1.

zdůrazňuje, že bezpečnost evropského kontinentu je ohrožena tak závažným způsobem, že to nemá v období od druhé světové války obdoby; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nárůstem geopolitických rozdílů, novými a znovu vznikajícími imperialistickými ambicemi autoritářských mocností usilujících o dominanci, systémovým soupeřením velkých mocností, nacionalistickým unilateralismem, šířením terorismu, včetně džihádistického terorismu, nad nuceným vysídlováním civilního obyvatelstva a záměrnými útoky na civilisty a infrastrukturu a nad přednostním a stále častějším využíváním síly a násilí ze strany některých zlovolných subjektů k prosazování svých politických a ekonomických cílů a zájmů nebo k řešení sporů;

2.

vyjadřuje v této souvislosti hluboké znepokojení nad zjevnou změnou postoje Spojených států k ruské útočné válce, který spočívá v otevřeném obviňování Ukrajiny z probíhající války, pozastavení vojenské pomoci USA a snaze donutit Ukrajinu, aby se vzdala svého legitimního práva na sebeobranu; vyjadřuje hluboké politování nad veškerými pokusy o vydírání ukrajinského vedení, aby se vzdalo ruskému agresorovi, pouze za účelem oznámení „mírové dohody“, a domnívá se, že současný pokus vlády USA vyjednat dohodu o příměří a mírovou dohodu bez zapojení EU, která se bude muset v konečném důsledku vypořádat s jeho výsledkem, je kontraproduktivní, jelikož upevňuje postavení agresivní strany, což ukazuje, že agresivní politika není trestána, ale odměňována; je opatrně optimistický, pokud jde o návrh třicetidenní dohody o příměří; připomíná, že příměří může být účinným nástrojem k pozastavení nepřátelských akcí, pouze pokud jej bude agresor neomezeně dodržovat; očekává proto, že Rusko s ním bude souhlasit a bude jej dodržovat tím, že zastaví veškeré útoky na Ukrajinu, její vojenské pozice, civilní obyvatelstvo, infrastrukturu a území; vzhledem k tomu, že Rusko v minulosti několikrát porušilo předchozí dohody, dospěl nicméně k závěru, že míru lze dosáhnout pouze zajištěním silnějšího postavení Ukrajiny na základě jednoznačných bezpečnostních záruk; je naopak toho názoru, že jakékoli urovnání, které podkopává legitimní ambice Ukrajiny, jako je její právo zvolit si vlastní bezpečnostní opatření, nebo které postrádá důvěryhodné bezpečnostní záruky, bude představovat riziko, že Ukrajina a další evropské země budou vystaveny novým ruským útokům; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že vláda USA hlasovala ve Valném shromáždění OSN a v Radě bezpečnosti OSN o rezolucích týkajících se třetího výročí vypuknutí ruské útočné války ve shodě s ruskou vládou;

3.

domnívá se, že geopolitické scéna na Ukrajině, Blízkém východě, v Jihočínském moři a v indicko-tichomořském regionu je stále více propojena, neboť zejména Rusko a Čína prohlubují své vazby a představují významnou výzvu pro mír a bezpečnost na celém světě a pro mezinárodní řád založený na pravidlech, kterou musí mezinárodní společenství vyřešit; poukazuje na rostoucí počet útoků a hybridních hrozeb, které se zaměřují mj. na podrývání demokratických hodnot a struktur v průběhu voleb a také na narušení soudržnosti a oddanosti občanů evropským společnostem vyznávajícím tyto hodnoty a zásady právního státu; domnívá se, že tento trend představuje změnu paradigmatu, neboť převrací logiku budování mezinárodní bezpečnosti na základě dodržování mezinárodního práva, mezinárodního řádu založeného na pravidlech a multilateralismu;

4.

uznává měnící se povahu globálních bezpečnostních hrozeb a poukazuje na zásadní roli, kterou při zajišťování trvalého mezinárodního míru a bezpečnosti hraje vedle vojenského úsilí diplomacie, rozvojová spolupráce a kontrola zbraní a odzbrojování; konstatuje však, že diplomatické snahy zaměřené na budování míru a bezpečnosti mají v poslední době jen omezený dopad; zdůrazňuje, že trvalého celosvětového míru a stability nelze dosáhnout pouze na základě vojenských opatření, ale že jsou zapotřebí komplexní strategie, které by řešily základní příčiny nestability, jako je chudoba, nerovnost, selhání veřejné správy a změna klimatu; poukazuje na to, že iniciativa EU Global Gateway a další rozvojové programy by měly být v souladu s bezpečnostními cíli a podporovat odolné společnosti prostřednictvím prosazování hospodářského růstu podporujícího začlenění, řádné veřejné správy a lidských práv;

5.

velmi vítá společnou bílou knihu o evropské připravenosti k obraně (25), v níž je předložen propracovaný ambiciózní plán, jak zajistit větší bezpečnost Evropy; vyzývá Komisi a členské státy, aby urychleně a neprodleně zavedly nejrůznější ambiciózní prvky, neboť Evropa musí být schopna odrazovat agresory a bránit se na všech frontách, převzít v otázkách bezpečnosti vedení a rychle jednat a vyrábět obranné vybavení pro své vlastní potřeby;

6.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby si EU uvědomila výzvy, které představují četné a neustále se vyvíjející hrozby ohrožující její bezpečnost, a řešila je a aby za tímto účelem začala uplatňovat dokonalejší nová politická opatření a přijímat kroky, které by EU a jejím členským státům umožnily kolektivně zajistit důsledné posílení své obrany v Evropě, tak aby byla zajištěna bezpečnost všech členských států EU a jejich občanů, a zvýšit svou akceschopnost na celosvětové úrovni;

7.

domnívá se, že základním pilířem zahraniční politiky EU by měla zůstat diplomacie;

8.

připomíná, že je důležité, aby Evropská unie dosáhla větší strategické svrchovanosti a připravenosti k obraně, jak je uvedeno ve Strategickém kompasu, a zajistila tak soulad svých cílů s kolektivními svrchovanými zájmy svých členských států a s širší vizí evropské bezpečnosti a obrany; je si v tomto ohledu vědom toho, že některé členské státy dlouhodobě zastávají politiku vojenské neutrality, a respektuje právo každého členského státu stanovit si vlastní bezpečnostní politiku;

9.

zdůrazňuje, že je důležité i nadále využívat čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU týkající se vzájemné pomoci, který zajišťuje solidaritu mezi členskými státy, zejména těmi, které jsou díky své zeměpisné poloze přímo vystaveny bezprostředním hrozbám a výzvám, a to nehledě na to, zda jsou členy NATO; vyzývá k přijetí konkrétních kroků, které by zajistily vypracování skutečné politiky solidarity EU, mj. vyjasněním praktických ujednání v případě, že některý členský stát aktivuje čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU, a souvislosti mezi čl. 42 a odst. 7 Smlouvy o EU a článkem 5 Severoatlantické smlouvy;

10.

konstatuje, že od založení SBOP před 25 lety bylo při rozvoji společných evropských obranných schopností, průmyslové kapacity a připravenosti k obraně dosaženo celkově jen omezeného pokroku a že se tato oblast potýká s nedostatečnými investicemi; s politováním konstatuje, že navzdory ambici vytvořit společnou unijní obrannou politiku, jak je stanoveno v čl. 42 odst. 2 Smlouvy o EU, stále nebyly přijaty žádné konkrétní kroky;

11.

zdůrazňuje, že ačkoli posilujeme vlastní obranu, naše spojenectví a spolupráce se Spojenými státy jsou i nadále mimořádně důležité, stejně jako koordinace s NATO, a to jak při rozvoji kapacit, tak při výměně utajovaných informací; uznává, že v důsledku výzev v jiných regionech došlo ke změně bezpečnostních priorit Spojených států, což vyžaduje, aby Evropa převzala plnou odpovědnost za svou vlastní obranu;

12.

trvá na tom, že v oblasti obrany je nutné zaujmout jednoznačně společný postoj, vytvořit společnou politiku a prosazovat společnou snahu a zajistit v rámci SBOP Evropské unie změnu paradigmatu, která by umožnila, aby EU reagovala ve svém sousedství a na globální scéně rozhodně a účinně, aby chránila své hodnoty, zájmy a občany a prosazovala své strategické cíle; poukazuje na to, že je důležité ukázat EU jako silného a jednotného mezinárodního aktéra schopného strategičtějšího a samostatnějšího jednání, který by se bránil případným nepřátelským útokům a podporoval své partnery a který by dokázal zajistit mír, udržitelný rozvoj a demokracii; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby EU a její členské státy i nadále pracovaly na vytvoření společné strategické kultury v oblasti bezpečnosti a obrany; poukazuje na to, že je zapotřebí, aby členské státy společně přemýšlely nad budoucností své politiky a doktríny odstrašení a nad tím, jak se přizpůsobit měnícímu se bezpečnostnímu prostředí v Evropě; zdůrazňuje dále, že za účelem vypracování ucelené zahraniční a obranné politiky musí EU upevnit svou demokratickou a nezávislou strukturu, posílit své rozhodovací procesy a rozšířit svou operační autonomii;

13.

vítá cíle předsedkyně Komise, která chce vybudováním skutečné evropské obranné unie zahájit novou éru evropské obrany a bezpečnosti; vítá jmenování Andriuse Kubiliuse, vůbec prvního komisaře pro obranu a vesmír, jehož úkolem je spolupracovat s místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou; vítá zveřejnění bílé knihy o budoucnosti evropské obrany; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její členské státy přijaly při vytváření definice Evropské obranné unie prioritní opatření a připravily budoucí kroky, které by zajistily připravenost EU na obranu, zejména s ohledem na hrozbu, kterou představuje Rusko, a aby navýšily odstrašující a operační kapacity jakožto obranný nástroj v době války a zároveň naplňovaly civilní a humanitární potřeby, a využily tak koncepci „dvojího užití“;

14.

vítá pětibodový plán „ReArm Europe“, který předložila předsedkyně Komise dne 4. března 2025;

15.

vítá výsledky mimořádného zasedání Evropské rady konaného dne 6. března 2025 a závěry zasedání Evropské rady ze dne 20. března 2025;

16.

oceňuje, že do bílé knihy byly zapracovány požadavky Parlamentu týkající se nutnosti zajistit ochranu pozemních, vzdušných a námořních hranic EU před vojenskými a hybridními hrozbami; vítá schválení východního hraničního štítu a opakuje, že podporuje pobaltskou obrannou linii;

17.

vítá zveřejnění Strategie unie připravenosti EU a zdůrazňuje, že opatření EU musí být holistická a musí se zabývat všemi rozměry bezpečnosti – vnějšími, vnitřními, sociálními i hospodářskými; je pevně přesvědčen, že pouze takový komplexní přístup zajistí dlouhodobou podporu veřejnosti; zdůrazňuje, že opatření nastíněná v bílé knize a ve Strategii unie připravenosti se musí vzájemně doplňovat a posilovat;

18.

vyzývá EU a její členské státy, aby urychlily plnění svých závazků v rámci Versailleského prohlášení a převzaly větší odpovědnost za svou obranu a bezpečnost, mj. na základě dosažení větší strategické autonomie a navýšení obranných a odstrašujících kapacit, zejména na svých východních hranicích; zdůrazňuje, že základním kamenem evropské kolektivní obrany je i nadále NATO a transatlantické partnerství se Spojenými státy a že EU a NATO hrají v rámci podpory mezinárodního míru a mezinárodní bezpečnosti konzistentní úlohu, která se vzájemně doplňuje a posiluje; připomíná, že pokud bude EU silnější a schopnější v oblasti bezpečnosti a obrany, bude to mít pozitivní vliv na globální a transatlantickou bezpečnost jako doplněk k NATO; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy EU a Evropská unie jako celek zintenzivnily své úsilí prostřednictvím vyšších cílených společných investic, společného nákupu obranných produktů, které by byly z větší části konstruovány a vyráběny v EU, a budování rozsáhlejších společných kapacit, mj. na základě jejich sdružování a společného využívání, čímž posílí své ozbrojené síly, které mohou být nasazeny v rámci operací na vnitrostátní úrovni či v rámci NATO nebo EU; zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí zajistit, aby podstatná a větší část jejich vojenského vybavení nepodléhala restriktivním předpisům třetích zemí;

19.

souhlasí s ambicí posílit evropský pilíř v rámci NATO a zdůrazňuje, že rozvoj evropské obranné unie musí jít ruku v ruce s prohlubováním spolupráce mezi EU a NATO, a to s plným využitím jedinečných kapacit každé z těchto organizací;

20.

zdůrazňuje potřebu úzké koordinace, pokud jde o odstrašování a spolupráci mezi EU a NATO, pokud jde o rozvoj soudržných, doplňkových a interoperabilních obranných kapacit a posílení průmyslových výrobních kapacit; zdůrazňuje, že evropský pilíř v rámci NATO spočívá zejména ve společném pořizování strategických podpůrných schopností nebo strategických zbraňových systémů, které jsou často příliš nákladné pro jeden členský stát, jako jsou schopnost doplňování paliva ve vzduchu, schopnosti v oblasti velení a řízení, hypersonické zbraně, vrstvená protivzdušná obrana, schopnosti elektronického boje a systémy protivzdušné a protiraketové obrany; domnívá se, že evropská přidaná hodnota spočívá ve společném vývoji nebo nákupu těch prostředků a systémů, které jednotlivým členským státům silně chybí; poukazuje na to, že rozvoj schopností EU posiluje evropský pilíř NATO, čímž přispívá k transatlantické bezpečnosti; vyzývá ke zřízení pravidelné konference o evropských politikách v oblasti vyzbrojování a obrany, která by zajistila úzkou koordinaci a doplňkovost úsilí obou organizací a jejich členských států v oblasti rozvoje schopností a zároveň zabránila zbytečnému a nefunkčnímu zdvojování; vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že úsilí EU v oblasti obrany bude v souladu s cíli procesu obranného plánování NATO; dále vyzývá k tomu, aby veškerá podpora Evropského mírového nástroje spočívající v poskytování vybavení byla prováděna v koordinaci s NATO, díky čemuž bude účinnější a zabrání se zbytečnému zdvojování;

21.

trvá proto na tom, že EU musí přijmout vůči Ukrajině bezpečnostní závazky, jak se doporučuje v Kyjevském bezpečnostním paktu, aby Rusko odradila od další agrese;

22.

zdůrazňuje, že finanční podpora, kterou EU a její členské státy Ukrajině poskytují, přesahuje finanční podporu poskytovanou kteroukoli jinou zemí, což odráží jedinečné odhodlání, s jakým je Unie připravena této zemi pomáhat; podtrhuje, že úloha EU při všech jednáních, která mají dopad na bezpečnost Evropy, musí být úměrná její politické a ekonomické váze; opětovně potvrzuje, že jednání o evropské bezpečnosti nemohou probíhat bez účasti Evropské unie;

23.

znovu poukazuje na závěry Evropské rady ze dne 20. března 2025, které vyslovují podporu principu „míru prostřednictvím síly“, a zdůrazňuje, že Ukrajina musí být v co nejsilnějším postavení, než bude moci začít s Ruskem jednat;

24.

zdůrazňuje, že komplexní mírová dohoda, jež bude respektovat nezávislost, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny, musí být doprovázena spolehlivými a důvěryhodnými bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu s cílem odradit Rusko od další agrese v budoucnu; vítá úsilí, které bylo v tomto ohledu zahájeno s podobně smýšlejícími partnery a partnery NATO; vítá závěry Evropské rady ze dne 20. března 2025, v nichž se zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou připraveny přispět k bezpečnostním zárukám, zejména podporou schopnosti Ukrajiny účinně se bránit;

25.

znovu potvrzuje, že stojí pevně za EU a jejími členskými státy, které v reakci na ruskou útočnou válku projevují Ukrajině solidaritu, a souhlasí s tím, aby jí včas poskytovaly veškeré vojenské prostředky – a to ve správném čase –, které jsou nezbytné k obraně, odražení ruských ozbrojených sil a jejich zástupných sil, ukončení konfliktu a obnovení její územní celistvosti v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic; plně proto podporuje „dikobrazí strategii“ pro Ukrajinu, jak je stanovena v bílé knize; vítá společné bezpečnostní závazky mezi EU a Ukrajinou, jakož i dvoustranné bezpečnostní dohody, které Ukrajina uzavřela s několika členskými státy; zdůrazňuje, že tyto závazky a dohody jsou součástí širšího mezinárodně koordinovaného balíčku bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, včetně toho, že skupina G7 zahájila mnohostranný rámec pro jednání o dvoustranných bezpečnostních závazcích a opatřeních ve prospěch Ukrajiny; domnívá se, že bez rozhodné vojenské podpory EU nebude Ukrajina schopna dosáhnout vítězství proti Rusku; důrazně opakuje svou výzvu členským státům EU, aby urychleně plnily své závazky a dodaly Ukrajině zbraně, bojová letadla, drony, protivzdušnou obranu, zbraňové systémy a střelivo, včetně střel s plochou dráhou letu vypouštěných ze vzduchu a systémů typu země-země, a aby výrazně zvýšily jejich příslušná množství; bere na vědomí úspěšné dodání 1 milionu kusů dělostřelecké munice na Ukrajinu, jak bylo dohodnuto Radou v březnu 2023, a to navzdory politováníhodnému devítiměsíčnímu zpoždění; bere na vědomí významný pokrok v oblasti kapacity EU pro výrobu dělostřelecké munice, která přispívá k připravenosti EU a její schopnosti podporovat Ukrajinu; zdůrazňuje význam posílení ukrajinských schopností v oblasti boje proti bezpilotním letounům jako zásadního prvku v boji proti vzdušným hrozbám a udržení operační bezpečnosti; vyzývá k poskytnutí specializovaného vybavení a odborných znalostí, které ukrajinským silám umožní rychle identifikovat a sledovat nepřátelské aktivity bezpilotních letounů a reagovat na ně, a zajistit tak důkladnou ochranu vojenské i civilní infrastruktury; žádá členské státy EU o zrušení veškerých omezení, jež brání Ukrajině, aby v souladu s mezinárodním právem používala západní zbraňové systémy proti legitimním vojenským cílům v Rusku; vyzývá Radu, aby se zavázala k převodu veškerého zabaveného vojenského vybavení nebo střeliva z operací a misí EU v rámci EU i mimo ni na Ukrajinu; znovu opakuje svůj postoj, že všechny členské státy EU a spojenci v NATO by se měly společně i jednotlivě zavázat ke každoroční vojenské podpoře Ukrajiny částkou ne nižší než 0,25 % svého HDP;

26.

poukazuje na přirozené právo Ukrajiny zvolit si vlastní osud a připomíná svůj požadavek, aby Ukrajina a EU byly odpovídajícím způsobem zapojeny do probíhajících jednání mezi Spojenými státy a Ruskem;

27.

pozitivně hodnotí „dánský model“ podpory Ukrajiny, který spočívá v nákupu obranných schopností vyráběných přímo na Ukrajině; vyzývá EU a její členské státy, aby tento model vehementně podpořily a plně využily jeho potenciál, neboť kapacita obranného průmyslu Ukrajiny, není dostatečně využita, podle odhadů jen asi z 50 %, a přináší oběma stranám řadu výhod, jako je levnější vybavení, rychlejší a bezpečnější logistika a snadnější odborná příprava a údržba;

28.

vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily Ukrajinu při rozšiřování mezinárodní koalice na podporu jejího vítězného a mírového plánu, jejž představil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jako jedinou schůdnou cestu k obnovení svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny na základě mezinárodního práva, a aby tak Rusko, jeho vedení a spolupachatele, zejména běloruský režim, pohnaly k odpovědnosti za vedení útočné války proti Ukrajině, páchání válečných zločinů a zločinu agrese a zajistily ruské odškodnění a další platby za rozsáhlé škody způsobené na Ukrajině; zdůrazňuje, že všechny iniciativy směřující k ukončení tohoto konfliktu musí mít podporu Ukrajiny a v konečném důsledku i jejího lidu;

29.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby mobilizovala větší diplomatickou podporu pro Ukrajinu a sankce uvalené na Rusko, a to s využitím celého spektra souboru diplomatických nástrojů, a aby vybídla členské státy EU k tomu, aby zvažovaly uložení sekundárních sankcí; vyjadřuje politování nad tím, že ve zbraních a zbraňových systémech používaných Ruskem proti Ukrajině byly nalezeny některé součásti západního původu, a vyzývá EU a její členské státy, aby důsledněji uplatňovaly sankce; vyzývá členské státy k přijetí dalších opatření a ke vzájemné spolupráci s cílem zastavit ruskou stínovou flotilu;

30.

