(1)

Evropský pilíř sociálních práv (dále jen „pilíř“), vyhlášený společně Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017 (2), stanoví řadu zásad, jejichž účelem je podpořit spravedlivé a dobře fungující trhy práce a systémy sociálního zabezpečení. Patří mezi ně zásada č. 1 o právu na kvalitní a inkluzivní všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení, zásada č. 2 o rovnosti žen a mužů, zásada č. 3 o rovných příležitostech, zásada č. 4 o aktivní podpoře zaměstnanosti, zásada č. 5 o bezpečném a adaptabilním zaměstnání a zásady č. 11 a 16 až 20 o sociální ochraně a začlenění dětí, osob se zdravotním postižením a osob bez domova a o přístupu k základním službám, zdravotní a dlouhodobé péči.

(2)

V červnu 2021 Evropská rada v souladu s Portským prohlášením uvítala hlavní cíle Unie pro rok 2030 stanovené v akčním plánu evropského pilíře sociálních práv (3). Těmito cíli je dosáhnout alespoň 78 % míry zaměstnanosti, alespoň 60 % účasti všech dospělých osob ročně na odborné přípravě a snížení počtu osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením o alespoň 15 milionů (z toho alespoň 5 milionů dětí). Členské státy si poté stanovily vnitrostátní cíle ve všech třech oblastech, aby pomohly dosáhnout těchto společných cílů.

(3)

I přes pokrok, kterého bylo v uplynulém desetiletí dosaženo při snižování chudoby a sociálního vyloučení, bylo v roce 2021 těmito jevy stále ohroženo 95,4 milionu lidí. Riziko chudoby se zvýšilo u osob žijících v domácnostech (téměř) bez zaměstnání, a v mnoha členských státech se zhoršila hloubka a délka trvání chudoby. Klíčem ke zmírnění tohoto problému je kvalitní a udržitelná zaměstnanost. Díky způsobu fungování sociální ekonomiky, jejím činnostem a cílům, které sleduje, hraje sociální ekonomika klíčovou roli při zlepšování sociálního začlenění a rovného přístupu na trh práce. Přispívá tak k úspěšnému provádění pilíře.

(4)

Subjekty sociální ekonomiky mohou vytvářet a udržovat kvalitní pracovní místa; přispívají k začleňování znevýhodněných skupin do společnosti a na trh práce a k rovným příležitostem pro všechny. To je v souladu s rámcem inkluzivního oživení, jak je zdůrazněno v hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států stanovených rozhodnutím Rady (EU) 2022/2296 (4). Subjekty sociální ekonomiky mohou stimulovat udržitelný hospodářský a průmyslový rozvoj a podporovat aktivní účast občanů ve společnosti. Rovněž významně přispívají k unijním systémům sociálního zabezpečení tím, že doplňují veřejné služby, oživují venkov a vylidněné oblasti v Unii a hrají důležitou roli v mezinárodní rozvojové politice.

(5)

Dne 9. prosince 2021 přijala Komise akční plán pro sociální ekonomiku (5). Tento akční plán přispívá k prioritě Komise, kterou je rozvoj „hospodářství ve prospěch lidí“, a je v souladu se závěry Rady z roku 2015 o podpoře sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě (6). V tomto akčním plánu Komise navrhla konkrétní opatření, která mají být provedena na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni. Cílem opatření je posílit sociální inovace, podpořit rozvoj sociální ekonomiky a uvolnit její sociální a hospodářskou transformační sílu. Opatření se zaměřují na vytvoření vhodných podmínek pro rozvoj sociální ekonomiky, na vytvoření příležitostí pro subjekty sociální ekonomiky zahrnující podniky a další formy organizací, aby mohly začít podnikat a rozšiřovat svou činnost, a na zajištění většího zviditelnění sociální ekonomiky a jejího potenciálu. Evropský parlament tento akční plán uvítal ve svém usnesení ze dne 6. července 2022 (7).

(6)

Dne 18. dubna 2023 přijala OSN rezoluci o podpoře sociální a solidární ekonomiky pro udržitelný rozvoj, která obsahuje globální definici sociální a solidární ekonomiky a plán na podporu rozvoje sociální a solidární ekonomiky na celosvětové úrovni. Strategie pro rozvoj sociální ekonomiky přijaly i další mezinárodní organizace, příkladem je rezoluce týkající se důstojné práce a sociální a solidární ekonomiky, přijatá na 110. Mezinárodní konferenci práce Mezinárodní organizace práce dne 10. června 2022, a doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o sociální a solidární ekonomice a sociálních inovacích, přijaté rovněž dne 10. června 2022.

(7)

Sociální ekonomika, v některých členských státech označovaná také jako solidární ekonomika nebo sociální a solidární ekonomika, zahrnuje rozmanitou škálu subjektů s různými obchodními a organizačními modely, které upřednostňují společenský účel, včetně sociálních a environmentálních cílů, před ziskem. Subjekty sociální ekonomiky a jejich definice se mohou v jednotlivých členských státech mírně lišit, přičemž mohou mít různé právní formy a postavení, jako jsou družstva, vzájemné společnosti, sdružení, nadace a sociální podniky. Jejich společným principem je opětovně investovat veškerý zisk nebo většinu zisku do plnění sociálních nebo environmentálních cílů a uplatňovat demokratické nebo participativní řízení. Konkrétní forma správy a řízení zavedená subjekty sociální ekonomiky se liší podle jejich povahy, oblasti působnosti a kontextu fungování. Zásada demokratického nebo participativního řízení má tedy různé podoby, od přímého zapojení členů do řídících procesů až po reprezentativní zapojení členů nebo partnerů do jednotlivých řídících a správních funkcí. Například v družstvech, vzájemných společnostech a sdruženích má tato zásada často podobu „jedna osoba, jeden hlas“. Rozhodovací procesy v subjektech sociální ekonomiky jsou charakterizovány souborem kontrolních systémů a vztahů mezi jednotlivými činiteli, které se na činnosti subjektu podílejí, včetně vedoucích pracovníků, partnerů, zaměstnanců a příjemců. Spojením těchto různých činitelů podporují subjekty sociální ekonomiky úsilí mnoha zúčastněných stran, které se soustředí na kulturu účasti, odpovědnosti a transparentnosti a směřuje k dosažení společného cíle.

(8)

Subjekty sociální ekonomiky často usilují o vytváření ekonomických příležitostí, které podporují sociální začlenění a integraci znevýhodněných skupin, včetně osob se zdravotním postižením a osob s problémy v oblasti duševního zdraví, na trhu práce. Sociální podniky pro pracovní integraci jsou typem sociálních podniků, které se zaměřují na pomoc těmto skupinám osob při začleňování do společnosti a do zaměstnání tím, že poskytují pracovní místa s různou úrovní dovedností a s inkluzivními a flexibilními pracovními podmínkami. Například poskytování jazykové podpory migrujícím pracovníkům a přizpůsobení úkolů a pracovního prostředí pro osoby se zdravotním postižením jim může nabídnout cestu z chudoby a sociálního vyloučení. Tyto pracovní příležitosti mohou sloužit jako odrazový můstek do dalších odvětví na trhu práce a pomáhají překonat překážky pro zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a dalších osob, které mají potíže s přístupem na trh práce.

(9)

Nové podniky v oblasti sociální ekonomiky mohou být účinným nástrojem pro vytváření pracovních míst a pozitivní sociální změny. Sociální ekonomika může některým nedostatečně zastoupeným skupinám, jako jsou ženy a mladí lidé, poskytnout příležitosti ke vstupu na trh práce nebo k založení sociálních podniků. Podle údajů Global Entrepreneurship Monitor tvoří přibližně 55 % světových sociálních podnikatelů muži a 45 % ženy, přičemž obecně v samostatné výdělečné činnosti převažují muži nad ženami v poměru dva ku jedné. Podle nedávného průzkumu Eurobarometru o postojích mladých lidí k sociálnímu podnikání mladí lidé oceňují význam sociálních a environmentálních cílů a participativní vedení. Členské státy by mohly zvážit způsoby, jak minimalizovat odrazující faktory pro potenciální podnikatele, například jak zajistit, aby si zachovali přístup k řádné sociální ochraně. Některé členské státy snížily příspěvky na sociální zabezpečení jako pobídku pro subjekty sociální ekonomiky, aby najímaly zaměstnance. Zajištění příznivého rámce pro převody podniků na zaměstnance za účelem vytvoření zaměstnaneckých družstev nebo jiné relevantní modely podniků sociální ekonomiky vlastněných zaměstnanci mohou být také způsobem, jak zajistit pokračování malých a rodinných podniků a zabránit ztrátě pracovních míst, například v případě restrukturalizace. Členské státy by mohly rovněž zavést opatření usnadňující přechod běžných podniků na subjekty sociální ekonomiky.

