Žaloba podaná dne 4. srpna 2025 – Mayaleh v. Rada

(Věc T-551/25)

(C/2025/5358)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Adib Mayaleh (Paříž, Francie) (zástupci: A. Vey a V. Bavay, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl, že je tato žaloba v plném rozsahu přípustná a opodstatněná a že veškeré žalobní důvody, které jsou v ní uvedeny, jsou opodstatněné;

—

v souladu s článkem 277 SFEU konstatoval, že čl. 28 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2013/255/SZBP, ve znění rozhodnutí 2025/1096 (1), je protiprávní, jelikož je neslučitelný se zásadami legality, individuální odpovědnosti, proporcionality a s články 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“);

—	určil, že napadené akty mohou být částečně zrušeny;

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/1096 ze dne 27. května 2025, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii, v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2025/1094 (2) ze dne 27. května 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii, v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod, vycházející z námitky protiprávnosti domněnky odpovědnosti stanovené v čl. 28 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2013/255/SZBP.

Žalobce tvrdí, že domněnka, která umožňuje, aby byli bývalí syrští ministři po květnu 2011 automaticky zařazeni na sankční seznamy bez individuálního posouzení, je protiprávní. Tato vyvratitelná domněnka neoprávněně obrací důkazní břemeno, když od osoby zařazené na seznam vyžaduje, aby prokázala neexistenci vazby na režim, ačkoli Radě přísluší, aby jednoznačně prokázala nezbytnost zachování opatření. Tento mechanismus porušuje zásady legality, individuální odpovědnosti, proporcionality, jakož i práva na řádnou správu a na účinnou právní ochranu zaručenou Listinou. Rovněž zbavuje podstaty povinnost každoročního a individualizovaného přezkumu stanovenou v čl. 32 odst. 4 nařízení č. 36/2012.

2.	Druhý žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci.

Žalobce zdůrazňuje, že skutečnost, že vůči němu byly zachovány sankce navzdory pádu syrského režimu v prosinci 2024 a nové institucionální situaci, zkresluje původní preventivní cíl omezujících opatření. Automatické prodloužení bez prokázání aktuální úlohy nebo schopnosti uplatňovat vliv mění sankci na sankční opatření, což je v rozporu s judikaturou a cíli sledovanými unijním právem, což představuje zneužití pravomoci Rady.

3.	Třetí žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení.

Žalobce má za to, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když vycházela pouze z funkcí, které vykonával v minulosti (guvernér centrální banky do roku 2016 a ministr hospodářství v letech 2016 a 2017), aniž prokázala vazbu na syrský režim či jeho podporovatele, činnost pro tento režim či jeho podporovatele nebo skutečný či současný vliv na tento režim či jeho podporovatele. Ve spisu Rady není nic, co by naznačovalo současné obcházení opatření nebo riziko jejich obcházení. Předložené písemnosti jsou staré, pocházejí z doby před pádem režimu, a naopak prokazují neexistenci jakéhokoli vlivu nebo pravomoci ministrů od roku 2024. Naopak několik objektivních indicií svědčí o marginalizaci žalobce od roku 2017, o jeho bydlišti ve Francii, o neexistenci jakékoliv veřejné nebo soukromé činnosti, která by mohla odůvodnit zachování omezujícího opatření.

4.	Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady proporcionality.

Konečně je žalobce toho názoru, že jeho ponechání na seznamech se vzhledem k neexistenci jakýchkoli osobních a konkrétních důkazů jeví jako zjevně nepřiměřené s ohledem na jeho současnou situaci. Toto opatření, přijaté v roce 2012, závažně a trvale zasahuje do jeho základních práv: nemožnost vykonávat výdělečnou činnost, zásah do jeho soukromého a rodinného života, zmrazení jeho majetku, sociální a profesní stigmatizace atd. Toto opatření již podle všeho není vhodné či nezbytné pro sledování cíle obecného zájmu, ale způsobuje neodůvodněnou individuální újmu v rozporu se zásadou proporcionality.

---

(1)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/1096 ze dne 27. května 2025, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. L, 2025/1096).

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2025/1094 ze dne 27. května 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. L, 2025/1094).