důrazně odsuzuje úlohu, kterou při pomoci ruské útočné válce proti Ukrajině hraje Severní Korea prostřednictvím výcviku severokorejských jednotek a jejich nasazení v Rusku za účelem přímé účasti na válce nebo podpory ruských ozbrojených sil; co nejdůrazněji rovněž odsuzuje dodávky vojenského vybavení a zbraní aktivně nasazených na bojišti ze strany Severní Koreje a její zapojení do obcházení sankcí; považuje kroky Severní Koreje za zjevné porušení mezinárodních norem a varuje před nebezpečným a značným rizikem eskalace, kterou představují pro Evropu a širší mezinárodní společenství; s vážným znepokojením zdůrazňuje riziko, že Severní Korea využívá bojiště na Ukrajině jako platformu pro studium pokročilých bojových taktik, včetně války s drony, s cílem uplatňovat tyto techniky v potenciálních budoucích konfliktech; vyjadřuje rozhořčení nad skutečností, že několik dalších zločinných států aktivně podporuje útočnou válku Ruska proti Ukrajině, mimo jiné včetně Íránu; v této souvislosti odsuzuje převody dronů Šahed, munice a balistických raket z Íránu do Ruska, což zvyšuje riziko možného vojenského zapojení Islámských revolučních gard do útočné války Ruska proti Ukrajině; je pevně přesvědčen, že EU a mezinárodní společenství na to musí důrazně reagovat kombinací diplomatických, vojenských a hospodářských opatření a především tím, že Ukrajině poskytnou větší podporu s cílem posílit její obranu proti této alianci zločinných států, kterou vybudovalo Rusko; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu důležité úzce spolupracovat s vládou USA v období 2025–2029;

31.

zdůrazňuje význam Evropského mírového nástroje, který má zásadní význam pro podporu poskytování vojenských kapacit a výcviku ukrajinským ozbrojeným silám a zároveň usnadňuje koordinaci pro všechny zúčastněné strany prostřednictvím mechanismu informačního střediska v rámci Vojenského štábu EU; vítá zřízení zvláštního fondu pomoci Ukrajině v rámci Evropského mírového nástroje a vyzývá k navýšení finančních zdrojů na vojenskou pomoc Ukrajině prostřednictvím tohoto nástroje a zároveň k poskytnutí střednědobého finančního výhledu; naléhavě vyzývá maďarskou vládu, aby okamžitě ukončila své úsilí o bránění akcím EU na podporu Ukrajiny a aby zrušila své veto, pokud jde o prodloužení období obnovení sankcí EU a vojenskou podporu z Evropského mírového nástroje Ukrajině, včetně dohodnuté náhrady pro členské státy EU za vojenskou pomoc, kterou poskytly; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že veto maďarské vlády zablokovalo otevření nové tranše výdajů na podporu ukrajinských ozbrojených sil a zabránilo uvolnění částečné úhrady ve výši 6,6 miliardy EUR členským státům EU poskytujícím Ukrajině vojenskou podporu; naléhavě vyzývá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby nalezly inovativní řešení, která by mohla tyto překážky odstranit a kompenzovat tyto škrty ve financování; vybízí členské státy, aby vypracovaly předvídatelné soupisy vojenských schopností založené na scénářích, které půjde poskytnout v rámci Evropského mírového nástroje, s cílem zajistit, aby byly rychle získány od členských států krátkodobé kapacity a aby byly neprodleně poskytnuty a aby docházelo k dlouhodobému poskytování kapacit, které pomáhají Ukrajině obnovit odstrašující účinek, a to bylo zajištěno v předvídatelném časovém rámci, v případě potřeby v koordinaci se zeměmi mimo EU; oceňuje, že veškerá vojenská pomoc a dodávky zbraní v rámci Evropského mírového nástroje byly plně v souladu se společným postojem EU k vývozu zbraní, mezinárodním právem v oblasti lidských práv a humanitárním právem a zároveň zajistily odpovídající transparentnost a odpovědnost;

32.

nesouhlasí s politikou maďarské vlády vůči Rusku, s jejím využíváním veta proti sankcím EU a s blokováním finanční a obranné pomoci EU Ukrajině; je přesvědčen, že kroky maďarské vlády narušují jednotu a solidaritu v Evropě; připomíná, že v rámci Evropského mírového nástroje mají země nárok na finanční kompenzaci za dodávky vybavení na Ukrajinu, a v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba okamžitě přestat blokovat proplácení náhrad 25 členským státům, zejména Polsku, v jehož případě nebyly uhrazeny kompenzace ve výši 450 milionů EUR;

33.

zdůrazňuje výsledky washingtonského summitu NATO, který potvrdil, že budoucnost Ukrajiny je v NATO a že Aliance podporuje právo Ukrajiny zvolit si vlastní bezpečnostní uspořádání a rozhodnout o své budoucnosti bez vnějších zásahů; souhlasí s tím, že EU i NATO prokázaly politickou jednotu v solidaritě s Ukrajinou a odhodlání ji podporovat; opakuje, že je přesvědčen, že Ukrajina je na nezvratné cestě k členství v NATO; vítá příslib dlouhodobé bezpečnostní pomoci spojenců v oblasti poskytování vojenského vybavení, pomoci a výcviku Ukrajině; uznává klíčovou úlohu NATO, spolupráce mezi EU a NATO a spojenců z NATO, jako jsou USA a Spojené království, při koordinaci úsilí o vojenskou podporu Ukrajiny nejen prostřednictvím dodávek zbraní, střeliva a vybavení, ale také prostřednictvím zpravodajských informací a údajů;

34.

vítá rozhodnutí Rady ze dne 21. května 2024, jež zajistí, aby čisté zisky plynoucí z mimořádných příjmů z imobilizovaných ruských aktiv v EU v důsledku provádění omezujících opatření EU byly využity k další vojenské podpoře Ukrajiny a na podporu kapacity jejího obranného průmyslu a rekonstrukce země; vítá rovněž dohodu dosaženou s Radou, která vedla k rozhodnutí Rady ze dne 23. října 2024 přijmout balíček finanční pomoci, včetně mimořádné půjčky v rámci makrofinanční pomoci ve výši až 35 miliard EUR a zřízení mechanismu úvěrové spolupráce pro Ukrajinu, který bude využívat příspěvky získané ze zisků z imobilizovaných aktiv RCB a podporovat Ukrajinu při splácení úvěrů ve výši až 45 miliard EUR od EU a jejích partnerů ze skupiny G7; připomíná však, že uvolnění této finanční pomoci bude na úkor částky vyčleněné na vojenskou podporu EU prostřednictvím Nástroje pro Ukrajinu, který bude nyní využívat pouze 15 % zisků z imobilizovaných prostředků RCB;

35.

vítá úspěchy vojenské pomocné mise EU na podporu Ukrajiny (EUMAM), která dosud vycvičila více než 70 000 ukrajinských vojáků na území EU, čímž se EU stala největším poskytovatelem vojenského výcviku na Ukrajině a významně přispěla k posílení vojenských schopností ukrajinských ozbrojených sil; bere na vědomí nový cíl vycvičit 75 000 ukrajinských vojáků do konce zimy 2024/2025; vítá rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2024 prodloužit mandát mise o dva roky; vyzývá k tomu, aby byly finanční, logistické a lidské zdroje mise EUMAM rozšířeny a přizpůsobeny vyvíjejícím se potřebám ukrajinských ozbrojených sil v oblasti vojenského výcviku, a to i v oblasti letecké a námořní obrany, jakož i požadovanému dlouhodobému reformnímu úsilí v souladu se společnými bezpečnostními závazky EU a Ukrajiny; vítá silnou účast členských států na misi EUMAM, kterou lze popsat jako vzor pro budoucí vojenské výcvikové mise a která zvyšuje odstrašování výrazným posílením interoperability mezi členskými státy a partnery, a vyzývá členské státy, aby prokázaly podobné ambice a příspěvky k dalším současným i budoucím misím a operacím SBOP; zdůrazňuje, že mise EUMAM by měla rovněž fungovat jako platforma pro výměnu osvědčených postupů s cílem zajistit, aby evropské síly měly rovněž prospěch ze zkušeností získaných na bojišti ukrajinskými ozbrojenými silami; vítá zahájení bezpečnostní pomoci a výcviku NATO pro Ukrajinu (NSATU), které bylo oznámeno na Washingtonském summitu NATO a který koordinuje poskytování vojenského výcviku a vybavení pro Ukrajinu spojenci a partnery NATO a poskytuje logistickou podporu; zdůrazňuje význam úzké koordinace mezi misí EUMAM a NSATU;

36.

vyjadřuje uznání práci poradní mise Evropské unie pro reformu sektoru civilní bezpečnosti na Ukrajině (EUAM) za její práci při provádění jejího nově posíleného mandátu v obtížných podmínkách; vyzývá EU, aby zajistila, že mise EUAM bude moci fungovat s odpovídajícím finančním, logistickým a odborným personálem, aby uspokojila potřeby Ukrajiny, a vítá účast třetích zemí v tomto ohledu; zdůrazňuje význam mise EUAM a její úlohu největší stopy EU na místě a poskytování strategického poradenství ukrajinským vnitrostátním a státním bezpečnostním orgánům; zdůrazňuje klíčové úkoly mise EUAM v boji proti organizované a přeshraniční trestné činnosti, obnově veřejných služeb na osvobozených územích a podpoře vyšetřování a stíhání mezinárodních trestných činů, a to na základě přítomnosti a odborných znalostí mise EUAM;

37.

zdůrazňuje význam spolupráce s ukrajinským obranným průmyslem a jeho postupné integrace do technologické a průmyslové základny obrany EU (EDTIB) a za tímto účelem vyzývá, aby byla při přípravě nových legislativních iniciativ Komise zaměřených na posílení EDTIB plně zohledněna obrana Ukrajiny; zdůrazňuje, že by měly být podniknuty konkrétní kroky k začlenění Ukrajiny do obranných politik a programů EU během procesu přistoupení Ukrajiny k EU, mimo jiné přizpůsobením ukrajinských ozbrojených sil požadavkům EU na schopnosti a jejich zapojením do projektů a programů přeshraniční průmyslové a technologické spolupráce v oblasti obrany; vítá v tomto ohledu otevření Úřadu EU pro inovace v oblasti obrany na Ukrajině s cílem určit ukrajinské potřeby a kapacity v oblasti obranných inovací, usnadnit společné iniciativy a podpořit přeshraniční spolupráci mezi zúčastněnými stranami z EU a Ukrajiny v oblasti obranného průmyslu a být kontaktním místem pro ukrajinské partnery, jakož i koordinačním a informačním centrem; vítá probíhající iniciativy několika členských států EU k prohloubení spolupráce s Ukrajinou v oblasti obranné průmyslové výroby a naléhavě vyzývá k dalšímu využití inovativního obranného potenciálu Ukrajiny k vývoji zbraní a munice a k urychlení jejich výroby v úzké spolupráci s EU a dalšími západními partnery s využitím dostupných podpůrných mechanismů; vyzývá vojenský průmysl členských států EU, aby dostál svému závazku a zavedl vojenskou výrobu na ukrajinském území;

38.

zdůrazňuje, že je třeba posílit kapacity v oblasti odminování na Ukrajině s cílem řešit rozsáhlý výskyt nevybuchlé munice a nášlapných min a odminovat ukrajinské vody v Černém moři; zasazuje se o přidělení vyhrazených zdrojů na podporu komplexního výcviku v odminování, včetně pokročilých postupů detekce a likvidace min; posílená odminovací kapacita nejen usnadní bezpečnější vojenské operace, ale podpoří také obnovu a bezpečnost civilních oblastí, jež byly postiženy válkou;

39.

vítá ambici stanovenou ve strategii EDIS dosáhnout obranné připravenosti EU a jejích členských států a posílit evropskou technologickou a průmyslovou základnu obrany (EDTIB); domnívá se, že návrh Komise na zřízení evropského programu pro obranný průmysl (EDIP) má v tomto ohledu zásadní význam; podporuje cíle týkající se posílení připravenosti obranného průmyslu EU, zlepšení společného obranného plánování a dalšího usnadnění společného zadávání veřejných zakázek členskými státy v souladu s prioritami stanovenými v plánu rozvoje schopností (CDP) a oblastmi spolupráce stanovenými v koordinovaném každoročním přezkumu v oblasti obrany, a to s cílem zahájit evropské obranné projekty společného zájmu, zejména v oblastech strategických schopností, jako je protivzdušná a raketová obrana, jakož i zajistit bezpečnost dodávek a přístup ke kritickým surovinám a zabránit nedostatkům v oblasti výroby pro obranné účely; rozhodně podporuje myšlenku využívat v evropském odvětví obranného průmyslu převážně spolupráci na úrovni EU a podporuje konkrétní kvantifikované cíle pro spolupráci uvedené ve Strategii pro evropský obranný průmysl (EDIS), které se zaměřují zejména na společné zadávání veřejných zakázek, kdy se konkrétně vyzývají členské státy, aby do roku 2030 pořizovaly alespoň 40 % obranného vybavení na základě spolupráce s cílem zajistit, aby do roku 2030 hodnota obchodu s obranným vybavením v rámci EU představovala alespoň 35 % hodnoty obranného trhu EU, a aby do roku 2030 pořizovaly alespoň 50 % svých investic do obrany v rámci EU, a do roku 2035 60 %;

40.

zdůrazňuje význam stálé strukturované spolupráce (PESCO) pro zlepšování a harmonizaci obranných schopností EU; znovu s politováním konstatuje, že členské státy rámec PESCO i nadále plně nevyužívají a že hmatatelné výsledky v rámci současných 66 probíhajících projektů jsou i nadále omezené; dále bere s politováním na vědomí nedostatek informací poskytnutých Parlamentu o důvodech uzavření šesti projektů a jejich možných výsledcích; poukazuje na to, že zúčastněné členské státy se s cílem splnit ambice EU v oblasti obrany dohodly na 20 silných závazcích; považuje za nezbytné provést důkladný přezkum projektů v rámci PESCO z hlediska výsledků a vyhlídek s cílem zredukovat stávající soubor projektů na malý soubor prioritních projektů a zároveň uzavřít projekty, u nichž se nedosahuje dostatečného pokroku; navrhuje vytvořit v rámci PESCO systém priorit s cílem účinně řešit zjištěné nedostatky a priority v oblasti schopností;

41.

vítá návrh Komise na vytvoření programu EDIP; se znepokojením bere na vědomí hodnocení Evropského účetního dvora, podle nějž je finanční krytí programu EDIP vzhledem k jeho cílům nedostatečné, a opakuje proto svou výzvu k zajištění potřebných finančních prostředků na obranu; zdůrazňuje, že k tomu, aby měl tento program významný dopad na vojenskou podporu Ukrajiny, rozvoj skutečné obranné schopnosti EU a konkurenceschopnou základnu EDTIB, bude nezbytné značné rozpočtové úsilí; vítá revizi plánu rozvoje schopností z roku 2023; vyjadřuje politování nad omezeným pokrokem, jehož bylo dosaženo v oblasti rozvoje schopností od přijetí prvního plánu rozvoje schopností v roce 2008; vyzývá členské státy, aby výrazně zvýšily společné úsilí o dosažení včasného podstatného pokroku prostřednictvím plného a soudržného využívání nástrojů EU, včetně Evropského obranného fondu (EDF), stálé strukturované spolupráce (PESCO) a koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany, jakož i nástrojů předložených v návrhu programu EDIP;

42.

vítá dosud vynaložené společné úsilí o posílení obranné připravenosti EU prostřednictvím opatření posilujících a podporujících přizpůsobení EDTIB, zejména prostřednictvím nařízení o EDIRPA a nařízení ASAP, a vyzývá k jejich urychlenému provedení; lituje, že finanční krytí nástroje EDIRPA zůstává omezené, a poukazuje na to, že úloha nařízení ASAP v souvislosti s ambicí dodat Ukrajině milion kusů munice byla omezena námitkou Rady proti jeho regulačním prvkům;

43.

vítá úsilí a investice, které společnosti EDTIB dosud vynaložily na posílení průmyslové kapacity, a to i s podporou nástrojů EU; zdůrazňuje, že další a trvalé posílení kapacity EDTIB vyžaduje především objednávky členských států, které by měly být zadávány společně s cílem zajistit obrannou připravenost Unie, zlepšit interoperabilitu mezi ozbrojenými silami členských států a dosáhnout úspor z rozsahu, čímž by se peníze daňových poplatníků EU využily co nejlépe; vyzývá proto členské státy, aby zintenzivnily společné úsilí v oblasti zadávání veřejných zakázek v souladu s nedostatky v oblasti schopností zjištěnými v analýze nedostatků v oblasti investic do obrany a prioritami plánu rozvoje schopností v oblasti schopností; zdůrazňuje, že účinné společné zadávání veřejných zakázek v souvislosti s vývojovými projekty, zejména v rámci Evropského obranného fondu, vyžaduje společnou definici vojenských požadavků příslušných systémů, aby bylo dosaženo přiměřených úspor z rozsahu; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby při vypracování této společné definice vycházela z odborných znalostí Vojenského výboru EU s cílem zajistit vojenskou soudržnost na průmyslové úrovni; vyzývá členské státy, aby se zapojily do společného zadávání veřejných zakázek s cílem vytvořit celoevropské hodnotové řetězce prostřednictvím distribuce výroby v celé Unii, čímž se zvýší ekonomická atraktivita společného zadávání veřejných zakázek a zároveň se vybuduje strategická redundance ve výrobních kapacitách v zájmu větší odolnosti v případě ozbrojeného konfliktu; dále vyzývá členské státy a Komisi, aby usilovaly o další posílení mechanismů společného zadávání veřejných zakázek a dostatečnou koordinaci ze strany Evropské obranné agentury;

44.

zdůrazňuje, že je třeba dále podporovat přechod vývojových projektů na tržní řešení, a vítá ustanovení, které je v tomto ohledu obsaženo v návrhu programu EDIP; lituje zbytečného a nefunkčního zdvojování úsilí v souvislosti s projekty budoucího hlavního bojového tanku a systému obrany proti nadzvukovým raketám; vyjadřuje znepokojení nad tím, že takové zdvojování je v rozporu s ambicí stanovenou v EDIS získávat z EDTIB do roku 2035 60 % zakázek, neboť rozptýlené zdroje prodlouží dobu potřebnou k dosažení obchodovatelných řešení, což s největší pravděpodobností povede k zadávání veřejných zakázek ze Spojených států; vyjadřuje rovněž politování nad rostoucím zpožděním u projektů základních schopností, zejména francouzsko-německého projektu hlavního systému pozemního boje a francouzsko-německo-španělského projektu budoucího bojového vzdušného systému, což s sebou nese i riziko budoucího zadávání veřejných zakázek na základě řešení z USA; zdůrazňuje, že je třeba využívat všech možných synergií s EDF a zároveň se vyhnout zdvojování úsilí;

45.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit soudržnost výstupů mezi plánováním rozvoje schopností EU a tímtéž procesem v NATO; vyzývá ke zlepšení interoperability vojenského vybavení z členských států EU a spojenců NATO a k posílení průmyslové spolupráce tím, že se zajistí, aby budoucí právní normy EU pro součásti obranných produktů a střelivo vycházely z norem NATO;

46.

vítá návrh na vytvoření evropských obranných projektů společného zájmu pro rozvoj společných schopností, které přesahují finanční možnosti jednotlivých členských států; je přesvědčen o tom, že tyto projekty by měly být využity k podpoře průmyslových a technologických kapacit, které jsou základem pro plnění hlavních priorit sdílených několika členskými státy, a to v oblastech, jako jsou ochrana a obrana vnějších hranic, zejména pozemních, a k podpoře strategických podpůrných schopností, zejména ve vesmíru a evropské protivzdušné obraně, v reakci na celé spektrum hrozeb, k rozvoji vojenské mobility, zejména strategické a taktické letecké dopravy, schopnosti úderu hluboko v týlu, technologií pro bezpilotní letadla a protidronové systémy, raketových střel a umělé inteligence s cílem rozvíjet nezávislou infrastrukturu a kritické podpůrné schopnosti; zdůrazňuje, že vzhledem k velkému počtu priorit a potřebě mobilizovat nové zdroje je třeba postupovat pragmaticky; v této souvislosti se domnívá, že by se EU měla pokud možno zaměřit na rychle dostupné a osvědčené evropské technologie, které postupně sníží závislost EU a zvýší její bezpečnost; zdůrazňuje, že v rámci obranné spolupráce na úrovni EU je třeba podpořit rozvoj celoevropských hodnotových řetězců zapojením podniků z celé EU a posílit konkurenceschopnost odvětví různými způsoby, např. fúzemi a podporou favoritů; dále se domnívá, že obranná politika EU by měla podporovat růst evropských center excelence, a ne se zaměřovat na přiměřenou návratnost;

47.

