1)

Je s článkem 2 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (1) slučitelná taková právní úprava, jako je španělská právní úprava, která v souladu s čl. 49 odst.1 písm. e) královského legislativního nařízení ze dne 23. října 2015, kterým se schvaluje přepracované znění zákoníku práce, nestanoví lhůtu pro projednání v případech, kdy počet ukončených pracovních poměrů přesahuje počet stanovený v článku 1 uvedené směrnice, které vyplývají z odchodu zaměstnavatele, fyzické osoby, do důchodu?

2)

V případě záporné odpovědi na první předběžnou otázku, má směrnice 98/59 horizontální přímý účinek mezi jednotlivci?

I)

Představují obchodní záznamy předávané elektronickou poštou, které jsou předmětem posouzení v projednávané věci, „korespondenci“ ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie?

II)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění obchodních záznamů pocházejících z komunikace mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniků prostřednictvím elektronické pošty, pokud jsou vyšetřovány dohody a praktiky zakázané podle článku 102 SFEU (bývalý článek 82 Smlouvy o ES)?

III)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění takových obchodních záznamů na základě předchozího povolení justičního orgánu, v projednávané věci státního zastupitelství, které je pověřeno zastupováním státu, hájením zákonem stanovených zájmů, vedením trestního řízení na základě zásady legality a hájením demokratické zákonnosti v souladu s ustanoveními Ústavy a které jedná nezávisle na ostatních orgánech ústřední, regionální a místní správy?

I)

Představují obchodní záznamy předávané elektronickou poštou, které jsou předmětem posouzení v projednávané věci, „korespondenci“ ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie?

II)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění obchodních záznamů pocházejících z komunikace mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniků prostřednictvím elektronické pošty, pokud jsou vyšetřovány dohody a praktiky zakázané podle článku 102 SFEU (bývalý článek 82 Smlouvy o ES)?

III)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění takových obchodních záznamů na základě předchozího povolení justičního orgánu, v projednávané věci státního zastupitelství, které je pověřeno zastupováním státu, hájením zákonem stanovených zájmů, vedením trestního řízení na základě zásady legality a hájením demokratické zákonnosti v souladu s ustanoveními Ústavy a které jedná nezávisle na ostatních orgánech ústřední, regionální a místní správy?

I)

Představují obchodní záznamy předávané elektronickou poštou, které jsou předmětem posouzení v projednávané věci, „korespondenci“ ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie?

II)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění obchodních záznamů pocházejících z komunikace mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniků prostřednictvím elektronické pošty, pokud jsou vyšetřovány dohody a praktiky zakázané podle článku 102 SFEU (bývalý článek 82 Smlouvy o ES)?

III)

Brání článek 7 Listiny základních práv Evropské unie zajištění takových obchodních záznamů na základě předchozího povolení justičního orgánu, v projednávané věci státního zastupitelství, které je pověřeno zastupováním státu, hájením zákonem stanovených zájmů, vedením trestního řízení na základě zásady legality a hájením demokratické zákonnosti v souladu s ustanoveními Ústavy a které jedná nezávisle na ostatních orgánech ústřední, regionální a místní správy?

1)

Musí být čl. 42 odst. 1 nařízení 2017/1939 (1) vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je článek 90 LO 9/2021 [Ley Orgánica] ze dne 1. července 2021, který vylučuje ze soudního přezkumu takový procesní úkon učiněný Úřadem evropského veřejného žalobce, který má (ve zde popsaném smyslu) právní účinky vůči třetím osobám, jako je rozhodnutí evropského pověřeného žalobce předvolat svědky obsílkou ze dne 2. února 2023?

2)

Musí být články 6 a 48 Listiny základních práv EU a článek 7 směrnice (EU) 2016/343 (2) vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je článek 90 ve spojení s čl. 42 odst. 1 a 3 a článkem 43 LO 9/2021 ze dne 1. července 2021, který vylučuje ze soudního přezkumu takový procesní úkon učiněný Úřadem evropského veřejného žalobce, jako je rozhodnutí evropského pověřeného žalobce předvolat jako svědka třetí osobu, u níž lze důvodně očekávat účast na vyšetřovaných trestných činech?

3)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a čl. 86 odst. 3 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání takovému režimu soudního přezkumu, jako je režim zavedený v článcích 90 a 91 LO 9/2021 v souvislosti s úkony evropských pověřených žalobců učiněnými na základě čl. 42 odst. 1 a článku 43 LO 9/2021, který vylučuje ze soudního přezkumu řízení zahájené evropským pověřeným žalobcem při výkonu jeho vyšetřovací pravomoci a který postrádá jakýkoli vztah rovnocennosti s vnitrostátními procesněprávními předpisy upravujícími napadení rozhodnutí přijatých vyšetřujícími soudci při výkonu jejich vyšetřovací pravomoci?

