(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (1) byla přijata s cílem zajistit, aby spotřebitelé v Unii měli přístup ke kvalitním postupům alternativního řešení sporů pro řešení smluvních sporů, které vzniknou při prodeji zboží nebo poskytování služeb obchodníky usazenými v Unii spotřebitelům s bydlištěm v Unii. Stanoví, že postupy alternativního řešení sporů musí být dostupné pro všechny druhy vnitrostátních a přeshraničních spotřebitelských sporů v Unii, a zajišťuje, aby postupy alternativního řešení sporů splňovaly minimální standardy kvality. Vyžaduje, aby členské státy sledovaly výkonnost subjektů alternativního řešení sporů. V zájmu zvýšení informovanosti spotřebitelů a podpory využívání alternativního řešení sporů směrnice rovněž stanoví, že obchodníci by měli být povinni informovat své spotřebitele o možnosti mimosoudního řešení sporů prostřednictvím postupů alternativního řešení sporů.

(2)

V roce 2019 přijala Komise zprávu o provádění směrnice 2013/11/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 (2), která odhalila, že směrnice 2013/11/EU vedla k většímu pokrytí spotřebitelských trhů kvalitními subjekty alternativního řešení sporů v celé Unii. Zpráva však také zjistila, že v některých odvětvích a členských státech spotřebitelé a podniky ve využívání postupů alternativního řešení sporů zaostávají. Jedním z důvodů je nízká informovanost obchodníků a spotřebitelů o těchto postupech v členských státech, kde byly zavedeny teprve nedávno. Dalším důvodem je nedůvěra spotřebitelů a obchodníků v neregulované subjekty alternativního řešení sporů. Údaje poskytnuté příslušnými vnitrostátními orgány na počátku roku 2022 i hodnocení provádění směrnice 2013/11/EU provedené v roce 2023 naznačují, že využívání těchto postupů zůstalo relativně stabilní (kromě malého nárůstu případů v souvislosti s pandemií COVID-19). Většina zúčastněných stran konzultovaných v rámci tohoto hodnocení potvrdila, že častými faktory, které brání využívání postupů alternativního řešení sporů, jsou nedostatečné povědomí o postupech alternativního řešení sporů a nedostatečné pochopení těchto postupů ze strany spotřebitelů, nízká angažovanost obchodníků, mezery v pokrytí mechanismem alternativního řešení sporů v některých členských státech, vysoké náklady a složité vnitrostátní postupy alternativního řešení sporů a rozdíly v kompetencích subjektů alternativního řešení sporů. V přeshraničním alternativním řešení sporů existují další překážky, jako je jazyk, nedostatečná znalost rozhodného práva a specifické obtíže v přístupu pro zranitelné spotřebitele.

(2a)

Aby tato směrnice plně naplnila svůj potenciál a byla pro spotřebitele přínosná, měla by vyžadovat povinnou účast leteckých dopravců spadajících do působnosti nařízení (ES) č. 261/2004, nebude-li to stranám bránit ve výkonu jejich práva na přístup k soudnímu systému. A to je právě tento případ, neboť několik studií poukázalo na vysoký počet stížností spotřebitelů v odvětví dopravy a cestovního ruchu, zejména v oblasti práv cestujících v letecké dopravě. [pozm. návrh. 1]

(2b)

Subjekty alternativního řešení sporů by měly příslušným orgánům předat seznam obchodníků, kteří systematicky a bez udání důvodu odmítají dodržovat výsledky postupů alternativního řešení sporů. Kromě toho by členské státy měly zajistit, aby v případě, že obchodníci nedodrží výsledek postupu alternativního řešení sporů, měli povinnost poskytnout ostatním stranám účastnícím se postupu alternativního řešení sporů písemné vysvětlení. [pozm. návrh. 2]

(3)

Vzhledem k tomu, že nejméně dvě z pěti on-line transakcí uskutečněných spotřebiteli s bydlištěm v Unii proběhnou s obchodníky se sídlem ve třetích zemích, měla by být oblast působnosti směrnice 2013/11/EU rozšířena tak, aby umožnila obchodníkům ze třetích zemí, kteří jsou ochotni se účastnit postupu alternativního řešení sporů, aby tak učinili. Spotřebitelům s bydlištěm v Unii by neměly bránit žádné procesní překážky v řešení sporů s obchodníky bez ohledu na jejich sídlo, pokud obchodníci souhlasí s postupem alternativního řešení sporů prostřednictvím subjektu alternativního řešení sporů usazeného v členském státě. Spotřebitel by měl mít možnost zahájit v souladu s příslušnými právními předpisy Unie řízení v členském státě, ve kterém má bydliště. Přístup k postupům alternativního řešení sporů by neměl být možný v členském státě, ve kterém nemá spotřebitel bydliště ani obchodník sídlo. [pozm. návrh. 3]

(4)

Složitost spotřebitelských sporů se od přijetí směrnice 2013/11/EU výrazně vyvinula. Digitalizace zboží a služeb, rostoucí význam elektronického obchodu a digitální reklamy při vzniku spotřebitelských smluv vedly k nárůstu počtu spotřebitelů, kteří jsou vystaveni zavádějícím informacím na internetu a manipulativním rozhraním, jež jim brání v informovaném rozhodování o nákupu. Je proto nezbytné vyjasnit, že smluvní spory vyplývající z prodeje zboží nebo služeb zahrnují digitální obsah a digitální služby, a rozšířit oblast působnosti směrnice 2013/11/EU nad rámec těchto sporů, aby se spotřebitelé mohli domáhat zjednání nápravy za praktiky, které je poškozují, i v předsmluvní fázi, bez ohledu na to, zda pokud budou později budou vázáni smlouvou vázáni, nebo ve fázi po uzavření smlouvy . [pozm. návrh. 4]

(5)

Kromě toho by se směrnice 2013/11/EU měla vztahovat také na práva spotřebitelů vyplývající z právních předpisů Unie, které upravují vztahy mezi spotřebiteli a obchodníky v případech, kdy se nejedná o vztah smluvní povahy, pokud jde o právo na přístup ke zboží a službám a na jejich placení, aniž by byli diskriminováni na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa usazení, jak stanoví články 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 (3) , nebo z jiného důvodu uvedeného v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie ; právo na otevření a změnu bankovního účtu, jak je stanoveno v článcích 9, 10, 11 a 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU (4), a právo nebýt diskriminován, jak je stanoveno v článku 15 uvedené směrnice; právo na transparentní informace o maloobchodních podmínkách pro roamingová volání a SMS zprávy podle článků 13, 14 a 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/612 (5), právo na transparentnost cen leteckých tarifů a sazeb podle článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (6). Proto by mělo být stanoveno, že spory vzniklé v souvislosti s těmito kategoriemi práv spotřebitelů mohou být řešeny v rámci postupů alternativního řešení sporů. [pozm. návrh. 5]

(5a)

Členské státy by měly vzít na vědomí doporučení Komise ze dne 17. října 2023 o požadavcích na kvalitu postupů řešení sporů nabízených on-line tržišti a obchodními sdruženími Unie. Komise by měla být vyzvána, aby tuto směrnici doplnila o nařízení o požadavcích na kvalitu postupů řešení sporů nabízených on-line tržišti a obchodními sdruženími Unie. [pozm. návrh. 6]

(6)

Členské státy by měly mít právo uplatňovat postupy alternativního řešení sporů také na spory, které se týkají jiných mimosmluvních práv vyplývajících z práva Unie, včetně práv vyplývajících z článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU nebo práv uživatelů stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 (7). Tím není dotčeno veřejné vymáhání těchto pravidel.

(7)

Pokud mezi poskytovatelem on-line platformy a příjemcem takové služby vznikne spor v souvislosti s činnostmi tohoto poskytovatele při moderování nezákonného nebo škodlivého obsahu na jeho platformě, použije se na tento spor článek 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (8) týkající se mimosoudního řešení sporů, v souladu s čl. 2 odst. 4 uvedeného nařízení, protože jsou v něm stanovena podrobnější pravidla týkající se těchto sporů.

(8)

Definice „vnitrostátního sporu“ a „přeshraničního sporu“ by měly být odpovídajícím způsobem upraveny, aby odrážely rozšíření oblasti působnosti směrnice 2013/11/EU.

(9)

Aby se zajistilo, že postupy alternativního řešení sporů budou uzpůsobené digitálnímu věku, kdy komunikace probíhá on-line, a to i v přeshraničním kontextu, je nutné zajistit rychlé a spravedlivé postupy pro všechny spotřebitele. Členské státy by měly zajistit, aby subjekty alternativního řešení sporů usazené na jejich území měly pravomoc poskytovat postupy řešení sporů mezi obchodníky usazenými mimo Unii a spotřebiteli s bydlištěm na jejich území.

