1)

Umožňuje článek 24 [směrnice o EVP (2)] ve spojení s článkem 3 [směrnice o EVP] vydat EVP za účelem výslechu obviněné osoby, která je vězněna ve vykonávajícím státě, prostřednictvím videokonference během soudního jednání, a to za účelem shromáždění důkazů prostřednictvím jejího výslechu a za dalším účelem zajištění její účasti v soudním řízení, a to s ohledem na článek 24 a body 25 a 26 odůvodnění, v případě, že zejména nejsou splněny požadavky pro vydání EZR a ve vnitrostátním právu vydávajícího státu je zakotveno právo obviněné osoby účastnit se soudního řízení a být vyslechnuta, rovněž prostřednictvím videokonference, za účelem učinění prohlášení s důkazní hodnotou?

2)

Je-li odpověď na první otázku kladná, může být pravidlo uvedené v článku 10 [směrnice o EVP], které vykonávajícímu státu umožňuje odmítnout vykonat EVP v případě, že vyšetřovací úkon není povolen v obdobném vnitrostátním případě, vykládáno tak, že umožňuje vykonávajícímu státu odmítnout vykonat EVP za účelem výslechu obviněné osoby vězněné v zahraničí prostřednictvím videokonference na jednání, a to s ohledem na článek 24, který upravuje konkrétní režim výslechu prostřednictvím videokonference, aniž zahrnuje předmětný důvod k odmítnutí?

3)

Musí být čl. 11 odst. 1 písm. f) [směrnice o EVP], ve světle článku 47 Listiny, vykládán v tom smyslu, že výkon EVP za účelem výslechu obviněné osoby vězněné v zahraničí, prostřednictvím videokonference na soudním jednání, nelze odmítnout, pokud jsou procesní záruky použitelné na tuto videokonferenci podle práva vydávajícího státu v daném případě dostatečné k tomu, aby obviněná osoba mohla účinně uplatnit své právo na obhajobu a základní právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny?

4)

Může pojem „základní zásady vykonávajícího státu“, který může představovat zvláštní důvod k odmítnutí podle čl. 24 odst. 2 písm. b) [směrnice o EVP], představovat omezení pro výkon případné žádosti o výslech obviněné osoby prostřednictvím videokonference na soudním jednání, a to na základě obecné vnitrostátní směrnice závazné pro všechny vykonávající orgány, bez jakéhokoli posouzení zvláštností konkrétního případu a ustanovení obsažených ve vnitrostátním právu vydávajícího státu, která zajišťují právo obviněné osoby na obhajobu a jsou použitelné v konkrétním případě, anebo naopak není správné chápat odmítnutí výkonu jako výjimku, která musí být vykládána přísně s ohledem na konkrétní procesní aspekty stanovené vnitrostátním právem vydávajícího státu nebo na konkrétní relevantní aspekt daného případu?

5)

Umožňuje čl. 22 odst. 1 [směrnice o EVP] ve spojení s článkem 3 [směrnice o EVP] vydat EVP za účelem dočasného předání obviněné osoby vězněné v zahraničí, aby mohla být vyslechnuta na soudním jednání, pokud má tento výslech důkazní hodnotu podle vnitrostátního práva vydávajícího státu?