4)

Musí být článek 2 SEU, který zakotvuje hodnoty právního státu, na nichž je založena Unie, ve spojení s právem na účinnou právní ochranu a právem na spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny základních práv EU a se zásadou efektivity stanovenou v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci EU, vykládán v tom smyslu, že brání takovému režimu soudního přezkumu úkonů učiněných evropskými pověřenými žalobci, který omezuje případy, kdy lze úkon napadnout, na taxativní výčet případů, jako je režim stanovený ve španělských právních předpisech v článcích 90 a 91 LO 9/2021?

1)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec [SEU] ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že prodloužení výkonu funkce orgánu, který může ukládat kárné sankce soudcům a má pravomoc shromažďovat údaje týkající se jejich majetku, po skončení funkčního období tohoto orgánu stanoveného ústavou na dobu neurčitou samo o sobě nebo za určitých podmínek představuje porušení povinnosti členských států zajistit účinné prostředky nápravy umožňující nezávislý soudní přezkum? Pokud je takové prodloužení funkčního období přípustné, pak za jakých podmínek?

2)

Musí být čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2016/679 (1) (dále jen „GDPR“) vykládán v tom smyslu, že v případě zpřístupnění bankovního tajemství za účelem prověření majetku soudců a státních zástupců, který je následně zveřejněn, se jedná o činnost, která nespadá do oblasti působnosti unijního práva? Je odpověď odlišná, pokud tato činnost zahrnuje i zpřístupnění údajů rodinných příslušníků soudců a státních zástupců, kteří sami nejsou soudci ani státními zástupci?

3)

Musí být čl. 4 bod 7 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, určuje účely nebo prostředky zpracování osobních údajů, a proto je „správcem“ osobních údajů?

4)

Musí být článek 51 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na třetí otázku je záporná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, odpovídá za monitorování [uplatňování] tohoto nařízení, a musí proto být, ve vztahu k těmto údajům, považován za „dozorový úřad“?

5)

Musí být čl. 32 odst. 1 písm. b) GDPR, resp. čl. 57 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na některou z otázek uvedených v bodech 3 nebo 4 je kladná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, je v případě existence údajů o porušení zabezpečení osobních údajů, kterého se v minulosti dopustil orgán, kterému má být tento přístup poskytnut, povinen obstarat si informace o opatřeních přijatých za účelem ochrany údajů a zohlednit při svém rozhodování o povolení přístupu přiměřenost těchto opatření?

6)

Musí být článek 79 odst. 1 GDPR ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a bez ohledu na odpovědi na třetí a čtvrtou otázku, vykládán v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právo členského státu stanoví, že určité kategorie údajů lze zpřístupnit pouze na základě povolení soudu, musí soud, který je k tomu příslušný, osobám, jejichž údaje jsou zpřístupněny, z úřední povinnosti poskytnout právní ochranu tím, že orgánu, který požádal o přístup k daným údajům a o kterém je známo, že se v minulosti dopustil porušení zabezpečení osobních údajů, uloží povinnost poskytnout informace týkající se opatření přijatých podle čl. 33 odst. 3 písm. d) GDPR a jejich účinného uplatňování?

1)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec [SEU] ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že prodloužení výkonu funkce orgánu, který může ukládat kárné sankce soudcům a má pravomoc shromažďovat údaje týkající se jejich majetku, po skončení funkčního období tohoto orgánu stanoveného ústavou na dobu neurčitou samo o sobě nebo za určitých podmínek představuje porušení povinnosti členských států zajistit účinné prostředky nápravy umožňující nezávislý soudní přezkum? Pokud je takové prodloužení funkčního období přípustné, pak za jakých podmínek?

2)

Musí být čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2016/679 (1) (dále jen „GDPR“) vykládán v tom smyslu, že v případě zpřístupnění bankovního tajemství za účelem prověření majetku soudců a státních zástupců, který je následně zveřejněn, se jedná o činnost, která nespadá do oblasti působnosti unijního práva? Je odpověď odlišná, pokud tato činnost zahrnuje i zpřístupnění údajů rodinných příslušníků soudců a státních zástupců, kteří sami nejsou soudci ani státními zástupci?

3)

Musí být čl. 4 bod 7 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, určuje účely nebo prostředky zpracování osobních údajů, a proto je „správcem“ osobních údajů?

4)

Musí být článek 51 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na třetí otázku je záporná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, odpovídá za monitorování [uplatňování] tohoto nařízení, a musí proto být, ve vztahu k těmto údajům, považován za „dozorový úřad“?

5)

Musí být čl. 32 odst. 1 písm. b) GDPR, resp. čl. 57 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na některou z otázek uvedených v bodech 3 nebo 4 je kladná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, je v případě existence údajů o porušení zabezpečení osobních údajů, kterého se v minulosti dopustil orgán, kterému má být tento přístup poskytnut, povinen obstarat si informace o opatřeních přijatých za účelem ochrany údajů a zohlednit při svém rozhodování o povolení přístupu přiměřenost těchto opatření?