(10)

Subjekty sociální ekonomiky rovněž podporují začleňování mladých lidí, zejména těch, kteří se neúčastní vzdělávání, nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní odborné přípravy. Poskytují programy odborné přípravy a rozvoje dovedností a učňovskou přípravu uvedené v doporučení Rady ze dne 15. března 2018 o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu (8) a rovněž pracovní příležitosti. Přispívají tak k cílům stanoveným zárukami pro mladé lidi, které jsou uvedeny v doporučení Rady ze dne 30. října 2020 o mostu k pracovním místům – posílení záruk pro mladé lidi (9) a v doporučení Rady ze dne 16. června 2022 o evropském přístupu k mikrocertifikátům pro celoživotní učení a zaměstnatelnost (10). Subjekty sociální ekonomiky mohou být v této roli podporovány z finančních prostředků Unie, například z programu Evropský sociální fond plus zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1057 (11). Za tímto účelem se v členských státech uskutečnily úspěšné iniciativy založené na spolupráci mezi veřejnými službami zaměstnanosti a subjekty sociální ekonomiky (12). V rámci těchto iniciativ hrají subjekty sociální ekonomiky důležitou roli při identifikaci osob, které potřebují pomoc, a při vytváření individuálních plánů, které jim pomohou dosáhnout sociálního a profesního začlenění, včetně odborné přípravy a pracovních příležitostí.

(11)

Subjekty sociální ekonomiky mohou podporovat spravedlivé pracovní podmínky tím, že zapojují zaměstnance do řízení a rozhodování. Podpora sociálního dialogu v rámci sociální ekonomiky může zlepšit pracovní podmínky zaměstnanců. Členské státy mohou tento aspekt sociální ekonomiky podporovat a stavět na něm a využívat jeho know-how tím, že zapojí subjekty sociální ekonomiky do přípravy a provádění aktivních politik na trhu práce (13). Členské státy mohou rovněž prozkoumat možnosti, jak usnadnit účast zaměstnavatelů v oblasti sociální ekonomiky na sociálním dialogu.

(12)

Sociální ekonomika přispívá ke strategiím Unie rovnosti přijatým Komisí tím, že podporuje sociální začlenění znevýhodněných a nedostatečně zastoupených skupin, například prostřednictvím poskytování sociálních a pečovatelských služeb (včetně péče o děti, zdravotní péče a dlouhodobé péče), sociálního bydlení a podpory dětí a mladých lidí se zvláštními potřebami. Subjekty sociální ekonomiky pomáhají snižovat nerovnosti, například rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů, a to jak přímým zaměstnáváním velkého podílu žen, tak poskytováním pečovatelských služeb, které umožňují pečovatelům, z nichž většinu tvoří ženy, zapojit se do trhu práce. Sociální ekonomika jako důležitý partner veřejného sektoru může cenným způsobem přispět k vytváření a poskytování pobytových pečovatelských služeb, domácí péče a komunitní péče. Díky partnerským iniciativám mohou orgány veřejné moci a subjekty sociální ekonomiky poskytovat vysoce kvalitní, dostupné a cenově přijatelné pečovatelské služby.

(13)

Systémy vzdělávání a odborné přípravy hrají klíčovou roli při získávání dovedností potřebných pro práci, osobní rozvoj a občanství. Pomáhají také zajistit kvalifikovanou pracovní sílu, která může přispět ke spravedlivé souběžné zelené a digitální transformaci. Subjekty sociální ekonomiky poskytují pracovní příležitosti, odbornou přípravu na pracovišti a programy učení se prací přizpůsobené potřebám jednotlivců a místní ekonomiky. Mají potenciál pomoci se zaváděním individuálních vzdělávacích účtů coby možného prostředku k dosažení cílů uvedených v doporučení Rady ze dne 16. června 2022 o individuálních vzdělávacích účtech (14). Subjekty sociální ekonomiky mohou rovněž přispět k odstranění stávající digitální propasti mezi ženami a muži tím, že poskytnou cílenou podporu, která posílí digitální dovednosti žen. Proto mohou přispět k dosažení kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly schopné reagovat na změny na trhu práce, což může usnadnit přechod mezi pracovními místy a zmírnit nedostatek pracovních sil, a tím přispět k celkovému hospodářskému růstu. Členské státy mohou tento potenciál využít při získávání poznatků o dovednostech, usnadňování odborné přípravy a tvorbě vzdělávacích programů.

