Zpravodajka: Marie-Antoinette MAUPERTUIS (FR/EA), předsedkyně Korsického shromáždění

I.   OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR)

1.

připomíná, že přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi je stěžejním prvkem politiky Evropské unie, ať už jde o hranice pozemní, nebo námořní. Tato spolupráce průřezově napomáhá plnění cílů soudržnosti, sousedství a rozšíření;

2.

konstatuje, že programy zaměřené na spolupráci EU se sousedními regiony, které jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) a nástroje předvstupní pomoci (NPP), pokrývají 184 regionů a 33 zemí a týkají se 260 milionů obyvatel (1);

3.

v souladu se zvláštní zprávou Evropského účetního dvora (2) však konstatuje, že programy spolupráce mají zpoždění v důsledku po sobě jdoucích krizí, jako je COVID-19 nebo válka na Ukrajině; ty měly větší dopad na příhraniční regiony EU na jedné straně a na území sousedící s Ukrajinou, Ruskem a Běloruskem na straně druhé;

4.

dále konstatuje, že stále neprobíhá spolupráce sousedních zemí navzájem bez Evropské unie;

5.

připomíná, že mimořádná situace, která závažným způsobem postihuje regiony podél atlantické cesty a Středozemního moře, byla do značné míry vyvolána nestabilitou, nárůstem ozbrojených konfliktů, politickým napětím a vážnou humanitární krizí v zemích Středomoří;

Přeshraniční spolupráce jako jedno z hlavních politických, hospodářských a sociálních témat Unie

6.

připomíná, že vzhledem k uvedenému přispívá přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi k udržitelnému rozvoji tím, že zvyšuje životní úroveň a snižuje rozdíly mezi životem na jedné a na druhé straně hranice. Současně umožňuje společně řešit společné problémy a přispívá též k procesu vzájemného porozumění, usmíření a obnovy v konfliktních situacích;

7.

zdůrazňuje, že výsledky 35 let fungování programů Interreg a řady programů v oblasti spolupráce na hranicích EU (3) umožnily výrazně posílit spolupráci přeshraničních komunit a zejména přispěly k nastolení vzájemné důvěry, která je nezbytným předpokladem spolužití a svědčí rozvoji demokracie a míru;

8.

je přesvědčen, že regionální a místní orgány hrají klíčovou úlohu v přeshraniční spolupráci se sousedními zeměmi, a to díky znalosti zeměpisných a společenských souvislostí, společných příležitostí, omezení a výzev; žádá státy, aby jim poskytly nástroje a prostředky nezbytné k zavedení ambiciózní přeshraniční spolupráce;

9.

podotýká, že tato spolupráce představuje stěžejní etapu procesu přípravy na přistoupení k Evropské unii, neboť v kandidátských zemích, a zejména mezi jejich místními a regionálními orgány, podporuje poznávání institucionálního fungování EU, sdílení zkušeností, budování vzájemného porozumění a důvěry prostřednictvím projektů mezi lidmi a proces hospodářské konvergence. Mimoto zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát regiony EU tím, že budou podporovat sousední místní a regionální orgány při budování kapacit, sdílení osvědčených postupů a budování infrastruktury a během předvstupního procesu budou rozvíjet hospodářské a kulturní vazby;

Nový impuls po Konferenci o budoucnosti Evropy a široká nabídka programů

10.

připomíná své usnesení z roku 2021 (4), v němž poukázal na zásadní význam přeshraniční spolupráce a stálých přeshraničních struktur pro udržitelný rozvoj v EU a za jejími vnějšími hranicemi a na nutnost znovu zařadit přeshraniční spolupráci mezi priority politického programu EU;

11.

podporuje výzvu k posílení přeshraniční spolupráce v závěrečné zprávě Konference o budoucnosti Evropy (5) v zájmu zlepšení soudržnosti a odolnosti příhraničních regionů;

12.

zdůrazňuje, že článek 174 SFEU stanoví, že zvláštní pozornost by měla být věnována i přeshraničním regionům; přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi má zásadní význam pro účinnou podporu občanů žijících na těchto územích;

13.

vítá zařazení programů územní spolupráce na vnějších hranicích EU do nařízení Interreg na programové období 2021–2027 (původní programy přeshraniční spolupráce spadající do evropského nástroje sousedství (ENI CBC), stávající programy Interreg VI NEXT), což by též mělo napomoci zjednodušení provádění a řízení programů;

14.

vítá rozhodnutí Komise pozastavit v důsledku vojenské agrese Ruska vůči Ukrajině spolupráci s Ruskem a Běloruskem v rámci programů ENI CBC a uvedené finanční prostředky přesměrovat na Ukrajinu a do Moldavska. Zároveň bere na vědomí negativní dopady, jež měl tento krok na regiony EU, které tyto programy využívaly, a požaduje zavedení mechanismu, který by umožnil kompenzovat snížení dostupnosti finančních prostředků v těchto příhraničních regionech;

15.

je pevně přesvědčen, že programy Interreg v rámci přeshraniční spolupráce a NPP a Interreg NEXT (NDICI – Globální Evropa) mají rovněž zásadní význam pro rozvíjení odborných znalostí úředníků ze sousedních místních a regionálních orgánů v době, kdy se jejich země připravují na přistoupení k Evropské unii;

16.

konstatuje nicméně, že místní a regionální subjekty nejsou se stávajícími možnostmi spolupráce dostatečně obeznámeny a často se nedokážou zorientovat v různých složitých mechanismech EU;

17.

vítá skutečnost, že Ukrajina a Moldavsko mají k programům URBACT a Interreg Europe přístup jako členové a že pro kandidátské země včetně uvedených dvou zemí byl nedávno otevřen program ESPON;

18.

vítá vznik přeshraničních společných rad místních orgánů, například těch, které společně zřídily Rumunsko a Moldavsko nebo Švýcarsko, Bádensko-Württembersko a Alsasko. Tyto rady by se mohly podílet na přípravě programů ve společném zájmu a mohly by se stát inspirací pro další území;

19.

zdůrazňuje, že evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) je stabilním nástrojem k posílení přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce a vhodným právním subjektem pro provádění projektů financovaných z prostředků EU, který rovněž přispívá k silnější a strukturovanější integraci příhraničních regionů. Úspěšným modelem rozvoje přeshraniční spolupráce se ukázaly být i další struktury územní spolupráce, například pracovní uskupení;

20.

uznává však, že zásadním přínosem ke zlepšení kvality života občanů žijících v přeshraničních oblastech jsou i jiné formy víceúrovňové a přeshraniční správy, jako jsou euroregiony, makroregiony, dvoustranné dohody jako Cášská smlouva o francouzsko-německé spolupráci a integraci nebo Quirinalská smlouva mezi Francií a Itálií, smlouvy na základě madridské rámcové úmluvy Rady Evropy a další, přičemž tyto formy by mohly představovat vhodná dočasná řešení před vznikem ESÚS;

II.   PŘEKÁŽKY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE SE SOUSEDNÍMI ZEMĚMI

21.

připomíná, že je třeba překonat přeshraniční překážky, jak již zmínil ve svých stanoviscích k projektům „people-to-people“ a malým projektům v programech přeshraniční spolupráce (6) a k přeshraničním veřejným službám v Evropě (7), nebo ve svém usnesení „Vize pro Evropu – Budoucnost přeshraniční spolupráce“ (8);

22.

poukazuje na to, že nedostatečná důvěra je vážnou překážkou přeshraniční spolupráce. Programy evropské přeshraniční spolupráce jsou proto důležitým nástrojem k posílení vzájemného poznání, zlepšení vztahů mezi státy a rozvíjení odolnějších, stabilnějších a integrovanějších společností;

23.

je si vědom, že zejména v příhraničních regionech panují rozdíly, asymetrie a nerovnováhy mezi sousedními zeměmi, které brání spolupráci v důsledku zeměpisných, hospodářských, administrativních a daňových odlišností;

24.

konstatuje zejména, že regionální a místní orgány v sousedních zemích často nemohou vstoupit do ESÚS kvůli vnitrostátním předpisům; vybízí země sousedící s EU, aby přijaly právní předpisy umožňující místním a regionálním orgánům a veřejným subjektům přistupovat k těmto mechanismům;

25.

vítá úsilí věnované identifikaci, zmapování, analýze a překonání překážek bránících spolupráci, zejména jsou-li právní, jazykové nebo administrativní povahy;

26.

konstatuje, že řadu těchto překážek se podařilo překonat na vnitřních hranicích EU díky rozvoji vnitřního trhu, schengenských pravidel apod. Podotýká však, že mnohé překážky přetrvávají a další vyvstávají, zvláště na vnějších hranicích;

27.

poukazuje na dobré výsledky probíhající iniciativy b-solutions (9), kterou prosazuje generální ředitelství Evropské komise pro regionální a městskou politiku a od roku 2018 ji provádí Sdružení evropských příhraničních regionů (AEBR);

28.

za důležité považuje vytvářet sítě a srovnávat přeshraniční spolupráci, aby bylo možno odstraňovat překážky, které jí brání. Tyto aktivity by měly umožnit lepší využití stávajících (i budoucích) nástrojů, jako jsou ESÚS, nástroj integrovaných územních investic (ITI), strategie komunitně vedeného místního rozvoje a všechny ostatní mechanismy usnadňující spolupráci. Podporuje záměr vyčlenit finanční prostředky na rozvoj územního přístupu v přeshraničních venkovských oblastech prostřednictvím komunitně vedeného místního rozvoje pro jiný než zemědělský rozvoj venkova, a doplnit tak opatření podporovaná v rámci iniciativy LEADER. To bude také zásadní způsob, jak řešit tzv. „geografii nespokojenosti“;

29.

připomíná, že nedostatek infrastruktury a odpovídajících dopravních sítí, zejména pokud jde o přeshraniční spolupráci po moři a mezi ostrovními územími, omezuje obchod a mobilitu a spolupráci komplikuje;

30.

poukazuje na problémy s koordinací plynoucí z institucionálních odlišností mezi sousedními zeměmi. Konstatuje, že spolupráce může být často obzvláště obtížná, pokud jsou pravomoci přiřazeny různým úrovním správy na jedné a na druhé straně hranice, jako například v oblasti zdravotnictví a civilní ochrany;

31.

vyjadřuje politování nad skutečností, že složité administrativní postupy a právní překážky, dále zesílené jazykovou bariérou a byrokratickou zátěží, zpomalují až komplikují realizaci projektů zaměřených na přeshraniční spolupráci;

32.

konstatuje, že potřeba přeshraniční spolupráce na všech úrovních společnosti je důležitější než kdy jindy, aby se zvýšila soudržnost mezi lidmi, a bylo tak možné nalézt řešení pro nezbytnou klimatickou transformaci, čelit negativní konkurenci a zejména předcházet konfliktům;

III.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

Místní a regionální orgány jako klíčoví aktéři přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi

33.

opakuje, že z aktuální geopolitické situace plyne nutnost považovat místní a regionální orgány za klíčové aktéry evropské přeshraniční spolupráce se sousedními a kandidátskými zeměmi, a žádá o posílení jejich finanční i administrativní podpory;

34.

zavazuje se posílit spolupráci s místními a regionálními orgány sousedních zemí prostřednictvím Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP), Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM), Evropské aliance měst a regionů pro obnovu Ukrajiny a pracovních skupin a smíšených poradních výborů s kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi. Dále žádá EU, aby věnovala zvláštní pozornost také zemím západní Afriky;

35.

připomíná, že je třeba i nadále věnovat pozornost situaci na vnějších hranicích Finska a Polska a zajistit, aby i po brexitu pokračovala pevná spolupráce mezi Irskem, Francií, Belgií, Nizozemskem a Spojeným královstvím;

36.

vítá navýšení celkového rozpočtu na nástroj NPP III a žádá navýšení celkového finančního krytí přeshraniční územní spolupráce;

37.

žádá další zjednodušení projektů Interreg a zdůrazňuje, že příslušné financování musí být dostatečně flexibilní, aby odpovídalo skutečným potřebám přeshraničních oblastí v souladu s přístupem zdola nahoru;

38.

vyzývá EU, aby více využívala jasné ukazatele k měření dopadů politiky EU ve vztazích se sousedními zeměmi;

39.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat součinnost a doplňkovost mezi opatřeními přeshraniční spolupráce a evropskými programy financování v rámci přímého, nepřímého a zejména sdíleného řízení;

40.

považuje za naléhavé podpořit místní a regionální orgány v procesu obnovy Ukrajiny a zároveň zachovat podporu sousedním regionům a posilovat přeshraniční spolupráci;

41.

domnívá se, že proces decentralizace zahájený na Ukrajině musí být i nadále prioritou, neboť přinese nové perspektivy na cestě k přistoupení k EU. V této souvislosti zdůrazňuje úlohu ESÚS Tisza, které jako první zahrnuje člena ze třetí země;

42.

vybízí Evropskou unii, aby přijala vhodná opatření k provádění plánu REPowerEU a aby aktivně podporovala přeshraniční spolupráci s cílem řešit společné výzvy spojené s čistou energií, odolností vůči změně klimatu, snižováním znečištění a ochranou ekosystémů;

43.

navrhuje, aby regiony Evropské unie při hranici s Ruskou federací a Běloruskem mohly být označeny za případy hodné hlubší pozornosti, analýzy a politických opatření. Z důvodu jejich výjimečné situace a omezením plynoucím z uzavření hranic by za účelem rozvoje těchto příhraničních regionů bylo vhodné navrhnout specifické a cílené nástroje;

44.

poukazuje na napjatou geopolitickou situaci v Černém moři vlivem války na Ukrajině, vztahů s Tureckem a složité situace na východním břehu a žádá posílenou spolupráci v této oblasti přilehlé ke Středozemnímu moři;

45.

podotýká, že v zemích západního Balkánu se šíří jistá nedůvěra vůči EU, pokud jde o přistoupení. Připomíná, že boj proti tomuto trendu má zásadní význam pro zajištění míru a příležitostí pro projekt evropské integrace v této oblasti, zejména prostřednictvím rozsáhlých projektů spolupráce;

46.

připomíná, že od roku 2015 se Středomoří potýká se závažnou migrační krizí, a vybízí zasažené regiony na obou stranách Středozemního moře, aby posílily svou spolupráci s cílem pokusit se zvládnout migrační pohyby a podpořit rozvoj dotčených oblastí;

47.

zdůrazňuje, že přeshraniční spolupráce a život jsou realitou na Irském ostrově a měly by být odstraněny veškeré překážky, které jí brání. Poukazuje na zásadní úlohu programu PEACE Plus při udržování dobrých sousedských vztahů a socioekonomického rozvoje regionu a při konsolidaci dlouhodobé spolupráce mezi Irskem a Spojeným královstvím po ukončení předchozích programů;

48.

připomíná, že je třeba lépe strukturovat námořní přeshraniční spolupráci vzhledem k tomu, že řada zemí sousedících s EU se nachází a sdílí hranice jak ve Středozemním moři, tak v Atlantském oceánu. Pokud jde o nejvzdálenější regiony EU, jež spolupracují ve svých příslušných zeměpisných oblastech, je třeba položit důraz na spolupráci mezi úředníky, politickými činiteli, podniky a občany;

49.

je přesvědčen, že stálé přeshraniční struktury mohou přispět k vyšší efektivitě a udržitelnosti přeshraniční spolupráce a žádá Komisi o zjednodušení stávajících mechanismů;

50.

připomíná, že od neúspěchu jednání o rámcové dohodě se Švýcarskem zůstává dvoustranný vztah mezi Švýcarskem a EU nevyjasněn, což vede k překážkám bránícím přeshraniční spolupráci. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby pokračovala v úsilí o uzavření nové dohody, aby se tento vztah vyjasnil co možná nejrychleji;

51.

domnívá se, že má-li Unie čelit různým sociálním, demografickým, hospodářským, environmentálním a klimatickým výzvám, musí intenzivněji usilovat o usnadnění účinnější spolupráce mezi orgány příhraničních regionů s cílem odstranit zbývající přeshraniční právní a administrativní překážky;

52.

poukazuje na zájem spojený s pojmem přeshraniční funkční oblasti a navrhuje realizovat ve spolupráci s členskými zeměmi a příslušnými místními a regionálními orgány na územích, které již mají prokazatelné zkušenosti s přeshraniční spoluprací se svými sousedy, zkušební provoz tohoto typu oblasti a podpořit jej;

53.

považuje za nutné poskytnout zúčastněným stranám snadný přístup k informacím a technickému zajištění projektů, a stimulovat tak účast na přeshraniční spolupráci;

54.

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány by měly být smysluplným a inkluzivním způsobem zapojeny do přípravy a provádění opatření zaměřených na odstraňování přeshraničních překážek a že by měly být prováděny konzultace se seskupeními podniků, místními subjekty občanské společnosti a skupinami v dané komunitě, jež by měly být o tomto procesu řádně informovány;

55.

zdůrazňuje rovněž úlohu fondů na malé projekty a projekty zaměřené na mezilidskou spolupráci, pokud jde o navazování vztahů napříč hranicemi jednotlivých států;

56.

navrhuje rozšířit iniciativu b-solutions na vnější hranice EU směrem k sousedním zemím a případně též novým kandidátským zemím i mimo NPP;

57.

připomíná, že regiony s legislativními pravomocemi nebo autonomní oblasti mají specifické pravomoci a působnosti, které jim umožňují navrhovat vlastní projekty evropské přeshraniční spolupráce, a to v mezích jejich autonomních pravomocí a za současného dodržení pravomocí členských států v této oblasti. Současně je třeba zdůraznit, že sdílené řízení zůstává nejvhodnější metodou provádění;

58.

zdůrazňuje, že pro území se strukturálním a trvalým znevýhodněním, jako jsou nejvzdálenější regiony a četná horská a ostrovní území a oblasti při vnějších hranicích EU, je územní spolupráce obecně – a přeshraniční spolupráce zvláště – klíčovou možností k udržování vazeb s kontinentálními územími EU i se sousedními zeměmi.

---

(1)  Inforegio — Interreg NEXT programmes (https://ec.europa.eu/regional_policy/policy/cooperation/european-territorial/next_en).

(2)  Zvláštní zpráva: Přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi (https://op.europa.eu/webpub/eca/special-reports/cross-border-27-2022/cs/index.html).

(3)  Phare CBC & Credo, Tacis CBC, CARDS, MEDA, LACE, ENPI CBC, ENI CBC, IPA CBC a Interreg Next.

(4)  RESOL-VII/014, Usnesení Evropského výboru regionů Vize pro Evropu: Budoucnost přeshraniční spolupráce, přijato na 145. plenárním zasedání VR dne 1. července 2021 (Úř. věst. C 440, 29.10.2021, s. 6).

(5)  https://www.europarl.europa.eu/resources/library/media/20220509RES29121/20220509RES29121.pdf; 12. návrh.

(6)  COTER-VI/023, zpravodaj: Pavel Branda (CZ/EKR), přijato na 124. plenárním zasedání VR dne 12. července 2017 (Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 38).

(7)  COTER-VII/005, zpravodaj: Pavel Branda (CZ/EKR), přijato na 142. plenárním zasedání VR dne 4. února 2021 (Úř. věst. C 106, 26.3.2021, s. 12).

(8)  RESOL-VII/014.

(9)  https://www.b-solutionsproject.com/.