SDĚLENÍ KOMISE

POKYNY (1)

K nařízení (EU) 2023/1115 o produktech nezpůsobujících odlesňování (2)

(C/2024/6789)

Obsah

DEFINICE „UVEDENÍ NA TRH“, „DODÁNÍ NA TRH“ A „VÝVOZU“

Uvádění na trh

Dodávání na trh

Vývoz

DEFINICE „HOSPODÁŘSKÉHO SUBJEKTU“

DATUM POUŽITELNOSTI A ČASOVÝ RÁMEC POUŽITELNOSTI

NÁLEŽITÁ PÉČE A DEFINICE „ZANEDBATELNÉHO RIZIKA“

Posuzování rizik

Zanedbatelné riziko

Úlohy obchodníků, kteří jsou malými a středními podniky, a obchodníků, kteří jimi nejsou

Souvislost se směrnicí o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti

OBJASNĚNÍ POJMU „SLOŽITOST DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE“

ZÁKONNOST

Příslušné právní předpisy země produkce

Náležitá péče o zákonnost

OBLAST PŮSOBNOSTI Z HLEDISKA PRODUKTŮ

Objasnění – Balicí a obalové materiály

Objasnění – Odpady a recyklované produkty

PRAVIDELNÉ UDRŽOVÁNÍ SYSTÉMU NÁLEŽITÉ PÉČE

SMĚSNÉ PRODUKTY

Požadavky na informace

Náležitá péče u směsných produktů: použití stávajících prohlášení o náležité péči

10.

ÚLOHA CERTIFIKACÍ A REŽIMŮ OVĚŘOVÁNÍ TŘETÍ STRANOU PŘI POSUZOVÁNÍ A ZMÍRŇOVÁNÍ RIZIK

Úloha certifikací a režimů ověřování třetí stranou

Souvislosti

11.

ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽITÍ

Úvod

Objasnění přeměny lesa na pozemek, jehož účelem není zemědělské využití

Definice „lesa“

Definice „zemědělského využití“ a výjimky

Objasnění účelu zemědělství

Objasnění převážného využívání půdy

Definice „zemědělské plantáže“

Objasnění pojmu „agrolesnický systém“

Objasnění využití půdy v případě více typů využití půdy v téže oblasti a využití katastrů nemovitostí a katastrálních map

PŘÍLOHA I

PŘÍLOHA II

ÚVOD

V čl. 15 odst. 5 nařízení (EU) 2023/1115 o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010 (dále jen „nařízení EUDR“) se stanoví, že Komise může vypracovat pokyny s cílem usnadnit harmonizované provádění tohoto nařízení.

Tyto pokyny nejsou právně závazné; jejich jediným účelem je poskytnout informace o určitých aspektech nařízení EUDR. Nenahrazují, nedoplňují ani nemění ustanovení nařízení EUDR, které stanoví právní povinnosti. Na tyto pokyny by se také nemělo pohlížet jako na samostatný dokument; musí být používány ve spojení s právními předpisy, nikoli jako samostatný odkaz.

Tyto pokyny jsou však užitečným referenčním materiálem pro všechny, kdo musí dodržovat nařízení EUDR, neboť dále objasňují vyhrazené části znění tohoto předpisu, a mohou tedy sloužit jako vodítko pro hospodářské subjekty i obchodníky. Mohou poskytovat vodítko rovněž příslušným vnitrostátním orgánům a donucovacím orgánům, jakož i vnitrostátním soudům v procesu provádění a prosazování nařízení EUDR.

Otázky, které řeší tento dokument, byly projednány a vypracovány ve spolupráci s určenými zástupci členských států. Dalšími otázkami se bude možno zabývat, jakmile budou k dispozici větší zkušenosti s uplatňováním nařízení EUDR, a v takovém případě by byl dokument s pokyny odpovídajícím způsobem revidován.

U všech otázek řešených v těchto pokynech je třeba uvést, že v souladu s 43. bodem odůvodnění vycházejí definice uvedené v nařízení z práce Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Zásada proporcionality je jednou z obecných zásad práva Unie, která se vztahuje na výklad a prosazování právních předpisů Unie (3). Odpovědnost za prosazování těchto ustanovení nesou členské státy.

1. DEFINICE „UVEDENÍ NA TRH“, „DODÁNÍ NA TRH“ A „VÝVOZU“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – článek 2 – Definice

Povinnosti hospodářských subjektů, které se uplatňují podle článku 4, vstupují do hry v případě, že relevantní produkty mají být nebo jsou „uvedeny na trh“ nebo „vyvezeny“. Povinnosti obchodníků, které se uplatňují podle článku 5, vstupují do hry v případě, kdy relevantní komodity nebo relevantní produkty mají být nebo jsou „dodány na trh“ (viz také kapitola 4 c) těchto pokynů).

Přehled scénářů vysvětlujících povinnosti, které mají hospodářské subjekty a obchodníci z řad malých a středních podniků a hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky, při uvádění nebo dodávání relevantních produktů na trh Unie nebo při jejich vývozu z tohoto trhu, je uveden v příloze I těchto pokynů. Tyto scénáře ukazují rovněž úpravy povinností pro malé a střední podniky na dalších stupních dodavatelského řetězce (čl. 4 odst. 8) a pro hospodářské subjekty a obchodníky, kteří nejsou malými a středními podniky (čl. 4 odst. 9).

a) Uvádění na trh

Podle čl. 2 bodu 16 je relevantní komodita nebo relevantní produkt „uveden na trh“, pokud je dodáván na trh Unie poprvé. Nejsou sem zahrnuty relevantní komodity nebo relevantní produkty, které již na trh Unie uvedeny byly. Pojem „uvádění na trh“ odkazuje na každou jednotlivou relevantní komoditu nebo produkt, nikoli na druh produktu, bez ohledu na to, zda byl vyroben jako samostatná jednotka nebo sériově.

b) Dodávání na trh

Podle čl. 2 bodu 18 je relevantní produkt „dodáván na trh“, pokud je dodáván:

—

na trh Unie k distribuci, spotřebě nebo použití – to znamená, že relevantní produkt nebo komodita musí být fyzicky přítomny v EU, protože byly buď sklizeny nebo vyrobeny/vyprodukovány v EU, nebo dovezeny do EU a propuštěny do celního režimu „propuštění do volného oběhu“. Pokud jde o relevantní produkty dovážené do EU, nezískávají status „zboží Unie“, dokud nejsou dopraveny na celní území Unie a celní orgány je nepropustí do volného oběhu. Relevantní produkty propuštěné do jiných celních režimů než „propuštění do volného oběhu“ (např. uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk, dočasné použití, tranzit) se nepovažují za produkty uvedené na trh podle nařízení EUDR, a

—

v rámci obchodní činnosti – to znamená činnost, která probíhá v souvislosti s podnikáním. Obchodní činnosti mohou být prováděny za úplatu nebo bezplatně. Do oblasti působnosti nařízení EUDR spadají dodávky nekomerčním spotřebitelům i činnosti, za které se neplatí (např. darování nebo činnosti pro bono). Nekomerčním spotřebitelům nařízení neukládá požadavky, protože soukromé použití a spotřeba nespadají do oblasti jeho působnosti.

Mělo by se proto mít za to, že k „ dodání na trh “ dochází v případě, že obchodník dodává relevantní produkty na trh Unie jak i) k distribuci, spotřebě nebo použití, tak ii) v rámci své obchodní činnosti.

Mělo by se proto mít za to, že k „ uvedení na trh “ dochází v případě, že hospodářský subjekt dodá relevantní produkt na trh Unie i) k distribuci, spotřebě nebo použití, ii) poprvé a iii) v rámci své obchodní činnosti.

Z kombinovaných definic pojmů „hospodářský subjekt“ (čl. 2 bod 15 nařízení EUDR) a „v rámci obchodní činnosti“ (čl. 2 bod 19 nařízení EUDR) vyplývá, že na každou osobu, která uvádí relevantní produkt na trh:

a)	k distribuci komerčním nebo nekomerčním spotřebitelům, což znamená například za účelem prodeje nebo bezplatně (například jako vzorek),

b)	pro účely zpracování nebo

c)	pro použití ve vlastním podnikání,

se budou vztahovat požadavky náležité péče a je povinna předložit prohlášení o náležité péči, pokud se na ni nevztahuje zjednodušení (viz čl. 4 odst. 8 a čl. 4 odst. 9 nařízení EUDR).

Mělo by se proto mít za to, že „ relevantními produkty vstupujícími na trh “ jsou takové relevantní produkty, které jsou současně:

—

navrženy v prohlášení k propuštění do celního režimu „propuštění do volného oběhu“ a jsou určeny k uvedení na trh Unie. Za uvedené na trh Unie jsou považovány pouze produkty propuštěné celními orgány do volného oběhu. Jiné celní režimy než „propuštění do volného oběhu“ (např. celní skladování, aktivní zušlechťovací styk, dočasné použití atd.) nespadají do působnosti nařízení EUDR,

—	nejsou určeny přímo k soukromému použití či spotřebě na celním území Unie. Nařízení EUDR se nevztahuje ani na produkty určené k soukromému použití či spotřebě (např. jednotlivcem, který si tyto produkty přiveze z cesty mimo EU pro své soukromé použití nebo spotřebu).

c) Vývoz

Podle čl. 2 bodu 37 se „vývozem“ rozumí celní režim vývozu stanovený v článku 269 nařízení (EU) č. 952/2013 (4) a vztahuje se na zboží Unie, které má opustit celní území Unie.

Článek 269 nařízení (EU) č. 952/2013 stanoví, že režim vývozu se nevztahuje na: a) zboží propuštěné do režimu pasivního zušlechťovacího styku; b) zboží, které opustilo celní území Unie poté, co bylo propuštěno do režimu konečného užití; c) zboží dodané při osvobození od DPH nebo spotřební daně v režimu dodávek v letadle nebo na lodi bez ohledu na místo určení daného letadla či lodi, pro něž se vyžaduje doklad o dodání; d) zboží, které bylo propuštěno do režimu vnitřního tranzitu; e) zboží, které bylo dočasně vyvezeno z celního území Unie podle článku 155 nařízení (EU) č. 952/2013.

Zpětný vývoz podle článku 270 nařízení (EU) č. 952/2013 nespadá do oblasti působnosti nařízení EUDR. Zpětným vývozem se v tomto ohledu rozumí, že relevantní komodita nebo relevantní produkt nezískaly status „zboží Unie“ a mají po podání např. prohlášení o zpětném vývozu opustit celní území Unie.

„Relevantními produkty opouštějícími trh“ by se proto měly rozumět případy, kdy jsou relevantní produkty v rámci obchodní činnosti navrženy v prohlášení k propuštění do celního režimu „vývoz“.

Relevantní produkt ztrácí celní status „zboží Unie“, když je vyvezen z celního území Unie, a proto je tento produkt při opětovném vstupu na trh Unie považován za nový produkt, i když kód HS zůstává stejný.

Příloha I těchto pokynů obsahuje příklady, jak v praxi funguje výklad pojmů „uvedení na trh“, „dodání“ a „vývoz“.

2. DEFINICE „HOSPODÁŘSKÉHO SUBJEKTU“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 15 – Definice; článek 7 – Uvedení na trh hospodářskými subjekty usazenými v třetích zemích

Podle čl. 2 bodu 15 je hospodářským subjektem fyzická nebo právnická osoba, která

—	uvádí relevantní produkty na trh nebo je vyváží

—	v rámci obchodní činnosti.

Aby bylo možné hospodářské subjekty důsledně identifikovat, je možné rozlišovat jejich role podle způsobů uvádění jejich relevantních produktů na trh Unie, které se liší podle toho, zda jsou vyráběny v EU nebo mimo ni.

—	U relevantních produktů vyrobených podle čl. 2 bodu 14 v EU je hospodářským subjektem obvykle osoba, která je poté, co jsou vyrobeny, distribuuje nebo používá v rámci obchodní činnosti; může se jednat o výrobce nebo zpracovatele.

—	Osoba, která transformuje relevantní produkt na jiný relevantní produkt (nový kód HS podle přílohy I nařízení) a uvádí jej na trh nebo jej z trhu vyváží, je hospodářským subjektem na dalším stupni dodavatelského řetězce.

—

Pro relevantní komodity nebo relevantní produkty vyrobené mimo EU:

—

je hospodářským subjektem osoba, která jedná jako dovozce, pokud jsou relevantní komodity nebo relevantní produkty navrženy v prohlášení k propuštění do celního režimu „propuštění do volného oběhu“. Dovozcem je osoba uvedená v příslušném datovém prvku celního prohlášení, je-li to relevantní:

—	„dovozce“ v datovém prvku 13 04 000 000 (příloha B nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (5));

—	datový prvek DE 3/15 v předchozím vydání modelu celních údajů EU (EUCDM);

—	„příjemce“ v kolonce 8 jednotného správního dokladu.

—

pokud osoba, která vystupuje jako dovozce v okamžiku, kdy jsou relevantní komodity nebo relevantní produkty navrženy v prohlášení k propuštění do celního režimu „propuštění do volného oběhu“, není usazena v EU, považuje se za hospodářský subjekt také první fyzická nebo právnická osoba, která relevantní produkty dodá na trh, tj. ačkoli není hospodářským subjektem podle definice uvedené v čl. 2 bodě 15, vztahují se na ni povinnosti hospodářského subjektu. Tento požadavek doplňuje běžnou povinnost hospodářského subjektu usazeného mimo Unii a jeho cílem je zajistit, aby v EU byl vždy usazen jeden odpovědný subjekt.

—

U relevantních produktů dovážených do EU je definice „hospodářského subjektu“ nezávislá na změně vlastnictví produktu a na dalších smluvních ujednáních. V případě uvedení tuzemského produktu na trh je hospodářským subjektem obvykle osoba, která danou komoditu nebo produkt vlastní v okamžiku prodeje, což však může záviset na konkrétních okolnostech smluvního ujednání.

—

V případě relevantních produktů vyvážených z Unie je hospodářským subjektem obvykle osoba, která jedná jako vývozce, když jsou relevantní produkty navrženy v prohlášení k propuštění do celního režimu vývozu. Vývozcem je osoba uvedená v příslušném datovém prvku celního prohlášení, je-li to relevantní:

—	„vývozce“ v datovém prvku 13 01 000 000 (příloha B nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446);

—	datový prvek DE 3/1 v předchozím vydání modelu celních údajů EU (EUCDM);

—	„odesílatel/vývozce“ v kolonce 2 jednotného správního dokladu.

Úloha hospodářských subjektů je vysvětlena dále pomocí scénářů obsažených v příloze I těchto pokynů.

3. DATUM POUŽITELNOSTI a ČASOVÝ RÁMEC POUŽITELNOSTI

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 1 odst. 2 Předmět a oblast působnosti; článek 37 – Zrušení; článek 38 – Vstup v platnost a použitelnost

Nařízení EUDR vstoupilo v platnost dne 29. června 2023. Většina povinností hospodářských subjektů a obchodníků, jakož i příslušných orgánů, včetně povinností uvedených v článcích 3 až 13, 16 až 24 a 26, 31 a 32, se použije od 30. prosince 2024 .

V případě hospodářských subjektů, které byly do 31. prosince 2020 založeny jako mikropodniky nebo jako malé podniky (v souladu s čl. 3 odst. 1, resp. 2 směrnice 2013/34/EU), se povinnosti uvedené v článcích 3 až 13, 16 až 24 a 26, 31 a 32 použijí od 30. června 2025 , s výjimkou případů, kdy se jedná o produkty uvedené v příloze nařízení č. (EU) 995/2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (6) (nařízení EU o dřevě). To znamená, že mezi vstupem nařízení v platnost (29. června 2023) a začátkem jeho použitelnosti (30. prosince 2024 s odkladem do 30. června 2025 pro malé podniky nebo mikropodniky založené do 31. prosince 2020) existuje přechodné období, během něhož jsou hospodářské subjekty a obchodníci, kteří uvádějí nebo dodávají relevantní komodity a produkty na trh Unie nebo je z něj vyvážejí, od hlavních povinností vyplývajících z nařízení EUDR osvobozeni.

Následující pravidla platí pro všechny komodity a související relevantní produkty s výjimkou dřeva a dřevařských produktů, na které se vztahuje příloha nařízení EU o dřevě:

—	pokud jsou relevantní komodita nebo relevantní produkt uvedeny na trh během přechodného období, které se vztahuje na příslušný hospodářský subjekt, nevztahují se na tento hospodářský subjekt povinnosti uvedené v nařízení EUDR.

—

Povinnosti podle nařízení EUDR se navíc nebudou vztahovat na žádný relevantní produkt uvedený nebo dodaný na trh po začátku použitelnost, který je vyroben výhradně z komodit nebo produktů uvedených na trh během přechodného období. To znamená, že odložený začátek použitelnosti pro hospodářské subjekty, které jsou malými podniky a mikropodniky (30. června 2025) bude v případě, že se jich týká uvádění nebo dodávání na trh, znamenat osvobození od uvedených povinností i pro střední a velké hospodářské subjekty a obchodníky na dalších stupních dodavatelského řetězce, kteří obchodují s těmito produkty nebo produkty z nich odvozenými.

—

Ve výše popsaných případech bude povinnost hospodářských subjektů na dalších stupních dodavatelského řetězce (nebo obchodníků, kteří relevantní produkt, který byl uveden na trh v přechodném období, následně dodají na trh) omezena na shromáždění dostatečně přesvědčivých a ověřitelných důkazů prokazujících, že relevantní produkt byl původně uveden na trh před (odloženým) začátkem použitelnosti uvedeného nařízení.

