1.

Musí být článek 6 nařízení (EU) 2015/848 (1) vykládán v tom smyslu, že v případě insolvenčního řízení probíhajícího v Rakousku je Rakousko výlučně příslušné k rozhodnutí o žalobě na určení pohledávky podle rakouského práva i tehdy, pokud v okamžiku zahájení insolvenčního řízení již v Německu probíhá soudní řízení o žalobě týkající se téhož nároku a pokud lze v tomto řízení – podle německého práva – pokračovat jako v řízení o žalobě na určení pohledávky, tedy pokud je cílem tohoto řízení (závazné) určení pohledávky ve vztahu k insolvenčnímu správci a věřitelům v insolvenčním řízení jako celku za účelem přihlášení v rámci insolvenčního řízení?

2.

Musí být článek 32 odst. 2 tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že v insolvenčním řízení probíhajícím v Rakousku je třeba uznat výsledek řízení, v němž bylo v Německu pokračováno jako v řízení o žalobě na určení pohledávky, jehož cílem je (závazné) určení pohledávky ve vztahu k insolvenčnímu správci a věřitelům v insolvenčním řízení jako celku za účelem přihlášení v rámci insolvenčního řízení, s tím důsledkem, že je (není) určena existence a výše pohledávky?

3.

Musí být článek 18 tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že vedení řízení o žalobě na určení pohledávky podle rakouského práva brání překážka litispendence, pokud v Německu probíhá řízení o žalobě týkající se téhož nároku, ve kterém lze – podle německého práva – pokračovat jako v řízení o žalobě na určení pohledávky a jehož cílem tedy je (závazné) určení existence (insolvenční) pohledávky ve vztahu k insolvenčnímu správci a věřitelům v insolvenčním řízení jako celku za účelem jejího přihlášení v rámci insolvenčního řízení?