1)

Články 5, 24, 32 a 82 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),

musí být ve vzájemném spojení vykládány v tom smyslu, že

v rámci žaloby na náhradu újmy na základě tohoto článku 82 nepostačuje okolnost, že zaměstnanci správce předali omylem neoprávněné třetí straně dokument obsahující osobní údaje, sama o sobě k závěru, že technická a organizační opatření zavedená dotyčným správcem nebyla „vhodná“ ve smyslu těchto článků 24 a 32.

2)

Článek 82 odst. 1 nařízení 2016/679

musí být vykládán v tom smyslu, že

právo na náhradu újmy stanovené v tomto ustanovení plní, zejména v případě nehmotné újmy, kompenzační funkci v tom smyslu, že peněžitá náhrada na základě uvedeného ustanovení musí umožnit plnou náhradu újmy, která konkrétně vznikla v důsledku porušení tohoto nařízení, a nikoli sankční funkci.

3)

Článek 82 nařízení 2016/679

musí být vykládán v tom smyslu, že

nevyžaduje, aby byl pro účely náhrady újmy na základě tohoto ustanovení zohledněn stupeň závažnosti porušení správcem.

4)

Článek 82 odst. 1 nařízení 2016/679

musí být vykládán v tom smyslu, že

osoba, která se domáhá náhrady podle tohoto ustanovení, je povinna prokázat nejen porušení ustanovení tohoto nařízení, ale rovněž to, že jí toto porušení způsobilo hmotnou či nehmotnou újmu.

5)

Článek 82 odst. 1 nařízení 2016/679

musí být vykládán v tom smyslu, že

v případě, že byl dokument obsahující osobní údaje předán neoprávněné třetí straně, která se s těmito údaji prokazatelně neseznámila, nepředstavuje „nehmotnou újmu“ ve smyslu tohoto ustanovení pouhá skutečnost, že se subjekt údajů obává, že v důsledku tohoto předání, které před vrácením uvedeného dokumentu umožnilo pořídit si jeho kopii, mohou být jeho údaje v budoucnu šířeny, nebo dokonce zneužity.