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné překonat roztříštěnost obranného průmyslu EU a konečně dosáhnout plného provedení vnitřního trhu EU s obrannými produkty, neboť stávající struktura vede ke zbytečnému zdvojování a ke znásobování neefektivnosti investic do obrany a jejich využívání a strukturálně brání posílení obranné připravenosti; je znepokojen tím, že vnitřní trh s obrannými produkty je stále narušován nedostatečně harmonizovaným uplatňováním jeho pravidel členskými státy a nepřiměřeným využíváním výjimky stanovené v článku 346 Smlouvy o fungování EU; podporuje výzvu k vytvoření skutečného jednotného trhu s obrannými produkty a službami, jak je to rovněž uvedeno v Niinistöho zprávě; zdůrazňuje, že je zapotřebí nově aktualizovaný a účinný regulační rámec zaměřený na snížení překážek vstupu obranných produktů na trh, který umožní konsolidaci obranného průmyslu EU a umožní společnostem z EU plně využívat podnikatelského potenciálu, podpoří inovace a větší a hladší přeshraniční, civilní a vojenskou spolupráci, posílí výrobu, zvýší bezpečnost dodávek a zajistí inteligentnější a účinnější veřejné investice do EDTIB; zároveň zdůrazňuje, že je důležité zachovat plodnou hospodářskou soutěž mezi různými konkurenty a bránit oligopolům, v nichž mohou jednotliví dodavatelé libovolně určovat ceny a dostupnost obranného zboží; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na dokončení vnitřního trhu EU v oblasti obrany, které budou založeny zejména na posouzení pravidel EU pro zadávání zakázek v oblasti obrany a transfer produktů pro obranné účely a na identifikaci a analýze omezení a mezer ve stávajícím právním rámci; dále vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na výklad článku 346 Smlouvy o fungování EU v souladu se současnou realitou vzájemně provázané bezpečnostní architektury v EU; vyzývá ke zlepšení provádění směrnice 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a citlivých bezpečnostních zakázek (26) a směrnice 2009/43/ES o transferech produktů pro obranné účely uvnitř EU (27) (směrnice o transferech), a v případě potřeby s ohledem na EDIS k předložení návrhů na revizi těchto směrnic;

48.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit vyvážené úsilí mezi posílením stávajících průmyslových kapacit členských států v oblasti vyzbrojování v krátkodobém a střednědobém horizontu a podporou výzkumu a vývoje nového a inovativního vojenského vybavení a výzbroje přizpůsobené současným a budoucím potřebám ozbrojených sil členských států a obranným schopnostem EU, jako jsou ty, které vyžadují mise a operace SBOP a kapacita EU pro rychlé nasazení; zdůrazňuje, že prioritou by mělo být zachování a posílení technologického náskoku prostřednictvím cílených strategických projektů jakožto klíčového prvku odstrašení našich protivníků a konkurentů; zdůrazňuje význam zapojení všech členských států do bezpečnostních a obranných strategií, zejména s ohledem na rozvoj obranného průmyslu;

49.

zdůrazňuje, že je třeba vypracovat účinnou politiku v oblasti vyzbrojování na úrovni EU, která bude zahrnovat vytvoření funkčního a účinného rozměru zahraničního obchodu, bude zaměřena na podporu partnerů, kteří čelí hrozbám ze strany agresivních autoritářských režimů, a bude bránit dodávkám zbraní do nedemokratických agresivních režimů v souladu s osmi stávajícími kritérii EU; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu třeba překonat velmi úzký a vnitrostátní výklad článku 346 Smlouvy o fungování EU;

50.

zdůrazňuje, že spolupráce s mezinárodními partnery v oblasti obrany by se měla omezit na podobně smýšlející partnery a neměla by být v rozporu s bezpečnostními a obrannými zájmy EU a jejích členských států; připomíná, že závislost na vysoce rizikových dodavatelích kritických produktů s digitálními prvky představuje strategické riziko, které by mělo být řešeno na úrovni Unie; vyzývá příslušné orgány členských států, aby zvážily, jak tyto závislosti snížit, a aby okamžitě posoudily a přezkoumaly stávající čínské investice do kritické infrastruktury, včetně elektrických sítí, dopravní sítě a informačních a komunikačních systémů, s cílem určit veškerá slabá místa, která by mohla mít dopad na bezpečnost a obranu Unie;

51.

vítá revizi nařízení EU o přímých zahraničních investicích; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit postupy prověřování přímých zahraničních investic pomocí začlenění norem náležité péče do těchto postupů s cílem určit případy, kdy mají vlády některých států vliv na investory do kritické infrastruktury EU, jako jsou evropské přístavy, a do podmořských kabelů v Baltském a Středozemním moři a arktických mořích, a to způsobem, který by byl v rozporu s bezpečnostními a obrannými zájmy Unie a jejích členských států, jak je stanoveno v rámci SZBP podle hlavy V Smlouvy o EU; zdůrazňuje, že tento přístup by měl být uplatňován i na kandidátské země; domnívá se, že jsou zapotřebí další právní předpisy, které by účinně chránily bezpečnost evropského dodavatelského řetězce IKT před vysoce rizikovými prodejci a chránily před krádežemi duševního vlastnictví v kybernetickém prostoru; vyzývá k vytvoření evropského rámce zaměřeného na přísnou regulaci a stanovení minimálních norem a podmínek pro vývoz duševního vlastnictví a technologií, které mají zásadní význam pro bezpečnost a obranu Unie, včetně zboží dvojího užití;

52.

podporuje výrazné zvýšení investic do výzkumu a vývoje v oblasti obrany se zvláštním důrazem na iniciativy založené na spolupráci, čímž se posílí vedoucí postavení EU v oblasti technologií a konkurenceschopnost v oblasti obrany a zajistí se efekt přelévání na civilní trh; v této souvislosti konstatuje, že v roce 2022 investovaly členské státy do výzkumu a vývoje v oblasti obrany přibližně 10,7 miliardy EUR; zdůrazňuje, že technologický pokrok v kritických oblastech – letecké, pozemní, námořní, vesmírné a kybernetické – vyžaduje stabilní a dlouhodobé investice ve všech členských státech EU, aby bylo možné držet krok s rychlými globálními inovacemi;

53.

zdůrazňuje, že je třeba co nejúčinněji využívat nástroje a financování EU v oblasti výzkumu a vývoje s cílem včas řešit nedostatky a priority v oblasti schopností, jak je stanoveno v analýze nedostatků v oblasti investic do obrany a v plánu rozvoje schopností; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby sladily projekty a financování EDF s naléhavými potřebami EU v oblasti schopností, aby je na tomto základě upřednostňovaly a aby se zaměřily na nejrelevantnější a nejslibnější výzkumné činnosti; dále vyzývá Komisi, aby zahájila důkladný přezkum EDF s ohledem na navazující revidovaný finanční nástroj pro příští víceletý finanční rámec (VFR); vyzývá Komisi a členské státy, aby při čerpání příslušných fondů EU zaujaly přístup, který bude od návrhu zahrnovat nízkou energetickou, uhlíkovou a environmentální stopu, a aby pravidelně podávaly zprávy o pokroku; připomíná, že opatření v oblasti výzkumu a vývoje mohou být zaměřena na řešení ke zlepšení účinnosti, snížení uhlíkové stopy a dosažení udržitelných osvědčených postupů; vítá příslušnou investici ve výši 133 milionů EUR stanovenou v prvním ročním pracovním programu, ale konstatuje, že to představuje pouze 11 % celkového ročního rozpočtu Evropského obranného fondu; připomíná úlohu nástroje NextGenerationEU v opatřeních v oblasti klimatu a vyzývá členské státy, aby využívaly zdroje ze svých národních plánů na podporu oživení k investicím do udržitelnosti své vojenské infrastruktury;

54.

zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet aktivnější úlohu EU při podpoře investic do technologií dvojího užití, které lze uplatnit v civilním i vojenském kontextu, jako prostředek ke zvýšení odolnosti EU vůči hybridním a nově vznikajícím hrozbám; zdůrazňuje, že je zejména třeba podporovat testování prototypů nových výrobků a zaměřit se na nové technologie v úzké spolupráci s ukrajinskými obrannými a technologickými subjekty; zdůrazňuje, že je důležité zajistit finanční životaschopnost společností, které do těchto inovací investují, včetně malých a středních podniků; zasazuje se o podporu civilního prodeje těchto technologií jako způsobu, jak rozšířit tržní příležitosti a posílit evropskou průmyslovou základnu a podpořit synergie mezi vojenským a civilním rozvojem;

55.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou v oblasti obrany hrají nově vznikající přelomové technologie, jako je umělá inteligence, kvantová výpočetní technika, cloud computing a robotika; zdůrazňuje, že vývoj a využívání těchto technologií v oblasti obrany vyžaduje další investice a výzkumné úsilí koordinované EU, aby dodavatelé obranného vybavení v EU zůstali v čele inovací; konstatuje, že podle stávajícího nařízení o EDF Komise s jeho dlouhými prováděcími cykly neposkytuje finanční prostředky na výzkumné projekty včas; vyzývá proto k pružnějšímu a rychlejšímu přístupu k výzkumným projektům v oblasti nových převratných technologií, který by odrážel rostoucí rychlost vývoje v této oblasti a navazoval na práci centra pro inovace v oblasti evropské obrany v rámci Evropské obranné agentury a čerpal z práce americké Agentury pro pokročilý obranný výzkum; dále vyzývá EU, aby hrála vedoucí úlohu při podpoře výzkumu vojenských aplikací umělé inteligence a při vytváření správních rámců pro odpovědný vývoj a využívání této technologie;

56.

znovu vyzývá Komisi, aby s Parlamentem sdílela podrobnou analýzu rizik spojených se zneužíváním technologií, jako jsou polovodiče, kvantová výpočetní technika, blockchainy, vesmír, umělá inteligence a biotechnologie, včetně genomiky, našimi protivníky, jakož i seznam navrhovaných opatření EU v těchto oblastech v souladu se Strategií hospodářské bezpečnosti EU; je znepokojen úlohou čínských vojenských společností při sběru genetických údajů občanů EU;

57.

vyzývá Komisi, aby navrhla balíček EU týkající se bezpilotních letadel, který by se zaměřil na bezpilotní systémy, protidronové systémy a pomocné schopnosti a který by obsahoval plány a finanční prostředky na podporu výzkumu a vývoje, vycházel by z ukrajinských zkušeností a byl otevřený účasti vysoce inovativních ukrajinských společností, a dále aby navrhla průmyslový program věnovaný společnému vývoji, výrobě a nákupu bezpilotních letadel a protidronových systémů, jakož i nařízení o používání bezpilotních letadel v civilním a vojenském kontextu;

58.

opakuje, že malé a střední podniky v oblasti obrany z celé Unie jsou páteří evropského obranného průmyslu a dodavatelských řetězců a klíčem k inovacím v těchto oblastech, a zdůrazňuje, že je třeba malým a středním podnikům a začínajícím podnikům, zejména v odvětví obrany a technologií dvojího užití, poskytovat podporu; zdůrazňuje, že EDIS a EDIP musí zajistit rovné podmínky pro všechny aktéry obranného průmyslu v celé Unii, podporovat spolupráci mezi většími a menšími společnostmi ze všech členských států a zajistit, aby tomuto odvětví nedominovaly některé velké společnosti z omezeného počtu členských států; vybízí členské státy, aby malým a středním podnikům v evropském odvětví obrany poskytovaly zvláštní příležitosti k účasti v nabídkových řízeních, a to prostřednictvím takových opatření, jako je vytvoření předem schváleného seznamu společností s cílem usnadnit rychlejší proces spolupráce, uvedení soukromých kapitálových společností, které investují do malých a středních podniků, do procesu zadávání veřejných zakázek, podpora růstu malých a středních podniků prostřednictvím inkubátorů a kapitálových investic, snížení složitosti nabídkových řízení a zavedení vnitřních opatření k reformě množství času potřebného ke zpracování podrobností zakázky;

59.

zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet, udržovat a chránit infrastrukturu nezbytnou k zajištění rychlé a účinné vojenské mobility našich ozbrojených sil ve všech členských státech; zdůrazňuje potřebu zajistit odolnost kritické infrastruktury, která umožňuje vojenskou mobilitu a poskytování základních služeb; uznává, že vojenská logistika může přispět k odstrašení tím, že signalizuje celkovou vojenskou připravenost EU; očekává, že tyto body budou jasně zohledněny ve společném sdělení o vojenské mobilitě, které má být zveřejněno v červnu 2025;

60.

zdůrazňuje naléhavou potřebu podstatně posílit vojenskou mobilitu a investovat do ní, přičemž prioritou jsou investice a odstranění úzkých míst a chybějících propojení; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité urychleně provést projekty a regulační opatření v souladu s Akčním plánem EU pro vojenskou mobilitu 2.0; podporuje nové strategické investice do civilní a vojenské infrastruktury, jako jsou přístavy, letiště a dálnice, které rovněž umožní hladký přesun vojenských jednotek a dodávek, včetně sil rychlé reakce, těžkého vybavení, zboží a humanitární pomoci; vyzývá Komisi, aby se řídila doporučeními zvláštní zprávy Evropského účetního dvora o vojenské mobilitě z roku 2025 a aby při výběru projektů dvojího užití přikládala větší význam vojenskému hodnocení (28);

61.

vyzývá Komisi, aby vypracovala integrovaný přístup k vojenské mobilitě a logistice, který zajistí, aby byl dodržen závazek Rady odstranit do roku 2026 všechny zbývající překážky a aby se shodoval s mnohem vyššími investicemi EU do klíčových aspektů vojenské mobility; dále požaduje, aby byly v příštím VFR zajištěny odpovídající finanční prostředky EU pro probíhající a nezbytné projekty vojenské mobility; vyzývá členské státy, aby přijaly další opatření ke zjednodušení a harmonizaci postupů pro vojenskou mobilitu a zkrátily lhůty pro udělování povolení s cílem umožnit členským státům EU jednat rychleji a zvýšit účinnost reakce v souladu se svými potřebami a povinnostmi v oblasti obrany, a to jak v souvislosti s misemi a operacemi SBOP, tak i s vnitrostátními a nadnárodními činnostmi; vybízí členské státy, aby využívaly dohodu PESCO s třetími zeměmi o vojenské mobilitě jako vzor pro účast partnerských zemí s důrazem na přizpůsobení projektů PESCO potřebám misí SBOP;

62.

oceňuje úsilí zemí sousedících s Ukrajinou o bezpečné a účinné poskytování vojenské pomoci Ukrajině; konstatuje, že zkušenosti a potenciál polské vojenské mobility, včetně plánovaného centrálního komunikačního přístavu, mají zásadní význam pro bezpečnost celé východní hranice;

63.

zdůrazňuje, že od přijetí Strategického kompasu členskými státy v březnu 2022 se geopolitický vývoj a hrozby rychle mění; požaduje proto přezkum komplexního společného posouzení hrozeb zakotveného ve Strategickém kompasu, z něhož by se měly odvíjet priority pro činnost EU; domnívá se, že tento přezkum by měl sloužit k vymezení společných názorů na celoevropské nedostatky ve schopnostech, které by měly být řešeny prostřednictvím dvoustranných, nadnárodních nebo unijních programů, fondů, projektů a nástrojů, a měl by stanovit časový rámec, v němž by se to mělo uskutečnit; dále vyzývá Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby po tomto přezkumu v případě potřeby předložily aktualizovaná opatření pro Strategický kompas, což by bylo podkladem pro vypracování bílé knihy o budoucnosti evropské obrany; opakuje, že ambiciózních cílů a milníků Strategického kompasu lze dosáhnout pouze za předpokladu odpovídající politické vůle a opatření ze strany členských států a orgánů EU; zdůrazňuje potřebu soudržnosti a kompatibility mezi Strategickým kompasem a strategickou koncepcí NATO;

64.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby zajistily, aby byl plán pro změnu klimatu a obranu plně proveden a zlepšen v souvislosti s aktualizovanými opatřeními v rámci Strategického kompasu; žádá, aby byly přehodnoceny časové rámce pro přezkum plánu, a zejména aby byly celkové cíle přezkoumány mnohem dříve než v roce 2030; vyzývá členské státy, aby vytvořily vnitrostátní struktury na podporu cílů; naléhavě vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby navrhla členským státům akční program složený z prioritních opatření uvedených v plánu, jež lze provést v krátké době;

65.

navrhuje, aby Rada přezkoumala institucionální uspořádání svých rozhodovacích orgánů odpovědných za obranu a bezpečnost a zvážila zřízení nového stálého rozhodovacího orgánu složeného z ministrů obrany členských států, aniž by bylo v tomto ohledu dotčeno příslušné rozdělení pravomocí v rámci vnitrostátních ministerstev;

66.

zdůrazňuje, že účinná spolupráce na úrovni EU v oblasti bezpečnosti a obrany a rychlá a koordinovaná reakce na bezpečnostní výzvy vyžadují soudržnost mezi různými strukturami Rady a Komise; dále zdůrazňuje, že je třeba předcházet překrývání, zaručit účinné veřejné investice, řešit kritické nedostatky ve schopnostech a vypracovat soudržné bezpečnostní strategie ve vztahu k partnerům, třetím zemím a různým regionům světa, a to jak v rámci procesů tvorby politik, tak v rámci současných a budoucích iniciativ; bere na vědomí nejasné rozdělení portfolií a možné překrývání pravomocí komisařů v oblasti bezpečnosti a obrany po vytvoření funkce komisaře pro obranu a vesmír, a vyzývá proto Komisi, aby jasně vymezila pravomoci komisařů v této oblasti; vyzývá Komisi, aby provedla vnitřní přezkum svých různých struktur, včetně Generálního ředitelství pro obranný průmysl a vesmír (GŘ DEFIS) a Evropské obranné agentury, a jejich mandátů s cílem zajistit doplňkovost a účinnou správu stávajících a budoucích iniciativ v rámci SBOP; vyzývá členské státy a Komisi, aby ESVČ věnovaly další finanční a lidské zdroje, a zajistily tak, že bude moci účinně plnit svou úlohu diplomatické služby EU s ohledem na velmi konkurenční geopolitickou situaci a zvýšené nároky na její omezené kapacity v posledních letech;

67.

znovu potvrzuje, že má-li se EU stát důvěryhodným geopolitickým hráčem, měla by reformovat svůj proces rozhodování o SZBP/SBOP, a v této souvislosti zdůrazňuje, že by měly být zváženy institucionální úvahy o zrušení požadavku jednomyslnosti v tomto procesu; připomíná, že rámec Smlouvy o EU již umožňuje řadu různých institucionálních forem spolupráce v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky, a s politováním konstatuje, že potenciál pro rychlou reakci v této oblasti, jak je stanoveno v překlenovacích ustanoveních Smlouvy o EU, je využíván pouze ve velmi omezené míře; vyzývá Radu, aby zvážila všechny možnosti, jak posílit a prohloubit svůj proces rozhodování o SZBP/SBOP s cílem uplatnit nevyužitý potenciál v rámci Smluv; opakuje svou výzvu Radě, aby u rozhodnutí o SZBP a SBOP, přinejmenším u oblastí, které nemají vojenské důsledky, postupně přešla k hlasování kvalifikovanou většinou; dále navrhuje, aby Rada pokračovala v plném využívání překlenovacích ustanovení a rozsahu článků, které posilují solidaritu a vzájemnou pomoc EU v případě krizí;

68.

důrazně opakuje svou výzvu k posílení útvaru schopnosti EU v oblasti vojenského plánování a vedení (MPCC) a k dosažení jeho plné operační připravenosti, mimo jiné poskytnutím odpovídajících prostor, personálu, posíleného velení a kontroly a účinných komunikačních a informačních systémů pro všechny mise a operace SBOP; zdůrazňuje, že vzhledem k ambici Strategického kompasu je nezbytné dosáhnout včasných výsledků, pokud jde o MPCC, a že útvar MPCC by měl fungovat jako upřednostňovaná velitelská a kontrolní struktura EU a být schopen plánovat a provádět všechny nevýkonné vojenské mise a dvě výkonné operace malého rozsahu nebo jednu výkonnou operaci středního rozsahu, jakož i cvičení s vyvedením vojsk; zdůrazňuje, že je třeba, aby útvar MPCC usnadňoval součinnost mezi civilními a vojenskými nástroji, a žádá, aby byla na evropské úrovni z dlouhodobého hlediska zřízena společná civilně-vojenská velitelství spojující civilní a vojenské nástroje, aby bylo možné plně využívat integrovaný přístup EU v oblasti krizového řízení od fáze strategického plánování až po skutečné vedení mise nebo operace; zastává názor, že útvar schopnosti EU v oblasti civilního plánování a provádění (CPCC) by měl zvážit, jak chránit nasazené síly před mnohačetnými hybridními hrozbami a provádět pokročilé operace s mnohem vyšší mírou rizika než v současné situaci; vyzývá Komisi, ESVČ, MPCC, CPCC, Vojenský výbor EU a Vojenský štáb EU, aby podporovaly novou kulturu porozumění mezi civilními a vojenskými partnery, rozvíjely spolupráci mezi agenturami a zajistily předávání osvědčených postupů při plánování misí a souvisejících koncepcích, mimo jiné vypracováním modelu pro vytváření a sdílení osvědčených postupů;

69.

znovu vyjadřuje svou plnou podporu úsilí o to, aby kapacita EU pro rychlé nasazení dosáhla nejpozději v první polovině roku 2025 plné operační schopnosti a aby měla k dispozici nejméně 5 000 vojáků pro záchranné a evakuační úkoly, počáteční vstupní a stabilizační operace nebo dočasné posílení misí; konstatuje, že bojové skupiny EU, které nebyly nikdy nasazeny, přestože fungují od roku 2007, budou nedílnou součástí širšího rámce kapacity EU pro rychlé nasazení; vítá plánování a realizaci cvičení s vyvedením vojsk v rámci kapacity pro rychlé nasazení a vybízí k pokračování těchto iniciativ;

70.

považuje kapacitu pro rychlé nasazení za klíčový prvek pro dosažení úrovně ambicí EU a domnívá se, že by k ní měly být postupně přidělovány další jednotky a síly, a to s ohledem na vojenský Základní cíl z roku 1999; domnívá se, že by bylo vhodné využít procesu přípravy bílé knihy k zahájení diskuse o vytvoření dalších stálých mnohonárodních vojenských jednotek EU, které by mohly plnit doplňkové úkoly ke kapacitě pro rychlé nasazení; zdůrazňuje, že je třeba dále spolupracovat s NATO na zřízení kapacity pro rychlé nasazení v souladu se zásadou jednoho souboru sil;

71.

opakuje svou výzvu členským státům, aby zvážily praktické aspekty provádění článku 44 Smlouvy o EU při zprovozňování kapacity pro rychlé nasazení, jakož i při jiných příslušných misích SBOP, a umožnily tak skupině ochotných a schopných členských států plánovat a vést misi nebo operaci v rámci EU, což usnadní rychlou aktivaci kapacity pro rychlé nasazení; vyzývá členské státy, aby se zavázaly včas odstranit podstatnou část kritických nedostatků ve strategických podpůrných schopnostech, zejména v souvislosti s kapacitou pro rychlé nasazení, jako je strategická vzdušná přeprava, zabezpečené komunikační a informační systémy, zdravotnické prostředky, způsobilosti v oblasti kybernetické obrany a zpravodajství a průzkum; vyzývá komisaře pro obranu a vesmír, aby do svých navrhovaných evropských obranných projektů společného zájmu zvážil zahrnutí iniciativ zaměřených na poskytnutí nezbytných strategických podpůrných prostředků, které by usnadnily mise a operace SBOP a kapacity pro rychlé nasazení;

72.

trvá na tom, že naléhavé potřeby nemohou čekat na příští VFR; dále trvá na tom, že je třeba bezodkladně prozkoumat inovativní řešení pro nalezení dodatečného financování, jako jsou investice do odvětví obrany, snazší a rychlejší přesměrování finančních prostředků z jednoho projektu na druhý a možnost upravit kritéria financování EU tak, aby byla při přidělování výdajů nově zdůrazněna bezpečnostní kritéria;

73.

vítá skutečnost, že členské státy zvýšily rozpočty a investice v oblasti obrany a že EU v roce 2024 zvýšila rozpočet SBOP, třebaže jen mírně; je pevně přesvědčen, že s ohledem na bezprecedentní bezpečnostní hrozby by všechny členské státy EU měly urychleně dosáhnout úrovně výdajů na obranu vyjádřené jako podíl jejich HDP, která je výrazně vyšší než současný cíl NATO ve výši 2 %; uznává, že od 23 z 32 spojenců NATO, včetně 16 zemí, které jsou členy EU i NATO, se očekávalo, že do konce roku 2024 splní cíl NATO vynaložit 2 % svého HDP na výdaje na obranu; poukazuje na to, že od roku 2014, kdy byl tento cíl stanoven, došlo k šestinásobnému nárůstu; konstatuje, že stávající rozpočet Unie na bezpečnost a obranu vzhledem k současným geopolitickým otřesům a ruské útočné válce proti Ukrajině neodpovídá výzvám, které je třeba v krátkodobém a dlouhodobém horizontu zvládnout; s ohledem na odhadovanou potřebu investic do obrany ve výši 500 miliard EUR do roku 2035 a na základě průběžné analýzy potřeb a nedostatků v oblasti schopností doporučuje, aby členské státy dále navýšily investice do obrany, zejména do společného zadávání veřejných zakázek na obranné kapacity, a plně podporuje cíle stanovené v tomto ohledu v rámci Strategie pro evropský obranný průmysl;

74.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily otevřenou diskusi mimo jiné na základě doporučení uvedených ve zprávách pana Draghiho a pana Niinistöa, včetně navýšení zdrojů vyčleněných na bezpečnost a obranu v příštím VFR a prozkoumání všech účinných možností financování za tímto účelem, jakož i sloučení částí vnitrostátních rozpočtů na obranu na úrovni EU s cílem dosáhnout úspor z rozsahu; dále vyzývá členské státy, aby změnily proces financování Evropského mírového nástroje s cílem zajistit dostatečnou a udržitelnou podporu partnerům a spojencům a zároveň zajistit soulad s misemi a operacemi SBOP; žádá, aby byla navržena strategie s cílem vytvořit centra excelence v různých regionech EU, aniž by se v těchto oblastech zdvojovala práce NATO, s cílem podporovat inovace a účast všech členských států a zajistit, aby schopnosti a specializované znalosti každého členského státu přispívaly k soudržnější a integrovanější průmyslové základně obrany;

75.

vítá nový finanční nástroj Bezpečnostní akce pro Evropu (SAFE) a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že zvýšené investice do obranných schopností Evropy budou respektovat zásadu „nakupovat více, lépe, společně a evropsky“; vyjadřuje politování nad použitím článku 122 a následným nedostatečným zapojením Parlamentu do schvalování tohoto nástroje;

76.

vítá unijní strategii úspor a investic a vyjadřuje své očekávání, že tato strategie usnadní mobilizaci soukromých úspor směrem k účinnějším kapitálovým trhům a směrování investic do odvětví obrany;

77.

naléhavě vyzývá členské státy, aby podpořily zřízení banky pro obranu, bezpečnost a odolnost, která by sloužila jako mnohostranná úvěrová instituce určená k poskytování dlouhodobých půjček s nízkým úrokem, jež by mohly podpořit klíčové národní bezpečnostní priority, jako je přezbrojení, modernizace obrany, úsilí o obnovu na Ukrajině a odkup kritické infrastruktury, kterou kontrolují nepřátelské země mimo EU;

78.

připomíná, že cíle EU v oblasti solidarity, soudržnosti a sbližování se vztahují i na obranu; zdůrazňuje, že finanční prostředky potřebné k obnově a rozšíření našich obranných schopností v nadcházejícím desetiletí budou mít významný dopad na zdraví a udržitelnost veřejných financí, a proto požaduje spolupráci a koordinaci na úrovni EU prostřednictvím skutečné obranné hospodářské politiky; zdůrazňuje, že zvýšení investic do obrany by nemělo konkurovat jiným investičním prioritám, včetně sociální soudržnosti; dále připomíná, že by směřování finančních prostředků mělo být zakotveno v celospolečenském přístupu k odolnosti, a proto musí mít širokou podporu evropských občanů a tato podpora musí být dlouhodobě udržitelná; zdůrazňuje, že finanční zátěž musí být proto spravedlivě sdílena, zejména ziskovými společnostmi, které již využívají veřejné financování nebo státní podporu; dále zdůrazňuje, že veřejné výdaje by měly být doplněny zvýšeným soukromým financováním; vyzývá Komisi, aby zvážila případné fiskální způsoby, které by umožnily spravedlivější rozdělení finanční zátěže a omezily narušení hospodářské soutěže v EDTIB způsobené státními podporami a nabídkovými řízeními narušujícími trh;

79.

požaduje, aby příští VFR opravdu poskytl prostředky pro obrannou unii; podporuje návrhy na poskytnutí rozsáhlých finančních investic EU do evropské obrany a na stimulaci výzkumu a technologických inovací a projektů dvojího užití v evropském obranném průmyslu, čímž se posílí jeho konkurenceschopnost a podpoří pokrok, který přispívá k bezpečnosti i k udržitelnému hospodářskému růstu; zdůrazňuje, že investice do obrany z rozpočtu EU by měly pouze doplňovat, nikoli však nahrazovat finanční úsilí členských států, zejména pokud jde o ambice zemí, které jsou členy EU i NATO, investovat 2 % svého HDP do obrany; vyzývá členské státy, aby v souladu se Strategickým kompasem předložily přehodnocení rozsahu a definice společných nákladů s cílem posílit solidaritu a podnítit účast na vojenských misích a operacích, jakož i nákladů souvisejících s cvičením;

80.

vyzývá Komisi, aby vydala společné dluhopisy, a poskytla tak Unii fiskální kapacitu pro půjčky ve výjimečných a krizových situacích, současných i budoucích, s přihlédnutím ke zkušenostem a poznatkům z iniciativy NextGenerationEU, neboť v současné době pociťujeme naléhavou potřebu posílit bezpečnost a obranu, abychom ochránili občany EU, obnovili odstrašení a podpořili naše spojence, především Ukrajinu; zdůrazňuje, že zátěž spojená s tímto opatřením musí být spravedlivě rozdělena;

81.

vyzývá EU, aby přezkoumala a aktualizovala své politiky týkající se posílení svých vnějších hranic, a to i prostřednictvím financování fyzických překážek a námořních blokád, s cílem posílit bezpečnost Unie jako celku; zdůrazňuje, že toto financování by mělo upřednostňovat zejména členské státy sousedící s Ukrajinou s cílem posílit jejich ochranu, jakož i členské státy, které čelí vysokému riziku konvenčních vojenských hrozeb, jako jsou ty, které sousedí s Ruskem a Běloruskem;

82.

je znepokojen nedostatkem tolik potřebného soukromého financování EDTIB, zejména malých a středních podniků, což může být způsobeno nedostatkem dlouhodobých vládních zakázek nebo příliš úzkým výkladem environmentálních, sociálních a správních kritérií; vítá proto objasnění poskytnuté Evropským orgánem pro cenné papíry a trh dne 14. května 2024 v tom smyslu, že z přístupu k finančním prostředkům jsou automaticky vyloučeny pouze společnosti zabývající se výrobou zbraní zakázaných mezinárodním právem; vítá návrhy uvedené ve zprávě pana Niinistöa, aby se zabránilo roztříštěnosti výdajů na obranu, spojily se příslušné finanční toky a přilákaly investice ze soukromého sektoru; vyzývá Komisi, aby tato doporučení posoudila a předložila konkrétní návrhy; zdůrazňuje, že je třeba, aby obranný průmysl získal lepší přístup na kapitálové trhy;

83.

zdůrazňuje význam přístupu odvětví obrany k úvěrům, které poskytuje EIB jako katalyzátor soukromých investic do evropského obranného průmyslu; vítá další rozšíření kritérií způsobilosti EIB na zboží dvojího užití a vyzývá EIB, aby v tomto ohledu přijala další opatření; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že cílem EIB je v souladu s článkem 309 Smlouvy o fungování EU prosazovat rozvoj EU a podporovat její politiky, zejména obrannou politiku a posilování EDTIB, měla by EIB dále revidovat a průběžně přizpůsobovat svou úvěrovou politiku; vyzývá EIB, aby provedla přezkum dopadu rozšíření své politiky v oblasti zboží dvojího užití a případně upravila svůj seznam způsobilosti tak, aby munice a vojenské vybavení, které přesahují rámec použití dvojího užití, již nebyly vyloučeny z financování EIB; vítá Strategickou evropskou bezpečnostní iniciativu EIB z roku 2022, která podporuje výzkum, vývoj a inovace dvojího užití, bezpečnostní infrastrukturu a technologické projekty zaměřené na kybernetickou bezpečnost, „New Space“, umělou inteligenci a kvantové technologie;

84.

vyjadřuje své velké znepokojení a odsuzuje čínskou podporu Rusku v jeho útočné válce proti Ukrajině, zejména prostřednictvím spolupráce s ruskou vojenskou průmyslovou a technologickou základnou, vývozu zboží dvojího užití do Ruska a pokračujícího zapojení společností se sídlem v Číně do vyhýbání se sankcím a jejich obcházení; vyjadřuje v této souvislosti vážné znepokojení nad nedávnými zprávami, které tvrdí, že Čína vyrábí útočné bezpilotní letouny dlouhého doletu pro použití Ruskem v jeho útočné válce proti Ukrajině, a požaduje, že pokud Čína bude i nadále podporovat ruské zbrojní úsilí, musí to mít vážné důsledky pro vnější politiku EU vůči Číně; odsuzuje partnerství „bez omezení“ mezi Ruskem a Čínou a vyjadřuje vážné znepokojení nad obnoveným odhodláním Číny a Ruska dále posilovat své vazby; vítá rozhodnutí Rady uvalit sankce na čínské společnosti za jejich podporu války Ruska proti Ukrajině;

85.

je hluboce znepokojen rostoucími investicemi Číny do vojenských kapacit a militarizací jejích dodavatelských řetězců s cílem posílit svůj průmysl a zároveň využít politických a hospodářských příležitostí, které přinesla ruská útočná válka proti Ukrajině; je také hluboce znepokojen tím, že evropská závislost na Číně má dopad na důvěryhodnost schopnosti členských států zajistit svou národní bezpečnost a schopnosti EU jako celku účinně kritizovat a čelit čínskému hospodářskému nátlaku, možné další eskalaci s Tchaj-wanem a podpoře Ruska; vyzývá Komisi a členské státy, aby seriózně uplatňovaly politiku snižování rizik s cílem kontrolovat rizika vyplývající z hospodářské a technologické spolupráce s Čínou; v této souvislosti žádá, aby byla řešena rizika, která představují čínští dodavatelé v kritické infrastruktuře EU, a aby na posílení postavení těchto dodavatelů v Evropě nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky ani dotace EU;

86.

důrazně odsuzuje neodůvodněná vojenská cvičení Číny dne 14. října 2024 kolem Tchaj-wanu; dále odsuzuje rostoucí počet nepřátelských činů Číny proti Tchaj-wanu, včetně kybernetických útoků, vlivových kampaní, pronikání čínských válečných letounů do identifikační zóny protivzdušné obrany Tchaj-wanu a přerušování podmořských kabelů; znovu potvrzuje své pevné odhodlání zachovat status quo v Tchajwanském průlivu a zdůrazňuje, že nebude akceptován žádný pokus o jeho jednostrannou změnu, zejména pomocí síly nebo nátlaku, a že reakce na každý takový pokus bude rozhodná a pevná; oceňuje zdrženlivost a disciplinovanou reakci tchajwanských orgánů a vyzývá čínské orgány, aby jednaly zdrženlivě a vyvarovaly se jakýchkoli kroků, které by mohly dále eskalovat napětí v průlivu; vyzývá k pravidelným výměnám názorů mezi EU a jejími tchajwanskými protějšky o příslušných bezpečnostních otázkách a k užší spolupráci v boji proti dezinformacím a zahraničnímu vměšování; zdůrazňuje, že jakákoli eskalace v Tchajwanském průlivu by měla škodlivé dopady na bezpečnost a hospodářství Evropy, a proto naléhavě vyzývá Komisi, aby začala vypracovávat pohotovostní plány a zmírňující opatření na základě pravděpodobných scénářů eskalace, jako je hospodářská blokáda Tchaj-wanu ze strany Číny;

87.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad stále agresivnějšími kroky Číny v Jihočínském moři a v indicko-tichomořském regionu, zejména nad používáním vojenského a hospodářského nátlaku, taktikami hybridní války, nebezpečnými manévry prováděnými jejím námořnictvem a pobřežní stráží proti sousedům a budováním ostrovů s cílem prosazovat nezákonné námořní nároky a ohrožovat námořní trasy; poukazuje na zprávy, podle nichž začátkem ledna 2025 loď s vazbami na Čínu přesekla tchajwanský podmořský kabel, a požaduje důkladné vyšetření této záležitosti; dále vyzývá Tchaj-wan a EU ke sdílení informací o takových incidentech; znovu opakuje svůj silný zájem o svobodu plavby a námořní bezpečnost a jejich podporu všude, zejména v Jihočínském moři; vyzývá čínské orgány, aby ukončily veškeré agresivní a provokativní akce, zejména letecké a námořní operace v Tchajwanském průlivu a Jihočínském moři, které ohrožují stabilitu v indicko-tichomořském regionu, a tím oslabují mezinárodní mír a bezpečnost, svrchovanost zemí v tomto regionu, bezpečnost života na moři a svobodu plavby v plném souladu s úmluvou UNCLOS; oceňuje nárůst počtu operací v zájmu svobody plavby, které provádějí některé země EU, včetně Francie, Nizozemska a Německa; konstatuje, že tyto činnosti jsou v souladu s mezinárodním právem, a vyzývá k větší spolupráci a koordinaci s regionálními partnery, mimo jiné prostřednictvím koordinované námořní přítomnosti, například v severozápadním Indickém oceánu, s cílem zvýšit počet operací na podporu svobody plavby v tomto regionu;

88.

je nadále znepokojen politickým a hospodářským tlakem vyvíjeným Čínou a Ruskem ve Střední Asii a zdůrazňuje, že v reakci na něj je třeba posílit přítomnost EU v tomto regionu; zdůrazňuje zájem EU na prohlubování bezpečnostní spolupráce, hospodářských vztahů a politických vazeb se zeměmi Střední Asie, mimo jiné s cílem řešit obcházení sankcí uplatňovaných vůči Rusku a Bělorusku;

89.

co nejdůrazněji odsuzuje Írán za jeho destabilizující činnost v oblasti Blízkého východu, a to i prostřednictvím jeho zástupců, a za jeho pokračující podporu teroristickým skupinám, které představují přímou hrozbu pro regionální, evropskou a celosvětovou bezpečnost; odsuzuje rostoucí vojenskou spolupráci mezi Íránem a Ruskem, zejména jejich záměr podepsat smlouvu o komplexním strategickém partnerství; vyjadřuje však plnou podporu občanské společnosti a demokratickým silám v Íránu a solidaritu s nimi a vyzývá ke zvýšenému mezinárodnímu úsilí na podporu těchto skupin v jejich boji za svobodu a lidská práva; vítá rozhodnutí EU prodloužit sankce proti Íránu do července 2025, mimo jiné uvalením sankcí na íránskou výrobu bezpilotních letounů a raket a jejich dodávky do Ruska a širšího regionu Blízkého východu; poukazuje na to, že k možným sankcím, které dosud nebyly uplatněny, patří mnohem restriktivnější přístup k transferu technologií prostřednictvím vývozu výrobků, které nejsou klasifikovány jako výrobky „dvojího užití“;

90.

jednoznačně odsuzuje íránskou vládu za podporu a pomoc mezinárodně uznávaným teroristickým organizacím, jako je Hamás a Hizballáh, a sítím, které spáchaly nebo se pokusily spáchat útoky v EU, což představuje přímou hrozbu pro evropskou bezpečnost, svrchovanost a stabilitu; připomíná v této souvislosti, že Islámské revoluční gardy se v posledních 30 letech podílely na plánování a provedení desítek atentátů a teroristických útoků, včetně na území EU, a v poslední době i na útocích proti židovským synagogám a jednotlivcům a izraelským velvyslanectvím v několika členských státech; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby posílily sdílení zpravodajských informací a protiteroristická opatření s cílem zabránit jakýmkoli budoucím útokům; opakuje svou dlouhodobou výzvu k zařazení Islámských revolučních gard na unijní seznam teroristických organizací a podporuje iniciativy, které v tomto ohledu přijaly některé členské státy;

91.

považuje íránský program jaderných zbraní za jednu z hlavních hrozeb pro globální bezpečnost a zdůrazňuje, že pokud se Íránu podaří získat jadernou kapacitu potřebnou k výrobě jaderných zbraní, hrozí, že bude ještě agresivnější a zvýší svou oficiální podporu terorismu a šíření raket a bezpilotních letounů;

92.

znovu co nejdůrazněji odsuzuje zavrženíhodné teroristické útoky spáchané dne 7. října 2023 teroristickou organizací Hamás proti Izraeli, které přispěly k další destabilizaci na Blízkém východě a jejichž dopady byly ještě umocněny útoky na Izrael ze strany íránských spojenců (jako jsou teroristické organizace včetně Hizballáhu v Libanonu a Hútiů v Jemenu) a samotného íránského režimu; připomíná, že Izrael má právo bránit se, které je zakotveno v mezinárodním právu a jím omezeno; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech zbývajících rukojmích zadržovaných Hamásem; vyzývá všechny strany, aby okamžitě ukončily veškeré nepřátelské akce a plně dodržovaly mezinárodní právo, včetně mezinárodního humanitárního práva; vyjadřuje vážné znepokojení nad nedávným ukončením příměří v Gaze a vyzývá k jeho okamžitému obnovení; zdůrazňuje, že by to představovalo významný krok ke zmírnění obrovského utrpení civilistů na obou stranách v posledních měsících; oceňuje angažovanost mediátorů, včetně Spojených států, Egypta a Kataru, jejichž úsilí bylo pro dosažení prvního příměří klíčové; naléhavě vyzývá všechny evropské a mezinárodní aktéry, aby aktivně přispívali k dosažení nového průlomu, dohlíželi na provádění příměří a pohnali k odpovědnosti ty, kteří je nedodržují;

93.

vítá přesun mise EU pro pomoc na hranicích do Rafáhu dne 31. ledna 2025 s cílem podpořit palestinskou samosprávu při usnadňování bezpečného průjezdu za účelem zdravotní evakuace během první fáze příměří; je připraven zapojit se do diskusí o budoucích konkrétních příspěvcích na podporu příměří;

94.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad vojenskou eskalací na Blízkém východě, která přispívá k další destabilizaci v regionu; vyjadřuje politování nad nepřijatelným počtem civilních obětí, nuceným vysídlením způsobeným eskalací násilí a neustálým používáním vojenské síly; dále vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračující vojenskou akcí izraelských obranných sil v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu; odsuzuje palbu izraelských obranných sil na Prozatímní síly OSN v Libanonu (UNIFIL), což je vážné porušení mezinárodního práva; znovu potvrzuje zásadní stabilizační úlohu sil UNIFIL v jižním Libanonu, zahrnujících zástupce 16 členských států; požaduje okamžité příměří v Gaze i Libanonu, ukončení nepřátelských akcí, úplné a symetrické provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701 (2006) a ochranu civilního obyvatelstva; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU a další mezinárodní aktéři převzali větší odpovědnost a pomohli vládám a organizacím občanské společnosti na Blízkém východě dosáhnout trvalého a udržitelného míru, zejména tím, že budou nadále podporovat řešení založené na existenci dvou států mezi Izraelem a Palestinou a bojovat proti terorismu a radikalizaci v tomto regionu; zdůrazňuje, že vývoj konfliktů v tomto regionu má dopad na sousední regiony a na Evropu a představuje pro EU bezpečnostní výzvy, pokud jde o budoucnost odstrašování, humanitárního práva a řešení krizí;

95.

vítá arabský plán pro obnovu a rekonstrukci, který byl dne 4. března 2025 představen na summitu v Káhiře a vytváří solidní základ pro diskuse o budoucnosti Pásma Gazy; vybízí místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a komisařku pro Středomoří, aby s arabskými partnery konstruktivně spolupracovaly s cílem nalézt důvěryhodná řešení pro obnovu, správu a bezpečnost Gazy; na druhé straně odmítá návrh Trumpova plánu rekonstrukce Gazy, který nebere v úvahu nestabilní bezpečnostní podmínky na Blízkém východě; je toho názoru, že vzhledem k obrovským škodám a lidskému utrpení v Gaze je nezbytné navázat komplexní mezinárodní spolupráci mezi Spojenými státy, EU, OSN, arabskými státy a dalšími mezinárodními partnery, kteří by se měli ve svém úsilí vzájemně doplňovat, aby se docílilo obnovení konstruktivních jednání; je odhodlán usilovat v budoucnu o normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy v regionu;

96.

naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby označily Hizballáh jako celek za teroristickou organizaci a aby usilovaly o jeho úplné odzbrojení v souladu s rezolucí Rady OSN č. 1701 (2006); upozorňuje na nedávná rozhodnutí přijatá několika státy, včetně Spojených států a Kanady, označit organizaci Sámidún za teroristickou organizaci, která jedná jako spojenec Lidové fronty pro osvobození Palestiny; zdůrazňuje, že Německo zakázalo Sámidún v roce 2023, a vyzývá ostatní členské státy EU, aby přijaly podobná opatření a zakázaly tuto organizaci na svém území;

97.

konstatuje, že hranice mezi Jordánskem a Sýrií je využívána jako hraniční přechod pro obchod se zbraněmi a drogami; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dále podporovala Jordánsko, které bylo oslabeno současnou krizí na Blízkém východě, a vyzývá k většímu využívání Evropského mírového nástroje na ochranu jordánsko-syrské hranice;

98.

uznává, že Turecko je pro EU zemí strategického významu; konstatuje, že Turecko je stále více přítomno v oblastech, kde má EU klíčové bezpečnostní zájmy a mise a operace SBOP, a s politováním bere na vědomí úlohu Turecka při destabilizaci některých oblastí, které EU a její sousedství znepokojují; poukazuje na nezákonnou činnost Turecka proti zájmům EU ve východním Středomoří, která porušuje mezinárodní právo, včetně úmluvy UNCLOS; znovu odsuzuje podpis memorand o porozumění mezi Tureckem a Libyí o komplexní bezpečnostní a vojenské spolupráci a o vymezení námořních zón, které jsou vzájemně propojené a jsou jasným porušením mezinárodního práva, příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN a svrchovaných práv členských států EU; vyjadřuje politování nad tím, že Turecko podkopává účinnost sankcí EU proti Rusku, a znovu vyzývá Turecko, aby se k těmto sankcím plně připojilo; vyzývá Turecko, aby neoslabovalo mise a operace SBOP EU; znovu vyzývá Turecko, aby splnilo svůj závazek týkající se úplného a nediskriminačního provádění dodatkového protokolu k ankarské dohodě vůči všem členským státům, včetně Kyperské republiky;

99.

vyjadřuje politování nad tím, že navzdory úsilí o zmírnění napětí Turecko nadále trvá na hrozbě casus belli vůči Řecku a nezákonně okupuje severní část Kyperské republiky; důrazně odsuzuje nezákonné aktivity Turecka na Kypru, včetně porušování statutu nárazníkové zóny, rostoucí militarizace okupovaných oblastí Kyperské republiky, jakož i jeho úsilí o vytvoření separatistického subjektu v okupované oblasti Kypru v rozporu s mezinárodním právem, a konstatuje, že tyto aktivity nepřispívají k obnovení jednání pod vedením OSN; odsuzuje Turecko za soustavné porušování rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (1984) a č. 789 (1992), které vyzývají Turecko, aby předalo oblast Varoša jejím zákonným obyvatelům pod dočasnou správu OSN tím, že podpoří otevření města Varoša veřejnosti; znovu důrazně vyzývá Turecko, aby zvrátilo své nezákonné a jednostranné kroky ve Varoše; dále vyzývá Turecko, aby stáhlo své vojáky z Kypru;

100.

naléhavě vyzývá k obnovení jednání o opětovném sjednocení Kypru pod záštitou generálního tajemníka OSN a znovu potvrzuje svou bezpodmínečnou podporu Kypru při řešení této otázky; vyzývá Turecko, aby přijalo spravedlivé, komplexní a uskutečnitelné řešení této otázky;

101.

vítá neformální setkání v rozšířeném složení, které se na podnět generálního tajemníka OSN konalo dne 18. března 2025 v Ženevě a jehož cílem bylo připravit půdu pro obnovení jednání o kyperské otázce, která by probíhala striktně v dohodnutém rámci OSN, jenž je jediným rámcem, který EU a mezinárodní společenství přijaly, a v souladu s právem, hodnotami a zásadami EU; připomíná, že znovusjednocení Kypru je jednou z priorit EU, která je připravena posílit a převzít aktivní úlohu při podpoře procesu vedeného OSN s využitím všech nástrojů, které má k dispozici; vyzývá Turecko, aby se konstruktivně zapojilo do jednání a v dobré víře se vrátilo k jednacímu stolu;

102.

vyzývá EU, aby hrála významnou úlohu v oblasti Středomoří a stala se aktérem v oblasti bezpečnosti, který je schopen zaručit stabilitu regionu a dodržování mezinárodního práva a úmluvy UNCLOS; vítá v této souvislosti jmenování komisaře pro Středomoří, který bude pracovat pod vedením a politickým řízením místopředsedkyně, vysoké představitelky; zdůrazňuje, že je třeba, aby místopředsedkyně, vysoká představitelka v případě potřeby ve spolupráci s komisařem pro Středomoří a po konzultaci s členskými státy vypracovala soudržnou bezpečnostní strategii pro středomořský region a sousední země, včetně severní Afriky, Levanty a Sahelu; vyzývá k prohloubení spolupráce s partnerskými zeměmi ve Středomoří v boji proti extremismu, terorismu, nezákonnému obchodu se zbraněmi a obchodování s lidmi;

103.

se znepokojením bere na vědomí porušování základních práv migrantů v Libyi, jak je zdůrazněno v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2755 (2024); zdůrazňuje, že je třeba přezkoumat úlohu misí a operací SBOP – EUBAM Libya a EUNAVFOR IRINI – v účinném boji proti převaděčství a obchodování s lidmi a jejich činnost v souvislosti s potřebou chránit základní práva migrantů;

104.

konstatuje, že rychlé zhroucení zločinného režimu Bašára al-Asada, který byl od roku 2015 podporován Kremlem, představuje významnou politickou prohru Vladimíra Putina a ohrožuje strategickou a vojenskou přítomnost Ruska v Sýrii; připomíná, že vojenské základny v Hmímímu a Tartúsu od roku 2015 sloužily jako klíčové opěrné body pro šíření mocenského vlivu Ruska na Blízkém východě a v Africe; dále konstatuje, že uvedené základny měly zásadní význam pro dodávky ruským soukromým vojenským jednotkám a přesun těžkých zbraní a vybavení, např. pro Wagnerovu skupinu a její operace v Libyi, Mali, Středoafrické republice a Súdánu; zdůrazňuje, že ztráta vojenských základen v Sýrii by mohla oslabit operační kapacity a vliv Ruska v Africe; vyzývá proto EU a její členské státy, aby situaci v Sýrii bedlivě sledovaly a navázaly vztahy s novým syrským vedením pod podmínkou plného stažení Ruska ze země s tím, že mu bude v tomto regionu znemožněno vytvořit nové vojenské základny; v této souvislosti uznává, že EU by v Sýrii mohla být významnou protiváhou, pokud by uznala politické vedení, zmírnila sankce, uzavřela obchodní dohody a poskytla finanční pomoc na obnovu, takže by mohla pro budoucnost Sýrie představovat vedle Turecka další alternativu;

105.

je stále více znepokojen tím, že Rusko pokračuje v odsouzeníhodném úsilí o destabilizaci zemí ve východním sousedství EU skrze zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování, politické vraždy, vyhrožování a okupaci části jejich území a snaží se tak negativně ovlivnit jejich evropské ambice a stabilitu; zdůrazňuje, že je třeba posílit kapacity EU k obraně a rozvoji demokratických společností založených na hodnotách ve východním sousedství EU;

106.

znovu potvrzuje, že EU je odhodlaná podporovat svrchovanost a územní celistvost Moldavské republiky v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a usilovat o nalezení mírového, trvalého, komplexního a politického urovnání konfliktu v Podněstří; důrazně odsuzuje neustálé koordinované pokusy Ruska, proruských oligarchů a místních zástupců podporovaných Ruskem o destabilizaci Moldavské republiky, zasévání rozporů v moldavské společnosti a maření proevropského směřování země hybridními útoky, využíváním dodávek energie jako zbraně, šířením dezinformací, vyhrožováním bombovými útoky, zinscenovanými protesty a hrozbami nebo skutečným použitím násilí; se znepokojením bere na vědomí, že bezpečnostní a zpravodajská služba Moldavské republiky zaznamenala nebývalou intenzitu ruských akcí, jejichž cílem je ukotvit Moldavsko v ruské sféře vlivu; zdůrazňuje, že tyto hybridní akce jsou namířeny proti demokratickým procesům a podkopávají evropskou integraci tím, že posilují radikální separatistické tendence na jihu země, zejména v Gagauzii, využívají propagandu a jejich rámci dochází k manipulaci s informačním prostorem, zasahování do průběhu voleb a podvratným operacím;

107.

znovu vyzývá Rusko, aby stáhlo své vojenské síly a vybavení z území Moldavské republiky, pod mezinárodním dohledem zajistilo úplné zničení veškeré munice a vybavení ve skladu v Cobasně a podpořilo mírové řešení konfliktu v Podněstří v souladu se zásadami mezinárodního práva; vyzývá EU k větší podpoře Moldavska v boji proti zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování, hybridním hrozbám a kybernetickým útokům; naléhá na členské státy, aby zvýšily financování Evropského mírového nástroje na posílení obranných schopností Moldavska;

108.

uznává, že Gruzie byla v roce 2008 prvním cílem totální vojenské agrese Ruska a jeho pokusů o násilnou změnu hranic svrchovaného státu v Evropě; zdůrazňuje, že Rusko od roku 2008 pokračuje v nezákonné okupaci a faktické kontrole okupovaných území Gruzie; zdůrazňuje, že vojenská přítomnost Ruska a výrazné posilování vojenských kapacit na okupovaných územích, jeho nezákonné aktivity, pokračující budování hraničních překážek podél správních hranic a porušování lidských práv v Gruzii představují vážné riziko pro bezpečnost této země a širší bezpečnostní rámec Evropy; znovu Rusko vyzývá, aby stáhlo své vojenské síly a vybavení z území Gruzie;

109.

rozhodně Rusko odsuzuje za sestřelení stroje Ázerbajdžánských aerolinek na letu 8243, při němž dne 25. prosince 2024 zahynulo 38 z 67 cestujících; zdůrazňuje, že tento incident znovu ukázal krutou a agresivní povahu ruského režimu;

110.

důrazně vyzývá EU, aby se zde i nadále aktivně angažovala a prostřednictvím svých důležitých nástrojů podnikla rozhodné kroky k zajištění toho, aby Rusko plnilo závazky vyplývající z dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008, kterou zprostředkovala EU, zejména aby stáhlo všechny vojenské síly z okupovaných gruzínských území, aby v obou gruzínských regionech umožnilo rozmístění mezinárodních bezpečnostních mechanismů a neomezený přístup monitorovací mise EU na celé území Gruzie a aby se konstruktivně zapojilo do ženevských mezinárodních jednání a mechanismů pro předcházení incidentům a reakci na ně; vyzývá ESVČ, aby vypracovala podrobnou zprávu o porušování dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008, určila a jasně sdělila, která ustanovení Rusko dosud nesplnilo, a předložila doporučení;

111.

vítá nedávné zprávy o úspěšném uzavření jednání mezi Arménií a Ázerbájdžánem o úplném znění návrhu dohody o míru a navázání vztahů mezi státy, oceňuje Arménii za to, že připravila půdu pro finalizaci znění, a naléhavě vyzývá ázerbájdžánské vedení, aby v dobré víře podepsalo a provádělo mírovou dohodu uzavřenou v rámci jednání;

112.

odsuzuje Ázerbájdžán za pokračující snahy o maření možnosti nastolit v tomto regionu mír a za neustálé vyhrožování Arménii; vyzývá EU a její členské státy, aby zastavily veškerou bezpečnostní, technickou nebo finanční pomoc Ázerbájdžánu, včetně pomoci poskytované z různých nástrojů EU, která by mohla přispět ke zvýšení útočných schopností Ázerbájdžánu nebo ohrozit bezpečnost, územní celistvost a svrchovanost Arménie;

113.

připomíná, že uplynul rok od ázerbájdžánského záboru Náhorního Karabachu, který měl za následek nucený odchod více než 140 000 Arménů z tohoto regionu; odsuzuje vojenskou podporu a dodávky zbraní do Ázerbájdžánu ze třetích zemí; upozorňuje na to, že Ázerbájdžán je zodpovědný za závažné porušování lidských práv v Náhorním Karabachu; odsuzuje Ázerbájdžán za ničení arménského kulturního dědictví v tomto regionu; vyzývá k propuštění všech 23 arménských rukojmích zadržovaných v Ázerbájdžánu, včetně bývalých de facto představitelů Náhorního Karabachu a válečných zajatců z války v roce 2020; vyzývá Radu, aby zvážila uvalení cílených sankcí na konkrétní osoby, které odpovídají za porušování příměří a lidských práv v Náhorním Karabachu;

114.

s potěšením bere na vědomí rozhodnutí o přijetí prvního opatření pomoci v rámci Evropského mírového nástroje, které má podpořit arménské ozbrojené síly, neboť se tak zvýší odolnost Arménie v kontextu zajištění bezpečnosti, nezávislosti a svrchovanosti; vyzývá k dalšímu zintenzivnění spolupráce mezi Arménií a EU v oblasti bezpečnosti a obrany, zejména při odminování, mimo jiné i využitím Evropského mírového nástroje, neboť Arménie přehodnocuje své členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti; vítá opatření, jež přijalo několik členských států s cílem poskytnout Arménii obrannou vojenskou podporu, a naléhavě vyzývá ostatní členské státy, aby zvážily podobné iniciativy;

115.

zdůrazňuje, že EU by měla bezodkladně přezkoumat svou regionální strategii pro Sahel v důsledku několika státních převratů v regionu; vyjadřuje velké politování nad vynuceným stažením francouzských jednotek a mírových sil OSN z regionu a odsuzuje jejich nahrazení soukromými vojenskými jednotkami a státně podporovanými zmocněnci, např. Africkým sborem (dříve Wagnerova skupina); zdůrazňuje, že tyto jednotky se podílejí na destabilizaci Sahelu a podporují různé represivní režimy ve snaze ještě více posílit vliv Ruska v Africe; upozorňuje na to, že Rusko vojenským režimům v Sahelu dodává zbraně; dále si všímá sílící přítomnosti dalších aktérů v regionu, např. Turecka; důrazně vyzývá zvláštního zástupce EU pro Sahel a členské státy, aby zde nadále diplomaticky působily a pokračovaly v podpoře občanské společnosti a financování rozvojové a humanitární pomoci;

116.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že reakce EU na krize v oblasti Velkých jezer není dostatečně koherentní, a vyzývá Radu, aby přehodnotila provádění obnovené strategie EU pro oblast Velkých jezer, kterou přijala dne 20. února 2023; uznává, že je důležité, aby se EU skutečně odhodlala k tomu, že bude v tomto regionu usilovat o mír; se znepokojením si všímá aktivit Rwandy na východním území Demokratické republiky Kongo a vyzývá EU, aby pro veškerou vojenskou podporu Rwandy stanovila podmínky; důrazně odsuzuje skutečnost, že skupina M23 zabrala území ve východní části Demokratické republiky Kongo, včetně regionálních hlavních měst Goma a Bukavu, což přímo vedlo k úmrtí přibližně 3 000 civilistů; odsuzuje narušování svrchovanosti a územní celistvosti ve východní části Demokratické republiky Kongo povstalci ze skupiny M23; je hluboce znepokojen humanitární situací milionů vysídlených osob v této oblasti a používáním znásilnění jako strategické válečné zbraně; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v souladu se strategií EU pro oblast Velkých jezer přijala jasná opatření k obnovení stability a aby spolupracovala se Stabilizační misí OSN v Demokratické republice Kongo (MONUSCO) při ochraně civilního obyvatelstva na východu země; důrazně vyzývá rwandskou vládu, aby stáhla své jednotky z území Demokratické republiky Kongo a ukončila spolupráci s povstalci ze skupiny M23, a to i pokud jde o dodávky zbraní a jednotek a logistickou podporu; vyzývá EU, aby pozastavila své memorandum o porozumění o surovinách i veškerou vojenskou spolupráci s Rwandou, a to i prostřednictvím Evropského mírového nástroje nebo jakýchkoli jiných mechanismů, dokud Rwanda neukončí svou nezákonnou podporu ozbrojených skupin a nebude plně respektovat svrchovanost a územní celistvost Demokratické republiky Kongo; stejně tak vyzývá Demokratickou republiku Kongo, aby ukončila spolupráci s povstaleckými skupinami v regionu; podporuje mírový proces v Luandě a Nairobi s cílem dosáhnout politického řešení konfliktu diplomatickými prostředky a naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pokračovala v diplomatických kontaktech se stranami konfliktu a dalšími stranami v regionu a aby zvýšila tlak na strany konfliktu, aby se znovu zapojily do mírových jednání, mimo jiné odložením konzultací EU o bezpečnosti a obraně s Rwandou a přijetím sankcí v závislosti na situaci v místě a na pokroku probíhajících regionálních mediačních procesů;

117.

vyjadřuje své zklamání nad pozastavením činnosti Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID) a zdůrazňuje, že se v důsledku toho výrazně zvyšují bezpečnostní a obranné výzvy, neboť kritické investice do odolnosti, přizpůsobení, předcházení konfliktům a budování míru jsou nyní omezeny, a vyzývá proto EU a její mezinárodní partnery, aby zajistili, že vzniklého vakua nevyužijí naši protivníci, a strategicky zvážili možnosti převzetí některých programů, které v důsledku opatření vlády USA zůstaly bez financí;

118.

je znepokojen slabou angažovaností EU v Africkém rohu, zatímco přítomnost jiných zahraničních aktérů sílí; vyzývá k přezkumu strategie EU pro tento region tak, aby sloužila plnění cílů EU, tedy podpoře míru, stability a inkluzivního a udržitelného hospodářského rozvoje v regionu; žádá Radu, Komisi a ESVČ, aby se zamyslely nad tím, jak lze co nejlépe využít misí a operací SBOP rozmístěných v regionu k plnění těchto cílů a posílení činnosti EU;

119.

uznává, že arktická oblast má značný strategický a geopolitický význam vzhledem ke vznikajícím námořním trasám, bohatým přírodním zdrojům a příležitostem pro hospodářský rozvoj, které vznikly v důsledku globálního oteplování, a že se stále častěji stává předmětem sporů; je znepokojen sílící militarizací a soupeřením o zdroje, které v regionu vyvolávají aktivity Ruska a Číny; důrazně odsuzuje opakovaná prohlášení prezidenta USA týkající se jeho cíle, kterým je převzetí Grónska ze strany USA;

120.

zdůrazňuje význam zachování bezpečnosti, stability a spolupráce v Arktidě; zdůrazňuje, že tento region musí být ušetřen vojenského napětí a těžby přírodních zdrojů a že musí být respektována práva původních obyvatel; opakuje, že je třeba politiku Unie pro Arktidu začlenit do SBOP a v účinné spolupráci s NATO posílit odrazující a obranné kapacity; zdůrazňuje, že spolupráce EU s NATO má zásadní význam jako protiváha sílícího vlivu Ruska a Číny v tomto regionu; žádá, aby byla problematika Arktidy pravidelně projednávána na zasedáních Politického a bezpečnostního výboru a Rady;

121.

zdůrazňuje, že ozbrojené konflikty mají nepřiměřený a specifický dopad na ženy a dívky, zejména v podobě sexuálního násilí páchaného během konfliktů; zdůrazňuje, že v ozbrojených konfliktech je naprosto nutné zajistit poskytování a dostupnost vhodné zdravotní péče, a to i v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv; vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, že na ozbrojené konflikty bude nahlíženo z genderové perspektivy;

122.

připomíná, že začleňování genderového hlediska do vnějších vztahů, jeho realizace v praxi a provádění agendy žen, míru a bezpečnosti v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN jsou dlouhodobými prioritami EU; v této souvislosti připomíná, že je důležité posílit účast žen na prevenci a řešení konfliktů, mírových jednáních, budování a udržování míru, humanitárních akcích a obnově po skončení konfliktu;

123.

zdůrazňuje, že začleňování genderového hlediska do všech vnějších a vnitřních činností SBOP pomáhá zvyšovat účinnost operací SBOP a důvěryhodnost EU jako zastánkyně rovných práv pro ženy a muže na celém světě; trvá proto na tom, že je důležité, aby EU plnila všechny své závazky, včetně závazků přijatých v akčním plánu pro rovnost žen a mužů (GAP) III (2020–2024) a ve Strategickém kompasu; dále trvá na tom, aby při aktualizaci Strategického kompasu byla navržena další opatření k zajištění rovného postavení žen a mužů a plné a smysluplné účasti žen v SBOP, zejména ve vojenských misích;

124.

s potěšením bere na vědomí, že všechny mise a operace SBOP zohledňují genderové a lidskoprávní hledisko a že mají poradce pro genderové otázky a že byla zřízena síť kontaktních míst pro genderové otázky; vyzývá k tomu, aby byl nový pakt pro civilní SBOP využíván k prosazování plné účasti žen v civilních misích SBOP;

125.

zdůrazňuje, že pro každou misi a operaci SBOP jsou důležité jasné a dosažitelné cíle a otevřenost vůči stanoviskům a odpovědnosti hostitelské země a dále vybavení a potřebné finanční, logistické a lidské zdroje; dále poukazuje na zhoršující se bezpečnostní situaci v mnoha oblastech, kde působí mise SBOP; žádá, aby se zlepšila správa hodnocení a kontrol misí a operací SBOP; znovu vyzývá ke komplexnímu posouzení misí a operací SBOP, zejména reálnosti jejich mandátů vzhledem k přiděleným zdrojům a vybavení, jejich řízení, metod pro nábor pracovníků tak, aby jejich profily odpovídaly požadovaným dovednostem, transparentnosti výběrových řízení, činností a dosažených výsledků, získaných zkušeností s osvědčenými postupy a obtíží, s nimiž se mise a operace setkaly; zdůrazňuje, že je obzvláště nutné, aby všechny mise a operace měly ustanovení o ukončení, která by je v případě potřeby umožnila udržitelně ukončit; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby i nadále mise a operace SBOP efektivně plánovaly, mimo jiné vydáváním silných, flexibilních a modulárních mandátů zaměřených na výsledky, které by mohly být přizpůsobeny proměnlivé bezpečnostní situaci a potřebám hostitelských zemí, a aby udržovaly pevná partnerství s vládami, občanskou společností a obyvatelstvem hostitelských zemí, a tak zajistily vytvoření nezbytných podmínek ke splnění dlouhodobých cílů misí a operací; vyzývá členské státy, aby využily nový pakt pro civilní SBOP k posílení své strategické vize civilního řešení krizí tím, že vyjasní úlohu, efektivitu a přidanou hodnotu civilní SBOP a stanoví společné ambice pro civilní řešení krizí; dále žádá, aby se využívaly synergie a doplňkovost mezi civilním a vojenským rozměrem SBOP; vyzývá Komisi a ESVČ, aby společně s členskými státy vypracovaly strukturovaný a pravidelný proces rozvoje civilních schopností, v jehož rámci by byly posuzovány disponibilní kapacity členských států, vypracovávány požadavky, prováděny analýzy nedostatků a pravidelně přezkoumáván pokrok; domnívá se, že je třeba zavést spolehlivou politiku pro vybavení a služby potřebné v partnerských zemích, v nichž probíhají civilní mise SBOP;

126.

konstatuje, že rozpočet SZBP pro civilní mise SBOP se ve víceletém finančním rámci (VFR) 2021–2027 oproti VFR 2014–2020 zvýšil jen nepatrně, přestože počet misí a její úkoly a náklady vzrostly; vyzývá k podstatnému navýšení rozpočtu SZBP a zároveň k zajištění účinného využívání prostředků přidělených civilním misím SBOP, aby se zajistilo, že budou účinně reagovat na krizové situace a nepředvídané události; vyzývá k vytvoření zvláštní rozpočtové položky nebo nástroje civilní podpory, jejichž prostřednictvím by bylo partnerským zemím poskytováno nezbytné vybavení a služby k posílení jejich civilních kapacit;

127.

znovu vyzývá ESVČ, aby přijala konkrétní opatření na podporu misí a operací SBOP v boji proti kybernetickým a hybridním útokům a zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování v zemích, kde jsou tyto mise a operace rozmístěny, zejména na západním Balkáně a v zemích Východního partnerství; vyzývá Komisi, aby při formulaci Evropského štítu pro demokracii zohlednila mise a operace SBOP, aby předešla hrozbám, jejichž cílem je zdiskreditovat vnější činnost EU, a chránila pracovníky EU vyslané do zahraničí; trvá na tom, že je třeba vycházet ze zkušeností získaných v rámci různých misí a operací SBOP a spolupracovat s misemi a operacemi členských států, aby bylo možné lépe komunikovat a identifikovat hrozby a v případě potřeby jim předcházet nebo na ně včas reagovat; vyzývá ke zlepšení schopnosti reakce a strategické komunikace a k posílení veřejného působení v regionech, kde jsou mise a operace SBOP nasazeny, s cílem lépe informovat místní obyvatelstvo v jejich příslušném jazyce o důvodech, přínosech a úloze misí a operací SBOP a o důsledcích, pokud se budou spoléhat na podporu jiných aktérů, zejména Ruska a Číny, kteří usilují o destabilizaci jejich regionů; dále Komisi a ESVČ vyzývá, aby mise a operace SBOP v zemích Východního partnerství více zviditelnily tím, že je zahrnou do svých politických sdělení, zpřístupní dokumenty veřejnosti a budou komunikovat s mezinárodním tiskem; vyzývá Komisi a ESVČ, aby upravily poradní mandáty misí a operací SBOP tak, aby zahrnovaly specializovanou odbornou přípravu pro boj proti hybridním válečným akcím, kybernetickou válku a analýzy zpravodajských informací z otevřených zdrojů; vyzývá ESVČ, aby v místě působení posílila spolupráci a koordinaci s jinými misemi a operacemi podobně smýšlejících partnerů a organizací, včetně mírových operací OSN, v boji proti zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování;

128.

konstatuje, že korupce v místě operačního působení může mít na mise SBOP negativní dopad, neboť může poškodit jejich pověst, vést k plýtvání zdroji a zhoršovat špatnou správu věcí veřejných a nesprávné úřední postupy i místní úplatkářství, podvody, vydírání a nepotismus; žádá, aby byly prováděny strategie pro prevenci a potírání korupce, aby rozšiřovaly odborné znalosti a vědomosti v oblasti boje proti korupci a intenzivněji usilovaly o zmírnění rizik korupce v současných a budoucích misích SBOP;

129.

vyzývá Radu a ESVČ, aby do misí a operací SBOP zahrnuly aspekt ochrany kulturního dědictví s cílem poskytovat pomoc a vzdělávání místním partnerům při řešení bezpečnostních výzev souvisejících se zachováním a ochranou kulturního dědictví; konstatuje, že začlenění ochrany kulturního dědictví a mezikulturního dialogu do mandátů misí by bylo přínosné pro proces řešení konfliktů a usmíření;

130.

zdůrazňuje, že je nutné rozšířit mandáty misí a operací SBOP rozmístěných v sousedních východoevropských zemích, v nichž jsou zvýšené bezpečnostní hrozby pádným důvodem k posílené přítomnosti EU; vybízí všechny členské státy, aby do těchto misí a operací vyslali personál; vybízí také k větší účasti třetích zemí v těchto misích, zejména třetích zemí, v nichž byly úspěšně dokončeny mise SBOP; vyzývá členské státy, aby prozkoumaly, jak by bylo možné v nezbytných případech zřídit nové mise a operace SBOP v kandidátských zemích EU, a to v úzké spolupráci s jejich vnitrostátními orgány; vyzývá ESVČ, aby zajistila, že podpora poskytovaná misemi SBOP při reformách bezpečnostního sektoru zahrnovala školení úředníků na ministerstvech; vyzývá ESVČ a Evropskou bezpečnostní a obrannou školu, aby pomáhaly zvyšovat odbornou způsobilost civilního a obranného personálu, který mise a operace SBOP podporuje nebo se jich účastní; domnívá se, že třetí země, v nichž probíhají mise a operace SBOP, mají příležitost pomoci EU naplňovat cíle SBOP a prokázat, že dokážou zajišťovat bezpečnost i pro jiné svou účastí na misích a operacích SBOP mimo její operační prostor;

131.

s potěšením bere na vědomí, že Rada bezpečnosti OSN prodloužila mandát vojenské operace Evropské unie v Bosně a Hercegovině (EUFOR Althea) i po roce 2025, neboť jde o etablovanou a osvědčenou mírovou misi, která významně přispěla ke stabilitě této země i celého regionu; dále vítá pozitivní reakci mise na žádost Úřadu civilní ochrany Ministerstva bezpečnosti Bosny a Hercegoviny o pomoc vnitrostátním orgánům při řešení důsledků nedávných povodní; zastává názor, že tento krok odráží společný závazek celého politického spektra v Bosně a Hercegovině k udržování míru a bezpečnosti ve spolupráci s EU; vítá příchod rezervních sil EUFOR Althea do Bosny a Hercegoviny v polovině března a opakuje svou výzvu všem aktérům v Bosně a Hercegovině, aby se zdrželi jakýchkoli politických hrozeb a dalšího potenciálně škodlivého jednání, dodržovali ústavu země a pokračovali v práci na zajištění integrace Bosny a Hercegoviny do EU; s uspokojením bere na vědomí pokračující přítomnost mezinárodních bezpečnostních sil KFOR i mise Evropské unie na podporu právního státu (EULEX) v Kosovu a oceňuje její roli při zvyšování bezpečnosti a stability; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby dodržovaly požadavky mezinárodního práva a zdržely se veškerých rozvratných akcí, které by mohly destabilizovat severní region Kosova; apeluje na ně, aby se zapojily do strukturovaného dialogu zprostředkovaného EU; rozhodně odsuzuje teroristický útok srbských polovojenských jednotek na kosovskou policii a hanebný teroristický útok na kritickou infrastrukturu blízko města Zubin Potok na severu Kosova; zdůrazňuje, že pachatelé těchto odsouzeníhodných teroristických činů musí být pohnáni k odpovědnosti a neprodleně postaveni před soud; žádá, aby byly posíleny zdroje operace EUFOR Althea i bezpečnostních sil KFOR;

132.

vyjadřuje uspokojení nad ustavením partnerské mise EU v Moldavské republice (EUPM Moldova) a jejími operacemi, a konstatuje, že mise pomohla posílit struktury Moldavské republiky pro řešení krizí a zvýšit její odolnost vůči kybernetickým a hybridním hrozbám a přispěla k boji proti zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování; žádá, aby byl mandát mise prodloužen na období po květnu 2025 a aby byly posouzeny její prostředky, metody a zdroje ve vztahu k cílům mise a aby podle závěrů posouzení byly přizpůsobeny její zdroje v zájmu dalšího zefektivnění mise; uznává důležitou úlohu mise EU pro pomoc na hranicích Moldavska a Ukrajiny (EUBAM), protože pomáhá obnovit železniční nákladní dopravu přes Podněstří a protože zmařila řadu pašeráckých operací; vybízí misi EUBAM, aby prostřednictvím své pracovní skupiny pro zbraně, společných operací ORIO II a iniciativ v rámci projektu „EU pro bezpečnost hranic“ rozšířila spolupráci s řadou mezinárodních organizací včetně Europolu, agentury FRONTEX a organizace OBSE;

133.

s uspokojením si všímá úlohy pozorovatelské mise EU (EUMM) v Gruzii při monitorování situace na správní hranici mezi Abcházií a Jižní Osetií; odsuzuje dočasné zadržení příslušníků mise EUMM bezpečnostními složkami při rutinní hlídce podél správní hranice; vyjadřuje hluboké znepokojení nad akcemi, které brání misi EUMM v činnosti a jejichž cílem je mařit úsilí o budování důvěry; apeluje na Radu a ESVČ, aby situaci pečlivě sledovaly, prosazovaly neomezený přístup mise EUMM na gruzínská území okupovaná Ruskem v souladu s mandátem mise a aby podporovaly rozšíření jejího mandátu a posílení jejích kapacit, aby mohla řádně řešit bezpečnostní a humanitární potřeby místního obyvatelstva v oblastech zasažených konfliktem;

134.

oceňuje a rozhodně podporuje činnost civilní mise EU v Arménii (EUMA) vyslané v rámci SBOP, která přispívá ke zvýšení bezpečnosti v regionu, protože výrazně snižuje počet incidentů v oblastech zasažených konfliktem a v pohraničních oblastech, posiluje důvěru a zmírňuje rizika, která ohrožují obyvatele těchto oblastí; s potěšením bere na vědomí, že Arménie na svém území pomáhá misi EUMA; oceňuje rozhodnutí Rady posílit kapacity a prodloužit působení mise a zvýšit počet vyslaných pozorovatelů a vyzývá k dalšímu rozšíření a posílení přítomnosti v regionu, aby se připravila půda pro snahy Arménie a Ázerbájdžánu o normalizaci vztahů za podpory EU; důrazně vyzývá Ázerbájdžán, aby umožnil vstup pozorovatelům EU na svou stranu hranice; odsuzuje hrozby Ázerbájdžánu a očerňování mise EUMA Ruskem;

135.

domnívá se, že dvě civilní mise SBOP, policejní mise EU pro palestinská území (EUPOL COPPS) a mise EU pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh (EUBAM Rafah), mohou sehrát zásadní roli při podpoře palestinského státotvorného úsilí; podporuje posílení úlohy misí EUPOL COPPS a EUBAM Rafah v souladu se závěry Evropské rady ze dnů 21. a 22. března 2024 a se zásadou dvoustátního řešení a životaschopnosti budoucího palestinského státu tak, aby se mohly podílet na ulehčení dodávek humanitární pomoci do pásma Gazy, zefektivnit Palestinskou správu na Západním břehu Jordánu a připravit její návrat do pásma Gazy; zdůrazňuje zejména, že v koordinaci s Palestinskou správou a izraelskými a egyptskými orgány je třeba vytvořit nezbytné podmínky pro plné oživení mise EUBAM Rafah, aby mohla na hraničním přechodu Rafáh působit jako neutrální třetí strana; očekává, že mezi klíčové priority budoucí strategie EU pro Blízký východ bude zahrnuto posílení působnosti a mandátů misí EUPOL COPPS a EUBAM Rafah na místě; s povděkem bere na vědomí rozhodnutí Rady o prodloužení mandátů obou misí do 30. června 2025;

136.

bere na vědomí, že v roce 2024 skončil mandát mise EUTM Mali, mise EUMPM v Nigeru a terénní mise personálu mise EUCAP Sahel Niger, zatímco mise EUCAP Sahel Mali a regionální poradní a činnost koordinační jednotky EU (EU RACC) pro Sahel stále pokračují; konstatuje, že různé mezinárodní mise nebyly schopny tento region a jeho křehké demokracie stabilizovat ani zde dosáhnout trvalého míru; je znepokojen neúspěchem strategie EU pro Sahel v oblasti bezpečnosti a obrany; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se bezpečnostní situací, setrvalým selháním států a opětovným objevením terorismu v oblasti Sahelu; bere na vědomí, že v srpnu 2023 byl vytvořen nový typ hybridní civilně-vojenské iniciativy EU pro bezpečnost a obranu v Guinejském zálivu (EUSDI Gulf of Guinea), jejímž cílem je posílit bezpečnostní a obranné síly Pobřeží slonoviny, Ghany, Toga a Beninu a tak zlepšit stabilitu a odolnost jejich severních pohraničních oblastí; vyzývá ESVČ a členské státy, aby důkladně přezkoumaly mandáty všech misí SBOP v Africe a stanovily dosažitelné cíle a milníky pro každou misi podle aktuálního politického kontextu a aby zvážily, zda by tyto mise mohly být upraveny tak, aby v rámci integrovaného přístupu účinněji sloužily nové revidované vícerozměrné strategii EU pro Afriku a Sahel; v této souvislosti žádá, aby prioritně přezkoumaly mandáty a zdroje misí EUCAP Sahel Mali a EURACC pro Sahel a navrhly jejich změny či případně zvážily jejich ukončení, je-li to nezbytné;

137.

s uspokojením bere na vědomí, že v reakci na útoky Hútiů na mezinárodní námořní dopravu v Rudém moři byla ustavena vojenská operace EU EUNAVFOR ASPIDES, která má pomáhat s ochranou svobody plavby a se zajištěním námořní bezpečnosti, zejména obchodních a komerčních plavidel v Rudém moři, Indickém oceánu a Perském zálivu; vyzývá členské státy, aby posílily kapacity operace EUNAVFOR ASPIDES a zvážily její sloučení s vojenskou operací EU ATALANTA, jak se původně předpokládalo, v zájmu zefektivnění obou operací;

138.

zdůrazňuje, že je důležité posílit sdílení zpravodajských informací a výměnu informací mezi členskými státy a orgány EU včetně Parlamentu, aby bylo možné bojovat proti zahraničnímu vměšování, zajistit lepší přehled o situaci, lépe předvídat hrozby pro kolektivní bezpečnost a čelit jim a vymezit společná opatření v rámci SBOP, zejména pro řešení krizí;

139.

zdůrazňuje, že EU musí vzhledem k rostoucím geopolitickým výzvám a krizím ve světě plně využívat potřebné informace z první ruky o globálních problémech, které se vyskytují mimo její území; oceňuje Zpravodajské a informační centrum EU (EU INTCEN) a ředitelství pro vojenské zpravodajství EU (EUMS INT), které spolupracují v rámci společné zpravodajsko-analytické složky (SIAC), a Satelitní středisko Evropské unie (SatCen) za úsilí o vyhodnocování zpravodajských informací ze všech zdrojů; vyzývá členské státy k posílení centra EU INTCEN, složky SIAC, střediska ESVČ pro reakci na krize a střediska SatCen zvýšením počtu zaměstnanců, finančních zdrojů, kapacit a bezpečnosti informací; apeluje na uvedená centra, aby za předpokladu, že mají adekvátní opatření pro zabezpečení informací, vyvodila ponaučení z úlohy NATO při podpoře sdílení zpravodajských informací o kybernetických hrozbách mezi veřejným a soukromým sektorem a aplikovala jej na svou oblast, aby členským státům nabídla přidanou hodnotu;

140.

vyzývá členské státy, aby centrum EU INTCEN využívaly k účinnému a bezpečnému sdílení zpravodajských informací, formulování společné strategické kultury a kultury bezpečnosti a poskytování strategických informací; zdůrazňuje, že centrum EU INTCEN by mělo být na základě shromážděných zpravodajských informací více zapojeno do hodnocení hrozeb prováděných orgány EU, přidělování digitálních operací a boje proti obcházení sankcí; znovu vyzývá, aby bylo podpořeno zavedení systému pravidelného a plynulého předávání zpravodajských informací, které se týkají zahraničněpolitických a bezpečnostních otázek mimo Unii, z členských států Evropské službě pro vnější činnost a mezi členskými státy; zdůrazňuje, že pro spolehlivé zpravodajské informace je důležitá bezpečná komunikace a vysoké zabezpečení informací, a v této souvislosti vyzývá, aby se usilovalo o zpřísnění a racionalizaci bezpečnostních pravidel a právních předpisů s cílem lépe chránit informace, infrastrukturu a komunikační systémy před zahraničním vměšováním a útoky;

141.

vyzývá k pravidelnému společnému hodnocení hrozeb za přispění zpravodajských služeb členských států, aby bylo možné poskytovat informace orgánům, které rozhodují o SBOP, a znovu žádá, aby ve všech misích a operacích SBOP působily zpravodajské služby, které by poskytovaly informace centru EU INTCEN, vojenskému štábu EU, útvaru schopnosti vojenského plánování a vedení (MPCC) a útvaru schopnosti civilního plánování a vedení (CPCC);

142.

vyjadřuje vážné znepokojení nad narůstajícími bezpečnostními výzvami, které představují kybernetické a hybridní útoky a zahraniční manipulace s informacemi a vměšování, jejichž cílem je mimo jiné oslabit stabilitu demokratických společností EU, zejména na územích EU vzdálených od hlavní pevniny, spojenectví členských států EU nebo prohloubit polarizaci, zejména před volbami; zdůrazňuje, že členské státy, zejména ty, které leží na východní vnější hranici EU, jsou vystaveny nepřátelskému vlivu Ruska a Běloruska; vítá, že Komise, ESVČ a Parlament spolupracovaly na úrovni správních útvarů během poslední kampaně k evropským volbám, aby zabránily masivní zahraniční manipulaci s informacemi a zákeřnému vměšování státních i nestátních aktérů ze třetích zemí; vyzývá správní útvary Komise, ESVČ a Parlamentu, aby posílily své kapacity pro zvyšování odolnosti vůči hybridním útokům a zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování; v této souvislosti poukazuje na nedávné rozhodnutí rumunského ústavního soudu anulovat první kolo prezidentských voleb na základě zpráv o rozsáhlých hybridních útocích Ruska, zejména na platformách sociálních médií; dále vyzývá správní útvary ESVČ a Parlamentu, aby úzce spolupracovaly se soukromým sektorem, občanskou společností a akademickou a vědeckou obcí v boji proti nepřátelským vlivovým kampaním a hybridním hrozbám i proti zneužívání nových technologií coby zbraní;

143.

podporuje přislíbené vytvoření „Evropského štítu pro demokracii“ a znovu vyzývá členské státy, Komisi a ESVČ, aby zvážily vytvoření nezávislé struktury s dostatečnými zdroji, jejímž úkolem by bylo identifikovat, analyzovat a dokumentovat zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování ohrožující EU jako celek s cílem odhalovat, sledovat a žádat odstranění klamného obsahu na internetu, zvýšit informovanost o situaci a sdílení zpravodajských informací a budovat kapacity pro odhalování původců útoků a přijímání protiopatření v souvislosti se zahraniční manipulací s informacemi a vměšováním; domnívá se, že tato struktura by sloužila jako referenční místo a specializované znalostní centrum, které by usnadnilo a podpořilo operativní výměnu mezi orgány členských států a orgány EU; zdůrazňuje, že tato struktura by měla vyjasnit a posílit úlohu oddělení ESVČ pro strategickou komunikaci a jejích pracovních skupin jakožto strategického orgánu diplomatické služby EU a zabránit překrývání činností; poukazuje na rozhodnutí Evropského parlamentu vytvořit zvláštní výbor pro Evropský štít pro demokracii a domnívá se, že to je důležitá cesta, jak konsolidovat evropské snahy v této oblasti;

144.

zdůrazňuje, že je důležité zintenzivnit úsilí v boji proti dezinformacím šířeným cizími aktéry, kteří usilují o oslabení důvěryhodnosti EU, zejména v kandidátských nebo sousedních zemích a regionech, kde probíhají mise a operace SBOP; zdůrazňuje, že musí být výrazně posílena koordinace mezi ESVČ a příslušnými agenturami EU, včetně agentury EU pro kybernetickou bezpečnost (ENISA), a příslušnými orgány na úrovni členských států, aby bylo možné vypracovat soudržné a účinné strategie proti zahraničním manipulacím s informacemi a vměšování; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu strategické a preventivní komunikace a vyzývá všechny orgány a instituce EU, aby spolupracovaly s ESVČ s cílem posílit viditelnost, pozitivní vnímání a legitimitu vnější činnosti EU;

145.

domnívá se, že v příštích letech se budou hybridní hrozby vyznačovat kombinací informační války, rychlého přemísťování sil, rozsáhlé kybernetické války a vznikajících a disruptivních technologií využívaných od mořského dna po vesmír, a že budou uplatňovány pokročilé vzdušné a vesmírné systémy sledování a útoků, což vše umožní vyspělá umělá inteligence, kvantová výpočetní technika, stále pokročilejší technologie rojových bezpilotních letadel, ofenzivní kybernetické schopnosti, nadzvukové raketové systémy, nanotechnologie a biologická válka; je si vědom zejména rostoucí úlohy umělé inteligence v hybridní válce a jejího možného zneužití při podkopávání demokratických institucí, šíření dezinformací, narušování kritické infrastruktury a ovlivňování veřejného mínění prostřednictvím automatizovaných operací založených na datech;

146.

vyzývá ke strategickým a proaktivním opatřením koordinovaným na úrovni EU a k posílení bezpečnosti a integrity kritické infrastruktury EU, snižování rizik a podpoře technologického náskoku EU v kritických odvětvích, včetně opatření k omezování či vylučování rizikových dodavatelů; v této souvislosti zdůrazňuje význam projektu PESCO, jehož cílem je zřídit Koordinační středisko pro kybernetický a informační prostor (CIDCC), jež by umožňovalo podporovat plánování a realizaci misí a operací EU s využitím schopností v kybernetické a informační oblasti a zvýšit celkovou odolnost EU v této oblasti; vyzývá proto k jeho trvalému začlenění do SBOP;

147.

odsuzuje pokračující nepřátelské akce Ruska a Běloruska, jejichž cílem je destabilizovat EU tím, že násilím nutí migranty vstupovat do zemí EU, což představuje hybridní útok; vyzývá EU, aby přezkoumala a aktualizovala své politiky v oblasti posilování vnějších hranic, mimo jiné i pomocí financováním fyzických překážek, s cílem zvýšit bezpečnost Unie jako celku;

148.

vítá akt o kybernetické solidaritě (29) a jeho význam pro schopnosti členských států v oblasti kybernetické obrany; podporuje propagaci platforem pro sdílení a analýzu informací a vyzývá k tomu, aby byly tyto platformy rozšířeny tak, aby zahrnovaly výměnu zpravodajských informací o hrozbách nebo zranitelnostech s přeshraničními bezpečnostními operačními středisky; vyzývá k jasnějšímu plánu financování, který stanoví výši finančních prostředků, jež budou použity na provádění tohoto aktu;

149.

je znepokojen zpožděním mnoha členských států při provádění směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii (směrnice NIS 2) (30) a vyzývá k jejímu urychlenému provedení s cílem zabezpečit evropskou kritickou infrastrukturu; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby lépe synchronizovala a aktivněji využívala soubory sankcí v oblasti kybernetiky, hybridních technologií a zahraničních manipulací s informacemi a vměšování a aby zároveň prozkoumala, jak by mohly být uplatňovány odvětvové sankce;

150.

vítá zjištění a doporučení, která ve své zprávě o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti navrhuje Mario Draghi a která vybízejí členské státy, aby aktualizovaly pravidla pro řízení a investice v kosmické oblasti, zejména v souvislosti s obranou; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci příštího VFR do této oblasti přiměřeně investovaly, a také aby zvážily případný další nástroj financování; zdůrazňuje, že při plánování nového VFR je zejména zapotřebí dále rozvíjet evropský vesmírný program s ohledem na silné propojení kosmického odvětví s odvětvími bezpečnosti a obrany; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit spolupráci mezi Komisí a Evropskou kosmickou agenturou, aby se zabránilo zdvojování úsilí a zajistilo se účinnější využívání zdrojů; vyzývá k posilování transatlantické spolupráce a součinnosti s NATO s cílem zajistit účinnou koordinaci při rozvoji vesmírných a obranných schopností;

151.

zdůrazňuje, že stávající pilíře EU v oblasti vesmíru – globální program družicové navigace Galileo a program pozorování Země Copernicus – mají jasný potenciál dvojího užití při rozvoji vesmírných aplikací a služeb; zdůrazňuje význam zřízení družicové konstelace IRIS2 jako třetího pilíře programu EU v oblasti vesmíru s cílem poskytovat bezpečné komunikační služby EU a jejím členským státům a širokopásmové připojení pro evropské občany, soukromé společnosti a vládní orgány; doporučuje, aby byl Tchaj-wanu a Ukrajině umožněn přístup k satelitní konstelaci IRIS2; zdůrazňuje, že kromě satelitní komunikace jsou pro posílení strategické autonomie a odolnosti EU zásadní také odvětví, jako určování polohy, navigace, časování a pozorování Země; zdůrazňuje, že rozvoj těchto schopností přímo přispívá k účinné reakci na krize a k ochraně kritické infrastruktury; vyzývá proto ke zvážení nových vesmírných programů EU, které by Unii umožnily posílit její strategickou autonomii a postavení globální kosmické velmoci;

152.

uznává nedostatečné kapacity nosných raket a satelitní komunikace v rámci EU; zdůrazňuje strategický význam rozvoje a posilování těchto schopností, aby EU mohla účinně podporovat členské státy a mise a operace SBOP a zároveň si zachovat pevné a autonomní postavení; zdůrazňuje, že vývoj řešení v této oblasti pod vedením EU je nezbytný pro ochranu kritické infrastruktury a zajištění bezpečné a konkurenceschopné přítomnosti v kosmickém odvětví;

153.

vyzývá členské státy, aby se zabývaly rostoucí hrozbou militarizace vesmíru, zejména zprávou o pokroku Ruska v oblasti technologií jaderných zbraní určených pro použití ve vesmíru, což by představovalo zjevné porušení smlouvy o kosmickém prostoru z roku 1967;

154.

zdůrazňuje, že vzhledem k rostoucímu geopolitickému napětí v námořní oblasti musí EU zintenzivnit svou činnost v této oblasti tím, že přijme vedoucí úlohu při informování o námořní oblasti, bude chránit kritickou infrastrukturu, zajistí účinné monitorování svých vnějších námořních hranic s cílem bojovat proti zločineckým organizacím, které mají zisk z převaděčství nelegálních migrantů do členských států EU, zejména ve Středozemním moři a v Atlantském oceánu, a bude přispívat k zajišťování svobody plavby, bezpečnosti námořních komunikací a plavidel a posádek a k boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

155.

zdůrazňuje závazek posílit úlohu EU jako garanta mezinárodní námořní bezpečnosti; zdůrazňuje v této souvislosti význam koncepce koordinované přítomnosti na moři, která posiluje úlohu EU jako zajišťovatele globální námořní bezpečnosti a zlepšuje její viditelnost v klíčových námořních regionech, poukazuje na činnost v rámci koncepce koordinované přítomnosti na moři v Guinejském zálivu a v severozápadním Indickém oceánu; vyzývá členské státy, aby se do těchto iniciativ aktivně zapojily a rozvíjely své vojenské námořní kapacity s cílem posílit přítomnost a viditelnost EU v globálním námořním odvětví; doporučuje, aby byla koncepce koordinované přítomnosti na moři rozšířena i na další klíčové námořní oblasti po celém světě;

156.

vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že Rusko a Čína sledují a sabotují kritickou námořní infrastrukturu, jako jsou komunikační kabely na mořském dně a energetická zařízení na moři; vyjadřuje zejména hluboké znepokojení nad škodami na dvou podmořských komunikačních kabelech, z nichž jeden propojuje Finsko s Německem a druhý Švédsko s Litvou, a to během méně než 24 hodin ve dnech 17. a 18. listopadu 2024, a nad škodami, které dne 25. prosince 2024 způsobil tanker patřící do ruské stínové flotily na kabelu EstLink2, který spojuje Estonsko a Finsko; vyzývá EU, aby zavedla účinné systémy monitorování a dohledu a regionální spolupráci pobřežních stráží s cílem zajistit prevenci a rychlé odhalování útoků na tuto infrastrukturu; vítá v tomto ohledu zahájení operace NATO „Baltic Sentry“ za účasti několika členských států s cílem zlepšit bezpečnost kritické podmořské infrastruktury v Baltském moři; vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly závazky newyorského prohlášení o bezpečnosti a odolnosti podmořských kabelů, včetně závazku, že podmořské kabelové vybavení bude pořizováno pouze od společností ze spojeneckých zemí; vyzývá Komisi, aby vyčlenila odpovídající zdroje na výzkum a vývoj špičkových podmořských zdrojů a obranného vybavení s cílem chránit ostrovy před možným vyloděním a útoky sil ze třetích zemí;

157.

vyzývá EU a orgány členských států, aby přijaly naléhavá a rozhodná opatření proti ruské stínové flotile v Baltském a Černém moři, a proto vítá zprávu, že dne 21. března 2025 zabavilo Německo loď Eventin, která byla používána k obcházení sankcí EU na vývoz ruské ropy;

158.

vyjadřuje politování nad oslabením programů nešíření a kontroly zbraní v těchto nestabilních geopolitických dobách a vyzývá ke zdvojnásobení úsilí o zvrácení tohoto trendu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je kriticky důležité zvýšit investice do regionální a celosvětové kontroly zbraní, nešíření zbraní a odzbrojování, a to se zvláštním zaměřením na mnohostranné strategie; zdůrazňuje, že tyto strategie by se měly zaměřovat na problém nevybuchlé munice a chemických zbraní, které se dostaly do moře v předchozím století a jež představují hrozbu pro bezpečnost, životní prostředí, zdraví a hospodářství, zejména v Baltském, Jaderském a Severním moři;

159.

opět vyjadřuje plnou podporu závazku EU a jejích členských států ohledně plnění Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a považuje ji za základ celosvětového rámce pro nešíření jaderných zbraní a odzbrojování; připomíná, že Rusko v říjnu 2023 odstoupilo od ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek;

160.

konstatuje, že kvůli bezprecedentní hrozbě ruské agrese vůči území EU čelí členské státy, zejména ty, které se nacházejí v zeměpisné blízkosti Ruska a jeho spojence Běloruska, obtížným rozhodnutím ohledně své zbrojní politiky, včetně revize předchozích politik a účasti na mezinárodních smlouvách; znovu odsuzuje ruské hrozby, které vedly některé členské státy k tomu, aby zvažovaly odstoupení od Ottawské úmluvy, a konstatuje, že ačkoli tato změna myšlení neznamená všeobecný posun v politice EU, poukazuje na závažnost ruské hrozby a na to, že je zapotřebí odpovídajícím způsobem chránit naše občany;

161.

připomíná, že mezinárodní jednání týkající se režimů nešíření a kontroly zbraní a jejich výsledky mají dopad na Evropu, zejména na členské státy EU; zdůrazňuje, že je důležité dát oživení těchto režimů nový impuls; zdůrazňuje rovněž, že je důležité zajistit, aby EU hrála aktivní a konstruktivní úlohu při prosazování a posilování mezinárodního úsilí založeného na pravidlech o vytvoření struktury v oblasti nešíření a kontroly zbraní a odzbrojování, zejména pokud jde o zbraně hromadného ničení a digitální nástroje pro sledování a manipulaci dvojího užití;

162.

vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu dodržovaly společný postoj 2008/944/SZBP, kterým se stanovují společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/1560, a důsledně uplatňovaly kritérium č. 4 týkající se regionální stability;

163.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby citlivé vznikající technologie a klíčové zboží dvojího užití, zejména pokud jsou kritické pro bezpečnost a obranu EU, nebyly poskytovány problematickým subjektům mimo EU; vyzývá k vytvoření a uplatňování celounijních elektronických celních a vývozních licenčních systémů, které představují zásadní krok ke zvýšení účinnosti kontrol členských států zaměřených na vývoz těchto technologií a zboží;

164.

zdůrazňuje, že je třeba, aby občané EU lépe chápali bezpečnostní hrozby a rizika, aby se zlepšilo společné vědomí a sladěné vnímání hrozeb v celé Evropě a vytvořila se komplexní představa evropské obrany; zdůrazňuje, že zajištění podpory ze strany demokratických institucí a následně i ze strany občanů má zásadní význam pro rozvoj úspěšné a soudržné dlouhodobé obrany EU, která vyžaduje informovanou veřejnou diskusi; vyzývá EU a její členské státy, aby vytvořily informační a vzdělávací programy – zejména pro mladé lidi – zaměřené na rozšiřování vědomostí a usnadňování diskusí o bezpečnosti, obraně a významu ozbrojených sil a na zvyšování odolnosti a připravenosti společnosti čelit bezpečnostním hrozbám a lépe se na ně připravit, a aby zároveň umožnily větší veřejnou a demokratickou kontrolu a dohled nad odvětvím obrany; vyzývá Komisi a členské státy, aby tyto programy rozvíjely v rámci evropského štítu pro demokracii, a to na základě modelu vnitrostátních programů, jako je švédská iniciativa pro mimořádné civilní události;

165.

vítá úsilí o posílení evropské civilní a vojenské připravenosti a pohotovosti, jak rovněž navrhuje zpráva, již vypracoval pan Niinistö; uznává zásadní význam občanů v oblasti připravenosti a reakce na krize, zejména pokud jde o psychologickou odolnost jednotlivců a připravenost domácností; uznává rovněž význam infrastruktury civilní ochrany a plánování pro mimořádné situace; podporuje celospolečenský přístup k odolnosti, který zahrnuje aktivní zapojení orgánů a institucí EU, členských států, občanské společnosti a jednotlivých občanů do posilování bezpečnostního rámce EU; zdůrazňuje, že rozhodovací orgány SBOP odpovědné za plánování, zdroje a logistiku mají potenciál stát se hlavními subjekty umožňujícími civilní řešení krizí v mimořádných situacích; vyzývá členské státy a Komisi, aby důkladně přezkoumaly doporučení obsažená ve zprávě a vypracovaly strategii EU pro posuzování rizik a připravenost na ně, společná cvičení a silnější rozhraní pro spolupráci mezi EU a NATO s ohledem na krizové situace; vyzývá k rozvoji odpovídající infrastruktury civilní ochrany a důkladnému krizovému plánování a k zajištění nezbytných investic pro tyto účely, mimo jiné prostřednictvím zvláštního programu EIB zaměřeného na investiční záruky pro infrastrukturu civilní obrany, která bude odolná vůči krizím;

166.

