1)

musí být vykládán v tom smyslu, že

se použije i v případě, že spotřebitel splní své povinnosti předčasně poté, co ukončil smlouvu o spotřebitelském úvěru na nemovitost určenou k bydlení za podmínek stanovených vnitrostátní právní úpravou.

2)

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem odškodnění věřitele v případě předčasného splacení spotřebitelského úvěru na nemovitosti určené k bydlení zohledňuje ušlý zisk věřitele, který mu přímo vznikl v důsledku tohoto předčasného splacení, a zejména finanční ztrátu, kterou tento věřitel utrpěl, případně v souvislosti se zbývajícími smluvními úroky, které již neobdrží, a to za podmínky, že se jedná o spravedlivé a objektivní odškodnění, spotřebiteli není uložena žádná sankce a odškodnění tuto finanční ztrátu nepřevýší.

3)

musí být vykládán v tom smyslu, že

v případě předčasného splacení spotřebitelského úvěru na nemovitost určenou k bydlení musí členské státy zajistit, aby výpočet ušlého zisku věřitelem, který zohledňuje paušální výnos z předčasně splacené částky, vedl k tomu, že odškodnění je spravedlivé a objektivní, nepřevyšuje finanční ztrátu věřitele a spotřebiteli neukládá žádnou sankci. Směrnice 2014/17 nevyžaduje, aby byl při takovém výpočtu zohledněn způsob, jakým věřitel předčasně splacenou částku skutečně použije.