(14)

Problémy, které s sebou přináší souběžná transformace a demografické změny, je třeba řešit na regionální a místní úrovni, aby bylo dosaženo hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Subjekty sociální ekonomiky obvykle působí zdola nahoru, jsou blízko komunitám, občanům a problémům, kterým čelí, často působí jako sociální inovátoři a nacházejí řešení, která lze rozšířit nebo replikovat a která přispívají k systémové změně. Sociální ekonomika může rovněž přispět ke strategické autonomii Unie tím, že bude vytvářet podniky ve strategických odvětvích, která slouží zájmům a potřebám místních komunit. Sociální ekonomika by například mohla nabízet příležitosti k prohlubování dovedností pracovníkům s nízkou kvalifikací z odvětví, která procházejí velkými změnami, a poskytovat cenově dostupné základní zboží skupinám s nízkými příjmy. V odlehlých a venkovských oblastech s menší nabídkou pracovních příležitostí a vzdělání mohou subjekty sociální ekonomiky poskytnout tolik potřebné příležitosti a zvýšit atraktivitu těchto regionů. Rozvoj ekosystémů sociální ekonomiky Unie proto přispívá ke zmírnění důsledků stárnutí obyvatelstva, úbytku obyvatelstva a dalších demografických trendů a k podpoře místního hospodářského a průmyslového rozvoje, mimo jiné i ve venkovských a odlehlých oblastech a v nejvzdálenějších regionech Unie, například v zemědělství, ekologické produkci potravin a modré ekonomice.

(15)

Podpora komunitně vedeného místního rozvoje a příznivých ekosystémů pro sociální inovace posiluje sociální ekonomiku a je motorem změny směrem ke klimaticky neutrálnímu hospodářství v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu (15) a průmyslovým plánem Zelené dohody (16). Vzhledem k důležité úloze sociální ekonomiky v rozvoji oběhového hospodářství, jakož i v občany řízené výrobě a distribuci energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím družstev pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a dalších energetických společenství, by navržení průřezových a soudržných opatření průmyslové politiky v oblasti opětovného použití, oprav a recyklace mohlo podpořit fungující trh s druhotnými surovinami, optimalizovat příspěvek sociální ekonomiky k cílům stanoveným v akčním plánu pro oběhové hospodářství (17) a zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu s nulovými čistými emisemi. Subjekty sociální ekonomiky působící v digitální oblasti prokázaly, že mají potenciál umožnit občanům a podnikům podílet se na inkluzivní digitální transformaci zaměřené na člověka a hrát aktivní roli při dosahování cílů a úkolů politického programu Digitální dekáda 2030, který byl stanoven rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2481 (18) a Evropským prohlášením o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu (19). S cílem posílit odolnost této souběžné transformace na zelenou a digitální společnost aktualizovala Komise v květnu 2021 svou průmyslovou strategii Unie. Uvedená strategie stanoví výzvy, kterým čelí 14 průmyslových ekosystémů, včetně ekosystému „lokální a sociální ekonomiky“, pro který byla společně vytvořena cesta transformace.

(16)

