1)

Brání čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 (1) takovému soudnímu výkladu vnitrostátního práva, podle kterého je úvěrová instituce po prohlášení neplatnosti smlouvy o úvěru oprávněna požadovat po spotřebiteli kromě vrácení převedené jistiny a zákonných úroků z prodlení ode dne výzvy k zaplacení uvedené ve výroku rozsudku také zákonné úroky za čerpání úvěru spotřebitelem, a to od okamžiku, kdy k čerpání došlo?

2)

Brání čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 takovému soudnímu výkladu vnitrostátního práva, který rozšiřuje posouzení zneužívající povahy na přiměřenost ceny, podle něhož spotřebitel nemůže po prohlášení neplatnosti smlouvy o úvěru požadovat po úvěrové instituci dodatečnou náhradu nad rámec částky, která s ohledem na celkovou částku přijatou dlužníkem převyšuje vypůjčenou jistinu?

3)

Je v případě, že je ujednání nebo smlouva prohlášena za neplatnou z důvodu, že je zneužívající nebo porušuje povinnosti uložené věřiteli, povinnost věřitele odškodnit spotřebitele prostřednictvím náhrady, která v každém případě není nižší než zákonná úroková sazba zvýšená o pět procentních bodů nebo, je-li vyšší než zákonná úroková sazba zvýšená o pět procentních bodů, smluvní úroková sazba, přiměřenou sankcí ve smyslu směrnic 93/13, 87/102 (2) a 2008/48 (3)?

4)

Brání články 8 a 23 směrnice 2008/48 takovému výkladu vnitrostátního práva, podle něhož v případě, že věřitel poruší povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pouhé stanovení správních sankcí vylučuje možnost prohlásit úvěrovou smlouvu za neplatnou nebo uložit jiný občanskoprávní důsledek?

5)

Může být v souladu s čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13 pro účely posouzení zneužívající povahy způsobu odložené platby u revolvingové kreditní karty jedním z faktorů pro její posouzení skutečnost, že prodávající nebo poskytovatel nenabídl spotřebiteli možnost zvolit si způsob platby na konci měsíce, který je rovněž k dispozici v nabídce produktů, nebo že navedl spotřebitele k volbě způsobu odložené platby, čímž upřednostnil zájmy prodávajícího nebo poskytovatele před zájmy spotřebitele?

6)

Může být v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 pro účely posouzení jasnosti a srozumitelnosti smlouvy o úvěru na dobu neurčitou jedním z prvků pro její posouzení skutečnost, že ve výpočtu roční procentní sazby nákladů nejsou uvedeny dodatečné předpoklady, z nichž se vychází při jejím výpočtu, nebo že nejsou uvedeny v samotné smlouvě?

7)

Brání čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13, jakož i článek 15 směrnice 87/102 a článek 23 směrnice 2008/48 takovému vnitrostátnímu ustanovení, podle kterého může úvěrová instituce v případě, že ve smluvních informacích není uvedena roční procentní sazba nákladů nebo dodatečné předpoklady pro její výpočet, požadovat po spotřebiteli zákonný úrok v dohodnutých lhůtách?