Kasační opravný prostředek podaný dne 11. prosince 2024 společnostmi Crown Holdings, Inc. a Crown Cork & Seal Deutschland Holdings GmbH proti rozsudku Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) vydaného dne 2. října 2024 ve věci T-587/22, Crown Holdings et Crown Cork & Seal Deutschland v. Komise

Věc C-855/24 P

(C/2025/711)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Crown Holdings, Inc., Crown Cork & Seal Deutschland Holdings GmbH (zástupci: A. Burnside, avocat, C. Graf York von Wartenburg, Rechtsanwalt, D. Strohl, avocate, T. von Döhren, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Evropská komise a Spolková republika Německo

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) navrhují, aby Soudní dvůr:

—

zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí Komise C(2022) 4761 final ze dne 12. července 2022 týkajícímu se řízení podle článku 101 SFEU (věc AT.40522 – Kovové obaly) (dále jen „napadené rozhodnutí“), a uložil Komisi, aby navrhovatelkám zaplatila 90 % vynaložených nákladů řízení;

—	využil svoji pravomoc podle prvního odstavce článku 61 statutu Soudního dvora, vydal konečné rozhodnutí ve věci a zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se vztahuje na navrhovatelky; podpůrně, aby vrátil věc Tribunálu; a

—	v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkami v tomto řízení a v řízení před Tribunálem, nebo - vrátí-li věc Tribunálu - aby určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zaprvé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž (dále jen „oznámení o spolupráci“) nezakládalo v tomto případě legitimní očekávání a že Komise oznámení o spolupráci respektovala. Oznámení o spolupráci zjevně vyžaduje, aby přerozdělení věcí mezi vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komisi proběhlo rychle a účinně; tento požadavek je vyjádřen indikativní dvouměsíční lhůtou stanovenou v bodě 18 oznámení o spolupráci. S ohledem na nadměrné množství času uplynulého v projednávané věci mohly navrhovatelky rozumně očekávat, že Komise nepřijme přerozdělení této věci. Navíc vyplývá z doslovného, kontextuálního, systematického, historického a teleologického výkladu oznámení o spolupráci, a konkrétně jeho bodu 19, že k pozdějšímu přerozdělení věci může dojít pouze v případě podstatné změny známých skutkových okolností případu v průběhu řízení, tj. okolností, které mohou představovat porušení hospodářské soutěže, a nikoli, jak uvedl Tribunál, jakékoli okolnosti. Jiné rozhodnutí by zbavilo dané ustanovení významu a bylo by v rozporu s obecnými zásadami práva Evropské unie, včetně zásad i) právní jistoty, ii) procesní autonomie, iii) právního státu a iv) institucionální rovnováhy. Vzhledem k tomu, že v této věci nedošlo k podstatné změně skutkových okolností, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise dodržela oznámení o spolupráci, když přijala přerozdělení věci.

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise neměla povinnost uvést odůvodnění a že v napadeném rozhodnutí poskytla přiměřené odůvodnění. Komise měla poskytnout důvody pro přijetí přerozdělení, neboť možnost uvedená bodem 19 oznámení o spolupráci pro přerozdělení věcí po uplynutí řádné lhůty sama o sobě vychází z obecnějšího pravidla; navíc Komise překročila indikativní dvouměsíční lhůtu, což měla dále odůvodnit. Navíc, v rozporu s názorem Tribunálu, dodatečné vysvětlení poskytnuté Komisí prostřednictvím tiskových zpráv nemůže napravit nedostatečné uvedení důvodů v rozhodnutí, a to tím spíše, že šlo o vysvětlení opožděná a nekonzistentní.

Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že nedošlo k porušení zásady subsidiarity. V situacích, kdy se Komise rozhodne odchýlit se od zásad stanovených v oznámení o spolupráci, jako v projednávané věci, nelze jednoduše tvrdit, že porušení zásady subsidiarity je vyloučeno vzhledem k tomu, že režim zavedený nařízením 1/2003 (1) je sám o sobě v souladu s uvedenou zásadou.

Začtvrté, Tribunál nesprávně vyložil několik argumentů předložených navrhovatelkami, přičemž se jeví, že je považoval za argumenty předložené společností Silgan ve věci T-589/22. Procesní pochybní, kterých se Tribunál dopustil, vedla ke zmatení při posuzování podstaty návrhových žádání navrhovatelek, a tedy představují procesní pochybení, která negativně ovlivnila práva obhajoby navrhovatelek.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02 s. 205).