Oddíl I –

Oddíl II –

Oddíl III –

Oddíl IV –

Oddíl V –

Oddíl VI –

Oddíl VII –

Oddíl VIII –

—

velkými podniky,

—

malými a středními podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU a

—

mateřskými podniky velkých skupin.

—

velkými podniky (21) nebo

—

malými a středními podniky (22), s výjimkou mikropodniků (23), s převoditelnými cennými papíry (24) přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU,

podávat zprávy o udržitelnosti na individuální úrovni (individuální prohlášení o udržitelnosti) týkající se dopadů podniku na otázky udržitelnosti a toho, jak otázky udržitelnosti ovlivňují rozvoj, výkonnost a postavení podniku.

i)

musí být zahrnuto do zvláštní části zprávy vedení podniku;

ii)

musí být vypracováno v souladu s evropskými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS) přijatými prostřednictvím aktů Komise v přenesené pravomoci (25). Malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU mohou alternativně vypracovat své individuální prohlášení o udržitelnosti v souladu se zvláštním souborem přiměřených ESRS (26) přijatých prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci Komise (ESRS pro kótované malé a střední podniky) (27);

iii)

musí být značkováno v souladu s digitální taxonomií (28) přijatou na základě změny nařízení Komise v přenesené pravomoci o evropském jednotném elektronickém formátu (ESEF) (29) a zpráva vedení podniku, která obsahuje prohlášení o udržitelnosti, se vypracuje ve formátu XHTML (30);

iv)

musí podléhat ověření (31), které provedou statutární auditoři nebo nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb, pokud to členský stát povolí, na základě standardů pro ověření s omezenou jistotou (32);

v)

zpráva vedení podniku, která obsahuje prohlášení o udržitelnosti, se zveřejňuje v souladu se stávajícími pravidly pro zveřejňování zprávy vedení podniku (33) spolu s vyjádřením závěru o ověření k prohlášení o udržitelnosti (34).

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2024 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2025): velké podniky, které jsou subjekty veřejného zájmu (36) a které ke dni své rozvahy překročí průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období,

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2025 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2026): ostatní velké podniky (tj. velké podniky, které nejsou „ subjekty veřejného zájmu, které ke dni své rozvahy překročí průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období “);

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2026 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2027):

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2024 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2025): subjekty veřejného zájmu, které jsou mateřskými podniky velké skupiny, jež ke dni své rozvahy na konsolidovaném základě překročí průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období,

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2025 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2026): ostatní mateřské podniky velké skupiny (tj. mateřské podniky velké skupiny, které nejsou „ subjekty veřejného zájmu a/nebo jejichž skupina ke dni své rozvahy na konsolidovaném základě nepřekročí průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období “).

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2024 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2025): emitenti, kteří jsou velkými podniky, jež ke dni své rozvahy překračují průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období, a emitenti, kteří jsou mateřskými podniky velké skupiny, jež ke dni své rozvahy na konsolidovaném základě překračují průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období,

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2025 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2026): ostatní emitenti, kteří jsou velkými podniky, jakož i ostatní emitenti, kteří jsou mateřskými podniky velké skupiny,

—

pro účetní období počínající dne 1. ledna 2026 nebo později (tj. se zveřejněním v roce 2027):

—

musí být vypracována v souladu s ESRS pro některé podniky ze třetích zemí přijatými prostřednictvím aktů Komise v přenesené pravomoci (53),

—

musí podléhat ověření (54),

—

musí být zveřejněna příslušnými dceřinými společnostmi nebo pobočkami usazenými nebo umístěnými v Unii spolu s vyjádřením závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti (55).

—

požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené ve směrnici o účetnictví (včetně souladu podávání zpráv o udržitelnosti s ESRS přijatými podle článků 29b/29c směrnice o účetnictví, postupu podniku při určování informací vykazovaných podle těchto ESRS a souladu s požadavkem na značkování zpráv o udržitelnosti podle článku 29d směrnice o účetnictví); a

—

požadavky na podávání zpráv stanovené v článku 8 nařízení o taxonomii.

—

statutární auditor, který provádí audit účetní závěrky příslušného podniku (62),

—

jiný statutární auditor než ten, který provádí audit účetní závěrky (pokud to členský stát povoluje) (63),

—

nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb (pokud to členský stát povolí) (64).

—

Nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb je akreditován pro ověřování zpráv o udržitelnosti v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 (71)  (72); a

—

nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům stanoveným ve směrnici o auditu pro statutární auditory v Unii, pokud jde o provádění ověřování zpráv o udržitelnosti (73). Tyto požadavky se týkají zejména: a) odborné přípravy a zkoušek; b) průběžného vzdělávání; c) systémů zajištění kvality; d) profesní etiky, nezávislosti, objektivity, důvěrnosti a profesního tajemství; e) jmenování a odvolání; f) vyšetřování a sankcí; g) organizace práce nezávislého poskytovatele ověřovacích služeb, zejména pokud jde o dostatečné zdroje a pracovníky a vedení záznamů a spisů o klientovi, a h) hlášení nesrovnalostí.

1)

Pravidla pro určení velikosti podniku pro účely podávání zpráv o udržitelnosti vycházejí ze stávajících pravidel pro účely finančního výkaznictví, která se na podnik vztahují na základě členského státu, v němž má sídlo (76). Tato pravidla jsou stanovena ve vnitrostátních opatřeních, kterými se provádí již existující směrnice o účetnictví.

2)

Pravidla pro určení velikostní kategorie podniku pro účely podávání zpráv o udržitelnosti, pokud se tento podnik v průběhu daného účetního období vyvíjí, vycházejí ze stávajících pravidel pro účely finančního výkaznictví (viz také FAQ č. 1). Tato pravidla jsou stanovena ve vnitrostátních opatřeních, kterými se provádí již existující směrnice o účetnictví.

3)

Právní předpisy Unie neupravují výpočet průměrného počtu zaměstnanců pro účely kategorizace podniku podle směrnice o účetnictví. Členské státy však v této věci mohou mít zavedena vnitrostátní pravidla nebo pokyny. Pokud vnitrostátní pravidla nebo pokyny chybí, mohou podniky jako vodítko pro stanovení průměrného počtu zaměstnanců použít článek 5 doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (77): „[…] Počet zaměstnanců odpovídá počtu ročních pracovních jednotek (RPJ), tzn. počtu osob, které byly v daném podniku nebo jeho jménem zaměstnány na plný pracovní úvazek po celý sledovaný rok. Práce osob, které nepracovaly po celý rok, práce osob, které pracovaly na částečný úvazek bez ohledu na jeho délku, a práce sezónních pracovníků se započítává jako zlomky RPJ. Do počtu zaměstnanců se zahrnují: a) zaměstnanci; b) osoby pracující pro podnik v podřízeném postavení, které jsou považovány za zaměstnance v souladu s vnitrostátním právem; c) vlastníci-vedoucí pracovníci; d) společníci zapojení do běžné činnosti podniku a požívající finanční výhody z něho plynoucí. Učni nebo studenti, kteří jsou zapojeni do odborné přípravy na základě smlouvy o učňovském nebo odborném vzdělávání, se do počtu zaměstnanců nezahrnují. Doba mateřské nebo rodičovské dovolené se nezapočítává.“

4)

Malé a střední podniky bez převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU nejsou povinny podávat zprávy o udržitelnosti na individuální úrovni podle článku 19a směrnice o účetnictví (individuální prohlášení o udržitelnosti). Jsou však povinny podávat zprávy o udržitelnosti na konsolidované úrovni podle článku 29a směrnice o účetnictví (konsolidované prohlášení o udržitelnosti), pokud jsou mateřskými podniky velké skupiny (78). Článek 29a směrnice o účetnictví se použije bez ohledu na velikost mateřského podniku.

5)

Ano. Podle čl. 1 odst. 3 směrnice o účetnictví spadají úvěrové instituce (79) a pojišťovny (80), včetně družstev a vzájemných pojišťoven, do působnosti článku 19a směrnice o účetnictví (individuální prohlášení o udržitelnosti) bez ohledu na svou právní formu, pokud jsou velkými podniky nebo malými a středními podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU. Rovněž spadají do působnosti článku 29a směrnice o účetnictví (konsolidované prohlášení o udržitelnosti) bez ohledu na svou právní formu, pokud jsou mateřským podnikem velké skupiny.

Podle čl. 1 odst. 3 písm. b) druhé věty směrnice o účetnictví se členské státy mohou rozhodnout, že na konkrétní úvěrové instituce zcela nebo částečně nebudou uplatňovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti (81).

6)

Ano. Finanční instituce jiné než pojišťovny a úvěrové instituce spadají do oblasti působnosti článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, pokud splňují oba následující požadavky:

7)

Ano. Na základě čl. 5 odst. 2 směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti budou malé a nepříliš složité instituce, které jsou velkými podniky nebo malými a středními podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU, povinny od účetního období 2026 podávat zprávy o udržitelnosti v souladu s ESRS (případně s ESRS pro kótované malé a střední podniky). Z tohoto důvodu bude muset malá a nepříliš složitá instituce, která je v současné době povinna vykazovat nefinanční informace podle článku 19a směrnice o účetnictví zavedené směrnicí 2014/95/EU (směrnice o vykazování nefinančních informací) (83) (neboť kromě toho, že je úvěrovou institucí, je také velkým podnikem, který k rozvahovému dni překračuje kritérium průměrného počtu 500 zaměstnanců během účetního roku), pokračovat ve vykazování podle režimu směrnice o vykazování nefinančních informací, dokud se na malé a nepříliš složité instituce nezačne vztahovat režim směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (tj. od účetního období 2026).