(10)

Členské státy by měly zajistit, aby alternativní řešení sporů umožňovalo spotřebiteli zahájit a dodržovat postupy alternativního řešení sporů i v režimu off-line, pokud o to požádá. Mělo by být také zajištěno, aby poskytnuté digitální nástroje mohli používat všichni spotřebitelé, včetně zranitelných spotřebitelů nebo spotřebitelů s různou úrovní digitální gramotnosti. Členské státy by měly zajistit, aby strany sporu , zejména spotřebitelé, měly na požádání vždy přístup k přezkumu automatizovaných postupů fyzickou osobou , která by měla být nezávislá a nestranná . [pozm. návrh. 7]

(10a)

S cílem posílit důvěru spotřebitelů a obchodníků a zvýšit jejich účast v postupech alternativního řešení sporů je zásadní zajistit kvalitní fungování a činnost subjektů alternativního řešení sporů. V tomto smyslu by měly být pravidelně aktualizovány odborné znalosti zaměstnanců subjektů alternativního řešení sporů. Subjekty alternativního řešení sporů by proto měly fyzickým osobám odpovědným za postupy alternativního řešení sporů poskytovat pravidelnou odbornou přípravu, aby zajistily neustálou aktualizaci jejich znalostí. [pozm. návrh. 8]

(11)

Členské státy by rovněž měly umožnit subjektům alternativního řešení sporů s dostatečnými znalostmi umožnit sdružovat podobné případy vůči konkrétnímu obchodníkovi , pokud fyzické osoby odpovědné za postupy alternativního řešení sporů mají dostatečné znalosti a odborné poznatky pro řešení daného případu. To by pomohlo tomu , aby byly výsledky alternativního řešení sporů pro spotřebitele, kteří se stali obětí stejné nezákonné praktiky, konzistentní a pro subjekty alternativního řešení sporů i obchodníky nákladově efektivnější. Spotřebitelé by o tom měli být náležitě informováni a měli by mít možnost sdružení svého sporu odmítnout. [pozm. návrh. 9]

(12)

Členské státy by rovněž neměly umožnit zavedení nepřiměřených pravidel, pokud jde o důvody, které může subjekt alternativního řešení sporů uplatnit, aby odmítl řešení sporu, jako je povinnost využít eskalační systém společnosti po prvním negativním kontaktu se službou pro vyřizování stížností nebo povinnost prokázat, že byla kontaktována určitá část poprodejního servisu společnosti.

(13)

Podle směrnice 2013/11/EU mohou členské státy zavést vnitrostátní právní předpisy, které stanoví povinnou účast obchodníků v alternativním řešení sporů v odvětvích, která považují za vhodná, vedle odvětvových právních předpisů Unie, které stanoví povinnou účast obchodníků v alternativním řešení sporů. S cílem podpořit účast obchodníků na postupech alternativního řešení sporů a zajistit řádné a rychlé postupy alternativního řešení sporů by se od obchodníků mělo vyžadovat, a to zejména v případech, kdy jejich účast není povinná, aby ve stanovené lhůtě , která by neměla přesáhnout 15 pracovních dnů, odpověděli na dotazy subjektů alternativního řešení sporů, zda se hodlají navrhovaného postupu účastnit. Prodloužení této lhůty může být povoleno v případě složitých sporů nebo na základě výjimečných okolností, jako je období vysoké aktivity nebo vnější krize. [pozm. návrh. 10]

(13a)

S cílem zajistit, aby spotřebitelé mohli očekávat plnou nezávislost a nestrannost, jak je stanoveno v této směrnici, při jednání se všemi druhy subjektů alternativního řešení sporů, včetně subjektů alternativního řešení sporů, v nichž jsou fyzické osoby pověřené řešením sporů zaměstnány nebo odměňovány výhradně samostatným obchodníkem, běžně označovanými také jako „interní“ subjekty alternativního řešení sporů, by tyto subjekty alternativního řešení sporů měly mít přístup pouze k údajům, které se týkají výhradně daného případu a které výslovně poskytl obchodník nebo spotřebitel. [pozm. návrh. 11]

(14)

V zájmu snížení požadavků na informace a podávání zpráv a za účelem úspory nákladů pro subjekty alternativního řešení sporů, příslušné vnitrostátní orgány a obchodníky by se měly zjednodušit požadavky na podávání zpráv a informování a snížit množství informací poskytovaných subjekty alternativního řešení sporů příslušným orgánům. [pozm. návrh. 12]

