími dokumenty a fotografiemi, které shromažďují a ukazují specifikace vybraných systémů budovy, jako jsou otopné soustavy nebo ventilační systémy. Odborníci/posuzovatelé v oblasti certifikátů energetické náročnosti mohou vypracovat kontrolní seznamy, aby informovali vlastníky budov o nezbytných předpokladech nebo potřebě dalších údajů.

Pokud nejsou splněny technické předpoklady a posouzení nelze provést na dostatečné úrovni kvality, bude třeba virtuální prohlídku zopakovat nebo doplnit fyzickou návštěvou.

Nezávislý odborník/posuzovatel je v konečném důsledku odpovědný za určení platnosti virtuální prohlídky pro účely vypracování certifikátu energetické náročnosti. Pokud nezávislý odborník zjistí, že výsledkem virtuální prohlídky může být certifikát energetické náročnosti nedostatečné kvality (např. odborník není schopen identifikovat klíčové parametry prostřednictvím virtuální prohlídky), bude muset přistoupit k návštěvě na místě. Stejně tak nemůže nezávislý odborník využít návštěvu na místě k odůvodnění chyb nebo nepřesností v certifikátu energetické náročnosti.

3.3.   Přístupnost, čitelnost a strojově čitelný formát

V čl. 19 odst. 4 se stanoví, že „[c]ertifikáty energetické náročnosti musí být jasné a snadno srozumitelné, být k dispozici ve strojově čitelném formátu“, zatímco příloha V stanoví, že „[o]soby se zdravotním postižením musí mít rovný přístup k informacím uvedeným v certifikátech energetické náročnosti“. Vzhledem k tomu, že čl. 20 odst. 1 směrnice o energetické náročnosti budov stanoví, že certifikáty energetické náročnosti by měly být vydávány v digitálním formátu, pokud není požadována papírová verze, týkají se následující doporučení převážně elektronických dokumentů.

Strojově čitelný

Směrnice (EU) 2019/1024 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru definuje na úrovni EU pojem strojově čitelný formát jako formát souboru s takovou strukturou, která umožňuje softwarovým aplikacím snadno v něm nalézt, rozpoznat a získat z něj konkrétní údaje, včetně jednotlivých uvedených fakt a jejich vnitřní struktury (2). Příklady strojově čitelných formátů jsou CSV, JSON nebo XML. Údaje, které jsou zakódovány ve formátu souboru, který omezuje jejich extrakci nebo automatické zpracování, nelze považovat za strojově čitelné (3). Například tištěné nebo ručně psané dokumenty, které byly následně digitalizovány, nejsou strojově čitelné, ale rovnocenný text v jednoduchém textovém souboru ASCII může být zpracován strojem (4).

Přístupnost a čitelnost

Zavedení požadavků na přístupnost a čitelnost certifikátů energetické náročnosti bylo uznáno jako významný krok směrem k začlenění osob se zdravotním postižením (5). Právní předpisy EU obsahují nejen požadavky na přístupnost zastavěného prostředí, ale také (elektronických i jiných než elektronických) informací, včetně internetových stránek. Právní předpisy jsou doplněny doporučeními, které požadavky na přístupnost je třeba za určitých okolností použít.

Příslušné požadavky na přístupnost výrobků a služeb (a zastavěného prostředí, v němž jsou služby poskytovány) pro osoby se zdravotním postižením jsou rovněž uvedeny v přílohách I a III směrnice (EU) 2019/882 o požadavcích na přístupnost výrobků a služeb (evropský akt přístupnosti) (6). Ačkoli certifikáty energetické náročnosti jako takové nespadají do věcné působnosti uvedené směrnice, přílohy směrnice přesto stanoví požadavky, které jsou relevantní pro informace uvedené v certifikátech energetické náročnosti (7).

Aby byly jiné než digitální certifikáty energetické náročnosti přístupné, měly by splňovat následující požadavky.

—	Štítky a pokyny by měly být přístupné více než jedním smyslem a měly by být uživatelům prezentovány způsobem, který je pro ně srozumitelný a vnímatelný, s písmy vhodné velikosti a tvaru, s dostatečným kontrastem a nastavitelnými rozestupy mezi písmeny, řádky a odstavci.

Aby byly digitální certifikáty energetické náročnosti přístupné, měly by být:

– i)	zpřístupněny prostřednictvím více než jednoho kanálu smyslového vnímání;

– ii)

prezentovány srozumitelným způsobem, například s použitím stejných slov soudržným způsobem nebo v jasné a logické struktuře, aby jim mohly lépe porozumět osoby s intelektovou poruchou;

– iii)

prezentovány uživatelům tak, aby jej byli schopni vnímat, certifikáty energetické náročnosti by například měly být navrženy tak, aby umožňovaly dodatečný kontrast obrázků v pozadí, aby je mohly vidět slabozraké osoby; barva by neměla být jediným způsobem, jak sdělit určitou informaci (např. na obrázku energetického štítku);

– iv)

prezentovány písmem vhodné velikosti a tvaru, s přihlédnutím k předvídatelným podmínkám použití a s pomocí dostatečného kontrastu, jakož i nastavitelných mezer mezi písmeny, řádky a odstavci;

– v)	zpřístupněny, pokud jde o obsah, v textových formátech, které lze použít k vytvoření alternativních podpůrných formátů pro prezentaci různými způsoby a prostřednictvím více než jednoho smyslu; například informace poskytované hlasem nebo Braillovým písmem za použití odečítačů obrazovky;

– vi)

doprovázeny alternativní prezentací veškerého netextového obsahu; například diagramy (jako je obrázek energetického štítku) by měly být doplněny textovým popisem označujícím hlavní prvky nebo popisujícím klíčové činnosti (8).

Kromě toho by při poskytování certifikátů energetické náročnosti v papírové podobě měla být k dispozici možnost tisku v Braillově písmu (9).

4.   DOPORUČENÍ

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov zavádí několik novinek, pokud jde o doporučení v certifikátech energetické náročnosti ke snížení energetické náročnosti budov. Doporučení byla již dříve povinnou součástí certifikátů energetické náročnosti, ale přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov rozšířilo jejich oblast působnosti. Očekává se, že doporučení v certifikátu energetické náročnosti budou stručná, zatímco pas pro renovaci budovy (článek 12) je vhodnějším místem pro podrobné vysvětlení, jaká konkrétní snížení energetické náročnosti lze na budově provést, a poskytuje mnohem komplexnější technické a praktické informace, včetně souslednosti kroků.

Tento oddíl se zabývá nejdůležitějšími novými požadavky, které jsou rovněž zvýrazněny v tabulce níže vedle stávajících požadavků.

Tabulka 1.

Povinné a dobrovolné prvky pro doporučení ke snížení energetické náročnosti

Prvky/rozsah	Povinné	Dobrovolné
	Zahrnutí opatření ke snížení energetické náročnosti	Uvedení odhadu rozsahu období návratnosti nebo nákladů a výnosů po dobu ekonomického životního cyklu (nové)
	Pokrytí opatření ke snížení emisí skleníkových plynů (nové)	Poskytnutí informací o dostupných finančních pobídkách, správní a technické pomoci (nové)
	Zahrnutí opatření ke zlepšení kvality vnitřního ovzduší (nové)	Poskytnutí informací o finančních přínosech, které jsou obecně spojeny s dosažením referenčních hodnot (nové)
	Uvedení odhadu úspor energie a snížení provozních emisí skleníkových plynů (nové)	Poskytnutí dalších informací o souvisejících tématech, jako jsou energetické audity, pobídky (finanční a jiné) a možnosti financování nebo poradenství o tom, jak zvýšit klimatickou odolnost budovy
	Zahrnutí jak a) opatření přijatých v souvislosti s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému či systémů budovy, tak b) opatření přijatých v souvislosti s jednotlivými prvky budovy
	Zahrnutí posouzení toho, zda lze otopné soustavy, ventilační systémy, klimatizační systémy a systémy pro přípravu teplé vody pro domácnosti přizpůsobit tak, aby fungovaly při účinnějším nastavení teploty (nové)
	Zahrnutí posouzení zbývající životnosti otopné soustavy nebo klimatizačního systému. V relevantních případech musí být v doporučeních uvedena možná náhradní řešení pro otopnou soustavu nebo klimatizační systém v souladu s cíli v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050 a s přihlédnutím k místním okolnostem a okolnostem souvisejícím s danou soustavou nebo systémem (nové)
	Uvedení údajů o tom, kde může vlastník nebo nájemce budovy nebo ucelené části budovy získat podrobnější informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti
	Uvedení informací o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení, kontaktní údaje relevantních jednotných kontaktních míst a v relevantních případech informace o možnostech finanční podpory

4.1.   Obecné aspekty

Podle čl. 19 odst. 5 musí certifikát energetické náročnosti obsahovat doporučení na:

—	nákladově efektivní snížení energetické náročnosti budovy,

—	snížení provozních emisí skleníkových plynů a

—	zlepšení kvality vnitřního prostředí.

Poslední dva jmenované požadavky byly přidány ke stávajícím požadavkům na doporučení.

Další novinkou je, že ustanovení o doporučeních se nevztahují na budovy, které již dosáhly třídy energetické náročnosti A. V certifikátech energetické náročnosti budov třídy A (a tím i budov A+) by tedy oddíl o doporučeních mohl zůstat prázdný.

Doporučení musí zahrnovat dva typy opatření: a) opatření přijatá v souvislosti s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systémů budovy a b) opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými prvky budovy nezávisle na větší renovaci obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systémů budovy. Toto rozlišení se oproti stávajícím požadavkům nezměnilo.

Doporučení mohou také obsahovat odhad rozsahu období návratnosti nebo nákladů a výnosů po dobu ekonomického životního cyklu budovy a informace o dostupných finančních pobídkách, správní a technické pomoci a finančních přínosech, které jsou obecně spojeny s dosažením referenčních hodnot.

A konečně, pokud je certifikát energetické náročnosti vydáván společně s pasem pro renovaci budovy nebo v krátkém časovém odstupu, lze podle čl. 19 odst. 6 doporučení nahradit pasem pro renovaci budovy.

4.2.   Provozní emise skleníkových plynů

Podle čl. 19 odst. 5 musí certifikát energetické náročnosti obsahovat doporučení na nákladově efektivní snížení provozních emisí skleníkových plynů. Provozní emise skleníkových plynů jsou definovány jako emise skleníkových plynů spojené se spotřebou energie technických systémů budovy během užívání a provozu budovy (čl. 2 bod 23). To je novinka; ustanovení o doporučeních, která platila před přepracovaným zněním, se týkala pouze nákladově efektivních opatření na snížení energetické náročnosti.

Opatření na snížení provozních emisí skleníkových plynů kombinují opatření na snížení energetické náročnosti prostřednictvím opatření v oblasti energetické účinnosti a opatření týkající se využívání energie z obnovitelných zdrojů vyrobené v místě. Proto všechna opatření, která snižují energetickou náročnost budov, zároveň snižují provozní emise skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že typ opatření na snížení energetické náročnosti a snížení emisí skleníkových plynů je stejný, je třeba v doporučeních uvést jasné pořadí a zahrnout do nich kvantifikovatelné dopady doporučených opatření z hlediska snížení provozních emisí skleníkových plynů. Za tímto účelem čl. 19 odst. 7 dále stanoví, že doporučení musí obsahovat odhad úspor energie a snížení provozních emisí skleníkových plynů.

4.3.   Kvalita vnitřního prostředí

Kvalita vnitřního prostředí je definována jako výsledek posouzení podmínek uvnitř budovy, které ovlivňují zdraví a dobré životní podmínky uživatelů budovy, na základě parametrů, jako jsou teplota, vlhkost, rychlost větrání a přítomnost kontaminujících látek (čl. 2 bod 66).

V souladu s čl. 19 odst. 5 musí certifikát energetické náročnosti obsahovat doporučení na zlepšení kvality vnitřního prostředí budovy nebo ucelené části budovy. Tento nový požadavek souvisí s dalšími novými opatřeními v přepracovaném znění směrnice o energetické náročnosti budov zaměřenými na tepelnou pohodu a kvalitu vnitřního prostředí (zejména čl. 5 odst. 1, čl. 8 odst. 3 a článek 13).

Často je možné doporučit opatření, která sníží energetickou náročnost a současně zlepší kvalitu vnitřního prostředí, v jiných případech by však doporučení na zlepšení kvality vnitřního prostředí měla být specifická a přizpůsobená způsobu užívání budovy (obytné a jiné než obytné budovy).

Pokud existují a jsou relevantní, mohla by doporučení odkazovat na dobrovolné vnitrostátní požadavky uvedené v článku 13 na zavedení náležitých norem kvality vnitřního prostředí v budovách za účelem zachování zdravého vnitřního mikroklimatu.

V závislosti na konkrétních podmínkách a využití budov mohou doporučení týkající se kvality vnitřního prostředí zahrnovat:

—	zlepšení tepelné izolace, které rovněž sníží průvan a místní tepelnou nepohodu v zimě i v létě,

—

řešení pasivního chlazení, jako je instalace zařízení pro sluneční zastínění, optimalizace ventilačního chlazení a zlepšení tepelné kapacity budovy pro řešení problémů s přehříváním, aktivní chladicí řešení (např. sálavé systémy nebo systémy využívající vzduch, ventilátory) lze použít k chlazení, pokud pasivní systémy nestačí k zajištění komfortu a zdraví,

—	modernizaci stávající otopné soustavy nebo systému chlazení nebo jejich nahrazení energeticky účinnějším zařízením, např. s lepší tepelnou regulací,

—	instalaci ventilačního systému s rekuperací tepla,

—	opatření na zlepšení tepelné pohody (např. úprava teploty vzduchu nebo zlepšení úrovně vlhkosti),

—	instalaci samoregulačních zařízení pro oddělenou regulaci teploty v každé místnosti nebo v určené vytápěné nebo chlazené zóně ucelené části budovy,

—	instalaci čidel, která sledují kvalitu vnitřního prostředí,

—	instalaci pevných ovládacích prvků, které reagují na úroveň kvality vnitřního prostředí,

—	výměnu filtrů, instalaci čističů vzduchu nebo komponentů pro dezinfekci vzduchu (v případě potřeby),

—	zlepšení výkonu nebo výměnu stávajícího ventilačního systému,

—	pokud je již v budově monitorována kvalita vnitřního prostředí (dobrovolný ukazatel uvedený v bodě 2 přílohy V) (10), mohou/měla by z něj případně vycházet doporučení na zlepšení.

Ačkoli se jedná o nový požadavek směrnice o energetické náročnosti budov, některé členské státy již prvky týkající se kvality vnitřního prostředí ve svých certifikátech energetické náročnosti mají. Například v Řecku je zvláštní kolonka pro „komfortní podmínky a kvalitu vnitřního vzduchu“. V rumunském certifikátu energetické náročnosti je zahrnuta problematika komfortu v létě (11). V Portugalsku může certifikát energetické náročnosti u každého doporučeného opatření na snížení energetické náročnosti uvádět, zda má další přínosy, jako je zlepšení tepelné pohody, kvality vnitřního vzduchu nebo akustického komfortu (12).

