1)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, jakož i zásada právní jistoty,

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby promlčecí lhůta pro podání žaloby na vrácení poplatků, které spotřebitel uhradil na základě smluvního ujednání, jehož zneužívající povaha byla určena pravomocným soudním rozhodnutím vydaným po zaplacení těchto poplatků, začala běžet ode dne, kdy uvedené rozhodnutí nabylo právní moci, s výhradou, že prodávající nebo poskytovatel má možnost prokázat, že uvedený spotřebitel věděl nebo mohl rozumně vědět o zneužívající povaze uvedeného ujednání před vydáním uvedeného rozhodnutí.

2)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládány v tom smyslu, že

brání tomu, aby promlčecí lhůta pro podání žaloby na vrácení poplatků, které spotřebitel uhradil na základě ujednání smlouvy uzavřené s prodávajícím nebo poskytovatelem, jehož zneužívající povaha byla určena pravomocným soudním rozhodnutím vydaným po zaplacení uvedených poplatků, začala běžet od dřívějšího data, k němuž nejvyšší vnitrostátní soud vydal v jiných věcech rozsudky, kterými prohlásil za zneužívající standardizovaná ujednání odpovídající uvedenému ujednání dané smlouvy.

3)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládány v tom smyslu, že

brání tomu, aby promlčecí lhůta pro podání žaloby na vrácení nákladů, které spotřebitel uhradil na základě ujednání smlouvy uzavřené s prodávajícím nebo poskytovatelem, jehož zneužívající povaha byla prohlášena pravomocným soudním rozhodnutím, začala běžet ode dne, kdy Soudní dvůr vydal některé rozsudky v zásadě potvrzující soulad s unijním právem promlčecích lhůt pro žaloby na vrácení, pokud tyto lhůty dodržují zásadu rovnocennosti a zásadu efektivity.