—

zrušil rozhodnutí Europolu ze dne 15. října 2024, kterým byla zamítnuta žádost ze dne 19. června 2024 podaná na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie o setrvání ve služebním poměru po dobu dalšího roku;

—

zrušil rozhodnutí Management Board Complaints Committee ze dne 25. března 2025, kterým byla zamítnuta žaloba ze dne 9. prosince 2024 podaná na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie;

—

uložil náhradu škody ve výši 248 621,28 eur, k níž je třeba přičíst morální újmu spojenou se stresem a nejistotou v důsledku tohoto řízení a vyčíslenou podle zásad ekvity na 2 000 eur, která má být zaplacena spolu s úroky a valorizací od okamžiku vzniku nároku až do skutečného zaplacení;

—

uložil Europolu náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti podle článku 277 SFEU. Porušení zákona z hlediska porušení nejvyšších právních zásad (články 20 a 21 Listiny základních práv, článek 1d služebního řádu a směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (1)).

V tomto ohledu žalobce vznáší námitku protiprávnosti článku 6 rozhodnutí Europolu EDOC #1363704v2 v rozsahu, v němž vylučuje dočasné zaměstnance, kteří již uzavřeli druhou smlouvu, z možnosti prodloužení doby trvání smlouvy až na deset 10 let. Toto vyloučení porušuje zásady rovnosti a zákazu diskriminace zakotvené v článcích 20 a 21 Listiny základních práv, v článku 1d služebního řádu úředníků Evropské unie, ve směrnici 1999/70/ES a v PŘOZ (pracovní řád ostatních zaměstnanců). Ze stejných důvodů se domáhá přímého zrušení individuálních rozhodnutí. Rozdíl se týká zaměstnanců, kteří se nacházejí v obdobné nebo srovnatelné situaci, kteří jsou bez objektivního a rozumného odůvodnění finančně a sociálně znevýhodněni. Každý, na něhož se vztahuje prodloužení, totiž může pobírat platy a valorizace, které jsou výhodnější než ty vnitrostátní, a to rovněž díky osvobození od daně podle protokolu č. 7.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení pravidel časové posloupnosti právních předpisů. Nesprávné právní posouzení. Časová posloupnost právních předpisů vyžaduje, aby se nová obecná a abstraktní pravidla vztahovala i na situace, které vznikly v době platnosti dřívějšího právního předpisu, jehož účinky přetrvávají v okamžiku, kdy vstoupí v platnost nový právní předpis. Smlouva žalobkyně byla ještě platná dne 21. března 2024, když vstoupilo v platnost rozhodnutí obecné a abstraktní povahy, a tudíž měla být dotčena právními účinky tohoto rozhodnutí.