Zpravodajka:

Piroska KÁLLAY

Rozhodnutí plenárního shromáždění	25. 1. 2023
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	1. 6. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	179/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Potravinový systém EU stojí na křižovatce a čelí mnohonásobné krizi vzájemně provázaných environmentálních, klimatických, zdravotních a sociálních výzev. Vzhledem k naléhavosti krize potravinového systému a potřebě rychlé změny chování se Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) domnívá, že jeho výzva k vytvoření „Evropské rady pro politiku v oblasti potravin“ (EFPC) je příhodnější než kdy jindy.

1.2.

EHSV se domnívá, že rada EFPC by pomohla dosáhnout integrovanějšího a participativnějšího přístupu k tvorbě politik v oblasti potravin, urychlila by sladění politik na úrovni EU, na vnitrostátní a místní úrovni a především by zvýšila kvalitu a legitimitu politiky EU v oblasti potravin. To by rovněž přispělo k podpoře udržitelnějšího a vyváženějšího rozvoje venkova a měst.

1.3.

EHSV vítá oznámení záměru vytvořit rámec EU pro udržitelné potravinové systémy, který položí základy systémových změn, které musí provést všechny zúčastněné strany potravinového systému ve všech článcích potravinového řetězce. Zdůrazňuje, že rámec by měla neprodleně navrhnout současná Komise, aby bylo možno výzvy sužující potravinové systémy řešit včas, neboť každý odklad ohrožuje realizaci strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. Vyzývá Komisi, aby se zavázala ke strukturovanému zapojení zúčastněných stran a občanské společnosti do nového řízení tohoto rámce, a poukazuje na to, že myšlenka rady EFPC by do ní odpovídajícím způsobem zapadala.

1.4.

EHSV bere na vědomí existenci platforem týkajících se potravin na místní, regionální a vnitrostátní úrovni, domnívá se však, že tato stávající fóra nejsou dostatečná k účinnému dosažení udržitelného a spravedlivého potravinového systému a připravenosti na odolnost na úrovni EU. EHSV proto považuje za nutné posílit potravinovou demokracii a začlenit ji do procesu potravinové politiky.

1.5.

EHSV má o Evropské radě pro politiku v oblasti potravin představu vědecky podložené mnohostranné a víceúrovňové platformy a institucionální nezávislé struktury, kterou by mohly společně tvořit následující subjekty: — akademická a vědecká odborná veřejnost, — aktéři potravinového řetězce (zemědělci, potravinářské podniky a zpracovatelé, maloobchodníci, odborové svazy atd.), aktéři vzdělávacího systému a organizace občanské společnosti (sítě pro boj proti chudobě, potravinové banky, sociální platformy, environmentální a rozvojové nevládní organizace), zástupci organizací mládeže. Rovněž se důrazně doporučuje, aby se do rady EFPC zapojili sociální partneři, neboť cílem je též zohlednit potřebné změny na trhu práce, — zástupci orgánů a institucí (Parlament, Rada, Komise, EHSV, Evropský výbor regionů (VR)). Po úvodní fázi by rada EFPC mohla zahrnovat též zástupce místní, regionální a celostátní úrovně a rad pro politiku v oblasti potravin. Tím by byla zajištěna organizovaná provázanost mezi jednotlivými úrovněmi správy a právo na rovné zastoupení členských států na úrovni EU. V současné době nejsou rady pro politiku v oblasti potravin dostatečně rozšířeným jevem na to, aby bylo možno hovořit o rovném zastoupení všech zemí.

1.6.

Rada EFPC by musela být důvěryhodnou a transparentní strukturou a měla by se podílet na řešení problémů v oblasti potravin, které byly označeny jako výzvy v cílech udržitelného rozvoje Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030. Rada EFPC by měla především:

1.6.1.

být institucionálním orgánem uznaným orgány EU, které budou podporovat jeho politický smysl;

1.6.2.

být trvalým zdrojem odborného poradenství a vědecky podložených politických řešení a doporučení ke směřování potravinového systému EU, jimiž by orgány EU měly být vázány a měly by k nim poskytovat zpětnou vazbu a reagovat na ně s potřebným odůvodněním;

1.6.3.

zlepšit soudržnost mezi oblastmi politiky (jako je společná zemědělská politika, společná rybářská politika, právo na potraviny, právní předpisy týkající se zdravé stravy, zadávání veřejných zakázek, vzdělávací politiky atd.) a podporovat sociální inovace zaměřené na dobré životní podmínky všech subjektů v potravinovém řetězci s přihlédnutím k potřebě generační obměny zemědělců. EHSV považuje za zvláště důležité definovat prioritní témata týkající se potravin pro vzdělávací systém, a to za účasti zemědělsko-potravinářského odvětví i příslušných vzdělávacích orgánů;

1.6.4.

jako vyústění výše uvedených kroků zřídit síť rad pro politiku v oblasti potravin na úrovni EU a vytvořit platformu pro výměnu osvědčených postupů a poznatků, které budou sloužit jako podklady pro politiku EU.

1.7.

EHSV je připraven poskytnout Evropské radě pro politiku v oblasti potravin potřebné organizační zázemí. Dobrým příkladem takové iniciativy je Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, kterou společně zaštiťují EHSV a Komise.

2.   Úvod

2.1.

Naše potravinové systémy čelí mnohonásobné krizi plynoucí ze vzájemně provázaných výzev, mezi něž patří (1) problémy environmentální (např. emise skleníkových plynů spojené s tím, jak vyrábíme, zpracováváme a konzumujeme potraviny, úbytek biologické rozmanitosti, snižování stavu rybích populací, úbytek organické hmoty v půdě a eroze půdy) či zdravotní (nárůst onemocnění souvisejících se stravou), zanikání zemědělských podniků, nedostatečný přístup k udržitelným a zdravým potravinám a špatné pracovní podmínky. Potravinové systémy zároveň již trpí pod tlakem četných klimatických otřesů, měnících se vzorců počasí, zhroucení ekosystémů a degradace půdy a vodních cest. Diskuse o potravinových systémech též stále častěji provázejí zavádějící informace a komunikace.

2.2.

Evropská komise v současné době připravuje nový rámec EU pro udržitelné potravinové systémy, který byl stanoven ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ a má být zveřejněn do konce roku 2023. Rámec položí základy systémových změn, které musí provést všechny zúčastněné strany potravinového systému, včetně tvůrců politik, provozovatelů podniků a spotřebitelů, aby se urychlil přechod na udržitelný potravinový systém EU. Rámec rovněž poskytne základ pro budoucí model řízení potravinových systémů a přispěje k provádění cílů udržitelného rozvoje, což vyžaduje kooperativní a komplexní řešení zahrnující různé útvary, ministerstva, odvětví a celý potravinový řetězec. EHSV vyzývá k urychlenému přijetí rámce pro udržitelné potravinové systémy, aby bylo možno výzvy sužující potravinové systémy řešit včas, neboť každý odklad ohrožuje realizaci strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. Součástí rámce by měly být časově vymezené cíle, ukazatele umožňující měření pokroku a nápravné mechanismy pro případ, že se plnění cílů nebude dařit.

2.3.

V zájmu podpory přechodu potravinového systému k udržitelnějším výsledkům předchozí stanoviska EHSV (2) i další odborníci a organizace občanské společnosti stále častěji poukazují na potřebu posílit potravinovou demokracii. Vzhledem k naléhavosti krize potravinového systému (3), která je nepochybně rovněž způsobena válkou na Ukrajině, a k potřebě rychlé změny chování je málo času na podporu účinnějších a legitimních mechanismů správy. Má se za to, že zvýšením účasti široké veřejnosti a zúčastněných stran potravinového systému se podpoří demokratické inovace, jako jsou rady pro politiku v oblasti potravin, kvalitu a legitimitu tvorby politik v oblasti potravin (4).

2.4.

Rady pro politiku v oblasti potravin jsou definovány jako komunitní koalice různých zúčastněných stran, které spolupracují na řešení otázek souvisejících s potravinami v určité zeměpisné oblasti (5). Pojem „politika“ v názvu vyvolává určitou kontroverzi, neboť některé z těchto rad, potravinových koalic nebo výborů si nepřejí být vnímány jako politické, jiné se naopak na programy i politiku zaměřují. Tyto organizace, které usilují o inkluzivnost a demokratické zásady, zahrnují zúčastněné strany z celého potravinového systému a sdružují jednotlivce, místní samosprávy, neziskové organizace a zástupce různých hospodářských odvětví – zemědělství, zdravotnictví a vzdělávání – za účelem spolupráce na iniciativách politiky v oblasti potravin, které podporují přístup ke zdravým, cenově dostupným a udržitelným potravinám pro všechny členy komunity, v níž působí.

2.5.

První rady pro politiku v oblasti potravin se objevily ve Spojených státech v 80. letech 20. století (6), jejich počet od té doby roste a jsou stále rozmanitější. Ačkoli Evropa se k tomuto hnutí přidala později, v posledních deseti letech tyto rady rychle vznikají na celém jejím území (7). Z akademické literatury vyplývá, že výrazným impulsem k zakládání rad pro politiku v oblasti potravin v Evropě byla v roce 2015 ratifikace milánského paktu měst v oblasti potravinové politiky (MUFPP), což je mezinárodní dohoda o politikách měst v oblasti potravin, kterou podepsalo více než 260 měst po celém světě a která podpořila zakládání rad pro politiku v oblasti potravin v několika evropských městech/regionech. Rady pro politiku v oblasti potravin se rovněž objevují ve venkovských a příměstských regionech, aniž by byly přímo spojeny s městem (8).

2.6.

Rady pro politiku v oblasti potravin obvykle působí na regionální či místní úrovni, i když existují i rady s širší, někdy i celostátní působností. Často představují způsob, jak znovu propojit města s produkcí potravin v okolních regionech a zajistit účinnou správu místních a regionálních politik v oblasti potravin, ale mohou být relevantní i pro mimoměstské komunity. Lze je vykládat jako sítě, které spojují cíl udržitelnosti s cíli demokracie a řádné správy věcí veřejných tím, že mezi zemědělci, podnikateli v potravinářství, spotřebiteli a dalšími subjekty iniciují participativní, kolaborativní a poradní procesy. Mezi hlavní příklady v Evropské unii patří Katalánská rada pro politiku v oblasti potravin (9) (vytvořená v roce 2017), jejíž řídící orgán tvoří 33 členů včetně místních a regionálních orgánů, klíčových aktérů potravinového řetězce a lidí z venkovských oblastí (avšak s výhledem rozšíření o pět nových členů včetně ministerstev školství, kultury a rovnosti a feminismu) a jež spolupracuje se 42 městy, a Síť rad pro potravinovou politiku (2016), která sdružuje 30 místních rad pro politiku v oblasti potravin založených na přístupech zdola nahoru (většinou z Německa) a 40 zakládajících iniciativ.

2.7.

Příklady vnitrostátních rad pro politiku v oblasti potravin jsou v EU omezenější. Ve Francii je Národní rada pro potraviny (CNA) (10) nezávislým poradním orgánem pro ministry, který je konzultován ohledně vývoje politiky v oblasti potravin a vydává stanoviska jako podklady pro veřejná rozhodnutí i různé zúčastněné strany v potravinovém řetězci o tématech, jako je kvalita potravin, informace pro spotřebitele, výživa, zdravotní zabezpečení, přístup k potravinám a předcházení krizím. Terres en ville, francouzská síť zúčastněných stran v oblasti městské zemědělské a potravinové politiky (11) založená v roce 2000, sdružuje francouzská města a agrární komory (12) se společnými cíli za účelem tvorby metropolitních zemědělských politik společnými silami volených místních zástupců a odborníků. Tyto územní potravinové projekty jsou financovány a řízeny veřejnými orgány, což někdy vyvolává napětí ve vztahu k jiným institucionálním úrovním. Ze zkušenosti bývá nízká účast občanů na přípravě politik v oblasti potravin (na místní i celostátní úrovni). V Portugalsku byla v roce 2018 zřízena Národní rada pro zajišťování potravin a výživu (CONSANP) (13). V Lucembursku bylo v koaliční dohodě Lucemburska na období 2018–2023 (14) naplánováno zřízení subjektu sdružujícího více zúčastněných stran s názvem Národní rada pro politiku v oblasti potravin, který však zatím nebyl oficiálně vytvořen. V Nizozemsku se připravuje občanský summit o budoucnosti zemědělství, který však dosud neobdržel žádnou podporu/financování ze strany politických činitelů (15).

2.8.

Za zmínku stojí rovněž subjekt Nordic Food Policy Lab, který jako svůj podřízený orgán založila Severská rada ministrů (16) s cílem poskytovat „pomoc při řešení problémů v oblasti potravin, které byly označeny za výzvy v cílech udržitelného rozvoje Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030“.

2.9.

EHSV ve svých stanoviscích (17) vyzval k vytvoření „Evropské rady pro politiku v oblasti potravin“, která by pomohla dosáhnout integrovanějšího a participativnějšího přístupu k tvorbě politik v oblasti potravin, urychlila harmonizaci politik na úrovni EU, členských států a na místní úrovni, poskytla by zúčastněným stranám platformu pro vzájemné učení prostřednictvím sdílení osvědčených postupů a zajistila by zohlednění všech hledisek z různých odvětví.

2.10.

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je poskytnout konkrétní podněty k řízení potravinových systémů a smysluplnému a strukturovanému zapojení občanské společnosti včetně mladých lidí do rozvoje, monitorování a provádění politik v oblasti potravin. Stanovisko se rovněž zabývá tím, jak zapojit orgány odpovědné za vzdělávání a zástupce občanské společnosti ze škol a rodiče žáků s cílem podpořit včasné vzdělávání budoucích generací v oblasti udržitelných a zdravých potravin, a to na základě nedávné práce v oblasti vzdělávání mládeže (18) a školního projektu EU (19).

3.   Poznatky získané ze stávajících rad pro politiku v oblasti potravin na místní a vnitrostátní úrovni

3.1.

Stávající rady pro politiku v oblasti potravin jsou pestrou paletou organizací různých právních a organizačních forem a struktur, se zaměřením na různé mise, cíle a činnosti, které jsou přizpůsobeny potřebám a prioritám městské komunity, jíž slouží. Rady jsou tak různými typy subjektů od neziskových organizací přes hybridní formy až po orgány místní správy. Mají různé participativní přístupy a metodiky pro vývoj a transformaci městských potravinových systémů.

