Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 11. září 2025 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal Supremo – Španělsko) – D.E. v. Banco Santander SA

[Věc C-687/23 (1) , Banco Santander (Řešení krize Banco Popular III)]

(Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2014/59/EU - Řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků - Obecné zásady - Článek 34 odst. 1 písm. a) a b) - Rekapitalizace z vnitřních zdrojů - Odpis kapitálových nástrojů - Účinky - Článek 53 odst. 1 a 3 - Článek 60 odst. 2 první pododstavec písm. b) a c) - Ochrana práv akcionářů a věřitelů - Nabytí kapitálových nástrojů - Nesprávné a chybné informace uvedené v prospektu, který má být zveřejněn mimo jiné i při veřejné nabídce cenných papírů - Žaloba na prohlášení neplatnosti smlouvy o nabytí kapitálových nástrojů - Žaloba na náhradu škody - Žaloby podané před přijetím opatření k řešení krize)

(C/2025/5797)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobce: D.E.

Žalovaná: Banco Santander SA

Výrok

Ustanovení čl. 34 odst. 1 písm. a) a b), čl. 53 odst. 1 a 3, jakož i čl. 60 odst. 2 prvního pododstavce písm. b) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012,

musí být vykládána v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby nároky vyplývající z žaloby na neplatnost smlouvy o úpisu podřízených dluhopisů konvertovaných na akcie a z žaloby na náhradu škody, které vycházejí z nedodržení informačních požadavků vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS, byly považovány za nároky spadající do kategorie závazků nebo pohledávek „existujících“, resp. „vzniklých“ v okamžiku řešení krize dotčené úvěrové instituce ve smyslu čl. 53 odst. 3 a čl. 60 odst. 2 prvního pododstavce písm. b) směrnice 2014/59, jestliže byly tyto žaloby podány před úplným odpisem akcií základního kapitálu této úvěrové instituce v režimu řešení krize.

(1) Úř. věst. C, C/2024/1837.