1)

Musí být čl. 82 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 (2) (dále jen „GDPR“) vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí v případě porušení GDPR přiznat náhradu újmy subjektu údajů, který pouze prokázal, že jeho osobní údaje zveřejnila na internetu třetí osoba (a nikoli žalovaný správce údajů)? Jinými slovy: Představuje pouhá, a popřípadě pouze krátkodobá ztráta kontroly nad vlastními údaji nehmotnou újmu ve smyslu čl. 82 odst. 1 GDPR?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Do jaké míry je odpověď odlišná, respektive je relevantní, pokud jsou zveřejněné údaje tvořeny pouze určitými osobními údaji (včetně alespoň číselného ID uživatele, jména a pohlaví), které subjekt údajů již sám zveřejnil na internetu, ve spojení s telefonním číslem subjektu údajů, které s těmito osobními údaji propojila třetí osoba (která není žalovaným správcem údajů)?