—

zrušil rozhodnutí výboru Tribunálu příslušného k rozhodování o stížnostech R-7/24 (dále jen „výbor pro stížnosti“) ze dne 25. října 2024;

—

zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 10. července 2024, které potvrzuje první napadené rozhodnutí;

—

určil ex aequo et bono náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou žalobce prozatímně ohodnotil na 30 000 eur;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení a porušení článku 19 služebního řádu, článku 6 EÚLP a článku 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

Napadená rozhodnutí podle žalobce porušují článek 19 služebního řádu, jelikož neuznávají, že v tomto případě mohou vzniknout žalobci trestněprávní důsledky, pokud by nemohl účinně uplatnit své právo na obhajobu v trestním řízení, v němž je zpochybněn, zatímco toto ustanovení vyžaduje neexistenci trestněprávních důsledků pro dotčeného úředníka k tomu, aby bylo možné mu odepřít souhlas s uvedením zjištění učiněných při výkonu jeho povinností.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článků 18, 56 a 62 Istanbulské úmluvy.

Napadená rozhodnutí podle žalobce porušují Istanbulskou úmluvu, jelikož nezajišťují, aby žalobce, který je obviněn z pomluvy z důvodu, že uvedl, že byl obětí násilí, měl spravedlivý proces, v němž by prokázal skutečnosti, k nimž došlo, a měl k dispozici důkazy na svou obhajobu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality.

Žalobce má za to, že vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí nepovolují částečné zveřejnění zprávy ze dne 17. května 2019, jdou nad rámec toho, co je nezbytné k ochraně řádné správy soudnictví. Kromě toho, vzhledem k tomu, že uvedená zpráva již byla zveřejněna jinému soudu, který souběžně rozhodoval v řízení, ochrana zájmů Unie již není právoplatným důvodem k odepření takového souhlasu v projednávaném případě.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy, zásady nestrannosti a článku 41 Listiny.

Žalobce tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou stižena zjevně nesprávným posouzením, jelikož nezohledňují skutečnost, že zájmy Unie již byly analyzovány a nebránily v předání spisu z postupu rychlého varování vnitrostátnímu soudu v trestních řízeních. Navíc napadená rozhodnutí porušují článek 41 Listiny a zásadu řádné správy, neboť brání žalobci, aby byl účinně vyslechnut v těchto řízeních, a zbytečně brání odhalení pravdy v trestních řízeních. Konečně napadená rozhodnutí podle žalobce porušují zásadu nestrannosti.