Kasační opravný prostředek podaný dne 31. října 2024 Conserve Italia – Consorzio Italiano fra cooperative agricole Soc. coop. agr. a Conserves France SA proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 4. září 2024 ve věci T-59/22, Conserve Italia a Conserves France v. Komise

(Věc C-762/24 P)

(C/2025/154)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Conserve Italia - Consorzio Italiano fra cooperative agricole Soc. coop. agr., Conserves France SA (zástupci: M. Petite, avocat, L. Di Via, M. Bazzini, A. Oliva, E. Belli, avvocati)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil kasační opravný prostředek za přípustný;

—	zrušil rozsudek Tribunálu;

—	v důsledku toho snížil výši pokuty a přijal veškerá další opatření, jež bude Soudní dvůr považovat za vhodná;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku : nedostatek a nelogičnost odůvodnění, pokud jde o neuznání zvláštností fungování Conserve Italia a kritéria použitého pro stanovení maximální výše sankce – Porušení a nesprávné použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003  (1) .

Navrhovatelky se zaprvé dovolávají nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku, který tím, že nezohlednil zvláštnosti Conserve Italia, a zejména zásadu vertikálního vzájemného vztahu, jak je uplatňována na vícevýrobkové družstvo, nejenže neuznal vhodnost funkčního použití čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003, ale ani dostatečně neodůvodnil, proč tvrzení navrhovatelek nemohlo být přijato.

Tribunál se totiž omezil na tautologické tvrzení, že jakmile je prokázáno, že Conserve Italia má povahu podniku, není důvod odchýlit se od formalistického výkladu ustanovení pro výpočet maximální výše sankce, tedy použít jako referenční hodnotu nikoli celkový obrat dosažený společností Conserve Italia (podle druhého pododstavce uvedeného čl. 23 odst. 2), ale obrat týkající se výrobků, které jsou předmětem protiprávního jednání (podle třetího pododstavce uvedeného čl. 23 odst. 2).

V tomto ohledu měl Tribunál za to, že všechny argumenty předložené navrhovatelkami mají být a priori odmítnuty jako neúčinné. Navrhovatelky naproti tomu tvrdí, že zvláštnosti takové struktury, jako je struktura Conserve Italia, jasně odlišují její fungování od jiných forem hospodářské organizace, což je uznáno zejména judikaturou Soudního dvora.

Navrhovatelky dále tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, a konkrétně porušením čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003, jelikož Tribunál měl nesprávně za to, aniž analyzoval a pochopil způsob fungování Conserve Italia, že nebyly dodrženy podmínky pro použití tohoto ustanovení, které však byly všechny kumulativně splněny. Vytýkané jednání se totiž týká činnosti některých zemědělských podniků spojených s Conserve Italia, které působí na trhu, jenž je předmětem protiprávního jednání (a sice trhu s konzervovanou zeleninou) prostřednictvím posledně uvedeného konsorcia.

Za účelem vyčíslení sankce přiměřené závažnosti protiprávního jednání a hospodářské síle dotčených subjektů tak navrhovatelky trvají na zohlednění pouze obratu Conserve Italia týkajícího se zemědělských producentů dotčených jednáním v souladu s funkčním použitím čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku : porušení a nesprávné použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 49 Listiny základních práv Evropské unie, pokud jde o stanovení sankce.

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky kritizují skutečnost, že rozsudek vyloučil použití čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003 z důvodu, že toto ustanovení ukládá povinnost zohlednit obrat dosažený podniky, které jsou členy sdružení, zcela výjimečně, v rozsahu nezbytném k zachování odrazující funkce případně uložené pokuty.

Tribunál se tak podle nich dopustil nesprávného právního posouzení z důvodu porušení a nesprávného použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 49 Listiny základních práv Evropské unie, pokud jde o určení uložené sankce.

Smysl čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003 totiž nemůže (a nemusí) být určen výlučně zájmem na uložení sankcí trestní povahy, neboť cílem tohoto ustanovení je spíše zajistit plnou účinnost systému sankcí při současném zajištění přiměřenosti a nezbytného odrazujícího účinku pokuty v souladu se zněním článku 49 Listiny základních práv Evropské unie, který se nyní nesporně vztahuje i na antimonopolní sankce.

Navrhovatelky se proto domnívají, že pokud by Tribunál řádně zohlednil družstevní strukturu Conserve Italia a zásadu vertikální vzájemnosti, kterou se řídí její fungování, správně by dospěl k závěru, že uplatňované funkční použití čl. 23 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 1/2003 může vést k uložení spravedlivé a přiměřené sankce vůči navrhovatelkám.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy.