Úvod a právní základ

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 27. července 2023 žádost Evropského parlamentu a dne 11. září 2023 žádost Rady Evropské unie o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o postavení eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla (1) (dále jen „navrhované nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na článku 133 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že aniž jsou dotčeny pravomoci ECB, přijmou Evropský parlament a Rada opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné měny, přičemž tato opatření se přijmou po konzultaci s Evropskou centrální bankou. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

1.   Obecné připomínky

1.1.

ECB vítá navrhované nařízení, které se bude uplatňovat v členských státech, jejichž měnou je euro. ECB důrazně podporuje zavedení pravidel týkajících se postavení eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla v celé eurozóně v sekundárním právu Unie. Tato pravidla podpoří nezbytnou právní jistotu, pokud jde o pojem „zákonné platidlo“ v právu Unie, což je status přiznaný eurobankovkám v primárním právu Unie a euromincím v sekundárním právu Unie (2).. Pravidla stanovená v navrhovaném nařízení rovněž zajistí soulad s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení digitálního eura (3) (dále jen „navrhované nařízení o digitálním euru“), který zahrnuje pravidla týkající se postavení digitálního eura jako zákonného platidla, přičemž se zohlední existující rozdíly. Navrhované nařízení přispěje k zajištění toho, aby digitální euro, pokud bude vydáno, doplňovalo eurobankovky a euromince, ale nenahrazovalo je.

1.2.

ECB zejména vítá ta opatření stanovená v navrhovaném nařízení, která se týkají povinnosti států, jejichž měnou je euro, zajistit dostatečný a účinný přístup k hotovosti. ECB soustavně vítá návrhy vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je chránit dostupnost hotovosti (4). ECB plně sdílí názor, že přístup k hotovosti je nezbytný pro zachování účinnosti jejího postavení jako zákonného platidla. Pokud občané nemají přístup k hotovosti, nebudou moci ji používat jako platební prostředek a uchovatel hodnoty (5).

1.3.

Podle Smlouvy má ECB má výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek v Unii (6). Eurobankovky vydávané ECB a národními centrálními bankami členských států, jejichž měnou je euro, jsou jedinými bankovkami, které mají v eurozóně status zákonného platidla (7). Status euromincí jako zákonného platidla je zakotven v sekundárním právu Unie (8). V sekundárním právu Unie však neexistuje právně závazná definice pojmu „zákonné platidlo“.

1.4.

Soudní dvůr se zabýval pojmem „zákonné platidlo“ ve svém rozsudku, kde poukázal na doporučení Komise 2010/191/EU, (9) v němž se uvádí, že v případě, že existuje platební povinnost, status zákonného platidla eurobankovek a euromincí znamená: a) povinné přijímání těchto bankovek a mincí (10), b) jejich přijímání za plnou nominální hodnotu a c) možnost splnit jimi platební povinnost.

1.5.

Soudní dvůr též uvedl, že pojem „zákonné platidlo“ uvedený v čl. 128 odst. 1 Smlouvy je pojmem práva Unie, který musí být vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii (11). Článek 133 Smlouvy opravňuje pouze normotvůrce Unie vymezit právní režim statusu zákonného platidla, který je přiznán eurobankovkám a euromincím, a to v rozsahu, v němž je to nezbytné pro používání eura jako jednotné měny. Taková výlučná pravomoc vylučuje veškerou pravomoc členských států v této oblasti, ledaže jednají na základě toho, že byly Unií zmocněny k přijetí takových pravidel, nebo pokud je to nezbytné k provedení aktů Unie (12).

1.6.

Jak je uvedeno v důvodové zprávě k navrhovanému nařízení (13), diskuse odborné skupiny pro euro jako zákonné platidlo (ELTEG) potvrdily existenci právní nejistoty ohledně postavení eurohotovosti jako zákonného platidla a rozdílného uplatňování jeho zásad v eurozóně. Rovněž odhalily obavy ohledně dopadu snížení zeměpisného pokrytí bankomaty a omezení hotovostních služeb v bankovních pobočkách na přístup k hotovosti (14).

1.7.

Navrhované nařízení přispěje k tomu, aby eurohotovost byla i nadále dostupná, a to i v okrajových regionech, a přijímaná při platbách v celé eurozóně, čímž se posílí hotovostní strategie Eurosystému (15). Navzdory digitalizaci hospodářství Unie a rostoucímu využívání elektronických platebních prostředků hraje hotovost ve společnosti i nadále důležitou úlohu (16). Schopnost platit v hotovosti je i nadále obzvláště důležitá pro určité skupiny společnosti, které z různých legitimních důvodů dávají přednost používání hotovosti před jinými platebními prostředky nebo nemají přístup k bankovním službám a elektronickým platebním prostředkům. Mezi tyto skupiny patří zdravotně postižení občané, přistěhovalci, sociálně zranitelní občané, starší lidé, nezletilé osoby a další osoby s omezeným přístupem k digitálním platebním službám nebo zcela bez tohoto přístupu (17).

1.8.

Hotovost je navíc užitečná jako platební prostředek, protože je všeobecně přijímána, je rychlá a usnadňuje kontrolu nad výdaji plátce. Kromě toho je v současné době jediným platebním prostředkem, který občanům umožňuje vypořádat transakci v penězích centrální banky, jež je navíc vypořádána okamžitě, a zároveň zajišťuje soukromí (18). Eurohotovost jako peníze centrální banky zajišťuje konvertibilitu peněz komerčních bank, čímž ujišťuje občany o použitelnosti peněz komerčních bank jako platebního prostředku a o jejich funkci uchovatele hodnoty. Eurohotovost proto hraje svou úlohu při udržování finanční stability a transmisi měnové politiky.

2.   Jednoznačný zákaz jednostranného vyloučení hotovosti předem

2.1.

ECB sdílí obavy vyjádřené v navrhovaném nařízení, které se týkají „jednostranného vyloučení hotovosti předem“ ze strany maloobchodníků nebo poskytovatelů služeb. Rozšířený výskyt takových situací by vážně ohrozil status eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla (19). Do navrhovaného nařízení by mělo být zahrnuto nové ustanovení, které by jasně stanovilo, že jednostranné vyloučení hotovosti předem je zakázáno.

2.2.

ECB rovněž navrhuje změnit definici jednostranného vyloučení hotovosti předem v navrhovaném nařízení (20) s cílem vyjasnit, že zahrnuje praktiky nepřijímání hotovosti (např. nápisy „Nepřijímáme hotovost“ u vchodů do obchodů nebo v místech prodeje), jakož i smluvní podmínky, které nebyly individuálně sjednány (např. adhezní smlouvy). Kromě toho by ustanovení navrhovaného nařízení týkající se výjimek ze zásady povinného přijímání eurobankovek a euromincí (21) mělo stanovit, že důkazní břemeno při prokazování existence předchozí dohody mezi plátcem a příjemcem o jiném platebním prostředku než hotovosti nese příjemce.

2.3.

Navrhované nařízení stanoví, že jednostranné vyloučení plateb v hotovosti předem spadá do jeho rozsahu působnosti (22). Pojem „jednostranné vyloučení hotovosti předem“ je definován jako situace, kdy maloobchodníci a poskytovatelé služeb jednostranně vyloučí hotovost jako způsob platby a plátce a příjemce se nedohodnou na prostředku pro placení za nákup svobodně (23). Jednostranné vyloučení hotovosti předem tedy není případem, kdy mezi plátcem a příjemcem existuje předchozí, individuálně sjednaná dohoda o jiném platebním prostředku než hotovosti, jež by představovala platnou výjimku ze zásady povinného přijímání eurobankovek a euromincí (24). Zatímco předem dohodnuté vyloučení hotovosti by vyžadovalo skutečné jednání, v případě jednostranného vyloučení hotovosti předem se jedná o podmínku pro úhradu peněžního dluhu vůči příjemci, o níž plátce nemohl jednat.

