1.

Má být čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) č. 604/2013 (2) (nařízení Dublin III), resp. toto nařízení jako takové, vykládán v tom smyslu, že členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, musí pokračovat v posuzování kritérií stanovených v kapitole III a stává se sám příslušným i v případě, kdy členský stát příslušný podle těchto kritérií není ochoten přijímat osoby navracené podle nařízení Dublin III?

2.

Platí tato povinnost členského státu, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračovat v posuzování kritérií stanovených v kapitole III i v případech, kdy v členském státě, který není ochoten přijímat žadatele o azyl, neexistují žádné systematické nedostatky ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 604/2013, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie?

3.

Má být čl. 33 odst. 1 směrnice 2013/32/EU (3) vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž má být žádost o azyl zamítnuta jako nepřípustná i v případě, kdy členský stát příslušný podle nařízení č. 604/2013 není ochoten přijímat žadatele o azyl?

4.

Musí členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, vycházet z toho, že členský stát příslušný podle nařízení č. 604/2013 není ochoten přijímat osoby navracené podle nařízení Dublin III, pokud ministerstvo vnitra příslušného členského státu vydá písemné prohlášení, že dočasně nebudou přijímány žádné osoby navracené podle nařízení Dublin III, a pokud příslušný členský stát následně brání přijímání osob navracených podle nařízení Dublin III?

5.

Porušuje odmítnutí příslušného členského státu přijímat osoby navracené podle nařízení Dublin III samo o sobě a nezávisle na riziku, které z toho vyplývá ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, subjektivní práva dotčené osoby? Stanoví čl. 27 odst. 1 nařízení č. 604/2013 účinný opravný prostředek i pro toto porušení subjektivních práv?