4.4.   Účinnější nastavení teploty

Ustanovení čl. 19 odst. 8 požaduje, aby doporučení certifikátu energetické náročnosti zahrnovala také posouzení toho, zda lze otopné soustavy, ventilační systémy, klimatizační systémy a systémy pro přípravu teplé vody pro domácnosti provozovat při účinnějším nastavení teploty. Toto posouzení zahrnuje posouzení proveditelnosti nízkoteplotních zářičů pro teplovodní otopné soustavy, které jsou navrženy pro optimalizaci energetické účinnosti a podporu integrace energie z obnovitelných zdrojů. Tento nový prvek v doporučeních certifikátu energetické náročnosti má rovněž vazbu na další požadavky přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov týkající se technických systémů budov, minimálních požadavků na energetickou náročnost a inspekcí (13), a je doplněn specifickými ukazateli ve vzoru certifikátu energetické náročnosti (14).

V následujících pododdílech je vysvětlena příslušná terminologie a pojmy týkající se nízkoteplotního vytápění v hydronických soustavách a doporučené kroky posouzení potřebné k určení potenciálu otopných soustav dosáhnout energeticky účinného provozu v obytných budovách. Tyto oddíly jsou součástí širší technické zprávy, která bude vydána odděleně od těchto pokynů.

4.4.1.   Terminologie pro hydronické topné soustavy a klíčové parametry

Následující pojmy popisují teplotní režimy v hydronických otopných soustavách.

—	Teplota soustavy je průměr teplot přívodní a zpáteční vody v otopné soustavě.

—	Teplota přívodní vody označuje teplotu kapaliny přiváděné ze zdroje tepla (např. kotle, tepelného čerpadla) do zářičů.

—	Teplota zpáteční vody je teplota kapaliny vracející se ze zářičů do zdroje.

—	Delta T (ΔT) označuje rozdíl mezi teplotou přívodní a zpáteční vody a má vliv na účinnost soustavy.

—	Rozdíl teploty mezi povrchem a teplotou okolí je rozdíl mezi průměrnou teplotou kapaliny zářiče a teplotou okolí, který se používá pro výpočet tepelného výkonu zářiče.

Charakterizovat přesný teplotní režim stávající otopné soustavy je složité a nelze se spoléhat na sporadicky zaznamenané nízké teploty. Proto jsou užitečnými ukazateli provozního režimu otopné soustavy pouze dva hlavní parametry, konstrukční teplota soustavy a průměrná sezónní teplota soustavy, přičemž teplota přívodní a zpáteční vody jsou užitečné ukazatele provozního režimu otopné soustavy, které pomáhají posoudit případné snížení energetické náročnosti v certifikátu energetické náročnosti.

U stávajících budov určení těchto hodnot zahrnuje posouzení současného tepelného zatížení a instalovaného výkonu zářičů. K odhadu dosažitelných teplot soustavy lze použít nástroje pro výpočet využívající údaje, jako je klimatická zóna, specifikace zdroje tepla a údaje o průtoku v systému rozvodu.

4.4.2.   Definice „nízkoteplotního vytápění“

Nízkoteplotní vytápění je obvykle uznáno v normách, jako je EN 14825:2022 (pro tepelná čerpadla) a EN 442:2014 (pro kovové radiátory a konvektory). Tyto normy klasifikují otopné soustavy podle konstrukčních teplot:

—	nízkoteplotní: ≤ 35 °C pro konstrukční teplotu přívodní vody,

—	středně nízkoteplotní: ≤ 45 °C,

—	středněteplotní: ≤ 55 °C,

—	vysokoteplotní: ≤ 65 °C.

Pro účely směrnice o energetické náročnosti budov se navrhují tyto definice:

—	středněteplotní režim: konstrukční teplota soustavy ≤ 55 °C, sezónní průměr ≤ 50 °C,

—	nízkoteplotní režim: konstrukční teplota soustavy ≤ 45 °C, sezónní průměr ≤ 42 °C.

4.4.3.   Navrhované kroky posuzování

Pro posouzení, zda lze otopné soustavy přizpůsobit tak, aby fungovaly při účinnějším nastavení teploty, může odborník/posuzovatel certifikátu energetické náročnosti postupovat podle níže uvedených zjednodušených kroků, pokud existuje stávající zářič a systém rozvodu, aniž by bral v úvahu omezující faktory, jako jsou zdroje, oběhová čerpadla nebo systémy pro regulaci teploty v místnosti.

1)	Vypočítat tepelné zatížení a vytápěnou plochu budovy nebo ucelené části budovy a referenční místnosti na základě údajů, jako je konečná energie spotřebovaná na vytápění prostoru, rok výstavby a izolační podmínky.

2)	Určit výkon zářiče v referenční místnosti, včetně podlahové plochy, typu a nastavení zařízení.

3)	Určit maximální průtok rozvodným potrubím.

4)	Na základě získaných údajů vypočítat dosažitelné teploty soustavy.

Údaje shromážděné ve výše uvedených krocích lze zadat do specializovaného jednoduchého nástroje pro výpočet, který lze použít pro krok 4 (15).

Do doporučení by bylo možné zahrnout několik opatření, která by pomohla dále snížit teploty soustavy v referenční místnosti, například dodatečnou izolaci vnějších stěn, podlah a stropů. Tato zlepšení izolace a vzduchotěsnosti jsou pro snížení tepelného zatížení zásadní. Mezi další opatření patří výměna zasklení a okenních rámů za materiály s vyšší izolační schopností, utěsnění mezer pro zvýšení vzduchotěsnosti a výměna odsávací ventilace za ventilační systémy s rekuperací tepla pro optimalizaci energetické účinnosti a zadržování tepla. Tato doporučení se mohou překrývat s doporučeními zaměřenými na snížení celkové energetické náročnosti budovy.

Kromě snížení tepelného zatížení by doporučení mohla navrhnout zvýšení výkonu zářičů nahrazením standardních zářičů nízkoteplotními zářiči podobné velikosti nebo zvýšením počtu či velikosti zářičů. Tato úprava podporuje účinnější rozvod tepla při nižších teplotách, čímž je zajištěna kompatibilita s nízkoteplotním režimem. Účinným opatřením by mohla být také optimalizace průtoku v systému rozvodu buď maximalizací průtoku ve stávajících potrubích, nebo přechodem na potrubí o jednu velikost větší. Tyto úpravy dále zvyšují účinnost systému a umožňují mu efektivně pracovat i za snížených teplotních podmínek.

Kromě toho se doporučuje, aby posuzovatel zkontroloval, zda mohou mít na dosažení nižších teplot v soustavě vliv i další vlastnosti soustavy, aby mohl formulovat konkrétní doporučení na snížení energetické náročnosti. To zahrnuje:

1)	určení typu systému pro regulaci teploty v místnosti;

2)	určení typu a výkonu zdroje a oběhového čerpadla;

3)	kontrolu poměru tepelného zatížení a výkonu zářiče v ostatních kritických místnostech.

Tyto kroky opět pomáhají určit nejlepší dosažitelné průtoky a teplotu soustavy vzhledem ke stávajícímu systému rozvodu.

4.5.   Zbývající životnost otopných soustav nebo klimatizačních systémů

Další nové doporučení se týká povinného „posouzení zbývající životnosti otopné soustavy nebo klimatizačního systému“ (čl. 19 odst. 9). Toto ustanovení souvisí s dalšími ustanoveními přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov: do údajů o systému budovy musí být zahrnuta odhadovaná životnost otopných soustav (čl. 16 odst. 1). S tím souvisí i dobrovolný ukazatel ve vzoru certifikátu energetické náročnosti (bod 2 písm. m) přílohy V), kterým je „v relevantních případech předpokládaná zbývající životnost otopných nebo klimatizačních systémů a zařízení“.

Zbývající životnost je důležitým ukazatelem pro vlastníky budov, který pomáhá zvyšovat povědomí o předpokládaném konci životnosti těchto zařízení, aby se výměna plánovala s předstihem a byla podpořena komplexními informacemi o dostupných možnostech, namísto toho, aby byla výměna vynucena nahodilými okolnostmi, například poruchou otopné soustavy či klimatizačního systému.

Zbývající životnost otopných soustav a klimatizačních systémů se liší a závisí především na jejich stáří. V některých zemích jsou hodnoty pro životnost standardizovány ve vnitrostátních právních předpisech. Na základě dostupných publikací (16) a informací od výrobce lze pro její posouzení použít tyto obecné ukazatele.

—	Životnost otopné soustavy se může pohybovat od 7 do 25 let (průměrná životnost) v závislosti na typu otopné soustavy a konkrétní technologii, někdy i déle.

—	Moderní tepelné čerpadlo má průměrnou životnost 20–25 let, starší modely mají průměrnou životnost 10–15 let.

—	Průměrná životnost klimatizačního systému se pohybuje od 10 do 15 let.

Očekávanou životnost ovlivňuje kromě stáří otopné soustavy nebo klimatizačního systému i několik dalších faktorů:

—	kvalita zařízení,

—	pravidelnost a kvalita údržby (např. pravidelné plánované inspekce podle článku 23, výměny filtrů, čištění, okamžité opravy vadných dílů),

—	podmínky používání (četnost a intenzita, správná velikost).

Pro posouzení zbývající životnosti musí odborník/posuzovatel certifikátu energetické náročnosti zvážit výše uvedené relevantní faktory na základě specifických vlastností jednotlivých posuzovaných otopných soustav nebo klimatizačních systémů.

Ustanovení čl. 19 odst. 9 rovněž požaduje, aby v doporučeních byly v relevantních případech „uvedeny možné alternativy pro výměnu otopné soustavy nebo klimatizačního systému“. To musí být v souladu s cíli v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050 a s přihlédnutím k místním okolnostem a okolnostem souvisejícím s danou soustavou nebo systémem. Pokud odborník/posuzovatel certifikátu energetické náročnosti dojde k závěru, že zbývající životnost otopné soustavy nebo klimatizačního systému je poměrně krátká (např. přibližně dva roky), je třeba určit a uvést alternativy ke stávajícímu systému (soustavě). V souladu s cíli v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050 a s ohledem na životnost nových zařízení by tyto alternativní systémy měly být vysoce energeticky účinné a neměly by být na bázi fosilních paliv. Bylo by také velmi vhodné zvážit uvedení případných konkrétních ukazatelů pro výměnu kotlů ve vnitrostátních právních předpisech (17) ,  (18).

5.   PLATNOST CERTIFIKÁTŮ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI A ZJEDNODUŠENÉ CERTIFIKAČNÍ POSTUPY

5.1.   Platnost certifikátů energetické náročnosti

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov nemění dobu platnosti certifikátů energetické náročnosti, která zůstává 10 let.

Vzhledem k dlouhé době platnosti certifikátů energetické náročnosti budou nové certifikáty energetické náročnosti existovat současně s certifikáty energetické náročnosti vydanými před vstupem nových požadavků v platnost (do konce května 2026).

Směrnice o energetické náročnosti budov poskytuje flexibilitu, jak tuto otázku řešit. Členské státy se mohou rozhodnout, který přístup budou uplatňovat. Hlavní otázky, které je třeba vyhodnotit při posuzování platnosti certifikátu energetické náročnosti po změně stupnice, jsou následující:

—	jasnost a srozumitelnost – jak jasně je pro širokou veřejnost pochopitelný rozdíl mezi starou a novou stupnicí certifikátu energetické náročnosti,

—

vztah k povinnostem – zda existují nějaké vztahy mezi současnými stupni certifikátu energetické náročnosti a povinnostmi. To může mít vliv na minimální požadavky na energetickou náročnost (např. nové budovy musí mít alespoň „X“ na stupnici certifikátu energetické náročnosti) nebo na minimální normy energetické náročnosti, pokud již v členském státě platí (např. budovy s certifikátem energetické náročnosti G musí být renovovány do roku 2030),

—

účinky jiných změn (např. metodiky výpočtu) – zda existují změny jiných požadavků směrnice o energetické náročnosti budov, které by mohly ovlivnit certifikáty energetické náročnosti. Nejzřetelnější souvislost je s metodikou výpočtu. Změny v metodice výpočtu mohou mít za následek nejen rozdíly v hodnotě hlavního ukazatele v certifikátu energetické náročnosti (např. ze 100 na 93 kWh/(m2.r)), ale také ve významu čísla (např. dříve certifikáty energetické náročnosti uváděly neobnovitelnou primární energii, zatímco nová stupnice uvádí celkovou primární energii),

—

podpůrná opatření a finanční nástroje – pokud je finanční podpora v rámci konkrétního režimu vázána na určitou klasifikaci certifikátu energetické náročnosti nebo na ní závisí, mohou změny v klasifikaci budovy vést ke změně příjemců, což nemusí být v souladu s původními cíli režimu financování. Například, pokud režim požaduje zlepšení alespoň o 1 nebo 2 třídy, může být nutné poskytnout pokyny, jak to vyřešit. Stejně tak v případě, kdy dojde ke změně čísla nebo ukazatele (v důsledku změny metodiky), nemusí být přímé srovnání proveditelné bez určitého zpracování údajů,

—

uchovávání certifikátů energetické náročnosti – jak jsou certifikáty energetické náročnosti v současnosti uchovávány. Pokud jsou certifikáty energetické náročnosti uloženy v databázi, je možné provést určitá opatření (např. jejich opětovné vydání nebo přepočet třídy), což nemusí být proveditelné, pokud například nejsou uloženy v databázi.

