1)

Musí být článek 195 a článek 51 Smlouvy o fungování Evropské unie, také s ohledem na článek 345 SFEU, body 9 a 57 odůvodnění, čl. 1 odst. 5 a čl. 2 odst. 2 písm. a) a i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (1), vykládány v tom smyslu, že takové koncese na veřejný majetek v přímořských oblastech pro turistické a rekreační účely, jako je koncese žalující společnosti, která působí v odvětví cestovního ruchu a která na pozemcích ve vlastnictví státu trvale a nikoli příležitostně poskytuje nehospodářské služby obecného zájmu a vykonává činnosti ve veřejném zájmu, jako je ochrana veřejného majetku, ochrana veřejného zdraví a hygieny, ochrana práva osob se zdravotním postižením na přístup k helioterapii a koupání v moři, jakož i turistické, kulturní a ekologické činnosti, jsou vyloučeny z působnosti harmonizačních směrnic, jako je směrnice 2006/123/ES, nebo z působnosti článku 49 SFEU?

2)

Lze takové koncese na veřejný majetek v přímořských oblastech pro turistické a rekreační účely, jako je koncese žalující společnosti, jejíž držitel neposkytuje služby určené zadavatelem, ale vykonává hospodářskou činnost v oblasti státního majetku na základě dohody, která mu uděluje právo využívat určitý veřejný majetek nebo zdroje v rámci režimu soukromého nebo veřejného práva, v níž se stát omezuje na stanovení obecných podmínek použití, pokud se tyto koncese týkají přírodních zdrojů, v každém případě považovat za vyloučené z oblasti působnosti povolení podle směrnice 2006/123/ES o službách nebo koncesí na služby přeshraničního významu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí, a to ohledem na body 4 a 15 odůvodnění směrnice 2014/23/EU (2)?

3)

Bez ohledu na odpovědi na předchozí otázky spadají takové koncese na veřejný majetek v přímořských oblastech pro turistické a rekreační účely, jako je koncese žalující společnosti, které byly uděleny před 28. prosincem 2009 a jejichž platnost byla zákonem několikrát prodloužena na dobu neurčitou, naposledy podle čl. 24 odst. 3f nařízení vlády s mocí zákona č. 113 ze dne 24. června 2016, bez nového koncesního titulu a bez podstatné změny koncese, v každém případě mimo oblast působnosti směrnice 2006/123/ES ve smyslu článku 44 této směrnice o službách, jakož i, analogicky nebo přímo, ve smyslu článku 43 směrnice 2014/23/EU?

4)

Bez ohledu na odpovědi na předchozí otázky je článek 12 směrnice 2006/123/ES v každém případě nepoužitelný na takové koncese na veřejný majetek v přímořských oblastech pro turistické a rekreační účely, jako je koncese žalující společnosti, v okamžiku, kdy italská vláda jako vlastník veřejného majetku v přímořských oblastech prostřednictvím Presidenza del Consiglio dei Ministri (předsednictvo Rady ministrů, Itálie) oficiálním sdělením ze dne 6. října 2023 oznámila, že neexistuje nedostatek přírodních pobřežních zdrojů, s přihlédnutím k celostátním údajům, na základě obecného a abstraktního přístupu, který je přiměřený a nediskriminační, a porušuje jednání Evropské komise, která ve svém odůvodněném stanovisku ze dne 16. listopadu 2023, jímž bylo ukončeno řízení o nesplnění povinnosti č. 2020/4118 zahájené formálním upozorněním ze dne 3. prosince 2020, zpochybnila údaje členského státu o neexistenci nedostatku přírodních zdrojů, pohrozila podáním žaloby pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU k Soudnímu dvoru a poskytla nebo umožnila maximální šíření informací o úplném znění odůvodněného stanoviska, článek 4 Smlouvy o Evropské unii a zásadu loajální spolupráce?