Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. září 2024 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Cour de cassation – Francie) – Mutuelle assurance des travailleurs mutualistes (Matmut) v. TN, MAAF assurances SA, Fonds de garantie des assurances obligatoires de dommages (FGAO), PQ

(Věc C- 236/23 (1) , Matmut)

(Řízení o předběžné otázce - Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Směrnice 2009/103/ES - Články 3 a 13 - Pojistná smlouva uzavřená na základě úmyslného nepravdivého prohlášení o obvyklém řidiči - Vnitrostátní právní úprava, která prohlašuje možnost namítat vůči „cestujícímu poškozenému nehodou“, který je rovněž pojistníkem, neplatnost pojistné smlouvy vyplývající z úmyslného nepravdivého prohlášení, které učinil v okamžiku uzavření smlouvy - Zneužití práva - Žaloba podaná proti pojistníkovi za účelem uplatnění jeho odpovědnosti z důvodu jeho úmyslného nepravdivého prohlášení)

(C/2024/6390)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mutuelle assurance des travailleurs mutualistes (Matmut)

Žalovaní: TN, MAAF assurances SA, Fonds de garantie des assurances obligatoires de dommages (FGAO), PQ

Výrok

Článek 3 první pododstavec a čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění

musí být vykládány v tom smyslu, že

s výjimkou případu, kdy předkládající soud konstatuje existenci zneužití práva, brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje zaprvé namítat vůči cestujícímu ve vozidle, které se účastnilo dopravní nehody, který je poškozeným touto nehodou, je-li současně pojistníkem, neplatnost smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, která vyplývá z nepravdivého prohlášení tohoto pojistníka učiněného při uzavření této smlouvy, pokud jde o totožnost obvyklého řidiče dotčeného vozidla, a zadruhé umožňuje pojistiteli v případě, kdy takovou neplatnost vůči „cestujícímu poškozenému nehodou“ skutečně nelze namítat, získat vrácení všech částek, které vyplatil tomuto cestujícímu v rámci plnění pojistné smlouvy, a to prostřednictvím žaloby podané proti tomuto cestujícímu založené na jeho úmyslném protiprávním jednání, kterého se dopustil při uzavření této smlouvy, jelikož takové vrácení by vedlo k tomu, že by ustanovení této směrnice byla zbavena veškerého užitečného účinku, jelikož by se nepřiměřeně omezil nárok poškozeného na získání náhrady škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

(1) Úř. věst. C 296, 21.8.2023.