V úvahu přicházejí tyto možnosti.

a)

Staré certifikáty energetické náročnosti zůstávají v platnosti, dokud neuplyne 10 let od jejich vydání. Nové a staré certifikáty energetické náročnosti budou fungovat a koexistovat, dokud nevyprší platnost všech starých certifikátů energetické náročnosti, což bude záviset na tom, kdy bude systém aktualizován. Mohlo by to být do roku 2036, pokud budou systémy certifikátů energetické náročnosti aktualizovány ke dni provedení ve vnitrostátním právu (viz článek 35), nebo později, pokud členské státy již své systémy certifikátů energetické náročnosti nedávno aktualizovaly a uplatní výjimku podle článku 19. Tato možnost je jednoduchá v tom, že staré certifikáty energetické náročnosti zůstávají v platnosti a nemění se. Protože však bude několik let existovat více certifikátů energetické náročnosti současně, je velmi důležité, aby správní orgány sdělily, jaké jsou dopady, pokud jde o povinnosti (např. minimální normy energetické náročnosti nebo režimy financování).

b)

Staré certifikáty energetické náročnosti zůstanou platné pouze do určitého data. Staré certifikáty energetické náročnosti zůstávají v platnosti, ale členské státy stanoví dřívější datum ukončení jejich platnosti. Například: všechny certifikáty energetické náročnosti vydané před datem provedení ve vnitrostátním právu jsou platné do 1. ledna 2030. Tento přístup je v podstatě podobný možnosti A (platnost do vypršení platnosti), ale omezuje dobu, po kterou oba systémy existují současně, a negativní dopad, který to může mít. Stejně jako v případě možnosti a) je zásadní, aby správní orgány objasnily účinky z hlediska povinností a režimů financování. Je také důležité, aby si vlastníci budov uvědomili, že staré certifikáty energetické náročnosti nemusí být platné po celou dobu 10 let.

c)

Staré certifikáty energetické náročnosti již nejsou platné. V rámci této možnosti staré certifikáty energetické náročnosti po zavedení nového systému pozbývají platnosti. Tato možnost je jednoduchá z administrativního hlediska a odstraňuje nejasnosti ohledně koexistence starého a nového systému. Tato možnost by však způsobila, že mnoho nedávno vydaných certifikátů energetické náročnosti by přestalo platit a vlastníkům budov by způsobila značné dodatečné náklady.

d)

Na starých certifikátech energetické náročnosti se uvede nový štítek nebo hodnota se změněnou stupnicí. Staré certifikáty energetické náročnosti jsou automaticky nebo na požádání aktualizovány na novou hodnotu. Staré certifikáty energetické náročnosti, které nejsou aktualizovány (buď proto, že to není technicky možné, nebo proto, že aktualizace není požadována), pozbývají platnosti. To lze provést centrálně, zejména pokud jsou certifikáty energetické náročnosti (a vstupní údaje použité pro výpočet třídy energetické náročnosti) uloženy a dostupné prostřednictvím databází. V rámci této možnosti stanoví řídicí orgán certifikátů energetické náročnosti rovnocennosti mezi starými a novými třídami certifikátu energetické náročnosti (např. certifikát energetické náročnosti se 150 kWh/(m2.r) byl v předchozím systému označování štítky třídou D a nyní je podle nového systému třídou E) nebo novou hodnotu energetické náročnosti (např. certifikát energetické náročnosti se 70 (kWh/(m2.r) neobnovitelné energie byl v předchozím systému označování štítky třídou D a nyní je 150 kWh/(m2.r) celkové primární energie se štítkem E). Tato možnost vyžaduje práci řídicích orgánů certifikátů energetické náročnosti, avšak zároveň snižuje složitost, která by jinak vyplývala z nemožnosti souběžného fungování obou systémů. Pro vlastníky budov to rovněž nepředstavuje žádné dodatečné náklady, ačkoli by měli být o nových hodnotách certifikátů energetické náročnosti informováni. V tomto případě se platnost starých certifikátů energetické náročnosti po změně klasifikace neprodlužuje. Platnost certifikátů energetické náročnosti bude nadále 10 let od data vydání původního certifikátu energetické náročnosti.

Varianty b) až d) jsou uvedeny jako příklady, zatímco varianta a) popisuje, co se stane, pokud nebude na vnitrostátní úrovni přijato žádné zvláštní nebo dodatečné opatření nad rámec provedení požadavků článku 19 ve vnitrostátním právu. Členské státy mohou také zvolit různé možnosti pro různé kategorie budov (např. možnost a) pro obytné budovy a možnost d) pro jiné než obytné budovy). U všech možností zůstává nejdůležitějším aspektem komunikace s vlastníky budov, nezávislými odborníky, projektanty budov a celým odvětvím budov.

Je třeba mít na paměti, že databáze certifikátů energetické náročnosti a uchovávání vstupních údajů by mohly podporovat a usnadňovat dynamickou aktualizaci certifikátů energetické náročnosti (nebo některých jejich prvků a ukazatelů) v průběhu času, jak je uvedeno v možnosti d). Certifikáty energetické náročnosti se obecně chápou jako výsledek analýzy v daném okamžiku (přehled energetické náročnosti a dalších vlastností a charakteristik budovy). Ukládání certifikátů energetické náročnosti do databáze umožňuje použít vstupní údaje pro certifikát energetické náročnosti k aktualizaci hodnocení budovy, a zobrazovat tak změny energetické náročnosti budovy v čase, pokud závisí na vnějších/exogenních faktorech a technické vlastnosti samotných budov se z velké části nemění.

Například vzhledem k očekávanému tempu dekarbonizace elektrické sítě se v nadcházejících letech očekávají významné změny faktorů primární energie. Změny faktoru primární energie pro elektřinu uplatňované na vnitrostátní úrovni by mohly mít vliv na hodnocení budovy. Pokud je certifikát energetické náročnosti založen na údajích uložených v databázi a určité parametry jsou aktualizovány, bude mít certifikát energetické náročnosti v průběhu 10 let měnící se hodnotu (hodnota certifikátu energetické náročnosti je hodnota uvedená při kontrole v databázi). Platnost certifikátu energetické náročnosti by byla stále vázána na datum původních vstupních údajů, pokud by vstupní údaje nebyly rovněž aktualizovány.

5.2.   Zjednodušené postupy aktualizace

Ustanovení čl. 19 odst. 14 požaduje, aby členské státy za určitých okolností zavedly zjednodušené postupy pro aktualizaci.

Cílem tohoto ustanovení je usnadnit aktualizaci certifikátu energetické náročnosti v případě, že na budově byly provedeny pouze omezené změny nebo jsou k dispozici údaje a informace z jiných spolehlivých a relevantních zdrojů.

Členské státy by měly ve svých právních předpisech popsat, které změny jsou způsobilé pro zjednodušené postupy a jak by se tyto změny měly promítnout do certifikátu energetické náročnosti a databází certifikátů energetické náročnosti.

Zjednodušený postup by se měl projevit v nižších nákladech vlastníka budovy spojených s certifikátem energetické náročnosti, protože na aktualizaci certifikátu energetické náročnosti je zapotřebí méně prostředků než na kompletní nový certifikát energetické náročnosti.

Platnost certifikátu energetické náročnosti bude záviset na tom, jak členské státy budou uplatňovat zjednodušený postup. Pokud zjednodušený postup požaduje také ověření platnosti stávajících vstupních údajů (tj. ověření, že nedošlo k žádným změnám), pak by platnost certifikátu energetické náročnosti byla stanovena od okamžiku aktualizace certifikátu energetické náročnosti. Pokud zjednodušený postup nepožaduje ověření stávajících vstupních údajů (tj. odborník odpovídá pouze za hodnotu aktualizovaného prvku), pak by platnost certifikátu energetické náročnosti zůstala vázána na datum původních vstupních údajů.

V čl. 19 odst. 14 jsou uvedeny tři případy, kdy členské státy musí stanovit zjednodušené postupy pro aktualizaci certifikátu energetické náročnosti:

a)   Aktualizace certifikátu energetické náročnosti, pokud se modernizují pouze jednotlivé prvky

Modernizace jednotlivých prvků prostřednictvím jednotlivých nebo samostatných opatření nemusí mít rozhodující vliv na výpočet a složení celkové energetické náročnosti budovy, a proto se k nim může přistupovat jinak než k větším renovacím.

Zjednodušený postup pro aktualizaci certifikátu energetické náročnosti na základě modernizace jednotlivých prvků omezuje postup posuzování a vydávání pouze na tyto modernizované jednotlivé prvky. Například pokud byl strop suterénu zateplen jako samostatné opatření, ačkoli se na něj stále vztahují všechny požadavky na vydání certifikátu energetické náročnosti (např. návštěva na místě podle čl. 19 odst. 4), aktualizace certifikátu energetické náročnosti by se zaměřila výhradně na tento aspekt.

Toto zaměření může zahrnovat nové posouzení a revizi aktualizovaného certifikátu energetické náročnosti, ukazatele a třídy energetické náročnosti, ukazatele a třídy provozních emisí skleníkových plynů nebo kvality vnitřního prostředí. Výsledkem revize může být také odstranění doporučení pro renovaci, které může souviset s provedeným jednotlivým nebo samostatným opatřením, ze seznamu doporučení v aktualizovaném certifikátu energetické náročnosti nebo aktualizace jakýchkoli dalších informací uvedených v příloze V směrnice o energetické náročnosti budov a obsažených ve vnitrostátním vzoru certifikátu energetické náročnosti, které se mohly změnit po provedení tohoto jednotlivého nebo samostatného opatření.

b)   Aktualizace certifikátu energetické náročnosti, pokud se zavádějí opatření uvedená v pasu pro renovaci budovy

Zjednodušený postup nemusí být vhodný pro aktualizaci certifikátu energetické náročnosti po provedení doporučených opatření ve stávajícím certifikátu energetické náročnosti. Důvodem je skutečnost, že doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti a související informace o úsporách energie nejsou dostatečně podrobné a přesné, aby mohly být použity pro přepočet certifikátu energetické náročnosti.

Jiná situace nastane, pokud byl pro danou budovu vydán pas pro renovaci budovy, který obsahuje připravený individuální plán renovace se všemi opatřeními, která mají být provedena, včetně očekávaných přínosů, jako jsou úspory energie a snížení emisí skleníkových plynů. Pokud budou opatření v pasu pro renovaci budovy provedena podle doporučení, lze předpokládat, že bude dosaženo uvedených úspor energie. Pokud tato opatření vedou k větší renovaci budovy, je obvykle nutné certifikát energetické náročnosti aktualizovat. Pokud se nejedná o větší renovaci, lze použít zjednodušený postup.

Zjednodušený postup v tomto případě musí zahrnovat kontrolu souladu doporučených opatření v pasu pro renovaci budovy se skutečně provedenými opatřeními. To musí provést v rámci návštěvy na místě v souladu s čl. 19 odst. 4 energetický odborník odpovědný za vydání certifikátu energetické náročnosti. Pokud energetický odborník dojde k závěru, že opatření byla provedena v souladu s doporučeními v pasu pro renovaci budovy, lze příslušné údaje použít k vydání aktualizovaného certifikátu energetické náročnosti.

c)   Aktualizace certifikátu energetické náročnosti, pokud se používají digitální dvojče budovy, jiné certifikované metody nebo údaje z certifikovaných nástrojů určujících energetickou náročnost budovy.

Pokud jsou k dispozici nové údaje o ukazatelích energetické náročnosti budovy, lze je použít k aktualizaci certifikátu energetické náročnosti. Nové údaje mohou vzniknout, pokud bylo pro budovu vytvořeno digitální dvojče a údaje v něm obsažené se změní například po provedení renovačních opatření nebo jiných změn údajů o budově relevantních pro certifikát energetické náročnosti, nebo pokud byla energetická náročnost stanovena při jiných příležitostech (např. certifikace udržitelné budovy) pomocí certifikovaných metod nebo certifikovaných nástrojů.

Zjednodušený postup by v tomto případě zahrnoval převzetí zjištěných údajů z digitálního dvojčete nebo certifikované metody či nástroje pro certifikát energetické náročnosti. Další výpočty nebo návštěvy na místě by byly nutné pouze v případě, že by chyběly údaje nebo by energetický odborník zjistil nesrovnalosti.

5.3.   Poradenství v oblasti renovací pro vlastníky budov

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov zavádí nový požadavek, který má zajistit, aby vlastníci budov, jimž byl vydán certifikát energetické náročnosti pod úrovní C, byli pozváni do jednotného kontaktního místa v následujících okamžicích:

—	po skončení platnosti certifikátu energetické náročnosti,

—	po uplynutí 5 let od posledního vydání certifikátu energetické náročnosti.

Cílem návštěvy je poskytnout vlastníkovi budovy poradenství v oblasti renovací a povzbudit ho, aby se jím řídil. Tyto informace by se mohly týkat technických, administrativních a finančních otázek (více informací o rozsahu činností, které by mohly být zahrnuty, a o možnostech pozvání vlastníků budov viz pokyny k článkům 17 a 18 v příloze 2).

5.4.   Sdělení revidovaných systémů certifikátů energetické náročnosti

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov zavádí významné změny v systému certifikátů energetické náročnosti. Změna stupnice je jednou z nejzřetelnějších, ale změny se týkají také obsahu certifikátů energetické náročnosti (např. vzoru, doporučení), doby, kdy musí být certifikát zpřístupněn, přístupu k informacím prostřednictvím databází, prvků kvality atd. Sdělení všech těchto změn bude klíčovým aspektem pro přijetí revidovaného systému.

Doporučuje se proto, aby revize tříd certifikátu energetické náročnosti byla podrobně a jasně sdělena a s porovnáním starých a nových ustanovení. Rychlé přijetí nové stupnice mohou podpořit vhodné informační kampaně a často kladené otázky (FAQ) na internetu. Většina členských států má se změnou stupnice tříd energetické náročnosti nebo se zavedením změn ve svých systémech již zkušenosti.

Propagační kampaně vedou k větší informovanosti zúčastněných stran a účastníků trhu, ale také veřejnosti. Členské státy by měly zvážit zahájení samostatných kampaní, které by se lišily podle cílové skupiny, např. kampaně pro profesní skupiny a skupiny zúčastněných stran a kampaně pro koncové uživatele, jako jsou vlastníci budov nebo nájemníci. Tyto kampaně by měly předávat informace způsobem odpovídajícím úrovni znalostí cílové skupiny. Členské státy by měly zvážit přijetí jasného srovnávacího přístupu, aby ukázaly rozdíly spojené se změnou stupnice tříd energetické náročnosti (19). Členské státy by rovněž mohly zvážit spolupráci se sociálními partnery, nevládními organizacemi a dalšími zúčastněnými stranami, aby zefektivnily šíření informací mezi různými skupinami veřejnosti.

6.   VYDÁVÁNÍ A VYSTAVENÍ CERTIFIKÁTŮ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI

6.1.   Aktivační momenty

Podle čl. 20 odst. 1 musí být nový certifikát energetické náročnosti vydán pro:

a)	budovy nebo ucelené části budov při výstavbě, po větší renovaci, při prodeji nebo pronájmu novému nájemci nebo při obnovení nájemní smlouvy a

b)	stávající budovy, které vlastní nebo užívají veřejné subjekty.

Přepracované znění směrnice proto zavádí více aktivačních momentů pro vydání certifikátů energetické náročnosti, včetně větších renovací a obnovení nájemní smlouvy. Kromě toho také rozšiřuje oblast působnosti požadavku na certifikát energetické náročnosti tak, aby zahrnoval všechny stávající budovy vlastněné nebo užívané veřejnými subjekty (20), a to nezávisle na ploše budovy.

Pokud jde o větší renovace, čl. 2 bod 22 poskytuje členským státům dvě možnosti. Renovaci jako takovou lze považovat za „větší“, pokud:

a)	jsou celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy vyšší než 25 % hodnoty budovy bez hodnoty pozemku, na němž budova stojí, nebo

b)	renovací prochází více než 25 % plochy obvodového pláště budovy.

Pokud jde o budovy, které nejsou ve vlastnictví nebo užívání veřejných subjektů, povinnost vydat certifikát energetické náročnosti vzniká také v případě výstavby, větší renovace, prodeje nebo pronájmu budovy či obnovení nájemní smlouvy na tuto budovu. Kromě toho není třeba vydávat nový certifikát energetické náročnosti, pokud již existuje dostupný a platný certifikát vydaný v souladu buď se směrnicí 2010/31/EU, nebo s přepracovaným zněním směrnice o energetické náročnosti budov.

