1)

Článek 10 odst. 2 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS

musí být vykládán v tom smyslu, že

skutečnost, že úvěrová smlouva uvádí roční procentní sazbu nákladů, která se ukáže jako nadhodnocená z důvodu, že některá ujednání této smlouvy jsou následně považována za zneužívající ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a tedy nezávazná pro spotřebitele, nepředstavuje sama o sobě porušení informační povinnosti stanovené v tomto ustanovení směrnice 2008/48.

2)

Článek 10 odst. 2 písm. k) směrnice 2008/48

musí být vykládán v tom smyslu, že

skutečnost, že úvěrová smlouva vyjmenovává některé okolnosti odůvodňující zvýšení poplatků spojených s plněním smlouvy, aniž může běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel ověřit jejich vznik a dopad na tyto poplatky, představuje porušení informační povinnosti stanovené v tomto ustanovení v rozsahu, v němž tento údaj může ohrozit schopnost spotřebitele posoudit rozsah jeho závazku.

3)

Článek 23 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 47 odůvodnění této směrnice

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě porušení informační povinnosti uložené věřiteli v souladu s čl. 10 odst. 2 této směrnice stanoví jednotnou sankci spočívající v zániku nároku věřitele na úroky a poplatky bez ohledu na míru individuální závažnosti takového porušení, pokud toto porušení může ohrozit možnost spotřebitele posoudit rozsah jeho závazku.