Aby sociální ekonomika mohla naplnit svůj potenciál při podpoře přístupu na trh práce, sociálního začleňování, rozvoje dovedností, územní soudržnosti, ekonomické demokracie, klimatické neutrality a udržitelného hospodářského rozvoje, potřebuje příznivý rámec. Vzhledem k tomu, že sociální ekonomika může existovat ve všech hospodářských odvětvích a je ovlivňována horizontálními a odvětvovými politikami a předpisy, musí rámec pro její podporu zohledňovat specifické rysy sociální ekonomiky a další překážky, kterým subjekty sociální ekonomiky při svém rozvoji čelí a které omezují jejich možnosti působit vedle běžných podniků. Subjekty sociální ekonomiky se nesnaží v prvé řadě maximalizovat efektivitu a zisk, ale především vytvářet pozitivní společenské výsledky. Potřebují podpůrná opatření a příznivé finanční, správní a právní prostředí, které zohlední specifické rysy jejich obchodních modelů, pokud jde o správu a řízení, rozdělování zisku, pracovní podmínky a dopad. Tato opatření jim umožní například zaměstnávat méně produktivní pracovníky nebo poskytovat sociální služby za dostupné ceny. Jsou zapotřebí komplexní strategie, které vytvoří příznivé rámce. To může zahrnovat přijetí regulačních opatření nebo provádění či úpravu politik a iniciativ na podporu přínosu sociální ekonomiky k sociálním a environmentálním cílům a zvýšení jeho hospodářské a průmyslové hodnoty. Tyto strategie by měly sledovat pokrok a měřit účinnost iniciativ, podle potřeby provádět úpravy a zlepšení a v konečném důsledku vést k efektivnějším a účinnějším výsledkům v tomto odvětví. Může být nutné přijmout strategie na různých úrovních veřejné správy (celostátní, regionální a místní) v závislosti na institucionálním uspořádání a kontextu v jednotlivých členských státech. Regiony, města a další nižší než celostátní úrovně by mohly přijmout strategie pro sociální ekonomiku, které jsou jasně propojeny s cíli a prioritami regionálního rozvoje, a maximalizovat tak vzájemné výhody.

(17)

Pro úspěšný rozvoj a provádění strategií pro sociální ekonomiku je nezbytné zapojit zúčastněné strany z oblasti sociální ekonomiky a usnadnit účast nejzranitelnějších osob. Několik členských států již zřídilo skupiny na vysoké úrovni, které podporují dialog mezi orgány veřejné moci a subjekty sociální ekonomiky (například francouzská Vysoká rada pro sociální a solidární ekonomiku, španělská Rada pro rozvoj sociální ekonomiky, portugalská Národní rada pro sociální ekonomiku a italská Národní rada pro třetí sektor). Reprezentativní sítě pro sociální ekonomiku mohou být také platformou pro kolektivní akce, mohou usnadnit spolupráci a sdílení informací a vytvářet příležitosti pro budování kapacit a vzájemné učení.

(18)

Veřejná finanční podpora může hrát důležitou úlohu v tom ohledu, že umožňuje zakládání a rozvoj subjektů sociální ekonomiky. Subjekty sociální ekonomiky mají obecně větší potíže s přístupem k finančním zdrojům než ostatní podniky. I přes některá zlepšení odhalila analýza trhů pro financování sociálních podniků například přetrvávající nesoulad mezi nabídkou financování určeného pro sociální podniky v Unii a poptávkou po něm, a to jak z hlediska přístupu k dluhovému, tak i kapitálovému financování. Vzhledem k tomu, že subjekty sociální ekonomiky se zaměřují na vytváření pozitivních sociálních nebo environmentálních dopadů a mohou svým financujícím subjektům a vlastníkům rozdělovat zisky pouze v omezené míře, pokud vůbec, nejsou obecně vhodné pro investory, kteří usilují o významné finanční výnosy. Podpůrná opatření, která jsou k dispozici pro řešení tohoto problému, jsou nejednotná a jejich účinnost se značně liší. Opatření jsou různá, od grantů a dotací až po poradenské služby a služby v oblasti budování kapacit, a často je poskytují inkubátory. Stále tedy existuje velký prostor pro zlepšení v oblasti poskytování financování přizpůsobeného různým fázím životního cyklu subjektu sociální ekonomiky a mohla by být užitečná další podpora pro mobilizaci soukromého financování a další doplňková opatření ke zlepšení přístupu subjektů sociální ekonomiky k financování. Jeden takový přístup zahrnuje možnost volby pro individuální střadatele nebo zaměstnance, kteří se účastní programů penzijního či jiného spoření financovaných zaměstnavatelem, vybrat si program spoření, který investuje část jejich úspor do sociálního podniku (20).

(19)

Unie poskytuje mnoho možností financování na podporu sociální ekonomiky. Financování poskytuje Evropský sociální fond plus, Evropský fond pro regionální rozvoj zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1058 (21), Fond pro spravedlivou transformaci zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056 (22), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (23), program pro jednotný trh zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690 (24), program InvestEU zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523 (25) a případně Nástroj pro oživení a odolnost zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 (26).