Stejně jako podle stávajících pravidel budou moci členské státy uplatnit výjimku z povinnosti vydat certifikát energetické náročnosti pro kategorie budov uvedené v čl. 5 odst. 3 písm. b), c) a e) (21). Pokud jde o obytné budovy, které jsou užívány nebo určeny k užívání buď kratšímu než čtyři měsíce v roce, nebo alternativně po omezenou část roku a jejichž odhadovaná spotřeba energie je nižší než 25 % ze spotřeby, k níž by došlo při celoročním užívání (čl. 5 odst. 3 písm.) d)), členské státy, které se do 28. května 2024 rozhodly na tyto budovy uplatňovat výjimku, tak mohou činit i nadále.

Článek 20 rovněž jasněji vymezuje požadavky týkající se dostupnosti certifikátů energetické náročnosti a namátkových nebo jiných kontrol, které mají zajistit, aby certifikáty energetické náročnosti byly k dispozici online i offline v inzerátech na prodej nebo pronájem budov, včetně internetových stránek portálů pro vyhledávání nemovitostí. Těmito aspekty se zabývá oddíl 8 těchto pokynů k příloze VI.

6.2.   Vystavení certifikátů energetické náročnosti

Článek 21 přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov rozšiřuje stávající povinnost vystavovat certifikát energetické náročnosti na všechny budovy užívané veřejnými subjekty a budovy často navštěvované veřejností bez ohledu na jejich velikost. Na jiné než obytné budovy, které mají platné certifikáty energetické náročnosti, se navíc vztahuje povinnost certifikát vystavit na nápadném a dobře viditelném místě.

U budov užívaných veřejnými subjekty a často navštěvovaných veřejností a jiných než obytných budov budou muset být povinné certifikáty energetické náročnosti vydané podle směrnice o energetické náročnosti budov (bez ohledu na to, zda jsou založeny na předchozím nebo přepracovaném znění směrnice o energetické náročnosti budov) vystaveny. Pokud se na budovu nevztahovala povinnost mít certifikát energetické náročnosti podle předchozí směrnice o energetické náročnosti budov, bude muset být její certifikát energetické náročnosti vystaven až poté, co se na ni začne vztahovat povinnost ho mít. Například obchod, který má certifikát energetické náročnosti vydaný v roce 2019 po prodeji, by musel mít certifikát energetické náročnosti vystavený po celou dobu jeho platnosti (2029).

7.   PŘÍLOHA V – VZOR CERTIFIKÁTŮ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI

Příloha V s odkazem na článek 19 poskytuje vzor, který se má používat pro certifikáty energetické náročnosti ve všech členských státech. Příloha V obsahuje seznam ukazatelů, které musí být uvedeny v certifikátu energetické náročnosti (bod 1 přílohy V), a seznam dobrovolných ukazatelů (bod 2 přílohy V), u nichž se členské státy mohou rozhodnout, zda je zahrnou či nikoli a za jakých okolností. Několik dalších povinných ukazatelů je rovněž uvedeno v čl. 19 odst. 1. Příloha V navíc stanoví údaje, které musí být uvedeny na přední straně certifikátu energetické náročnosti.

Některé z ukazatelů je třeba číst a vykládat v úzké souvislosti s požadavky uvedenými v příloze I, která poskytuje obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov.

Ačkoli neexistují žádné zvláštní požadavky na uspořádání a způsob prezentace posuzovaných ukazatelů, pro zlepšení přístupnosti certifikátů energetické náročnosti se obecně doporučuje, aby byly k hodnotám ukazatelů připojeny diagramy s textovým popisem hlavních prvků nebo popisem klíčových bodů opatření (viz oddíl 3.3 těchto pokynů).

7.1.   Povinné prvky

Následující oddíl obsahuje přehled povinných prvků, které musí být v certifikátu energetické náročnosti uvedeny. V tabulkách 2, 3 a 4 je uveden samotný ukazatel, jednotka, ve které má být udán, a odkaz, kde jsou uvedeny informace o tom, jak ukazatel vypočítat nebo kde lze informace o ukazateli najít.

Tabulka 2

Povinné prvky na přední straně certifikátu energetické náročnosti

	Ukazatel	Jednotka	Způsob výpočtu / zdroj
a)	Třída energetické náročnosti	A+, A–G	Vypočítá se podle vnitrostátní metodiky stanovené podle požadavků uvedených v příloze I a na základě požadavků uvedených v článcích 19–20 (22).
b)	Roční spotřeba primární energie — uvádí se na energetický nosič	kWh/(m2..r)	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
c)	Roční konečná spotřeba energie — uvádí se na energetický nosič	kWh/(m2.r)	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
d)	Na místě vyrobená energie z obnovitelných zdrojů jako procentuální podíl spotřeby energie	%	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
e)	Provozní emise skleníkových plynů — na základě spotřeby energie	kgCO2e/(m2.r)	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
e)	Hodnota potenciálu globálního oteplování během životního cyklu (je-li k dispozici)	kgCO2e/(m2)	Vypočítá se a vykáže v souladu s aktem v přenesené pravomoci uvedeným v čl. 7 odst. 3

Prvky uvedené v následující tabulce jsou povinné, ale nemusí být uvedeny na přední straně certifikátu energetické náročnosti.

Tabulka 3

Povinné prvky v certifikátu energetické náročnosti (příloha V)

	Ukazatel	Jednotka	Způsob výpočtu / zdroj
a)	Roční spotřeba primární energie a roční konečná spotřeba energie — uvedeno na systém (soustavu)	kWh/MWh	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
b)	Výroba energie z obnovitelných zdrojů — v relevantních případech	kWh/MWh	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
b)	Hlavní energetický nosič a typ obnovitelného zdroje energie — v relevantních případech	např. elektřina a fotovoltaika	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
c)	Energetické potřeby Energetická potřeba je energie, kterou je třeba dodat k udržení požadavků na kvalitu vnitřního prostředí bez ohledu na její zdroj nebo účinnost systémů. Uvedeno na systém (soustavu)	kWh/(m2r)	Vnitrostátní metodika výpočtu stanovená na základě přílohy I
d)	Údaj, zda je budova schopna reagovat na vnější signály a upravovat spotřebu energie Například zda je budova vybavena dostatečnými (digitálními) schopnostmi reakce na potřeby a řízení potřeb	Ano/ne, popis	Nutné uvést v souladu s článkem 13
e)	Údaj, zda je systém rozvodu tepla uvnitř budovy schopen fungovat při nízkých úrovních teplot, je-li to relevantní	Ano/ne, popis	Souvisí s požadavky týkajícími se doporučení, viz oddíl 4.4 těchto pokynů
f)	Kontaktní údaje příslušného jednotného kontaktního místa pro renovační poradenství	např. název, adresa, internetová stránka	Jednotná kontaktní místa ve smyslu článku 18

Certifikát energetické náročnosti, pokud to není výslovně uvedeno v příloze V, ale je to požadováno podle čl. 19 odst. 1, musí obsahovat referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, minimální normy energetické náročnosti, požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a požadavky na budovy s nulovými emisemi, které umožňují vlastníkům nebo nájemcům porovnat energetickou náročnost jejich budovy nebo ucelené části budovy s požadavky na budovy na vrcholu stupnice. Posuzovatel certifikátu energetické náročnosti by měl určit, které požadavky jsou pro posuzovanou budovu nejrelevantnější.

Kromě toho musí být podle čl. 19 odst. 5 v certifikátu energetické náročnosti uvedena doporučení na snížení energetické náročnosti. Níže uvedená tabulka shrnuje povinné prvky podle článku 19.

Tabulka 4

Povinné prvky v certifikátu energetické náročnosti (článek 19)

	Ukazatel	Jednotka	Způsob výpočtu / zdroj
	Požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie — pro nové a stávající budovy	Maximální prahová hodnota	Jak jsou definovány v čl. 2 bodě 3, odkaz na článek 5
	Požadavky na budovy s nulovými emisemi — pro nové a stávající budovy	Maximální prahová hodnota pro energetickou náročnost; prahová hodnota pro emise skleníkových plynů	Odkaz na článek 11
	Minimální normy energetické náročnosti — v relevantních případech	Prahová hodnota pro konečnou spotřebu energie nebo spotřebu primární energie	Odkaz na čl. 9 odst. 1 pro jiné než obytné budovy nebo na vnitrostátní politiky
	Minimální požadavky na energetickou náročnost — v relevantních případech	Maximální prahové hodnoty	Referenční hodnoty pro větší renovace, prvky budovy nebo technické systémy budov z hlediska hodnoty U (W/m2K) odvozené z nejnovější metodiky optimalizace nákladů. Odkaz na článek 5
	Doporučení na nákladově efektivní snížení energetické náročnosti, snížení provozních emisí skleníkových plynů a zlepšení kvality vnitřního prostředí budovy nebo ucelené části budovy — pokud budova nebo ucelená část budovy nedosahuje alespoň třídy energetické náročnosti A	Popis

7.2.   Dobrovolné prvky

Kromě povinných ukazatelů je v příloze V uveden seznam dobrovolných ukazatelů, které mohou být v certifikátu energetické náročnosti uvedeny. Členské státy mohou buď rozhodnout, které z dobrovolných ukazatelů musí být v certifikátu energetické náročnosti uvedeny, nebo ponechat rozhodnutí o tom, které z nich mají být uvedeny, na vydavateli certifikátu. Certifikát energetické náročnosti je obecně v souladu i bez těchto dobrovolných ukazatelů.

Pokud jde o povinné ukazatele, v následující tabulce je uveden samotný ukazatel, jednotka, v níž musí být uveden v certifikátu energetické náročnosti, a odkaz, kde jsou uvedeny informace o způsobu výpočtu ukazatele, právní základ nebo kde lze informace o ukazateli nalézt.

U některých dobrovolných ukazatelů může být užitečný doprovodný text, který popisuje důvody a význam ukazatele.

Tabulka 5

Dobrovolné prvky certifikátu energetické náročnosti (příloha V)

	Ukazatel	Jednotka	Způsob výpočtu / zdroj
a)	Spotřeba energie — uvádí se pro každé využití: vytápění, chlazení, příprava teplé vody pro domácnosti, větrání a vestavěné osvětlení	kWh/(m2r)	Návštěva na místě, informace od výrobce
a)	Špičkové zatížení — uvádí se pro každé využití: vytápění, chlazení, příprava teplé vody pro domácnosti, větrání a vestavěné osvětlení	kW	Návštěva na místě, informace od výrobce
a)	Velikost zdroje nebo soustavy (systému) — uvádí se pro každé využití: vytápění, chlazení, příprava teplé vody pro domácnosti, větrání a vestavěné osvětlení	kW	Návštěva na místě, informace od výrobce
a)	Hlavní energetický nosič a hlavní typ prvku — uvádí se pro každé využití: vytápění, chlazení, příprava teplé vody pro domácnosti, větrání a vestavěné osvětlení	Popis	Návštěva na místě, informace od výrobce
b)	Třída emisí skleníkových plynů — v relevantních případech	např. od A do G	Použije se pouze v případě, že členský stát zavedl třídy emisí skleníkových plynů
c)	Informace o pohlcování uhlíku v souvislosti s dočasným ukládáním uhlíku v budovách nebo na nich	tCO2e	Jako věrohodný standard v souvislosti s uvedením ukazatele pohlcování uhlíku v certifikátu energetické náročnosti lze použít nařízení o pohlcování uhlíku a uhlíkovém zemědělství (23). Tímto způsobem je zajištěno, že je pohlcování uhlíku kvantifikováno a ověřováno pomocí zavedených metodik a ověření třetí stranou
d)	Údaj, zda je pro budovu k dispozici pas pro renovaci budovy	Ano/ne	Informace od vlastníka budovy
e)	Průměrná hodnota U pro neprůhledné prvky obvodového pláště budovy	W/(mK)	Návštěva na místě nebo prostřednictvím metodiky výpočtu energetické náročnosti
f)	Průměrná hodnota U pro průhledné prvky obvodového pláště budovy	W/(mK)	Návštěva na místě nebo prostřednictvím metodiky výpočtu energetické náročnosti
g)	Typ nejběžnějšího průhledného prvku	např. jednoduché, dvojité nebo trojité zasklení	Návštěva na místě, informace od výrobce
h)	Výsledky analýzy rizika přehřátí (jsou-li k dispozici)	Popis	Odkaz na článek 13
i)	Přítomnost pevných čidel, která sledují kvalitu vnitřního prostředí	Ano/ne	Návštěva na místě, odkaz na článek 13
j)	Přítomnost pevných ovládacích prvků, které reagují na úroveň kvality vnitřního prostředí	Ano/ne	Návštěva na místě, odkaz na článek 13
k)	Dobíjecí body pro elektrická vozidla	Počet a typ	Návštěva na místě, informace od výrobce, odkaz na článek 14
l)	Systémy pro skladování energie	Přítomnost, typ a velikost (v kWh)	Informace od výrobce, odkaz na článek 13
m)	V relevantních případech předpokládaná zbývající životnost otopných nebo klimatizačních systémů a zařízení	Roky	Návštěva na místě, informace od výrobce, pokud jsou k dispozici. Odkaz na článek 13 a článek 19
n)	Proveditelnost přizpůsobení otopné soustavy tak, aby fungovala při účinnějším nastavení teploty	Popis	Vztah k oddílu 3.3 těchto pokynů, technická zpráva, odkaz na článek 13
o)	Proveditelnost přizpůsobení systému pro přípravu teplé vody pro domácnosti tak, aby fungoval při účinnějším nastavení teploty	Popis	Viz oddíl 3.3 těchto pokynů, technická zpráva. Odkaz na článek 13
p)	Proveditelnost přizpůsobení klimatizačního systému tak, aby fungoval při účinnějším nastavení teploty	Popis	Odkaz na článek 13
q)	Změřená spotřeba energie	kWh/MWh	Měří se podle přílohy I, vnitrostátní metoda výpočtu
r)	Případná přítomnost připojení k síti dálkového vytápění a chlazení a informace o potenciálním připojení k účinnému systému dálkového vytápění a chlazení, jsou-li k dispozici	Ano/ne a další informace	Místní přehled systémů dálkového vytápění nebo chlazení
s)	Místní faktory primární energie a související faktory uhlíkových emisí připojené místní sítě dálkového vytápění a chlazení	Číselný faktor, např. 1	Místní databáze faktorů energie a uhlíkových emisí
t)	Provozní emise jemných částic (PM 2,5)	μg/m3, μg/kWh nebo g PM2,5, což by mohlo poskytnout informace pro hodnocení A až G	Viz příloha A7 report on increasing policy coherence between bioenergy and clean air policies and measures (zpráva o zvyšování soudržnosti mezi politikami a opatřeními v oblasti bioenergie a čistoty ovzduší), která obsahuje praktický návrh, jak měřit a posuzovat budovy na základě jejich emisí PM2,5

Kromě ukazatelů lze uvést informace o vazbách na další iniciativy, pokud jsou v daném členském státě relevantní.

	Ukazatel	Jednotka	Způsob výpočtu / zdroj
a)	Pro budovu bylo provedeno posouzení připravenosti pro chytrá řešení	Ano/ne	Odkaz na článek 15, přílohu IV
b)	Hodnota posouzení připravenosti pro chytrá řešení	[-]	Odkaz na článek 15, přílohu IV
c)	Pro budovu je k dispozici digitální deník	Ano/ne

8.   PROVÁDĚNÍ POVINNOSTÍ PODLE PŘÍLOHY VI

Členské státy musí uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s přílohou VI do lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu, tj. do 29. května 2026.

Třetí odstavec čl. 19 odst. 2 umožňuje členským státům, které změnily stupnice svých tříd energetické náročnosti v období od 1. ledna 2019 do 28. května 2024, změnu stupnice tříd certifikátu energetické náročnosti odložit. Tato výjimka se nevztahuje na plnění povinností souvisejících s nezávislým kontrolním systémem; proto nelze lhůtu pro provedení ve vnitrostátním právu stanovenou na 29. května 2026 odložit.

8.1.   Definice platného certifikátu energetické náročnosti

Bod 1 přílohy VI požaduje, aby členské státy stanovily jasnou definici toho, co se v jejich systému certifikátů energetické náročnosti považuje za platný certifikát energetické náročnosti.

Definice platného certifikátu energetické náročnosti musí zahrnovat prvky uvedené v písmenech a) až d) bodu 1 přílohy VI směrnice o energetické náročnosti budov. Tato písmena jsou popsána v kapitolách 8.1.1 až 8.1.6.

Informace týkající se definice platného certifikátu energetické náročnosti, včetně všech kritérií a prvků uvedených v kapitole 8.1, by měly být sděleny a snadno dostupné nezávislým odborníkům a všem dalším příslušným zúčastněným stranám. Tyto informace jsou rovněž součástí povinnosti zveřejňovat informace podle přílohy VI bodu 5.

8.1.1.   Platnost výpočtů

To se týká metodiky pro výpočet a samotného výpočtu používaných k vypracování certifikátu energetické náročnosti. Ačkoli je technicky možné vypracovat certifikát energetické náročnosti ručně, ve většině případů se nezávislí odborníci spoléhají na nástroje pro výpočet. Aby byl certifikát energetické náročnosti platný, musí být vypracován za použití nástroje pro výpočet, který je v souladu s metodikou pro výpočet stanovenou příslušným členským státem.

Členské státy používají různé přístupy, pokud jde o nástroje pro výpočet, které jsou na jejich území k dispozici. Některé členské státy vytvářejí oficiální nástroj, jehož používání je povinné. Jiné členské státy místo toho využívají komerční nástroje, které jsou certifikovány tak, aby byly v souladu s jejich metodikou pro výpočet. Některé členské státy používají smíšený přístup, kdy vydávají oficiální nástroj, ale zároveň umožňují použití certifikovaných komerčních nástrojů. Tyto různé možnosti mají své výhody a nevýhody, ale všechny jsou platné a členské státy si mohou zvolit přístup, který považují za nejvhodnější.

Bez ohledu na použitý přístup musí členské státy zajistit, aby platné certifikáty energetické náročnosti byly vytvořeny pomocí nástroje pro výpočet platného na jejich území a aby nedošlo k žádnému zásahu do tohoto nástroje. Členské státy tak mohou učinit například tím, že zajistí, aby byly nástroje pro výpočet chráněny před úpravami, nebo prováděním individuálních kontrol.

8.1.2.   Minimální počet prvků, které se liší od výchozích nebo standardních hodnot

Členské státy musí zajistit, aby definice platného certifikátu energetické náročnosti obsahovala informace o tom, které proměnné musí být vyplněny a mít hodnotu odlišnou od výchozí nebo standardní hodnoty.

Výpočet certifikátů energetické náročnosti a jeho vstupní údaje se mohou lišit v závislosti na typu budovy. Například certifikáty energetické náročnosti pro malé stávající budovy obvykle vyžadují méně prvků nebo detailů než velké a složité nové budovy. Může také záviset na složitosti, kterou výpočet umožňuje. Certifikáty energetické náročnosti v EU se poměrně výrazně liší, pokud jde o počet prvků uvažovaných ve výpočtech, a to v rozmezí od 30 do 750 proměnných. Většina systémů certifikátů energetické náročnosti se pohybuje v rozmezí 100 až 200 proměnných (24).

Je běžné, že výpočetní software předvyplňuje některé z těchto proměnných standardními hodnotami, což jsou předem definované, typické nebo běžné hodnoty. Ve většině metodik a nástrojů pro výpočet se používají výchozí nebo standardní hodnoty. Výpočetní software může mít například již předvyplněnou hodnotu součinitele prostupu tepla stěny v nových budovách. Dalším příkladem je, kdy nástroj pro výpočet předvyplní informace o typu a výkonu otopné soustavy. V případě stávajících budov může být standardní hodnota stanovena tak, aby odrážela typické vlastnosti konstrukce budovy.

V případě metodik pro výpočet, které používají referenční budovu, by tyto standardní hodnoty neměly být zaměňovány s hodnotami uvedenými pro referenční nebo fiktivní budovu. V tomto přístupu se výkonnost budovy hodnotí porovnáním skutečné budovy s teoretickou budovou (známou jako „referenční budova“, odtud název přístupu), která má stejné geometrické charakteristiky jako předmětná budova, ale používá daný soubor výkonnostních charakteristik (např. izolace stěn).

Aby bylo zajištěno, že certifikát energetické náročnosti je pro danou budovu reprezentativní, vyžaduje model budovy a její charakteristiky minimální úroveň podrobnosti. V opačném případě mohou chybět důležité informace. Členské státy by proto měly zajistit, aby se při výpočtu použil minimální počet charakteristik budovy nebo specifických charakteristik. Tyto minimální charakteristiky se musí lišit od výchozích nebo standardních hodnot.

To může zahrnovat například typ budovy a její využití, umístění, klima, fyzikální vlastnosti budovy (např. velikost, geometrii, hodnoty U) a její systémy (např. výkon).

8.1.3.   Kontroly platnosti vstupních údajů

Jedná se o vstupní údaje použité v metodice pro výpočet. Aby byl certifikát energetické náročnosti platný, musí vstupní údaje použité v certifikátu energetické náročnosti přesně reprezentovat budovu, včetně jejího typu, využití, umístění, klimatu a vlastností (viz kapitola 8.1.2). V opačném případě nebude model reprezentativní a výsledky posouzení budou nesprávné.

Při provádění nezávislé kontroly certifikátů energetické náročnosti musí členské státy ověřit, zda vstupní údaje odrážejí budovu, a to prostřednictvím kontroly platnosti.

Komise doporučuje, aby kontrola platnosti byla spojena alespoň s těmi prvky, které jsou považovány za součást minimálního posouzení (viz kapitola 8.1.2) nebo které jsou považovány za nejdůležitější prvky přispívající k užitným vlastnostem budovy (např. izolační hodnoty a výkon technických systémů budovy).

Členské státy by měly upřesnit, jakým způsobem se má tato kontrola platnosti provádět a jaké doklady budou považovány za přijatelné. Může jít například o poskytnutí dokumentace (týkající se plánů, specifikací nebo certifikátů výrobků či zkoušek na místě (např. „blower door“ zkouška)), namátkové kontroly na místě, automatické kontroly ve výpočetním softwaru nebo kombinaci jednotlivých možností.

Členské státy by měly s odborníky komunikovat o procesu kontroly platnosti a o tom, jak bude jejich práce na certifikátech energetické náročnosti v tomto ohledu hodnocena. To lze provést prostřednictvím odborné přípravy, pravidelných aktualizací odborných databází, přímo ve výpočetním softwaru atd.

8.1.4.   Maximální odchylka od energetické náročnosti budovy

Nejviditelnějším a nejpřímějším přístupem k vyhodnocení, zda je certifikát energetické náročnosti platný, nebo ne, je hlavní ukazatel (kWh/(m2 r)). Pro toto hodnocení je nutné porovnat hodnotu certifikátu energetické náročnosti, jak ji posoudil odborník, a hodnotu certifikátu energetické náročnosti nezávislého kontrolního systému. Vzhledem k tomu, že se tato hodnota může měnit v závislosti na fázi nebo na tom, kdo certifikát energetické náročnosti posuzuje, je důležité, aby byly dále používané pojmy objasněny:

—	„hodnota posuzovatele“: je hodnota poskytnutá nezávislým odborníkem, který vypracoval certifikát energetické náročnosti,

—	„kontrolní hodnota“: je hodnota poskytnutá nezávislým kontrolním systémem,

—	„zaznamenaná hodnota“: je hodnota zaznamenaná v certifikátu energetické náročnosti v daném okamžiku.

Členské státy musí stanovit maximální odchylku „hodnoty posuzovatele“ od „kontrolní hodnoty“. Tím se posuzuje, jak daleko může být daný certifikát energetické náročnosti od své kontrolní hodnoty, aby již nemohl být považován za platný certifikát energetické náročnosti.

Ustanovení čl. 19 odst. 1 požaduje, aby certifikáty energetické náročnosti vyjadřovaly energetickou náročnost budovy číselným ukazatelem spotřeby primární energie v kWh/(m2/r). Podle čl. 19 odst. 1 by maximální odchylka energetické náročnosti budovy měla být přednostně vyjádřena tímto ukazatelem. Lze použít i další ukazatele.

Existuje více způsobů, jak lze stanovit maximální odchylku energetické náročnosti budovy. Směrnice o energetické náročnosti budov umožňuje členským státům určitou flexibilitu, pokud jde o způsob hodnocení maximální odchylky energetické náročnosti (tj. jaký ukazatel se použije) a jak přesné musí být hodnocení náročnosti (tj. tolerance).

Nejčastější možnosti stanovení maximální odchylky jsou popsány v následujících odstavcích.

Maximální odchylka založená na pevné hodnotě

Zde je maximální odchylka definována jako pevná hodnota jednotky použité k měření energetické náročnosti. Například v případě spotřeby primární energie by maximální odchylka mohla být stanovena na ±10 kWh/(m2.r).

Toto kritérium je jasné a pro nezávislé odborníky a zúčastněné strany snadno pochopitelné. V závislosti na stanoveném rozsahu (toleranci) je vhodné zejména pro podrobné výpočty a v případě, že jsou dobře známy vlastnosti budovy a jejích systémů. To se obvykle týká novostaveb nebo větších renovací, kde se nezávislý odborník může spolehnout na dostupné a aktuální plány nebo specifikace a kde je snadné ověřit podrobnosti na místě. Pokud je však rozsah (tolerance) omezen, může to být problematické u stávajících budov, kde nejsou k dispozici informace nebo je obtížné zkontrolovat stavební detaily na místě.

Proto je velmi důležité nastavit toleranci pro maximální odchylku na správnou úroveň. Členské státy by mohly stanovit různé úrovně tolerance v závislosti na typu budovy, jejím využití nebo na tom, kdy se certifikát energetické náročnosti vypracovává. Členské státy by mohly stanovit různé úrovně tolerance v závislosti na těchto prvcích.

V případě členského státu, který stanoví odchylku ±10 kWh/(m2.r):

—	Certifikát energetické náročnosti, kde je hodnota posuzovatele 85 kWh/(m2.r) a kontrolní hodnota činí 93 kWh/(m2.r), by byl platný.

—	Certifikát energetické náročnosti, kde je hodnota posuzovatele 85 kWh/(m2.r) a kontrolní hodnota činí 100 kWh/(m2.r), by byl neplatný.

Maximální odchylka založená na poměrné hodnotě

Zde je maximální odchylka definována jako podíl energetické náročnosti budovy. Například v případě spotřeby primární energie by maximální odchylka mohla být stanovena na ±5 % energetické náročnosti budovy (v kWh/(m2.r)).

Toto kritérium je jasné a pro nezávislé odborníky a zúčastněné strany snadno pochopitelné. Jelikož je odchylka poměrná, poskytuje flexibilitu pro různé úrovně energetické náročnosti. Její použití je vhodné pro stávající energeticky náročné budovy nebo v případech, kdy jsou o budově k dispozici jen omezené informace. Vzhledem k tomu, že je však úměrná hodnotě náročnosti, může se stát příliš přísnou, když se hodnota budovy blíží 0 (kWh/(m2.r)). V tomto případě je tolerance velmi přísná a malé rozdíly v posouzení by mohly vést k neplatnosti certifikátu energetické náročnosti. Vzhledem k tomu, že metodiky pro výpočet obsahují určitou míru flexibility, je důležité zajistit, aby i maximální odchylka umožňovala určitou míru flexibility.

Členské státy by mohly stanovit různé úrovně tolerance podle úrovně nebo typu certifikátu energetické náročnosti. Je třeba poznamenat, že u budov, jejichž energetická náročnost se blíží nule, může být nutné stanovit vyšší rozsah (toleranci), což může být neintuitivní a obtížně sdělitelné.

V případě členského státu, který stanoví odchylku ±5 % energetické náročnosti (v kWh/(m2.r)):

—	Certifikát energetické náročnosti, kde je hodnota posuzovatele 96 kWh/(m2.r) a kontrolní hodnota činí 100 kWh/(m2.r), by byl platný.

—	Certifikát energetické náročnosti, kde je hodnota posuzovatele 90 kWh/(m2.r) a kontrolní hodnota činí 100 kWh/(m2.r), by byl neplatný.

Maximální odchylka na základě toho, zda je budova zařazena do správné třídy (posouzení ANO/NE)

Toto kritérium hodnotí pouze to, zda byla budově přiřazena správná třída. Rozdíly v hodnotě ukazatele (kWh/(m2.r)) se neuvažují.

Toto kritérium je velmi přímé a snadno sdělitelné a použitelné. Poskytuje dostatečnou úroveň informací na úrovni systému certifikátů energetické náročnosti (např. X % správných/nesprávných certifikátů energetické náročnosti), ačkoli jeho hodnota na úrovni jednotlivých certifikátů energetické náročnosti je omezenější.

To však závisí na energetických třídách a způsobu jejich definování. U budov, jejichž energetická náročnost se blíží limitům třídy, může být toto kritérium velmi přísné.

Komise tento přístup vzhledem k jeho omezením nedoporučuje.

Maximální odchylka založená na smíšeném přístupu

Jak již název napovídá, tento přístup se opírá o použití alespoň dvou z dříve popsaných kritérií.

Maximální odchylka by mohla být u budov s nízkou nebo velmi nízkou energetickou náročností (např. třídy A, B a C) například založena na pevné hodnotě, zatímco u tříd s vyšší energetickou náročností (např. D, E, F a G) by se mohl použít poměrný přístup.

