1)

Musí být unijní právo, zejména čl. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/42/ES (1) (dále jen „směrnice SEA“), vykládáno v tom smyslu, že příloha vnitrostátní zákonné normy (seznam), která na základě stanovení určitých zeměpisných bodů [počáteční, průběžné (trasové) a koncové body] prohlašuje silniční tahy za „spolkové pozemní komunikace“, přičemž toto stanovení závazně vymezuje oprávnění k podání návrhu na určení trasy pozemní komunikace v rámci konkrétního záměru, který je v budoucnu třeba předložit ke schválení, a příslušnost povolovacího orgánu, stanoví „rámec pro budoucí schvalování“ záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 2011/92/EU (2) (dále jen „směrnice EIA“), i když tato zákonná norma sice stanoví zvláštní podmínky pro schválení záměru, mimo jiné zejména bezpečnost silničního provozu, funkční význam nebo dopad na životní prostředí, avšak tyto podmínky pro schválení již neodkazují na vymezení silničního tahu prostřednictvím zeměpisných bodů?

2)

Musí být čl. 13 odst. 3 směrnice SEA vykládán v tom smyslu, že první formální přípravný akt ve smyslu tohoto ustanovení byl učiněn již tím, že byly připravovány dokumenty, které je podle příslušných zvláštních právních předpisů použitelných v daném členském státě třeba vypracovat před změnou plánu, a tyto dokumenty byly během jejich přípravy rovněž opakovaně představeny dotčeným územním samosprávným celkům a obcím i povolovacím orgánům a projednal je poradní expertní orgán?

3)

Musí být čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA vykládán v tom smyslu, že v případě, že je konkrétní záměr podle směrnice EIA povolován v několika etapách, stanoví plán, jehož kritéria a podmínky přímo tvoří základ pouze pro první povolení, rovněž rámec pro všechna další povolení nezbytná k uskutečnění záměru?