Unie rovněž poskytuje poradenskou podporu prostřednictvím platformy fi-compass při navrhování finančních nástrojů v rámci fondů politiky soudržnosti. Členské státy, včetně regionálních a místních orgánů, by mohly tyto příležitosti lépe využít přijetím specifických opatření pro sociální ekonomiku. Dalším nástrojem Unie, který je k dispozici pro zlepšení schopnosti členských států navrhovat a provádět politiky na posílení sociální ekonomiky, je Nástroj pro technickou podporu (27).

(20)

Pro rozvoj sociální ekonomiky, vytváření příjmů a pomoc subjektům sociální ekonomiky, aby se staly finančně soběstačnými, jsou zásadní poskytování zboží a služeb a spolupráce s orgány veřejné moci i běžnými podniky. Díky flexibilitě, kterou umožňují unijní a vnitrostátní pravidla a strategie pro zadávání veřejných zakázek, mohou veřejní zadavatelé využívat veřejné zakázky strategičtějším způsobem, a to stanovením inovativních, ekologických a sociálních kritérií, což v konečném důsledku přispívá k udržitelnějšímu a konkurenceschopnějšímu hospodářství podporujícímu začlenění. Většina zakázek je však stále zadávána pouze na základě ceny. Vzhledem k tomu, že subjekty sociální ekonomiky mají za cíl spíše zajistit společenské a kolektivní přínosy než poskytovat služby za nejnižší cenu, mají problém soutěžit v běžných veřejných zakázkách, přestože mohou procesu zadávání veřejných zakázek přinést širší přidanou hodnotu. Existuje také prostor pro zvýšení schopnosti subjektů sociální ekonomiky podnikat, mimo jiné prostřednictvím systematičtějšího začleňování do hodnotových řetězců běžných podniků a partnerství s nimi za účelem společného podávání nabídek na veřejné zakázky a vytváření nových tržních příležitostí.

(21)

Orgány veřejné moci často plně nevyužívají stávajícího rozsahu působnosti pravidel státní podpory na podporu sociální ekonomiky v případech, kdy trh sám o sobě není schopen zajistit uspokojivý přístup na trh práce a sociální začlenění, a omezují se na opatření pod obecnou prahovou hodnotou de minimis a nevyužívají možnosti stanovit opatření podle nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (28) (obecné nařízení o blokových výjimkách), jako je regionální podpora, podpora rizikového financování a podpora na nábor znevýhodněných pracovníků. Pokud jde o podporu de minimis, je v současné době omezena na 200 000 EUR za tři roky, ale platnost stávajících pravidel skončí 31. prosince 2023 a nyní probíhá jejich revize. Pravidla Unie upravující služby obecného hospodářského zájmu rovněž nabízejí prostor pro povolení státní podpory, ale orgány veřejné moci často tyto možnosti plně nevyužívají, zejména v případě sociálních služeb v oblasti pracovního začleňování zranitelných osob. Orgány veřejné moci musí nejprve přezkoumat, zda lze opatření považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(22)

Významnou roli při podpoře sociální ekonomiky může hrát také daňová politika, která zajistí, že si subjekty sociální ekonomiky budou moci dovolit působit vedle běžných podniků, čímž se vytvoří spravedlivější podnikatelské prostředí a zároveň se přispěje k sociálnímu začleňování a lepšímu přístupu k zaměstnání. Některé členské státy zavedly daňový rámec, který podporuje rozvoj tohoto odvětví, včetně daňových pobídek přizpůsobených potřebám sociální ekonomiky, a zároveň uznává její rozmanitost a brání roztříštěnosti. V několika členských státech přetrvávají administrativní překážky, pokud jde o veřejně prospěšné dary přesahující hranice členských států. Dobře koncipované daňové pobídky pro dary veřejně prospěšným subjektům sociální ekonomiky mohou stimulovat jejich financování, a to i přes hranice Unie v souladu se zásadou nediskriminace stanovenou ve Smlouvě. Rovněž je vhodné připomenout, že na určité zboží a služby, které často poskytují subjekty sociální ekonomiky, se může v souladu s článkem 98 a přílohou III směrnice Rady 2006/112/ES (29) vztahovat snížená sazba DPH.

