—

zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Komise ze dne 7. září 2022, kterým byla zamítnuta stížnost R/553/22 podaná žalobcem;

—

navrhl, aby byla zvážena možnost dosáhnout smírného urovnání sporu;

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že orgán oprávněný ke jmenování (OOJ) pochybil, když dne 14. února 2020 svolal lékařskou komisi bez určení třetího lékaře.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že OOJ neprávem přijal systematické neuplatňování mandátu lékařské komise ze strany druhého a třetího lékaře: zejména prvních tří bodů mandátu a konkrétní odpovědi na body 103, 105, 107, 108, 110 a 111 rozsudku Tribunálu ze dne 25. října 2017, Lucaccioni v. Komise (T-551/16).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že OOJ pochybil, když souhlasil s tím, aby se na zápisy z druhého a třetího zasedání lékařské komise neuplatnil statut lékařských komisí.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že OOJ neprávem vyloučil žalobce z vlastního podnětu a bez platného důvodu ze dvou zasedání lékařské komise, ačkoli jeho přítomnost byla stanovena v mandátu.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že OOJ pochybil, když souhlasil s tím, že do závěrečné zprávy lékařské komise nebyly zahrnuty tři základní lékařské posudky, přestože to mandát vyžadoval.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že OOJ pochybil, když připustil, že v závěrečné zprávě druhý a třetí lékař, kteří neměli žádnou specializaci v oboru psychiatrie, navzdory externímu příspěvku zpochybnili psychiatrickou zprávu renomovaného klinického lékaře, kterého vybral třetí lékař, po náročné osobní návštěvě.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z velmi závažného postavení psychické újmy, která byla do roku 1994 z oprávněných důvodů kompenzována, ze strany druhého a třetího lékaře, na roveň psychiatrické újmě z důvodů po roce 1994, které již Tribunál kritizoval ve svém rozsudku ze dne 25. října 2017, Lucaccioni v. Komise (T-551/16).

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že jediný hlas druhého a třetího lékaře na zasedání lékařské komise dne 14. února 2020 nespadal do rámce výkonu lékařské vědy.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z odůvodnění 70 % míry poškození dýchacích cest, které žalobce nikdy neohlásil a které nikdy nebylo uznáno před rokem 1994 a samotný třetí lékař jej považoval za správné, z čehož je zřejmé, že k němu došlo po tomto datu, a nikoli po roce 2000, kdy žalobce učinil prohlášení.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z odůvodnění 50 % míry těžké deprese, kterou žalobce nikdy neohlásil a která nikdy nebyla uznána před rokem 1994 a byla uznána renomovaným klinickým lékařem, ale výslovně zpochybněna třetím lékařem z důvodu, že k ní došlo po roce 1994 a před rokem 2000, kdy bylo oznámeno první zhoršení ve smyslu článku 14 Společných předpisů pro úrazové pojištění a pojištění pro případ nemoci z povolání úředníků Evropské unie, ve znění před 1. lednem 2006.

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející ze zpochybnění míry 10 % u újmy „funkční poruchy spánku v důsledku postižení levého laterálního dekubitu“, potvrzené nemocniční lékařskou zprávou a považované za minimální procentuální míru „poruch spánku“ stanovených B.O.B.I. (Barème officiel belge des Invalidités; oficiální belgická stupnice invalidity).

12.

Dvanáctý žalobní důvod vycházející z druhého zhoršení ohlášeného dne 8. března 2021.