Kasační opravný prostředek podaný dne 3. srpna 2023 Meta Platforms Ireland Ltd, dříve Facebook Ireland Ltd proti rozsudku Tribunálu (pátého rozšířeného senátu) vyhlášenému dne 24. května 2023 ve věci T-452/20, Meta Platforms Ireland v. Komise

(Věc C-496/23 P)

(C/2024/930)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Meta Platforms Ireland Ltd, dříve Facebook Ireland Ltd (zástupci: D. Jowell KC, D. Bailey, Barrister-at-Law, J Aitken, D. Das, S. Malhi a R. Haria, Solicitors, T. Oeyen, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	zrušil rozhodnutí Komise C(2020) 3013 final ze dne 4. května 2020 v řízení podle čl. 18 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (věc AT.40684 – Facebook Marketplace), ve znění rozhodnutí Komise C(2020) 9229 final ze dne 11. prosince 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“);

nebo alternativně:

—	vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o prvním a druhém důvodu žaloby znějící na zrušení, a

—	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů tohoto řízení a povinnost upravit výrok o nákladech řízení v napadeném rozsudku tak, aby odpovídal výsledku řízení o kasačním opravném prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka tyto důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně zamítl první žalobní důvod a dopustil se nesprávného právního posouzení, když v bodech 87 až 108 rozhodl, že vyhledávací pojmy uvedené v bodech 87 a 102 napadeného rozsudku jsou v souladu se zásadou nezbytnosti obsaženou v čl. 18 odst. 1 a 3 nařízení č. 1/2003 (1). Zejména

—

Tribunál se v bodech 92, 93 až 95, 99 a 103 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když v podstatě dospěl k závěru, že zásada nezbytnosti byla splněna pouze proto, že se Komise mohla zcela abstraktně důvodně domnívat, že jí vyhledávací pojmy mohou pomoci určit, zda došlo k jednání uvedenému v bodě 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tribunál nepřiznal žádnou (případně dostatečnou) váhu skutečnosti, že nepřiměřeně obecné vyhledávací pojmy, které Komise zvolila, by při použití na všechny dokumenty správce za celé období musely vést k velké převaze dokumentů, které by vůbec nesouvisely s vyšetřováním (a z nichž mnohé by obsahovaly citlivé, osobní nebo obchodně důvěrné informace), a to za okolností, kdy si Komise byla předem vědoma toho, že její postup musí vést k takovým výsledkům.

—

Tribunál se v bodě 99 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož rozhodl, že dokumenty lze považovat za irelevantní pro vyšetřování „až po použití vyhledávacích pojmů v databázích žalobkyně“. Z praktického hlediska takový přístup představuje reálné riziko, že se zásada nezbytnosti stane neospravedlnitelnou. Ve skutečnosti dává Komisi neomezenou diskreční pravomoc a činí zásadu nezbytnosti nadbytečnou. Není správným výkladem právního požadavku nezbytnosti (a přiměřenosti) umožnit orgánu použít zjevně příliš obecné vyhledávací pojmy v obrovském množství dokumentů, které generují obrovské množství irelevantních a důvěrných dokumentů, které odpovídají požadavkům vyhledávání. Tribunál v bodě 99 rovněž nezohlednil a zkreslil pravý smysl důkazů navrhovatelky, že si Komise byla předem vědoma toho, že mechanické použití obecných vyhledávacích pojmů nutně zachytí drtivou převahu irelevantních dokumentů (k čemuž skutečně došlo).

—

Tribunál se v bodech 105 a 106 rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl zohlednit právní rámec použitelný na rozhodnutí o kontrole jako relevantní pro žádosti o informace a když umožnil Komisi, aby požadovala dokumenty bez záruk nebo filtrů rovnocenných těm, které jsou poskytovány při kontrolách podle článku 20 nařízení č. 1/2003.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a nedostatečného odůvodnění v bodě 75 napadeného rozsudku, když rozhodl, že „celkové posouzení dodržení zásady nezbytnosti Komisí není vhodné“.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně zamítl druhý žalobní důvod a v bodech 179 až 185 napadeného rozsudku se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise může požadovat dokumenty, které obsahují osobní údaje a zároveň souvisejí s podnikatelskou činností navrhovatelky, aniž poskytne jakékoli záruky nebo filtr pro osobní údaje.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).