6)

Musí být článek 79 odst. 1 GDPR ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a bez ohledu na odpovědi na třetí a čtvrtou otázku, vykládán v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právo členského státu stanoví, že určité kategorie údajů lze zpřístupnit pouze na základě povolení soudu, musí soud, který je k tomu příslušný, osobám, jejichž údaje jsou zpřístupněny, z úřední povinnosti poskytnout právní ochranu tím, že orgánu, který požádal o přístup k daným údajům a o kterém je známo, že se v minulosti dopustil porušení zabezpečení osobních údajů, uloží povinnost poskytnout informace týkající se opatření přijatých podle čl. 33 odst. 3 písm. d) GDPR a jejich účinného uplatňování?

1)

Brání ustanovení 4 [rámcové dohody] směrnice 1999/70 (2) takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v článcích 485 a 489 legislativního nařízení č. 297/1994, v čl. 11 odst. 14 zákona č. 124/99 a v čl. 4 odst. 3 nařízení prezidenta republiky č. 399/88, která stanoví, že se započítávají roky odpracované v rámci pracovního poměru na dobu určitou s přihlédnutím k citovanému čl. 11 odst. 14 v plném rozsahu jen za první čtyři roky, přičemž následující roky se zohledňují v poměru 2/3 pro právní a ekonomické účely a zbývající třetina pouze pro ekonomické účely, a to po dosažení stanovené délky odpracovaných let v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení prezidenta republiky č. 399/88?

2)

Musí v každém případě vnitrostátní soud pro účely posouzení, zda se jedná o diskriminaci ve smyslu ustanovení 4 [rámcové dohody] směrnice 99/70, zohlednit pouze roky odpracované v rámci pracovního poměru na dobu určitou a uznané v okamžiku přijetí do zaměstnání, nebo naopak musí zohlednit celou právní úpravu režimu těchto odpracovaných let, a tedy i pravidla, která stanoví, že v období po nástupu do stálého zaměstnání se započítávají odpracované roky v plném rozsahu pouze pro ekonomické účely?

1)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec [SEU] ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že prodloužení výkonu funkce orgánu, který může ukládat kárné sankce soudcům a má pravomoc shromažďovat údaje týkající se jejich majetku, po skončení funkčního období tohoto orgánu stanoveného ústavou na dobu neurčitou samo o sobě nebo za určitých podmínek představuje porušení povinnosti členských států zajistit účinné prostředky nápravy umožňující nezávislý soudní přezkum? Pokud je takové prodloužení funkčního období přípustné, pak za jakých podmínek?

2)

Musí být čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2016/679 (1) […] (dále jen „GDPR“) vykládán v tom smyslu, že v případě zpřístupnění bankovního tajemství za účelem prověření majetku soudců a státních zástupců, který je následně zveřejněn, se jedná o činnost, která nespadá do oblasti působnosti unijního práva? Je odpověď odlišná, pokud tato činnost zahrnuje i zpřístupnění údajů rodinných příslušníků soudců a státních zástupců, kteří sami nejsou soudci ani státními zástupci?

3)

Musí být čl. 4 bod 7 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, určuje účely nebo prostředky zpracování osobních údajů, a proto je „správcem“ osobních údajů?

4)

Musí být článek 51 GDPR v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na třetí otázku je záporná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, odpovídá za monitorování [uplatňování] tohoto nařízení, a musí proto být, ve vztahu k těmto údajům, považován za „dozorový úřad“?

5)

Musí být čl. 32 odst. 1 písm. b) GDPR, resp. čl. 57 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a odpověď na některou z otázek uvedených v bodech 3 nebo 4 je kladná, vykládán v tom smyslu, že soudní orgán, který jinému státnímu orgánu povolí přístup k údajům o zůstatcích na účtech soudců a státních zástupců a jejich rodinných příslušníků, je v případě existence údajů o porušení zabezpečení osobních údajů, kterého se v minulosti dopustil orgán, kterému má být tento přístup poskytnut, povinen obstarat si informace o opatřeních přijatých za účelem ochrany údajů a zohlednit při svém rozhodování o povolení přístupu přiměřenost těchto opatření?

6)

Musí být článek 79 odst. 1 GDPR ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie v případě, že odpověď na druhou otázku zní tak, že se použije unijní právo, a bez ohledu na odpovědi na třetí a čtvrtou otázku, vykládán v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právo členského státu stanoví, že určité kategorie údajů lze zpřístupnit pouze na základě povolení soudu, musí soud, který je k tomu příslušný, osobám, jejichž údaje jsou zpřístupněny, z úřední povinnosti poskytnout právní ochranu tím, že orgánu, který požádal o přístup k daným údajům a o kterém je známo, že se v minulosti dopustil porušení zabezpečení osobních údajů, uloží povinnost poskytnout informace týkající se opatření přijatých podle čl. 33 odst. 3 písm. d) GDPR a jejich účinného uplatňování?

1)

Je s ustanoveními unijního práva a jim odpovídajícími ustanoveními bulharského práva slučitelné:

V případě záporné odpovědi Soudního dvora žádá předkládající soud o odpověď, zda obhájce tohoto obžalovaného, který se oficiálně legitimoval jako zmocněnec obchodní společnosti v majetku obžalovaného, aby se účastnil jiných občanskoprávních mimosoudních řízení, která během probíhajícího trestního řízení vedla k cílenému a vědomému vytvoření umělých podmínek pro námitku podjatosti a střet zájmů trestní soudkyně ve vztahu k tomuto obžalovanému, může pokračovat v obhajobě tohoto obžalovaného v tomto trestním řízení.

