Žaloba podaná dne 25. listopadu 2024 – Banco Santander v. ECB

(Věc T-610/24)

(C/2025/582)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Banco Santander, SA (Santander, Španělsko) (zástupci: J. Rodríguez Cárcamo, C. García Vega a G. Fernández-Bravo Bernaldo de Quirós, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské centrální banky v oblasti dohledu ze dne 16. října 2024 o správném obezřetnostním zacházení s odloženými daňovými pohledávkami vzniklými v Banco Santander (Brasil), S.A. a začleněnými do Banco Santander, S.A. na konsolidovaném základě,

—	uložil Evropské centrální bance náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně tři žalobní důvody.

První důvod vychází z porušení článků 36, 38 a 48 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 (1) ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, protože podle napadeného rozhodnutí musí Banco Santander, S.A. (i) v souladu s článkem 36 nařízení č. 575/2013 odečíst od kmenového kapitálu tier 1 odložené daňové pohledávky vzniklé v její brazilské pobočce jak před 23. listopadem 2016, tak poté, (ii) určit podle článku 38 nařízení č. 575/2013 jejich výši a, (iii) pokud jde o částky vyňaté z odpočtu, v souladu s čl. 48 odst. 4 nařízení č. 575/2013 na ně uplatnit rizikovou váhu 250 %, a to vše, přestože uvedené odložené daňové pohledávky jsou nezávislé na budoucím zisku.

Druhý důvod vychází z nesprávného výkladu čl. 39 odst. 2 nařízení č. 575/2013 ohledně odložených daňových pohledávek vzniklých v brazilské pobočce před 23. listopadem 2016, (i) protože v souladu s písmenem a) jsou v případě likvidace či platební neschopnosti instituce uvedené pohledávky automaticky a povinně neprodleně nahrazeny slevou na dani, a (ii) protože v souladu s písmenem c) se mění na přímou pohledávku za ústřední vládou státu, v němž má pobočka sídlo (Brazílie).

Třetí důvod vychází z nesprávného výkladu čl. 39 odst. 2 nařízení č. 575/2013 ohledně odložených daňových pohledávek vzniklých v brazilské pobočce po 23. listopadu 2016, protože změna tohoto ustanovení nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (2) ze dne 20. května 2019 se nedotkla odložených daňových pohledávek vzniklých ve třetích státech.

(1) Úř. věst. 176, 27. června 2013, s. 1.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 ze dne 20. května 2019, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zpřístupňování informací, a nařízení (EU) č. 648/2012; PE/15/2019/REV/1. Úř. věst. L 150, 7. června 2019, s. 1.