1.

a) Musí být vylučující podmínka stanovená v čl. 3 odst. 3 [třetím] pododstavci nařízení (EU) 2015/2120 (1), která zní „[..] s výjimkou případů, kdy je to nezbytné, a pouze na nezbytně nutnou dobu za účelem [..]“, ve spojení s čl. 3 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení a body 11 a 13 jeho odůvodnění vykládána v tom smyslu, že v případě, že poskytovatel služeb přístupu k internetu (dále jen „ISP“), který plní své povinnosti zamezit umožnění přístupu k nelegálním obsahům, resp. službám („blokování sítě“, resp. „blokační opatření“), vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, které jsou v souladu s unijním právem a kterými je ISP vázán, přijme opatření řízení provozu, lze s ohledem na příkazy a zákazy obsažené v čl. 3 odst. 1 a 3 nařízení (EU) 2015/2120, čl. 11 odst. 1 a článku 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i na úvahy Soudního dvora uvedené zejména v bodech 55, 56 a 59 rozsudku UPC Telekabel Wien (2), bez ohledu na splnění podmínek pro uplatnění výjimky stanovené v čl. 3 odst. 3 písm. a) nařízení (EU) 2015/2120 přijmout pouze opatření řízení provozu, která je třeba považovat za naprosto nezbytná, vhodná a přiměřená k dosažení cíle spočívajícího v zamezení přístupu k (nelegálním) obsahům, resp. službám?

1.

b) V případě kladné odpovědi na otázku 1. a): Musí nezbytnost, vhodnost a přiměřenost takových blokačních opatření, jako jsou opatření ve smyslu otázky 1. a) a bodů 56 a 57 rozsudku UPC Telekabel Wien, přezkoumat vnitrostátní regulační orgány v řízení podle čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120, nebo orgány či soudy, které rozhodují o existenci nároků nositelů práv na zdržení se jednání vznesených vůči ISP jakožto „zprostředkovatelům“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES (3) [do vnitrostátního práva provedeného § 81 odst. 1a (Bundesgesetz über das Urheberrecht an Werken der Literatur und der Kunst und über verwandte Schutzrechte) (zákon o autorském právu k literárním a uměleckým dílům a o právech s ním souvisejících)]?

1.

c) V případě kladné odpovědi na otázku 1. a): Musí být nezbytnost, vhodnost a přiměřenost takových blokačních opatření, jako jsou opatření ve smyslu otázky 1. a), posouzena pouze na základě kritéria spočívajícího v tom, nakolik zamýšlené blokační opatření nepříznivě zasahuje do práva ISP na svobodu podnikání ve smyslu článku 16 Listiny a práv koncových uživatelů stanovených v čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120, resp. na svobodu informací ve smyslu článku 11 Listiny, nebo je při tomto zvážení ve smyslu úvah Soudního dvora uvedených v bodě 60 rozsudku UPC Telekabel Wien, rovněž třeba zohlednit, jak (technicky) účinné je určité opatření řízení provozu, pokud jde o zamezení přístupu koncových uživatelů daného ISP k nelegálním obsahům, resp. službám; a to zejména s ohledem na skutečnost, že všechna blokační opatření, která jsou k dispozici, lze koneckonců s vynaložením určitého (různě velkého) technického úsilí obejít?

1.

d) V případě kladné odpovědi na otázku 1. a): Musí být čl. 3 odst. 1 a odst. 3 [třetí] pododstavec nařízení (EU) 2015/2120 ve spojení s jeho čl. 3 odst. 3 písm. a) vykládán v tom smyslu, že v případě, že ISP má za účelem splnění povinností zamezit přístup k nelegálním obsahům, resp. službám z technického hlediska k dispozici různá vhodná opatření řízení provozu sloužící k zamezení přístupu, může z nich ISP použít pouze to opatření, které má pro koncové uživatele za následek nejmenší omezení jejich práv vyplývajících z čl. 3 odst. 1 a odst. 3 [třetího] pododstavce nařízení (EU) 2015/2120, resp. čl. 11 odst. 1 a článku 16 Listiny, a to bez ohledu na skutečnost, jak snadné nebo složité je pro koncového uživatele z technického hlediska obejití daného blokačního opatření?

2.

Brání ustanovení čl. 3 odst. 1 a odst. 3 [třetího] pododstavce nařízení (EU) 2015/2120 ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny s ohledem na úvahy Soudního dvora uvedené v bodech 55, 56 a 59 rozsudku UPC Telekabel Wien, použití, resp. nařízení blokačních opatření, která ISP ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení přijímá za účelem splnění povinností zamezit přístup k (nelegálním) obsahům, resp. službám, uložených zákonem, soudem nebo orgány veřejné moci, formou blokování provozu k určitým IP adresám, resp. z nich (tzv. blokování IP adres), které jsou přiřazeny doménám, pod kterými jsou tyto nelegální obsahy, resp. služby dostupné, pokud v této souvislosti nelze z technického hlediska vyloučit, že v důsledku tohoto opatření dojde rovněž k zablokování přístupu koncových uživatelů k obsahům, aplikacím nebo službám, které zpřístupňují nezúčastnění další koncoví uživatelé pod jinými doménami, protože jejich doménám je přiřazena stejná IP adresa jako doméně, na které jsou zpřístupňovány nelegální obsahy, resp. služby (tzv. nadměrné blokování na úrovni IP adresy)?