2.4.

Navrhované nařízení však rovněž stanoví, že členské státy mají sledovat úroveň jednostranného vyloučení plateb v hotovosti předem na celém svém území (25). V bodech odůvodnění navrhovaného nařízení se uvádí, že pokud členský stát dospěje k závěru, že jednostranné vyloučení hotovosti předem narušuje zásadu povinného přijímání eurobankovek a euromincí, měl by přijmout opatření k nápravě situace. Tato opatření mohou zahrnovat zákaz jednostranného vyloučení hotovosti předem na celém jeho území nebo jeho části (26).

2.5.

Znění některých ustanovení navrhovaného nařízení tak naznačuje, že jednostranné vyloučení hotovosti předem nepředstavuje předchozí dohodu mezi plátcem a příjemcem o použití jiného platebního prostředku než hotovosti, takže by se měla uplatňovat zásada povinného přijímání (27). Jedno z těchto ustanovení (28) jasně stanoví, že pokud maloobchodník nebo poskytovatel služeb jednostranně vyloučí hotovost jako způsob platby, například nápisem „Nepřijímáme hotovost“, plátce a příjemce se na platebním prostředku svobodně nedohodnou. Z toho vyplývá, že jednostranné vyloučení hotovosti předem by nebylo vyňato ze zásady povinného přijímání eurobankovek a euromincí. Představovalo by tak porušení navrhovaného nařízení.

2.6.

Tento výklad je však obtížně slučitelný s povinností členských států sledovat míru jednostranného vyloučení plateb v hotovosti předem na celém svém území a zakázat je na celém svém území nebo jeho části, pokud úroveň přijímání plateb v hotovosti na jejich území nebo jeho části narušuje zásadu povinného přijímání eurohotovosti. Pokud jednostranné vyloučení hotovosti předem porušuje navrhované nařízení, členské státy by měly prosazovat dodržování navrhovaného nařízení, a to i stanovením pravidel, pokud jde o sankce, a ukládáním sankcí za tato vyloučení plateb v eurohotovosti (29), a ne sledovat, do jaké míry jsou tyto nezákonné situace na jejich území rozšířené.

2.7.

Jednoznačný zákaz jednostranného vyloučení hotovosti předem by pak nahradil povinnost členských států sledovat úroveň jednostranného vyloučení hotovosti předem na svém území a zajistil jednoznačné vymezení rozsahu a účinků postavení eurohotovosti jako zákonného platidla (30).

3.   Jednostranné vyloučení hotovosti předem subjekty veřejného sektoru

3.1.

Navrhované nařízení z oblasti své působnosti nevylučuje konkrétní kategorie plátců nebo příjemců (31). Zároveň se v jeho bodech odůvodnění uznává (32), že, jak konstatoval Soudní dvůr (33), členské státy mohou v zásadě omezit povinné přijímání hotovosti v rámci svých pravomocí a jsou-li splněny určité podmínky (např. důvody veřejného zájmu, proporcionalita). V této souvislosti má ECB za to, že praktiky nepřijímání hotovosti, které uplatňují subjekty veřejného sektoru (např. veřejné nemocnice a veřejná muzea), jako takové nepředstavují platné výjimky ze zásady povinného přijímání eurobankovek a euromincí zavedené členskými státy v rámci výkonu jejich pravomocí. Vzhledem k tomu, že tyto praktiky nejsou regulovanými způsoby plnění platebních povinností (34) upravenými v právních předpisech členského státu, ale spíše jednostrannými praktikami, představují praktiky nepřijímání hotovosti, které uplatňují subjekty veřejného sektoru, jednostranné vyloučení hotovosti předem, jak je definováno v navrhovaném nařízení (35). Body odůvodnění navrhovaného nařízení (36) by proto měly být upraveny tak, aby bylo zřejmé, že do rozsahu působnosti navrhovaného nařízení spadají i praktiky nepřijímání hotovosti uplatňované subjekty veřejného sektoru, a proto jsou zakázány.