připomíná, že terorismus, včetně džihádistického terorismu, představuje pro bezpečnost EU a jejích partnerů trvalou hrozbu; vyzývá EU, aby této hrozbě i nadále odhodlaně a solidárně předcházela, zejména prostřednictvím lepší koordinace s cílem zlepšovat znalosti, rozvíjet připravenost a schopnost reakce, a aby zajistila intenzivnější interakci s partnery a dalšími mezinárodními aktéry;

167.

poukazuje na to, že obranné politiky EU by měly odrážet zásady rovnosti žen a mužů a rozmanitosti, podporovat inkluzivní vojenské prostředí, které odráží hodnoty a rozmanitost evropské společnosti, a zároveň zajišťovat, aby měli všichni příslušníci evropských ozbrojených sil bez ohledu na své pohlaví nebo původ rovné příležitosti a přístup k podpoře; připomíná důležitou úlohu mladých lidí a mládežnických organizací při udržování a podpoře míru a bezpečnosti a vyzývá ESVČ, aby se zavázala k systematičtějšímu zapojování mladých lidí do svého programu pro mládež, mír a bezpečnost; dále vyzývá k rozvoji programů pro školitele a ke spolupráci mezi obrannými institucemi a univerzitami členských států EU, jako jsou vojenské kurzy, cvičení a výcvikové aktivity pro civilní studenty;

168.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí řešit kritické problémy v oblasti náboru a udržení vojáků v armádě vypracováním koordinovaných opatření na vnitrostátní a unijní úrovni, aby byla zajištěna udržitelná armádní síla; doporučuje, aby EU podporovala členské státy při vytváření politik na zvyšování atraktivity tohoto zaměstnání a dlouhodobých strategií pro udržení pracovníků; zdůrazňuje, že je třeba, aby Vojenský výbor EU (EUMC) nadále shromažďoval a analyzoval údaje o otázkách náboru a udržení vojáků v členských státech EU, aby bylo možné určit případná opatření umožňující tyto otázky řešit; zdůrazňuje, že při dalším rozvoji obranné unie musí být náležitě zohledňována podpora duševního zdraví a dobrých pracovních podmínek vojenského personálu se zaměřením na profesní rozvoj a dlouhodobou péči o veterány;

169.

zdůrazňuje, že je důležité organizovat společný výcvik a cvičení evropských ozbrojených sil, a podporovat tak interoperabilitu, ve snaze maximalizovat připravenost na mise a čelit široké škále hrozeb, jak konvenčních, tak nekonvenčních; vyzývá k tomu, aby byly na úrovni EU vytvořeny a rozvíjeny výměnné programy pro vojenský personál z členských států zaměřené na poskytování odborné přípravy a zkušeností v různých evropských vojenských prostředích a strukturách, čímž se posílí vzájemné porozumění, soudržnost a interoperabilita mezi ozbrojenými silami EU; v této souvislosti opakuje, že podporuje Evropskou iniciativu pro výměnu mladých vojenských důstojníků (vojenský Erasmus – EMILYO), kterou provozuje Evropská bezpečnostní a obranná škola;

170.

zdůrazňuje, že partnerský rozměr Strategického kompasu je důležitý pro upevňování spolupráce mezi EU a jejími spojenci a partnery po celém světě na základě společných hodnot a s ohledem na lidská práva a demokracii, aby se tak posílilo vnímání zásady odstrašení a bylo možné čelit zahraničním strategiím zaměřeným na oslabení EU a jejích partnerů a na destabilizaci mezinárodního řádu založeného na pravidlech; vyzývá EU, aby se nadále zapojovala do bezpečnostní spolupráce s partnery ve všech prioritních oblastech uvedených ve Strategickém kompasu, zejména do posilování odolnosti místních bezpečnostních odvětví v oblasti krizového řízení, do boje proti hybridním hrozbám a do zvyšování kapacit institucí kybernetické bezpečnosti; vyzývá rovněž k užší spolupráci mezi příslušnými organizacemi partnerů se Satelitním střediskem EU, Evropskou obrannou agenturou (EDA) a Agenturou EU pro kybernetickou bezpečnost (ENISA); domnívá se, že účast partnerů a spojenců NATO na projektech PESCO založená na dohodě členských států EU významně přispívá k podpoře kompatibility jejich standardů v odvětví obrany i ke sdílení zkušeností, zpravodajských informací a technických odborných znalostí v různých oblastech;

171.

znovu potvrzuje, že společná bezpečnostní a obranná politika EU (SBOP) musí vždy důsledně dodržovat mezinárodní právo a mnohostranná rozhodnutí přijatá mezinárodními institucemi; vítá přijetí politiky náležité péče EU v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva týkající se podpory třetích stran v oblasti bezpečnostního sektoru, která slouží jako základ pro bezpečnostní a vojenskou spolupráci se třetími zeměmi způsobem, který je v souladu s lidskými právy a mezinárodním humanitárním právem; vyzývá k jejímu důkladnému provádění; opakuje výzvu k prohloubení spolupráce v oblasti bezpečnosti s mezinárodními organizacemi, jako jsou mimo jiné OSN, Africká unie a jejich mírové mise v místech společného nasazení a OBSE;

172.

vítá společné prohlášení ministrů obrany skupiny G7 ze dne 19. října 2024 a jejich prohlášení o záměru posílit spolupráci v odvětví obrany; zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby EU zvýšila své úsilí o rozvoj mezinárodních partnerství se stejně smýšlejícími partnery v této oblasti a aby více usilovala o zajištění toho, že země, které bývaly jejími strategickými partnery a s nimiž některé členské státy udržují silné kulturní vazby, nebudou vtahovány do sféry vlivu systémových rivalů; připomíná, že hospodářská diplomacie hraje v tomto úsilí klíčovou roli a slouží jako základní nástroj k posílení vazeb spolupráce, podpoře vzájemné prosperity a upevnění přítomnosti a vlivu EU, což přispívá k odolnosti těchto regionů vůči vnějším tlakům;

173.

domnívá se, že je nutné vynaložit veškeré úsilí na zachování a pokud možno posílení transatlantické spolupráce ve všech oblastech vojenského a obranného sektoru, a připomíná, že je současně třeba podporovat evropskou obranu a budovat větší suverenitu;

174.

zdůrazňuje význam strategického partnerství EU a NATO, a to při plném respektování dohodnutých hlavních zásad transparentnosti, reciprocity a inkluzivity, jakož i rozhodovací autonomie a postupů každé z těchto organizací; zdůrazňuje, že NATO a EU hrají při podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti komplementární, soudržnou a vzájemně se posilující úlohu, čímž předcházejí zdvojování úsilí v oblasti obrany a zároveň udržují pevnou vzájemnou spolupráci; vítá přistoupení Švédska k NATO v roce 2024 a přistoupení Finska v roce 2023, což představuje historický krok směrem k posílení bezpečnosti v Evropě, zejména v Pobaltí; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby působila v úzké koordinaci a jednotě s generálním tajemníkem NATO;

175.

vyzývá k dalšímu prohloubení spolupráce mezi EU a NATO na základě Strategického kompasu EU a nové strategické koncepce NATO, zejména v oblastech kybernetické bezpečnosti, hybridní války, boje proti terorismu, vojenské mobility, infrastruktury dvojího užití, předcházení konfliktům a krizového řízení, vojensko-bezpečnostní spolupráce, boje proti zlovolnému zahraničnímu vměšování ze třetích zemí, ke koordinovanému přístupu v indicko-tichomořském regionu, jakož i k posílení společného postupu na mezinárodní scéně na ochranu demokracie; rozhodně podporuje politiku otevřených dveří NATO; vyzývá EU a NATO, aby více spolupracovaly na podpoře budování kapacit společných partnerů;

176.

zdůrazňuje, že je neustále třeba usilovat o harmonizaci mezi zeměmi, které jsou členy EU i NATO, a připomíná závazek spolupráce, svépomoci a vzájemné pomoci podle článků 1 a 3 zakládající smlouvy NATO; vyzývá EU, aby zintenzivnila své úsilí v oblasti společných bezpečnostních a obranných iniciativ tam, kde neexistuje ekvivalent NATO, posilovala standardizaci, zlepšovala interoperabilitu a vypracovala společné operační postupy mezi obrannými kapacitami členských států a EU;

177.

oceňuje úzkou spolupráci mezi EU a NATO na západním Balkáně, včetně vojenských operací EUFOR Althea a Kosovo Force, které zajišťují nezbytnou stabilitu Bosny a Hercegoviny, Kosova i celého regionu;

178.

zdůrazňuje zásadní úlohu černomořského regionu v evropském bezpečnostním prostředí a vyzývá EU, aby spolupracovala s NATO na vypracování komplexní strategie pro tento region, která by řešila bezpečnostní výzvy, umožňovala čelit hybridním hrozbám a posilovala námořní spolupráci a regionální partnerství;

179.

vítá jmenování zvláštního zástupce NATO pro jižní sousedství a zaměření NATO na tento region; považuje za žádoucí posílit koordinaci a konzultace mezi úředníky EU odpovědnými za politiku jižního sousedství a Sahelu a jejich protějšky v NATO s cílem zabránit zdvojování a roztříštěnosti úsilí a zdrojů;

180.

vítá návrh Parlamentního shromáždění NATO (PS NATO) na zvýšení statusu Parlamentu na „partnera“ v rámci probíhající reformy partnerství; vyzývá svou delegaci pro vztahy s Parlamentním shromážděním NATO (DNAT), aby plně využívala stávajících i budoucích výsad Parlamentu; považuje delegaci DNAT za důležitý nástroj parlamentní diplomacie v rámci posíleného partnerství mezi EU a NATO, jehož cílem je posílit evropský pilíř NATO a přispívat k dosahování souhrnných cílů aliance; je toho názoru, že delegace DNAT může hrát klíčovou roli při prohlubování spolupráce mezi EU a NATO, posilování demokratické odolnosti přistupujících zemí a klíčových partnerů a celkově při rozšiřování parlamentního rozměru tohoto zásadního partnerství;

181.

domnívá se, že je zásadně důležité dále rozvíjet úzké vztahy EU se Spojenými státy založené na vzájemném respektu, sdílených hodnotách demokracie, svobody a právního státu i na široké škále společných nebo blízkých zájmů; oceňuje angažovanost Spojených států a jejich zapojení do územní obrany Evropy v souladu se Severoatlantickou smlouvou a jejím článkem 5, zejména s ohledem na útočnou válku Ruska proti Ukrajině; podporuje vzájemné iniciativy v oblasti bezpečnosti a obrany a spolupráci v oblasti odzbrojování a nešíření zbraní, dopadu disruptivních technologií, změny klimatu, hybridních hrozeb, kybernetické obrany, vojenské mobility, řešení krizí a vztahů se strategickými konkurenty; vyzývá k dalšímu posílení dialogu mezi EU a USA o bezpečnosti a obraně jakožto důležitého nástroje pro užší transatlantickou spolupráci;

182.

konstatuje, že nedávné kroky a prohlášení vlády USA dále zvýšily obavy ohledně budoucího postoje Spojených států vůči Rusku, NATO a bezpečnosti Evropy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že vláda USA hlasovala ve shodě s ruskou vládou ve Valném shromáždění OSN a v Radě bezpečnosti OSN o rezolucích týkajících se třetího výročí vypuknutí ruské útočné války; vyzývá Komisi, aby usilovala o opětovné posílení dialogu o bezpečnosti a obraně mezi EU a USA jako důležitého nástroje užší transatlantické spolupráce;

183.

poukazuje na význam hlubší spolupráce při výrobě obranných produktů a zadávání veřejných zakázek, a to i prostřednictvím rovného přístupu na trh odvětví obrany pro obě strany; bere na vědomí Národní strategii obranného průmyslu Spojených států z ledna 2024 a její ambici prohloubit průmyslovou spolupráci s partnery; bere na vědomí širokou škálu potenciálních, vzájemně výhodných oblastí spolupráce v oblasti obrany a její pozitivní důsledky pro silnější transatlantické partnerství v době rostoucí geopolitické konkurence; zdůrazňuje však, že taková spolupráce vyžaduje rovné podmínky, což je neslučitelné s ustanoveními nařízení USA o mezinárodním obchodu se zbraněmi; vyzývá proto Komisi, aby zahájila se Spojenými státy dialog a prozkoumala možnosti rozvoje vzájemně výhodné spolupráce v oblasti obranného průmyslu založené na právním rámci zajišťujícím rovné transatlantické podmínky;

184.

zdůrazňuje, že spolupráce s Kanadou má zásadní význam pro bezpečnost EU, a vítá aktivní úlohu, kterou Kanada hraje při poskytování podpory Ukrajině; domnívá se, že dvoustranný dialog o bezpečnosti a obraně a nadcházející partnerství v těchto dvou oblastech poskytují základ pro posílenou spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany, včetně příslušných iniciativ na podporu výroby v obranném průmyslu;

185.

uznává významný přínos Spojeného království k bezpečnosti a stabilitě Evropy i jeho závazek ke společným obranným cílům, které posilují kolektivní bezpečnost v celé Evropě; vítá úzkou spolupráci mezi EU, členskými státy EU a Spojeným královstvím, pokud jde o podporu Ukrajiny, jakož i dvoustranné dohody, jako je dohoda Trinity House mezi Spojeným královstvím a Německem zaměřená na prohloubení spolupráce v oblasti obrany; vítá účast ministra zahraničních věcí, věcí Commonwealthu a rozvojových záležitostí Spojeného království na zasedání Rady EU pro zahraniční věci v říjnu 2024; vyzývá EU a Spojené království, aby rychle posílily svou spolupráci v oblasti bezpečnosti tím, že podepíšou společné prohlášení s konkrétními závazky a strukturovaným dialogem s cílem posílit spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím v celé škále zahraničních a bezpečnostních výzev, jimž EU a Spojené království v Evropě čelí; v této souvislosti zdůrazňuje význam užší spolupráce v oblasti sdílení informací a zpravodajství, boje proti terorismu, vojenské mobility, bezpečnostních a obranných iniciativ, krizového řízení, kybernetické obrany, hybridních hrozeb, zahraničních manipulací s informacemi a vměšování a společného řešení sdílených hrozeb, jako je šíření zbraní hromadného ničení;

186.

domnívá se, že je nezbytné dosáhnout pokroku v praktické spolupráci formalizací společného prohlášení o partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany se Spojeným královstvím, což je prostředek k posílení evropské bezpečnosti a evropského pilíře NATO, zejména v souvislosti s útočnou válkou Ruska proti Ukrajině; vybízí místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pravidelně zvala zástupce Spojeného království na neformální zasedání Rady ministrů zahraničních věcí (a obrany) za účelem výměny názorů v otázkách společného zájmu, přičemž by měla být plně zachována samostatnost rozhodovacích procesů EU;

187.

je přesvědčen, že bezpečnost EU je úzce propojena s bezpečností jejích nejbližších evropských sousedů a že je v zájmu EU zaměřovat se na svou politiku rozšíření a posilovat stabilitu svých sousedů v jihovýchodní a východní Evropě, zejména kandidátských zemí; vyzývá k větší vojensko-bezpečnostní spolupráci, včetně civilně-vojenské a policejně-vojenské bezpečnosti, spolupráci s kandidátskými zeměmi a partnery, zejména v oblastech, jako je odolnost, kybernetická bezpečnost, hybridní hrozby, správa hranic, boj proti terorismu a boj proti dezinformacím; připomíná, že v tomto ohledu je třeba úzce spolupracovat s NATO; vítá podpis partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany mezi EU a Severní Makedonií, ke kterému došlo dne 19. listopadu 2024, a mezi EU a Albánií, ke kterému došlo dne 18. prosince 2024;

188.

zdůrazňuje, že Unie by měla usnadňovat účast evropských partnerů, kteří projevují vysokou míru souladu s EU v otázkách SZBP/SBOP, zejména zemí západního Balkánu, na současných a budoucích programech souvisejících s odvětvím obrany; znovu potvrzuje, že důkladné zapojení kandidátských zemí by podstatně usnadnilo jejich přístupový proces rozšířením jejich průmyslových a provozních kapacit v oblasti obrany, a tím i zvýšením interoperability s ozbrojenými silami členských států EU; je toho názoru, že komplexní zapojení kandidátských zemí západního Balkánu do obranných iniciativ EU by představovalo strategickou investici a bylo by nedílnou součást úsilí EU čelit rostoucí asertivitě a zahraničnímu vměšování, k nimž v těchto zemích dochází;

189.

vybízí členské státy, aby dále využívaly Evropský mírový nástroj k výcviku a vybavení bezpečnostních služeb v partnerských zemích jihovýchodní a východní Evropy, v nichž probíhají mise SBOP, zejména pro infrastrukturu vojenské policie, zdravotnickou a donucovací infrastrukturu a ke zvyšování schopnosti výměny zpravodajských informací prostřednictvím zabezpečených komunikačních kanálů;

190.

zdůrazňuje význam vztahů mezi EU a Afrikou pro evropskou bezpečnost; považuje za zásadní významně posílit partnerství EU s africkými zeměmi;

191.

zdůrazňuje strategický význam indicko-tichomořského regionu v rámci obrany EU a uznává, že je nutné řešit rostoucí bezpečnostní obavy spojené s regionálními aktivitami Číny a jejich širšími důsledky pro globální stabilitu; domnívá se, že je nezbytné posílit přítomnost a partnerství EU v tomto regionu; je si rovněž vědom vůdčí úlohy Tchaj-wanu v oblasti rozvoje špičkových technologií a jeho bohatých zkušeností s obranou proti čínským hybridním útokům, dezinformacím a zahraničním manipulacím s informacemi a vměšování, což by mělo být hlavním hlediskem při posuzování možností posílení mnohostranné výměny a spolupráce;

192.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU dosáhla trvalejší kolektivní bezpečnosti prostřednictvím sítě regionálních spojenců a partnerů, která vytvoří konvenční základ pro její angažmá v indicko-tichomořském regionu; velmi vítá nedávné podepsání partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany mezi EU a Japonskem, ke kterému došlo dne 1. listopadu 2024, a mezi EU a Jižní Koreou, ke kterému došlo dne 4. listopadu 2024; je přesvědčen, že další prohlubování strategického a obranného partnerství EU s Japonskem a Jižní Koreou a rozvoj pravidelného dialogu, spolupráce a budování kapacit s dalšími podobně smýšlejícími zeměmi v indicko-tichomořském regionu, jako jsou Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea a Tchaj-wan, mají zásadní význam pro posílení společné bezpečnosti; znovu vyzývá EU, aby dále spolupracovala s novými strategickými partnery v regionu, jako jsou Indonésie a Vietnam;

193.

zdůrazňuje význam partnerství mezi EU a Indií a domnívá se, že významná návštěva předsedkyně Komise a sboru komisařů v Indii ve dnech 27. a 28. února 2025 znamenala začátek nové kapitoly v historii vztahů mezi EU a Indií a znovu potvrdila strategickou vazbu a její nevyužitý potenciál; zdůrazňuje potenciál prohloubení našeho partnerství, mimo jiné prostřednictvím posílených konzultací v oblasti bezpečnosti a obrany;

194.

zdůrazňuje, že posílení SBOP, které je politickou prioritou desátého volebního období, a zvýšení výdajů na politiky a programy v oblasti obrany na úrovni EU a členských států vyžadují plnou parlamentní kontrolu a odpovědnost;

195.

v této souvislosti žádá, aby byla posílena kontrolní, legislativní a rozpočtová úloha Parlamentu v souvislosti s rostoucím počtem obranných iniciativ v orgánech EU, a zejména s činností uskutečňovanou v rámci SBOP, a to i posílením pravidelného dialogu, výměny informací a udržováním stálých komunikačních kanálů mezi místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou, komisařem pro obranu a vesmír a příslušnými orgány Evropského parlamentu; doporučuje, aby byly příslušným parlamentním výborům pravidelně předkládány aktuální zpravodajské informace;

196.

lituje skutečnosti, že kvůli nedostatečnému přístupu k informacím není Evropský parlament schopen řádně kontrolovat projekty PESCO; opět vyzývá členské státy, aby Parlamentu nejméně dvakrát ročně předkládaly zprávu o provádění projektů PESCO; dále opakuje svou výzvu, aby ESVČ podávala Výboru Parlamentu pro bezpečnost a obranu pravidelné a komplexní zprávy a posouzení o provádění Strategického kompasu a dalších bezpečnostních a obranných iniciativ a programů; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit kontrolu nad prováděním nařízení o odvětví obrany zavedením postupu pro akty v přenesené pravomoci;

°

° °

197.

pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Evropské radě, Radě, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, předsedkyni Komise a příslušným komisařům, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, agenturám EU působícím v oblasti bezpečnosti a obrany a vládám a parlamentům členských států a partnerských zemí.