1)

Musí být článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (1) vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jak ji vyložil nejvyšší soud členského státu v rozhodnutí, které je závazné pro vnitrostátní soudy, která z výpočtu náhrady mzdy vyplácené zaměstnavatelem během dovolené za kalendářní rok vylučuje příjem mající povahu mzdy, který je vyplácen trvale a měsíčně spolu se mzdou, a který, ačkoli je označován jako „příspěvek na stravné“, může zaměstnanec využít jakýmkoli způsobem a jehož poskytnutí není podmíněno tím, že zaměstnanec prokáže, že tyto peníze byly vynaloženy na nákup jídla, nebo že prokáže, jak byly obdržené peníze využity?

2)

Je-li odpověď na první otázku kladná, musí být zásada přednosti unijního práva vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle které jsou vnitrostátní obecné soudy povinny respektovat rozhodnutí nejvyššího soudu, který při uplatnění unijního práva vydal rozsudek vykládající právo za účelem sjednocení soudní praxe, pokud je takový výklad v rozporu s judikaturou Soudního dvora a pokud soudci v případě nerespektování této kategorie rozsudků podléhají kárné odpovědnosti podle vnitrostátních předpisů, a brání tomu, aby byla v takových případech založena kárná odpovědnost soudců?