4.   Různé

4.1.

Navrhované nařízení se vztahuje na „úhradu peněžitých dluhů, pokud mají být zcela nebo zčásti uhrazeny v hotovosti, jestliže (...) existuje platební povinnost (37). ECB vychází z toho, že slovní spojení „pokud mají být uhrazeny v hotovosti“ představuje právo plátce rozhodnout se zaplatit v hotovosti v případech, kdy jsou k dispozici jiné platební prostředky. Toto slovní spojení by však mohlo být rovněž chápáno jako neurčité omezení zásady povinného přijímání (38). Mohlo by být interpretováno tak, že v hotovosti mohou být vypořádány pouze určité peněžité dluhy. Z důvodu právní jednoznačnosti proto ECB v tomto ohledu navrhuje navrhované nařízení změnit.

4.2.

Pokud jde dále o výjimky ze zásady povinného přijímání eurobankovek a euromincí, navrhované nařízení stanoví, že příjemce bude oprávněn odmítnout eurohotovost, „je-li odmítnutí učiněno v dobré víře a založeno na legitimních a dočasných důvodech v souladu se zásadou proporcionality s ohledem na konkrétní okolnosti, které příjemce nemůže ovlivnit“ (39). ECB chápe, že pro uplatnění výjimky dobré víry je stanoveno několik kumulativních podmínek, aby bylo v souvislosti s touto výjimkou pro příjemce náročné odůvodnit odmítnutí přijmout hotovost. ECB tento přístup vítá.

4.3.

ECB má za to, že nemít k dispozici žádné drobné peníze (40) je velmi specifickým „legitimním důvodem“ pro odmítnutí eurobankovek a euromincí, jenž není charakteristický pro obecné chápání výjimky dobré víry. Tento konkrétní důvod však nemůže sloužit k určení toho, co představuje „konkrétní okolnosti, které příjemce nemůže ovlivnit“ v jiných situacích. Ve skutečnosti je sporné, zda se v uvedeném případě jedná o okolnost, kterou příjemce nemůže ovlivnit, a považovat ji za indikativní příklad by bylo v rozporu s celkovým záměrem zákonodárce stanovit podmínky tak, aby bylo náročné uplatnit výjimku dobré víry ze zásady povinného přijetí hotovosti zakotvené v navrhovaném nařízení.

4.4.

Navrhované nařízení dále zmocňuje Komisi k přijetí prováděcích aktů s obecnou působností týkajících se souboru společných ukazatelů, které budou členské státy povinny použít ke sledování přijímání plateb v hotovosti a přístupu k hotovosti na celém svém území (41). Výslovně uvádí, že Komise bude při přípravě příslušných prováděcích aktů konzultovat ECB. Jako podklad pro vymezení společných ukazatelů by měla v nejvyšší možné míře sloužit stávající práce Eurosystému v této oblasti. Navrhované nařízení rovněž zmocňuje Komisi, aby přijala prováděcí akty určené členskému státu, pokud se domnívá, že nápravná opatření navržená tímto členským státem nejsou dostatečná nebo že přijímání plateb v hotovosti nebo přístup k hotovosti nejsou náležitě zajištěny (42). V tomto případě však chybí podobná úprava týkající se konzultace s ECB. Povinnost konzultovat ECB vyplývá ze skutečnosti, že příslušné akty by v rozsahu, v němž provádějí navrhované nařízení, byly založeny na článku 133 Smlouvy, který výslovně upravuje povinnost konzultovat ECB. V zájmu zajištění právní jistoty by navrhované nařízení mělo výslovně zakotvit povinnost konzultovat ECB předtím, než Komise přijme prováděcí akty určené konkrétnímu členskému státu.

4.5.

