—

zrušil v plném rozsahu rozsudek Tribunálu ze dne 5. února 2025 ve spojených věcech T-830/22 a T-156/23, Polsko v. Komise (EU:T:2025:131);

—

zrušil částečně rozhodnutí Evropské komise ze dne 12. října a 23. listopadu 2022, jakož i ze dne 13. ledna 2023 o inkasu započtením, pokud jde o částky dlužné z titulu denního penále uloženého místopředsedou Soudního dvora v usnesení ze dne 27. října 2021, vydaném ve věci Komise v. Polsko (C-204/21 R, EU:C:2021:878), v rozsahu 50 % částek, které mají být podle těchto rozhodnutí započteny za celé období od 15. července do 28. října 2022, a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních;

podpůrně,

—

zrušil rozsudek částečně, a to v rozsahu, v němž: a) v bodě 2 výroku Tribunál zamítl podpůrná návrhová žádání znějící na částečné zrušení výše uvedených napadených rozhodnutí ve vztahu k 50 % částek, které mají být započteny za celé období od 15. července do 28. října 2022, a b) v bodě 3 výroku Tribunál uložil náhradu nákladů řízení výhradně žalobkyni;

—

potvrdil částečné zrušení napadených rozhodnutí a uložil Evropské komisi náhradu poloviny nákladů řízení v obou stupních;

podpůrně

—

zrušil rozsudek v plném rozsahu nebo částečně (v souladu s výše uvedeným návrhovým žádáním), vrátil věc zpět Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1.

Porušení článku 279 SEU v důsledku: a) porušení zásad proporcionality a rovnocennosti, které vedlo Tribunál k závěru, že stejná výše sankce je přiměřená jak při neprovedení všech předběžných opatření, tak při neprovedení poloviny z nich, b) nesprávného posouzení povahy předběžných opatření nařízených vůči Polsku, které vedlo Tribunál k závěru, že tato opatření je třeba provést, i když zanikl základ jejich přijetí, takže nabyla charakteru sankce, kterou unijní právo nezná, c) nesprávného posouzení účinku předběžných opatření nařízených vůči Polsku v důsledku spojení účinku ex nunc usnesení ve věci těchto předběžných opatření s jejich časovou působností, což vedlo k nesprávnému závěru, že usnesení ze dne 27. října 2021 je závazné, pokud jde o jím stanovenou výši penále, přestože došlo k významné změně okolností, které byly základem jeho uložení [tedy nesprávnému závěru, že výše penále vybraného nebo započteného Komisí za období před dnem vydání ustanovení ze dne 21. dubna 2023 ve věci Komise v. Polsko (C-204/21 R-RAP, EU:C:2023:334) v žádném případě nemohla být nižší než stanovená v usnesení ze dne 27. října 2021], d) nesprávného posouzení úlohy Komise při vymáhání penále uloženého předběžným opatřením, což vedlo k tomu, že Tribunál popřel povinnost Komise sledovat zda a do jaké míry bylo provedeno, a přestat s vymáháním penále v případě splnění závazků zajištěných tímto penále;

2.

porušení zásady nulla poena sine culpa, které vedlo Tribunál k závěru, že penále z titulu neprovedení určitých opatření může být uznáno za splatné a vymahatelné i po provedení těchto opatření;

3.

porušení článků 101 a 102 ve spojení s článkem 98 nařízení 2018/10461 (1) konstatováním, že Komise byla oprávněna uplatnit postup vymáhání na veškeré pohledávky uvedené v napadených rozhodnutích, a to započtením, přestože usnesením ze dne 27. října 2021 bylo uloženo denní penále do splnění povinností vyplývajících z usnesení ze dne 14. července 2021, vydaného ve věci Komise v. Polsko (C-204/21 R, EU:C:2021:593), a dne 15. července 2022 přestala být uplatňována část (polovina) předpisů, jejichž pozastavení uplatňování požadovalo usnesení ze dne 14. července 2021.