2)

Pokud posouzení, zda existují skutečné důvody pro námitku podjatosti, spadá do pravomoci vnitrostátního soudu: Jak musí být chápáno právo na přístup k obhájci v trestním řízení stanovené směrnicí 2013/48/EU (2), a jedná se přitom o absolutní právo, které je neomezeně spojeno s osobou určitého obhájce[?] Jak má být vyřešen rozpor spočívající v tom, že právo na přístup k obhájci stanovené v unijní směrnici, které je provedeno do vnitrostátního práva, dává obžalovanému plnou pravomoc si zvolit a zmocnit svou obhájkyni, a že na druhé straně právě tato obhájkyně jednala tak, aby pomohla obžalovanému vytvořit umělé podmínky pro námitku podjatosti soudkyně zpravodajkyně[?]

3)

Jak musí být vykládáno a upraveno právo zbývajících 13 obžalovaných na informace v trestním řízení a na přístup ke spisu, které je zakotveno v čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice 2012/13/EU (3), ve vztahu k námitce podjatosti a písemnostem k ní přiloženým dotčenou obhájkyní[?] Jak lze uvést tento postup obhájkyně do souladu s právem soudkyně jako občanky EU na respektování soukromého a rodinného života?

4)

Jestliže se obžalovanému podaří osobně nebo prostřednictvím své obchodní společnosti vytvořit cíleným a aktivním jednáním umělé podmínky pro střet zájmů, jedná se pak o skutečný „střet zájmů“, když tyto podmínky představují skrytý prostředek, jak se vyhnout trestnímu stíhání[?]

5)

Je předložení žádosti o rozhodnutí o výše uvedených předběžných otázkách pro obhájkyni dotčeného obžalovaného důvodem, aby navrhla zahájení disciplinárního řízení proti soudkyni předkládajícího vnitrostátního soudu, když tato soudkyně bezprostředně po zjištění jednání obhájkyně podala trestní oznámení k příslušným vnitrostátním orgánům[?]

1.

Musí být hodnoty demokracie, právního státu, dodržování lidských práv a spravedlnosti zakotvené v článku 2 SEU, jakož i ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládány tak, že přiznávají zákonodárné a výkonné moci členských států neomezenou a výlučnou diskreční pravomoc stanovit prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů odměnu soudců na úrovni sazby, která závisí pouze na vůli zákonodárné a výkonné moci?

2.

Musí být ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jakož i ustanovení článku 47 Listiny, který se mimo jiné týká i nezávislosti soudní moci, vykládány tak, že umožňují členským státům zavést prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů pravidla, která stanoví odměnu soudců nižší, než je plat či odměna stanovené státem pro příslušníky jiných právnických profesí?

1)

Umožňuje čl. 178 odst. 1 písm. b) a c) nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 (1) ve spojení s čl. 214 odst. 1 celního kodexu Unie (2) vyřídit zvláštní režim „svobodné pásmo“, aniž by bylo do elektronického registračního systému vloženo referenční číslo (MRN) identifikující celní prohlášení, na základě kterého je zboží propuštěno do následného celního režimu?

2)

Umožňují čl. 214 odst. 1 a čl. 215 odst. 1 celního kodexu Unie a čl. 178 odst. 1 písm. b) a c) nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, aby držitel zvláštního režimu „svobodné pásmo“ vyřídil tento režim pouze na základě poznámky úředníka celního orgánu učiněné v dokladu o přepravě zboží (CMR) týkající se celního statusu zboží, aniž by sám provedl ověření platnosti celního statusu tohoto zboží?

3)

V případě záporné odpovědi na druhou předběžnou otázku, jaká úroveň ověření podle čl. 214 odst. 1 a čl. 215 odst. 1 celního kodexu Unie a čl. 178 odst. 1 písm. b) a c) nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 postačuje k tomu, aby bylo možné považovat zvláštní režim „svobodné pásmo“ za správně vyřízený?

4)

Mohl mít držitel zvláštního režimu „svobodné pásmo“ legitimní očekávání poté, co mu celní orgány potvrdily, že se celní status zboží změnil ze „zboží, které není zbožím Unie“ na „zboží Unie“, ačkoli toto potvrzení neuvádí ani důvod změny statusu zboží, ani žádné informace, které by umožnily tento důvod ověřit?

5)

V případě záporné odpovědi na čtvrtou předběžnou otázku, může být skutečnost, že v jiném řízení před vnitrostátním soudem bylo pravomocně rozhodnuto, že v souladu s postupy stanovenými celními orgány se držitel celního režimu nedopustil žádného porušení celního režimu „svobodné pásmo“, důvodem pro osvobození od celního dluhu vzniklého podle čl. 79 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) celního kodexu Evropské unie, a to s ohledem na zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené uznané vnitrostátním právem a unijním právem?