—

V případě částí relevantního odvozeného produktu, které byly vyrobeny společně s jinými relevantními produkty uvedenými na trh od 30. prosince 2024 (nebo v případě mikropodniků nebo malých podniků od 30. června 2025), se na hospodářské subjekty na dalších stupních dodavatelského řetězce, kterých se týká uvádění na trh, a na obchodníky vztahují standardní povinnosti podle uvedeného nařízení bez ohledu na to, že některé další části případně spadají do přechodného období.

Podle čl. 1 odst. 2 nařízení EUDR se nařízení EUDR nepoužije, pokud byly relevantní produkty vyrobeny před 29. červnem 2023. Čas a místo výroby se vztahuje k datu výroby a místu výroby relevantní komodity, což platí jak pro komodity, tak pro odvozené produkty. Ve většině případů je datem výroby okamžik sklizně dané komodity s výjimkou produktů ze skotu, u nichž se příslušná doba výroby počítá od data narození skotu.

Pro dřevo a dřevařské výrobky definované v čl. 2 písm. a) nařízení EU o dřevě platí zvláštní pravidla podle čl. 37 odst. 3 nařízení EUDR:

—

Pro dřevo a dřevařské výrobky vyrobené před 29. červnem 2023 a:

—	uvedené na trh před 30. prosincem 2024 musí tyto výrobky splňovat pravidla nařízení EU o dřevě,

—	uvedené na trh od 30. prosince 2024 do 31. prosince 2027: i nadále platí pravidla nařízení EU o dřevě,

—	uvedené na trh od 31. prosince 2027 musí být tyto výrobky v souladu s článkem 3 nařízení EUDR.

—

Pro dřevo a dřevařské výrobky vyrobené od 29. června 2023 do 30. prosince 2024 a:

—	uvedené na trh před 30. prosincem 2024 musí tyto výrobky splňovat pravidla nařízení EU o dřevě,

—	uvedené na trh od 30. prosince 2024 musí tyto výrobky splňovat pravidla nařízení EUDR.

—	Dřevo a dřevařské výrobky vyrobené od 30. prosince 2024 musí splňovat pravidla nařízení EUDR.

4. NÁLEŽITÁ PÉČE A DEFINICE „ZANEDBATELNÉHO RIZIKA“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 26 – Definice; článek 4 – Povinnosti hospodářských subjektů, článek 8 – Náležitá péče; článek 9 – Požadavky na informace; článek 10 – Posouzení rizik

Podle čl. 4 odst. 1 vykonávají hospodářské subjekty před uvedením relevantních produktů na trh nebo před jejich vývozem náležitou péči v souladu s článkem 8 s cílem prokázat soulad relevantních produktů s článkem 3. Aby tak mohly učinit a v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení EUDR hospodářské subjekty zavedou a průběžně aktualizují rámec postupů a opatření – systém náležité péče – aby vykonávaly náležitou péči v souladu s článkem 8 s cílem zajistit, že relevantní produkty, které uvádějí na trh nebo vyvážejí, jsou v souladu s článkem 3 nařízení EUDR. Hospodářské subjekty jsou odpovědné za důkladné prověření a analýzu vlastních obchodních činností, což vyžaduje shromažďování příslušných údajů, jejich analýzu a v případě potřeby i přijetí opatření ke zmírnění rizik, pokud není riziko nesouladu vyhodnoceno jako zanedbatelné. . Shromažďování údajů, analýza rizik a zmírňování rizik musí být ve vztahu příčinné souvislosti a musí odrážet charakteristiky obchodních činností hospodářského subjektu a dodavatelských řetězců.

Hospodářské subjekty musí upřesnit kritéria pro posouzení rizik podle čl. 10 odst. 2, jež zohledňují ve vztahu k relevantním produktům, které hodlají uvádět na trh Unie nebo je z něj vyvážet. Proto musí být kritéria hodnocení rizik přizpůsobena relevantním produktům, které hospodářský subjekt hodlá uvádět na trh nebo vyvážet z trhu.

a) Posuzování rizik

Požadavky na náležitou péči stanovené v článku 8 vyžadují, aby hospodářský subjekt:

—	shromažďoval informace, doklady a údaje od každého konkrétního dodavatele o relevantních výrobcích, na které se vztahuje nařízení EUDR (uvedených v příloze I) podle článků 8 a 9,

—	ověřoval a analyzoval tyto informace spolu s dalšími kontextovými informacemi a na jejich základě provedl posouzení rizik podle článku 10 a

—	přijal opatření ke zmírnění rizik podle článku 11, pokud z posouzení rizik provedeného podle článku 10 nevyplývá, že neexistuje žádné riziko nebo existuje jen zanedbatelné riziko, že relevantní produkty jsou nevyhovující.

V čl. 9 odst. 1 jsou uvedeny informace týkající se produktu, které musí být posouzeny, včetně informací specifických pro daný produkt a jeho dodavatelský řetězec. V čl. 10 odst. 2 jsou uvedeny další kontextové informace potřebné k posouzení úrovně rizika, jako je například stav lesů v zemi produkce.

Pokud jsou produkty vyrobeny z komodit, které pocházejí z několika zdrojů nebo geolokalizačních oblastí, je nutné posoudit riziko pro každý zdroj nebo zeměpisnou oblast.

Na základě shromážděných údajů je třeba provést přesně definované úkoly analýzy rizik a určit kategorie rizik a s nimi související nezbytná opatření ke zmírnění rizik. Hospodářské subjekty mohou posoudit úroveň rizika pouze případ od případu, neboť závisí na řadě faktorů.

Posouzení rizik lze provést různými způsoby, ale hospodářský subjekt se musí zabývat kritérii uvedenými v čl. 10 odst. 2 pro každý relevantní produkt. To by mělo zahrnovat následující otázky a úvahy:

—

Kde byl produkt vyroben?

Jaká je úroveň rizika přiřazená dané zemi produkce nebo jejím částem v souladu s článkem 29 (7)? Jaká je míra zalesnění a jaká je rozšířenost (míra) znehodnocování lesů nebo odlesňování v zemi produkce nebo v jejích částech? Jak vysoká je rozšířenost (míra) nelegální výroby relevantní komodity v dané zemi / jejích částech?

—

Jaká jsou rizika specifická pro daný produkt?

Existují značné rozdíly ve způsobu výroby různých relevantních produktů uvedených v příloze I nařízení EUDR, což bude mít dopad na riziko nesouladu. Některé produkty například obsahují suroviny vyrobené ve stovkách různých geolokalizací nebo jsou při výrobě podrobeny významným chemickým nebo fyzikálním postupům.

—	Je dodavatelský řetězec složitý? Objasnění pojmu „složitost dodavatelského řetězce“ viz oddíl 5.

—

Existují náznaky, že se některá ze společností v dodavatelském řetězci podílí na nezákonných praktikách, odlesňování nebo znehodnocování lesů?

Existuje vyšší riziko, že relevantní komodity nebo produkty zakoupené od společnosti, která je spojována s nezákonnými praktikami, odlesňováním nebo znehodnocováním lesů, budou nevyhovující. Byly vzneseny nějaké opodstatněné obavy ohledně společností v dodavatelském řetězci podle článku 31? Porušily některé společnosti v dodavatelském řetězci příslušné zákony (8) a uložil jim stát za porušení těchto zákonů sankce?

—	Jsou dostupné nějaké doplňující informace z certifikace nebo režimů ověřování třetí stranou o dodržování nařízení EUDR společnostmi v dodavatelském řetězci? Objasnění úlohy režimů ověřování třetí stranou viz oddíl 10.

—	Byly relevantní produkty vyrobeny v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce? Příslušné právní předpisy země produkce jsou definovány v čl. 2 bodě 40. Další informace o požadavcích na zákonnost naleznete v části 6.

—

Existují obavy ve vztahu k zemi produkce a původu nebo k jejím částem, jako jsou míra korupce, rozšířenost padělání dokumentů a údajů, nedostatečné prosazování práva, porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv, ozbrojený konflikt nebo rozšířenost sankcí uvalených Radou bezpečnosti OSN nebo Radou Evropské unie?

Tyto obavy by mohly oslabit spolehlivost některých dokladů prokazujících soulad s použitelnými právními předpisy. Proto by měla být zvážena úroveň korupce v zemi, jakož i ukazatele obchodních rizik a jiné relevantní ukazatele.

—

Poskytl dodavatel všechny doklady prokazující soulad s použitelnými právními předpisy a jsou tyto doklady neprodleně ověřitelné?

Pokud jsou všechny relevantní doklady připraveny a jsou k dispozici na žádost hospodářského subjektu, pak je pravděpodobnější, že daný dodavatelský řetězec je dobře zaveden a dodavatel si je vědom požadavků nařízení EUDR.

b) Zanedbatelné riziko

Pojem „zanedbatelné riziko“ by měl být chápán v souladu s čl. 2 bodem 26, což znamená, že na základě úplného posouzení informací specifických pro daný produkt a obecných informací podle článku 10 a v případě potřeby i uplatnění vhodných zmírňujících opatření podle článku 11 dané komodity nebo produkty nevykazují žádný důvod k obavám, že nejsou v souladu s čl. 3 písm. a) (nezpůsobující odlesňování) nebo b) (byly vyprodukovány zákonným způsobem, v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce).

Seznam kritérií pro hodnocení rizik uvedený v čl. 10 odst. 2 není vyčerpávající; hospodářské subjekty se mohou rozhodnout použít další kritéria, pokud by to pomohlo určit pravděpodobnost toho, že relevantní komodita nebo produkt byly vyrobeny nezákonně nebo že způsobují odlesňování, nebo pokud by to pomohlo prokázat, že výroba je zákonná nebo že nezpůsobuje odlesňování.

Podle článku 13 nemusí hospodářské subjekty (bez ohledu na to, zda jsou malými a středními podniky, nebo nejsou), které získávají zboží ze zemí s nízkým rizikem, plnit povinnosti podle článků 10 a 11, aby dosáhly zanedbatelného rizika, poté, co zjistí, že všechny relevantní komodity a produkty, které uvádějí na trh nebo vyvážejí, byly vyprodukovány, respektive vyrobeny v zemích nebo jejich částech, které byly v souladu s článkem 29 zařazeny do kategorie „nízké riziko“ (9). Kroky popsané v článcích 10 a 11 se však použijí, pokud hospodářský subjekt, který získává zboží ze země s nízkým rizikem, obdrží nebo se dozví jakékoli informace, které by poukazovaly na riziko nesouladu s nařízením nebo jeho obcházení, viz čl. 13 odst. 2.

Uvedené zjednodušení podle čl. 4 odst. 9 se může vztahovat i na hospodářské subjekty na dalších stupních dodavatelského řetězce, které nejsou malými a středními podniky, což znamená, že hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky, se v tomto případě musí pouze přesvědčit, že byla řádně vykonána náležitá péče na předchozích stupních dodavatelského řetězce. Aby se subjekt přesvědčil, že byla řádně vykonána náležitá péče, nemusí nutně systematicky kontrolovat každé jednotlivé prohlášení o náležité péči předložené na předchozích stupních dodavatelského řetězce. Navazující hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem, by například mohl ověřit, zda mají hospodářské subjekty na předchozích stupních zaveden funkční a aktuální systém náležité péče včetně odpovídajících a přiměřených politik, kontrol a postupů k účinnému zmírňování a řízení rizik nesouladu relevantních produktů, aby se tak ujistil o řádném a pravidelném provádění náležité péče.

Pokud z tohoto posouzení rizika a zmírňování rizik vyplyne, že některé z kritérií rizika vykazuje nezanedbatelnou úroveň rizika, měl by být produkt považován za produkt s nezanedbatelným rizikem, a proto jej hospodářský subjekt nesmí uvádět na trh Unie nebo jej z něj vyvážet.

c) Úlohy obchodníků, kteří jsou malými a středními podniky, a obchodníků, kteří jimi nejsou

V souladu s čl. 2 bodem 17 jsou obchodníci osobami v dodavatelském řetězci jinými než hospodářské subjekty, které v rámci obchodní činnosti dodávají relevantní produkty na trh.

To, zda se na obchodníka vztahují povinnosti náležité péče, závisí na tom, zda je či není malým a středním podnikem, což se určuje podle kritérií stanovených v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, viz čl. 2 bod 30 nařízení EUDR.

Pokud obchodník není malým a středním podnikem, platí podle čl. 5 odst. 1 povinnosti a ustanovení pro hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky, což znamená, že obchodník, který není malým a středním podnikem, se musí přesvědčit, že byla vynaložena náležitá péče na předchozích stupních dodavatelského řetězce (viz předchozí podkapitola).

Příslušné povinnosti pro obchodníky, kteří jsou malými a středními podniky, jsou stanoveny v čl. 5 odst. 2 až 6 nařízení. Obchodníci, kteří jsou malými a středními podniky, dodají relevantní produkty na trh pouze tehdy, pokud mají k dispozici informace požadované podle čl. 5 odst. 3, zejména totožnost svých dodavatelů a svých firemních zákazníků a referenční čísla prohlášení o náležité péči vztahujících se k daným produktům. Obchodníci, kteří jsou malými a středními podniky, nemusí vykonávat náležitou péči a nemusí se přesvědčovat o tom, že byla vynaložena náležitá péče na předchozích stupních dodavatelského řetězce. Jejich povinností je udržovat zpětnou sledovatelnost relevantních produktů, což znamená, že musí shromažďovat a uchovávat informace a na požádání je zpřístupnit příslušným orgánům za účelem prokázání souladu.

d) Souvislost se směrnicí o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti

Směrnice (EU) 2024/1760 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (10) (CSDDD) stanoví obecný horizontální rámec pro náležitou péči v oblasti udržitelnosti pro velmi velké společnosti v EU i mimo EU. Nařízení EUDR poskytuje meziodvětvový rámec pro odlesňování, pokud jde o některé aspekty náležité péče u určitých produktů. Směrnice CSDDD a nařízení EUDR mají odlišný rozsah působnosti, ale vzájemně se doplňují a oba právní předpisy by měly být uplatňovány soudržným způsobem, aby byla zajištěna účinná náležitá péče. Pokud jsou zvláštní pravidla náležité péče podle nařízení EUDR v rozporu s obecnými pravidly směrnice CSDDD, mají ustanovení nařízení EUDR jako lex specialis v rozsahu příslušného rozporu přednost před obecnými pravidly směrnice CSDD (lex generalis), pokud stanoví rozsáhlejší nebo konkrétnější povinnosti sledující stejné cíle. Toto pravidlo je stanoveno v čl. 1 odst. 3 směrnice CSDDD a řídí se zásadami práva EU, které v takových případech stanoví přednost lex specialis před lex generalis.

5. OBJASNĚNÍ POJMU „SLOŽITOST DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – článek 8 – Náležitá péče; článek 9 – Požadavky na informace; článek 10 – Posouzení rizik; článek 11 – Zmírnění rizik

„Složitost relevantního dodavatelského řetězce“ je výslovně uvedena jako kritérium pro posouzení rizik v čl. 10 odst. 2 písm. i) nařízení EUDR, a proto je relevantní pro posouzení rizik a zmírnění rizika při výkonu náležité péče. Jedná se o jedno z několika kritérií části výkonu náležité péče stanovené v článcích 10 a 11, která se týká posouzení a zmírnění rizik.

Toto kritérium je odůvodněno tím, že vysledování relevantních produktů zpět do země produkce a k pozemkům, kde byly relevantní komodity vyprodukovány, může být obtížnější, pokud je dodavatelský řetězec složitý, a tento faktor je spojován s větším rizikem nesouladu. Nekonzistentnost relevantních informací a údajů a problémy se získáváním potřebných informací v kterémkoli bodě dodavatelského řetězce mohou zvýšit riziko, že se do dodavatelského řetězce dostanou nevyhovující komodity nebo produkty. Hlavním hlediskem je, do jaké míry je možné vysledovat relevantní komodity obsažené v relevantním produktu zpět k pozemkům, na nichž byly vyprodukovány.

Riziko nesouladu se zvýší, pokud složitost dodavatelského řetězce ztěžuje identifikaci informací požadovaných podle čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 nařízení EUDR. Existence neidentifikovaných kroků v dodavatelském řetězci nebo jakékoli jiné zjištění svědčící o nesouladu může vést k závěru, že příslušné riziko je nezanedbatelné.

Složitost dodavatelského řetězce se zvyšuje s počtem zpracovatelů a zprostředkovatelů mezi pozemky v zemi produkce a hospodářským subjektem nebo obchodníkem. Složitost se může zvýšit také v případě, že se k výrobě nového relevantního produktu používá více než jeden relevantní produkt, případně pokud relevantní komodity pocházejí z více zemí produkce. Na druhou stranu je pravděpodobné, že v krátkých dodavatelských řetězcích bude výkon náležité péče jednodušší, a krátký dodavatelský řetězec může být zejména v případě zjednodušené náležité péče podle článku 13 jedním z faktorů, který pomáhá prokázat, že riziko obcházení nařízení je zanedbatelné.

Za účelem posouzení složitosti dodavatelského řetězce mohou hospodářské subjekty a obchodníci použít následující (neúplný) seznam otázek pro relevantní produkty, které mají být uvedeny nebo dodány na trh Unie nebo z něj mají být vyvezeny:

—	Nacházelo se v dodavatelském řetězci několik zpracovatelů a/nebo kroků dříve, než byl konkrétní relevantní produkt uveden či dodán na trh Unie nebo z něj vyvezen?

—	Obsahuje relevantní produkt relevantní komodity pocházející z několika pozemků a/nebo zemí produkce?

—	Jedná se o vysoce zpracovaný produkt (který může sám o sobě obsahovat více jiných relevantních produktů)?

—

V případě dřeva:

—	skládá se relevantní produkt z více než jednoho druhu stromu?

—	obchodovalo se s daným dřevem a/nebo dřevařskými produkty ve více než jedné zemi?

—	byly relevantní zpracované produkty dříve, než byly uvedeny či dodány na trh Unie nebo z něj vyvezeny, zpracovány nebo vyrobeny ve třetích zemích?

6. ZÁKONNOST

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 40 – Definice a čl. 3 písm. b) – Zákaz

Podle článku 3 nařízení EUDR se relevantní komodity a relevantní produkty nesmějí uvádět ani dodávat na trh ani vyvážet, nejsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)	nezpůsobují odlesňování,

b)	byly vyprodukovány v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce a

c)	vztahuje se na ně prohlášení o náležité péči.

Relevantní produkty musí splňovat všechna tři kritéria samostatně a jednotlivě; v opačném případě se hospodářské subjekty a také obchodníci, kteří nejsou malými a středními podniky, zdrží jejich uvádění nebo dodávání na trh nebo jejich vývozu.

a) Příslušné právní předpisy země produkce

Základem pro určení toho, zda byla relevantní komodita vyprodukována nebo relevantní produkt vyroben v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce, jsou právní předpisy země, ve které byla komodita nebo v případě produktu komodita obsažená v relevantním produktu vypěstována, sklizena či vytěžena nebo získána či odchována na relevantních pozemcích nebo, v případě skotu, v zařízeních.

Nařízení EUDR je flexibilní v tom, že uvádí řadu oblastí práva, aniž by specifikovalo konkrétní zákony, neboť ty se v jednotlivých zemích liší a mohou podléhat změnám. Příslušnými právními předpisy podle čl. 2 bodem 40 EUDR jsou však pouze platné právní předpisy týkající se právního statusu oblasti produkce. To znamená, že obecně není relevance zákonů pro účely požadavku zákonnosti podle čl. 3 písm. b) nařízení EUDR určována skutečností, že se mohou obecně uplatňovat během procesu produkce komodit nebo se vztahovat na dodavatelské řetězce relevantních produktů a relevantních komodit, ale skutečností, že tyto zákony konkrétně ovlivňují právní status oblasti, v níž byly dané komodity vyprodukovány, nebo na něj mají dopad.

Ustanovení čl. 2 bodu 40 nařízení EUDR musí být navíc vykládáno s přihlédnutím k cílům nařízení EUDR stanoveným v čl. 1 odst. 1 písm. a) a b), což znamená, že právní předpisy jsou příslušné také tehdy, pokud lze jejich obsah spojit se zastavením odlesňování a znehodnocování lesů v kontextu závazku Unie řešit změnu klimatu a ztrátu biologické rozmanitosti.

Ustanovení čl. 2 bodu 40 písm. a) až h) tyto příslušné právní předpisy dále upřesňují. Následující seznam uvádí několik konkrétních příkladů, které slouží pouze pro ilustraci a nelze je považovat za vyčerpávající:

—

Práva k užívání pozemků včetně právních předpisů týkajících se sklizně, těžby a produkce na dané půdě nebo hospodaření s půdou; jako například

—	právní předpisy týkající se převodu pozemků, zejména zemědělské půdy nebo lesů,

—	právní předpisy o pronájmu pozemků.

—

Ochrana životního prostředí. Souvislost s cílem zastavit odlesňování a znehodnocování lesů, snížit emise skleníkových plynů nebo chránit biologickou rozmanitost je přítomna například v

—	právních předpisech o chráněných oblastech,

—	právních předpisech o ochraně a obnově přírody,

—	právních předpisech o ochraně a zachování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a biologické rozmanitosti,

—	právních předpisech o ohrožených druzích,

—	právních předpisech o územním rozvoji.

—

Pravidla týkající se lesů, včetně obhospodařování lesů a ochrany biologické rozmanitosti, pokud přímo souvisejí s těžbou dřeva, například

—	právní předpisy o ochraně a zachování lesů a udržitelném obhospodařování lesů,

—	právní předpisy proti odlesňování,

—	těžební práva na dřevo v rámci legálně zveřejněných hranic.

—	Práva třetích stran včetně práv na užívání a držbu dotčených produkcí relevantních komodit a produktů a tradiční práva původních obyvatel a místních komunit na užívání půdy; to může zahrnovat např. právo na zatížení pozemku nebo požívací práva.

—

Pracovní práva a lidská práva chráněná podle mezinárodního práva, která se vztahují buď na osoby přítomné v oblasti produkce relevantních komodit v rozsahu relevantním pro nařízení EUDR s ohledem na jeho cíle, nebo na osoby s právy k oblasti produkce relevantních komodit nebo produktů, včetně práv původních obyvatel a místních komunit, pokud jsou použitelná nebo se odrážejí v příslušných vnitrostátních právních předpisech; například pozemková práva, práva na území a zdroje, majetková práva, práva v souvislosti se smlouvami, dohodami a jinými konstruktivními ujednáními mezi původními obyvateli a státy.

—

Zásada svobodného, předchozího a informovaného souhlasu, včetně její formulace uvedené v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel. Další pokyny k uplatňování zásady svobodného, předchozího a informovaného souhlasu lze nalézt např. v dokumentu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, kde je uvedeno, že státy musí mít souhlas jako cíl konzultace dříve, než jsou podniknuty některé z následujících kroků:

—	provádění projektů, které se dotýkají práv původních obyvatel na půdu, území a zdroje, včetně dolování a jiného využívání nebo těžby zdrojů,

—	přesídlení původních obyvatel z jejich půdy nebo území,

—	restituce nebo jiné vhodné odškodnění, pokud došlo ke konfiskaci, zabrání, obsazení nebo poškození půdy bez svobodného, předchozího a informovaného souhlasu původních obyvatel, kteří ji vlastnili.

—

Daňové, protikorupční, obchodní a celní předpisy.

—	Platné právní předpisy týkající se relevantních dodavatelských řetězců, které vstupují na trh Unie nebo jej opouštějí, pokud mají konkrétní souvislost s cíli nařízení, nebo v případě obchodních a celních předpisů, pokud se konkrétně týkají relevantních odvětví zemědělské výroby nebo dřevařství.

b) Náležitá péče o zákonnost

Hospodářské subjekty musí znát právní předpisy platné v jednotlivých zemích, z nichž získávají zdroje, pokud jde o právní status oblasti produkce. Příslušné právní předpisy mohou mimo jiné zahrnovat:

—	vnitrostátní a regionální právní předpisy včetně příslušných sekundárních právních předpisů,

—	mezinárodní právo včetně vícestranných a dvoustranných smluv a dohod, použitelné ve vnitrostátním právu formou kodifikace a provádění.

Podle čl. 9 odst. 1 písm. h) nařízení EUDR musí být v rámci povinnosti náležité péče shromážděny informace včetně dokladů a údajů, které prokazují soulad s platnými právními předpisy v zemi produkce. Patří sem informace týkající se jakéhokoli ujednání, které uděluje právo využívat příslušnou plochu pro účely produkce relevantní komodity. To, zda je zapotřebí vlastnictví pozemku nebo jiný doklad o dohodě, závisí na vnitrostátních právních předpisech; pokud se podle vnitrostátního práva nevyžaduje vlastnictví pozemku pro produkci zemědělských produktů a obchodování s nimi, nevyžaduje se ani podle nařízení EUDR.

Povinnost shromažďovat doklady nebo jiné informace závisí na různých regulačních režimech jednotlivých zemí, protože ne všechny vyžadují vystavení konkrétní dokumentace. Proto je třeba tuto povinnost chápat tak, že v příslušných případech zahrnuje:

—	úřední doklady vydávané orgány jednotlivých zemí, jako jsou např. správní povolení,

—	doklady prokazující smluvní závazky včetně smluv a dohod s původními obyvateli nebo místními komunitami,

—	doplňující informace vydané veřejnými a soukromými režimy certifikace nebo jinými režimy ověřenými třetí stranou,

—	soudní rozhodnutí,

—	posouzení dopadů, plány řízení, zprávy o environmentálním auditu.

Užitečné mohou být i následující další doklady:

—	doklady obsahující zásady a kodexy chování společnosti,

—	dohody o sociální odpovědnosti mezi soukromými subjekty a držiteli práv z řad třetích stran,

—	konkrétní zprávy o nárocích a sporech v oblasti držby a práv.

Informace včetně dokladů a údajů mohou být shromažďovány v tištěné nebo elektronické podobě.

Je důležité mít na paměti, že informace včetně dokladů a údajů, musí být shromažďovány podle čl. 9 odst. 1 písm. h) nařízení EUDR také pro účely posouzení rizik (článek 10 nařízení EUDR) a neměly by být považovány za samostatný požadavek, pokud produkt nepochází výhradně ze zemí s nízkým rizikem nebo jejich částí. V případě získávání zdrojů výhradně ze zemí s nízkým rizikem nebo jejich částí (11) podle článku 13 nařízení EUDR musí hospodářské subjekty, které jsou malými a středními podniky, i ty, které jimi nejsou, provést následující kroky popisující posouzení rizik pouze v případě, že tyto hospodářské subjekty získají nebo se dozvědí informace poukazující na riziko nesouladu nebo obcházení.

Podle čl. 10 odst. 1 nařízení EUDR musí být shromážděné informace posuzovány jako celek, aby byla zajištěna zpětná sledovatelnost a soulad v celém dodavatelském řetězci. Všechny informace musí být analyzovány a ověřovány, což znamená, že hospodářské subjekty musí být schopny vyhodnotit obsah a spolehlivost shromážděných dokladů a pochopit souvislosti mezi různými informacemi v různých dokladech. Obvykle by měl hospodářský subjekt v rámci posouzení zkontrolovat:

—	zda jsou různé doklady v souladu spolu navzájem, jakož i s ostatními dostupnými informacemi,

—	co přesně každý doklad prokazuje,

—	na jakém systému (např. kontrolních orgánů, nezávislého auditu) je doklad založen,

—	spolehlivost a platnost každého dokladu, tj. pravděpodobnost, že byl zfalšován nebo vydán nezákonným způsobem.

Hospodářské subjekty by měly v závislosti na posouzení obecné situace v zemi produkce přijmout vhodná opatření, aby se ujistily, že tyto doklady jsou pravé. V tomto ohledu by měl hospodářský subjekt zohlednit také riziko korupce (např. úplatkářství, tacitní koluze nebo podvodu). Různé zdroje poskytují obecně dostupné informace o úrovni korupce v dané zemi nebo regionu, například index vnímání korupce organizace Transparency International nebo jiné podobné uznávané mezinárodní indexy či relevantní informace (12).

V případech, kdy je míra korupce považována za vysokou, může to znamenat, že doklady nelze považovat za spolehlivé a může být vyžadováno další ověření. V takových případech je třeba při kontrole dokladů postupovat obzvlášť opatrně, protože by mohl existovat důvod k pochybnostem o jejich věrohodnosti.

Kromě toho, že by se hospodářské subjekty mohly opírat o uznávané mezinárodní indexy, mohly by kontrolovat seznamy podmínek a zranitelných míst včetně předchozích důkazů o korupčním jednání, které poukazují na vyšší riziko a vyžadují tak vyšší úroveň kontroly. Příkladem takových dodatečných důkazů mohou být systémy ověřování třetí stranou (viz oddíl 10 těchto pokynů), nezávislé nebo interně provedené audity nebo použití technologií/forenzních metod sledujících relevantní produkty, které mohou pomoci odhalit náznaky korupce nebo nezákonnosti.

Navazující hospodářské subjekty a obchodníci, kteří nejsou malými a středními podniky, jsou povinni se přesvědčit, že hospodářský subjekt v předcházejícím odvětví vynaložil náležitou péči včetně péče o zákonnost, viz čl. 4 odst. 9 nařízení EUDR. Při shromažďování informací, dokumentace a údajů za tímto účelem by měli navazující hospodářské subjekty a obchodníci dodržovat platná pravidla ochrany údajů a pravidla hospodářské soutěže.

7. OBLAST PŮSOBNOSTI Z HLEDISKA PRODUKTŮ

a) Objasnění – Balicí a obalové materiály

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – článek 2 – Definice; příloha I nařízení EUDR

Příloha I nařízení EUDR stanoví seznam relevantních komodit a relevantních produktů, zařazených do kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (13).

Kód HS 4819 se vztahuje na: „Kartóny, bedny, krabice, pytle a jiné obaly z papíru, kartónu, lepenky, buničité vaty nebo pásů zplstěných buničinových vláken; krabicové pořadače, dopisové přihrádky a podobné výrobky z papíru, kartónu nebo lepenky, používané v kancelářích, obchodech a podobně“.

—	Jsou-li jakékoli z výše uvedených výrobků uváděny na trh nebo vyváženy jako produkty samy o sobě, a nikoli použity jako obaly pro jiný produkt, nařízení se na ně vztahuje, a proto pro ně platí požadavky uvedené v nařízení EUDR.

—	Jsou-li obalové materiály zařazené do kódu HS 4819 použity na „podporu, ochranu nebo převoz“ jiného produktu, nařízení se na ně nevztahuje.

Kód HS 4415 se vztahuje na: „Bedny, krabice, laťové bedny, bubny a podobné dřevěné obaly; dřevěné kabelové bubny; jednoduché palety, skříňové palety a jiné nakládací plošiny ze dřeva; nástavce palet ze dřeva“.

—	Jsou-li jakékoli z výše uvedených výrobků uváděny na trh nebo vyváženy jako produkty samy o sobě, nařízení se na ně vztahuje, a proto pro ně platí požadavky uvedené v nařízení EUDR.

—	Na předměty označené kódem 4415 , které jsou používány výhradně jako balicí materiál na podporu, ochranu nebo převoz jiného produktu umístěného na trhu, se nařízení EUDR nevztahuje.

V rámci těchto kategorií existuje další rozdíl mezi obaly, které dávají produktu jeho „podstatný charakter“, a obaly, které jsou vytvarovány a uzpůsobeny pro konkrétní produkt, avšak nejsou nedílnou součástí samotného produktu. Všeobecné pravidlo 5 pro výklad kombinované nomenklatury (14) tyto rozdíly objasňuje a příklady jsou uvedeny níže. Tyto dodatečné rozdíly však budou pravděpodobně důležité pouze pro malou část zboží, na které se vztahuje nařízení.

Souhrnně se tedy nařízení vztahuje na:

—	obalové materiály uváděné na trh jako samostatné produkty,

—	schránky, které dávají produktu jeho podstatný charakter: např. dekorativní dárkové krabičky.

Nařízení se nevztahuje na:

—	obalový materiál dodávaný se zbožím uvnitř, který se používá výhradně na podporu, ochranu nebo převoz jiného produktu,

—	uživatelské příručky přiložené k zásilkám, pokud nejsou uváděny na trh samostatně.

b) Objasnění – Odpady a recyklované produkty

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – 40. bod odůvodnění; příloha I nařízení EUDR; směrnice 2008/98/ES – čl. 3 odst. 1

Hospodářské subjekty a obchodníci při své hospodářské činnosti nakládají s použitými produkty, které dokončily svůj životní cyklus a které by jinak byly zlikvidovány jako odpad. Odpadem se rozumí látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil (směrnice 2008/98/ES, čl. 3 odst. 1). Tyto produkty jsou z oblasti působnosti nařízení EUDR vyloučeny. To znamená, že tyto hospodářské subjekty a obchodníci jsou v těchto případech zproštěni povinností vyplývajících z nařízení EUDR.

Tato výjimka se vztahuje na zboží vyrobené výhradně z materiálu, který již dokončil svůj životní cyklus a který by byl jinak zlikvidován jako odpad (např. dřevo získané z demontovaných budov nebo zboží vyrobené z kávových plev).

Tato výjimka se nevztahuje na:

—	Vedlejší produkty výrobního procesu, který zahrnuje materiál, jenž není odpadem ve smyslu toho, že by se jednalo o látku nebo předmět, který držitel likviduje nebo má v úmyslu či je povinen ho zlikvidovat.

—	Odpadní produkty uvedené v příloze I nařízení EUDR (např. produkty kódu HS 1802: kakaové skořápky, slupky a ostatní kakaové odpady).

Otázka 1: Vztahuje se nařízení na dřevěné štěpky a piliny vyrobené jako vedlejší produkty pilařské výroby?

Ano, ty spadají do kódu HS 4401 , na který se vztahuje nařízení EUDR. Důvodem je, že dřevěné štěpky a piliny lze použít jako palivové dřevo, a tudíž dosud nedokončily svůj životní cyklus. Výjimkou jsou dřevěné štěpky/piliny použité výhradně jako balicí materiál na podporu, ochranu nebo převoz jiného produktu.

Otázka 2: Vztahuje se nařízení na nábytek vyrobený ze dřeva získaného z demolice domů?

Ne, pokud jsou tyto produkty vyrobeny výhradně ze zpětně získaného materiálu, který dokončil svůj životní cyklus a který by byl jinak zlikvidován jako odpad, nařízení se na ně nevztahuje. Pokud však tyto produkty obsahují jakékoliv množství nerecyklovaného materiálu, nařízení se vztahuje na tuto danou část.

Otázka 3: Vztahuje se nařízení na potištěné a nepotištěné papírové produkty vyrobené z recyklovaného papíru?

Ne, pokud jsou tyto produkty vyrobeny výhradně z recyklovaného materiálu, nepodléhají nařízení EUDR. Pokud však produkty obsahují jakékoliv množství nerecyklované buničiny, nařízení se vztahuje na tuto buničinu.

Otázka 4: Vztahuje se nařízení na palivové pelety vyrobené z prázdných trsů plodů nebo skořápek palmových jader, které jsou vedlejšími produkty zpracování palmy olejné?

Ano. Prázdné trsy plodů a skořápky palmových jader, a to i ve formě pelet, jsou pevnými zbytkovými vedlejšími produkty procesu extrakce palmového oleje a jsou uvedeny v příloze I nařízení EUDR pod kódem HS 2306 60 .

Otázka 5: Vztahuje se nařízení na produkty z recyklované kůže skotu?

Ne, pokud je veškerá kůže v produktu recyklovaná, pak se na ni nařízení EUDR nevztahuje. Pokud však produkty obsahují jakékoli množství nerecyklované kůže, nařízení se vztahuje na tuto kůži.

Otázka 6: Vztahuje se nařízení na použitou kávovou sedlinu určenou k použití v toaletních přípravcích nebo hnojivech?

Ne, pokud se jedná například o odpad z kavárny, který by byl jinak zlikvidován.

Otázka 7: Vztahuje se nařízení EUDR na relevantní produkty v případě, že jsou vyrobeny z nerelevantních komodit?

Nařízení se nevztahuje na produkty, které jsou vyrobeny z nerelevantních komodit, i když tyto produkty mají stejný kód kombinované nomenklatury jako relevantní produkty vyrobené z relevantních komodit. Nařízení se vztahuje pouze na relevantní produkty vyrobené z relevantních komodit.

Je tomu tak například v tomto případě:

i.	palmový olej z palmy Elaeis guineensis spadá do oblasti působnosti nařízení EUDR, ale babassuový olej z palmy Attalea speciosa do této oblasti působnosti nespadá,

ii.	kaučuk z kaučukovníku Hevea brasiliensis spadá do oblasti působnosti nařízení EUDR, ale balata, gutaperča, guajal, čikl a podobné přírodní gumy vyráběné z jiných biologických druhů do této oblasti působnosti nespadají a nespadají do ní ani produkty ze syntetického kaučuku,

iii.	produkty ze dřeva spadají do oblasti působnosti nařízení EUDR, ale produkty z ratanu do této oblasti působnosti nespadají.

8. PRAVIDELNÉ UDRŽOVÁNÍ SYSTÉMU NÁLEŽITÉ PÉČE

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – článek 12 – Zavedení a udržování systémů náležité péče, podávání zpráv a vedení záznamů

Hospodářské subjekty musí za účelem výkonu náležité péče v souladu s článkem 8 zavést a průběžně aktualizovat rámec postupů pro dokumentaci, analýzu, ověřování a podávání zpráv (dále jen „systém náležité péče“). Cílem náležité péče podle nařízení EUDR je dosáhnout požadovaného výsledku prokázáním konzistentních postupů v podnikatelské činnosti. Je důležité, aby hospodářský subjekt v souladu s čl. 12 odst. 2 svůj systém náležité péče nejméně jednou ročně přezkoumal, aby se ujistil, že odpovědné osoby dodržují postupy, které se na ně vztahují, že zavedené procesy jsou účinné a že je dosahováno požadovaných výsledků. Hospodářské subjekty by rovněž měly systém náležité péče aktualizovat, pokud se během přezkumu nebo kdykoli jindy dozvědí o novém vývoji, který by mohl ovlivnit cíle systému náležité péče, například účinnost a komplexnost kroků nebo postupů v rámci tohoto systému. Veškeré aktualizace systému náležité péče musí být zaznamenány a záznamy musí být uchovávány po dobu 5 let.

Přezkum může provádět osoba v rámci organizace hospodářského subjektu (která by měla být nezávislá na osobách provádějících dotčené postupy), nebo externí subjekt. Přezkum by měl určit slabá místa a nedostatky a vedoucí pracovníci hospodářského subjektu by měli stanovit lhůty pro jejich řešení.

V případě systému náležité péče v oblasti relevantních produktů by přezkum měl například zkontrolovat, zda existují dokladované postupy:

—	shromažďování a zaznamenávání informací, údajů a dokladů potřebných k prokázání souladu,

—	posouzení rizika, že relevantní produkt nebo jakákoli složka relevantního produktu obsahuje relevantní produkty nebo relevantní komodity, které způsobují odlesňování nebo nebyly vyrobeny v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce,

—	pro popis navrhovaných opatření přijímaných podle úrovně rizika.

Přezkum by měl rovněž zkontrolovat, zda osoby, které jsou odpovědné za provádění jednotlivých kroků v rámci postupů, každému tomuto kroku rozumějí a provádějí jej a že existují odpovídající kontroly, které zajistí, že tyto postupy jsou v praxi účinné (tj. že zjistí relevantní produkty, které představují nezanedbatelné riziko nesouladu, a toto zjištění vede k jejich vyloučení). Osvědčené postupy doporučují, aby byly pro účely doložení tohoto přezkumu zdokumentovány kroky, které byly při přezkumu provedeny, a výsledky přezkumu.

9. SMĚSNÉ PRODUKTY

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – článek 4 – Povinnosti hospodářských subjektů; článek 9 – Požadavky na informace; článek 33 – Informační systém

Hospodářské subjekty a obchodníci mohou obchodovat s relevantními produkty uvedenými v příloze I nařízení EUDR, které obsahují jiné relevantní produkty nebo relevantní komodity nebo jsou z nich částečně vyrobeny. V praxi se někdy označují jako „směsné produkty“, ačkoli tento právní termín se v nařízení EUDR nepoužívá.

Nařízení EUDR stanoví pravidla, která mají zajistit, aby relevantní komodity a relevantní produkty, které jsou obsaženy v relevantních produktech nebo z nichž jsou relevantní produkty vyrobeny, byly řádně identifikovány v průběhu náležité péče prováděné hospodářským subjektem podle článku 8. To je nezbytné k zajištění souladu všech relevantních produktů s tímto nařízením.

Hospodářské subjekty musí splnit požadavky na informace uvedené v článku 9 v rámci náležité péče o relevantní produkty, které uvádějí na trh nebo vyvážejí z trhu. Je třeba poznamenat, že článek 9 se vztahuje i na obchodníky, kteří nejsou malými a středními podniky a kteří budou „dodávat na trh“ své relevantní produkty. V některých případech může být složité určit biologické druhy, původ a geolokalizaci relevantních komodit obsažených v relevantních produktech, zejména u rekonstituovaných produktů, jako je papír, dřevovláknité a dřevotřískové desky, nebo vysoce zpracovaných produktů, jako jsou potravinové přípravky obsahující kakao, ale tyto informace jsou vyžadovány pro to, aby mohly být tyto produkty uvedeny na trh nebo vyvezeny. Další informace naleznete v příloze II těchto pokynů,

Navíc platí, že pokud hospodářský subjekt uvádí na trh Unie nebo vyváží relevantní produkty a tyto produkty obsahují jiné relevantní produkty (uvedené v příloze I nařízení EUDR) které předtím nebyly předmětem náležité péče, nebo jsou z takových produktů vyrobeny, musí hospodářský subjekt u těchto částí relevantního produktu vykonat náležitou péči. To platí jak pro hospodářské subjekty, které jsou malými a středními podniky, tak pro ty, které jimi nejsou (čl. 4 odst. 8 a 9).

a) Požadavky na informace

V rámci náležité péče podle článku 8 musí hospodářské subjekty při popisu svých relevantních produktů v souladu s požadavky na informace podle článku 9 uvést seznam relevantních komodit nebo relevantních produktů, které jejich relevantní produkty obsahují nebo které se používají k výrobě těchto produktů.

To znamená, že hospodářské subjekty musí shromažďovat informace o přítomnosti relevantních komodit v relevantních produktech, které uvádějí na trh nebo vyvážejí. Tyto informace zahrnují geolokalizaci relevantních komodit obsažených v relevantních produktech nebo použitých k výrobě relevantních produktů spolu s dalšími informacemi uvedenými v čl. 9 odst. 1. Podle článku 9 musí hospodářský subjekt za účelem splnění požadavků na informace o geolokalizaci u svých relevantních produktů uvést:

—	geolokalizaci všech pozemků, kde byly vyprodukovány relevantní komodity, které jsou v relevantních produktech obsaženy nebo které byly použity k jejich výrobě, a

—	datum nebo časové rozmezí produkce.

Pokud relevantní produkt obsahuje relevantní komodity vyprodukované na různých pozemcích nebo z nich byl vyroben, je třeba uvést geolokalizaci všech jednotlivých pozemků. U relevantních produktů, které obsahují skot nebo byly vyrobeny ze skotu, se podle čl. 2 bodu 29 požadavek na geolokalizaci vztahuje na všechny prostory nebo objekty spojené s chovem skotu, včetně místa narození, zemědělských podniků, kde byl skot chován – v případě venkovního chovu jakékoli prostředí nebo místo, kde jsou dočasně nebo trvale chována hospodářská zvířata, až do doby porážky.

Pokud dojde k odlesnění nebo znehodnocení lesů na kterémkoli z pozemků identifikovaných pro kterýkoli z relevantních produktů v rámci relevantního produktu, který je „směsným produktem“, pak tento produkt nemůže být uváděn nebo dodáván na trh ani vyvážen (čl. 9 odst. 1 písm. d)).

U relevantních produktů, které obsahují dřevo nebo byly vyrobeny ze dřeva, článek 9 navíc vyžaduje uvedení obecného názvu a úplného vědeckého názvu všech biologických druhů. U vysoce zpracovaných směsných produktů, jako jsou třískové desky, papír a tištěné knihy, může být v některých případech složité identifikovat všechny biologické druhy v rámci každé relevantní složky. Jsou-li však druhy např. dřeviny, z nichž byl produkt vyroben, různé, bude hospodářský subjekt muset poskytnout seznam všech druhů dřevin, které mohly být použity k výrobě dřevařského produktu. Tyto druhy by měly být uvedeny v souladu s mezinárodně uznávanou nomenklaturou dřeva (např. DIN EN 13556 ze dne 1. října 2003 „Obchodní názvy dřeva používaného v Evropě“).

b) Náležitá péče u směsných produktů: použití stávajících prohlášení o náležité péči

Hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nebo vyvážejí „směsné produkty“ (například nábytek vyrobený z jiných relevantních dřevařských výrobků), mohou v příslušných případech odkázat na stávající prohlášení o náležité péči. Pokud hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky, předkládají prohlášení v informačním systému (popsaného v článku 33), mohou se odvolat na prohlášení o náležité péči, která již byla v tomto informačním systému předložena, avšak pouze v případech, kdy se přesvědčily, že byla řádně provedena náležitá péče ve vztahu k produktům obsaženým v relevantních produktech nebo z nich vyrobeným v souladu s čl. 4 odst. 1 a 9.

Na informace obsažené ve stávajících prohlášeních o náležité péči lze odkazovat za účelem doplnění požadavků na informace stanovených v článku 9. Například informace o geolokalizaci komodit mohou být uvedeny v prohlášení o náležité péči ve vztahu k relevantnímu produktu obsaženému v relevantním produktu, který daný hospodářský subjekt hodlá uvést na trh nebo vyvézt, a nebude je třeba poskytovat znovu, pokud bude uveden odkaz na prohlášení o náležité péči z předchozího stupně dodavatelského řetězce. Odkaz v informačním systému lze vytvořit zadáním referenčního čísla daného prohlášení o náležité péči z předchozího stupně dodavatelského řetězce při předkládání nového prohlášení. Hospodářské subjekty a obchodníci předkládající prohlášení o náležité péči se budou moci rozhodnout, zda informace o geolokalizaci obsažené v jejich prohlášeních předložených v informačním systému budou přístupné a viditelné pro navazující hospodářské subjekty prostřednictvím prohlášení o náležité péči, na něž se odkazuje v rámci informačního systému.

Vývoj a fungování informačního systému budou celkově přizpůsobeny příslušným ustanovením o ochraně údajů. Systém bude navíc vybaven bezpečnostními prvky, které zajistí neporušenost a důvěrnost údajů obsažených v informačním systému.

Podle čl. 4 odst. 7 musí hospodářské subjekty včetně malých a středních podniků poskytnout hospodářským subjektům a obchodníkům na dalších stupních dodavatelského řetězce veškeré informace nezbytné k prokázání souladu daného produktu včetně referenčních čísel prohlášení o náležité péči. Podle ustanovení čl. 4 odst. 8 se od hospodářských subjektů, které jsou malými a středními podniky, nevyžaduje výkon náležité péče ve vztahu k relevantním produktům obsaženým v relevantních produktech nebo vyrobených z relevantních produktů, u nichž již byla vykonána náležitá péče v souladu s čl. 4 odst. 1 a u nichž již bylo předloženo prohlášení o náležité péči v souladu s článkem 33. Hospodářské subjekty, které jsou malými a středními podniky, musí sdělit příslušným orgánům na požádání referenční číslo prohlášení o náležité péči. Hospodářské subjekty, které jsou malými a středními podniky, však musí vykonávat náležitou péči a předložit prohlášení o náležité péči ve vztahu k těm částem relevantních produktů, u kterých nebyla náležitá péče dosud vykonána, nebo pro něž nebylo předloženo prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 8.

10. ÚLOHA CERTIFIKACÍ A REŽIMŮ OVĚŘOVÁNÍ TŘETÍ STRANOU PŘI POSUZOVÁNÍ A ZMÍRŇOVÁNÍ RIZIK

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – 52. bod odůvodnění; čl. 10 odst. 2 písm. n) – Posouzení rizik

Režimy certifikace a režimy ověřené třetí stranou se často používají ke splnění specifických požadavků zákazníků na relevantní komodity a relevantní produkty. To může zahrnovat normu, která popisuje postupy, jež musí být zavedeny při výrobě certifikovaných komodit, a která zahrnuje zásady, kritéria a ukazatele; požadavky na kontrolu souladu s normou a udělování certifikátů; a samostatnou certifikaci spotřebitelského řetězce, která v celém dodavatelském řetězci poskytuje záruku toho, že daný produkt obsahuje pouze certifikovaný materiál nebo materiál ověřený třetí stranou od identifikovaných a certifikovaných nebo třetí stranou ověřených výrobců (případně v některých případech určité procento takového materiálu).

Nařízení EUDR uznává, že režimy certifikace a jiné režimy ověřené třetí stranou mohou poskytnout užitečné informace o souladu s uvedeným nařízením při posuzování rizik podle článku 10 tím, že podpoří důkaz, že dané produkty jsou legální a nezpůsobují odlesňování. Podmínkou je, že tyto informace splňují příslušné požadavky stanovené v článku 9, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 2 písm. n).

Certifikace a režimy ověřené třetí stranou totiž provozuje organizace, která není účastníkem výroby ani dodavatelského řetězce ve vztahu k dané relevantní komoditě. Kromě toho se některé z těchto režimů často používají k ověření, zda jsou dodržovány určité normy nebo pravidla, ale nemusí nutně jít tak daleko, že by prováděly certifikaci samotného produktu.

Tyto pokyny jsou určeny především zúčastněným stranám, které zvažují využití certifikace nebo režimů ověřených třetí stranou, vzhledem k jejich potenciální přidané hodnotě spočívající v poskytování doplňujících informací, například o geolokačních souřadnicích, a v podpoře posuzování rizik, které provádějí hospodářské subjekty v rámci náležité péče s cílem zjistit, zda jsou relevantní produkty legální a nezpůsobují odlesňování. Nařízení EUDR neukládá povinnost: 1) hospodářským subjektům, aby takové režimy využívaly, 2) výrobcům, aby se k nim přihlašovali, ani 3) zemím produkce, aby takové režimy vyvíjely. Využívání režimů ověřování třetí stranou není zákonným požadavkem, ale dobrovolným rozhodnutím daného hospodářského subjektu.

Režimy certifikace a režimy ověřené třetí stranou mohou hrát důležitou roli při podpoře udržitelných zemědělských a lesnických postupů a odpovědného získávání zdrojů, při podpoře transparentnosti dodavatelského řetězce a při usnadňování souladu. Upozorňujeme, že systémy vlastních prohlášení, které se nespoléhají na postupy ověřování třetí stranou, nespadají do oblasti působnosti těchto pokynů a jsou ze své podstaty méně spolehlivé z důvodu nedostatečné nezávislosti a nestrannosti.

Tyto pokyny jsou určeny především zúčastněným stranám, které zvažují využití certifikace nebo režimů ověřených třetí stranou, vzhledem k jejich potenciální přidané hodnotě spočívající v poskytování doplňujících informací, například o geolokačních souřadnicích, a v podpoře posuzování rizik, které provádějí hospodářské subjekty v rámci náležité péče s cílem zjistit, zda jsou relevantní produkty legální a nezpůsobují odlesňování. Pokud se hospodářské subjekty rozhodnou tyto režimy využít, mají jim tyto pokyny pomoci posoudit, do jaké míry mohou tyto režimy podpořit splnění požadavků nařízení EUDR.

Tyto pokyny jsou důležité rovněž pro příslušné vnitrostátní orgány, neboť zdůrazňují, že ačkoli tyto režimy lze použít v postupu posuzování rizik podle článku 10, nemohou nahradit odpovědnost hospodářského subjektu, pokud jde o náležitou péči podle článku 8. To znamená, že použití těchto režimů neznamená tzv. „zelený pruh“, protože daný hospodářský subjekt je i nadále stále povinen vykonávat náležitou péči a pokud nesplní požadavky nařízení EUDR na náležitou péči, nese za to odpovědnost.

Tyto režimy jsou velmi rozmanité, pokud jde o jejich rozsah, cíle, strukturu a metody fungování. Jeden z důležitých rozdílů spočívá v tom 1) zda se spoléhají na postup ověřování třetí stranou, což je zařazuje do režimů certifikace a režimů ověřených třetí stranou na jedné straně a 2) na režimy vlastního prohlášení na straně druhé. Posledně uvedené režimy nespadají do oblasti působnosti těchto pokynů a jsou ze své podstaty méně spolehlivé, protože nejsou nezávislé a nestranné.

a) Úloha certifikací a režimů ověřování třetí stranou

Při zvažování, zda v rámci postupu posuzování rizik podle článku 10 využít informace poskytnuté režimem certifikace nebo režimem ověřeným třetí stranou jako podpůrný důkaz, že daný produkt je legální a že nezpůsobuje odlesňování, by měl hospodářský subjekt nejprve určit, zda jsou normy daného režimu v souladu s relevantními ustanoveními nařízení EUDR. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že hospodářské subjekty mohou rovněž využívat režimy ověřování třetí stranou nebo režimy certifikace pro splnění pouze některých požadavků nařízení.

Režimy certifikace a ověřování třetí stranou obecně vyžadují, aby organizace třetích stran byly schopny prokázat svou odbornou způsobilost k provádění posouzení, a to prostřednictvím procesu akreditace, který stanoví normy pro dovednosti auditorů a pro systémy, kterými se certifikační organizace musí řídit. Certifikované nebo ověřené produkty jsou obvykle označeny štítkem s názvem a typem certifikační nebo ověřující organizace a s požadavky na proces auditu. Daný režim může rovněž vyžadovat, aby partneři tyto informace uváděli ve formálních dokladech doprovázejících danou zásilku. Tyto organizace mohou obvykle poskytnout informace o rozsahu certifikace a o způsobu, kterým byla uplatněna v zemi produkce relevantních produktů včetně podrobností o povaze a četnosti auditů na místě.

Režimy certifikace a ověřování třetí stranou lze posuzovat podle tří hlavních prvků: 1) „příslušné normy“, tj. provozní požadavky, rozsah, postupy, politiky pro společnosti, které tyto režimy dodržují, 2) „provádění podle režimů“, tj. rozsah, v jakém jsou tyto normy prováděny, včetně zavedení nezbytných opatření k zajištění souladu i prostřednictvím auditů, a 3) „prvky řízení“ / posouzení důvěryhodnosti těchto režimů, jako je například transparentnost, procesy zajišťování, dohled atd. Hospodářský subjekt by měl tyto informace pravidelně přehodnocovat, zejména s ohledem na požadavky nařízení EUDR.

Pokud jde o požadavky nařízení EUDR, pokud jsou relevantní pro informace poskytované režimem certifikace nebo ověřování třetí stranou, měly by hospodářské subjekty například v rámci 1) „relevantních norem“ prověřit následující aspekty režimů certifikace nebo ověřování třetí stranou:

—	platnost, pravost a zařazení do rozsahu certifikace nebo ověřování třetí stranou, pokud jde o spojení certifikátu s relevantní komoditou nebo relevantním produktem,

—	začlenění a dodržování relevantních právních požadavků, jako je sladění s definicí „nezpůsobující odlesňování“ a rozhodný den 31. prosince 2020, jak je stanoveno v článcích 2 a 3 nařízení EUDR,

—	posouzení rizika nesouladu s požadavky na zákonnost a na to, aby relevantní produkt nezpůsoboval odlesňování,

—	zpětná sledovatelnost relevantních produktů až k danému pozemku, a to i prostřednictvím geolokalizace,

—

možnost mísit materiál známého a neznámého původu v rámci modelu spotřebitelského řetězce (což je podle nařízení EUDR nepřípustné) (15). Relevantní produkt s certifikací spotřebitelského řetězce může rovněž obsahovat směs certifikovaného a necertifikovaného materiálu z různých zdrojů, u něhož je třeba získat informace o tom, zda byly provedeny kontroly necertifikované části a zda tyto kontroly poskytují odpovídající důkaz o souladu s požadavky nařízení EUDR. Pro tento relevantní produkt proto musí být proveden postup náležité péče v plném rozsahu.

—	možnost použít hmotnostní bilanci v případech, kdy jsou vyhovující produkty smíseny s produkty neznámého původu (což je podle nařízení EUDR nepřípustné) (16),

—	schopnost systému poskytnout požadované informace spolu s důkazy, které jsou „přiměřeně přesvědčivé a ověřitelné“, jak je stanoveno v článku 9.

Zadruhé, v bodě 2) „provádění prostřednictvím režimů“ by hospodářské subjekty měly zvážit:

—	přístupnost informací týkajících se řízení daného režimu, zapojení zúčastněných stran do tohoto režimu a shrnutí auditů,

—	bezplatnou a veřejně přístupnou databázi o držitelích certifikace, jejich rozsahu působnosti, dále pak doby platnosti, datu pozastavení nebo ukončení statusu certifikace a souvisejících zprávách o auditu,

—	transparentní pravidelné, namátkové a nezávislé kontroly (a to i prostřednictvím auditů) souladu režimu certifikace nebo ověřování třetí stranou s vlastními normami, pravidly a postupy,

—	kontrolu množství a původu certifikovaných materiálů v celém dodavatelském řetězci, včetně použití například anatomické, chemické analýzy nebo analýzy DNA k ověření informací o produktu nebo zpětné sledovatelnosti dodavatelského řetězce,

—	účinné kontroly pro ověřování objemů v dodavatelských řetězcích (17),

—	používání podobných razítek/nároků vztahujících se k různým typům režimů,

—	existující podložené zprávy o možných nedostatcích nebo problémech relevantního režimu certifikace nebo režimu ověřeného třetí stranou v zemích, z nichž relevantní komodity nebo produkty pocházejí,

—	existující podložené zprávy týkající se daného výrobce nebo obchodníka, který používá daný režim certifikace nebo režim ověřený třetí stranou.

V bodě 3) „o řízení režimů“ by hospodářské subjekty měly zvážit následující prvky:

—	potenciální střety zájmů,

—	rozsah a zjištění kontrol týkající se podvodů a korupce,

—	soulad režimu certifikace nebo ověřování třetí stranou s mezinárodními nebo evropskými normami (např. relevantními pokyny ISO Guide),

—	důsledky a sankce v případě porušení a nápravná opatření, a to i ve smyslu pozastavení certifikace do doby, než budou přijata nápravná opatření, s přihlédnutím k rychlosti postupu při odebírání a obnovování oprávnění k vydávání certifikace produktů,

—	začlenění ustanovení o zapojení zúčastněných stran, což umožní a podpoří rovněž zapojení drobných zemědělců (pokud je to relevantní) do daného režimu.

—

informace o nezávislosti organizací třetích stran, které poskytují relevantní certifikační nebo ověřovací služby jako akreditované organizace. Na ujištění nebo prohlášení daného režimu, auditorů přidružených k tomuto režimu nebo externích auditorů, najatých za účelem provedení ověřovacích postupů daného režimu, by se nemělo spoléhat izolovaně nebo je považovat za rozhodující. Měly by být zohledněny názory dalších relevantních zúčastněných stran, včetně účastníků režimu, odborových organizací, sdružení pracovníků a drobných zemědělců, občanské společnosti a nevládních organizací a organizací třetích stran provádějících audit a ujištění, pokud jsou přiměřeně dostupné.

b) Souvislosti

Režimy certifikace a režimy ověřené třetí stranou jsou buď veřejné, nebo soukromé v závislosti na modelu jejich řízení bez ohledu na to, zda jsou řízeny vládou či nikoliv. Mohou být povinné nebo dobrovolné v závislosti na tom, zda jsou právně závazné. Soukromé režimy jsou využívány hospodářskými subjekty dobrovolně, zatímco veřejné režimy jsou často (i když ne nutně) povinné a zavedly je země, z nichž produkty pocházejí. Cílem veřejných i soukromých režimů certifikace a ověřování třetí stranou je uznávat dobré environmentální standardy prostřednictvím certifikace, a proto mnohé z nich významně přispěly ke zvýšení udržitelnosti zemědělské produkce na celém světě.

Posouzení dopadů prováděné před přijetím nařízení EUDR nicméně na základě dalších relevantních studií zjistilo rovněž řadu obav týkajících se těchto režimů, včetně toho, že mají zavedenu různou úroveň transparentnosti a různá pravidla, postupy a systémy zajištění kvality, jakož i v souvislosti s monitorováním, zveřejňováním a prosazováním. V průběhu let jejich fungování se také objevily obavy ohledně účinnosti a integrity systémů spotřebitelského řetězce a jejich náchylnosti k podvodům. Slabinou některých soukromých režimů je navíc i nedostatek nezávislých auditů. K podobným zjištěním dospěla i zvláštní studie týkající se režimů certifikace a ověřování v odvětví lesnictví a dřevařských produktů, kterou si nechala vypracovat Komise, a poukázala na nedostatečnou transparentnost a riziko částečných nebo dokonce zavádějících informací (18).

Režimy povinného veřejného ověřování se závaznými opatřeními mohou zahrnovat vysoké standardy, a to jak z hlediska pokrytí, tak z hlediska provádění. Je nezbytné, aby se vztahovaly na všechny hospodářské subjekty v dané zemi (včetně uvádění na trh i vývozu), aby se předešlo mezerám a únikům, které mohou být způsobeny přítomností hospodářských subjektů, na něž se daný režim nevztahuje. Mohou také zajistit lepší integraci drobných zemědělců tím, že poskytnou potřebnou podporu k překonání problému nákladů, které jsou často vnímány jako značné, protože úspory z rozsahu při získávání certifikace znevýhodňují malé a střední podniky oproti větším hospodářským subjektům a obchodníkům.

Pokud jde o spolehlivost a relevanci soukromých i veřejných režimů, měly by být všechny použitelné prvky jejich norem v souladu s nařízením EUDR (buď na stejné, nebo vyšší úrovni), zejména pokud jde o definici nezpůsobování odlesňování, požadavky na geolokalizaci a transparentnost a zákonnost produkce.

V této souvislosti je důležité poznamenat, že ne všechny režimy zahrnují normy a hodnocení týkající se zákonnosti produkce relevantní komodity, a proto může být nezbytné ověřit, jaké požadavky na zákonnost jsou v těchto režimech zahrnuty, a to jak z hlediska právních předpisů, které pokrývají, tak z hlediska kritérií nebo ukazatelů, na nichž je založeno posouzení souladu. Režimy se mohou lišit například v definicích toho, co se v zemi produkce považuje za relevantní „právní předpis“ nebo „legální“, nebo v oblasti ukazatelů, které je třeba při posuzování rizik nezákonnosti zohlednit.

Dalšími prvky, které mají vliv na provádění, prosazování a důvěryhodnost jakéhokoli relevantního režimu, je interní rozhodování a řízení včetně přímé účasti účastníků dodavatelského řetězce, kteří usilují o certifikaci a jsou jejími držiteli nebo získávají a používají certifikované produkty k uspokojení požadavků zákazníků.

Pro další usnadnění obchodu a dodržování nařízení EUDR bude zřízena databáze praktických postupů, kterou budou moci využívat hospodářské subjekty při provádění náležité péče ve vztahu k uvádění a dodávání produktů na trh EU a příslušné orgány při provádění relevantních kontrol.

Další relevantní prvky všech forem certifikace a ověřování třetí stranou naleznete v posouzení dopadů vypracovaném Komisí (19), v pokynech EU k osvědčeným postupům pro dobrovolné systémy certifikace zemědělských produktů a potravin (20) a v závěrech studie Komise o režimech certifikace a ověřování v odvětví lesnictví a pro dřevařské výrobky (21).

11. ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽITÍ

1. Úvod

Ustanovení čl. 3 písm. a) nařízení EUDR zakazuje uvádět a dodávat na trh Unie nebo z něj vyvážet relevantní komodity a relevantní produkty, neplatí-li o nich, že nezpůsobují odlesňování. Ustanovení čl. 2 bodu 13 písm. a) definuje výraz „nezpůsobující odlesňování“ jako skutečnost, že relevantní produkty obsahují relevantní komodity vyprodukované na půdě, na níž po 31. prosinci 2020 nedošlo k odlesňování, byly těmito komoditami krmeny nebo byly vyrobeny za jejich použití (22). Podle čl. 2 bodu 3 se „odlesňováním“ rozumí přeměna lesa na plochy k zemědělskému využití, ať již je způsobena člověkem, či nikoli.

36. bod odůvodnění nařízení EUDR vysvětluje, že by Komise měla vypracovat pokyny vyjasňující výklad této definice, zejména pokud jde o přeměnu lesa na nelesní půdu, jejímž účelem není zemědělské využití. Na tyto pokyny odkazuje také 31. bod odůvodnění nařízení o obnově přírody (23).

Hlavní cíle této kapitoly jsou proto následující:

—	vyjasnit definici lesa, měření technických parametrů používaných pro definici „lesa“ podle nařízení EUDR z hlediska plochy, průměrné výšky a korunového zápoje, zejména v případech, kdy stromy hraničí se zemědělskými plochami nebo se s nimi překrývají (oddíl 3),

—

vyjasnit význam pojmů „zemědělské plochy vyňaté z produkce“ a „zemědělské plantáže“ uvedených v čl. 2 bodem 5 nařízení EUDR, zejména podmínky, za kterých zemědělské plochy, které byly např. vyňaty z produkce, leží ladem nebo jsou využívány pro některé školky, zůstávají pro účely článku 2 „zemědělsky využívány“ bez ohledu na vlastnosti půdy, aby byly vyjasněny podmínky pro přeměnu lesa na zemědělskou plochu (oddíly 3 a 4),

—	poskytnout pokyny k okolnostem, za kterých by se i přes zjištěný stromový kryt po 31. prosinci 2020 (rozhodný den stanovený v čl. 2 bodě 13 nařízení EUDR) měla plocha považovat za „zemědělsky využívanou“ (oddíl 4),

—

vyjasnit situace, kdy by plocha spadající pod definici „lesa“ neměla být považována za plochu přeměněnou na „zemědělské využití“, ale na jiné využití půdy, zejména:

—	k jinému využití půdy s cílem zabránit, minimalizovat, zmírnit nebo zvrátit nepříznivý dopad zavlečení a šíření invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost nebo

—	na polopřírodních stanovištích, která jsou extenzivně obhospodařována (např. ochrannou pastvou), jak to vyžaduje plán ochrany nebo obnovy, který plní závazky vyplývající z mezinárodních úmluv o ochraně a obnově přírody a biologické rozmanitosti, nebo

—	pro prevenci lesních požárů nebo pro využití obnovitelných zdrojů energie (oddíly 2 a 4.a),

—	poskytnout výklad pojmu „zemědělské využití“ podle nařízení EUDR s přihlédnutím k definicím stanoveným v platných právních předpisech EU a vysvětlivkám, které jsou dohodnuty na mezinárodní úrovni (oddíly 4, 4.c a 4.d),

—	vyjasnit kombinované a synergické využití ploch se stromovým krytem, které spadají pod definice v nařízení EUDR, jako jsou agrolesnické, agrisilvikulturní, silvopastorální a agrosilvopastorální systémy (oddíl 4.d),

—	objasnit různé typy využití půdy v téže oblasti a využití katastrálních map a katastrů nemovitostí (oddíl 5).

2. Objasnění přeměny lesa na pozemek, jehož účelem není zemědělské využití

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – 36. bod odůvodnění, čl. 2 body 3, 5 a 13 – Definice, čl. 3 písm. a) – Zákaz

Podle čl. 2 bodu 3 nařízení EUDR se „odlesňováním“ rozumí přeměna lesa na plochy k zemědělskému využití a mělo by se jím rozumět změna využití půdy z „lesa“ dle definice uvedené v čl. 2 bodě 4 nařízení EUDR (podrobně rozebráno v oddíle 3), na „zemědělské využití“ dle definice uvedené v čl. 2 bodě 5 nařízení EUDR (podrobně rozebráno v oddílech 4, 4.c a 4.d). V tomto ohledu je rozsah přeměny na plochy k zemědělskému využití irelevantní a taková přeměna způsobuje, že komodita spadající do této oblasti působnosti vyprodukovaná na takové půdě je nevyhovující, pokud k odlesnění došlo po 31. prosinci 2020.

Klasifikace oblasti jako „odlesněné“ je založena na objektivním kritériu, zda byl les přeměněn pro konkrétní využití a účel, které je nezávislé na právně registrovaném využití a zeměpisných hranicích daného pozemku nebo na otázce, kdo nebo co je původcem odlesnění.

Přeměna lesa na jiné využití půdy, které nespadá pod definici „zemědělského využití“, pro účely tohoto nařízení znamená, že tato přeměna nespadá pod definici „odlesňování“ (viz podrobné informace o „zemědělském využití“ v oddíle 4). To zahrnuje přeměnu lesů na plochy městské infrastruktury, jako jsou elektrická vedení, silnice, města a sídliště, na nezemědělské průmyslové areály nebo za účelem využití obnovitelných zdrojů energie.

Přeměna lesní půdy rovněž nespadá pod definici „odlesňování“ podle nařízení EUDR, pokud primárním účelem této přeměny a následného využití půdy není zemědělské využití, ale např. využití pro obnovitelné zdroje energie, průmyslové využití, obnova biologické rozmanitosti, prevence lesních požárů, dobré životní podmínky zvířat v extrémních klimatických podmínkách nebo regulace invazních nepůvodních druhů. Vedlejší zemědělské činnosti mohou probíhat, pokud jsou nezbytné pro podporu hlavního účelu přeměny a využití půdy po přeměně (viz oddíl 4.a) nebo pokud daná zemědělská činnost nemění převažující využití lesa (viz oddíl 4.b).

Odpovědnost za prosazování těchto ustanovení nesou členské státy. Při uplatňování těchto pokynů na jednotlivé případy by členské státy měly zajistit, aby byly řádně zohledněny specifické okolnosti každého případu. V případech, kdy jsou dané činnosti vzhledem ke všem okolnostem zanedbatelné, by měla být dodržena zásada proporcionality.

3. Definice „lesa“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 4 – Definice

Podle čl. 2 bod 4 nařízení EUDR se oblast považuje za „les“, pokud jsou splněny následující charakteristiky:

—	Půda o rozloze více než 0,5 hektaru – to znamená, že plocha porostlá stromy definovaná pomocí obvodu korunového zápoje dosahuje 0,5 hektaru nebo více.

—	Stromy vyšší než 5 metrů – to znamená, že vrcholy stromů dosahují průměrné výšky 5 metrů nebo více.

—	Korunový zápoj větší než 10 % – to znamená, že poměr korunového zápoje tvořícího porost stromů k ploše, kterou tento porost stromů zaujímá, je větší než 10 %.

—

Stromy schopné dosáhnout těchto prahových hodnot in situ – to znamená plochy s mladými stromy, které ještě nedosáhly 10% korunového zápoje a výšky stromů 5 metrů, ale očekává se, že těchto hodnot dosáhnou. To zahrnuje zejména plochy, které jsou dočasně bez porostu v důsledku holosečí v rámci lesního hospodaření nebo přírodních katastrof a u nichž se předpokládá, že budou obnoveny.

—	S výjimkou půdy, která slouží převážně k zemědělskému či městskému využití – to znamená, že les je určen jak přítomností stromů, tak absencí jiného převažujícího využití půdy (viz níže a také oddíl 4).

Rozloha půdy, průměrná výška a charakteristiky korunového zápoje musí být přítomny nebo musí být schopny dosáhnout těchto prahových hodnot in situ současně.

V kontextu nařízení EUDR by se „ městské využití půdy “ mělo považovat za převažující například v případě parků a zahrad v městských oblastech, bez ohledu na dosažení prahových hodnot definice lesa. Další informace o převažujícím „ zemědělském využití “ viz oddíl 4.

Za předpokladu, že jsou splněny charakteristiky uvedené v této definici, zahrnuje oblast „lesa“ mimo jiné:

—	plochy obklopené lesem nebo s ním úzce spojené, které slouží lesnímu hospodářství, jako jsou lesní cesty, protipožární pruhy a jiné malé volné plochy, pokud nejsou zřízeny na pozemku ve vlastnictví soukromé osoby,

—	půda opuštěná zpravidla po dobu delší než 10 let s obnovou stromů, které dosáhly kritérií „lesa“ (viz v souvislosti s „půdou vyňatou z produkce a půdou dočasně ponechanou ladem“ v oddíle 4),

—	mangrovové porosty v přílivových zónách bez ohledu na to, zda je tato oblast klasifikována jako půda či nikoli,

—	lesní školky lesních dřevin pěstovaných na lesní ploše pro vlastní potřebu vlastníků lesa,

—	plochy mimo zákonem vymezené lesní pozemky, které splňují kritéria definice „lesa“.

Definice „lesa“ nezahrnuje porosty stromů v systémech zemědělské produkce. Další informace naleznete v oddílech 4.c a 4.d.

4. Definice „zemědělského využití“ a výjimky

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 5 – Definice

Podle čl. 2 bodu 5 nařízení EUDR se za „zemědělsky využívanou“ plochu považuje plocha, která je využívána pro účely zemědělství.

a) Objasnění účelu zemědělství

Podle čl. 2 bodu 5 se půda využívá pro účely zemědělství (mimo jiné) v následujících případech:

—	zemědělské plantáže definované v čl. 2 bodě 6 nařízení EUDR, Podrobnější pokyny k „zemědělským plantážím“ viz oddíl 4.c.

—	zemědělské plochy vyňaté z produkce – zemědělské plochy vyňaté z produkce by měly být zvažovány v kombinaci s „půdou dočasně ponechanou ladem“, jak je uvedeno níže v tomto oddíle,

—	chov hospodářských zvířat – zahrnuje plochy dočasných nebo trvalých pastvin a hospodářských budov pro chov a ustájení zvířat.

Je třeba poznamenat, že kategorie „zemědělská plantáž“, „zemědělská plocha vyňatá z produkce“ a plocha „k chovu hospodářských zvířat“ jsou pouze neúplným výčtem příkladů „zemědělského využití“.

Pro účely tohoto nařízení se půdou využívanou pro účely zemědělství rozumí následující kategorie využití půdy:

—	Půda s dočasnými plodinami, což znamená veškerou půdu využívanou pro plodiny s obvykle kratším než jednoletým vegetačním cyklem, včetně víceletých dočasných plodin.

—	Půda s dočasnými loukami a pastvinami, což znamená půdu osázenou zelenými pícninami nebo travinami určenými k sečení nebo pastvě po dobu kratší než pět let po sobě.

—

Půda vyňatá z produkce nebo půda dočasně ponechaná ladem, což znamená zemědělskou půdu ponechanou v dlouhodobém klidu před opětovným obděláváním, pasteveckým využitím nebo využitím pro jiné zemědělské činnosti. Může tomu tak být v rámci systému střídání plodin v zemědělských podnicích, případně z oprávněných důvodů či výjimečných okolností, jako jsou škody způsobené povodněmi, nedostatek vody, nedostupnost vstupů včetně ekonomických, sociálních (nemoc, problémy s dědictvím) nebo právních důvodů (soudní spory atd.). Pozn.: Mělo by se mít za to, že půda vyňatá z produkce nebo ponechaná ladem je i nadále „zemědělsky využívanou“ půdou zpravidla po dobu [deseti] let. Danou plochu však lze považovat za „zemědělsky využívanou“ i déle, pokud se prokáže, že zemědělská činnost nemohla být obnovena z některého z výše uvedených důvodů. Uvedený důvod se musí vztahovat na celé období, kdy byla půda vyňata z produkce nebo dočasně ponechána ladem. Pokud je tento důvod prokázán, měla by tato půda být považována za nepřetržitě zemědělsky využívanou, pokud není podle vnitrostátních právních předpisů oficiálně označena jako les.

—

Půda osázená trvalými kulturami, což znamená půdu osázenou dlouhodobými plodinami, které se nemusí znovu vysazovat po dobu několika let, obvykle pěti let nebo déle. Půda osázená trvalými kulturami zahrnuje také půdu využívanou k pěstování trvalých kultur pod ochranným krytem, která je popsána v oddíle 4.b.

—	Půda osázená trvalými loukami a pastvinami, což znamená půdu využívanou více než pět let po sobě k pastvě zvířat nebo k pěstování pícnin, ať už obděláváním nebo přirozenou cestou.

—	Pozemky pod zemědělskými budovami a hospodářskými dvory, což jsou plochy, které zabírají provozní zemědělské budovy (hangáry, stodoly, sklepy, sila), budovy pro živočišnou výrobu (stáje, kravíny, ovčíny, drůbežárny) a hospodářské dvory.

—

Pokud lze na základě dostatečně průkazných důkazů prokázat, že i) pozemek byl před 31. prosincem 2020 „zemědělsky využíván“, jak je popsáno výše, a ii) pokud se producent rozhodl před tímto datem nebo po tomto datu vysadit rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích nebo pozemek dočasně zalesnit a tento pozemek nespadá do působnosti lesního hospodářského plánu nebo právních předpisů, které vyžadují hospodaření v lesích nebo ochranu lesa na tomto pozemku, má se za to, že takový pozemek zůstává pro účely nařízení EUDR předmětem zemědělského využití a producent na něm může pokračovat v zemědělské činnosti.

—	Výše uvedené kategorie využití zemědělské půdy mohou zahrnovat i plochy zaujímané krajinnými prvky, které jsou podporovány z důvodů biologické rozmanitosti nebo ochrany životního prostředí.

Obnova, regulace invazních druhů, prevence lesních požárů, dobré životní podmínky zvířat, zavádění obnovitelných zdrojů energie

Půda, která byla přeměněna pro jeden nebo více níže uvedených hlavních účelů, by neměla být považována za přeměněnou na zemědělské využití, pokud byla daná přeměna provedena za účelem:

—	zabránit nepříznivému dopadu zavlečení a šíření invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost, či tento dopad minimalizovat, zmírnit nebo zvrátit, pokud je to omezeno na nezbytně nutnou míru a je to podloženo plány prevence, plány řízení nebo úředními pověřeními, nebo

—	předcházet lesním požárům nebo minimalizovat a zmírňovat riziko jejich vzniku, pokud je to omezeno na nezbytně nutnou míru a je to podloženo plány požární prevence, lesními hospodářskými plány nebo úředními pověřeními, nebo

—

zajistit soulad s právními předpisy o dobrých životních podmínkách zvířat v případech, kdy je nezbytná výstavba staveb (trvalých i netrvalých) pro ustájení zvířat pro zajištění jejich dobrých životních podmínek a je omezena na minimální plochu nezbytnou pro výstavbu a kdy tato činnost nemá vliv na zařazení okolních ploch do kategorie lesa, nebo

—

zajistit obnovu a následné řízení ochrany ekosystémů s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti (jako jsou například určité typy vřesovišť, mokřadů nebo pastvin), pokud to vyžaduje plán ochrany nebo obnovy (například plán péče o chráněné území nebo národní či regionální plán obnovy přírody), kterým se provádějí závazky vyplývající z globálních mnohostranných dohod o ochraně a obnově přírody a biologické rozmanitosti, jako je například Úmluva o biologické rozmanitosti a celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, nebo

—	zavádět obnovitelné zdroje energie (např. zřizováním větrných elektráren, fotovoltaických elektráren),

a to i v případě, že mohou probíhat vedlejší zemědělské činnosti, pokud jsou nezbytné pro podporu hlavního účelu přeměny a využití půdy po přeměně.

b) Objasnění převážného využívání půdy

Podle čl. 2 bodu 4 platí, že pokud je převažujícím využitím půdy zemědělství, nespadá tato půda pod definici „lesa“.

V kontextu nařízení EUDR by pro účely vyloučení uvedených v definici „lesa“ v čl. 2 bodě 4 mělo být „ zemědělské využití “ považováno za převažující v následujícím demonstrativním seznamu případů:

—	Sezónní (např. letní pastva) nebo dočasná silvopastorální pastva na plochách porostlých stromy, které nespadají do kategorie původních lesů (např. na polopřírodních pastvinách nebo na přírodních pastvinách s měnícím se stromovým krytem).

—	Pokud jsou silvopastorální nebo agrisilvikulturní postupy omezeny na určité období v roce v důsledku klimatických podmínek (např. dočasná sněhová pokrývka), lze je považovat za převažující využití.

—	Zakládání ochranných skupin stromů pro různé účely ochrany životního prostředí nebo biologické rozmanitosti na převážně zemědělsky využívaných plochách (např. pastviny), a to i v případě, že daná plocha dosahuje prahových hodnot definice „lesa“.

Tyto případy se liší od vedlejších zemědělských činností v souvislosti s přeměnou za účelem obnovy nebo regulace invazních nepůvodních druhů, které nespadají pod „zemědělské využití“, viz výše.

„Zemědělské využití“ pro účely nařízení EUDR by naproti tomu nemělo být považováno za převažující např. v případě malovýroby vedlejších produktů (např. kávy) a příležitostné extenzivní nebo občasné pastvy v malém měřítku v lesích, pokud tato produkce a související činnosti nemají škodlivý vliv na stanoviště lesa.

c) Definice „zemědělské plantáže“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – čl. 2 bod 6 – Definice

„Zemědělské plantáže“ jsou součástí definice „zemědělského využití“ uvedené v čl. 2 bodě 5 nařízení EUDR.

Definice „zemědělské plantáže“ uvedená v čl. 2 bodě 6 nařízení EUDR odkazuje za prvé na „půdu s porosty stromů v rámci systémů zemědělské produkce, jako jsou plantáže ovocných stromů, plantáže palmy olejné, olivové sady“, což odkazuje na ornou půdu včetně trvalých kultur, jak je popsáno v oddíle 4.

Za druhé tato definice odkazuje na „agrolesnické systémy, kde se plodiny pěstují pod stromovým krytem“, což je vysvětleno v oddíle 4.d a musí to být vykládáno společně s výjimkou, kdy se převažující využití půdy nemění. V čl. 2 bodě 6 nařízení EUDR se dále upřesňuje, že pojem „zemědělská plantáž“ zahrnuje všechny plantáže relevantních komodit vyjma dřeva, a proto tyto plantáže spadají pod definici „zemědělského využití“.

A konečně pak čl. 2 bod 6 nařízení EUDR stanoví, že zemědělské plantáže jsou vyloučeny z definice „lesa“. To znamená, že plochy, které splňují kritéria zemědělské plantáže, nespadají pod definici lesa, a to ani v případě, že zahrnují stromy, jako je kaučukovník nebo palma olejná.

d) Objasnění pojmu „agrolesnický systém“

Příslušné právní předpisy: nařízení EUDR – 37. bod odůvodnění a čl. 2 bod 6 – Definice

Podle dokumentů FAO (24) je „agrolesnictví“ souhrnný název pro systémy a technologie využívání půdy, kdy jsou na téže správní jednotce pozemku záměrně pěstovány víceleté dřeviny (stromy, keře, palmy, bambusy atd.) zároveň s plodinami a/nebo s chovem živočichů, a to v určitém prostorovém uspořádání nebo časové posloupnosti. V agrolesnických systémech dochází k ekologickým i ekonomickým interakcím mezi jednotlivými složkami. Existují dva základní agrolesnické systémy: simultánní a sekvenční. V simultánních systémech rostou stromy a plodiny, případně jsou pěstována zvířata společně na stejném pozemku, zatímco v sekvenčních systémech jsou plodiny a stromy střídavě vysazovány na většině stejného prostoru, čímž se minimalizuje jejich konkurence.

Agrolesnictví může označovat také specifické lesnické postupy, které doplňují zemědělské činnosti, například zlepšováním úrodnosti půdy, snižováním eroze půdy, zlepšováním řízení povodí nebo poskytováním stínu a potravy hospodářským zvířatům (25).

V 37. bodě odůvodnění se připomíná, že definice FAO nepovažují agrolesnické systémy za lesy, ale za zemědělské využití, a že zahrnují různé situace, například situace, kdy jsou plodiny pěstovány pod stromovým zápojem, jakož i agrisilvikulturní, silvopastorální a agrosilvopastorální systémy.

Jelikož definice „lesa“ v čl. 2 bodě 4 nařízení EUDR vylučuje pozemky, které představují převážně „zemědělské využití“, lze z toho dovodit, že pokud je pozemek převážně využíván v rámci „agrolesnických systémů“ pro účely uvedené v 37. bodě odůvodnění, nelze jej považovat za „les“. V tomto případě a pro účely uvedeného nařízení je třeba mít za to, že tato půda představuje „zemědělské využití“. Pokud jde o vedlejší zemědělské činnosti včetně agrolesnických činností v rámci obnovy, viz oddíl 2.

5. Objasnění využití půdy v případě více typů využití půdy v téže oblasti a využití katastrů nemovitostí a katastrálních map

V případě, že pozemek obsahuje jak plochu spadající pod definici „lesa“, tak plochu, kterou lze označit jako „zemědělské využití“, je třeba tyto dvě plochy posuzovat odděleně. Plocha, která splňuje kritéria definice „lesa“, spadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení, zatímco plocha, která splňuje kritéria „zemědělského využití“, do oblasti působnosti nařízení z hlediska přeměny nespadá.

Není podstatné, zda je část pozemku využívaná pro zemědělství větší než část pozemku, která je podle definice považována za les. To například znamená, že pokud se na desetihektarovém pozemku nachází oblast o rozloze 2 hektarů, kterou lze podle objektivních kritérií považovat za lesní plochu, a 8 hektarů je obděláváno v rámci zemědělského využití, pak jsou tyto 2 hektary lesa klasifikovány jako les bez ohledu na to, že tvoří pouze 20 % celkové rozlohy daného pozemku.

Při posuzování, zda určitý pozemek představuje les, by měly mít skutečné vlastnosti lesa přednost před označením v katastrech nemovitostí a katastrálních mapách. Pro prokázání zemědělského využití v minulosti mohou jako další prvky, které doplňují satelitní data, sloužit katastry nemovitostí a katastrální mapy. Dále mohou být lesní hospodářské plány a registry vymezených lesních oblastí užitečné při určování, zda se jedná o les bez současného stromového krytu, zejména v případě, že se jedná o oblast dočasně nezalesněnou bez stromového krytu v důsledku obhospodařování lesů, přírodní katastrofy nebo prvních let zalesňování. Observatoř EU (26), kterou poskytuje Komise, je volně použitelný nástroj pro všechny zúčastněné strany, který umožňuje určit celosvětový lesní porost v roce 2020. Tato observatoř však není jediným možným nástrojem, není povinná a nemá žádnou právní hodnotu. Veřejné i soukromé zúčastněné strany mohou pro účely náležité péče nebo prověrky použít jakékoli mapy, které považují za vhodné.

(1) Žádné ustanovení těchto pokynů nenahrazuje přímý odkaz na popsané nástroje a Komise nenese žádnou odpovědnost za případné ztráty nebo škody způsobené chybami nebo prohlášeními v pokynech uvedenými. Konečné rozhodnutí o výkladu nařízení může vydat pouze Evropský soudní dvůr.

(2) Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 206, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2023/1115/oj.

(3) Další podrobnosti týkající se provádění naleznete také v často kladených otázkách, které jsou k dispozici zde: Provádění nařízení o odlesňování – Evropská komise (europa.eu).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(5) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1).

(6) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2010/995/oj.

(7) Všimněte si, že pokud nebyla přidělena žádná konkrétní úroveň rizika, považují se země za standardně rizikové.

(8) Zákony týkající se nezákonnosti, odlesňování a znehodnocování lesů.

(9) Podle čl. 29 odst. 2 předloží Komise prostřednictvím prováděcích aktů seznam zemí nebo jejich částí, které jsou zařazeny do kategorií „nízké riziko“ nebo „vysoké riziko“.

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. června 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859, (Úř. věst. L, 2024/1760, 5.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1760/oj).

(11) Podle čl. 29 odst. 2 předloží Komise prostřednictvím prováděcích aktů seznam zemí nebo jejich částí, které jsou zařazeny do kategorií „nízké riziko“ nebo „vysoké riziko“.

(12) Ohledně použití těchto indexů viz také kapitola 4 oznámení Komise ze dne 12. února 2016, C(2016) 755 final (Pokyny k nařízení EU o dřevě).

(13) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).

(14) Vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře Evropské unie (Úř. věst. C 119, 29.3.2019, s. 1).

(15) Některé systémy umožňují certifikaci, pokud určité procento relevantního produktu, obvykle uvedené na etiketě, splňuje v plném rozsahu certifikační normu. V takových případech je důležité, aby hospodářský subjekt získal informace o tom, zda byly provedeny kontroly necertifikované části a zda poskytují odpovídající důkazy o souladu s geolokalizací a absencí odlesňování i pro necertifikovanou část.

(16) Některé systémy umožňují certifikaci, pokud jsou používány řetězce dohledu založené na systému hmotnostní bilance. Takové smíšené produkty však nejsou v souladu s nařízením EUDR. V rámci nařízení EUDR jsou povoleny pouze produkty, které jsou plně v souladu s výše uvedenými prvky, s výjimkou smíšených produktů založených na určitých procentech nebo řetězců dohledu založených na systému hmotnostní bilance.

(17) Certifikaci spotřebitelského řetězce lze použít jako důkaz, že do dodavatelského řetězce nevstoupí žádná neznámá nebo nepovolená komodita. Obecným cílem tohoto postupu je zajistit, aby do dodavatelského řetězce v „kritických kontrolních bodech“ vstoupily pouze povolené komodity a aby produkt mohl být vysledován ke svému předchozímu držiteli (který musí rovněž mít certifikaci spotřebitelského řetězce) a nikoli až do svého místa původu. Produkt s certifikací spotřebitelského řetězce může obsahovat směs certifikovaných a jiných povolených materiálů z rozmanitých zdrojů. Při použití certifikace spotřebitelského řetězce by měl hospodářský subjekt zajistit, aby všechny materiály splňovaly požadavky nařízení EUDR a aby byly prováděny kontroly dostačující k vyloučení nevyhovujícího materiálu.

(18) Zpráva Evropské komise: Study on Certification and Verification Schemes in the Forest Sector and for Wood-based Products, Úřad pro publikace EU, 2021.

(19) Evropská komise, SWD(2021) 326 final.

(20) Úř. věst. C 341, 16.12.2010, s. 5.

(21) Zpráva Evropské komise: Study on Certification and Verification Schemes in the Forest Sector and for Wood-based Products, Úřad pro publikace EU, 2021.

(22) Další část definice výrazu „nezpůsobující odlesňování“ v čl. 2 bodě 13 písm. b), která stanoví, že relevantní produkty, které obsahují dřevo nebo byly vyrobeny za použití dřeva, které bylo vytěženo v lese, aniž by to vedlo ke znehodnocování lesů, nespadá do oblasti působnosti této kapitoly, která se zabývá konkrétně definicí zemědělského využití.

(23) Úř. věst. L, 2024/1991, 29.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1991/oj.

(24) FAO 2003. Multilingual Thesaurus on Land Tenure (Vícejazyčný tezaurus vlastnických vztahů k půdě). Kapitola 7. Půda v kontextu zemědělství, pastevectví a lesnictví.

(25) Světový program FAO pro agrocenzus 2020, svazek 1, s. 120, body 8.12.12 a 8.12.13.

(26) https://forest-observatory.ec.europa.eu/forest/gfc2020.

PŘÍLOHA I

JAK SE V PRAXI UPLATŇUJÍ VÝKLADY POJMŮ „UVEDENÍ NA TRH“, „DODÁNÍ NA TRH“ A „VÝVOZ“?

Následující scénáře popisují situace, v nichž je fyzická nebo právnická osoba považována za hospodářský subjekt podle nařízení EUDR.

[Není-li uvedeno jinak, jsou hospodářské subjekty ve všech níže uvedených scénářích odpovědné za provedení náležité péče týkající se relevantních produktů/komodit a za předložení prohlášení o náležité péči v informačním systému EUDR nebo za pověření zplnomocněného zástupce podle článku 6, aby prohlášení o náležité péči předložil jejich jménem.]

[Podle čl. 4 odst. 3 z předložení prohlášení o náležité péči vyplývá, že hospodářský subjekt nebo obchodník, který není malým a středním podnikem, vykonal náležitou péči podle příslušných ustanovení nařízení EUDR a přebírá odpovědnost za závěr, že nezpůsobují odlesňování a byly vyrobeny/vyprodukovány v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce podle článku 3.]

Scénář 1 – Zpracování produktů

Výrobce A usazený v EU (hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem) je společnost, která nakupuje palmový olej [HS 1511 ] ve třetí zemi a dováží jej do EU, kde jej používá k výrobě technických mastných alkoholů [HS 3823 70 ]. Tyto technické mastné alkoholy pak prodává výrobci B v jiném členském státě EU.

—

Výrobce A je při dovozu palmového oleje do EU hospodářským subjektem (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť palmový olej je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že výrobce A musí ve vztahu k danému palmovému oleji vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Výrobce A je při uvádění technických mastných alkoholů na trh rovněž hospodářským subjektem, protože technické mastné alkoholy jsou relevantními produkty, na které se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že výrobce A musí před uvedením těchto technických mastných alkoholů na trh předložit samostatné prohlášení o náležité péči, v němž může uvést odkaz na své předchozí referenční číslo prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 9.

Scénář 2 – Obalové materiály

Scénář 2a

Výrobce C (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží natíraný papír kraft [HS 4810 ] od výrobce B usazeného ve třetí zemi a používá jej k balení jiných produktů, které jsou následně prodávány na trhu Unie.

—

Výrobce C je při dovozu papíru kraft do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť papír kraft je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR: ačkoli bude tento papír kraft použit jako obal, je dovážen jako samostatný produkt (srovnej se scénářem 2b), a proto podléhá náležité péči. Výrobce C musí předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Výrobce C není povinen ve vztahu k tomuto papíru kraft vykonávat náležitou péči ani předkládat prohlášení o náležité péči, když je tento papír následně použit pro balení jiných produktů, protože není prodáván jako samostatný produkt, ale jako obalový materiál (který nedává produktu jeho podstatný charakter), a proto se na něj nevztahují požadavky platné pro relevantní produkty podle nařízení EUDR.

Scénář 2b

Společnost D (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazená v EU dováží dřevěné rámy [HS 4414 ] ze třetí země a prodává je maloobchodníkovi E usazenému v EU. Rámy byly zabaleny v kartonu.

—

Společnost D je při dovozu dřevěných rámů do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť dřevěné rámy jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EU o EU. To znamená, že společnost D musí ve vztahu k daným dřevěným rámům vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Společnost D není povinna ve vztahu k těmto kartonovým obalům vykonávat náležitou péči ani předkládat prohlášení o náležité péči, protože tyto obaly nebyly dovezeny jako samostatný produkt, ale jako obalový materiál (který nedává produktu jeho podstatný charakter), a proto se na ně nevztahují požadavky platné pro relevantní produkty podle nařízení EUDR.

Scénář 3 – Převody vlastnictví

Scénář 3a

Výrobce F (hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem) usazený v EU nakupuje surové kůže skotu [HS ex 4101 ] od dodavatele H, který je usazen mimo EU. Podle smlouvy se vlastnictví okamžitě převádí na výrobce F, v době, kdy jsou kůže dosud mimo EU, a výrobce F je dováží do EU. Po dovozu do EU zpracuje výrobce F tyto kůže na vyčiněné kůže [HS ex 4104 ] a prodá je maloobchodníkovi I (obchodníkovi) usazenému v EU, který není malým a středním podnikem.

—

Výrobce F je při dovozu surových kůží skotu do EU hospodářským subjektem (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť surové kůže skotu jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že výrobce F musí ve vztahu k těmto surovým kůžím vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu. V rámci náležité péče o surové kůže musí výrobce F uvést geolokalizační informace o všech zařízeních, kde byl daný skot chován (v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. d)). Výrobce F v souladu s 39. bodem odůvodnění určí, zda byl dobytek použitý k produkci těchto kůží krmen jiným relevantním produktem, a pokud ano, vykoná požadovanou náležitou péči rovněž u tohoto krmiva pro hospodářská zvířata.

—

Výrobce F je při uvádění vyčiněných kůží na trh rovněž hospodářským subjektem, protože vyčiněné kůže jsou relevantními produkty, na které se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že výrobce F pro ně musí před prodejem obchodníkovi I předložit samostatné prohlášení o náležité péči. Výrobce F se může při dovozu do EU odvolat na stávající prohlášení o náležité péči týkající se surových kůží, které uvedl na trh již dříve.

—

Obchodník I jako obchodník, který není malým a středním podnikem, přebírá stejné povinnosti náležité péče jako hospodářský subjekt. Poté, co se obchodník I přesvědčil, že byla vykonána náležitá péče týkající se surových kůží skotu, je povinen předložit samostatné prohlášení o náležité péči pro vyčiněné kůže nakoupené od výrobce F před jejich prodejem spotřebitelům nebo jiným subjektům na dalších stupních dodavatelského řetězce (tj. jejich dodáním na trh Unie). Prohlášení obchodníka I o náležité péči může odkazovat na stávající prohlášení výrobce F o náležité péči pro vyčiněné kůže podle čl. 4 odst. 9.

[V tomto scénáři dochází k převodu vlastnictví z osoby usazené mimo EU na osobu usazenou v EU předtím, než produkt fyzicky vstoupí do EU.]

Scénář 3b

Výrobce F usazený v EU (hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem) nakupuje vyčiněné kůže skotu [HS ex 4104 ] online od dodavatele H, který je usazen mimo EU. Podle smlouvy přechází vlastnictví na výrobce F až po dodání kůží do jeho závodu v EU. Přepravce G dováží kůže do EU jménem dodavatele H a dodává je do závodu výrobce F.

—

Dodavatel H je při dovozu vyčiněných kůží skotu do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť se jedná o relevantní produkt, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že dodavatel H musí ve vztahu k těmto kůžím skotu vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu [nebo pověřit jeho předložením přepravce G jako zplnomocněného zástupce podle čl. 6 odst. 1]. V rámci náležité péče o tyto kůže musí dodavatel F uvést geolokalizační informace o všech zařízeních, kde byl daný skot chován (v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. d)). Dodavatel H v souladu s 39. bodem odůvodnění určí, zda byl dobytek použitý k výrobě těchto kůží krmen jiným relevantním produktem, a pokud ano, vykoná rovněž požadovanou náležitou péči u tohoto krmiva pro hospodářská zvířata.

—

Výrobce F je první fyzickou nebo právnickou osobou, která dodává relevantní produkty na trh EU, a je rovněž považován za hospodářský subjekt podle článku 7, tj. i když ve skutečnosti není hospodářským subjektem podle definice uvedené v čl. 2 bodě 15, článek 7 stanoví, že se na něj vztahují stejné povinnosti jako na hospodářský subjekt. Výrobce F proto musí před prodejem spotřebitelům nebo jiným subjektům na dalších stupních dodavatelského řetězce postupovat s náležitou péčí a předložit v informačním systému samostatné prohlášení o náležité péči, v němž může odkázat na prohlášení dodavatele H o náležité péči podle čl. 4 odst. 9.

[V tomto scénáři dochází k převodu vlastnictví z osoby usazené mimo EU na osobu usazenou v EU až poté, kdy produkt fyzicky vstoupil do EU.]

Scénář 4 – Uvádění vs. dodávání na trh

[Scénáře 4a, 4b, 4c a 4d ukazují rozdíl mezi uvedením a dodáním na trh Unie a uvádějí příklady některých okolností, za nichž může být navazující podnik hospodářským subjektem.]

Scénář 4a

Velkoobchodník J (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží kakaový prášek [HS 1805 ] od výrobce ze třetí země (mimo EU) a prodává jej maloobchodníkovi K usazenému v EU, který není malým a středním podnikem. Maloobchodník K dováží další kakaový prášek ze třetí země (od výrobce mimo EU) a mísí jej s kakaovým práškem zakoupeným od velkoobchodníka J za účelem prodeje konečným spotřebitelům v EU (srovnej se scénáři 4b, 4c, 4d).

—

Velkoobchodník J je při dovozu kakaového prášku do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“) (uvedení na trh), neboť daný kakaový prášek je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že velkoobchodník J musí ve vztahu k tomuto kakaovému prášku vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

V případě kakaového prášku nakoupeného od velkoobchodníka J jedná maloobchodník K jako obchodník, neboť tento kakaový prášek již byl uveden na trh Unie. Jako obchodník, který není malým a středním podnikem, má maloobchodník K stejné povinnosti náležité péče jako hospodářský subjekt a před prodejem (dodáním na trh) kakaového prášku nakoupeného od velkoobchodníka J je povinen pro tento kakaový prášek předložit prohlášení o náležité péči. Maloobchodník K se může odvolat na stávající prohlášení o náležité péči velkoobchodníka J pro kakaový prášek poté, co potvrdí, že byla řádně provedena náležitá péče v souladu s požadavky nařízení EUDR podle čl. 4 odst. 9, ale maloobchodník K i nadále odpovídá za soulad.

—

Maloobchodník K je hospodářským subjektem v případě dalšího kakaového prášku, který K dováží přímo do EU (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), protože kakaový prášek je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR a K uvádí tento další kakaový prášek na trh poprvé. To znamená, že maloobchodník K musí ve vztahu k tomuto přidanému kakaovému prášku vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

Scénář 4b

—

Velkoobchodník J je při dovozu tohoto kakaového prášku do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), protože kakaový prášek je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že velkoobchodník J musí ve vztahu k tomuto kakaovému prášku vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Vzhledem k tomu, že tento kakaový prášek byl již uveden na trh maloobchodníkem J a za předpokladu, že jej maloobchodník K před dalším prodejem nezpracoval ani nedoplnil, maloobchodník K pouze dodává na trh relevantní produkt. Pro účely provádění náležité péče a předkládání prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 2 a 9 může maloobchodník K po zjištění, že velkoobchodník J řádně vykonal náležitou péči podle čl. 4 odst. 9, odkázat na stávající prohlášení o náležité péči, ale maloobchodník K i nadále odpovídá za soulad.

Scénář 4c

Velkoobchodník J (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží sójový olej [HS 1507 ] od výrobce ze třetí země (mimo EU) a prodává jej maloobchodníkovi K (obchodníkovi, který je malým a středním podnikem) usazenému v EU. Maloobchodník K tento sójový olej prodává dále v EU.

—

Velkoobchodník J je při dovozu tohoto sójového oleje do EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), protože sójový olej je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že velkoobchodník J musí ve vztahu k tomuto sójovému oleji vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Vzhledem k tomu, že tento sójový olej byl již uveden na trh velkoobchodníkem J a maloobchodník K jej před dalším prodejem nezpracovával ani nedoplňoval, maloobchodník K pouze dodává na trh relevantní produkt. Vzhledem k tomu, že maloobchodník K je obchodníkem, který je malým a středním podnikem, nemá stejné povinnosti náležité péče jako hospodářský subjekt. Maloobchodník K proto musí shromažďovat a uchovávat informace požadované podle článku 5 nařízení EUDR, ale není povinen předkládat prohlášení o náležité péči pro sójový olej před jeho dalším prodejem podle čl. 5 odst. 2.

Scénář 4d

Velkoobchodník J (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží kakaové boby [HS 1801 ] od výrobce ze třetí země (mimo EU) a prodává je výrobci K (hospodářskému subjektu, který není malým a středním podnikem) usazenému v EU. Výrobce K používá kakaové boby k výrobě čokoládových tyčinek [HS 1806 ], které prodává v EU.

—

Velkoobchodník J je při dovozu těchto kakaových bobů do EU hospodářským subjektem (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“ ), protože tyto kakaové boby jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že velkoobchodník J musí ve vztahu k těmto kakaovým bobům vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—

Při prodeji čokoládových tyčinek se výrobce K stává hospodářským subjektem, protože čokoládové tyčinky jsou rovněž relevantním produktem uvedeným v příloze I nařízení EUDR a jsou uváděny na trh (poprvé dodávány na trh). Pro účely provádění náležité péče a předkládání prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 2 a 9 může maloobchodník K po zjištění, že velkoobchodník J řádně vykonal náležitou péči podle čl. 4 odst. 9, odkázat na stávající prohlášení o náležité péči, ale maloobchodník K i nadále odpovídá za soulad.

Scénář 5 – Použití stávajícího prohlášení o náležité péči jako odkazu

Společnost L (hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem) usazená v EU nakupuje zmrazené maso skotu [HS ex 0202 ] od zemědělce M (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazeného v EU, který tento skot vyprodukoval v rámci EU. Zemědělec M nakoupil krmivo pro tento skot od maloobchodníka W (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem), který vykonal náležitou péči. Společnost L pak vyváží zmrazené maso skotu [HS ex 0202 ] do třetí země. Maso nebylo zpracováno ani smíseno s jinými relevantními produkty.

—

Zemědělec M je při prodeji zmrazeného masa skotu společnosti L hospodářským subjektem a musí před prodejem vykonat náležitou péči a předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči ve vztahu k tomuto masu skotu. V rámci náležité péče o maso skotu musí zemědělec M uvést geolokalizační informace o všech zařízeních, kde byl daný skot chován (v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. d)). V souladu s 39. bodem odůvodnění zemědělec M určí, zda byl dobytek krmen jiným relevantním produktem, a pokud ano, měl by zemědělec M použít jako důkaz příslušné faktury, referenční čísla příslušných prohlášení o náležité péči nebo jakoukoli jinou příslušnou dokumentaci obdrženou od maloobchodníka W, která uvádí, že krmivo nezpůsobovalo odlesňování.

—

Společnost L je při vývozu masa z EU hospodářským subjektem (tj. navrhuje v prohlášení k vývozu). Společnost L se proto musí přesvědčit, že byla vykonána náležitá péče týkající se daného masa skotu, a předložit samostatné prohlášení o náležité péči, které může odkazovat na předchozí prohlášení o náležité péči předložené zemědělcem M podle čl. 4 odst. 9. Pokud se společnost L rozhodne místo vývozu masa do třetí země prodávat toto maso v rámci EU, pak by společnost L jednala jako obchodník, ale podléhala by stejným povinnostem, jako je uvedeno výše, protože obchodníci, kteří nejsou malými a středními podniky, jsou podle čl. 5 odst. 1 považováni za hospodářské subjekty, které nejsou malými a středními podniky.

Scénář 6 – Náležitá péče pro fyzické osoby / mikropodniky

Soukromý vlastník lesa N (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU uzavře smlouvu s dřevařskou společností O (hospodářský subjekt, který není malým a středním podnikem) na pokácení některých svých stromů. Společnost O tyto stromy pokácí, ale kulatina [HS 4403 ] je stále ve vlastnictví soukromého vlastníka lesa N. Po shromáždění kulatiny prodá soukromý vlastník lesa N vytěženou kulatinu dřevařské společnosti O. Dřevařská společnost O pak kulatinu odešle na vlastní pilu a uvede ji na trh jako řezivo [HS 4407 ].

—

Vlastník lesa N je hospodářským subjektem a před uvedením kulatiny na trh musí vykonat náležitou péči. Protože je však vlastník lesa N fyzickou osobou / mikropodnikem, má možnost pověřit hospodářský subjekt nebo obchodníka na bezprostředně následujícím stupni dodavatelského řetězce, který není fyzickou osobou ani mikropodnikem, aby jednal jako zplnomocněný zástupce a předložil prohlášení o náležité péči jeho jménem. V případě, že se vlastník lesa N rozhodne pověřit společnost O, aby předložila prohlášení o náležité péči jeho jménem, sdělí společnosti O veškeré informace nezbytné ke stvrzení toho, že již vykonal náležitou péči a nebylo zjištěno žádné riziko nebo bylo zjištěno pouze zanedbatelné riziko podle čl. 6 odst. 3. Vlastník lesa N nadále odpovídá za soulad.

—

Dřevařská společnost O je hospodářským subjektem, pokud uvádí na trh řezivo jako relevantní dřevařský produkt, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR, vyrobené z kulatiny vytěžené v lese vlastníka lesa N. To znamená, že dřevařská společnost O se musí před uvedením řeziva vyrobeného pořezem stromů vlastníka lesa N na trh přesvědčit, že byla provedena náležitá péče týkající se dané kulatiny, a předložit v informačním systému samostatné prohlášení o náležité péči.

Scénář 7 – Pověření třetích stran jako zplnomocněných zástupců

Maloobchodník P (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží pneumatiky z pryže [HS ex 4011 ] ze třetí země (mimo EU) a rozhodne se pověřit společnost Q usazenou v EU jako svého zplnomocněného zástupce, aby předložila prohlášení o náležité péči jako poskytovatel služeb pro maloobchodníka P.

—

Maloobchodník P je při dovozu těchto pneumatik z pryže do EU hospodářským subjektem (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť pneumatiky z pryže jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že maloobchodník P musí ve vztahu k těmto pneumatikám z pryže vykonávat náležitou péči, ale může pověřit společnost Q jako zplnomocněného zástupce, aby jeho jménem předložila prohlášení o náležité péči ve vztahu k těmto pneumatikám podle čl. 6 odst. 1. Společnost Q nevystupuje jako člen dodavatelského řetězce, je pouze poskytovatelem služeb, který jménem maloobchodníka P předkládá prohlášení o náležité péči v informačním systému a na žádost příslušných orgánů poskytuje kopii pověření podle čl. 6 odst. 2. Maloobchodník P nadále odpovídá za soulad těchto pneumatik s článkem 3 nařízení EUDR.

Scénář 8 – Pokrytí produktu

Výrobce R (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU dováží do EU palmový olej [HS 1511 ] od výrobců ze třetích zemí (mimo EU) a zpracovává jej ve svém závodě na mýdlo [HS 3401 ], které prodává v EU.

—

Výrobce R je při dovozu palmového oleje do EU hospodářským subjektem (navrhuje v prohlášení do celního režimu „propuštění do volného oběhu“), neboť palmový olej je relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že R musí vykonávat náležitou péči, předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči a uvést referenční číslo tohoto prohlášení o náležité péči v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

—	Při prodeji mýdla však výrobce R nemusí vykonávat náležitou péči ani předkládat prohlášení o náležité péči ve vztahu k palmovému oleji obsaženému v tomto mýdle, protože mýdlo samo o sobě není relevantním produktem uvedeným v příloze I nařízení EUDR.

Scénář 9 – Uvádění relevantních produktů na trh hospodářským subjektem, který je malým a středním podnikem

Scénář 9a

Obchodník se sójou S usazený v EU (obchodník, který není malým a středním podnikem) nakupuje sójové boby [HS 1201 ], které již byly uvedeny na trh jinou společností. Obchodník S usazený v EU, který není malým a středním podnikem, prodává sójové boby společnosti T usazené v EU (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem). Společnost T vyrábí ze sójových bobů sójovou mouku [HS 1208 10 ] a prodává ji.

—

Obchodník S je při prodeji (dodání na trh) sójových bobů společnosti T obchodníkem, který není malým a středním podnikem, neboť sójové boby jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR. To znamená, že obchodník S se musí před prodejem sójových bobů společnosti T přesvědčit, že byla ve vztahu k těmto sójovým bobům vykonána náležitá péče, a předložit v informačním systému nové prohlášení o náležité péči.

—

Společnost T je při uvádění této mouky ze sójových bobů na trh formou prodeje hospodářským subjektem, protože zpracovala sójové boby na nový produkt (sójovou mouku), který je podle přílohy I nařízení EUDR relevantním produktem se samostatným kódem HS. Vzhledem k tomu, že tento prodej společností T je uvedením na trh (prvním dodáním na trh) nového relevantního produktu, je společnost T hospodářským subjektem. Společnost T jako malý a střední podnik nemusí před uvedením této sójové mouky na trh vykonávat náležitou péči ani předložit v informačním systému prohlášení o náležité péči, protože tato sójová mouka je vyrobena ze sójových bobů, které již byly podrobeny náležité péči a pro které již obchodník S předložil prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 8, ale společnost T i nadále odpovídá za soulad.

Scénář 9b

Soukromý vlastník lesa U (hospodářský subjekt, který je malým a středním podnikem) usazený v EU kácí některé vlastní stromy. Získanou kulatinu poté zpracovává a ve svém podniku z ní vytváří personalizované dřevěné rámy na fotografie [HS 4414 ], které prodává přímo koncovým spotřebitelům.

—	Vlastník lesa U je hospodářským subjektem a před uvedením vytěžené kulatiny [HS 4403 ] na trh za účelem jejího zpracování na dřevěné rámy na fotografie musí vykonat náležitou péči a předložit prohlášení o náležité péči v informačním systému.

—

Při uvádění personalizovaných dřevěných rámů na fotografie, které vytváří, je vlastník lesa U hospodářským subjektem, protože tyto personalizované dřevěné rámy na fotografie jsou relevantním produktem, na který se vztahuje příloha I nařízení EUDR a jedná se o jejich první uvedení na trh. Vlastník lesa U je hospodářským subjektem, který je malým a středním podnikem, a proto podle čl. 4 odst. 8 nemusí ve vztahu k těmto dřevěným rámům na fotografie vykonávat náležitou péči ani předkládat nové prohlášení o náležité péči v informačním systému, protože byly vyrobeny z kulatiny, která již byla předmětem náležité péče, a pro tuto kulatinu bylo v informačním systému již předloženo prohlášení o náležité péči.

[Pokud by ve výše uvedeném scénáři 9b vlastník lesa U pokácel některé ze svých stromů za účelem vytvoření personalizovaných rámů na fotografie pro vlastní potřebu ve své domácnosti, nebyl by hospodářským subjektem a v důsledku toho by se na něj nevztahovaly povinnosti podle nařízení EUDR. Totéž by platilo, kdyby tyto stromy zpracovával na další relevantní produkty pro vlastní potřebu, například plaňky na svůj vlastní plot nebo nábytek do svého domu.]

Scénář 10 – Relevantní produkty nabízené k prodeji online nebo jiným způsobem prodeje na dálku

Osoba V usazená v EU (obchodník, který je malým a středním podnikem) nakupuje dřevěné rámy na fotografie [HS 4414 ] za účelem jejich následného prodeje prostřednictvím svého internetového obchodu s řemeslnými produkty v rámci obchodní činnosti. Pro tyto dřevěné rámy na fotografie již byla vykonána náležité péče ze strany hospodářského subjektu Z.

—

Osoba V je obchodníkem, pokud dodává dřevěné rámy na fotografie na trh, nebo hospodářským subjektem v případě, že tyto dřevěné rámy vyváží do třetí země, protože dřevěné rámy jsou podle přílohy I nařízení EUDR relevantním produktem. Nařízení EUDR neobsahuje žádné ustanovení, podle něhož by bylo pouhé nabízení k prodeji online nebo jiným způsobem prodeje na dálku považováno za dodání na trh nebo vývoz. Osoba V musí před uzavřením kupní smlouvy s kupujícím těchto dřevěných rámů na fotografie splnit podmínky nařízení EUDR.

Typ produktu	Objem				Byla u relevantního produktu provedena náležitá péče?
Kancelářský nábytek v nejvyšším stupni rozloženosti (CKD) (HS 9403 )	1 500 kusů				Ano, hospodářský subjekt vykonal náležitou péči v souladu s článkem 8 nařízení EUDR včetně požadavků na informace obsažených v článku 9 (viz níže) a předložil prohlášení o náležité péči.
Část relevantního produktu (složka)	Informace o relevantních částech produktu (podle článku 9)				Vztahuje se na danou část relevantního produktu prohlášení o náležité péči?
	Popis	Biologický druh	Země produkce	Geolokalizace komodity
Jádro	třískové desky (HS 4410 )	Smrk sitka (Picea sitchensis)	Členský stát EU	Více plantáží. Všechny geolokalizace jsou známy.	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.
Přední a zadní plocha	dýha 0,5 mm (HS 4408 )	Buk lesní (Fagus sylvatica)	Členský stát EU	Soukromí vlastníci lesů Všechny geolokalizace jsou známy.	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.

Typ produktu	Objem			Byla u relevantního produktu provedena náležitá péče?
Cukrovinky na bázi čokolády (HS 1806 )	2 000 kg			Ano, hospodářský subjekt vykonal náležitou péči v souladu s článkem 8 nařízení EUDR včetně požadavků na informace obsažených v článku 9 (viz níže) a předložil prohlášení o náležité péči.
Část relevantního produktu (složka)	Informace o relevantních částech produktu (podle článku 9)			Vztahuje se na danou část relevantního produktu prohlášení o náležité péči?
	Popis	Země produkce	Geolokalizace komodity
Složka	Kakaové máslo (HS 1804 )	Několik třetích zemí	Více hospodářství / drobných zemědělských podniků Všechny geolokalizace jsou známy.	Ano. Žádné prohlášení o náležité péči neexistovalo, a proto hospodářský subjekt vykonal náležitou péči pro tuto část relevantního produktu.
Složka	Kakaová hmota (HS 1803 )	Několik třetích zemí	Více hospodářství / drobných zemědělských podniků Všechny geolokalizace jsou známy	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.

Typ produktu	Objem				Byla u relevantního produktu provedena náležitá péče?
Překližky (HS 4412 )	8 500 m3				Ano, náležitá péče byla provedena, ale protože proces náležité péče odhalil, že požadované informace o geolokalizaci nejsou k dispozici, nelze relevantní produkt uvést na trh.
Část relevantního produktu (složka)	Informace o relevantních částech produktu (podle článku 9)				Vztahuje se na část relevantního produktu prohlášení o náležité péči?
	Popis	Biologický druh	Země produkce	Geolokalizace komodity
Přední a zadní plocha	Listy na dýhování (HS 4408 )	Bintangor (Calophyllum spp.)	Třetí země	Několik koncesí. Všechny geolokalizace jsou známy.	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.
Jádro	Listy na dýhování (HS 4408 )	Topol (Populus sp.)	Třetí země	Zemědělské oblasti pro těžbu dřeva. Geolokalizace neurčeny/neznámé.	Ne: bez znalosti geolokalizací není možné splnit povinnosti náležité péče.

Typ produktu	Objem				Byla u relevantního produktu provedena náležitá péče?
Papír určený ke psaní (90 g/m2) (HS 4802)	1 200 tun				Ano, náležitá péče byla provedena, ale informace požadované v rámci tohoto procesu nejsou k dispozici, takže relevantní produkt nelze uvést na trh.
Část relevantního produktu (složka)	Informace o relevantních částech produktu (podle článku 9)				Vztahuje se na část relevantního produktu prohlášení o náležité péči?
	Popis	Biologický druh	Země produkce	Geolokalizace komodity
Buničina	Krátkovláknitá buničina (HS 47)	Acacia mangium	Třetí země	Lesní plantáž. Geolokalizace je známa.	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.
Buničina	Krátkovláknitá buničina (HS 47)	Směs tropických tvrdých dřev neznámých druhů	Třetí země	Lesní plantáže. Všechny geolokalizace jsou známy.	Ne: bez identifikace všech biologických druhů ve výrobcích ze dřeva není možné splnit povinnosti náležité péče.
Buničina	Dlouhovláknitá buničina (HS 47)	Pinus radiata	Třetí země	Lesní plantáže. Geolokalizace neurčeny/neznámé.	Ne: bez znalosti geolokalizací není možné splnit povinnosti náležité péče.

Typ produktu	Objem			Byla u relevantního produktu provedena náležitá péče?
Cukrovinky na bázi čokolády (HS 1806 )	900 kg			Ano, náležitá péče byla provedena, ale není možné potvrdit, že tyto produkty nezpůsobují odlesňování, takže relevantní produkt nemůže být uveden na trh.
Část relevantního produktu (složka)	Informace o relevantních částech produktu (podle článku 9)			Vztahuje se na danou část relevantního produktu prohlášení o náležité péči?
	Popis	Země produkce	Geolokalizace komodity
	Kakaové máslo (HS 1804 )	Několik třetích zemí	Více hospodářství / drobných zemědělských podniků Všechny geolokalizace jsou známy	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.
	Kakaová hmota (HS 1803 )	Několik třetích zemí	Více hospodářství / drobných zemědělských podniků. Všechny geolokalizace jsou známy	Ano: hospodářský subjekt odkázal na stávající prohlášení o náležité péči poté, co se přesvědčil, že náležitá péče byla řádně vykonána.
	Kakaový prášek (HS 1805 )	Několik třetích zemí	Více hospodářství. Všechny geolokalizace jsou známy.	Ne. Náležitá péče byla provedena, ale v některých lokalitách došlo k odlesnění po rozhodném dni, a tato složka proto není v souladu s článkem 3 a je zakázána.