—

určil, že Evropská komise protiprávně nepoužila ve prospěch žalobce a právních entit, které mu patří, i) ochranu stanovenou směrnicí 2019/1937 (1) a zejména v jejím čl. 6 odst. 4, a ii) definici „zúčastněné strany“, pokud jde o jeho postavení zplnomocněného zástupce jednajícího jménem francouzského státu pro účely vymáhání protiprávních podpor uvedených ve stížnostech SA.46963 a SA.52275

—

určil, že v případě absence odpovědi po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené v obou dopisech ze dne 25. července 2023 se má za to, že Evropská komise implicitně zrušila ab initio své rozhodnutí o zaregistrování stížností SA.46963 a SA.52275 jakožto obecných informací o trhu, a tedy:

—

určil, že Evropská komise porušila své povinnosti tím, že nepřijala rozhodnutí týkající se jednak záruk ve výši 45 miliard eur, které přiznala Francouzská republika bankovní instituci Bpifrance SA, a jednak vkladu aktiv ve výši 21,776 miliard eur přiznaných této instituci, které byly oznámeny v rámci stížnosti SA.52275 jako podpory, které jsou protiprávní a neslučitelné s podmínkami stanovenými ve Sdělení o bankovnictví ze dne 30. července 2013;

—

určil, že Evropská komise porušila své povinnosti tím, že nepřijala rozhodnutí týkající se nesprávného použití nařízení 800/2008 (2) ustanoveními dohody ze dne 9. května 2012, jak byla oznámena v rámci stížnosti SA.46963;

—

určil, že Evropská komise nezahájila před tímto zrušením ab initio formální vyšetřovací řízení;

—

zrušil případné akty Evropské komise, které mají vyvolat závazné právní účinky takové povahy, že se mohou dotknout zájmů žalobce v jeho postavení i) osoby chráněné směrnicí 2019/1937 a ii) zplnomocněného zástupce jednajícího jménem francouzského státu za účelem vymáhání protiprávních podpor uvedených ve stížnostech SA.46963 a SA.52275;

—

rozhodl, že zrušení těchto aktů ab initio, za předpokladu, že byly předtím přijaty Evropskou komisí ve věcech SA.46963 a SA.52275, nutně znamenalo zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU;

—

uložil Evropské unii náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z postavení žalobce jako zúčastněné strany ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nečinnosti Evropské komise z důvodu, že relevantním způsobem nereagovala na výzvu jednat, která jí byla zaslána dne 5. května 2023.