1)

Musí být pojem „podnik“ uvedený v čl. 83 odst. 4 a 6 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (1) chápán jako podnik ve smyslu článků 101 a 102 SFEU, ve spojení s bodem 150 odůvodnění uvedeného nařízení a judikaturou Soudního dvora Evropské unie týkající se unijního práva hospodářské soutěže tak, že pojem „podnik“ zahrnuje jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na právní postavení tohoto subjektu a způsob jeho financování?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku musí být čl. 83 odst. 4 a 6 obecného nařízení o ochraně osobních údajů vykládán v tom smyslu, že při ukládání pokuty podniku je třeba zohlednit celkový celosvětový roční obrat hospodářského subjektu, jehož je podnik součástí, nebo pouze celkový celosvětový roční obrat samotného podniku?

—

zrušil v plném rozsahu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/839 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/841, pokud jde o oblast působnosti, zjednodušení pravidel pro vykazování a zajištění souladu a stanovení cílů členských států pro rok 2030, a nařízení (EU) 2018/1999, pokud jde o zlepšení monitorování, vykazování, sledování pokroku a přezkum (1);

—

uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU tím, že napadené nařízení nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, které vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady, a to navzdory skutečnosti, že napadené nařízení významně ovlivňuje volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

2)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. b) třetí odrážky SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. b) třetí odrážky SFEU tím, že napadené nařízení nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, což vyžaduje jednomyslné hlasování na půdě Rady, a to navzdory skutečnosti, že se napadené rozhodnutí týká využívání půdy v členských státech.

3)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 SEU

Dle názoru Polska jednaly žalované orgány v rozporu se zásadou svěřených pravomocí, neboť napadené nařízení stanoví závazky a cíle, které výrazně zasahují do způsobu provádění lesního hospodaření v členských státech, a to navzdory skutečnosti, že Smlouvy nesvěřují Evropské unii žádné pravomoci v oblasti lesnictví.

4)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU) a zásady rovnosti členských států (čl. 4 odst. 2 SEU) a z porušení čl. 191 odst. 2 SFEU

Dle názoru Polska jednaly žalované orgány při přijetí napadeného nařízení v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou rovnosti členských států a nevzaly dostatečně do úvahy rozdílnost situací v různých regionech Unie. Pokud by Polsko zajistilo soulad se závazky a cíli ve vztahu k emisím skleníkových plynů a jejich pohlcování v odvětví LULUCF (využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví), mohlo by to mít vážné negativní socioekonomické a finanční dopady. Napadené nařízení navíc zavádí neodůvodněnou nerovnováhu mezi jednotlivými členskými státy co do úrovně závazků a cílů.

5)

žalobní důvod vycházející z nesplnění povinnosti provést řádnou analýzu vlivu napadeného nařízení a z porušení čl. 191 odst. 3 SFEU

Dle názoru Polska nesplnily žalované orgány povinnost podat odpovídající posouzení vlivů, neboť posouzení vlivů připojené k návrhu nařízení vykazuje zásadní nedostatky, co se týče dopadu závazků a cílů stanovených v tomto nařízení na jednotlivé členské státy. Zároveň nedošlo k dostatečnému zohlednění dostupných vědeckotechnických informací, environmentálních podmínek v různých regionech Unie a potenciálních zisků a nákladů v případě realizace či v případě nerealizace, jakož i ekonomického a sociálního rozvoje Unie jako celku a vyváženého rozvoje jejích regionů, čímž došlo k porušení čl. 191 odst. 3 SFEU.

—

zrušil v plném rozsahu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/851 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2019/631, pokud jde o zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla v souladu s ambicióznějšími cíli Unie v oblasti klimatu (1);

—

podpůrně, pokud by Soudní dvůr konstatoval, že uplatněné žalobní důvody neodůvodňují zrušení tohoto nařízení v plném rozsahu, zrušil nařízení 2023/851 částečně, a to v rozsahu týkajícím se stanovení emisních cílů platných od 1. ledna 2035 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla v souladu s čl. 1 bodem 1 písm. b) tohoto nařízení;

—

uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU tím, že napadené nařízení nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, které vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady, a to navzdory skutečnosti, že napadené nařízení významně ovlivňuje volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

2)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 odst. 1 a 3 SEU, článku 9 SFEU a čl. 6 odst. 1 SEU ve spojení s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie

Polsko tvrdí, že stanovením emisních cílů pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla v čl. 1 bodě 1 písm. b) napadeného nařízení, které budou mít závažné důsledky pro evropský automobilový průmysl a na něj navazující hospodářská odvětví a pro společnost, unijní normotvůrce porušil povinnost podporovat blahobyt obyvatel Unie (čl. 3 odst. 1 SEU), povinnost podporovat sociální spravedlnost, povinnost zajišťovat vyvážený hospodářský růst a podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy (čl. 3 odst. 3 SEU), povinnost přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti a bojem proti sociálnímu vyloučení (článek 9 SFEU), jakož i zákaz diskriminace založené na majetku stanovený v Listině základních práv Evropské unie (čl. 21 odst. 1).

3)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU) ve spojení s čl. 191 odst. 2 SFEU

Dle názoru Polska jsou ustanovení napadeného nařízení v rozporu se zásadou proporcionality, neboť zaprvé nejsou způsobilé k dosažení cílů čl. 191 odst. 2 SFEU a zadruhé jsou z nich plynoucí nevýhody, včetně nákladů, zjevně nepřiměřené v porovnání se sledovanými cíli. Polsko je toho názoru, že náklady na přizpůsobení hospodářství a společnosti v Unii přísnějším normám na snižování emisí CO2 stanoveným v napadeném nařízení značně převažují nad souvisejícími přínosy. Napadené nařízení klade na unijní občany, zejména ty méně majetné, a na evropské automobilové odvětví nadměrné břemeno spojené s přechodem na bezemisní mobilitu. Napadené nařízení přináší riziko vážných negativních dopadů na evropský automobilový průmysl a riziko sociálního vyloučení, vyloučení nemajetnějších osob z dopravy a prohloubení rozdílů v životní úrovni mezi občany. Napadené nařízení navíc dostatečně nezohledňuje rozdílné situace v různých regionech Unie, což představuje porušení čl. 191 odst. 2 SFEU.

4)

žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti provést řádnou analýzu vlivu napadeného nařízení a z porušení čl. 191 odst. 3 SFEU

Dle názoru Polska nesplnily žalované orgány povinnost podat odpovídající posouzení vlivů, neboť posouzení vlivů připojené k návrhu nařízení vykazuje zásadní nedostatky, co se týče dopadu závazků a cílů stanovených v tomto nařízení na jednotlivé členské státy. Zároveň nedošlo k dostatečnému zohlednění dostupných vědeckotechnických informací, potenciálních zisků a nákladů v případě realizace či v případě nerealizace, jakož i ekonomického a sociálního rozvoje Unie jako celku a vyváženého rozvoje jejích regionů, čímž došlo k porušení čl. 191 odst. 3 SFEU.

—

zrušil v plném rozsahu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/852 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění rozhodnutí (EU) 2015/1814, pokud jde o počet povolenek, které mají být umístěny do rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů do roku 2030 (1);

—

uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU tím, že napadené rozhodnutí nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, které vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady, a to navzdory skutečnosti, že napadené rozhodnutí významně ovlivňuje volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

2)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady energetické solidarity stanovené v čl. 194 odst. 1 písm. b) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 194 odst. 1 písm. b) SFEU tím, že na roky 2024-2030 ponechaly v platnosti hodnoty uvedené v čl. 1 odst. 5 rozhodnutí 2015/1814, což ohrožuje energetickou bezpečnost Polska, bez zohlednění zájmů jednotlivých eventuálně zainteresovaných členských států a bez poměření jejich zájmů proti zájmům Unie.

3)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 odst. 1 a 3 SEU v důsledku přijetí rozhodnutí 2023/852, které snižuje blahobyt obyvatel Evropské unie a vzájemnou sociální soudržnost členských států

Dle názoru Polska se žalované orgány přijetím rozhodnutí 2023/852 dopustily porušení čl. 3 odst. 1 a 3 SEU, neboť toto rozhodnutí může vést k poklesu zaměstnanosti v hornictví a k nárůstu nezaměstnanosti a důsledku toho k větší sociální nerovnosti mezi členskými státy a zvýšenému sociálnímu vyloučení.

4)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 13 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 3 rozhodnutí 2015/1814, v důsledku neodpovídajícího posouzení vlivů, a z porušení zásady proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU)

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 13 odst. 2 SEU, ve spojení s článkem 3 rozhodnutí 2015/1814, neboť rozhodnutí 2023/852 přijaly na základě nekompletního, neaktuálního a nesprávně provedeného posouzení vlivů, k jehož přípravě byly použity údaje nezohledňující ozbrojený útok Ruska proti Ukrajině a z toho vzešlou energetickou krizi. Žalované orgány rovněž jednaly v rozporu se zásadou proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU), když na roky 2024-2030 ponechaly v platnosti hodnoty uvedené v čl. 1 odst. 5 rozhodnutí 2015/1814, bez provedení spolehlivých analýz odůvodňujících takové rozhodnutí.

—

určil, že ve světle výkladu ústavy Polské republiky podaného Ústavním soudem (Trybunał Konstytucyjny) v jeho rozsudcích ze dne 14. července 2021 (věc P 7/20) a 7. října 2021 (věc K 3/21) Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii;

—

určil, že ve světle výkladu ústavy Polské republiky podaného Ústavním soudem (Trybunał Konstytucyjny) v jeho rozsudcích ze dne 14. července 2021 (věc P 7/20) a 7. října 2021 (věc K 3/21) Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z obecných zásad autonomie, přednosti, efektivity a jednotného uplatňování unijního práva a ze zásady závazného účinku rozsudků Soudního dvora;

—

určil, že jelikož Ústavní soud (Trybunał Konstytucyjny) nesplňuje požadavky nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, v důsledku nesrovnalostí v postupu jmenování tří soudců tohoto soudu v prosinci 2015 a v postupu jmenování jeho předsedy v prosinci 2016, Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU;

—

uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

—

zrušil v plném rozsahu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/857 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/842 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a nařízení (EU) 2018/1999 (1);

—

uložil Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

žalobní důvod vycházející z porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 192 odst. 2 písm. c) SFEU tím, že napadené nařízení nepřijaly na základě tohoto ustanovení Smlouvy, které vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady, a to navzdory skutečnosti, že napadené nařízení významně ovlivňuje volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

2)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady energetické solidarity stanovené v čl. 194 odst. 1 písm. b) SFEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení čl. 194 odst. 1 písm. b) SFEU tím, že unijní cíl na snížení emisí skleníkových plynů a individuální redukční cíle členských států navýšily o 40 %, což ohrožuje energetickou bezpečnost Polska, neboť nebyly zohledněny zájmy jednotlivých eventuálně zainteresovaných členských států a nedošlo k poměření jejich zájmů proti zájmům Unie.

3)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality stanovené v čl. 5 odst. 4 SEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení zásady proporcionality tím, že unijní cíl na snížení emisí skleníkových plynů a individuální redukční cíle členských států navýšily o 40 % na základě chybné analýzy obsažené v nekompletním posouzení vlivů, vykazujícím chyby a opírajícím se o neaktuální údaje.

4)

žalobní důvod vycházející z porušení zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU

Dle názoru Polska se žalované orgány dopustily porušení zásady loajální spolupráce tím, že v nařízení 2023/857 stanovily redukční cíle na základě neaktuální socioekonomicko-politické situace a bez ohledu na reálné možnosti členských států.

1)

Náklady na interní poradenství, které Výkonná agentura pro výzkum (REA) zamítla v částce 184 642,84 eura, jsou způsobilými výdaji ve smyslu grantové dohody č. FP7SEC2012312484, uzavřené za účelem realizace projektu „Inter System Interoperability for Tetra – TetraPol Networks“.

2)

Výzvy k úhradě č. 3242005825, týkající se navrácení částky 171 342,97 eura z titulu neoprávněného příspěvku, a č. 3242005872, týkající se navrácené částky 17 134,30 eura z titulu paušální náhrady, které vystavila REA, jsou neopodstatněné.

3)

REA nahradí náklady řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení o předběžném opatření.

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Maďarsko nahradí náklady řízení.

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Innovaciones Cosmético Farmacéuticas SL nahradí náklady řízení.

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Cunsorziu di i Salamaghji Corsi – Consortium des Charcutiers Corses a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

1)

Žaloba se jako nepřípustná odmítá.

2)

Evropská investiční banka (EIB) nahradí náklady řízení.

1)

O žalobě není již důvodné rozhodovat.

2)

Konings NV a Manuel Busto Amandi, SA, ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich ponese polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

podpůrně, aby zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o zboží zařazené do třídy 7;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

podpůrně, aby zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o zboží zařazené do třídy 7;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

podpůrně zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o výrobky zařazené do třídy 7;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

podpůrně zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o výrobky zařazené do třídy 7;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

napadené rozhodnutí zrušil a zamítnul zápis sporné ochranné známky pro všechny služby zařazené do tříd 35, 38 a 42;

—

uložil EUIPO a další účastnici řízení před odvolacím senátem, pokud vstoupí do řízení jako vedlejší účastnice, náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/825 ze dne 17. dubna 2023, kterým se antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) 2020/1408 na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie rozšiřuje na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků zasílaných z Turecka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Turecka (Úř. věst. 2023, L 103, s. 12; dále jen „napadené nařízení“), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení, jelikož se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že výrobní proces prováděný v Turecku představuje „montáže nebo kompletace“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje čl. 13 odst. 1 základního nařízení, jelikož se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že pro zpracování prováděné v Turecku neexistuje dostatečný důvod nebo ekonomické opodstatnění.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení je protiprávní v rozsahu, v němž rozšiřuje platné clo na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků vyrobených v Turecku z plátů z nerezavějící oceli jiného než indonéského původu.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/825 ze dne 17. dubna 2023, kterým se antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) 2020/1408 na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie rozšiřuje na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků zasílaných z Turecka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Turecka (Úř. věst. 2023, L 103, s. 12, „napadené nařízení“); a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení v rozsahu, v němž Komise dospěla k závěru, že zpracování plátů z nerezavějící oceli na za tepla válcované ocelové plechy a svitky představuje „montáž“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. d) a čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z toho, že Komise tím, že uložila opatření proti obcházení na dovoz za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků vyráběných v Turecku z plátů z nerezavějící oceli tureckého původu, tedy výrobků, které nespadají do oblasti působnosti šetření a u nichž je dohodnuto, že neobcházejí původní opatření:

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

prohlásil, že je sporná ochranná známka způsobilá k zápisu;

—

uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu ze dne 15. května 2023 vydané v rámci výběrového řízení EPSO/AD/378/20;

—

uložil žalované – Evropské komisi – nahradit OQ náklady řízení požadované v tomto řízení spolu s úroky z prodlení od učinění každého podání žalobce až do dne zaplacení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 45 SFEU tím, že výběrová komise svým rozhodnutím ze dne 15. května 2023 odmítla přihlášku žalobce do výběrového řízení EPSO/AD/378/20 z důvodu, že jeho francouzský právnický diplom nesplňuje požadavky tohoto výběrového řízení, přestože Tribunál ve věci T-713/20, která byla vedena mezi stejnými účastníky a na stejném skutkovém základě, výslovně rozhodl, že přihláška žalobce nemohla být zamítnuta pouze z důvodu, že tento diplom nebyl jedním z diplomů výběrového řízení, a že v tomto ohledu je výběrové řízení ve vztahu k žalobci protiprávní. Tím byla porušena základní svoboda žalobce zaručená článkem 45 SFEU, neboť toto neuznání diplomu vytvořilo závažnou překážku volného pohybu osob, jelikož výběrová komise neposoudila diplom žalobce v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora v této oblasti. Druhá část prvního žalobního důvodu se týká nezohlednění dalších zkušeností a osvědčení žalobce, které potvrzují, že má potřebné znalosti a zkušenosti.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, jelikož výběrová komise nezohlednila zkušenosti žalobce v oblasti právních překladů získané v Evropském parlamentu. Zjevně nesprávné posouzení spočívá v tom, že se jedná o praxi v oblasti právních překladů, která je mimo jiné vyžadována v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise se rovněž dopustila nesprávného právního posouzení, jelikož zkušenosti žalobce posuzovala v kontextu obdobných pracovních míst v jiných institucích Unie a v souladu s příslušnou praxí je měla posoudit pouze v kontextu dotčeného výběrového řízení. Tím se výběrová komise odchýlila od obsahu oznámení o výběrovém řízení, kterým je úzce vázána.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nezohlednění překladatelských zkušeností získaných v rámci interinstitucionální výměny mezi Soudním dvorem a Parlamentem. Ačkoli žalobce v té době formálně působil jako překladatel v Evropském parlamentu, znalosti, které získal v rámci výměny u Soudního dvora Evropské unie, nemohly být v žádném případě opomenuty, neboť tyto zkušenosti byly ve všech ohledech relevantní, bez ohledu na to, že byly získány v rámci výměny. Tím, že výběrová komise považovala tuto zkušenost za irelevantní, se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nezohlednění úplné právní praxe získané v Chorvatské republice. Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když nezohlednila jako relevantní zkušenost přibližně 45 dnů práce v advokátní kanceláři v Chorvatské republice. Žalobci byla započtena pouze doba jednoho měsíce práce v této advokátní kanceláři po jeho zapsání jako advokátního koncipienta. Na podporu svého tvrzení, že sporné období mělo být rovněž zohledněno, žalobce uvádí, že pozdější zápis do seznamu byl způsoben skutečností, že žalobce je držitelem zahraničního diplomu, který byl posuzován na zasedání Chorvatské advokátní komory téměř měsíc po podání žádosti žalobce o zápis do seznamu vedeného tímto orgánem. Žalobce přitom až do okamžiku zápisu do seznamu vykonával čistě právní úkoly a povinnosti, jak vyplývá z předložených dokumentů, kterými prokazuje, že od samého počátku pracovního poměru bylo záměrem zaměstnavatele, aby žalobce pracoval jako advokátní koncipient. Kromě toho není v oznámení o výběrovém řízení nikde uvedeno, že podmínkou pro uznání relevantní praxe je, že uchazeč musí být zapsán v seznamu advokátních koncipientů, ale pouze to, že musí být zaměstnán v advokátní kanceláři. Výběrová komise se tak odchýlila od obsahu oznámení o výběrovém řízení, kterým je úzce vázána.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění rozhodnutí ze dne 15. května 2023, kterým byla odmítnuta přihláška žalobce do dotčeného výběrového řízení, neboť toto rozhodnutí neobsahuje jasná kritéria, na nichž bylo založeno rozhodnutí výběrové komise, uvedené odůvodnění je rozporuplné a neumožňuje učinit závěr o tom, které kritérium žalobce přesně nesplnil. Tímto postupem výběrová komise rovněž porušila zásadu rovného zacházení, neboť všichni ostatní uchazeči od počátku věděli, zda splňují podmínky výběrového řízení, zatímco žalobce z důvodu absence odůvodnění dosud neví, zda splňuje podmínky výběrového řízení a na základě jakých kritérií to výběrová komise určuje.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

zamítl námitku společnosti Capri Sun AG;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C (2023) 3232 final ze dne 10. května 2023.

1.

Rozhodnutí postrádá právní základ, neboť bylo přijato na základě nesprávného výkladu a použití článku II.19.1 písm. f) grantové dohody, vzhledem k článku 30 nařízení č. 966/2012, který se použije na dohodu v souladu s čl. 279 odst. 3 nařízení č. 1046/2018.

2.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 135 nařízení č. 966/2012 na základě článku II.27.6 grantové dohody, v rozporu s článkem II.25.4 téže dohody, jakož i v rozporu s článkem 5 SFEU a ustanoveními dodatkového protokolu č. 2 této dohody.

3.

Napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání.