1)

Články 4 a 7 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby členský stát, který poskytl dočasnou ochranu jiným kategoriím osob, než jsou kategorie uvedené v čl. 2 odst. 1 a 2 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, odňal těmto kategoriím osob dočasnou ochranu po dobu trvání této ochrany, o které rozhodla Rada Evropské unie podle čl. 4 odst. 2 této směrnice. Tento členský stát může odejmout dočasnou ochranu, kterou poskytl uvedeným kategoriím osob, k datu, které předchází dni, kdy dočasná ochrana, o níž rozhodla Rada, přestane být účinná, a to zejména pokud tento členský stát neohrozí cíle ani užitečný účinek směrnice 2001/55 a dodrží obecné unijní právní zásady.

2)

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání tomu, aby bylo vůči státnímu příslušníkovi třetí země oprávněně pobývajícímu na území členského státu na základě možnosti, které tento stát využil a poskytl mu nepovinnou dočasnou ochranu, stanovenou v článku 7 směrnice 2001/55, vydáno rozhodnutí o navrácení před ukončením této ochrany, i když je zřejmé, že uvedená ochrana přestane být v blízké budoucnosti účinná a účinky tohoto rozhodnutí jsou pozastaveny až do tohoto data.