(23)

Procesy měření a řízení sociálního dopadu jsou pro subjekty sociální ekonomiky obzvláště důležité, protože jim umožňují pochopit dopad, který mají, a informovat o něm a tak získat přístup k financování založenému na dopadu. Měření sociálního dopadu zahrnuje používání měřítek a nástrojů k měření sociálního dopadu určité intervence nebo iniciativy. Řízení sociálního dopadu zahrnuje budování systémů, procesů a schopností, které organizace potřebuje k aktivnímu řízení a zvyšování svého dopadu. Široká škála dostupných rámců a nástrojů však může být výzvou, zejména pro subjekty s menšími zdroji. Monitorování sociálních výsledků veřejných investic umožňuje veřejnou kontrolu, může podpořit opodstatněnost použití peněz daňových poplatníků na podporu subjektů nebo činností sociální ekonomiky a může pomoci zabránit nadhodnocování dopadu (přeceňování dopadu nebo nepravdivá tvrzení o něm). V tomto ohledu by mohly pomoci promyšlené, přiměřené a potřebám jednotlivých subjektů přizpůsobené přístupy k měření a řízení sociálního dopadu. Měly by být založeny na standardních metodách a ukazatelích, jakož i na takových faktorech, jako je velikost, stupeň rozvoje a rozmanitost subjektů. Užitečný rámec pro prokázání dopadu by mohlo poskytnout provázání metodik měření a řízení sociálního dopadu s cíli udržitelného rozvoje OSN.

(24)

Viditelnost a uznání sociální ekonomiky na celostátní a regionální úrovni se v Unii v posledním desetiletí zlepšily. Potenciál tohoto odvětví v mnoha členských státech však zůstává nevyužit. Nedostatečná koordinace a výměna zkušeností mezi jednotlivými členskými státy zachovává rozdíly v rozvoji sociální ekonomiky, a proto je tu pro členské státy jednoznačná příležitost pro získávání poznatků a sdílení osvědčených postupů. Také informovanost široké veřejnosti o sociální ekonomice a jejím pozitivním přínosu je omezená. To může bránit rozvoji podpůrných politik a tržních příležitostí pro sociální ekonomiku. Regulace a zároveň zajištění toho, aby nové právní předpisy odpovídaly potřebám subjektů sociální ekonomiky, může informovanost o nich zvýšit a dát jim větší legitimitu, což usnadní přístup k financování a trhům. Vnitrostátní orgány veřejné moci a zúčastněné strany zahájily několik iniciativ, jako jsou zvláštní právní formy, značky a statusy (30) pro sociální ekonomiku, a rozsáhlé komunikační kampaně, aby zvýšily porozumění sociální ekonomice a její viditelnost. Mezi další úspěšné reformy patří vytvoření zvláštních správních útvarů pro sociální ekonomiku a posílení dialogu mezi zúčastněnými stranami a orgány veřejné moci. Zvýšení viditelnosti sociální ekonomiky má zásadní význam pro plné uznání jejího pozitivního dopadu na společnost, jak je zdůrazněno v akčním plánu pro sociální ekonomiku, v jehož rámci byl spuštěn portál pro sociální ekonomiku.

(25)

Klíčem k lepšímu pochopení obchodních modelů sociální ekonomiky a k přijímání politických rozhodnutí založených na důkazech jsou přesné údaje a statistiky. Chybí však spolehlivé údaje o sociální ekonomice, včetně údajů o její ekonomické přidané hodnotě a výkonnosti. Stávající údaje jsou často neúplné a obtížně porovnatelné. Jen několik málo členských států například rozšířilo své vnitrostátní účetní systémy tak, aby byly v jejich rámci shromažďovány doplňující údaje (jako je tomu u „satelitních účtů“) týkající se sociální ekonomiky, a to navzdory finanční podpoře, kterou mohou čerpat z rozpočtu EU. Sociální ekonomika obvykle není zahrnuta do strukturálních podnikových statistik, například když statistiky vycházejí z ekonomických údajů generovaných podniky zaměřenými na zisk a tradiční subjekty sociální ekonomiky jsou zahrnuty pouze ve zbývajících kategoriích. Zpřístupněním základních statistických údajů o velikosti, pracovní síle, vývoji a problémech sociální ekonomiky by se zavedené strategie a opatření zefektivnily a přizpůsobily různým situacím v tomto odvětví.

(26)

V širším smyslu může mít podpora sociální ekonomiky zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN,