1)

Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010,

musí být vykládán v tom smyslu, že

odměna za služby v rámci skupiny, které mateřská společnost poskytuje dceřiné společnosti a které jsou podrobně popsány ve smlouvě, vypočítaná podle metody doporučené směrnicí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a odpovídající části provozní marže přesahující 2,74 % realizované uvedenou dceřinou společností představuje protiplnění za poskytnutí služby za úplatu, které spadá do působnosti daně z přidané hodnoty.

2)

Články 168 a 178 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2010/45, musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby daňová správa vyžadovala od osoby povinné k dani, která uplatňuje nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu, předložení jiných dokladů než faktury k prokázání existence služeb uvedených na této faktuře a jejich použití pro účely zdanitelných plnění této osoby povinné k dani, pokud je předložení těchto důkazů pro tyto účely nezbytné a přiměřené.