Způsob posuzování energetické náročnosti budov může vést k rozdílům v úrovni přesnosti, které lze dosáhnout. U některých budov (např. u nových budov nebo větších renovací) může nezávislý odborník vycházet ze snadno dostupných a podrobných informací, zatímco u jiných budov může být obtížnější nebo nákladnější tyto informace získat. Tento omezený přístup k informacím bývá častější u energeticky náročnějších budov.

Jelikož smíšený přístup kombinuje výhody různých přístupů, je vhodný pro více situací. Vzhledem k použití kombinace kritérií však může být náchylnější k záměně. Nezávislí odborníci by však vzhledem ke své kvalifikaci nebo certifikaci měli být schopni zvládnout různá kritéria. Členské státy, které tento přístup použijí, by měly zajistit, aby byla kritéria náležitě sdělena, aby nedošlo k záměně.

8.1.5.   Další prvky

V souladu s poslední větou bodu 1 přílohy VI mohou členské státy do definice platného certifikátu energetické náročnosti zahrnout další prvky, jako jsou meze pro specifické hodnoty vstupních údajů nebo jiné specifické požadavky.

To by například mohlo zahrnovat hodnoty maximálních odchylek (tj. toleranci) pro fyzikální charakteristiky budovy a jejích systémů.

Při stanovování požadavků mohou členské státy rovněž zohlednit typ budovy, způsob využití a účel certifikátu energetické náročnosti. To by mohlo zahrnovat například: typ budovy, orientaci, geometrii, umístění, klimatické údaje a energetickou náročnost prvků nebo systémů budovy.

Členské státy mají při stanovování mezí těchto hodnot určitou volnost. Tyto meze mohou upravit například v závislosti na charakteristikách budovy (např. její velikosti), typu (např. obytná, kancelářská, školní) nebo jejím stavu (např. novostavba, renovovaná nebo stávající). Například kritéria kvality by mohla být přísnější pro nové budovy, kde je přístup k informacím a k budově jednodušší.

Členské státy mohou rovněž zavést požadavky na informace nezbytné pro vypracování certifikátu energetické náročnosti. Může jít například o úplnou adresu, odkaz na katastr nemovitostí, fotografie z místa, plány atd. I když tyto prvky nemusí mít přímý vliv na výpočet energetické náročnosti budovy, jsou stále důležité pro administrativní účely a účely kvality. Správný odkaz na budovu (adresa nebo odkaz na katastr) je důležitý například pro zajištění správného připojení certifikátu energetické náročnosti k budově nebo pro propojení s databázemi. Fotografie nebo plány pořízené na místě mohou potvrdit přítomnost nezávislého odborníka (je-li to relevantní) nebo poskytnout nezbytné informace pro nezávislý kontrolní systém.

Členské státy mohou rovněž uplatňovat požadavky související s platností na doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti. To by mohlo zahrnovat například:

—	minimální počet doporučení,

—	doporučení vhodná pro danou budovu,

—	doporučení týkající se více prvků budovy nebo technických systémů budov,

—	doporučení zahrnující kombinaci krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých opatření.

8.1.6.   Platnost a hodnocení certifikátu energetické náročnosti po posouzení nezávislým kontrolním systémem

Účelem nezávislého kontrolního systému je vyhodnotit, zda je certifikát energetické náročnosti v mezích stanovených definicí platného certifikátu energetické náročnosti. Očekává se, že budou existovat rozdíly mezi „hodnotou posuzovatele“ pro certifikát energetické náročnosti a „kontrolní hodnotou“ stanovenou nezávislými kontrolními systémy. To může vést k nejasnostem ohledně toho, která hodnota je považována za správnou a která hodnota je uvedena v certifikátu energetické náročnosti („zaznamenaná hodnota“). Členské státy by měly upřesnit, co se v těchto situacích stane. Komise doporučuje pro různé scénáře následující přístup.

Certifikát energetické náročnosti vyhotoví odborník a není hodnocen nezávislým kontrolním systémem.

V tomto případě nezávislý odborník vyhotoví certifikát energetické náročnosti. Certifikát energetické náročnosti mohl projít některými automatizovanými kontrolami nebo ověřením (např. pro zjištění, že splnil minimální počet vyplněných hodnot), ale nebyl hodnocen nezávislým kontrolním systémem.

„Hodnota posuzovatele“ je považována za platnou a stane se „zaznamenanou hodnotou“ v certifikátu energetické náročnosti.

Certifikát energetické náročnosti vyhotoví odborník a nezávislý kontrolní systém jej vyhodnotí jako platný.

V tomto scénáři nezávislý odborník vyhotoví certifikát energetické náročnosti, který poté projde ověřovacími a kontrolními postupy nezávislého kontrolního systému. Tímto postupem se zjišťuje, zda je „hodnota posuzovatele“ platná.

„Hodnota posuzovatele“ se považuje za platnou a doporučuje se, aby se stala „zaznamenanou hodnotou“ v certifikátu energetické náročnosti, i když mezi „hodnotou posuzovatele“ a „kontrolní hodnotou“ existují rozdíly.

Certifikát energetické náročnosti je v mezích, a proto není třeba jej měnit. To může být zvláště důležité, pokud má hodnocení certifikátu energetické náročnosti vliv na právní status budovy (např. u nových budov) nebo pokud je spojeno se subvencemi nebo finančními systémy (např. pokud se certifikát energetické náročnosti používá k prokázání snížení energetické náročnosti). Tím, že nezávislý kontrolní systém zachovává hodnocení certifikátu energetické náročnosti tak, jak bylo původně posouzeno, nepřináší v žádné z těchto situací žádné změny, čímž se zabrání možným komplikacím (např. přepočtu hodnoty subvence).

Certifikát energetické náročnosti vyhotoví odborník a nezávislý kontrolní systém jej identifikuje jako neplatný certifikát energetické náročnosti.

V tomto scénáři nezávislý odborník vyhotoví certifikát energetické náročnosti, který poté projde ověřovacími a kontrolními postupy nezávislého kontrolního systému. Tento postup shledá, že „hodnota posuzovatele“ není platná.

Pokud je certifikát energetické náročnosti shledán neplatným, pak Komise doporučuje, aby se kontrolní hodnota stala hodnocením budovy nebo aby byl původní certifikát energetické náročnosti považován za neplatný (tj. budova již nemá hodnocení certifikátu energetické náročnosti). To samozřejmě může mít důsledky pro budovu a její vlastníky, například nutnost vyhledat jiného odborníka, který by certifikát energetické náročnosti vystavil. Doporučuje se, aby členské státy dodržovaly zásadu proporcionality a zvážily důsledky za různých okolností. Například:

—

certifikát energetické náročnosti pro nové budovy nebo budovy procházející větší renovací: pokud po nezávislém kontrolním systému není budova v souladu s příslušnými právními předpisy (např. požadavky na budovy s nulovými emisemi nebo minimální požadavky na energetickou náročnost), může být vlastník nebo zhotovitel budovy vyzván k nápravě a následnému vypracování nového certifikátu energetické náročnosti,

—

certifikát energetické náročnosti pro budovy, na které jsou poskytovány dotace: členské státy mohou použít kontrolní hodnotu k přepočtu účinků na dotace nebo požádat o opakování posouzení po provedení nápravných prací. Členské státy mohou podobná pravidla uplatňovat i u jiných subvenčních režimů, u nichž je dotace úměrná souboru kritérií,

—

certifikát energetické náročnosti pro budovy, které se prodávají nebo renovují: pokud existují omezené právní nebo ekonomické důsledky, mohou členské státy stanovit, že zaznamenaná hodnota se rovná kontrolní hodnotě. Například pokud neexistují žádné minimální normy energetické náročnosti (povinnost renovace na základě hodnocení certifikátu energetické náročnosti) nebo pokud rozdíly v hodnocení certifikátu energetické náročnosti nepředstavují významný rozdíl v hodnotě budovy nebo následných provozních nákladech.

Ve všech případech, kdy je certifikát energetické náročnosti považován za neplatný, by měl být vlastník nebo nájemce budovy informován o chybě, včetně hodnocení, ke kterému dospěl kontrolní systém. To jim umožní provést nápravná opatření, požádat o příslušnou kompenzaci nebo si jednoduše uvědomit, že certifikát energetické náročnosti již nemusí být platný.

Při zvažování důsledků platných nebo neplatných certifikátů energetické náročnosti by členské státy měly rovněž zvážit míru odpovědnosti nezávislého odborníka a případné právní důsledky, kterým může čelit (viz kapitola 8.3.5 Prosazování a sankce).

8.2.   Analýza kvality nezávislého kontrolního systému pro systémy certifikátů energetické náročnosti

Bod 2 přílohy VI přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov zavádí nový požadavek na zajištění platnosti alespoň 90 % certifikátů energetické náročnosti. Zavádí také náhodný výběr vzorků jako způsob posouzení, zda celkový systém certifikátů energetické náročnosti splňuje kritéria pro platnost 90 % certifikátů energetické náročnosti. A konečně, směrnice o energetické náročnosti požaduje, aby členské státy pravidelně zveřejňovaly výsledky posouzení kvality. Cílem tohoto přístupu je zajistit vysokou úroveň kvality systémů certifikátů energetické náročnosti a zároveň poskytnout informace veřejnosti a uživatelům, a zlepšit tak vnímání kvality certifikátů energetické náročnosti.

Následující oddíly popisují jednotlivé kroky procesu.

8.2.1.   Definice cílů kvality v členských státech

Bod 2 přílohy VI požaduje, aby členské státy zajistily, že v jejich systémech certifikátů energetické náročnosti bude platných alespoň 90 % certifikátů energetické náročnosti.

Členské státy mohou při definování cílů kvality jít nad rámec této minimální úrovně nebo zahrnout další cíle. To by mohlo zahrnovat prvky, které členské státy považují za důležité pro účely kvality, ale které nejsou striktně součástí definice platných certifikátů energetické náročnosti. Členské státy by například mohly zahrnout cíle kvality týkající se úrovně kvality doporučení (pokud nejsou součástí definice platného certifikátu energetické náročnosti), počtu stížností uživatelů nebo počtu dostupných posuzovatelů úměrně k fondu budov.

V příslušných vnitrostátních prováděcích opatřeních (pro provedení ve vnitrostátním právu) musí členské státy jasně stanovit cíle kvality vztahující se na jejich systémy.

8.2.2.   Hodnocení úrovně kvality pomocí výběru vzorků

Pro zajištění kvality systému certifikátů energetické náročnosti je důležité, aby bylo možné posoudit systém jako celek. To by zahrnovalo zjištění, zda je systém spolehlivý, či nikoli, a určení, jak daleko od cílů nebo blízko k nim systém je a které oblasti případně potřebují zlepšit. Hodnocení 100 % certifikátů energetické náročnosti vydaných v hodnoceném období by však bylo velmi složité, nákladné a mohlo by proces vydávání certifikátů energetické náročnosti zdržet. Typickým přístupem v systémech kvality je proto spoléhání se na vzorky, které musí splňovat řadu kritérií.

Proto přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby členské státy hodnotily celkovou úroveň kvality v systému certifikátů energetické náročnosti (definovaném v kapitole 8.2.1) prostřednictvím náhodného výběru vzorků. S cílem zajistit, že výběr vzorků certifikátů energetické náročnosti, které byly vydány během hodnoceného období, bude dostatečně reprezentativní, požaduje přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov také, aby byl náhodný výběr vzorků prováděn se statistickou věrohodností ve výši alespoň 95 %.

Velikost náhodného vzorku se určí:

—	celkovým počtem certifikátů energetické náročnosti vydaných za hodnocené období (obvykle rok). To bude záviset na členském státě a úrovni činnosti související s certifikáty energetické náročnosti,

—	definicí platného certifikátu energetické náročnosti. To závisí na definici platné v členském státě a většinou se to týká maximální odchylky hodnoty ukazatele (primární energie v kWh/(m2.r)),

—	úrovní věrohodnosti vzorku. V souladu s bodem 2 přílohy VI je tato hodnota stanovena na 95 %.

Hodnocení úrovní kvality systému certifikátů energetické náročnosti může být velmi složité vzhledem k výběru prvků, které se mají brát v úvahu při výběru vzorků, a k povaze hodnocení energetické náročnosti budov.

Jak je uvedeno výše, o tom, co je platným certifikátem energetické náročnosti, rozhoduje více prvků. Pokud by se při výpočtu velikosti vzorku vzaly v úvahu všechny prvky, vedlo by to ke složitému hodnocení a neúměrně velké velikosti vzorku. Cílem ustanovení směrnice o energetické náročnosti budov je poskytnout jednoduché posouzení celkové úrovně kvality systému certifikátů energetické náročnosti. Z tohoto důvodu Komise doporučuje, aby byla zohledněna pouze maximální odchylka hlavního ukazatele (primární energie v kWh/(m2.r)). Viz kapitola 8.1.4 „Maximální odchylka od energetické náročnosti budovy“. Toto zjednodušení zajišťuje proces výběru vzorků úměrný cílům zajištění kvality, aniž by byl proces nadměrně zatěžován. Toto zjednodušení by se nemělo vztahovat na zbytek nezávislého kontrolního systému.

Například: členský stát používá pro stanovení platnosti certifikátu energetické náročnosti více kritérií, včetně maximální odchylky pro více ukazatelů (např. celková primární energie, emise skleníkových plynů, výroba energie z obnovitelných zdrojů a jednotlivé hodnoty U). Pro hodnocení úrovně kvality by členské státy mohly jako faktor určující, zda je certifikát energetické náročnosti platný, či nikoli, započíst pouze hlavní ukazatel (celkovou primární energii). To by se týkalo jak výpočtu velikosti vzorku, tak povinnosti zajistit, aby bylo 90 % certifikátů platných. Zbývající prvky by bylo třeba zohledňovat i nadále pro účely nezávislého kontrolního systému.

Jak je uvedeno v kapitole 8.1.4, členské státy mohou používat různá kritéria pro maximální odchylku od energetické náročnosti. Pro zjednodušení procesu výpočtu velikosti vzorku se doporučuje, aby členské státy za tímto účelem předpokládaly konstantní maximální odchylku, která se rovná odchylce použité pro energeticky méně náročné energetické třídy.

Například: členský stát používá maximální odchylku ±10 kWh(m2.r) pro třídy A–C, maximální odchylku ±20 kWh(m2.r) pro třídy D–E a maximální odchylku ±30 kWh(m2.r) pro třídy F–G. V tomto případě by členský stát mohl při výpočtu velikosti vzorku vycházet z předpokládané konstantní maximální odchylky ±10 kWh(m2.r) v celém systému, čímž by se v podstatě předpokládal nejhorší scénář. Toto zjednodušení se týká pouze výpočtu velikosti vzorku. Kritéria pro hodnocení platnosti jednotlivých certifikátů energetické náročnosti musí zůstat stejná.

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby hodnocené období systému certifikátů energetické náročnosti nepřekročilo jeden rok. Členské státy mohou rozhodnout o začátku a konci hodnoceného období, které musí být jasně určeno a sděleno. Členské státy musí vybrat náhodný vzorek certifikátů energetické náročnosti vydaných během hodnoceného období.

Vzhledem k počtu běžně vydávaných certifikátů energetické náročnosti a současným úrovním kvality (např. maximální odchylka), které jsou v členských státech k dispozici, se velikost vzorku obvykle pohybuje od:

—	100 do 150 vybraných certifikátů energetické náročnosti pro členské státy s nižším počtem certifikátů energetické náročnosti a mírnějšími kritérii kvality,

—	300 do 350 vybraných certifikátů energetické náročnosti pro členské státy s velkým počtem certifikátů energetické náročnosti a přísnějšími kritérii kvality.

I když se výběr provádí náhodně, nic to nemění na tom, že nemusí být plně reprezentativní. Určité rozdíly lze plně očekávat, ale povaha náhodného výběru může vést k nadměrnému zastoupení některých kategorií nebo typů certifikátů energetické náročnosti. Pokud je vzorek dostatečně velký, měl by být tento problém relativně malý, ale přesto se může vyskytnout, zejména pokud existují typy/kategorie certifikátů energetické náročnosti, které jsou mnohem menší než ostatní typy/kategorie, nebo pokud je vzorek relativně malý. Aby se zajistila reprezentativnost vzorku, měly by členské státy po výběru zkontrolovat, zda je rozložení kategorií budov, typů certifikátů energetické náročnosti (např. nové nebo stávající budovy) a hodnocení v rozumných mezích. Pokud je vzorek považován za nereprezentativní, mohou členské státy:

—	vyřadit první výběr a znovu vybrat celý vzorek,

—	vyřadit certifikáty energetické náročnosti z nadměrně zastoupených kategorií a vložit nové certifikáty energetické náročnosti z nedostatečně zastoupených kategorií. Výběr jednotlivých certifikátů energetické náročnosti, které mají být vyřazeny nebo vloženy, by měl být náhodný.

Členský stát například vytvoří náhodný vzorek 300 budov. V tomto vzorku bylo zjištěno nadměrné zastoupení nemocničních budov (45 budov, tj. 15 % vzorku, přestože představují pouze 5 % všech certifikátů energetické náročnosti vydaných v hodnoceném roce). V tomto případě by se členský stát mohl rozhodnout zrušit výběr 30 nemocničních budov (vybraných náhodně) a vybrat 30 nových certifikátů energetické náročnosti z jiných kategorií (vybraných náhodně z nedostatečně zastoupených kategorií).

Většina členských států hodnotí kvalitu certifikátů energetické náročnosti průběžně. To znamená, že náhodný vzorek nemusí být vybrán v určitém okamžiku, ale výběr probíhá průběžně. V případě členských států, které provádějí hodnocení průběžně, Komise doporučuje, aby nezávislý kontrolní systém během celého hodnoceného období provedl hodnocení ve více případech, aby se ověřilo, že náhodný výběr je přibližně reprezentativní pro celkový počet. Po každém z těchto vyhodnocení by nezávislý kontrolní systém mohl v případě potřeby upravit, ze kterých kategorií se náhodné certifikáty energetické náročnosti mají vybírat.

Členské státy mohou zvolit jiné metody za předpokladu, že zajistí náhodný výběr, který je reprezentativní pro celkový počet certifikátů energetické náročnosti vydaných v hodnoceném období.

8.2.3.   Návštěvy na místě za účelem ověření vstupních údajů

V mnoha systémech certifikátů energetické náročnosti kontrolují nezávislé kontrolní systémy platnost vstupních údajů na základě listinných důkazů (např. plánů nebo specifikací). V některých případech jde toto ověřování vstupních údajů ještě o krok dále a zahrnuje návštěvu na místě, aby se ověřilo, že poskytnutá dokumentace odráží aktuální stav budovy. Je to proto, že budovy procházejí během své životnosti mnoha změnami a úpravami, od fáze návrhu, přes výstavbu, údržbu, renovaci až po běžné užívání. Dostupná dokumentace budovy nemusí vždy tyto změny odrážet, proto je nutné ověření na místě.

Bod 2 přílohy VI požaduje, aby členské státy pro ověření vstupních údajů na místě vybraly 10 % certifikátů energetické náročnosti z náhodného výběru vzorků použitého k hodnocení kvality systému certifikátů energetické náročnosti (viz kapitola 4.2.2). Výběr tohoto 10% dílčího vzorku by měl být rovněž proveden náhodně.

Ve většině případů je k návštěvě na místě zapotřebí povolení vlastníka budovy nebo nájemce ke vstupu do budovy. Vlastníci nebo nájemci budovy nemusí chtít z různých důvodů umožnit přístup do budovy. Přístup do budovy se musí vždy řídit příslušnými vnitrostátními právními předpisy a musí být respektována veškerá práva na ochranu osobnosti.

Skutečnost, že budovy musí být vybrány náhodně, ale vlastníci nebo nájemci budov nemusí poskytnout přístup, může ztížit zajištění náhodného výběru. V takovém případě je na místě přístup založený na maximálním možném úsilí. Komise doporučuje, aby v případě, že je přístup do budovy odepřen, byl certifikát energetické náročnosti pro tuto budovu z dílčího souboru 10 % budov, u nichž se provádí kontrola na místě, vyřazen (stále může být součástí celkového náhodného vzorku). Z celkového náhodného vzorku by mohl být jako náhrada vybrán certifikát energetické náročnosti s podobným profilem. Například: vlastník obytné budovy s hodnocením E neposkytne nezávislému kontrolnímu systému přístup. V tomto případě by si nezávislý kontrolní systém mohl vybrat jinou obytnou budovu s hodnocením E a požádat o přístup do ní.

Tento přístup sice nezajistí plně náhodný vzorek, ale přesto zajistí reprezentativní vzorek, což je cílem přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov.

Členské státy by mohly nabídnout vlastníkům nebo nájemcům budov, kteří umožní přístup do svých budov, pobídky. Mohly by například nabídnout bezplatné energetické poradenství, pas pro renovaci budovy nebo peněžní kompenzaci. Členské státy se mohou rozhodnout, zda budou nabízet kompenzaci, a pokud ano, jaký typ kompenzace.

Ověřování vstupních údajů prostřednictvím návštěv na místě lze případně provádět virtuálními prostředky. V tomto případě by se použila kritéria pro virtuální prostředky uvedená v oddíle 3.2.

8.2.4.   Přenesení odpovědnosti za provádění systémů certifikátů energetické náročnosti a nezávislých kontrolních systémů

Článek 27 umožňuje členským státům přenést odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému. Členské státy se mohou rozhodnout, jakým způsobem použijí náhodný výběr vzorků pro měření celkové úrovně platných certifikátů energetické náročnosti v systému certifikátů energetické náročnosti.

Mohou se rozhodnout vyhodnotit náhodný vzorek a vyžádat si certifikáty energetické náročnosti od pověřených subjektů na základě celkového počtu certifikátů energetické náročnosti vydaných jednotlivými subjekty.

Členské státy se mohou rovněž rozhodnout přenést odpovědnost za hodnocení pomocí náhodného výběru vzorků. V tomto případě by existovaly dvě možnosti:

a)	vnitrostátní orgán plně přenese odpovědnost za hodnocení úrovně kvality a přidělí kvótu certifikátů energetické náročnosti, kterou má každý pověřený subjekt namátkově zkontrolovat;

b)	vnitrostátní orgán plně přenese odpovědnost za hodnocení úrovně kvality a požaduje samostatný náhodný výběr vzorků (na základě počtu certifikátů energetické náročnosti vydaných pověřeným subjektem a věrohodnosti ve výši 95 %) na každý pověřený subjekt.

Pro zajištění úrovně kvality a jasnosti odpovědnosti Komise doporučuje použít možnost b).

Pokud jsou nezávislé kontrolní systémy svěřeny nevládním subjektům, požaduje bod 2 přílohy V, aby alespoň 25 % náhodného vzorku hodnotila třetí strana. Touto třetí stranou může být vládní subjekt (např. národní agentura) nebo jiný nevládní subjekt. Členské státy by mohly požadovat, aby ověření třetí stranou prováděla společnost certifikovaná k provádění tohoto typu posouzení.

8.3.   Řízení kvality systémů certifikátů energetické náročnosti

Nástroj pro hodnocení popsaný v kapitole 4.2 je typickým nástrojem pro hodnocení používaným v mnoha systémech kvality. Náhodný výběr vzorků však měří pouze to, zda bylo dosaženo určité úrovně kvality. Sám o sobě je obecně nedostatečným prostředkem k zachování uspokojivé úrovně kvality.

K zajištění požadované úrovně kvality je zapotřebí celkový přístup k řízení kvality. Tento přístup by se měl starat o celkový systém certifikátů energetické náročnosti a proces vydávání certifikátů energetické náročnosti. V bodě 2 přílohy VI přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov se uvádí, že členský stát musí přijmout preventivní a reaktivní opatření k zajištění kvality celkového systému. Umožňuje členským státům určitou flexibilitu při rozhodování o tom, která opatření jsou nejvhodnější.

Komise doporučuje, aby členské státy při svém přístupu k zajištění požadované úrovně kvality zohlednily všechny prvky popsané v kapitolách 8.3.1 až 8.3.6.

8.3.1.   Kvalifikace a certifikace

Nezávislí odborníci musí mít potřebné odborné znalosti pro hodnocení energetické náročnosti budov. Tuto úroveň odbornosti lze prokázat buď prostřednictvím kvalifikačních, nebo certifikačních systémů.

Členské státy by měly při navrhování kvalifikace nebo certifikace nezávislých odborníků zohlednit význam této skutečnosti v souladu s požadavky stanovenými v článku 25 směrnice o energetické náročnosti budov.

8.3.2.   Odborná příprava

Odborná příprava zahrnuje jak úvodní odbornou přípravu (např. pokud je vyžadována pro získání osvědčení), tak průběžnou odbornou přípravu v průběhu let. Je to jedna z nejdůležitějších složek zajišťování kvality, ale bohužel se jí málokdy věnuje potřebná pozornost.

Odborná příprava musí zahrnovat všechny aspekty procesu vydávání a ověřování certifikátů energetické náročnosti:

—	metodiku výpočtu (např. porozumění energetické náročnosti budovy, jejím různým prvkům a způsobu, jakým se posuzování provádí),

—	nástroje pro posuzování (např. odborná příprava zaměřená na používání konkrétního nástroje pro výpočet),

—	posouzení pro vypracování certifikátu energetické náročnosti (tj. jak provést posouzení certifikátu energetické náročnosti),

—	podmínky platnosti certifikátu energetické náročnosti (nezávislí odborníci musí rozumět tomu, jak bude jejich práce hodnocena),

—	administrativní postup – zahrnuje netechnické aspekty vydání certifikátu energetické náročnosti, jako je dokumentace a nahrání do databáze,

—	sankce/prosazování, nezávislí odborníci musí chápat důsledky vydání certifikátů energetické náročnosti, které jsou následně vyhodnoceny jako neplatné.

Komise důrazně doporučuje, aby nezávislí odborníci absolvovali aktualizace odborné přípravy. Členské státy se mohou rozhodnout, zda se tyto aktualizace budou provádět v pravidelných intervalech (např. každé tři roky) nebo při změně systému certifikátů energetické náročnosti. Členské státy mohou také rozhodnout, zda tyto aktualizace budou povinné pro zachování akreditace, nebo budou pouze dobrovolné.

8.3.3.   Kontrola a poradenství jako součást nástrojů pro výpočet nebo databází energetické náročnosti budov

Nezávislí odborníci mohou v průběhu procesu do hodnocení vnést chyby, zejména vzhledem k počtu proměnných, které je třeba zvážit. K tomu může dojít buď omylem, nebo záměrně. Účinnou technikou, jak se vyhnout chybám při posuzování, je začlenit kontrolu nebo doporučení do samotného procesu vydávání, aby nezávislý odborník obdržel přímou zprávu. To lze provést v nástroji pro výpočet nebo při nahrávání certifikátu energetické náročnosti do databáze certifikátů energetické náročnosti.

Výhodou tohoto přístupu je, že funguje preventivně, pomáhá odborníkovi vyvarovat se chyb a usnadňuje práci nezávislého kontrolního systému. Tento přístup obvykle vede ke snížení nákladů a administrativních postupů. Komise doporučuje, aby se v procesu vydávání certifikátů energetické náročnosti používal, pokud je to možné.

Nástroj pro výpočet by například mohl vytvářet zprávy pro nezávislého odborníka, že jedna nebo více vstupních/výstupních hodnot v certifikátu energetické náročnosti jsou buď nesprávné, nebo je třeba je ověřit. Příklady zpráv by mohly být:

—	„rozpor v geometrických hodnotách (např. součty ploch jednotlivých prvků stavby neodpovídají celkové ploše, plocha fotovoltaiky je větší než plocha střechy)“,

—	„hodnoty mimo rozsah (např. hodnota U budovy je příliš nízká/vysoká)“,

—	„chybějící technické informace (např. u otopné soustavy chybí informace o izolačních hodnotách, není uvedena hodnota U okenního rámu)“,

—	„chybějící nebo chybné administrativní informace (např. neúplná adresa, nesprávné referenční číslo v katastru nemovitostí)“.

Tyto zprávy by mohly vyžadovat, aby nezávislý odborník provedl opravu nebo hodnotu potvrdil. Chybové zprávy by zajistily, aby si nezávislý odborník uvědomil, že něco může být v nepořádku, a potvrdil to nebo opravil.

V kombinaci s dalšími zdroji informací mohou být tyto podpůrné nástroje velmi specifické. Nástroj může například zjistit, že hodnota U je pro určitý typ budov (např. budovy postavené v 60. letech 20. století) velmi nízká. Odborník by pak mohl hodnotu potvrdit (pokud izolaci změřil a je si hodnotou U jistý) nebo ji opravit.

Začleněná kontrola a doporučení by měly jasně rozlišovat mezi hodnotami uvedenými v bodech 8.1.2 a 8.1.3 a ostatními hodnotami.

8.3.4.   Průběžná kontrola a ověřování kvality

Kromě náhodného vzorku požadovaného přepracovaným zněním směrnice o energetické náročnosti budov by členské státy mohly zavést další kontroly kvality. Jak je uvedeno výše, náhodný výběr vzorků je klíčovou součástí hodnocení celkového systému certifikátů energetické náročnosti, ale sám o sobě může být nedostatečný k zajištění a zachování požadované úrovně kvality. Z tohoto důvodu mohou členské státy zvážit zavedení dalších opatření pro kontrolu kvality.

Členské státy mohou pro kontrolu a ověřování kvality použít více opatření.

—

Další náhodné vzorky. Větší základna vzorků zajistí, že bude vyhodnoceno více certifikátů energetické náročnosti, což zvýší úroveň kvality tím, že se sníží počet neplatných certifikátů energetické náročnosti. Jedná se o platné reaktivní opatření, i když nemusí být tak nákladově efektivní jako jiná opatření (25).