(14a)

Postupy alternativního řešení sporů by měly být pro spotřebitele pokud možno bezplatné. V případě uplatnění nákladů by tyto náklady neměly překročit nominální poplatek. Mimoto, s cílem dalšího zvýšení dostupnosti a přitažlivosti postupů alternativního řešení sporů pro spotřebitele by měly být tyto poplatky propláceny. Je důležité vyjasnit, že tuto náhradu mají provádět členské státy v plném souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, a nikoli jiné subjekty, jako například druhá strana postupu alternativního řešení sporů. [pozm. návrh. 13]

(14b)

V mnoha členských státech nejsou spotřebitelé stále dostatečně informováni o existenci subjektů alternativního řešení spotřebitelských sporů ani o jimi nabízených službách. S cílem zvýšit povědomí spotřebitelů o subjektech alternativního řešení sporů a o obchodnících, kteří se účastní postupů alternativního řešení sporů, by měli obchodníci poskytovat informace o alternativním řešení sporů jasným, viditelným, srozumitelným a snadno přístupným způsobem. Pokud má obchodník internetové stránky, měl by na nich tyto informace uvádět. Obchodníci by měli tyto informace rovněž uvádět ve svých všeobecných obchodních podmínkách a na jimi vystavených fakturách. Za účelem snadnější komunikace by měli obchodníci poskytovat zvláštní e-mailovou adresu, aby je spotřebitelé mohli kontaktovat i v souvislosti s postupy alternativního řešení sporů. [pozm. návrh. 14]

(14c)

Pro zajištění celkového souladu a soudržnosti systému vymáhání práv spotřebitelů má zásadní význam rychlá spolupráce mezi různými subjekty zapojenými do vymáhání práv spotřebitelů. V případech, kdy byly subjekty alternativního řešení sporů upozorněny na nekalou obchodní praktiku, měly by tyto subjekty informovat své příslušné vnitrostátní orgány nebo organizace spotřebitelů, pokud mají věrohodné důvody se domnívat, že došlo k nekalým obchodním praktikám a nekalým podmínkám. [pozm. návrh. 15]

(15)

Aby byla spotřebitelům a obchodníkům poskytnuta účinná pomoc v přeshraničních sporech, je nutné zajistit, aby členské státy zřídily kontaktní místa pro alternativní řešení sporů s jasně vymezenými úkoly. Evropská spotřebitelská centra (ESC) mají pro plnění těchto úkolů dobré předpoklady, neboť se specializují na pomoc spotřebitelům při řešení problémů s přeshraničními nákupy, ale členské státy by měly mít možnost vybrat si i jiné subjekty s příslušnými odbornými znalostmi. Členské státy by měly tato určená kontaktní místa pro alternativní řešení sporů by měla být oznámena oznámit Komisi a měly by si zajistit odpovídající rozpočtové a lidské zdroje . Spotřebitelé by měli mít právo vést přeshraniční postup alternativního řešení sporů v úředním jazyce členského státu, v němž mají bydliště. [pozm. návrh. 16]

(15a)

S cílem zajistit procesní spravedlnost by se měli spotřebitelé zapojení do přeshraničních sporů obracet na kontaktní místo pro alternativní řešení sporů určené podle místa bydliště spotřebitele, čímž je bráněno selektivnímu výběru kontaktních míst pro alternativní řešení sporů z důvodu osobních preferencí nebo výhodnosti výsledků. [pozm. návrh. 17]

(15b)

V přeshraničních sporech by subjekty alternativního řešení sporů měly používat právo Unie jako referenční bod pro řešení sporů. Nicméně v domácích i v přeshraničních sporech by subjekty alternativního řešení sporů měly vždy zohlednit opravné prostředky, které má Unie k dispozici, a platné vnitrostátní právo. [pozm. návrh. 18]

(16)

Přestože postupy alternativního řešení sporů mají být jednoduché, spotřebitelům může v jejich průběhu pomáhat třetí strana, kterou si zvolí. Členské státy by měly zajistit, aby tato pomoc byla poskytována v dobré víře, aby byl umožněn spravedlivý postup, a zcela transparentně, zejména pokud jde o případné poplatky požadované za tuto pomoc. Kromě toho se členské státy vybízejí, aby rozšířily výhody systémů alternativního řešení spotřebitelských sporů i na mikropodniky a osoby samostatně výdělečně činné s cílem zajistit, aby tyto podniky měly pro případy řešení smluvních sporů přístup k levným a kvalitním systémům alternativního řešení sporů. [pozm. návrh. 19]