V neposlední řadě ECB vítá, že navrhované nařízení zakotvuje vzájemnou paritní směnitelnost eurobankovek a euromincí a digitálního eura (43). Tato směnitelnost je přirozeným důsledkem postavení eurohotovosti a digitálního eura jako zákonného platidla. ECB však navrhuje namísto pojmu „směnitelnost“ použít pojem „zaměnitelnost“, neboť lépe odráží myšlenku, že eurohotovost a digitální euro jsou stejnou měnou (tj. eurem), i když ve dvou různých formách. ECB bere na vědomí, že příslušný článek návrhu nařízení o digitálním euru v tomto ohledu odráží znění odpovídajícího článku v navrhovaném nařízení (44), a upozorňuje spolunormotvůrce na potřebu zachovat soulad těchto dvou ustanovení v průběhu celého legislativního procesu. Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného nařízení, která ECB doporučuje změnit, jsou uvedeny v samostatném technickém pracovním dokumentu včetně příslušného odůvodnění. Technický pracovní dokument je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách EUR-Lex.

---

(1)  COM(2023) 364 final.

(2)  Čl. 128 odst. 1 třetí věta Smlouvy a čl. 16 třetí věta statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“); článek 11 nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (Úř. věst. L 139, 11.5.1998, s. 1).

(3)  COM(2023) 369 final.

(4)  Viz např. odstavec 3.3 stanoviska CON/2022/40, odstavec 7.2 stanoviska CON/2021/9, odstavec 2.4 stanoviska CON/2020/21 a odstavec 9.2 stanoviska CON/2020/13. Všechna stanoviska ECB jsou zveřejněna na internetových stránkách EUR-Lex.

(5)  Viz oddíl 1, strana 1 a oddíl 3, strana 5 důvodové zprávy k navrhovanému nařízení a zásada 6 skupiny ELTEG III uvedená v závěrečné zprávě odborné skupiny pro euro jako zákonné platidlo (Euro Legal Tender Expert Group – ELTEG) ze dne 6. července 2022, která je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách Komise na adrese www.ec.europa.eu

(6)  Čl. 128 odst. 1 první věta Smlouvy a článek 16 první věta statutu ESCB.

(7)  Čl. 128 odst. 1 třetí věta Smlouvy a článek 16 třetí věta statutu ESCB.

(8)  Článek 11 nařízení (ES) č. 974/98.

(9)  Doporučení Komise 2010/191/EU ze dne 22. března 2010 o rozsahu působnosti a účincích eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla (Úř. věst. L 83, 30.3.2010, s. 70).

(10)  Soudní dvůr dále objasnil, že zákonné platidlo nevyžaduje absolutní přijímání, nýbrž pouze to, aby byly eurobankovky a euromince přijímány ze zásady. Členské státy mohou zavést omezení povinnosti přijímat eurobankovky a euromince, pokud jednají v rámci svých pravomocí a s výhradou dodržení určitých podmínek. Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2021, Hessischer Rundfunk, C-422/19 a C-423/19, ECLI:EU:C:2021:63, body 55 a 56 a 67 až 70. V této souvislosti ECB pozorně sleduje vývoj vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je omezit možnosti hotovostních plateb, a tím zasahovat do práva občanů platit v hotovosti. Viz např. stanoviska CON/2023/13, CON/2022/43, CON/2020/33 a CON/2019/39.

(11)  Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2021, Hessischer Rundfunk, C-422/19 a C-423/19, ECLI:EU:C:2021:63 (dále jen „rozsudek ve spojených věcech C-422/19 a C-423/19“), bod 45.

(12)  Viz rozsudek ve spojených věcech C-422/19 a C-423/19, body 50 až 52.

(13)  Viz oddíl 3, strana 4 důvodové zprávy k navrhovanému nařízení a závěrečná zpráva odborné skupiny pro euro jako zákonné platidlo (ELTEG) ze dne 6. července 2022, která je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách Komise na adrese www.ec.europa.eu.