—

Cílená kontrola kvality. V tomto případě se certifikáty energetické náročnosti nevybírají náhodně, ale nezávislý kontrolní systém vybírá certifikáty energetické náročnosti podle kritérií, která zvyšují pravděpodobnost jejich nesprávnosti. Členské státy by se například mohly soustředit na certifikáty energetické náročnosti, které jsou velmi blízko prahové hodnotě, nebo na certifikáty energetické náročnosti, které jsou pro danou kategorii budov neobvykle vysoké/nízké. Členské státy by také mohly zaměřit své úsilí na konkrétní nezávislé odborníky. Členské státy by například mohly více kontrolovat ty odborníky, kteří vydávají neobvykle vysoký počet certifikátů energetické náročnosti. Díky specifickému zaměření na certifikáty energetické náročnosti, u nichž je větší pravděpodobnost, že budou neplatné, jsou kontroly nákladově efektivnější. Na druhou stranu může tato metoda snížit pravděpodobnost odhalení nových typů chyb nebo je náchylná ke zkreslení při výběru.

—

Částečné kontroly. Jsou podobné cílené kontrole kvality, ale vztahují se na konkrétní části certifikátů energetické náročnosti, které mohou členské státy považovat za relevantní. Nezávislé kontrolní systémy by se například mohly soustředit na hodnotu U budov, protože zjistily, že právě v této oblasti dochází k nejvíce chybám.

Typické chyby zjištěné při náhodných, cílených nebo částečných kontrolách jsou vhodnými kandidáty pro začleněné kontroly nebo doporučení. Výsledky kontrol mohou být rovněž použity k vypracování nebo aktualizaci materiálů pro odbornou přípravu.

Zavedení jednoho nebo více dodatečných kontrolních opatření (nad rámec celkového náhodného výběru vzorků) nutí odborníky více dbát na vícenásobné kontroly, což obecně zvyšuje jejich pozornost při posuzování a snižuje pravděpodobnost, že se dopustí chyb.

Členské státy mohou kombinovat několik těchto opatření a vzhledem k jejich účinnosti se jim to doporučuje.

8.3.5.   Prosazování/sankce

V souladu s článkem 34 (Sankce) mohou členské státy zavést sankce pro nezávislé odborníky, kteří nevystaví certifikáty energetické náročnosti dostatečné kvality, ať už omylem nebo úmyslně. Uplatňování sankcí je klíčovou součástí zajištění rovných podmínek. Veškeré uložené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy mají při uplatňování sankcí různé možnosti. Mohou:

—	požadovat opětovné vydání dotčeného certifikátu energetické náročnosti,

—	požadovat opětovné vydání řady certifikátů energetické náročnosti (pokud existuje podezření na chyby),

—	požadovat opětovné absolvování odborné přípravy nebo novou certifikaci,

—	uložit dočasný zákaz (např. zákaz vydávat certifikáty energetické náročnosti po dobu jednoho roku),

—	uplatnit trvalou ztrátu certifikace nebo kvalifikace,

—	uložit peněžité pokuty.

Členské státy by také měly zvážit odpovědnost nezávislých odborníků nad rámec prosazování a sankcí. Například ve Francii lze certifikát energetické náročnosti napadnout právní cestou, což může vést k ekonomické kompenzaci.

8.3.6.   Řízení celkové kvality

Jednotlivá opatření v oblasti kvality pravděpodobně nepřinesou požadované výsledky. Samotný cílený výběr vzorků může být méně nákladově efektivní než odborná příprava. Sankce bez odborné přípravy by byly nespravedlivé. A sankce bez spolehlivého mechanismu odhalování jsou slabším odstrašujícím prostředkem.

Z tohoto důvodu se doporučuje, aby členské státy zaujaly k nezávislému kontrolnímu systému strukturovaný a organizovaný přístup.

Projekt koordinovaného postupu v oblasti směrnice o energetické náročnosti budov od svého zrodu provedl rozsáhlou práci v oblasti analýzy a diskuse o různých přístupech ke kvalitě systémů certifikátů energetické náročnosti. Komise důrazně doporučuje konzultovat zjištění projektu koordinovaného postupu v oblasti směrnice o energetické náročnosti budov týkající se návrhu nezávislých kontrolních systémů. Tato zjištění se týkají všech prvků popsaných v kapitolách 8.3.1 až 8.3.6.

K dispozici jsou také rozsáhlé příručky a nástroje pro řízení kvality, k jejichž zohlednění jsou členské státy vyzývány.

8.4.   Nezávislé kontrolní systémy a databáze energetické náročnosti budov

Ustanovení čl. 20 odst. 8 požaduje, aby všechny vydané certifikáty energetické náročnosti byly nahrány do databází energetické náročnosti budov. To se vztahuje na úplný certifikát energetické náročnosti se všemi jeho výstupy a doporučeními a všechny údaje (tj. vstupní údaje) potřebné k výpočtu certifikátu energetické náročnosti. Nezávislý kontrolní systém vyžaduje tyto informace k vyhodnocení platnosti certifikátů energetické náročnosti a celkové kvality systému certifikátů energetické náročnosti.

Pro účely kvality a sledovatelnosti bod 2 osmý pododstavec přílohy VI požaduje, aby v případě změny nebo úpravy nového nebo stávajícího certifikátu energetické náročnosti byly vnitrostátní orgány (včetně nezávislého kontrolního systému) schopny v databázi energetické náročnosti budov identifikovat odborníka, který certifikát energetické náročnosti nahrál, změnil nebo upravil. To by mělo platit i pro certifikáty energetické náročnosti, které byly změněny zjednodušeným postupem aktualizace.

Aby byly databáze energetické náročnosti budov více kompatibilní s jinými databázemi, důrazně se doporučuje, aby všechny databáze používaly individuální identifikátory budovy nebo ucelené části budovy. Tyto identifikátory by mohly být propojeny například s katastrem nemovitostí.

Použití propojených databází lze využít také pro účely zajištění kvality. Například propojením databáze energetické účinnosti budov s vnitrostátní databází katastru nemovitostí by členské státy mohly zajistit, aby byly určité informace nebo údaje o budovách křížově kontrolovány nebo dokonce předem vyplňovány (např. rok výstavby, plocha budovy).

8.5.   Dostupnost certifikátů energetické náročnosti

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby členské státy zajistily, že certifikáty energetické náročnosti budou k dispozici potenciálním vlastníkům a nájemcům budov. Hlavní funkcí certifikátů energetické náročnosti je umožnit lidem zohlednit energetickou náročnost budovy při rozhodování o jejím nákupu nebo pronájmu. Proto je velmi důležitý okamžik, kdy je certifikát energetické náročnosti poskytnut. Při kontrole dostupnosti certifikátů energetické náročnosti by členské státy měly kontrolovat, zda jsou poskytovány včas. Například při prodeji je běžné zkontrolovat certifikát energetické náročnosti při výměně listin nebo po podpisu nájemní smlouvy v případě pronájmu. To však zaručuje pouze to, že certifikát energetické náročnosti byl poskytnut v určitém okamžiku procesu, což mohlo být příliš pozdě na to, aby to mělo vliv na rozhodovací proces.

Směrnice o energetické náročnosti budov vyžaduje, aby při nabízení budovy k prodeji nebo pronájmu byly v inzerátech uvedeny ukazatel a třída certifikátu energetické náročnosti. Příloha VI výslovně vyžaduje, aby členské státy ověřovaly viditelnost certifikátu energetické náročnosti. Dostupnost certifikátu energetické náročnosti v inzerátech znamená, že potenciální kupující nebo nájemce bude mít od začátku přístup k příslušným informacím certifikátu energetické náročnosti.

Vzhledem k nákladům na ověřování Komise doporučuje zaměřit úsilí na ty oblasti, kde je ověřování snazší a nákladově efektivnější. Členský stát by se například mohl zaměřit na ověřování uvádění hodnocení certifikátu energetické náročnosti na internetových stránkách realit, ve zpravodajských médiích nebo v nabídkách. Vzhledem k rozšířenosti internetových stránek jako způsobu vyhledávání nemovitostí a počtu budov, které se na těchto stránkách obvykle nacházejí, se jedná o hlavní místo pro použití automatických ověřovacích mechanismů.

Členské státy mohou využívat i další nástroje, jako jsou audity nebo kontroly reklamních médií, manuální průzkumy nemovitostí nebo fiktivní nákup. Tyto nástroje mohou být účinnou alternativou v případech, kdy automatické ověřování není možné (např. u fyzických realitních kanceláří), nebo k řešení konkrétních zjištěných nedostatků.

Ustanovení čl. 19 odst. 3 vyžaduje, aby členské státy zajistily společnou vizuální identitu certifikátů energetické náročnosti. Komise doporučuje, aby členské státy spolu s touto společnou vizuální identitou certifikátů energetické náročnosti vydaly pokyny, doporučení nebo povinnosti týkající se používání vizuální identity certifikátů energetické náročnosti v reklamních médiích. Sdělení jasného přístupu k používání společné vizuální identity by nejen usnadnilo používání automatických ověřovacích mechanismů, ale také by zajistilo jasnost pro inzerenty a uživatele a zabránilo by zmatkům.

8.6.   Zveřejňování informací o úrovních kvality

Bod 5 přílohy VI požaduje, aby členské státy pravidelně zveřejňovaly informace o nezávislém kontrolním systému. Komise doporučuje, aby tyto informace byly zveřejňovány po uplynutí hodnoceného období stanoveného v každém členském státě (např. alespoň jednou ročně). Účelem zpřístupnění těchto informací je zlepšit vnímání kvality certifikátů energetické náročnosti. Poskytováním aktuálních informací o procesu hodnocení a jeho výsledcích mohou členské státy vyvrátit některé mylné představy o certifikátech energetické náročnosti a jejich kvalitě.

Směrnice o energetické náročnosti budov vyžaduje, aby byly zpřístupněny alespoň tyto informace:

—	definice platného certifikátu energetické náročnosti – objasňuje význam pojmu „platný certifikát energetické náročnosti“ a úroveň kvality, která se od každého certifikátu energetické náročnosti očekává,

—	kvalitativní cíle systému certifikátů energetické náročnosti – poskytují informace o tom, jaká by měla být celková úroveň kvality systému, včetně dalších prvků (viz kapitola 4.1.5),

—	výsledky posouzení kvality – poskytují informace o skutečné úrovni kvality systému certifikátů energetické náročnosti. Komise doporučuje, aby členské státy zahrnuly tyto prvky:

—	výsledky procesu ověření náhodného vzorku (tj. % platných certifikátů energetické náročnosti),

—	souhrnný popis všech použitých opatření kvality,

—	shrnutí výsledků různých použitých nástrojů kvality (např. % platných certifikátů energetické náročnosti při cíleném výběru vzorků), včetně změn oproti předchozím letům,

—	pohotovostní opatření pro zlepšení celkové úrovně kvality certifikátů energetické náročnosti.

Výše uvedené informace mohou být zveřejněny v různých formátech (např. zpráva nebo aktualizovaná internetová stránka vedle databáze energetické náročnosti budov).

8.6.1.   Rozdíly mezi vypočtenou/odhadovanou a změřenou energetickou náročností

Rozdíly mezi vypočtenou/odhadovanou (hodnocení aktiva) a změřenou spotřebou energie označily členské státy za zdroj nedorozumění, které ovlivňuje vnímání systému certifikátů energetické náročnosti (26).

Jako informační nástroj by certifikát energetické náročnosti měl umožnit porovnávání různých budov. Téměř vždy to vyžaduje přístup k hodnocení aktiv založený na standardizovaných hodnotách pro více charakteristik a parametrů budovy, zejména těch, které souvisejí s využitím budovy, např. hodnoty týkající se počtu uživatelů, úrovní obsazenosti a intenzity spotřeby nesouvisející s energetickou náročností budovy. Jedná se o podobný přístup, jaký se používá při porovnávání různých výrobků (např. spotřebních výrobků, motorů nebo automobilů).

Běžnou mylnou představou o certifikátech energetické náročnosti je, že musí přesně převzít skutečnou spotřebu energie dané budovy. To vedlo ke vzniku takzvaného „rozdílu v energetické náročnosti“ mezi spotřebou energie uvedenou v certifikátu energetické náročnosti a změřenou spotřebou. V praxi může být rozdíl v energetické náročnosti způsoben řadou důvodů (bez zvláštního pořadí):

—	vliv chování uživatelů (očekávané rozdíly),

—	chyby ve výpočtu certifikátu energetické náročnosti,

—	nesprávná instalace prvků nebo systémů budovy (např. okna nedostatečně izolovaná proti průvanu, chybějící izolace, systémy nesprávně uvedené do provozu),

—	systémy nefungující správně (např. kotel nepracuje v kondenzačním režimu, tepelné čerpadlo pracuje při vyšších teplotách),

—	zhoršení nebo závady na systémech (např. porouchaný kotel, snížená úroveň ventilace).

Komise doporučuje členským státům, aby tyto mylné představy týkající se rozdílů mezi vypočtenou/odhadovanou (hodnocení aktiv) a změřenou spotřebou energie řešily ve svých veřejně dostupných informacích o úrovni kvality a v obecné komunikaci o certifikátech energetické náročnosti budov. Konkrétně by měly poskytnout informace a vysvětlení o vlastnostech certifikátu energetické náročnosti a o tom, jak lze zjistit a vyřešit příslušné rozdíly. Je důležité, aby uživatelé rozuměli účelu certifikátu energetické náročnosti a byli schopni na jeho základě přijímat odpovídající opatření.

Členské státy by k tomu mohly využít jednu nebo více z těchto možností:

—	zveřejnit informace o zásadách hodnocení aktiv, o tom, jak funguje a jaký typ rozdílů lze očekávat (např. typické rozsahy odchylek u určitých budov),

—	zajistit přístup k nezávislým odborníkům, jednotným kontaktním místům nebo jiným službám, které mohou poskytovat energetické poradenství,

—	poskytnout způsob, jakým mohou vlastníci nebo nájemci budov vznést námitku či dotazy ohledně výsledků certifikátu energetické náročnosti,

—

poskytnout uživatelům informace, jak posoudit, zda zjištěné rozdíly v energetické náročnosti souvisejí s užíváním budovy. Například: zvýšení teploty vytápění o 1 °C znamená zvýšení spotřeby energie o 5–10 %; zvýšení počtu osob zvyšuje spotřebu o x %. Naopak, zapnutí topení až v listopadu sníží spotřebu o x %. Tento typ informací lze také využít ke zvýšení povědomí uživatelů o významu chování uživatelů pro energetickou náročnost budovy,

—	zavést nástroje certifikátu energetické náročnosti, které umožňují uživatelům budov měnit určité parametry v certifikátu energetické náročnosti a sledovat rozdíly,

—	poskytnout kontrolní seznamy prvků nebo systémů, které je třeba v budově kontrolovat.

Členské státy mohou využívat i další relevantní komunikační nástroje související s certifikáty energetické náročnosti, jako jsou internetové stránky, často kladené dotazy, databáze energetické náročnosti budov, příručky, informační materiály a samotné certifikáty energetické náročnosti.