(16a)

Ne všechny subjekty alternativního řešení sporů mají odborné znalosti pro řešení mimosmluvních záležitostí, zejména nekalých obchodních praktik a podmínek. Postupy subjektů alternativního řešení sporů v této oblasti by se proto měly omezit na nekalé obchodní praktiky a podmínky s osobní působností, a tudíž by se měly vztahovat pouze na případy, kdy škoda nebo ztráta, ať už hmotná či nehmotná, vznikla přímo spotřebiteli. Kromě toho by měly být k takovým postupům zmocněny pouze subjekty alternativního řešení sporů, které mohou prokázat potřebné odborné znalosti v příslušné oblasti a které pokrývají celé příslušné hospodářské odvětví, jako je například veřejný ochránce práv pro dané odvětví. Subjekty alternativního řešení sporů se někdy rozhodnou odchýlit od přísných právních ustanovení, aby svá rozhodnutí založily na zásadách spravedlnosti. To znamená, že subjekty alternativního řešení sporů by mohly volit řešení, která jsou podle jejich názoru v dané situaci morálně nebo eticky správná, a odchýlit se tak od striktního dodržování právních předpisů. Uplatňování zásad spravedlnosti by však nemělo být přijatelné v případě nekalých obchodních praktik, které nepodléhají kompromisům nebo zprostředkovaným výsledkům, neboť se dotýkají veřejného pořádku a základních prvků ochrany spotřebitele. [pozm. návrh. 20]

(16b)

Prostředky, které spotřebitelské organizace a podnikatelská sdružení používají ke zveřejnění seznamu subjektů alternativního řešení sporů vypracovaného Komisí, mohou zahrnovat příslušná vysílání o ochraně a právech spotřebitelů. [pozm. návrh. 21]

(17)

Aby spotřebitelé mohli snadno najít vhodný subjekt alternativního řešení sporů, zejména v přeshraničním kontextu, měla by Komise vytvořit a spravovat digitální interaktivní nástroj, který bude poskytovat informace o hlavních charakteristikách subjektů alternativního řešení sporů , praktické informace o tom, jak využívat postupy alternativního řešení sporů v přeshraničním kontextu, a odkazy na internetové stránky subjektů alternativního řešení sporů, které jí byly oznámeny , což umožní nasměrovat spotřebitele na příslušný orgán pro řešení sporů . Komise by měla podle potřeby zajistit koordinaci mezi tímto digitálním interaktivním nástrojem a jinými digitálními nástroji EU a vnitrostátními digitálními nástroji. [pozm. návrh. 22]

(18)

Směrnice 2013/11/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(19)

Vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 524/2013 má být zrušeno samostatným aktem, je v důsledku tohoto zrušení nutné změnit také směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 (9), (EU) 2019/2161 (10) a (EU) 2020/1828 (11),

-1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

1.

V článku 2 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

2.

V čl. 4 odst. 1 se písmena e) a f) nahrazují tímto:

2a)

V článku 4 se vkládá nové písmeno, které zní:

3.

Článek 5 se mění takto:

3a)

Článek 6 se mění takto:

4.

V článku 7 se odstavec 2 mění takto:

4a)

Článek 8 se mění takto:

4b)

Vkládá se nový článek, který zní:

5.

V článku 13 se zrušuje odstavec 3. 2 nahrazuje tímto:

6.

Článek 14 se nahrazuje tímto:

6a)

V článku 15 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

6b)

V článku 17 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

6c)

V článku 17 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:

6d)

V článku 18 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

6e)

V čl. 19 odst. 3 se písmeno d) nahrazuje tímto:

7.

V čl. 19 odst. 3 se zrušují písmena f), g) a h). [pozm. návrh. 55]

8.

V článku Článek 20 se doplňuje nový odstavec, který zní mění takto :

8a)

Článek 21 se nahrazuje tímto:

9.

V článku 24 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„g)

informace o dostupných interních postupech vyřizování stížností a o mechanismech alternativního řešení sporů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU a v příslušných případech o subjektu alternativního řešení sporů, který se na obchodníka vztahuje;“

„b)

podat stížnost příslušnému centru zapojenému do sítě evropských spotřebitelských center, podle toho, jaké jsou strany sporu.“