8)

Pokud je podnik (bez ohledu na velikost nebo konkrétní typ, tedy včetně malých a nepříliš složitých institucí) mateřským podnikem velké skupiny, musí zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti podle článku 29a směrnice o účetnictví vypracované v souladu s ESRS. Možnost použít ESRS pro kótované malé a střední podniky v souladu s čl. 19a odst. 6 směrnice o účetnictví se vztahuje pouze na malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) s cennými papíry kótovanými na regulovaném trhu EU a na malé a nepříliš složité instituce, kaptivní pojišťovny nebo zajišťovny (za předpokladu, že jsou buď velkými podniky, nebo malými a středními podniky – s výjimkou mikropodniků – s cennými papíry kótovanými na regulovaném trhu EU za účelem přípravy jejich individuálního prohlášení o udržitelnosti. Viz rovněž FAQ č. 10).

9)

Pokud je malá a nepříliš složitá instituce mateřským podnikem velké skupiny, musí zveřejňovat konsolidované zprávy o udržitelnosti s využitím ESRS buď od účetního období 2024 (pokud je malá a nepříliš složitá instituce subjektem veřejného zájmu, který ke dni své rozvahy na konsolidovaném základě překročí průměrný počet 500 zaměstnanců během účetního období), nebo od účetního období 2025 (ve všech ostatních případech).

10)

Ne. Na mateřské podniky velkých skupin se vztahuje článek 29a směrnice o účetnictví. Pokud je však mateřský podnik velké skupiny osvobozen od povinnosti sestavovat a zveřejňovat konsolidovanou účetní závěrku na základě čl. 23 odst. 10 směrnice o účetnictví (tj. protože má pouze dceřiné podniky, které jsou jak jednotlivě, tak ve svém úhrnu nevýznamné, nebo protože všechny jeho dceřiné podniky mohou být vyloučeny z konsolidace na základě čl. 23 odst. 9 směrnice o účetnictví), není tento mateřský podnik povinen sestavovat a zveřejňovat konsolidované prohlášení o udržitelnosti. Pokud je však takový mateřský podnik sám velkým podnikem ve smyslu čl. 3 odst. 4 směrnice o účetnictví, a spadá tedy do oblasti působnosti článku 19a směrnice o účetnictví, musí tento podnik vypracovat a zveřejnit individuální prohlášení o udržitelnosti v souladu s článkem 19a směrnice o účetnictví. V tomto individuálním prohlášení o udržitelnosti musí podnik při podávání zpráv o svém hodnotovém řetězci v souladu s ESRS zohlednit své dceřiné podniky.

11)

Ne. Na základě čl. 1 odst. 4 směrnice o účetnictví jsou SKIPCP a alternativní investiční fondy osvobozeny od povinnosti podávat zprávy o udržitelnosti podle směrnice o účetnictví, přestože tyto finanční produkty spadají do oblasti působnosti směrnice o účetnictví (84).

12)

Cílem čl. 1 odst. 4 směrnice o účetnictví je vyloučit SKIPCP a AIF z požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví.

Na podniky, které spravují SKIPCP a AIF, se však budou vztahovat povinnosti podávat zprávy o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, splňují-li podmínky právní formy podle čl. 1 odst. 1 směrnice o účetnictví a splňují-li kritéria velikosti společnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví.

13)

Pokud jde o ETF, vzhledem k tomu, že tyto finanční produkty jsou založeny jako kolektivní investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) nebo alternativní investiční fondy (AIF), platí pro ně stejné osvobození jako pro SKIPCP a AIF (viz FAQ č. 11). Pokud jde o kótované nemovitostní investiční fondy, pokud splňují podmínky čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/61/EU (85) pro to, aby mohly být kvalifikovány jako alternativní investiční fondy, použije se pro ně stejné osvobození platné pro alternativní investiční fondy (viz FAQ č. 11).

14)

Pokud je penzijní fond založen jako typ podniku uvedený v příloze I nebo II směrnice o účetnictví (86) a spadá do působnosti článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, bude muset do své zprávy vedení podniku zahrnout prohlášení o udržitelnosti. Na rozdíl od kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) nebo alternativních investičních fondů (AIF) se na penzijní fondy nevztahuje výjimka z požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti stanovená v čl. 1 odst. 4 směrnice o účetnictví.

15)

Ano. Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. k) směrnice o průhlednosti definuje regulované informace mimo jiné jako „ všechny informace, které emitent nebo jiná osoba, která požádala o přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu bez souhlasu emitenta, musí zveřejnit podle této směrnice [tj. směrnice o průhlednosti] […]“. Podle čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti jsou emitenti povinni zveřejnit prohlášení o udržitelnosti, které je proto třeba považovat za „regulované informace“.

16)

Na základě čl. 19a odst. 7 směrnice o účetnictví se mohou malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU rozhodnout, že nebudou podávat zprávy o udržitelnosti podle článku 19a směrnice o účetnictví za účetní období začínající před 1. lednem 2028 (např. za účetní období 2026 a 2027). V takových případech však malý nebo střední podnik ve své zprávě vedení stručně uvede, proč nebyla poskytnuta zpráva o udržitelnosti.

Tato odchylka se vztahuje také na malé a nepříliš složité instituce a kaptivní pojišťovny a zajišťovny, pokud se jedná o malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU.

17)

Ne. Podle čl. 19 odst. 1 třetího pododstavce směrnice o účetnictví (87), který upravuje individuální zprávu vedení, je nutné zveřejňovat informace o klíčových ukazatelích výkonnosti v rámci individuální zprávy vedení. Podle čl. 29 odst. 1 směrnice o účetnictví (88), který upravuje konsolidovanou zprávu vedení, musí konsolidovaná zpráva vedení uvádět alespoň informace požadované články 19 a 20 směrnice o účetnictví. Vzhledem k tomu, že čl. 29a odst. 7 směrnice o účetnictví (89) osvobozuje podniky od povinnosti zveřejňovat informace o klíčových ukazatelích výkonnosti v rámci své individuální zprávy vedení (jak vyžaduje čl. 19 odst. 1 třetí pododstavec směrnice o účetnictví), pokud splnily požadavky čl. 29a odst. 1 až 5, a protože obsah konsolidované zprávy vedení podle čl. 29 odst. 1 zahrnuje rovněž informace požadované podle čl. 19 odst. 1, vztahovalo by se toto osvobození rovněž na konsolidovanou zprávu vedení podniku podle článku 29a.

18)

Ano. Malé nebo střední podniky s cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU, které dobrovolně zveřejní konsolidované prohlášení o udržitelnosti podle článku 29a směrnice o účetnictví, jsou osvobozeny od povinnosti vypracovat a zveřejnit individuální prohlášení o udržitelnosti podle článku 19a směrnice o účetnictví, pokud je konsolidované prohlášení o udržitelnosti vypracováno v souladu s ESRS.

19)

Podle čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví je podnik, který je dceřiným podnikem, osvobozen od povinností stanovených v čl. 19a odst. 1 až 4 směrnice o účetnictví (nebo v čl. 29a odst. 1 až 5 směrnice o účetnictví, pokud je dceřiný podnik sám zprostředkujícím mateřským podnikem velké skupiny), pokud jsou tento podnik a jeho dceřiné podniky zahrnuty do konsolidované zprávy vedení mateřského podniku vypracované v souladu s články 29 a 29a směrnice o účetnictví (nebo do konsolidované zprávy o udržitelnosti mateřského podniku ze třetí země vypracované v souladu s ESRS nebo způsobem rovnocenným těmto ESRS).

Toto osvobození podléhá všem podmínkám uvedeným v čl. 19a odst. 9 druhém pododstavci směrnice o účetnictví (nebo v čl. 29a odst. 8 druhém pododstavci směrnice o účetnictví, pokud je dceřiný podnik sám zprostředkujícím mateřským podnikem velké skupiny). Zpráva vedení podniku, na který se vztahuje osvobození, musí obsahovat zejména: název a sídlo mateřského podniku, který podává zprávy na úrovni skupiny, internetový odkaz (odkazy) na konsolidovanou zprávu vedení podniku nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti mateřského podniku a informaci o tom, že podnik je osvobozen od povinnosti zveřejňovat individuální prohlášení o udržitelnosti (nebo konsolidované prohlášení o udržitelnosti, pokud je dceřiný podnik sám zprostředkujícím mateřským podnikem velké skupiny). Pokud je mateřský podnik usazen ve třetí zemi, musí být jeho konsolidovaná zpráva o udržitelnosti a vyjádření závěru o ověření zveřejněny v souladu s právem členského státu, kterým se dceřiný podnik řídí, a informace stanovené v článku 8 nařízení o taxonomii (týkající se činností prováděných dceřiným podnikem) musí být zahrnuty buď do zprávy vedení dceřiného podniku, nebo do konsolidované zprávy o udržitelnosti vypracované mateřským podnikem ze třetí země.

Pokud členský stát požaduje, aby byl předložen překlad konsolidované zprávy vedení podniku nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti mateřského podniku, měl by být tento překlad buď ověřen (např. překladatelem nebo orgánem odpovědným za ověřování překladů v příslušném členském státě), nebo by měl obsahovat prohlášení, že nebyl ověřen.

Podle čl. 19a odst. 10 a čl. 29a odst. 9 směrnice o účetnictví nemohou toto osvobození využít velké podniky s cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU, a to včetně případů, kdy se jedná o malé a nepříliš složité instituce, kaptivní pojišťovny a kaptivní zajišťovny a včetně případů, kdy se jedná o podniky ze třetích zemí.

20)

Ne. Aby byl dceřiný podnik osvobozen od povinnosti zveřejňovat vlastní prohlášení o udržitelnosti v souladu s čl. 19a odst. 9 nebo čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví, musí zpráva vedení podniku, kterou dceřiný podnik zveřejňuje, obsahovat internetový odkaz na konsolidovanou zprávu vedení podniku nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti mateřského podniku (90). Pokud tato konsolidovaná zpráva vedení podniku nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti v době zveřejnění zprávy vedení dceřiného podniku ještě není k dispozici, může dceřiný podnik, který si nárokuje osvobození, uvést ve své zprávě vedení obecný odkaz na internetovou stránku, na níž budou příslušné dokumenty v budoucnu k dispozici. Dceřiný podnik v Unii by mohl například zvážit, zda si od mateřského podniku nevyžádá prohlášení, že tento podnik ručí za závazky přijaté dceřiným podnikem, a toto prohlášení zveřejnit spolu se zprávou vedení podniku ve lhůtě stanovené jeho členským státem.

21)

Členský stát, jehož vnitrostátním právem se dceřiný podnik řídí, může požadovat, aby konsolidovaná zpráva vedení podniku (nebo případně konsolidovaná zpráva o udržitelnosti mateřského podniku) byla zveřejněna v jazyce, který tento členský stát akceptuje, a aby byl zajištěn případný překlad do tohoto jazyka. V tomto případě musí být tyto požadavky splněny, aby byl dceřiný podnik osvobozen od povinnosti zveřejňovat vlastní prohlášení o udržitelnosti (91).

22)

Na základě čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví musí osvobozený dceřiný podnik informaci o tom, že je osvobozen od povinnosti zveřejňovat individuální prohlášení o udržitelnosti (nebo konsolidované prohlášení o udržitelnosti, pokud je dceřiný podnik sám zprostředkujícím mateřským podnikem velké skupiny), uvést ve své zprávě vedení podniku (92).

23)

Pokud dceřiný podnik využije osvobození podle čl. 19a odst. 9 nebo čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví, použijí se obecná pravidla pro zveřejňování zprávy vedení podniku, včetně povinnosti předložit zprávu vedení podniku vnitrostátnímu obchodnímu rejstříku podle článku 30 směrnice o účetnictví ve spojení s ustanoveními kapitoly III hlavy I směrnice o právu obchodních společností. Požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti v digitální podobě stanovené v článku 29d směrnice o účetnictví se nepoužijí. Pokud má dceřiný podnik, který využívá osvobození podle čl. 19a odst. 9 nebo čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví, převoditelné cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu EU, bude muset rovněž splnit obecné požadavky stanovené v článku 4 směrnice o průhlednosti pro zveřejnění zprávy vedení podniku v rámci výroční finanční zprávy (tj. použití evropského jednotného elektronického formátu (ESEF) stanoveného nařízením v přenesené pravomoci o ESEF a zveřejnění výroční finanční zprávy do čtyř měsíců od konce účetního období).

24)

Ne. Podle čl. 19a odst. 10 a čl. 29a odst. 9 směrnice o účetnictví nemohou být velké podniky s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU, a to ani v případě, že se jedná o malé a nepříliš složité instituce, kaptivní pojišťovny a kaptivní zajišťovny, ani v případě, že se jedná o podniky ze třetích zemí, osvobozeny od povinnosti podávat zprávy o udržitelnosti. Budou proto muset podávat zprávy o udržitelnosti podle čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti a podle článků 19a / 29a směrnice o účetnictví.

25)

Podnik, který musí uvádět informace o udržitelnosti a který není povinen vypracovat a zveřejnit individuální nebo konsolidovanou zprávu vedení podniku, může zveřejnit individuální nebo konsolidované prohlášení o udržitelnosti v samostatném dokumentu. Tato zásada se vztahuje i na podávání konsolidovaných zpráv o udržitelnosti mateřským podnikem ze třetí země v případě, že jeho dceřiné podniky mají být osvobozeny podle čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví.

Tento samostatný dokument, který obsahuje individuální nebo konsolidované prohlášení o udržitelnosti, však musí splňovat požadavky na formát a značkování stanovené v článku 29d směrnice o účetnictví (93).

26)

Podnik, který musí vypracovat a zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti, aniž by musel vypracovat a zveřejnit odpovídající konsolidovanou účetní závěrku, bude muset do konsolidovaného prohlášení o udržitelnosti zahrnout finanční informace nezbytné k pochopení dopadů podniku na záležitosti udržitelnosti a k pochopení toho, jak otázky udržitelnosti ovlivňují vývoj, výkonnost a postavení podniku (94).

27)

Všechny podniky, na které se vztahují články 19a a 29a směrnice o účetnictví, standardně používají ESRS přijaté podle článku 29b směrnice o účetnictví (ESRS). První soubor ESRS přijala Evropská komise prostřednictvím nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2772 ze dne 31. července 2023.

Pro přípravu individuálního prohlášení o udržitelnosti podle článku 19a směrnice o účetnictví mohou malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU, jakož i malé a nepříliš složité instituce, kaptivní pojišťovny a kaptivní zajišťovny alternativně používat přiměřené ESRS, které budou přijaty podle článku 29c směrnice o účetnictví (ESRS pro kótované malé a střední podniky). Viz rovněž FAQ č. 28.

28)

Podniky, které mohou k vypracování individuálního prohlášení o udržitelnosti použít ESRS pro kótované malé a střední podniky, jsou:

29)

Pojem „přiměřené úsilí“ se používá k určení toho, kdy podnik vykáže odhad informací o hodnotovém řetězci namísto toho, aby vykázal informace získané od účastníků svého hodnotového řetězce.

Bod 65 ESRS 1 (Obecné požadavky) stanoví účel zahrnutí informací o hodnotovém řetězci do prohlášení o udržitelnosti. Uvádí se v něm, že „ podnik zahrne významné informace o hodnotovém řetězci, pokud je to nezbytné s cílem: a) umožnit uživatelům prohlášení o udržitelnosti pochopit významné dopady, rizika a příležitosti podniku a/nebo b) vytvořit soubor informací, který splňuje kvalitativní charakteristiky informací (viz dodatek B tohoto standardu) “.

Bod 68 ESRS 1 (Obecné požadavky) uvádí: „ Schopnost podniku získávat potřebné informace o předcházejících a navazujících částech hodnotového řetězce se může lišit v závislosti na různých faktorech, jako jsou smluvní ujednání podniku, úroveň kontroly, kterou vykonává nad provozními činnostmi mimo rozsah konsolidace, a jeho kupní síla. Pokud podnik nemá možnost kontrolovat činnosti předcházejících a navazujících částí svého hodnotového řetězce a své obchodní vztahy, může být získávání informací o hodnotovém řetězci náročnější.“

Bod 69 ESRS 1 (Obecné požadavky) uvádí: „ Existují okolnosti, kdy podnik nemůže shromáždit informace o předcházejících a navazujících částech svého hodnotového řetězce, jak požaduje bod 63, i když v souvislosti s tím vynaložil přiměřené úsilí. Za těchto okolností podnik odhadne informace, které má vykázat o předcházejících a navazujících částech svého hodnotového řetězce, a to s využitím všech přiměřených a doložitelných informací, jako jsou průměrné údaje za odvětví a jiné zástupné údaje. “

Bod 70 ESRS 1 (Obecné požadavky) uznává, že může být náročné získat informace o hodnotovém řetězci, pokud je příslušným účastníkem hodnotového řetězce malý nebo střední podnik nebo jiný podnik, který sám nepodléhá požadavkům na podávání zpráv podle směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti.

Bod 71 ESRS 1 (Obecné požadavky) rozlišuje mezi vykazováním politik, opatření a cílů a vykazováním ukazatelů. Pokud jde o politiky, opatření a cíle, stanoví, že podnik podává informace o hodnotovém řetězci „ v rozsahu, v jakém tyto politiky, opatření a cíle zahrnují účastníky hodnotového řetězce “. Co se týká ukazatelů, uvádí, že „ v mnoha případech, zejména v environmentálních otázkách, pro něž jsou k dispozici zástupné údaje, může být podnik schopen splnit požadavky na podávání zpráv, aniž by shromažďoval údaje od účastníků předcházejících a navazujících částí svého hodnotového řetězce, zejména malých a středních podniků, například při výpočtu emisí skleníkových plynů rámce 3 v podniku. “

Bod 72 upřesňuje, že: „ Zahrnutí odhadů provedených pomocí průměrných údajů za odvětví nebo jiných zástupných údajů nesmí vést k informacím, které nesplňují kvalitativní charakteristiky informací (viz kapitola 2 a oddíl 7.2 Zdroje nejistoty odhadů a výsledků tohoto standardu). “

Podnik by měl určit přiměřené úsilí podle bodu 69 ESRS 1 (Obecné požadavky) s ohledem na své specifické skutečnosti a okolnosti, jakož i na podmínky vnějšího prostředí, v němž působí. Je proto pravděpodobné, že to, co představuje přiměřené úsilí, se bude u jednotlivých podniků lišit.

Očekává se, že podniky budou v prvních letech uplatňování požadavků na podávání zpráv častěji využívat odhady a že používání odhadů bude méně časté, jak se bude postupem času zlepšovat schopnost podniků a účastníků jejich hodnotových řetězců sdílet informace o udržitelnosti.

Ve všech případech by měl podnik zvážit, zda by použití odhadů mohlo ovlivnit kvalitu vykazovaných informací. Použití odhadů by za určitých okolností mohlo zvýšit kvalitu vykazovaných informací, například pokud by pomohlo zajistit, aby informace o dopadech, rizicích a příležitostech byly neutrální, nebo pokud by shromážděné informace nebyly dostatečně spolehlivé. Za těchto okolností by použití odhadů přispělo k přesnější reprezentaci jevů, které mají informace představovat, a podnik podávající zprávy proto spíše použije odhady. Za jiných okolností by použití odhadů mohlo kvalitu vykazovaných informací snížit, například pokud by výsledkem byly méně přesné a/nebo méně úplné informace, a tedy méně přesná reprezentace jevů, které mají tyto informace představovat.

Při zvažování specifických skutečností a okolností podniku a podmínek vnějšího prostředí, v němž podnik působí, za účelem určení přiměřeného úsilí, mohou být užitečným vodítkem následující kritéria. Ke zjištění, zda bylo vynaloženo přiměřené úsilí, může postačit kterékoli z těchto kritérií samo o sobě, nebo lze kritéria použít v kombinaci.

30)

Body 132 a 133 ESRS 1 (Obecné požadavky) stanoví přechodná ustanovení, která omezují rozsah informací o hodnotovém řetězci, které musí podniky v oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti během prvních tří let vykazovat a/nebo shromažďovat od účastníků svého hodnotového řetězce (98). Rozsah, v jakém budou malé a střední podniky v souvislosti se směrnicí o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a ESRS žádány o poskytování informací o udržitelnosti, bude během prvních 3 let provádění silně ovlivněn tím, zda podniky, které spadají do oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, tato přechodná ustanovení týkající se podávání zpráv o hodnotovém řetězci využijí.

Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení by malé a střední podniky měly očekávat, že podniky, které spadají do oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, vynaloží „přiměřené úsilí“, aby od účastníků svých hodnotových řetězců shromáždily informace, které potřebují k dosažení souladu s ESRS. V souladu s odpovědí na předchozí otázku patří mezi kritéria, která lze použít ke stanovení toho, co představuje pojem „přiměřené úsilí“, velikost a zdroje, technická připravenost a blízkost účastníka hodnotového řetězce. Proto by menší malé a střední podniky, které nikdy dobrovolně nevykazovaly informace o udržitelnosti, nejsou spojeny se závažnými negativními dopady a nejsou dodavateli nebo zákazníky úrovně 1 podniků, které spadají do oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, měly být přinejmenším v prvních letech uplatňování požadavků na podávání zpráv méně zatíženy očekáváním, že budou mít k dispozici informace o udržitelnosti a budou je sdílet. Větší malé a střední podniky, které již dříve podávaly informace o udržitelnosti (například proto, že uplatňují EMAS nebo jiné systémy certifikace nebo podávání zpráv o udržitelnosti), a malé a střední podniky, které jsou dodavateli nebo zákazníky úrovně 1 podniků, jež spadají do oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, mohou být vystaveny vyšším očekáváním, že budou mít k dispozici informace o udržitelnosti a budou je sdílet.

Skupina EFRAG v současné době připravuje dva standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky: povinný standard pro kótované malé a střední podniky (ESRS pro kótované malé a střední podniky) a dobrovolný standard pro nekótované malé a střední podniky. ESRS pro kótované malé a střední podniky stanoví maximální rozsah informací o udržitelnosti, jejichž získání od malých a středních podniků v hodnotovém řetězci může ESRS požadovat po podniku, který spadá do oblasti působnosti směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti. Dobrovolný standard pro nekótované malé a střední podniky bude navržen tak, aby se stal referenčním bodem pro všechny subjekty na trhu a aby se zajistilo, že úsilí podniků, které podávají zprávy podle směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, a podniků, které do této směrnice nespadají, bude přiměřené.

31)

Přechodná ustanovení týkající se kapitoly 5 o hodnotových řetězcích jsou uvedena v kapitole 10.2 ESRS 1. Přechodné období pro zveřejňování požadovaných informací v rámci hodnotového řetězce se vztahuje na první tři účetní období uplatňování požadavků na podávání zpráv, a to pro každý podnik. Například pokud podnik spadá do oblasti působnosti článků 19a nebo 29a směrnice o účetnictví od účetního období 2024, může využít přechodného období pro podávání zpráv v rámci hodnotového řetězce pro účetní období 2024, 2025 a 2026.

32)

Ano, podniky, na které se vztahují články 19a nebo 29a směrnice o účetnictví, musí do svých prohlášení o udržitelnosti zahrnout informace podle článku 8 nařízení o taxonomii.

33)

Ne. Článek 8 nařízení o taxonomii se vztahuje na všechny podniky, které jsou povinny vypracovat a zveřejnit prohlášení o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví. Pokud se však malý nebo střední podnik (s výjimkou mikropodniků) s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU rozhodne, že do své zprávy vedení podniku nezahrne prohlášení o udržitelnosti podle čl. 19a odst. 7 směrnice o účetnictví, kde by informace podle článku 8 nařízení o taxonomii musely být uvedeny, nemusí informace podle článku 8 nařízení o taxonomii zveřejňovat.

34)

Ano, ale pouze v případě, že mateřský podnik je usazen ve třetí zemi a informace podle článku 8 nařízení o taxonomii nejsou zahrnuty do konsolidované zprávy mateřského podniku o udržitelnosti. Pokud podnik využívá osvobození od povinnosti zveřejňovat prohlášení o udržitelnosti podle čl. 19a odst. 9 nebo čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví a mateřský podnik je usazen ve třetí zemi, musí být informace podle článku 8 nařízení o taxonomii, které se týkají činností prováděných osvobozeným dceřiným podnikem usazeným v Unii a jeho dceřinými podniky, zahrnuty do zprávy vedení osvobozeného dceřiného podniku nebo do konsolidované zprávy o udržitelnosti sestavené mateřským podnikem usazeným ve třetí zemi (99).

35)

Podniky, na které se vztahují články 19a a 29a směrnice o účetnictví, by měly zveřejnit zprávu vedení podniku (včetně prohlášení o udržitelnosti) spolu se závěrem a vyjádřením statutárního auditora nebo auditorské společnosti uvedenými v článku 34 směrnice o účetnictví v souladu s čl. 30 odst. 1 směrnice o účetnictví, který odkazuje na právní předpisy stanovené jednotlivými členskými státy v souladu s hlavou 1 kapitolou III směrnice o právu obchodních společností. Článek 21 směrnice o právu obchodních společností zejména upřesňuje, že „ 1. Listiny a údaje, které mají být zveřejněny podle článku 14, se vyhotovují a ukládají v jednom z jazyků povolených jazykovými pravidly platnými v členském státě, kde je veden spis uvedený v čl. 16 odst. 1. “. Jazyk, který podniky použijí ke zveřejnění prohlášení o udržitelnosti obsaženého ve zprávě vedení podniku, proto musí být jazykem stanoveným právními předpisy příslušného členského státu přijatými v souladu s článkem 21 směrnice o právu obchodních společností.

Pokud má podnik, na který se vztahují články 19a a 29a směrnice o účetnictví, cenné papíry kótované na regulovaném trhu EU, bude muset splnit také povinnosti týkající se zveřejňování informací o zprávě vedení podniku stanovené ve směrnici o průhlednosti. Jazykový režim pro „regulované informace“, mezi něž patří i zpráva vedení podniku jako součást výroční finanční zprávy, stanoví každý členský stát v souladu s článkem 20 směrnice o průhlednosti.

36)

Článek 29d směrnice o účetnictví vyžaduje, aby podniky, které mají povinnost podávat zprávy o udržitelnosti, vypracovaly svou zprávu vedení podniku (případně na konsolidované úrovni) v elektronickém formátu pro podávání zpráv specifikovaném v článku 3 nařízení v přenesené pravomoci o ESEF (tj. XHTML) a značkovaly své prohlášení o udržitelnosti v rámci zprávy vedení podniku v souladu s digitální taxonomií, která bude specifikována prostřednictvím změny nařízení v přenesené pravomoci o ESEF.

37)

Ano. Článek 29d směrnice o účetnictví vyžaduje, aby podniky, které musí ve své zprávě vedení podniku zveřejnit prohlášení o udržitelnosti, značkovaly své prohlášení o udržitelnosti, včetně informací stanovených v článku 8 nařízení o taxonomii, v souladu s digitální taxonomií, která bude upřesněna změnou nařízení v přenesené pravomoci o ESEF.

38)

Článek 29d směrnice o účetnictví vyžaduje, aby podniky, které mají povinnost ve své zprávě vedení podniku zveřejnit prohlášení o udržitelnosti, vypracovaly svou zprávu vedení podniku v elektronickém formátu pro podávání zpráv specifikovaném v článku 3 nařízení v přenesené pravomoci o ESEF (tj. v XHTML) a aby prohlášení o udAržitelnosti ve zprávě vedení podniku značkovaly v souladu se zvláštní digitální taxonomií, která bude přijata prostřednictvím změny nařízení v přenesené pravomoci o ESEF. Až do přijetí této digitální taxonomie nejsou podniky povinny svá prohlášení o udržitelnosti značkovat. Vzhledem k tomu, že prohlášení o udržitelnosti bude strojově čitelné až poté, co bude zahrnuto do dokumentu XHTML a označkováno pomocí digitální taxonomie, nejsou podniky do přijetí digitální taxonomie povinny vypracovávat zprávu o řízení ve formátu XHTML.

39)

Článek 30 směrnice o účetnictví stanoví pravidla pro zveřejňování zprávy vedení podniku (která v příslušných případech zahrnuje prohlášení o udržitelnosti vypracované podle článků 19a/29a směrnice o účetnictví), která musí být zveřejněna spolu s vyjádřením závěru o ověření či zprávou o ověření, a to nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za které je zpráva vypracována, jak stanoví každý členský stát.

Podniky, které jsou emitenty cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU, jsou rovněž povinny zveřejnit svou výroční finanční zprávu (která zahrnuje zprávu vedení podniku, tedy i prohlášení o udržitelnosti) nejpozději čtyři měsíce po skončení každého účetního období, a to na základě čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti, který odkazuje na články 19a a 29a směrnice o účetnictví.

40)

Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti nezavádí žádné změny v již existujícím režimu dohledu EU, který vyžaduje, aby členské státy zavedly účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy nedodržení požadavků ze strany podniků s ručením omezeným (článek 51 směrnice o účetnictví) a aby zřídily vnitrostátní orgán dohledu s pravomocemi dohlížet na dodržování požadavků emitenty převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU (článek 28 a následující články směrnice o průhlednosti). To znamená, že dodržování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti ze strany podniků bude podléhat vnitrostátnímu sankčnímu systému platnému pro zprávy vedení podniků s ručením omezeným (podléhající směrnici o účetnictví) a emitentů převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU (podléhající směrnici o průhlednosti). Pokud jde o emitenty převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU, orgán ESMA je rovněž povinen vydat pokyny k dohledu nad podáváním zpráv o udržitelnosti ze strany příslušných vnitrostátních orgánů podle článku 28d směrnice o průhlednosti.

V každém případě musí být prohlášení o udržitelnosti, které má být zahrnuto do zprávy vedení podniku, vždy ověřeno statutárním auditorem nebo nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb (pokud to členský stát povolí) podle článku 34 směrnice o účetnictví.

41)

Ne. Právní forma nejvyššího mateřského podniku ze třetí země je pro účely článku 40a směrnice o účetnictví nepodstatná.

42)

Pokud podnik ze třetí země spadá do oblasti působnosti článku 40a směrnice o účetnictví, pak buď jeho dceřiný podnik v EU, nebo pobočka v EU musí zveřejnit a zpřístupnit zprávu o udržitelnosti jménem svého mateřského podniku ze třetí země. Povinnost vypracovat zprávu o udržitelnosti se nevztahuje výslovně na dceřiný podnik nebo pobočku v EU. To znamená, že mateřský podnik ze třetí země může zprávu vypracovat a dceřiný podnik nebo pobočka v EU ji pak zveřejní a zpřístupní, a to buď jejím uložením do obchodního rejstříku EU, nebo zveřejněním na svých internetových stránkách. Alternativně může zprávu vypracovat, zveřejnit a zpřístupnit dceřiný podnik nebo pobočka v EU jménem svého mateřského podniku ze třetí země.

43)

Článek 40a směrnice o účetnictví vyžaduje, aby alespoň jednu zprávu o udržitelnosti zveřejnil jeden dceřiný podnik nebo pobočka v každém členském státě („ Členský stát vyžaduje, aby dceřiný podnik usazený na jeho území […]“). S cílem předejít dvojímu podávání zpráv dceřinými podniky a pobočkami téhož podniku ze třetí země mohou členské státy umožnit, aby jeden dceřiný podnik nebo pobočka, která je usazena nebo se nachází na jeho území, splnila povinnost podle článku 40a směrnice o účetnictví tím, že poskytne odkaz na zprávu o udržitelnosti zveřejněnou jiným dceřiným podnikem nebo pobočkou podniku ze třetí země v Unii.

44)

Zpráva o udržitelnosti uvedená v článku 40a směrnice o účetnictví musí být sestavena v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými podle článku 40b směrnice o účetnictví.

Ustanovení čl. 40a odst. 2 druhého pododstavce směrnice o účetnictví odchylně umožňuje, aby zpráva o udržitelnosti byla vypracována v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými podle článku 29b směrnice o účetnictví (tj. ESRS) nebo způsobem rovnocenným standardům pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatým podle článku 29b směrnice o účetnictví, jak je stanoveno rozhodnutím Komise o rovnocennosti. Toto ustanovení by mělo být vykládáno v tom smyslu, že mateřský podnik ze třetí země, který spadá do oblasti působnosti článku 40a směrnice o účetnictví, se může rozhodnout zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti podle článku 29a směrnice o účetnictví (vypracované v souladu se standardy přijatými podle článku 29b) namísto toho, aby jeho dceřiný podnik v EU nebo pobočka v EU zveřejnily zprávu o udržitelnosti na úrovni skupiny podle článku 40a směrnice o účetnictví. V takovém případě by se na dceřiný podnik v EU vztahovala osvobození stanovená v čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8 směrnice o účetnictví.

45)

V případě, že nejsou poskytnuty všechny požadované informace, dceřiný podnik nebo pobočka vypracují, zveřejní a zpřístupní zprávu o udržitelnosti, která obsahuje veškeré informace, které mají k dispozici, které získaly nebo obdržely, a vydají prohlášení, v němž uvedou, že podnik ze třetí země potřebné informace nezpřístupnil (čl. 40a odst. 2 čtvrtý pododstavec směrnice o účetnictví).

46)

Ne. Podniky, které podávají zprávy podle článku 40a směrnice o účetnictví, nemusí do zprávy o udržitelnosti zahrnout informace podle článku 8 nařízení o taxonomii.

47)

Mateřský podnik ze třetí země, na který se vztahuje článek 40a směrnice o účetnictví a který se rozhodne zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti vypracované v souladu s ESRS namísto zprávy o udržitelnosti, není povinen podávat zprávy podle článku 8 nařízení o taxonomii.

Aby však dceřiné podniky v Unii, jejichž mateřským podnikem je daný podnik ze třetí země, byly osvobozeny od požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti podle článků 19a / 29a směrnice o účetnictví (pokud tyto dceřiné podniky v Unii podléhají požadavkům na podávání zpráv o udržitelnosti podle článků 19a / 29a směrnice o účetnictví), musí být informace podle článku 8 nařízení o taxonomii týkající se činností prováděných těmito dceřinými podniky v Unii zahrnuty do jejich vlastní zprávy vedení podniku nebo do konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, které podává mateřský podnik ze třetí země (100).

48)

Prohlášení o udržitelnosti vypracované v souladu s články 19a / 29a směrnice o účetnictví a zpráva o udržitelnosti vypracovaná v souladu s článkem 40a směrnice o účetnictví mají odlišný obsah a podléhají samostatným režimům.

Pokud tedy dceřiný podnik v Unii zveřejní zprávu o udržitelnosti na úrovni skupiny svého mateřského podniku ze třetí země v souladu s ustanoveními článku 40a, nezbavuje to samotný dceřiný podnik v Unii ani jeho vlastní dceřiné podniky povinnosti plnit oznamovací povinnosti podle článků 19a a/nebo 29a.

Mateřský podnik ze třetí země, který spadá do oblasti působnosti článku 40a, se však může rozhodnout zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti podle článku 29a (vypracované v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými podle článku 29b nebo způsobem rovnocenným těmto standardům pro podávání zpráv o udržitelnosti) namísto toho, aby jeho dceřiný podnik v EU nebo pobočka v EU zveřejnily zprávu o udržitelnosti na úrovni skupiny podle článku 40a. V tomto případě je dceřiný podnik v EU osvobozen od povinnosti zveřejňovat zprávu o udržitelnosti podle článku 40a, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8.

49)

Jazykový režim pro zprávu o udržitelnosti stanoví každý členský stát v souladu s článkem 21 směrnice o právu obchodních společností.

50)

Směrnice o účetnictví nevyžaduje pro zveřejnění zprávy o udržitelnosti žádný konkrétní formát. Avšak článek 33a, zavedený směrnicí (EU) 2023/2864 pro fungování jednotného evropského přístupového místa (souhrnná směrnice o jednotném evropském přístupovém místě) (101), vyžaduje, aby dceřiné podniky a pobočky, na které se vztahuje článek 40a, předkládaly orgánu pro shromažďování údajů určenému členským státem zprávu o udržitelnosti ve formátu, z něhož lze získat údaje, spolu s příslušnými doprovodnými metadaty (102). Komise je rovněž zmocněna přijmout prováděcí opatření, která stanoví další metadata, jež mají být připojena ke zprávě o udržitelnosti, a požadovat strojově čitelný formát.

51)

Podle čl. 40d odst. 1 směrnice o účetnictví jsou dceřiné podniky a pobočky uvedené v čl. 40a odst. 1 směrnice o účetnictví povinny zveřejnit zprávu o udržitelnosti spolu s vyjádřením závěru o ověření a případně prohlášením uvedeným v čl. 40a odst. 2 čtvrtém pododstavci směrnice o účetnictví do 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za které je zpráva vypracována.

52)

Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti nezavádí žádné změny v již existujícím režimu sankcí podle směrnice o účetnictví, která vyžaduje, aby členské státy zavedly účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy nedodržení požadavků směrnice o účetnictví ze strany podniků (103). Dodržování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti ze strany podniků proto podléhá vnitrostátnímu sankčnímu režimu platnému pro zprávy vedení podniků, na které se vztahuje směrnice o účetnictví. V každém případě musí být zpráva o udržitelnosti vždy předmětem ověření ze strany poskytovatele ověření podle čl. 40a odst. 3 směrnice o účetnictví (104).

53)

Článek 3 směrnice o auditu, který upravuje schvalování statutárních auditorů a auditorských společností, stanoví, že příslušné orgány mohou schválit statutární auditory a auditorské společnosti pouze tehdy, jsou-li splněny určité podmínky.

Podmínky uvedené v čl. 3 odst. 3 směrnice o auditu pro schválení statutárních auditorů odkazují na články 4 a 6 až 10 směrnice o auditu, zatímco podmínky uvedené v čl. 3 odst. 4 směrnice o auditu pro schválení auditorských společností odkazují na články 4 a 6 až 12 směrnice o auditu.

Znění článku 4 směrnice o auditu týkající se dobré pověsti je dostatečně široké na to, aby se dalo použít i na ověřování zpráv o udržitelnosti, zatímco články 6 až 12 směrnice o auditu byly změněny tak, aby se výslovně vztahovaly na ověřování zpráv o udržitelnosti.

Pokud chce být statutární auditor nebo auditorská společnost schválena k zajišťování ověřování zpráv o udržitelnosti, musí splňovat všechny příslušné požadavky vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice o auditu, pokud jde o ověřování zpráv o udržitelnosti, včetně požadavků uvedených v čl. 3 odst. 4 směrnice o auditu. Splnění požadavků týkajících se ověřování zpráv o udržitelnosti není povinné pro schválení statutárního auditora nebo auditorské společnosti, která neposkytuje ověřování zpráv o udržitelnosti, podle článku 3 směrnice o auditu.

54)

Aby statutární auditoři mohli zajišťovat ověřování zpráv o udržitelnosti, musí být schváleni a následně splňovat dodatečné požadavky na udržitelnost.

Konkrétně na základě čl. 14a třetího pododstavce směrnice o auditu statutární auditoři schválení před 1. lednem 2026 (tedy ti, kteří byli schváleni před 1. lednem 2024 nebo kteří k 1. lednu 2024 procházeli schvalovacím procesem), kteří chtějí rovněž zajišťovat ověřování udržitelnosti, nemusí splňovat požadavky čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 3, čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce a čl. 14 odst. 2 čtvrtého pododstavce směrnice o účetnictví, ale přesto musí získat potřebné znalosti prostřednictvím průběžného vzdělávání.

55)

Podle čl. 14a třetího pododstavce směrnice o auditu musí statutární auditoři schválení před 1. lednem 2026, kteří chtějí provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, získat potřebné znalosti v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a o ověřování těchto zpráv, včetně oborů uvedených v čl. 8 odst. 3 směrnice o auditu, prostřednictvím průběžného vzdělávání podle článku 13 směrnice o auditu. Článek 14a směrnice o auditu nevyžaduje absolvování dodatečných zkoušek ani nezakládá povinnost osvojit si tyto znalosti před získáním schválení. Směrnice o auditu nestanoví lhůty, ve kterých by se statutární auditoři schválení před 1. lednem 2026 měli ucházet o provádění ověřování udržitelnosti v souladu s těmito požadavky.

56)

Aby byl statutární auditor nebo uchazeč schválen také k provádění ověřování zpráv o udržitelnosti, bude muset tříletá odborná praxe požadovaná podle čl. 10 odst. 1 prvního pododstavce směrnice o auditu zahrnovat osmiměsíční odbornou praxi v oblasti ověřování ročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti nebo v oblasti jiných služeb souvisejících s udržitelností.

Statutární auditor nebo uchazeč, který v okamžiku podání žádosti o povolení provádět ověřování zpráv o udržitelnosti již absolvoval tříletou odbornou praxi, bude muset absolvovat další osmiměsíční odbornou praxi zaměřenou na ověřování ročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti nebo na jiné služby související s udržitelností.

Ustanovení čl. 14a prvního a druhého pododstavce směrnice o auditu osvobozuje od tohoto požadavku následující kategorie odborníků: statutární auditory, kteří jsou schváleni nebo uznáni za účelem provádění povinných auditů před 1. lednem 2024, a osoby, které k 1. lednu 2024 procházejí procesem schvalování, pokud tento proces dokončí do 1. ledna 2026. Podle čl. 14a třetího pododstavce směrnice o auditu budou muset tito odborníci i nadále získávat potřebné znalosti prostřednictvím průběžného vzdělávání.

57)

„ Jiné služby související s udržitelností “ by měly být chápány jako služby související s podáváním zpráv o udržitelnosti jiné než ověřování. Mohou zahrnovat například poradenské služby týkající se zpráv o udržitelnosti a přípravy zpráv o udržitelnosti.

58)

Pro registraci v členském státě B musí být statutární auditor v tomto členském státě schválen jako statutární auditor (viz čl. 3 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 směrnice o auditu). Pokud tomu tak je a auditor si přeje být registrován jako poskytovatel ověřovacích služeb, použije se v členském státě B přechodný režim podle článku 14a směrnice o auditu (viz také FAQ č. 54). Schválení jako poskytovatele ověřovacích služeb v členském státě A se nevyžaduje.

59)

Statutární auditor by měl být v členském státě B registrován jako statutární auditor i jako poskytovatel ověřovacích služeb. Jedinými subjekty, které mohou být registrovány jako poskytovatelé ověřovacích služeb, aniž by byly auditory, jsou nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb.

60)

Ano. Ustanovení čl. 2 bodu 23 směrnice o auditu a čl. 2 bodu 20 směrnice o účetnictví definují nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb jako „ subjekt posuzování shody akreditovaný v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 pro konkrétní činnost posuzování shody uvedenou v čl. 34 odst. 1 druhém pododstavci písm. aa) směrnice 2013/34/EU “. Nařízení č. 765/2008 rovněž definuje subjekt posuzování shody jako „ subjekt, který vykonává činnosti posuzování shody, včetně kalibrace, zkoušení, certifikace a inspekce “.

Ačkoli se nařízení č. 765/2008 týká pouze akreditace subjektů, je třeba připomenout, že nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb nespadají do zamýšlené oblasti působnosti tohoto nařízení. S cílem zajistit rovné podmínky pro nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb a statutární auditory by měl být pojem „ subjekt “ vykládán tak, aby zahrnoval i fyzické osoby.

61)

Podle čl. 34 odst. 4 směrnice o účetnictví musí nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb k tomu, aby mohli provádět ověřování udržitelnosti, splňovat požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným ve směrnici o auditu. Tyto požadavky zahrnují neúplný seznam uvedený v čl. 34 odst. 4 směrnice o účetnictví a posouzení rovnocennosti s ověřováním zpráv o udržitelnosti, jak je definováno v čl. 2 bodě 22 směrnice o auditu.

S cílem zajistit rovné podmínky pro nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb a statutární auditory by nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb měli rovněž splňovat registrační požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článku 3a směrnice o auditu.

62)

V 63. bodě odůvodnění směrnice o společných ustanoveních se uvádí: „ Členské státy by měly zajistit, aby v případě, že je podnik podle práva Unie povinen nechat ověřit prvky své zprávy o udržitelnosti akreditovanou nezávislou třetí stranou, byla zpráva akreditované nezávislé třetí strany zpřístupněna buď jako příloha zprávy vedení podniku, nebo jinými veřejně přístupnými prostředky. Toto zpřístupnění uvedené zprávy by nemělo předjímat výsledek vyjádření závěru o ověření, ve vztahu k němuž by ověření třetí stranou mělo zůstat nezávislé. Nemělo by vést ke zdvojování práce mezi auditorem nebo nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb, kteří vyjadřují závěr o ověření, a akreditovanou nezávislou třetí stranou.“

„Akreditovaná nezávislá třetí strana“ je subjekt, obvykle jiný odborník než statutární auditor nebo nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb, který poskytuje vyjádření závěru o ověření k prohlášení o udržitelnosti a který může ověřovat jednotlivé části zpráv o udržitelnosti, například údaje o emisích skleníkových plynů. Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků vyžaduje, aby výsledky jeho činnosti byly transparentní a nedocházelo k duplicitě s činností statutárních auditorů či nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb (105).

63)

Ne. Nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb usazený na území jiného členského státu nebude moci zajišťovat ověřování zpráv o udržitelnosti v členském státě, který nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb neumožňuje provádět na svém území ověřování zpráv o udržitelnosti.

Ustanovení čl. 34 odst. 4 prvního pododstavce směrnice o účetnictví dává členským státům možnost povolit nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb usazeným na jejich území vyjádřit závěr o ověření k podávání zpráv o udržitelnosti za předpokladu, že se na tyto nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb vztahují požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným směrnicí o auditu pro statutární auditory, kteří provádějí ověřování zpráv o udržitelnosti. Ustanovení čl. 34 odst. 5 prvního pododstavce směrnice o účetnictví vyžaduje, aby pouze členské státy, které této možnosti využily, umožnily nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb usazeným v jiném členském státě provádět na jejich území ověřování zpráv o udržitelnosti.

64)

Pokud nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb provádí ověřování zpráv o udržitelnosti na území jiného členského státu (hostitelský členský stát), měl by být za dohled nad jeho činností odpovědný členský stát, v němž je nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb usazen (domovský členský stát), pokud se hostitelský členský stát nerozhodne vykonávat dohled nad ověřováním zpráv o udržitelnosti prováděným nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb na svém území (106). Pokud se hostitelský členský stát rozhodne dohlížet na ověřování zpráv o udržitelnosti prováděné na jeho území nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb registrovanými v jiném členském státě, pak hostitelský členský stát: i) neukládá těmto nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb přísnější požadavky nebo odpovědnost, než jaké jsou pro ověřování zpráv o udržitelnosti vyžadovány vnitrostátními právními předpisy pro nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb nebo auditory usazené v tomto hostitelském členském státě a ii) informuje ostatní členské státy o svém rozhodnutí dohlížet na ověřování zpráv o udržitelnosti prováděné nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb usazenými v jiných členských státech.

65)

Ano, jakmile členský stát povolí nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, budou se podniky moci na tyto poskytovatele obracet.

66)

Na základě čl. 34 odst. 4 směrnice o účetnictví mohou nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb usazení na území členského státu poskytovat ověřování zpráv o udržitelnosti.

Definice nezávislého poskytovatele ověřovacích služeb podle čl. 2 bodu 23 směrnice o auditu a čl. 2 bodu 20 směrnice o účetnictví vyžaduje jeho akreditaci podle nařízení 765/2008. Ačkoli se toto nařízení týká pouze akreditace subjektů, které jsou usazeny na území členského státu, je třeba připomenout, že nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb nespadají do zamýšlené oblasti působnosti tohoto nařízení. Nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb provádějí ověřovací služby v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti. Proto je třeba režim schvalování nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb vykládat s ohledem na závazky členských států v rámci GATS (Všeobecná dohoda o obchodu službami Světové obchodní organizace) a dvoustranné dohody Unie. V souvislosti s nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb je proto třeba nařízení č. 765/2008 vykládat tak, že nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb ze třetích zemí mohou poskytovat ověření zpráv o udržitelnosti v souladu se závazky členských států.

67)

Ano. Požadavky na zachování důvěrnosti uvedené v článku 23 směrnice o auditu se vztahují i na odborníky, kteří provádějí ověřování zpráv o udržitelnosti. Pokud členský stát umožnil nezávislému poskytovateli ověřovacích služeb nebo statutárnímu auditorovi jinému než tomu, který provádí audit účetní závěrky, provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, měli by tito poskytovatelé ověřování mít možnost vyměňovat si informace za účelem vhodné koordinace.

68)

Pojem „ analýza udržitelnosti “ byl použit jako paralela k pojmu „ finanční analýza “ ze směrnice o auditu pro statutární auditory. Zatímco „finanční analýza“ se týká posouzení životaschopnosti, stability a ziskovosti podniku, dílčího podniku nebo projektu, „analýza udržitelnosti“ by měla být považována za posouzení otázek udržitelnosti, které ovlivňují podnik, a otázek udržitelnosti, na které může mít podnik vliv.

69)

Článek 25 směrnice o auditu vyžaduje, aby členské státy zajistily, že poplatky za povinný audit a ověření zpráv o udržitelnosti nebudou ovlivněny nebo určeny poskytováním „doplňkových služeb“ poskytovaných auditovanému subjektu, které by měly být chápány jako „jiné služby než povinný audit a ověření zpráv o udržitelnosti“. Neupravuje vztah mezi odměnami za povinný audit a ověřováním zpráv o udržitelnosti.

70)

Podle čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. aa) směrnice o účetnictví musí každý podnik, na který se vztahuje povinnost podávat zprávy o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, získat ke svému prohlášení o udržitelnosti vyjádření závěru o ověření.

Toto vyjádření závěru o ověření je založeno na ověřovací zakázce poskytující omezenou jistotu, pokud jde o soulad prohlášení o udržitelnosti s následujícími požadavky:

Od poskytovatelů ověření se očekává, že provedou postupy, které jim umožní dospět k závěru, že nezjistili žádnou skutečnost, z níž by se mohli domnívat, že informace obsažené v prohlášení o udržitelnosti nejsou ve všech podstatných ohledech věrně zobrazeny v souladu s ESRS ve znění přijatém Unií a že nejsou v souladu s právními požadavky na značkování informací o udržitelnosti (tj. digitální značkování) a s právními požadavky článku 8 nařízení o taxonomii.

První část závěru týkající se věrného zobrazení ve všech podstatných ohledech v souladu s ESRS zahrnuje stanovisko k tomu, zda:

71)

Podle čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. aa) směrnice o účetnictví musí každý podnik, na který se vztahuje povinnost podávat zprávy o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, získat vyjádření závěru o ověření na základě ověřovací zakázky poskytující omezenou jistotu. Zpráva podniku vypracovaná podle nařízení EU č. 1221/2009 o systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) podléhá ověření provedenému environmentálním ověřovatelem a toto ověření lze považovat za ověření přinejmenším na stejné úrovni jistoty jako požadavek na ověření s omezenou jistotou podle směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti.

72)

Podle čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. a) bodu i) směrnice o účetnictví má statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit účetní závěrky vyjádřit názor na to, zda je zpráva vedení v souladu s účetní závěrkou za stejné účetní období. Pokud je vyjádřením závěru o ověření k podávání zpráv o udržitelnosti pověřen jiný statutární auditor nebo auditorská společnost než auditor či auditoři provádějící povinný audit účetní závěrky, pak povinnost vyjádřit názor na soulad zprávy vedení podniku s účetní závěrkou za stejné účetní období zůstává na statutárním auditorovi nebo auditorské společnosti pověřené auditem účetní závěrky.

73)

Ve zprávě o ověření (107). Pokud vyjádření závěru o ověření poskytuje stejný auditor, který provádí audit účetní závěrky, mohou členské státy auditorovi povolit, aby vyjádření závěru o ověření začlenil do zprávy o auditu jako samostatnou část.

74)

Právní předpisy Unie v současné době nestanoví žádný konkrétní formát zprávy o auditu a/nebo jejího podpisu. Článek 33a směrnice o účetnictví ve znění balíčku ESAP však vyžaduje, aby podniky při zveřejňování zprávy o ověření tuto zprávu předložily příslušnému orgánu ESAP shromažďujícímu informace a aby použily formát, z něhož lze získat údaje (nebo strojově čitelný formát, pokud to vyžadují právní předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy), spolu s příslušnými doprovodnými metadaty. Komise je rovněž oprávněna přijmout prováděcí opatření, která stanoví další metadata, jež mají být přiložena ke zprávě o ověření, a požadovat strojově čitelný formát.

75)

Na základě čl. 26 odst. 1 druhého pododstavce směrnice o auditu mohou členské státy používat vnitrostátní auditorské standardy, postupy nebo požadavky do doby, než Komise přijme mezinárodní auditorský standard upravující stejnou problematiku.

Vzhledem ke kvalitativním charakteristikám informací požadovaných podle ESRS 1 (kapitola 2 a příloha B: relevance a věrný a poctivý obraz, jakož i srovnatelnost, ověřitelnost a srozumitelnost) a s cílem zabránit roztříštěnosti a zajistit, aby postupy byly v tomto přechodném období do přijetí unijních standardů pro ověřování co nejjednotnější, požádala Komise Výbor evropských orgánů dohledu nad auditem (CEAOB), aby v roce 2024 vypracoval nezávazné pokyny pro statutární auditory a další poskytovatele ověřovacích služeb.

76)

Na základě čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce písm. aa) směrnice o účetnictví musí být závěr o ověření k podávání zpráv o udržitelnosti vyjádřen na základě ověřovací zakázky poskytující omezenou jistotu (108). Vzhledem k tomu, že zakázka poskytující přiměřenou jistotu poskytuje oproti ověřovací zakázce poskytující omezenou jistotu vyšší úroveň jistoty, nebrání směrnice o účetnictví podniku v tom, aby se dobrovolně rozhodl vyžádat si k veškerým zprávám o udržitelnosti nebo k jejich části vyjádření závěru založené na přiměřené jistotě. Toto rozhodnutí by však příslušelo podniku, a nikoli poskytovateli ověření.

77)

Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti nereguluje dobrovolné podávání zpráv o udržitelnosti. Podnik, který dobrovolně podává zprávy o udržitelnosti, tedy není povinen své informace o udržitelnosti ověřovat.

78)

Podle čl. 25c odst. 1 směrnice o auditu statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící ověření zprávy subjektu veřejného zájmu o udržitelnosti ani žádný člen sítě nesmí poskytovat subjektu veřejného zájmu zakázané neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. b), c), e) až k) nařízení o auditu.

Podle čl. 25c odst. 2 směrnice o auditu může statutární auditor nebo auditorská společnost poskytovat subjektu veřejného zájmu jiné neauditorské služby než:

Proto:

79)

Podle čl. 40a odst. 3 směrnice o účetnictví, pokud podnik ze třetí země neposkytne vyjádření závěru o ověření, vydá dceřiný podnik nebo pobočka prohlášení, v němž tuto skutečnost uvede.

80)

Na základě čl. 40d odst. 1 směrnice o účetnictví se vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti vypracované podle článku 40a zveřejňuje spolu se zprávou o udržitelnosti (a tam, kde je to relevantní, s prohlášením uvedeným v čl. 40a odst. 2 čtvrtém pododstavci směrnice o účetnictví) do 12 měsíců od rozvahového dne účetního období, za které je zpráva vypracována, jak stanoví jednotlivé členské státy, v souladu s články 14 až 28 směrnice o právu obchodních společností a případně v souladu s článkem 36 uvedené směrnice. Právní předpisy Unie v současné době nestanoví zvláštní požadavky na formát vyjádření závěru o ověření. Článek 33a směrnice o účetnictví zavedený balíčkem ESAP (109) však vyžaduje, aby dceřiné podniky a pobočky, na které se vztahuje článek 40a směrnice o účetnictví, předkládaly zprávu o udržitelnosti orgánu shromažďujícímu informace určenému členským státem, a to ve formátu, z něhož lze získat údaje, spolu s příslušnými doprovodnými metadaty. Komise je rovněž oprávněna přijmout prováděcí opatření, která stanoví další metadata, jež mají být přiložena k vyjádření závěru o ověření, a požadovat strojově čitelný formát.

81)

Ustanovení čl. 19 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice o účetnictví se neomezuje na informace o klíčových nehmotných zdrojích, které nejsou uznány jako nehmotná aktiva v rozvaze. Požadavek se tedy vztahuje na všechny klíčové nehmotné zdroje podniku, včetně nehmotných aktiv zachycených v rozvaze.

Tento ucelený přístup umožňuje uživatelům pochopit závislosti obchodního modelu podniku na klíčových nehmotných zdrojích a jejich význam pro tvorbu hodnoty podniku bez ohledu na to, zda splňují kritéria pro zachycování a oceňování podle platného účetního rámce. Uživatelům pomůže posoudit tržní hodnotu podniku.

82)

Velké podniky a kótované malé a střední podniky (s výjimkou mikropodniků) uvedou informace o klíčových nehmotných zdrojích a vysvětlí, jak obchodní model podniku zásadně závisí na těchto zdrojích a jak jsou tyto zdroje pro daný podnik zdrojem tvorby hodnoty. Článek 19 směrnice o účetnictví se použije pouze na typy podniků uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice o účetnictví, včetně úvěrových institucí a pojišťoven, které splňují podmínky uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice o účetnictví. Tyto informace musí být zahrnuty do zprávy vedení podniku (nikoli však nutně do prohlášení o udržitelnosti).

83)

Ustanovení čl. 19 odst. 1 směrnice o účetnictví stanoví informace, které musí být zahrnuty do zprávy vedení podniku. Podle čl. 19 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice o účetnictví musí být do zprávy vedení podniku zahrnuty informace týkající se klíčových nehmotných zdrojů. Tyto informace proto nemusí být nutně zahrnuty do prohlášení o udržitelnosti a mohou být uvedeny v jiné části zprávy vedení podniku.

84)

Aniž je dotčen článek 23 směrnice o průhlednosti, podniky ze třetích zemí jsou povinny podávat zprávy o udržitelnosti na individuální a/nebo konsolidované úrovni podle článků 19a / 29a směrnice o účetnictví, avšak pouze v případě, že podnik ze třetí země je emitentem převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU, s výjimkou mikropodniků.

Emitenti ze třetích zemí musí informace o udržitelnosti začlenit do své zprávy vedení podniku jako součást své výroční finanční zprávy na základě čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti, který odkazuje na články 19a a 29a směrnice o účetnictví.

85)

Ano, ustanovení o odchýlení se od povinnosti stanovené v čl. 19a odst. 7 směrnice o účetnictví se vztahuje i na malé a střední podniky ze třetích zemí s převoditelnými cennými papíry přijatými k obchodování na regulovaném trhu EU (viz FAQ č. 16).

86)

Mateřský podnik ze třetí země, který dobrovolně splňuje požadavky článku 29a směrnice o účetnictví, může konsolidované prohlášení o udržitelnosti zahrnout do samostatného dokumentu.

87)

Pravidla pro konsolidaci prohlášení o udržitelnosti jsou stejná jako pro konsolidaci účetní závěrky. Na základě čl. 22 odst. 6 směrnice o účetnictví (110) musí být do konsolidovaného prohlášení o udržitelnosti zahrnuty všechny dceřiné podniky mateřského podniku, a to bez ohledu na to, kde je sídlo těchto dceřiných podniků.

88)

Podnik ze třetí země, který není povinen podávat zprávy o udržitelnosti podle práva Unie a který chce umožnit svým dceřiným podnikům v Unii, aby byly osvobozeny od povinnosti podávat zprávy o udržitelnosti podle článků 19a a 29a směrnice o účetnictví, může zveřejnit konsolidované prohlášení o udržitelnosti vypracované v souladu s ESRS.

Alternativně, na základě čl. 48i odst. 1 směrnice o účetnictví, musí členské státy až do účetních období končících 6. ledna 2030 umožnit dceřiným podnikům, které se řídí právem členského státu a na něž se vztahují články 19a a 29a směrnice o účetnictví a jejichž mateřský podnik se řídí právem třetí země, aby vypracovaly a zveřejnily konsolidované prohlášení o udržitelnosti podle článku 29a směrnice o účetnictví, které zahrnuje všechny přímé nebo nepřímé dceřiné podniky Unie tohoto mateřského podniku ze třetí země, na něž se vztahují články 19a a 29a směrnice o účetnictví. V čl. 48i odst. 2 směrnice o účetnictví se stanoví, že unijním dceřiným podnikem, který vypracovává konsolidované zprávy o udržitelnosti, je jeden z unijních dceřiných podniků skupiny, který dosáhl největšího obratu v Unii alespoň v jednom z předchozích pěti účetních období, případně na konsolidovaném základě.

Na základě čl. 48i odst. 3 směrnice o účetnictví vede příprava a zveřejnění konsolidovaného prohlášení o udržitelnosti, které provede unijní dceřiný podnik uvedený v čl. 48i odst. 1 směrnice o účetnictví, k osvobození všech podniků zahrnutých do konsolidace od povinnosti podávat zprávy o udržitelnosti, pokud jsou splněny podmínky čl. 19a odst. 9 a čl. 29a odst. 8.

89)

Aniž je dotčen článek 23 směrnice o průhlednosti, musí emitenti ze třetích zemí, kteří podávají zprávy podle článku 19a nebo 29a směrnice o účetnictví, do svých prohlášení o udržitelnosti zahrnout informace podle článku 8 nařízení o taxonomii.

Podle čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti musí emitenti převoditelných cenných papírů z EU a třetích zemí přijatých k obchodování na regulovaném trhu EU (s výjimkou mikropodniků) vypracovat svou zprávu vedení podniku v souladu s články 19, 19a, 20 a čl. 29d odst. 1 směrnice o účetnictví (nebo s články 29, 29a a čl. 29d odst. 2 směrnice o účetnictví v případě konsolidované zprávy vedení podniku) a začlenit do ní specifikace přijaté podle čl. 8 odst. 4 nařízení o taxonomii, „ pokud ji vypracovávají podniky uvedené v těchto ustanoveních “.

V souladu s jasným záměrem spolunormotvůrců rozšířit požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené ve směrnici o účetnictví (která se vztahuje pouze na podniky v EU) na emitenty z EU a třetích zemí je třeba slova „ pokud ji vypracovávají podniky uvedené v těchto ustanoveních “ vykládat tak, že se vztahují na kategorie podniků uvedené v článcích 19a a 29a směrnice o účetnictví (tj. velké podniky, kótované malé a střední podniky s výjimkou mikropodniků a mateřské podniky velkých skupin). Vzhledem k tomu, že směrnice o průhlednosti se vztahuje na všechny emitenty z EU a třetích zemí (včetně mikropodniků), je uvedená věta potřebná k zajištění toho, aby se požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti nevztahovaly na kótované mikropodniky.

Článek 8 nařízení o taxonomii vyžaduje, aby společnosti, na které se vztahují články 19a nebo 29a směrnice o účetnictví, zveřejňovaly, jakým způsobem a do jaké míry činnosti podniku souvisejí s hospodářskými činnostmi, které lze považovat za environmentálně udržitelné. Ze znění čl. 4 odst. 5 směrnice o průhlednosti vyplývá, že pokud emitent z EU nebo třetí země podléhá požadavkům na podávání zpráv o udržitelnosti podle článků 19a nebo 29a směrnice o účetnictví, musí do své zprávy vedení podniku zahrnout informace podle článku 8 nařízení o taxonomii.

90)

Ano. Účastníci finančního trhu mohou předpokládat, že jakýkoli ukazatel vykázaný jako nevýznamný podnikem, do něhož se investuje a který uplatňuje ESRS, nepřispívá k odpovídajícímu ukazateli hlavních nepříznivých dopadů v kontextu zveřejňování informací podle nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování, tj. hodnota této investice nemusí být zahrnuta do čitatele daného ukazatele hlavních nepříznivých dopadů podle nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování.

Podle čl. 29b odst. 5 písm. b) směrnice o účetnictví musí Komise při přijímání standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti v co největší míře zohlednit informace, které účastníci finančního trhu potřebují ke splnění svých povinností týkajících se zveřejňování informací, jež jsou stanoveny v nařízení (EU) 2019/2088 a v aktech v přenesené pravomoci přijatých na základě uvedeného nařízení.

V důsledku povinnosti zohlednit informační potřeby účastníků finančního trhu stanovené ve směrnici o podávání zpráv podniků o udržitelnosti je jakýkoli ukazatel, který podnik, do něhož se investuje a který podléhá požadavkům směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, vykazuje jako nevýznamný, relevantní informací a může být považován za ukazatel, který nepřispívá k hlavním nepříznivým dopadům podle nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování.

Účastníci finančního trhu naleznou tuto informaci ve zprávě podle směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, neboť ESRS 1 bod 35 vyžaduje, aby podnik, který se domnívá, že konkrétní datový bod odvozený z nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování není významný, výslovně uvedl, že daná informace „není významná“  (111).

Kromě toho se v bodě 56 standardu ESRS 2 požaduje, aby každý podnik, na který se vztahuje směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, uvedl tabulku všech datových bodů, které vyplývají z jiných právních předpisů EU, včetně nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování, s uvedením, kde je lze nalézt v prohlášení o udržitelnosti, a u těch, které podnik vyhodnotil jako nevýznamné, uvedl v tabulce „nevýznamné“ v souladu s bodem 35 ESRS 1.