(14)  Viz zásada 6 skupiny ELTEG III uvedená v závěrečné zprávě odborné skupiny pro euro jako zákonné platidlo (ELTEG) ze dne 6. července 2022, která je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách Komise na adrese www.ec.europa.eu. www.ec.europa.eu

(15)  Viz „Hotovostní strategie Eurosystému“, k dispozici na internetových stránkách ECB www.ecb.europa.eu

(16)  Viz například odstavce 2.4 a 2.7 stanoviska CON/2019/46, odstavce 2.1 a 2.2 stanoviska CON/2021/18 a odstavec 4.7 stanoviska Evropské Centrální Banky ze dne 16. února 2022 k návrhu směrnice a nařízení o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (CON/2022/5) (Úř. věst. C 210, 25.5.2022, s. 15). ECB zachovává vůči různým druhům platebních prostředků neutrální přístup, což znamená, že žádný nástroj neupřednostňuje. Viz odstavec 2.1 stanoviska CON/2015/55.

(17)  Viz např. odstavec 2.10 stanoviska CON/2022/9.

(18)  Viz odstavec 2.4 stanoviska CON/2017/8, odstavec 2.1 stanoviska CON/2019/41, odstavec 9.2.1 stanoviska CON/2020/13, odstavec 2.3 stanoviska CON/2020/21, odstavec 7.2.1 stanoviska CON/2021/9 a odstavce 2.1 stanoviska CON/2021/18.

(19)  Viz dopis prezidentky ECB poslanci Evropského parlamentu Chrisi MacManusovi ze dne 23. června 2023 o zákonnosti jednostranného odmítnutí obchodníků akceptovat platby v hotovosti od zákazníků (L/CL/23/130), k dispozici na internetových stránkách ECB na adrese www.ecb.europa.eu

(20)  Viz čl. 3 bod 4 navrhovaného nařízení.

(21)  Viz čl. 5 odst. 1 navrhovaného nařízení.

(22)  Viz čl. 2 odst. 1 navrhovaného nařízení.

(23)  Viz čl. 3 bod 4 navrhovaného nařízení.

(24)  Viz čl. 5 odst. 1 písm. b) navrhovaného nařízení.

(25)  Viz článek 7 navrhovaného nařízení.

(26)  Viz 6. bod odůvodnění navrhovaného nařízení.

(27)  Viz čl. 3 bod 4 a čl. 5 odst. 1 písm. b) navrhovaného nařízení.

(28)  Viz čl. 3 bod 4 navrhovaného nařízení.

(29)  Viz článek 12 a čl. 13 odst. 1 písm. b) navrhovaného nařízení.

(30)  Viz články 7 a 9 navrhovaného nařízení.

(31)  Viz článek 2 navrhovaného nařízení.

(32)  Viz 4. a 11. bod odůvodnění navrhovaného nařízení.

(33)  Viz rozsudek ve spojených věcech C-422/19 a C-423/19, body 55 a 56 a 67 až 70.

(34)  Viz rozsudek ve spojených věcech C-422/19 a C-423/19, body 56 a 58.

(35)  Viz čl. 3 bod 4 navrhovaného nařízení.

(36)  Viz zejména 11. bod odůvodnění navrhovaného nařízení.

(37)  Viz čl. 2 odst. 1 navrhovaného nařízení.

(38)  Viz článek 4 navrhovaného nařízení.

(39)  Viz čl. 5 odst. 1 písm. a) navrhovaného nařízení.

(40)  Viz čl. 5 odst. 2 bod ii) navrhovaného nařízení.

(41)  Viz čl. 9 odst. 2 navrhovaného nařízení.

(42)  Viz čl. 9 odst. 5 navrhovaného nařízení.

(43)  Viz článek 15 navrhovaného nařízení.

(44)  Viz článek 12 navrhovaného nařízení o digitálním euru a článek 15 navrhovaného nařízení.