3.2.

Zdá se, že ve všech těchto organizacích převládá společný cíl, konkrétně potřeba vybudovat udržitelný, zdravější, transparentní a spravedlivější potravinový systém pro všechny. Mezi další cíle regionálních a místních rad pro politiku v oblasti potravin patří dosažení potravinové soběstačnosti, rozvoj kratších a místních potravinových řetězců, omezení plýtvání potravinami, zavádění komunitních zahrad, propojení měst a venkovských oblastí, rozvoj místních trhů s potravinami, podpora městského zemědělství a podpora dynamické potravinové kultury.

3.3.

Za účelem dosažení tohoto cíle se tyto organizace zabývají širokou škálou činností, které ne vždy zahrnují rozvoj politiky, politické poradenství nebo změnu politiky. Většina rad pro politiku v oblasti potravin vychází z přístupů zdola nahoru a podporuje vytváření sítí, prosazování zájmů, vzdělávání, zvyšování povědomí a rozvoj projektů. Jiné se řídí politikami, jako je tomu ve Francii.

3.4.

Cílem komunitních rad pro politiku v oblasti potravin je učinit z „potravinové demokracie“ hlavní procesní zásadu. Organizační struktury pro koordinaci, poradenství, atd. umožňují různým zúčastněným stranám zapojit se do vedení, pomoci, partnerství a dalších samosprávných funkcí. Členství v radách pro politiku v oblasti potravin je nejčastěji otevřeno každému, kdo má zájem na otázkách udržitelného potravinového systému a je ochoten dodržovat demokratické zásady. Mimo běžné členství rady pro politiku v oblasti potravin často navazují institucionální partnerství se státními úřady, podniky a organizacemi občanské společnosti, které se aktivně podílejí na transformaci stávajících potravinových systémů směrem k udržitelnosti; tato partnerství jsou rovněž založena na demokratických postupech, včetně kolektivního řízení a rozhodování. V neposlední řadě rady pro politiku v oblasti potravin vytváří partnerství s (místní) vládou jako významný projev demokratické správy věcí veřejných.

3.5.

Z pohledu rad pro politiku v oblasti potravin je udržitelnost potravinového systému zastřešujícím cílem, který se zaměřuje na strategické (obecné) cíle, jako je podpora odolných potravinových systémů, zlepšení přístupu ke zdravým a udržitelným potravinám a znalostí o nich, boj proti plýtvání potravinami s využitím oběhového hospodářství, podpora hospodářského rozvoje, prosazování rovnosti v potravinovém systému, podpora environmentální udržitelnosti a zvyšování znalostí o zdravých potravinách a poptávky po nich.

3.6.

V evropských radách pro politiku v oblasti potravin převládají dva typy právních forem: sdružení a neziskové organizace, struktury vznikající zdola nahoru vytvořené občanskou společností a struktury vznikající shora dolů zřízené místními obecními orgány. Kromě občanů většina rad pro politiku v oblasti potravin sdružuje širokou škálu členů, včetně soukromých podniků, orgánů veřejné správy a zúčastněných stran v odvětví potravinářství, zdravotnictví a vzdělávání. Sdružují také širokou škálu sociálních skupin z místní komunity.

3.7.

Financování rad pro politiku v oblasti potravin se značně liší. Některé rady pro politiku v oblasti potravin mají placené zaměstnance a/nebo (velké) financované programy a projekty, jiné se plně spoléhají na příspěvky a dobrovolníky. Zdroje financování se různí od každoroční podpory ze státního rozpočtu po členské příspěvky, výzkumné nebo jiné granty, podporu soukromých nadací a dary. Hlavními zdroji financování pro rady pro politiku v oblasti potravin zřízené jako neziskové organizace nebo sdružení jsou činnosti v oblasti získávání finančních prostředků, příspěvky členů, dary a veřejné dotace/granty, zatímco rady pro politiku v oblasti potravin založené místními orgány většinou závisí na ročním rozpočtu obce.

3.8.

Existují také potenciální nástrahy: výzkum ukazuje, že rady pro politiku v oblasti potravin mohou mít také nevýhody a/nebo nemusí vždy fungovat optimálně (20), například pokud jsou nejzranitelnější skupiny nedostatečně zastoupeny nebo pokud mají zvláštní zájmy velký vliv. Další důležitou výzvou je, aby kvalita jednání byla podmíněna rovnou účastí, řádným usnadněním procesu a zaměřením spíše na znalosti a hodnoty než na zájmy. EHSV proto zdůrazňuje potřebu skutečné inkluzivnosti a kvalitních jednání v radách pro politiku v oblasti potravin, k čemuž je třeba překročit rámec otevřeného členství a zajistit skutečné zastoupení různých zájmů, zejména pak tradičně nedostatečně zastoupených společenských skupin.

3.9.

EHSV se dále domnívá, že rady pro politiku v oblasti potravin by měly spolupracovat s mladými generacemi, a to i prostřednictvím vzdělávání. V budoucích generacích by mělo být prioritou vzdělávání v oblasti udržitelných potravinových systémů se zaměřením na znalosti udržitelných a zdravých potravin, výrobního řetězce od začátku do konce s cílem určit, kdo je vyrábí a jak, a vysvětlit, jaká je distribuce, k níž dochází v našem potravinovém systému, od zemědělce nebo chovatele hospodářských zvířat až po spotřebu konečného produktu občany. EHSV proto doporučuje zapojit příslušné vzdělávací orgány do rad pro politiku v oblasti potravin, které mohou ve spolupráci se zemědělsko-potravinářským odvětvím stanovit pro vzdělávací systém prioritní obsah týkající se potravin. Vzdělávání dětí by mělo navíc být podpořeno celoživotním učením rodičů a vzděláváním občanů (21).

4.   Výzva k ustavení Evropské rady pro politiku v oblasti potravin

4.1.

Tradice rad pro politiku v oblasti potravin vytvářených zdola nahoru byla bohatá, ale nebyla schopna ovlivnit pokrok a odolnost na evropské úrovni. Reforma správy potravinových systémů je nevyhnutelná a musí být provedena způsobem, který obnoví demokracii a odpovědnost vůči potravinovým systémům. Budoucí rámec pro udržitelné potravinové systémy vyžaduje pečlivé řízení a zajištění koordinovaných změn napříč odvětvími. Právě zvýšením odpovědnosti a účasti lze nejúčinněji překonat odpor zavedených subjektů s malým zájmem na změně a pravidelně hodnotit, revidovat a zlepšovat dopady skutečně komplexní politiky v oblasti potravin. Proto se EHSV domnívá, že zřízení Evropské rady pro politiku v oblasti potravin bude tak zásadním krokem k naplnění komplexní vize politiky v oblasti potravin (22).

4.2.

Evropská rada pro politiku v oblasti potravin by měla:

4.2.1.

vycházet z vědeckých poznatků a poskytovat vědecké poradenství; měla by být důvěryhodným zdrojem poznatků na základě vědeckého výzkumu;

4.2.2.

mít toto složení: — akademická a vědecká odborná veřejnost (v rámci EFPC nebo jako poradní orgán); — aktéři potravinového řetězce (zemědělci, potravinářské podniky a zpracovatelé, maloobchodníci, odborové svazy atd.), aktéři vzdělávacího systému a organizace občanské společnosti (sítě pro boj proti chudobě, potravinové banky, sociální platformy, environmentální a rozvojové nevládní organizace), zástupci organizací mládeže, sociální partneři; — zástupci orgánů a institucí (Parlament, Rada, Komise, EHSV, VR);

4.2.3.

po úvodní fázi by rada EFPC mohla zahrnovat též zástupce místní, regionální a celostátní úrovně a rad pro politiku v oblasti potravin. Tím by byla zajištěna organizovaná provázanost mezi jednotlivými úrovněmi správy. V současné době nejsou rady pro politiku v oblasti potravin dostatečně rozšířeným jevem na to, aby bylo možno hovořit o rovném zastoupení všech zemí;

4.2.4.

být institucionálním orgánem uznaným orgány a institucemi EU, které budou podporovat jeho politický smysl: nezávislým, autoritativním orgánem pro dlouhodobé plánování, který by nebyl resortním orgánem, byl by důvěryhodný (stěžejní orgán) a jeho cílem by bylo pomoci nasměrovat budoucnost potravin k udržitelným potravinovým systémům a působit jako páka;

4.2.5.

být trvalým zdrojem odborného poradenství a vědecky podložených politických řešení a doporučení ke směřování potravinového systému EU, jimiž by orgány EU měly být vázány a měly by k nim poskytovat zpětnou vazbu a reagovat na ně s potřebným odůvodněním. Měla by prozkoumat možnosti, jak plnit a monitorovat stávající závazky EU, včetně posouzení vnitrostátních plánů potravinové politiky, a převést tato zjištění do politických opatření, která zajistí sociální pokrok prostřednictvím potravin. V neposlední řadě by se měla zapojit do diskuse o fungování globálních potravinových systémů;

4.2.6.

zlepšit soudržnost mezi oblastmi politiky (jako je společná zemědělská politika, společná rybářská politika, právo na potraviny, právní předpisy týkající se zdravé stravy, zadávání veřejných zakázek, vzdělávací politiky atd.) a podporovat sociální inovace zaměřené na dobré životní podmínky všech subjektů v potravinovém řetězci s přihlédnutím k potřebě generační obměny zemědělců;

4.2.7.

pokud jde o rady pro politiku v oblasti potravin, (finančně a strukturálně) podporovat a posilovat přístupy zdola nahoru směrem k udržitelným místním/regionálním/celostátním potravinovým systémům, boj proti propasti mezi venkovskými a městskými oblastmi a polarizaci mezi producenty a spotřebiteli prostřednictvím podpory občanského dialogu (včetně zástupců mládeže, zranitelných a marginalizovaných skupin společnosti, venkovských subjektů, sociálních partnerů), umožnit systematický rozvoj rad pro politiku v oblasti potravin, podporovat součinnost mezi místními orgány a občanskou společností;

4.2.8.

jako vyústění výše uvedených kroků zřídit síť rad pro politiku v oblasti potravin na úrovni EU a vytvořit platformu pro výměnu osvědčených postupů a poznatků, které budou sloužit jako podklady pro politiku EU;

4.2.9.

zajišťovat součinnost s dalšími stávajícími platformami EU, jako je koalice EU pro politiku v oblasti potravin (23), platforma pro plýtvání potravinami (24), Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství (ECESP) (25) a Pakt EU pro venkov (26).

4.3.

EHSV je připraven poskytnout Evropské radě pro politiku v oblasti potravin potřebné organizační zázemí. Dobrým příkladem takové iniciativy je Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, kterou společně zaštiťují EHSV a Komise (27).

---

(1)  Transforming Europe's food system – Assessing the EU policy mix – European Environment Agency (europa.eu) (Transformace evropského potravinového systému – Posouzení skladby politik EU – Evropská agentura pro životní prostředí (europa.eu)) a prof. De Schutter, prezentace v EHSV dne 14. dubna 2023.

(2)  Mimo jiné: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Příspěvek občanské společnosti k vypracování komplexní politiky EU v oblasti potravin (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18) a Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie ‚od zemědělce ke spotřebiteli‘ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy“ (COM(2020) 381) (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 268).

(3)  Viz zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC): www.ipcc.ch/report/sixth-assessment-report-cycle/.

(4)   Power to the people? Food democracy initiatives‘ contributions to democratic goods (Moc do rukou lidu? Příspěvky iniciativ v oblasti potravinové demokracie k demokratickým statkům), Jeroen J. L. Candel, květen 2022.

(5)  Viz definice v následujících akademických článcích: Opportunities and challenges of food policy councils in pursuit of food system sustainability and food democracy–a comparative case study from the Upper-Rhine region (Příležitosti a výzvy, které čekají rady pro politiku v oblasti potravin na cestě k udržitelným potravinovým systémům a potravinové demokracii – srovnávací studie provedená ve spolkové zemi Horní Porýní (Mooney, 2022) a Food Policy Councils: Lessons learned (Rady pro politiku v oblasti potravin: Zkušenosti a poznatky) (Harper et al., 2009).

(6)  První rada pro potravinovou politiku USA byla zřízena v roce 1982 v Knoxvillu ve státě Tennessee.

(7)  Příklady evropských rad pro politiku v oblasti potravin nebo podobných městských iniciativ v oblasti potravin lze nalézt v projektech Horizont 2020 a Horizont Evropa, které se zaměřují na zemědělsko-potravinářské politiky a nástroje ke zlepšení potravinových systémů, jako jsou Cities2030, FoodSHIFT 2030, FoodCLIC, FEAST a FOOD TRAILS.

(8)  Franzen-Castle, L. et al. Engaging Rural Community Members with Food Policy Councils to Improve Food Access: Facilitators and Barriers (Zapojení členů venkovských komunit do rad pro potravinovou politiku s cílem zlepšit přístup k potravinám: Usnadnění a překážky). Journal of Hunger & Environmental Nutrition 17, 207–223 (2022).

(9)  Consell Català de l'Alimentació.

(10)  Le CNA: www.cna-alimentation.fr/.

(11)  Terres en villes: www.terresenvilles.org/.

(12)  Montpellier, Rouen, Voiron, Le Havre, Artois (Béthune, Bruay-en-Artois), Douai, Angers, Rennes, Saint-Nazaire, Nantes, Lorient, Toulouse, Grenoble, Saint-Étienne, Lyon, Besançon, Dijon, Nancy, Metz, Amiens, Lille, Auxerre, Poitiers (2022).

(13)  Conselho Nacional de Segurança Alimentar e Nutricional entra em funcionamento.

(14)  Food Policy Council: https://food.uni.lu/projects/research-projects/food-policy-council/.

(15)  https://g1000landbouw.nl/.

(16)  Nordic Food Policy Lab: www.norden.org/en/nordic-food-policy-lab.

(17)  Mimo jiné: Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18 a Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 268.

(18)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Posílení postavení mladých lidí s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje prostřednictvím vzdělávání (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 100, 16.3.2023, s. 38).

(19)  Informační zpráva EHSV Hodnocení školního projektu EU.

(20)  Power to the people? Food democracy initiatives’ contributions to democratic goods (Moc do rukou lidu? Příspěvky iniciativ v oblasti potravinové demokracie k demokratickým statkům).

(21)   Úř. věst. C 100, 16.3.2023, s. 38.

(22)  Zpráva IPES o potravinách: CFP_FullReport.pdf (ipes-food.org), a De Schutter, O., Jacobs, N. a Clément, C., 2020, „A ‚Common Food Policy‘ for Europe: How governance reforms can spark a shift to healthy diets and sustainable food systems“ (Společná potravinová politika pro Evropu: Jak mohou reformy správy věcí veřejných podnítit přechod ke zdravé stravě a udržitelným potravinovým systémům), Food Policy 96.

(23)  EU Food Policy Coalition.

(24)  Platforma Evropské komise věnovaná ztrátám potravin a plýtvání potravinami.

(25)  Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství.

(26)  Pakt pro venkov. https://rural-vision.europa.eu/rural-pact_en.

(27)  Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství.

Zpravodajka:

Alena MASTANTUONO

Rozhodnutí plenárního shromáždění	25. 1. 2023
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	Stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	16. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	194/4/10

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Nejvíce se energetická krize projevila v podobě inflace a tlaku na veřejné finance. Ceny energie vyhnané cenami plynu a ropy inflaci urychlily a těžce dolehly na domácnosti s nízkými a středními příjmy a na energeticky náročné podniky. Vysoká inflace byla nejviditelnějším jevem hospodářské výkonnosti v roce 2022, který měl řetězový účinek na další složky spotřebního koše a silný dopad na spotřebu a chování. O vážnosti situace svědčí i velmi vysoká míra vyhlášení úpadku v EU.

1.2.

K dopadu energetické krize přispěly i předchozí negativní důsledky pandemie COVID-19, která po největším poklesu růstu HDP za mnoho desetiletí výrazně oslabila hospodářskou výkonnost EU. Na některá odvětví by mohl mít tento kumulativní účinek ještě větší vliv. Udělat si celkovou představu o dopadu energetické krize na hospodářství je obtížné také kvůli přetrvávajícím účinkům pandemie COVID-19. Skutečnost, že současné statistické údaje v některých oblastech, jako je například zaměstnanost, jsou spíše pozitivní, rozhodně neznamená, že je situace ideální. Jasnou analýzu hospodářského dopadu bude možné provést až poté, co krize pomine a budou k dispozici veškeré podrobné údaje.

1.3.

Dopad energetické krize na hospodářství se projevil vysokou inflací, slabým hospodářským růstem, silným tlakem na veřejné finance a ztrátou vnější hospodářské konkurenceschopnosti. V návaznosti na doporučení Evropské centrální banky (ECB) navrhuje Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zavést trojité zelené kritérium (tzv. „Green triple-T“), aby budoucí intervence byly uzpůsobené, cílené a obstály při transformaci (neboli anglicky „tailored, targeted, transition-proof“). Necílená cenová opatření by v delším časovém horizontu pouze prodloužila období zvýšené inflace.

1.4.

EHSV je přesvědčen, že poučení z negativních dopadů energetické krize na hospodářskou výkonnost EU se musí odrazit v dalších politických krocích. Energetická krize, vyvolaná především ruskou invazí na Ukrajinu, odhalila a identifikovala některé zásadní nedostatky a narušení hospodářského systému EU, který je třeba strukturálně zlepšit a upravit tak, aby mohl účinněji čelit podobným vnějším otřesům, zejména pokud jde o odolnost, účinnost a strategickou autonomii.

1.5.

EHSV se domnívá, že EU musí jít nad rámec mimořádných fiskálních opatření a zaměřit se na strukturální změny, které jí umožní rychleji upustit od fosilních paliv. K zajištění hladkého a konkurenceschopného hospodářského rozvoje potřebuje EU spolehlivé a bezpečné dodávky cenově dostupné energie založené na integrovaném trhu s energií s velkým podílem čisté energie, který bude odolný a schopný čelit narušením a otřesům.

1.6.

Výbor důrazně podporuje všechny politické kroky k udržitelnému snížení inflace v průběhu tohoto roku a vyslovuje se pro hospodářské oživení, jež bude založeno na investicích do ekologických, digitálních a strategicky významných odvětví a průmyslových sektorů, které podpoří průmyslovou základnu EU a její globální konkurenceschopnost, a při němž bude využito všech výhod jednotného trhu. Je naprosto nezbytné, aby se výroba čistých technologií stala pro Evropu podnikatelským záměrem. Sociální partneři chtějí za každou cenu zajistit, aby znalosti, dovednosti a výrobní základna zůstaly v Evropě. Má-li být zajištěna inteligentní nezávislost, musí průmysl – i pracovní místa, která vytváří, – zůstat v Evropě. Konkurenceschopnost a vytváření kvalitních pracovních míst se proto musí stát každodenní realitou a ústředním prvkem tvorby a provádění našich politik.

1.7.

Provádění Zelené dohody včetně přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku a zachování konkurenceschopného průmyslu EU vyžaduje značné investice z veřejných i soukromých zdrojů. EU však chybí dlouhodobý rámec pro spolehlivé financování provádění Zelené dohody. EHSV proto požaduje, aby byl stanoven vhodný rámec na podporu opatření, která umožňují jednoduchým a účinným způsobem financovat transformaci na klimaticky neutrální ekonomiku.

1.8.

V dobách krize a nejistoty mají zásadní význam objektivní informace a silné politické vedení. EHSV proto doporučuje, aby byla i nadále zajištěna odpovídající komunikace, a to i po celou dobu, kdy se řeší důsledky krize. Reforma trhu s energií a energetického systému bude mít dopad na všechna odvětví hospodářství i na spotřebitele. Je tedy naprosto nezbytné, aby zúčastněné strany měly v průběhu legislativního procesu možnost vyjádřit svůj názor a byly o této zásadní změně náležitě informovány.

2.   Základní fakta a souvislosti

2.1.

Energetická krize a její dopad na životy lidí a prosperitu podniků stále trvají. V důsledku toho je obtížné změřit její celkový konečný dopad na hospodářství. Můžeme však s jistotou říci, že nejvíce se krize projevila v inflaci (nejvyšší za mnoho desetiletí) a veřejných financích (které sehrály významnou úlohu při zmírňování dopadů vysokých cen a nákladů a masivně podporovaly investice s cílem snížit jejich zranitelnost). Příčinou vysokých cen energií byly prudce rostoucí ceny plynu (1).

2.2.

Je vhodné připomenout klíčové milníky energetické unie, které konkrétně určily směr budoucího rozvoje energetického systému. Některým pilířům energetické unie, zejména těm, jež se týkají energetické bezpečnosti, nebyla v poslední době věnována patřičná pozornost. Důvodem byla především jednoznačná orientace na levný plyn z Ruska a upřednostňování tohoto zdroje, který byl svého času považován za dočasné řešení pro zajištění přechodu na zelenou ekonomiku, a také unáhlené, čistě politické rozhodnutí ukončit využívání stabilních čistých zdrojů.

2.3.

Vzhledem k různé skladbě zdrojů energie v členských státech EU, která odráží mimo jiné jejich geomorfologické podmínky, je plnění cílů energetické unie silně ovlivněno situací v jednotlivých státech. Tento faktor se viditelně odráží v rychlosti ekologické transformace EU. Jedna věc však zůstává jasná: klíčovou prioritou energetické unie během krize byla bezpečnost dodávek energie, což bylo někdy v rozporu s cíli ekologické transformace.

2.4.

Během současné energetické krize se ukázalo, jak zranitelný je energetický systém EU a jak důležité je usilovat o otevřenou strategickou energetickou autonomii v rámci celého řetězce energetického průmyslu. Zároveň názorně ukázala jeho schopnost čelit silným vnějším otřesům a jejich následkům a absorbovat je. Tato energetická krize byla vyvolána kombinací hospodářských, politických a technických faktorů. Krize začala hospodářským otřesem po pandemii COVID-19, která vyvolala nárůst celosvětové poptávky po energii, zatímco vměšování třetích zemí a nízká úroveň plynu ve skladovacích zařízeních v některých evropských zemích během zimní sezóny 2021/2022 v kombinaci s vyšší poptávkou podtrhly závažnost situace. Již tak obtížná situace se poté zhoršila s ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 a byla ještě ztížena závislostí EU na fosilních zdrojích energie, což mělo silný přímý vliv na ceny energie a bezpečnost dodávek.

2.5.

Energetická krize těžce dolehla na hospodářství EU. V roce 2022 přímo přispěla k dosažení vůbec nejvyšší míry inflace, jaká kdy byla v novodobých dějinách integrace EU zaznamenána. Průměrná inflace v EU totiž činila 9,2 % (2), přičemž se očekává, že v roce 2023 klesne na 6,7 % (stále velmi vysoká úroveň) a o rok později na 3,1 % (3). Vysoká inflace byla nejviditelnějším jevem hospodářské výkonnosti v roce 2022, což mělo dominový dopad na další složky spotřebního koše a výrazně ovlivnilo spotřebu a chování. To mělo obrovský dopad na domácnosti a podniky. Prudký nárůst cen nedoléhá jen na ty nejzranitelnější. Těžce jej nesou také domácnosti s nízkými a středními příjmy, což může vést ke zvýšení míry energetické chudoby. To vše mělo značný dopad na osobní finance a důvěru spotřebitelů v EU; většina spotřebitelů změnila své návyky tak, aby se s energetickou krizí vyrovnala. Spotřebitelská nálada dosáhla v září 2022 rekordního minima a poté se mírně zlepšila.

2.6.

Situace negativně ovlivnila i postavení podniků. Výrazně se zvýšil počet vyhlášení úpadku, jenž oproti předchozímu čtvrtletí vzrostl o 26,8 % a dosáhl v EU hodnoty 113,1, což je nejvyšší úroveň, jaká kdy byla zaznamenána podle indexu, který Eurostat používá k měření úrovně úpadků v EU ve srovnání s referenční hodnotou 100 v roce 2015. Z údajů vyplývá, že tento index se začal zvyšovat ve druhém čtvrtletí roku 2020 a v průběhu roku 2022 dál výrazně rostl. Jeho výše ve čtvrtém čtvrtletí roku 2022 odrážela zhoršující se situaci, kdy podniky, zejména malé a střední, čelily klesající poptávce, přísnějším úvěrovým standardům (4) a chmurné a nejisté budoucnosti.

2.7.

Energetická krize se negativně projevila i na hospodářské výkonnosti EU, především pokud jde o soukromou spotřebu (její pokles je považován za hlavní příčinu stagnace HDP), investice (i přes obrovský potenciál investiční aktivity se ve skutečnosti od roku 2021 zvyšuje nedostatek investic) a vnější konkurenceschopnost (výrazné zhoršení ve srovnání s obdobím před rokem 2020). Růst celkového HDP EU, který v roce 2022 dosáhl solidních 3,5 %, by se měl v roce 2023 mírně zvýšit (1,0 %) a v roce 2024 by měl mírně zrychlit (1,7 %).

2.8.

Další dodatečnou zátěží, která přímo vyplývá z energetické krize, je výkonnost veřejných financí. V roce 2022 činil průměrný rozpočtový schodek 3,4 % HDP (5) a poměrně podobné hodnoty (překračující požadavky Paktu o stabilitě a růstu) se odhadují i pro následující dva roky. V důsledku energetické krize a ekologické transformace jsou veřejné výdaje pod značným tlakem, přičemž v zájmu zachování fiskální rovnováhy by měl být uplatňován obezřetný přístup. Přidělování dostatečných prostředků na investice fiskálně obezřetným způsobem by mělo být založeno na větším využívání pákového efektu, který poskytují soukromé investice založené na záručních systémech (jako je EFSI).

2.9.

Souhrnné statistické údaje o dopadu energetické krize na trh práce zatím nejsou negativní. V prosinci 2022 činila míra nezaměstnanosti v EU 6,1 % (od dubna se nezměnila). Jednalo se o nejnižší hodnoty od roku 2000. Zpomalení hospodářské činnosti, které se odhadovalo na konci minulého roku a očekávalo na začátku roku 2023, však pravděpodobně zpomalí tempo růstu zaměstnanosti. Podniky s vysokou spotřebou energie byly krizí tvrdě zasaženy a na budoucím trhu práce se očekávají velké problémy.

2.10.

V roce 2022 vedla energetická krize v kombinaci s mírnou zimou, úsporami a přerušením činnosti podniků k poklesu spotřeby elektřiny (-4,6 %). Podle Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) se pokles poptávky v průběhu roku zrychloval a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2022 byl pětkrát vyšší než v prvním čtvrtletí. Ve srovnání se stejnými obdobími v roce 2021 se pokles poptávky zvýšil z -1,8 % v prvním čtvrtletí na -9,5 % ve čtvrtém čtvrtletí.

2.11.

Krize má zároveň i některé pozitivní aspekty. Zaprvé přinesla nová řešení, která znamenají průlom z hlediska zvyšování energetické účinnosti a podpory (nebo v některých případech „renesance“) čistých technologií. Některé podniky přinesly na trh inovativní řešení. Zadruhé zdůraznila potřebu lepšího propojení trhů s energií a solidarity mezi členskými státy. Orgány EU i členské státy byly schopny poměrně rychle přijmout opatření a reagovat a velmi pružně si na novou situaci zvykly.

2.12.

V důsledku této krize bylo rovněž zapotřebí upravit a nově definovat hlavní pilíře energetické politiky EU: energetickou unii, Zelenou dohodu a její konkrétní prvky (zejména balíček „Fit for 55“) a rámec taxonomie EU. Reakce na vážnou situaci v roce 2022 zahrnují dlouhodobé strukturální nástroje, jako je REPowerEU, průmyslová politika Zelené dohody pro věk s nulovými čistými emisemi nebo okamžitá/krátkodobá opatření, která mají zabránit tomu, aby nejbolestivější důsledky krize postihly domácnosti a podniky.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV zdůrazňuje, že hlavní příčinou krize byla vysoká závislost EU na dodávkách plynu z Ruska, a navrhuje stanovit dlouhodobou vizi, díky níž bude EU méně energeticky závislá na třetích zemích, což zahrnuje i nezávislost v oblasti čistých technologií. EHSV zdůrazňuje, že v zájmu zajištění strategické autonomie Evropy je nutné tuto strategickou změnu stimulovat veškerými opatřeními na úrovni EU i jednotlivých států.

3.2.

EHSV si je dobře vědom toho, že hlavní prioritou je řešit nejen důsledky, ale především příčiny a důvody krize, a je připraven navrhovat řešení a jednat o nich. To vyžaduje postupný přechod od mimořádných opatření k reformám a investicím, jež budou slučitelné s trhem a založené na důkazech a budou se opírat o udržitelné a proveditelné strategické koncepce. Tyto strategické koncepce musí zajistit rovnováhu mezi svými prioritami, finančními zdroji (veřejnými a soukromými) a institucionálním prostředím a správními podmínkami (povolení, soulad s právními předpisy EU a jednotlivých států) a musí být založeny na odpovídající veřejné podpoře.

3.3.

Opatření zaměřená na úsporu energie v případě domácností a podniků pomohla odvrátit vážné riziko nedostatku energie. Je však zapotřebí si uvědomit, že k některým úsporám došlo pouze v důsledku zastavení činnosti podniků. Mezi odvětví, která jsou v krizi nejzranitelnější, logicky patří ta energeticky nejnáročnější (chemický průmysl, výrobci hnojiv, ocelářství a železárny). Těmto odvětvím by měla být věnována zvláštní pozornost z hlediska jejich energetické transformace a rizika deindustrializace EU (únik uhlíku).

3.4.

Základem ekologické transformace je silná a propojená energetická infrastruktura, do které se v posledních letech investovalo jen velmi málo. Investice do infrastruktury a její modernizace budou v nadcházejících letech hrát klíčovou úlohu. Proto je důležité, aby nové předpisy vyslaly investorům jasný a dlouhodobý signál. Schopnost malých a středních podniků investovat do transformace energetiky je však od vypuknutí první krize (COVID-19) velmi omezená. Reformy musí brát ohled na cíle energetické politiky EU, pokud jde o ekologickou transformaci, odolnost a sociální zabezpečení, ale i na obrovské rozdíly ve struktuře skladby zdrojů energie jednotlivých členských států. Krize měla vážný dopad na investiční jistotu.

3.5.

EHSV je přesvědčen, že mezi klíčové reformní požadavky patří především aktualizace uspořádání trhu s energií s cílem umožnit udržitelnou ekologickou transformaci. EHSV vyzývá spolunormotvůrce, aby dosáhli konsensu ohledně hlavních kategorií uspořádání trhu, které přímo ovlivňují budoucí tendenci k investicím do tohoto odvětví, včetně dlouhodobých smluv, podpůrných a pobídkových nástrojů pro obnovitelné zdroje energie, modelu představujícího základ pro tvorbu cen energie a otázky celkové flexibility.

3.6.

V rámci Zelené dohody pro Evropu, kterou doplňuje iniciativa REPowerEU, by se mohlo do konce desetiletí ročně investovat přibližně 350 miliard EUR (tj. více než 2 % ročního HDP EU). Krátkodobý investiční výhled v EU je však podstatně nižší. Pro uspokojení nejdůležitějších investičních potřeb je tedy nutné mobilizovat další finanční prostředky. Investice tohoto typu by mohly podnítit výraznější hospodářské oživení v EU a další investice do infrastruktury, digitalizace energetických sítí, propojení a skladovacích kapacit.

3.7.

EHSV si je dobře vědom toho, že tento proces vyžaduje obrovské finanční zdroje. Ekologická transformace nebude možná bez investic do výzkumu, inovací, infrastruktury a lidí, kteří by měli být řádně připraveni prostřednictvím vzdělávání, prohlubování dovedností a změn kvalifikace. I přesto, že za tímto účelem jsou v rámci nových programů financování EU vyčleněny obrovské finanční částky, je k jeho realizaci bezpodmínečně nutné využít na vnitrostátní úrovni veřejné a soukromé zdroje. EHSV zdůrazňuje potřebu jednoduchého, účinného a snadno dostupného financování a požaduje inovativní způsoby mobilizace soukromého kapitálu prostřednictvím finančních nástrojů. EHSV rovněž zohledňuje rozšířenou úlohu cílené podpory a financování v rámci státní podpory, doporučuje však zajistit rovné podmínky v EU.

3.8.

Vlády členských států EU v období od září 2021 do ledna 2023 vyčlenily a přidělily 758 miliard EUR na ochranu domácností a podniků. Pouze třetina fiskálních intervencí zavedených členskými státy byla zaměřena na zranitelné kategorie. EHSV doporučuje navázat na doporučení ECB a zavést trojité zelené kritérium („Green triple-T“), aby budoucí intervence byly uzpůsobené, cílené a obstály při transformaci (neboli anglicky „tailored, targeted, transition-proof“). Necílená cenová opatření také MMF definoval jako něco, co v delším časovém horizontu nastaví podmínky pro delší období vyšší inflace. Odklad jejich postupného ukončování by mohl ohrozit schopnost ECB dosáhnout svých střednědobých cílů, což by vedlo ke zpřísnění měnové politiky po delší dobu, než je jinak žádoucí.

3.9.

EHSV je přesvědčen, že hospodářské oživení by proto mohlo vést k vytvoření nových pracovních příležitostí a ke zlepšení vnější konkurenceschopnosti hospodářství EU, a to prostřednictvím vytvoření nových průmyslových odvětví a podnikatelských projektů, které jsou potřebné k úspěšné transformaci na klimaticky neutrální ekonomiku. Pro zvládnutí procesu transformace bude rozhodující kvalitní prohlubování dovedností a změna kvalifikace. Je naprosto nezbytné, aby se výroba čistých technologií stala pro Evropu podnikatelským záměrem. Sociální partneři chtějí za každou cenu zajistit, aby znalosti, dovednosti a výrobní základna zůstaly v Evropě. Aby byla zajištěna inteligentní nezávislost, musí průmysl a pracovní místa, která vytváří, zůstat v Evropě. Je naléhavě nutné získat zpět ztracené pozice a přechod na zelenou ekonomiku – bude-li dobře zvládnut – představuje příležitost toho dosáhnout. Konkurenceschopnost a vytváření kvalitních pracovních míst se proto musí stát každodenní realitou a ústředním prvkem tvorby a provádění našich politik.

3.10.

Vedle nových reformních opatření se EU musí nejprve zaměřit na provádění a prosazování právních předpisů, které byly již přijaty v rámci Zelené dohody. Vyvstává rovněž otázka, proč členské státy tato opatření neprovedly. Jedním z důvodů je, že schopnost členských států absorbovat vlnu právních předpisů je velmi nízká. Totéž platí pro podniky, zejména malé a střední.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a její spolunormotvůrce, aby učinili vše, co je v jejich silách, pro dosažení konsensu o klíčových parametrech a kategoriích uspořádání trhu. Například v případě smluv o nákupu elektřiny by bylo vhodné definovat společná pravidla EU týkající se veřejných zadávacích řízení pro tyto smlouvy, požadavky na související státní záruky nebo rámec pobídek pro podniky, aby potenciál smluv o nákupu elektřiny plně využily. EHSV by uvítal, kdyby se výsledky dostavily již brzo. V opačném případě budou investoři kvůli nedostatečné transparentnosti a dlouhodobé předvídatelnosti odkládat svá investiční rozhodnutí nebo trh opustí a investice se neuskuteční, dokud jim nebude rámec zcela jasný.

4.2.

EHSV je velmi znepokojen makroekonomickou výkonností EU zaznamenanou za řadu desetiletí a je si dobře vědom její závažnosti. Je si však také vědom toho, že ještě není všem dnům konec a že je třeba přijmout opatření ke zlepšení situace. EHSV doufá, že největší nebezpečí, kterým je inflace, se daří dostat pod kontrolu, a pokud nedojde k žádnému dalšímu vnějšímu otřesu, mohla by již brzy nastat éra nového čistého, spravedlivého a odolného energetického systému.

4.3.

EHSV důrazně doporučuje, aby mimořádná opatření týkající se příjmů byla výhradně dočasná. Jejich používání po delší dobu, než je nezbytné, může vést k určitým změnám chování, sociálním dopadům a zbytečnému narušení trhu a odrazovat investory z dotčených odvětví od investování. Politika stanovování stropů by měla po přechodnou dobu pružně odrážet ekonomickou realitu a přizpůsobovat se vývoji na trhu, jinak by v případě poklesu cen elektřiny mohla poškodit spotřebitele.

4.4.

EHSV rozhodně podporuje posílení systému ochrany spotřebitele jako poučení z dopadů současné energetické krize na zákazníky. To znamená komplexní služby, včetně právní ochrany, informačních a poradenských služeb, podrobných pokynů, sdílení osvědčených postupů atd. Zvláštní pozornost by měla být věnována osobám ohroženým energetickou chudobou.

---

(1)  Ceny elektřiny prudce vzrostly, což mělo různý dopad v závislosti na místním významu plynu ve výrobním portfoliu, a v roce 2022 dosáhly 150–300 EUR/MWh.

(2)  Z harmonizovaného indexu spotřebitelských cen energie z roku 2023, který vypracovala Evropská komise, vyplývá, že průměrná roční míra inflace dosáhla v roce 2022 hodnoty 20 %. V každém členském státě však byla situace jiná, přičemž vůbec nejvyšší úroveň byla zaznamenána v Itálii, a to 65 %.

(3)  Hospodářská prognóza z jara 2023: Eurostat.

(4)  Podle průzkumu ECB z ledna 2023, který se týkal úvěrů, se úvěrové standardy ve čtvrtém čtvrtletí roku 2022 nadále výrazně zpřísňovaly, a to jak pro podniky, tak pro domácnosti. Podniky zaznamenaly největší čisté zpřísnění úvěrových standardů od krize státního dluhu v eurozóně v roce 2011.

(5)  Hospodářská prognóza z jara 2023: Eurostat.

Zpravodaj:

Philip VON BROCKDORFF

Žádost o vypracování stanoviska	20. 1. 2023, dopis místopředsedy Evropské komise pro interinstitucionální vztahy a strategický výhled Maroše ŠEFČOVIČE
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	30. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	140/67/12

1.   Závěry a doporučení

1.1

Jak Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) uvedl ve svém předchozím stanovisku k tomuto tématu (1), je zapotřebí dosáhnout dohody mezi členskými státy, aby bylo možné doplnit nové vlastní zdroje, které pokryjí splácení dluhu vyplývajícího z výpůjček v rámci plánu na podporu oživení NextGenerationEU, aniž by byly ohroženy rozpočty programů EU nebo bylo nutné významně zvýšit příspěvky do vlastních zdrojů založené na hrubém národním důchodu (HND).

1.2

EHSV upozorňuje, že při formulování návrhů ohledně nových zdrojů vlastních příjmů je třeba zohlednit tlak, jemuž jsou v souvislosti s pandemií a přetrvávajícím mezinárodním napětím vystaveny rozpočty členských států. V současném kontextu vyšších úrokových sazeb je to ještě nezbytnější, neboť by mohlo dojít k tomu, že nové vlastní zdroje, které Komise navrhla v rámci balíčku z roku 2021, nebudou postačovat k pokrytí nákladů na splácení NextGenerationEU.

1.3

EHSV konstatuje, že vstoupil v platnost vlastní zdroj z plastových obalových odpadů, které nejsou recyklovány. Zdůrazňuje, že je nutné přijmout nový legislativní návrh o obalech a obalových odpadech týkající se nerecyklovaných plastových obalových odpadů a provést jej ve vnitrostátním právu, a to harmonizovaným způsobem. Kromě toho by podle EHSV bylo možné zavést vlastní zdroj vypočítaný na základě množství komunálního odpadu (pokud by to bylo z technického a environmentálního hlediska realizovatelné), čímž by se zároveň podpořilo oběhové hospodářství.

1.4

EHSV naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve vypracovala návrhy týkající se iniciativy Podnikání v Evropě: rámec pro zdanění příjmů (BEFIT). Vyzývá Komisi, aby v této souvislosti stanovila jasné cíle, co se týče zjednodušení daňového prostředí a zajištění konkurenceschopnosti stávajících a nových daňových směrnic. EHSV upozorňuje především na to, že se pravidla rámce BEFIT budou muset opírat o harmonizované definice a standardy a také o přesnější odhad výše případných dodatečných příjmů, které by jeho uplatňování mohlo přinést.

1.5

EHSV se domnívá, že by měla být prozkoumána možnost zahrnout do rámce BEFIT také finanční služby nebo zavést celosvětovou daň z finančních transakcí, jak navrhl Evropský parlament, přičemž je zároveň třeba posoudit dopady tohoto návrhu.

1.6

EHSV je potěšen tím, že Rada a Evropský parlament dosáhly dohody ve věci mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Kromě toho by Komise mohla zvážit, zda by bylo možné zavést ještě jinou daň, jejímž účelem by bylo zajistit rovnější pracovní podmínky a kterou by musely odvádět ty podniky v EU, jež dovážejí výrobky od výrobců ze třetích zemí, kteří nedbají na řádnou ochranu pracovníků. Tento krok by ovšem musel být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) a musela by být stanovena jasná kritéria pro uplatňování této daně. EHSV však zároveň opětovně poukazuje na to, že je nutné poskytnout podnikům v EU určité úlevy z hlediska vývozu, aby byly schopny obstát v konkurenci na třetích trzích.

1.7

EHSV konstatuje, že podle inkluzivního rámce OECD/G20 byla v souvislosti s digitálními daněmi dohodnuta lhůta pro nezavádění nových opatření a pro zrušení stávajících opatření. V případě, že by jiní hlavní obchodní partneři nedodržovali pravidla dohodnutá v inkluzivním rámci OECD/G20, by však bylo v zájmu navýšení vlastních zdrojů možné zvážit zavedení celounijní daně z digitálních transakcí.

1.8

EHSV rovněž zdůrazňuje, že druhý soubor opatření zaměřených na vlastní zdroje by měl být v souladu se zásadou proporcionality a zásadou sociální spravedlnosti. Mimoto připomíná, že u všech návrhů týkajících se vlastních zdrojů je třeba posoudit v rámci dopadů jejich účinnost.

2.   Souvislosti

2.1

V článku 311 SFEU se stanoví, že rozpočet EU by měl být v plném rozsahu financován z jejích vlastních zdrojů, aniž by tím byly dotčeny jiné příjmy. Tyto zdroje lze definovat jako příjmy, které EU přímo plynou, aniž by členské státy musely přijmout nějaké další rozhodnutí. V praxi však většinu příjmů EU tvoří příspěvky jednotlivých členských států (2).

2.2

Evropská komise ve svém pracovním programu na rok 2023 oznámila, že má v úmyslu předložit druhý soubor nových vlastních zdrojů, který bude mimo jiné vycházet z avizovaného legislativního návrhu týkajícího se jednotných daňových pravidel pro podnikání v Evropě (BEFIT). Dle aktuálního plánu by k tomu mělo dojít ve 3. čtvrtletí roku 2023. Tím se o jeden rok urychluje harmonogram interinstitucionální dohody z prosince 2020 (3).

2.3

Druhému souboru vlastních zdrojů předcházel první soubor, který byl zveřejněn v prosinci 2021 (4) a jehož stěžejním prvkem byly tři nové zdroje příjmů. Prvním zdrojem jsou příjmy ze systému obchodování s emisemi (ETS), druhým zdrojem jsou příjmy z unijního mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) a třetím zdrojem je podíl zbytkových zisků nadnárodních podniků, který bude na základě dohody OECD/G20 o přerozdělení daňových práv přerozdělen členským státům EU („pilíř 1“).

2.4

Nový návrh týkající se vlastních zdrojů má EU zabezpečit spolehlivý a diverzifikovaný přísun příjmů, tak aby nebylo nutné krátit prostředky vyčleněné na programy EU a nadměrně zvýšit příspěvky členských států do rozpočtu EU založené na HND.

2.5

V novém rámci bude zohledněn dlouhodobý dopad plánu na podporu oživení NextGenerationEU, který byl zaveden s cílem překonat hospodářské a sociální problémy způsobené pandemií, z hlediska rozpočtu EU. Tento rámec má zajistit, aby byl nový soubor vlastních zdrojů náležitě využíván ke stabilnímu splácení finančních prostředků, které si Komise vypůjčila na kapitálových trzích k financování grantové složky nástroje NextGenerationEU, až do jejich úplného splacení nejpozději v roce 2058. Je třeba zdůraznit, že splácení jistiny a úroků musí být financováno z rozpočtu EU v souladu s víceletým finančním rámcem (VFR).

2.6

V souvislosti se zamýšleným předložením návrhu ohledně druhého souboru nových vlastních zdrojů byl EHSV Komisí požádán, aby k tomuto návrhu přispěl svými postoji a doporučeními, a vnesl tak do něj vlastní rozměr.

2.7

Toto stanovisko doplňuje předchozí stanovisko EHSV ke stejnému tématu (5), ovšem s určitými úpravami s ohledem na probíhající institucionální diskusi a nejnovější vývoj situace.

3.   Obecné připomínky

3.1

EHSV oceňuje, že má opět možnost vyjádřit svůj postoj k otázce, která má zcela zásadní a strategický význam pro budoucnost procesu integrace EU.

3.2.

V tomto ohledu by chtěl EHSV zdůraznit, že diskuse o původu vlastních zdrojů a jejich využívání pro účely rozpočtu EU v souladu se zásadou univerzálnosti by neměla být vedena jen mezi evropskými orgány a institucemi, ale také ve všeobecném měřítku a měli by do ní být zapojeni zástupci podnikatelské sféry, jiných sociálních partnerů a občanské společnosti, včetně co nejširšího spektra různých skupin občanů EU, tj. i starších lidí a zranitelných osob.

3.3

Jak EHSV uvedl ve svém stanovisku k návrhu rozhodnutí o vlastních zdrojích, souhlasí s tím, že je nutné zajistit nové vlastní zdroje, aby bylo možné náležitě podporovat agendu a cíle EU, aniž by byly ohroženy rozpočty programů EU v rámci VFR na období 2021–2027 a aniž by bylo nutné významně zvýšit příspěvky do vlastních zdrojů založené na HND.

3.4

EHSV zároveň poukazuje na to, že se zavedením vlastního zdroje vycházejícího z množství nerecyklovaných plastových obalových odpadů se snížil vysoký podíl, jejž mezi vlastními zdroji zaujímaly příspěvky členských států založené na HND. V této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné přijmout nový legislativní návrh o obalech a obalových odpadech a provést jej ve vnitrostátním právu, a to harmonizovaným způsobem, aby se snížila zátěž spojená s dodržováním předpisů.

3.5

EHSV doufá, že avizovaný druhý soubor opatření zaměřených na vlastní zdroje bude v souladu se zásadou proporcionality a zásadou sociální spravedlnosti a umožní docílit patřičné rovnováhy mezi potřebou disponovat silným rozpočtem na podporu cílů EU a potřebou zajistit sociální soudržnost a příznivé prostředí pro podnikání.

3.6

EHSV upozorňuje, že je důležité rozlišovat mezi vlastními zdroji EU a její daňovou politikou. V rámci vlastních zdrojů jsou využívány daňové nástroje k získání odpovídajícího přísunu příjmů, z nichž je financován rozpočet EU. Daňová politika EU by naproti tomu měla podporovat hospodářskou integraci a posilovat a dále rozvíjet jednotný trh, a nikoli zvyšovat daňovou zátěž a oslabovat sociální a hospodářskou integraci.

3.7

EHSV by chtěl zdůraznit, že bude nezbytné, aby Komise ve svém návrhu pozorně zohlednila přetrvávající negativní dopad ruského napadení Ukrajiny a jeho důsledky v podobě celosvětového hospodářského útlumu, narušení dodavatelských řetězců a mezinárodního napětí. Vznikla tak složitá situace, s níž je třeba se vypořádat. Tato situace se mj. vyznačuje nepolevující vysokou inflací a zvyšováním úrokových sazeb s cílem zmírnit tuto inflaci. To vše vytváří velmi obtížné hospodářské podmínky, za kterých bude muset Komise svůj návrh vypracovat.

3.8

Vzhledem k výše uvedenému EHSV upozorňuje, že při formulování návrhů ohledně nových zdrojů příjmů rozpočtu EU je třeba náležitě zohlednit tlak, jemuž jsou v souvislosti s pandemií a přetrvávajícím mezinárodním napětím vystaveny rozpočty členských států. Poukazuje na to, že odvody do příjmů na úrovni EU tyto vnitrostátní rozpočty ještě více zatěžují. Kromě toho je zde pevně daný závazek splácet z rozpočtu EU výpůjčky v rámci nástroje NextGenerationEU, což by mohlo vést k navýšení příspěvků členských států, pokud by nebyly zavedeny nové vlastní zdroje.

3.9

EHSV zároveň zdůrazňuje, že nové vlastní zdroje, které Komise navrhla 14. prosince 2021 v rámci prvního balíčku, pravděpodobně nebudou postačovat k pokrytí všech stávajících závazků EU, mj. i s ohledem na vyšší úrokové sazby.

3.10

EHSV se domnívá, že je nezbytné, aby EU měla k dispozici stabilní a silný rozpočet, který bude nejenom s to zaručit jí strategickou autonomii, ale také náležitě podpořit souběžnou ekologickou a digitální transformaci, která bude před členské státy, regiony a místní komunity a také podniky v celé Evropě stavět výzvy a jíž se budou muset přizpůsobit.

3.11

EHSV poukazuje na to, že v zájmu účinného posílení rozpočtu EU a víceletého finančního rámce bude nutné zajistit, aby byly granty nástroje NextGenerationEU splaceny ve stanovené lhůtě a jejich splatnost nebyla prodlužována. Pokud by totiž jejich splácení trvalo příliš dlouho, vznikly by tím nadměrné výpůjční náklady, což by nepříznivě ovlivnilo hospodářský růst a sociální blahobyt budoucích generací. Platí to zejména s ohledem na současný nárůst úrokových sazeb, kvůli němuž je zadlužení v dlouhodobém horizontu obtížněji udržitelné a jen stěží lze předvídat, jaké náklady budou s jeho financováním spojeny.

3.12

EHSV vyzývá Komisi, aby jako nezbytnou podmínku pro navržení vlastního zdroje založeného na zdanění právnických osob co nejdříve rozpracovala návrh týkající se jednotného souboru pravidel pro odhad základu daně z příjmů právnických osob, která se budou vztahovat na subjekty se sídlem v EU náležící ke skupině, jejíž celkové konsolidované příjmy přesahují určitou výši. Rámec BEFIT bude rovněž obsahovat ustanovení týkající se rozdělení zisků mezi členské státy pomocí k tomu určeného vzorce. Po rozdělení by tyto zisky podléhaly dani z příjmů právnických osob v sazbě daného členského státu.

3.13

EHSV bere na vědomí, že má Komise dle svých slov v úmyslu vytvořit v návaznosti na návrh rámce BEFIT další druh vlastních zdrojů EU. Může však být značně obtížné dosáhnout ve věci tohoto návrhu politické dohody, jak se ukázalo dříve v souvislosti s návrhy společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (6) z roku 2011 a 2016.

3.14

EHSV žádá, aby byl rámec BEFIT prodiskutován za účasti všech zainteresovaných stran, protože to pomůže transparentně informovat o jeho dopadu. Zdůrazňuje rovněž, že bude nutné stanovit v něm jasné cíle a hlavní zásady, co se týče zjednodušení daňového prostředí a zajištění konkurenceschopnosti stávajících a nových daňových směrnic.

3.15

EHSV upozorňuje, že se případná pravidla rámce BEFIT budou muset opírat o harmonizované definice a standardy, aby mohl návrh odpovídajícím způsobem fungovat na celém vnitřním trhu, a také o přesnější odhad výše případných dodatečných příjmů, které by jeho uplatňování mohlo přinést v případě, že takové příjmy budou skutečně získány (7).

3.16

EHSV poukazuje na to, že výnosy daně z příjmů právnických osob jsou každopádně proměnlivé, což je dáno charakterem této daně. Z tohoto důvodu je těžké přesně odhadnout výši příjmů, které z ní budou do vlastních zdrojů proudit. Platí to zejména s ohledem na současnou hospodářskou situaci, kdy čelíme vysoké inflaci a nárůstu úrokových sazeb. EHSV v této souvislosti vybízí Komisi, aby vypracovala zvláštní studie a uskutečnila simulační posouzení dopadů s cílem určit, jaké množství vlastních zdrojů by rámec BEFIT mohl s jistotou přinést. Upozorňuje však, že podnikům nesmí vzniknout žádné dodatečné náklady na dodržování předpisů.

3.17

Návrh Komise ohledně rámce BEFIT bude vycházet z přístupu, jejž zaujaly OECD a G20 v inkluzivním rámci a který zahrnuje dva pilíře – pilíř 1 se týká rozdělování zisků a pilíř 2 doplňkových pravidel. EHSV proto vybízí Komisi, aby při vypracovávání návrhu rámce BEFIT nadále úzce koordinovala svou činnost s mezinárodními iniciativami.

3.18

Mohla by být rovněž zvážena možnost zahrnout do rámce BEFIT také finanční služby nebo zavést celosvětovou daň z finančních transakcí, jak navrhl i Evropský parlament, přičemž je třeba posoudit možné dopady. Spolu s novými daňovými předpisy by pak měla být stanovena konkrétní pravidla pro převádění části předpokládaných dodatečných daňových příjmů do vlastních zdrojů EU.

3.19

EHSV připomíná, že jediným cílem zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), na němž se dohodly Rada a Evropský parlament, bylo motivovat obchodní partnery EU k tomu, aby se stejně jako EU snažili dekarbonizovat své výrobní postupy. Tento mechanismus byl navržen jako vlastní zdroj v rámci prvního balíčku. Kromě toho by Komise mohla zvážit, zda by bylo možné zavést ještě jinou daň, kterou by musely odvádět ty podniky v EU, jež dovážejí výrobky od výrobců ze třetích zemí, kteří nedbají na řádnou ochranu pracovníků. K tomuto kroku by se ovšem přistoupilo pouze v případě, že by byl v souladu s pravidly WTO a že by byla stanovena jasná kritéria pro uplatňování této daně. Tato daň by mohla pomoci zajistit pracovníkům ve třetích zemích určitou ochranu a postupně vyrovnat pracovní podmínky panující v EU a v jiných obchodních blocích. EHSV však zároveň vyzývá k poskytnutí určitých úlev z hlediska vývozu, aby byly podniky v EU schopny obstát v konkurenci na třetích trzích. Upozornil na to již v minulosti ve svém stanovisku, v němž se mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích zabýval.

3.20

EHSV se domnívá, že v zájmu navýšení vlastních zdrojů by bylo možné zvážit zavedení celounijní daně z digitálních transakcí, přičemž lze vycházet z inkluzivního rámce OECD/G20, v němž byla v souvislosti s digitálními daněmi dohodnuta lhůta pro nezavádění nových opatření a pro zrušení stávajících opatření. Tato daň by však byla uplatňována pouze v případě, že by jiní hlavní obchodní partneři nedodržovali pravidla dohodnutá v inkluzivním rámci OECD/G20.

3.21

Kromě toho by – v případech, kdy je z technického a environmentálního hlediska možné recyklovat komunální odpad – mohl být zaveden další vlastní zdroj, který by vycházel ze statistických údajů o množství komunálního odpadu. Jeho smyslem by bylo zajistit, aby skládkování a spalování vyšlo dráž než recyklace, čímž by se podpořilo oběhové hospodářství v rámci celého vnitřního trhu.

3.22

Jak EHSV uvedl již dříve ve svém stanovisku k návrhu rozhodnutí o vlastních zdrojích, je podle něj naprosto nezbytné zaručit ve všech fázích, aby byly prostředky vlastních zdrojů získávány, spravovány a následně vynakládány efektivním a účelným způsobem, neboť to má strategický význam pro náležité a produktivní využívání vlastních zdrojů k dosažení ambiciózních cílů vytyčených v agendě Komise.

3.23

Dále pak EHSV připomíná to, na co rovněž poukázal již v onom stanovisku k návrhu rozhodnutí o vlastních zdrojích, a sice že u všech návrhů týkajících se vlastních zdrojů je nutné posoudit v rámci dopadů účinnost navrhovaných opatření a zejména výši příjmů, jež by tato opatření měla přinést.

---

(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nová generace vlastních zdrojů pro rozpočet EU (COM(2021) 566 final), k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) 2020/2093, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027 (COM(2021) 569 final – 2021/0429 (APP)), k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (COM(2021) 570 final – 2021/0430 (CNS)) (Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 48).

(2)  Výzkumná služba Evropského parlamentu.

(3)  Interinstitucionální dohoda ze dne 16. prosince 2020 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu zavádění nových vlastních zdrojů (L433I/28).

(4)  COM(2021) 566 final.

(5)  Stanovisko EHSV Návrh rozhodnutí o vlastních zdrojích (Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 48).

(6)  Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob.

(7)  Rámec BEFIT má zajistit zjednodušení a umožnit účinnou konsolidaci zisků a ztrát, a nikoli nutně přinést dodatečné příjmy.

Zpravodaj:	Anastasis YIAPANIS
Spoluzpravodaj:	Alberto MAZZOLA

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 9. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědný orgán	Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI)
Přijato v CCMI	27. 3. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	208/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje navrhovanou politiku EU v oblasti kybernetické obrany, ale očekával by, že se na vypracovávání těchto návrhů bude více podílet organizovaná občanská společnost. Výbor považuje v tomto okamžiku za obtížné posoudit, zda budou budoucí iniciativy uvedené ve společném sdělení provedeny a zda bude dosaženo jejich zamýšlených výsledků. Naléhavě vyzývá orgány EU a členské státy, aby ohlášené iniciativy označily za prioritní a urychleně u nich dosáhly pokroku.

1.2

EHSV zdůrazňuje, že jsou zapotřebí další opatření ke zvýšení schopnosti EU odhalovat kybernetické hrozby, a vyzývá k tomu, aby byly prostředky na výzkum a vývoj investovány do rozvoje špičkových schopností EU. Zásadní význam má spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem, která nesmí být jednosměrná. EHSV se domnívá, že koordinace na úrovni EU je nezbytná k řešení roztříštěnosti a k zajištění spolupráce a společných investic členských států.

1.3

EHSV podporuje vytvoření koordinačního střediska EU pro kybernetickou obranu a doporučuje, aby se členské státy zavázaly k zajištění nepřetržité rychlé reakce a posoudily kybernetickou připravenost a výkonnost mechanismů EU pro reakci na kybernetické krize se zaměřením jak na vojenské schopnosti, tak na kritická odvětví stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (1) (směrnice NIS 2). Výbor podporuje rozšíření mandátu Evropského centra kompetencí pro kybernetickou bezpečnost (ECCC) o podporu činnosti koordinačního střediska EU pro kybernetickou obranu.

1.4

V zájmu posílení strategické autonomie a suverenity Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti se EHSV domnívá, že by měla být vytvořena nebo ze soukromého sektoru převzata dynamická platforma pro testování a sdílení informací v reálném čase s cílem odhalit současné nedostatky ve stávajících schopnostech. Lze ji rovněž využít ke sdílení osvědčených postupů, oznamování kybernetických incidentů a k vytvoření seznamu EU týkajícího se všech pachatelů kybernetické kriminality.

1.5

EHSV zdůrazňuje, že je třeba se lépe připravit na kybernetické útoky, jako jsou ruské útoky na Ukrajině, zaměřené zejména na kritickou infrastrukturu. Spolupráce mezi civilními a vojenskými systémy má zásadní význam pro účinné řešení krizí, interoperabilitu a zamezení zdvojování úsilí a investic, mimo jiné prostřednictvím simulovaných testovacích kybernetických útoků.

1.6

EHSV se domnívá, že investice do kybernetické obrany by měly být zaměřeny v prvé řadě na ochranu občanů a kritické infrastruktury EU, mj. díky využívání důvěryhodných dodavatelů hardwaru a softwaru. Důrazně požaduje včasné aktualizace priorit a investic, na nichž se EU a členské státy dohodnou za účasti příslušných soukromých zainteresovaných stran.

1.7

EU si musí zachovat a rozvíjet nezbytné kapacity k zabezpečení své digitální ekonomiky, společnosti, demokracie a kritických technologií a k poskytování klíčových služeb v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pro zajištění strategické autonomie EU je zásadní snížit závislost na třetích zemích. EHSV považuje za zásadní, aby se EU ve střednědobém horizontu zaměřila na autonomii, pokud jde o klíčové technologie, a důrazně se zasazuje o to, aby výzkumná a výrobní zařízení byla zřizována podniky se sídlem v EU v mezích náležité evropské průmyslové politiky zaměřené na autonomní kybernetický systém.

1.8

Malé a střední podniky by měly obdržet cílenou podporu a mít přístup k programům financování, které zvýší jejich odolnost vůči kybernetickým útokům, jakož i k možnostem pomoci, odborné přípravy a vzdělávání v oblasti kybernetických rizik a toho, jak se proti nim zabezpečit. EU by měla vytvořit pobídkový mechanismus, který by malé a střední podniky podpořil v postupném obeznamování se s touto problematikou a v rozvoji jejich inovačních činností.

1.9

EHSV podporuje plán zřídit akademii v oblasti kybernetických dovedností a žádá Komisi, aby koordinovala a financovala rozsáhlé programy odborné přípravy a odborného vzdělávání, které zahrnou všechny členské státy a jejichž cílem bude vyškolit kvalifikovanou pracovní sílu pro všechny orgány a organizace zapojené do kybernetické obrany, jakož i pro soukromé civilní sítě.

1.10

Výbor považuje zvyšování povědomí občanů o kybernetické bezpečnosti za zásadní pro snížení vystavení kybernetickým útokům a požaduje vzdělávací osnovy v oblasti kybernetické bezpečnosti a programy celoživotního vzdělávání, které se zaměří na zlepšování kybernetických dovedností a znalostí. EHSV podporuje začlenění kybernetické bezpečnosti do všech budoucích veřejných politik EU a informování široké veřejnosti o kybernetických hrozbách.

1.11

EHSV se domnívá, že úzká spolupráce se spojenci NATO ve vojenských oblastech se musí zaměřit na plnou koordinaci a vzájemnost, společné projekty v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, sdílení osvědčených postupů, rozsáhlé programy odborné přípravy a simulace kybernetických útoků, přičemž hlavním cílem je rozšířit společnou schopnost reakce.

1.12

Výbor vyzývá vysokého představitele, aby přezkoumal stávající dvoustranné dialogy v oblasti kybernetiky a zapojil se do dalších diskusí s dalšími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi s cílem vytvořit celosvětový rámec pro dodržování mezinárodního práva v kyberprostoru se silným důrazem na vzájemnost. Výbor se domnívá, že EU má předpoklady pro to, aby se ujala vedení v mezinárodních diskusích o budoucnosti kybernetické bezpečnosti, zejména v rámci Organizace spojených národů, neboť má pevný základ v oblasti základních demokratických svobod.

1.13

EU by měla zaujmout pevný postoj proti jakémukoliv systému sociálního hodnocení namířenému proti občanům. EHSV jasně uvádí, že skutečná demokracie nemůže existovat bez účinné ochrany osobních údajů, a domnívá se, že pro přeměnu hyperkonektivity v konkurenční výhodu je nezbytná odpovědná a účinná správa dat.

2.   Úvod a obecné připomínky

2.1

Digitální expanze společností je spojena s velkým počtem hrozeb v oblasti kybernetické bezpečnosti, které vznikají v důsledku technologických modernizací. Počet kybernetických útoků a jejich sofistikovanost v posledních několika letech výrazně vzrostly, což oslabilo bezpečnost veřejných i soukromých subjektů. Ať už jde o ransomware, malware, e-mailové útoky, porušení zabezpečení údajů, dezinformace, útoky distribuovaným odmítnutím služby (DDoS) nebo jiné formy útoků, všechny představují stálou a nepřetržitou hrozbu pro bezpečnost celé EU.

2.2

EHSV vítá společné sdělení Politika kybernetické obrany EU (2) a domnívá se, že nyní nastala doba jednat, a to s naléhavostí a koordinovaně na úrovni EU, přičemž je třeba zahrnout civilní i vojenské systémy kyberprostoru a zajistit řádný investiční rámec pro schopnost kybernetické obrany. Výbor však konstatuje, že sdělení je pouhým prohlášením o odhodlání jednat a seznamem budoucích iniciativ EU, které by měly splnit cíle, a má za to, že není možné posoudit, zda budou tyto budoucí závazky skutečně přijaty, neboť budoucí jednání mezi spolunormotvůrci přirozeně ovlivní konečný výsledek akčního plánu EU pro kybernetickou bezpečnost.

2.3

Ruský útok na satelitní síť KA-SAT, který narušil komunikaci mezi ukrajinskými vojenskými silami, a nedávný skandál ohledně Érica Léandriho, který byl najat několika společnostmi v oblasti obrany za účelem kybernetické špionáže jejich jménem, staví kybernetickou bezpečnost na přední místo na seznamu bezpečnostních hrozeb v EU. Ačkoli je obecné nařízení o ochraně osobních údajů spolehlivým právním předpisem EU a je v platnosti již několik let, je zřejmé, že zranitelné je stále větší množství dostupných údajů a že se každým dnem zvyšuje riziko, že třetí strany překročí hranici zákonnosti.

2.4

Vzhledem k nadnárodní povaze kybernetických útoků je koordinace na úrovni EU nezbytná ke snížení stávající roztříštěnosti a k zajištění připravenosti členských států spolupracovat a společně investovat. To je obzvláště důležité pro budoucí případy, kdy by se jeden členský stát mohl stát cílem a všechny ostatní by měly mít možnost poskytnout okamžitou podporu.

3.   Společné úsilí o silnější kybernetickou obranu

3.1

Výbor bere na vědomí ohlášené ambiciózní iniciativy týkající se zřízení koordinačního střediska EU pro kybernetickou obranu, vypracování projektu CyDEf-X, vytvoření týmů rychlé kybernetické reakce, vytvoření iniciativy EU pro kybernetickou solidaritu a prozkoumání vývoje systémů certifikace v oblasti kybernetické bezpečnosti pro produkty, služby a procesy IKT. EHSV doporučuje, aby se všechny členské státy zavázaly, že budou připraveny zajistit nepřetržitou rychlou reakci, přičemž koordinační středisko EU se zapojí do posuzování a vypracovávání pravidelných zpráv o kybernetické připravenosti členských států a o účinnosti evropského mechanismu pro reakci na kybernetické krize se zaměřením jak na vojenské schopnosti, tak na kritická odvětví stanovená ve směrnici NIS 2. Každý členský stát by měl mít odborníky speciálně vyškolené k zásahu v případě kybernetických incidentů a měl by pravidelně testovat jejich schopnost zasáhnout v jiných členských státech.

3.2

Sdělení sice obsahuje dlouhý seznam postupných zlepšení, EHSV by však uvítal jasný plán provádění těchto iniciativ s jasnou správou a lhůtami pro předložení a přijetí. Výbor by dále očekával, že organizovaná občanská společnost získá při vypracovávání těchto návrhů významnější úlohu.

3.3

EHSV se domnívá, že členské státy musí posílit svou vnitřní kapacitu pro boj proti kybernetickým hrozbám a zároveň se zapojit do projektů spolupráce a sdílet informace a osvědčené postupy se svými protějšky v ostatních členských státech. Je třeba rychle investovat do kapacit kybernetické obrany a rychleji zavádět technologie (3) ve všech členských státech a do společné připravenosti odhalovat kybernetické útoky, zotavit se z nich a bránit se proti nim. Za účelem podpory autonomie Unie v oblasti kybernetické bezpečnosti se Výbor domnívá, že by měla být vytvořena nebo ze soukromého sektoru převzata dynamická platforma pro testování a sdílení informací v reálném čase, která bude zaměřena na odhalení schopností, jež v současnosti chybějí.

3.4

EHSV sdílí názor, že vojenské operace v kyberprostoru by v této fázi měly zůstat výhradně v pravomoci členských států. Výbor podporuje ohlášenou spolupráci mezi vojenskými týmy EU pro reakci na počítačové hrozby (vojenské týmy CERT), týmy pro reakci na počítačové bezpečnostní incidenty (týmy CSIRT) a týmem pro reakci na počítačové hrozby v orgánech, institucích a jiných subjektech EU (CERT-EU).

3.5

Nedávno přijatá směrnice NIS 2 a směrnice o odolnosti kritických subjektů (4) již zavedly specifické vnitrostátní a odvětvové povinnosti pro rámec EU pro kybernetickou obranu. Je třeba přijmout další opatření ke zlepšení kolektivní detekční kapacity EU a EHSV vyzývá k investicím do výzkumu a vývoje pro rozvoj špičkových schopností EU.

4.   Zabezpečení obranného systému EU

4.1

EHSV se domnívá, že inherentní složitost a rychle se vyvíjející technologické výzvy změnily obranný systém a že se kybernetická bezpečnost stala společným tématem jak pro vojenský, tak pro civilní sektor i pro občany EU. Spolupráce mezi civilními a vojenskými systémy je nyní důležitější než kdy jindy a měla by přinést výhody, pokud jde o účinnější řešení krizí, jakož i trvalý pokrok a interoperabilitu, aby se zabránilo zdvojování nebo násobení stejného úsilí a investic. Členské státy by měly být připraveny provést vnitrostátní zátěžové testy kritické infrastruktury s cílem posoudit a zvýšit odolnost vůči budoucím kybernetickým útokům.

4.2

EHSV se domnívá, že investice do kybernetické obrany musí být zaměřeny především na ochranu občanů a kritické infrastruktury EU. Vzhledem k rychlému tempu digitální transformace a rychlému vývoji prostředí hrozeb Výbor důrazně vyzývá k tomu, aby se EU a členské státy dohodly na včasných aktualizacích priorit a investic, a to za důkladné konzultace s příslušnými soukromými zainteresovanými stranami. Zařízení internetu věcí často nejsou chráněna tak dobře jako tradiční zařízení a EHSV požaduje, aby byla prostřednictvím platforem pro správu identit a přístupu (IDAM) zajištěna minimální úroveň bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že klíčovou metodou k zajištění vyšší úrovně bezpečnosti je certifikace, Výbor rovněž požaduje, aby nový přístup EU k certifikaci kladl větší důraz na bezpečnost internetu věcí.

4.3

EU si musí vybudovat odolnost vůči kybernetickým útokům a efektivně je odvracet. Kritická infrastruktura musí být chráněna před kybernetickými útoky všeho druhu, a to i prostřednictvím obranných systémů EU. Výbor se domnívá, že je ve strategickém zájmu EU zajistit, aby si Unie zachovala a rozvíjela základní kapacity pro zabezpečení své digitální ekonomiky, společnosti a demokracie, aby dosáhla plné digitální suverenity jako jediného způsobu, jak chránit kritické technologie a poskytovat účinné klíčové služby v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pro strategickou autonomii EU má rovněž zásadní význam snížení závislosti na třetích zemích. EHSV se domnívá, že by do tohoto procesu měly být zapojeny odvětvové agentury EU (ENISA, EASA, ERA, EMA, EBA, ESA, HADEA atd.) a že by měly poskytovat pokyny pro vývoj systémů v oblasti kybernetické bezpečnosti.

4.4

Pandemie COVID-19 urychlila digitální transformaci a přeměnila tradiční pracovní sílu na hybridní a/nebo pracující na dálku, čímž vytvořila nové pracovní vztahy a očekávání, jakož i novou třídu digitálních nomádů, jejichž počet roste. EHSV bere na vědomí rychlé změny na trhu práce, které vedly podniky k přijetí architektury na bázi „nulové důvěry“ prostřednictvím řešení IAM (správa identit a přístupů) a PAM (řízení privilegovaného přístupu). Výbor se domnívá, že tento typ řízení zdrojů podniků je spojen s novými řešeními v oblasti kybernetických hrozeb, a má za to, že je třeba podpořit soukromý sektor při zvyšování míry bezpečnosti svých inovativních digitálních řešení.

4.5

EHSV je poněkud zklamán tvrzením Komise, že „ve spolupráci s členskými státy by mohl být stanoven prováděcí plán“, a považuje takový prováděcí plán za povinný. Domnívá se, že by měl být vypracován společně s členskými státy a proveden co nejdříve. Výbor je znepokojen nedůrazným přístupem Komise a naléhavě vyzývá orgány EU a členské státy, aby usnadnily rychlý pokrok při provádění oznámených iniciativ.

5.   Investice do schopností v oblasti kybernetické obrany

5.1

Díky rychlému technologickému vývoji se kyberprostor stal nejnovější operační oblastí, a to po zemi, moři, vzduchu a vesmíru. Vytvořil také velké příležitosti k trestné činnosti pro nepřátelské subjekty v kyberprostoru sahající od nezávislých hackerů až k profesionálním pachatelům kriminality, a dokonce i státním subjektům.

5.2

Investice do výzkumu a vývoje mají zásadní význam a EHSV vítá stávající specializované finanční prostředky v rámci programu Digitální Evropa, Evropského obranného fondu, programu Horizont Evropa a národních plánů pro oživení a odolnost. Výbor by však ocenil více nadnárodních projektů zaměřených na spolupráci a interoperabilitu mezi systémy kybernetické obrany ve všech členských státech, jakož i větší součinnost mezi nástroji financování, zejména nástrojů určených na podporu inovativních malých a středních podniků.

5.3

Jak bylo oznámeno ve Strategii kybernetické bezpečnosti EU již v roce 2020, Výbor konstatuje, že lhůtou pro vytvoření Společné kybernetické jednotky je letošní rok, a očekává zprávy o dokončení tohoto procesu a připravenosti EU reagovat na rozsáhlé kybernetické incidenty. EHSV předpokládá, že zlepší informovanost EU o situaci a celkovou schopnost reagovat a zotavit se.

5.4

Výbor podporuje rozšíření mandátu ECCC o podporu činnosti koordinačního střediska EU pro kybernetickou obranu. Kromě toho by tato síť mohla podpořit digitální suverenitu Evropy vytvořením konkurenceschopné evropské průmyslové základny pro klíčové technologické schopnosti, která by byla částečně založena na práci vyvíjené v rámci smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP). PPP se ukázala být nejúčinnějším přístupem ke zlepšení kybernetické bezpečnosti celého digitálního systému, nemohou však být jednosměrná: veřejné instituce musí rovněž sdílet své operativní informace se soukromým sektorem.

5.5

EHSV konstatuje, že má-li EU řešit budoucí pokusy o hackerské útoky z kvantových počítačů, musí okamžitě investovat do špičkových technologií, jako je postkvantová kryptografie. Domnívá se, že je nezbytné, aby se Evropa ve střednědobém horizontu zaměřila na autonomii, a důrazně se zasazuje o to, aby výzkumná a výrobní zařízení byla zřizována podniky se sídlem v EU. EHSV považuje za důležité navýšit zdroje EU v oblasti digitálního výzkumu a inovací a podpořit investice provozovatelů a dodavatelů do nových technických bezpečnostních prvků, mj. i v souvislosti s novými trendy, jako je rozšířená realita a metaverzum. Zejména je nezbytné vybudovat evropskou distribuovanou cloudovou infrastrukturu založenou na evropských pravidlech týkajících se témat, jako je ukládání a zpracování dat (5).

5.6

Malé a střední podniky by měly být středem konkrétní pozornosti a měly by mít přístup k programům financování, které zvýší jejich připravenost na kybernetické útoky, jakož i k možnostem pomoci, odborné přípravy a vzdělávání, které jim pomohou pochopit kybernetická rizika a to, jak se proti nim zabezpečit. EU by měla vytvořit pobídkový mechanismus, který by malé a střední podniky podpořil v postupném obeznamování se s touto problematikou.

5.7

Komise odhaduje stávající nedostatek dovedností v oblasti kybernetické bezpečnosti na půl milionu lidí a EHSV oceňuje návrh na vytvoření akademie v oblasti kybernetických dovedností. Je zřejmé, že ke snížení nedostatku dovedností nestačí úsilí na úrovni členských států, a proto Výbor navrhuje, aby se Komise spolu se zahájením činnosti akademie chopila příležitosti, kterou nabízí Evropský rok dovedností, a koordinovala a financovala rozsáhlé programy odborné přípravy a programy OVP na úrovni EU, do nichž budou zapojeny všechny členské státy a jež se zaměří na vyškolení kvalifikované pracovní síly pro všechny orgány a subjekty zapojené do kybernetické obrany, jakož i pro soukromé civilní sítě. Zvláštní důraz musí být kladen na odbornou přípravu pracovní síly, zejména v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM).

5.8

EHSV se dále domnívá, že je nezbytné zvýšit povědomí občanů o kybernetické bezpečnosti, aby se snížilo vystavení kybernetickým útokům, zejména pokud jde o základní kybernetickou trestnou činnost namířenou proti obyvatelstvu jako celku. Výbor požaduje vzdělávací osnovy v oblasti kybernetické bezpečnosti a programy celoživotního vzdělávání v téže oblasti, které se zaměří na zlepšení kybernetických dovedností a zvýší povědomí o kybernetické bezpečnosti a její atraktivitu pro občany, zejména pro mladší generaci. EHSV podporuje začlenění úvah o kybernetické bezpečnosti do všech budoucích veřejných politik EU a informování široké veřejnosti o kybernetických hrozbách, mj. prostřednictvím bezplatné odborné přípravy pro širokou veřejnost, bezplatných aplikací pro mobilní telefony nebo televizní reklamy v hlavním vysílacím čase. Souběžně s těmito opatřeními je třeba podporovat rozsáhlý kulturní rozvoj na všech úrovních společnosti směrem k přístupu zaměřenému na kybernetickou bezpečnost.

5.9

EHSV je přesvědčen, že je nezbytné zaručit posouzení rizikového profilu dodavatelů a uplatnit příslušná omezení vůči dodavatelům považovaným za vysoce rizikové, včetně nezbytných zákazů, pokud jde o klíčová aktiva a aplikace definované v rámci koordinovaného posouzení rizik na úrovni EU jako kritické a citlivé, a certifikovat důvěryhodné dodavatele hardwaru a softwaru.

6.   Partner pro řešení společných výzev

6.1

Míra připravenosti na budoucí kybernetické útoky se v jednotlivých členských státech značně liší. EHSV se domnívá, že bezprostředním prvním krokem je zřízení komunikační platformy pro výměnu osvědčených postupů v rámci EU, v jejímž rámci budou moci členské státy, které dosáhly největšího pokroku v kybernetické oblasti, sdílet své znalosti s ostatními zeměmi a usnadnit jejich okamžité využití. To by pomohlo zlepšit vzájemnou důvěru mezi vnitrostátními subjekty. Za druhé se Výbor domnívá, že je zapotřebí užší spolupráce mezi státními a nestátními subjekty v celé EU, aby se zlepšila kybernetická bezpečnost produktů a služeb v rámci vnitřního trhu. EHSV rovněž navrhuje vytvoření společné platformy EU pro hlášení kybernetických incidentů, včetně černé listiny EU všech aktivistů v oblasti kybernetické trestné činnosti.

6.2

EHSV je toho názoru, že úzká spolupráce s našimi vojenskými spojenci v NATO musí být zaměřena nejen na budování kapacit a včasné odhalování, ale také na společné projekty v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, sdílení osvědčených postupů a výměny mezi odborníky, rozsáhlé programy odborné přípravy a simulace kybernetických útoků. Hlavním cílem by mělo být rozšířit společnou schopnost reakce a vytvořit součinnost pro boj proti budoucím hybridním hrozbám v návaznosti na společná prohlášení z Varšavy z roku 2016 a z Bruselu z roku 2018. Spolupráce mezi EU a NATO nabízí ještě řadu možností, které lze využít, a okamžitý pokrok může přinést skutečnou změnu, pokud jde o zajištění bezpečnosti našich občanů a společností.

6.3

Výbor se domnívá, že diskuse na celosvětové úrovni a s našimi mezinárodními partnery by měly vytvořit podmínky pro podporu globálního a otevřeného kyberprostoru, který chrání lidská práva, základní svobody a právní stát a zaměřuje se na vypracování závazných mezinárodních norem v odvětvích s rychlým digitálním vývojem. Výbor doporučuje vysokému představiteli, aby přezkoumal stávající dvoustranné dialogy v oblasti kybernetiky a zapojil se do dalších jednání s dalšími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi s cílem prosazovat globální rámec pro uplatňování mezinárodního práva v kyberprostoru na základě přísné podmínky vzájemnosti.

6.4

V neposlední řadě se Výbor domnívá, že EU má nejlepší předpoklady k vedení mezinárodních diskusí o budoucnosti kybernetické bezpečnosti, zejména v rámci diskusí v OSN, a to díky svému pevnému základu v oblasti základních demokratických svobod. EU se musí rovněž zapojit do boje proti totalitním režimům, které sledují údaje týkající se občanů a porušují jejich práva a svobody, a měla by důrazně vystupovat proti jakémukoliv systému bodového hodnocení sociálního kreditu namířenému proti občanům. EHSV jasně uvádí, že skutečná demokracie nemůže existovat bez účinné ochrany osobních údajů, a domnívá se, že pro přeměnu hyperkonektivity ve výhodu je nezbytná odpovědná a účinná správa dat.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (směrnice NIS 2) (Úř. věst. L 333, 27.12.2022, s. 80).

(2)  Sdělení Komise Politika kybernetické obrany EU.

(3)  Například Akcelerátor obranných inovací pro severní Atlantik (DIANA).

(4)  Směrnice o odolnosti kritických subjektů.

(5)  Například Gaia-X, francouzsko-německá iniciativa.

Zpravodajka: María del Carmen BARRERA CHAMORRO

Spoluzpravodaj: Marinel Dănuț MUREŞAN

Žádost o vypracování stanoviska	dopis španělského předsednictví Rady, 27. 7. 2022
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	31. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	196/2/11

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) uznává, že podniky a pracovníci musí mít odpovídající možnosti zapojení do podporování ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu. Je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání na příslušných úrovních by se mohlo více zaměřit na otázky související s ekologickou transformací, přičemž by zároveň byla respektována úloha vnitrostátních systémů pracovněprávních vztahů a autonomie sociálních partnerů. Domnívá se, že vhodným způsobem, jak toho dosáhnout, je podpora ekologického kolektivního vyjednávání na všech úrovních.

1.2.

EHSV je toho názoru, že diskuse o ekologických otázkách v rámci kolektivního vyjednávání se týká doložek, jež mohou být předmětem vyjednávání mezi sociálními partnery v rámci kolektivních smluv, které mají přímý a nepřímý dopad na životní prostředí. Tyto doložky se mohou mimo jiné týkat: a) dopadu činnosti podniků na životní prostředí; b) ochrany pracovníků před dopady životního prostředí a změny klimatu; c) dopadu ekologické transformace na činnost podniku, pokud jde o organizaci práce, změnu profesních profilů a dovednosti zaměstnanců; d) interního monitorování zaměřeného na naplňování ustanovení v písmenech a), b) a c). EHSV si přeje poukázat na to, že kolektivní vyjednávání je klíčový nástroj, jenž může podnikům a pracovníkům pomoci čelit výzvám klimatické krize i souvisejícím nákladům pro podniky.

1.3.

EHSV si přeje zdůraznit, že ke všem otázkám, jimiž se toto stanovisko zabývá, přistupuje s uznáním a plným respektováním autonomní vůle sociálních partnerů, která je nezávislá a svrchovaná. Prohlašuje tedy, že toto stanovisko nesmí být v žádném případě chápáno v tom smyslu, že by osoby, které vyjednávají kolektivní smlouvy, měly v rámci své funkce smluvní samoregulace podléhat jakékoli uložené povinnosti nebo vnějšímu omezení.

1.4.

EHSV se domnívá, že občanská společnost, která není kolektivním vyjednáváním přímo dotčena (tj. pokud jde o vyjednávání kolektivních smluv, které provádějí sociální partneři), může přispět k nalezení demokratických řešení výzev a problémů plynoucích z ekologické transformace, ale může rovněž napomoci tím, že se zapojí do navrhování a provádění spravedlivých opatření, která zajistí sociální spravedlnost ekologické transformace.

1.5.

EHSV již ve svém stanovisku věnovaném transformaci energetiky a politikám trhu práce zdůraznil, že ekologická transformace má významný dopad na zaměstnanost a na pracovní a životní podmínky pracovníků (1). Její vliv na zaměstnanost a územní a sociální soudržnost, vytváření pracovních míst, přechody mezi různými odvětvími činnosti a odborná příprava a změna kvalifikace pracovníků za účelem získání nezbytných dovedností, zvláštní zranitelnost starších pracovníků, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, mobilita ve městech za účelem přístupu na pracoviště a energetická účinnost ve výrobní činnosti a při výkonu práce jsou otázkami, které lze řešit v rámci kolektivního vyjednávání, a to vždy s náležitým zohledněním genderového hlediska.

1.6.

EHSV konstatuje, že je předkládáno stále více vědeckých důkazů (2) týkajících se velkého potenciálu a četných přínosů ekologického kolektivního vyjednávání v oblasti udržitelnosti životního prostředí, dekarbonizace hospodářství, oběhového hospodářství a boje proti změně klimatu, a to vzhledem k tomu, že k těmto cílům významně přispívají aspekty, které jsou pro toto vyjednávání specifické, jako je mobilita zaměstnaných osob, způsoby organizace práce, odborná příprava zaměstnanců s cílem usnadnit procesy ekologické transformace, zajištění bezpečného a zdravého prostředí, genderové otázky atd. To je obsaženo ve společném prohlášení evropských sociálních partnerů ze dne 30. května 2017 o využití potenciálu zelené ekonomiky pro vytváření pracovních míst nebo ve společném doporučení ze dne 7. října 2021 o oběhovém hospodářství v rámci sociálního dialogu (3).

1.7.

EHSV vítá doporučení ohledně zajištění spravedlivého přechodu na klimatickou neutralitu, které přijala Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele v červnu loňského roku (4) a jež uznává význam aktivního zapojení sociálních partnerů do všech fází navrhování a provádění různých veřejných politik, mimo jiné prostřednictvím sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání a při současném respektování jejich autonomie.

1.8.

Ekologická transformace, dekarbonizace a oběhové hospodářství mají spolu s digitalizací dopad na svět práce, co se týče změny povahy pracovních míst a úkolů, vytváření nových povolání a zároveň rušení jiných povolání. Tyto změny jsou propojené a vzájemně se posilují. EHSV však konstatoval, že zkušenosti s ekologickým vyjednáváním v EU a v členských státech jsou dosud nedostatečné a velmi rozdílné. Ekologickým otázkám byla – na rozdíl od oblasti digitální transformace – v rámci kolektivního vyjednávání věnována výrazně menší pozornost. EHSV proto vyzývá EU, členské státy a sociální partnery, aby při plném respektování kolektivní autonomie přijaly odhodlanější a účinnější opatření na podporu rozvoje ekologičtějšího kolektivního vyjednávání na různých vhodných úrovních a poukázaly na jeho význam.

1.9.

EHSV připomíná, že kolektivní vyjednávání je obzvláště vhodným nástrojem pro dosažení vyvážených právních předpisů, aby bylo možné postupně a spravedlivě přejít k hospodářství s lepšími životními podmínkami a produktivitou. Vyzývá proto k rychlejšímu a účinnějšímu pokroku směrem k ekologickému kolektivnímu vyjednávání, v němž budou mít sociální partneři na různých úrovních vyjednávání trvalou a důležitou úlohu, pokud jde o přispívání k vyváženým řešením, jež podniky potřebují k tomu, aby byly udržitelnější, odolnější a produktivnější a silně se angažovaly v oblasti důstojné práce.

1.10.

EHSV je přesvědčen, že podnikům a pracovníkům musí být vhodným způsobem umožněno, aby přispívali k diskusím o ekologické transformaci. Z důvodu rychlého a rozsáhlého dopadu ekologizace a digitalizace na transformaci trhů práce je nutné v souladu s vnitrostátními systémy průmyslových vztahů včas a účinně zapojit sociální partnery, aby bylo možné dospět k řešením, která lze přizpůsobit jednotlivým odvětvím na místní úrovni. Považuje proto za užitečné a důležité podporovat nejen sociální dialog, ale případně také kolektivní vyjednávání na všech úrovních EU a členských států, a dokonce i na celosvětové úrovni, a to při plném respektování autonomie sociálních partnerů. EU a členské státy by rovněž měly podporovat rozvoj práv na účinnější informování, konzultování a kolektivní vyjadřování odborových organizací a zástupců pracovníků ohledně dopadu činnosti podniku na životní prostředí.

1.11.

EHSV konstatuje, že již deset let existují určité úspěšné zkušenosti s ekologickým kolektivním vyjednáváním, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Na evropské úrovni je třeba zvláště zmínit vyjednávací praxi v evropském chemickém odvětví v rámci iniciativy „Responsible Care“ (5). Pokud jde o vnitrostátní osvědčené postupy, EHSV poukazuje na užitečnost smluvních ustanovení obsažených v dohodách např. v Itálii, Španělsku a Francii, jež v podnicích nebo v odvětvích činnosti podporují funkci pracovníků odpovědných za otázky životního prostředí i smíšené výbory pro environmentální řízení (rovněž stanovené v certifikačních normách, jako jsou EMAS a ISO 14001), doložky o udržitelné mobilitě pracovních sil nebo uznání práv odborových organizací na varování v otázkách životního prostředí atd.

1.12.

EHSV vyzývá EU a členské státy, aby dále podporovaly opatření a iniciativy, které budou zaměstnavatele a pracovníky motivovat k tomu, aby se přizpůsobili ekologické transformaci, a aby kromě dalších opatření rovněž zvážili vytvoření funkce určených zaměstnanců, kteří budou působit jako zástupci environmentální transformace nebo jako kontaktní osoby pověřené záležitostmi souvisejícími s environmentální a ekologickou transformací na pracovišti. Vedoucí pracovníci a zástupci zaměstnanců by v pracovním prostředí mohli uvažovat o možnosti, zda určit osoby, které budou (kromě svých hlavních úkolů) pomáhat při řešení otázek souvisejících s přizpůsobením podniku ekologické transformaci. EHSV vyzývá členské státy, aby vytvořily nezbytné pobídky pro podniky či odvětví činnosti za účelem určení takových zástupců nebo kontaktních osob pro environmentální transformaci. Doporučuje rovněž posílit prohlubování znalostí pracovníků v oblasti životního prostředí pomocí odborné přípravy.

1.13.

Sociální partneři EU budou v rámci svého společného pracovního programu na období 2022–2024 (6) rozvíjet rámec opatření v oblasti ekologické transformace. Pokud jde o členské státy, měly by při maximálním respektování kolektivní autonomie vytvořit vhodný rámec, jenž by umožnil provádění a podporu mezioborových dohod s cílem usnadnit vypracování vhodných a spravedlivých doporučení, pokynů a norem, které z ekologického kolektivního vyjednávání učiní klíčový nástroj pro zajištění vyvážených výrobních modelů pro ochranu životního prostředí. Vzhledem k rozsahu a složitosti této výzvy je EHSV přesvědčen o tom, že je nezbytné zapojit do dosažení ekologického produktivního hospodářství všechny úrovně kolektivního vyjednávání, odvětví a podniků, a to evropskou a vnitrostátní, a dokonce i mezinárodní úroveň.

1.14.

EHSV soudí, že důležitým aspektem zdraví a bezpečnosti je kvalita ovzduší, a konstatuje, že Světová zdravotnická organizace stanovila nové hodnoty a globální pokyny. Navrhuje, aby byly v rámci ekologického kolektivního vyjednávání zohledněny. S ohledem na systém pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a směrnici o podávání zpráv podniků o udržitelnosti je důležité podporovat účast zaměstnanců a vzdělávací programy v oblasti environmentálního řízení.

1.15.

EHSV vyzývá členské státy, aby plně provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (7) o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, včetně práva v oblasti životního prostředí.

2.   Souvislosti, odůvodnění a hlavní témata stanoviska

2.1.

EHSV podporuje EU v její snaze stát v čele ekologické transformace tím, že urychlí zavádění politik, využívání zdrojů, a to i finančních, a technologií potřebných k dosažení urychlené dekarbonizace výrobního systému. Je třeba zaručit spravedlivou transformaci, jak se doporučuje ve stanovisku EHSV Energetická politika a trh práce (8). Pro tento účel má zásadní význam sociální dialog a kolektivní vyjednávání při plném respektování autonomie sociálních partnerů a charakteristik vnitrostátních systémů pracovněprávních vztahů.

2.2.

EHSV si je vědom toho, že ekologická transformace a dekarbonizace hospodářství v Evropské unii bude mít dopad na zaměstnanost a životní podmínky obyvatel, zejména těch nejzranitelnějších. Je nezbytné, aby transformace probíhala spravedlivým způsobem, a byl tak zmírněn její dopad na podniky, pracovníky a širokou veřejnost. Měla by být rovněž příležitostí ke zlepšení situace nejzranitelnějších osob.

2.3.

EHSV poukazuje na to, že Pokyny MOP pro spravedlivý přechod k environmentálně udržitelným ekonomikám a společnostem pro všechny (2015) (9) vyzdvihují úlohu vlád a sociálních partnerů při vytváření soudržnosti mezi politikami a institucionálních opatření pro udržitelný rozvoj pro všechny a odrážejí potřebu usnadnit začlenění ustanovení v oblasti životního prostředí do kolektivního vyjednávání na všech úrovních. Zdůrazňuje rovněž přínosy závazků v oblasti specifické odborné přípravy pro vedoucí pracovníky a zaměstnance v této oblasti.

2.4.

Evropská komise ve svých pokynech k dobrovolným systémům environmentálního řízení (EMAS) uznává význam účinných způsobů zapojení pracovníků a jejich zástupců do ekologického řízení podniků. V tomto ohledu je nejvhodnějším způsobem, jak dosáhnout zapojení pracovníků do environmentálního řízení, účast sociálních partnerů a případně kolektivní vyjednávání v souladu s vnitrostátními systémy a postupy pracovněprávních vztahů. Zásada č. 8 evropského pilíře sociálních práv zdůrazňuje nutnost podporovat sociální dialog a zapojení pracovníků do sociálních a hospodářských politik a politik zaměstnanosti a vybízí sociální partnery, aby vyjednávali kolektivní smlouvy. V doporučení Rady ze dne 16. června 2022 ohledně zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu se rovněž klade důraz na důležitou úlohu sociálních partnerů při řízení dopadů této transformace na zaměstnanost (18. bod odůvodnění).

2.5.

Na základě uznání a plného respektování autonomie vůle sociálních partnerů bere EHSV na vědomí prohlášení španělské vlády, která přebírá předsednictví EU a vyžádala si toto průzkumné stanovisko s cílem podpořit regulační rámec a politiku pobídek, jež přispějí k ekologickému kolektivnímu vyjednávání. V tomto stanovisku je prezentována reakce EHSV na žádost španělského předsednictví a související návrhy.

3.   Evropský kontext a příspěvek vědeckých poznatků o úloze kolektivního vyjednávání při ekologické transformaci

3.1.

EHSV konstatuje, že je předkládáno stále více vědeckých důkazů týkajících se velkého potenciálu a četných přínosů ekologického kolektivního vyjednávání v oblasti podpory udržitelnosti životního prostředí, dekarbonizace hospodářství, oběhového hospodářství a boje proti změně klimatu, a to vzhledem k tomu, že k těmto cílům významně přispívají rozmanité aspekty tohoto vyjednávání, jako je mobilita zaměstnaných osob, způsoby organizace práce, odborná příprava zaměstnanců s cílem usnadnit procesy ekologické transformace, zajištění bezpečného a zdravého prostředí, genderové otázky atd. To je obsaženo ve společném prohlášení evropských sociálních partnerů ze dne 30. května 2017 (10) o využití potenciálu zelené ekonomiky pro vytváření pracovních míst a ve společném doporučení ze dne 7. října 2021 (11) o oběhovém hospodářství.

3.2.

EHSV se domnívá, že ekologické kolektivní vyjednávání na všech úrovních je zásadní součástí zásady demokratické účasti občanů, která se v tomto případě promítá do specifické úlohy, již sociální partneři plní na trhu práce. Tato účast je klíčová pro účinné a sociálně spravedlivé řešení klimatické krize a ekologické transformace hospodářství a společnosti.

3.3.

Pro účely politik v Evropské unii v oblasti obnovitelné energie je nutné usilovat o nalezení rovnováhy mezi hospodářskými, environmentálními a sociálními cíli. V důsledku toho jsou k těmto procesům ekologické transformace v EU nutné nové nástroje, které by zajišťovaly jejich náležitou soudržnost a podporovaly začlenění jednotlivců a aktivního obyvatelstva do pracovního procesu. Ekologické kolektivní vyjednávání je k dosažení této rovnováhy vhodným nástrojem.

3.4.

V kontextu zrychlující se změny klimatu je nezbytné určit, která odvětví hospodářské a pracovní činnosti jsou nebo budou nejvíce postižena klimatickou krizí a jejími přímými dopady, a to jak z hlediska hospodářských, pracovních a zdravotních podmínek a podmínek sociální ochrany, tak z hlediska očekávání, včetně podnikové a pracovní mobility, s cílem zavést vhodná opatření ke zmírnění jejích důsledků.

3.5.

EU stojí v čele inovativních procesů výroby čisté energie, které řeší environmentální a sociální nerovnováhu, přičemž souběžně probíhají hospodářské změny, jež poskytují nové důstojné pracovní příležitosti, jako je tomu v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. EHSV vyzývá k tomu, aby byl v této oblasti prováděn další výzkum, a také k poskytování finanční podpory dotčeným podnikům, která by jim pomohla investovat.

3.6.

EHSV s uspokojením konstatuje, že stále více podniků přijímá systém sociální odpovědnosti podniků, jehož součástí jsou efektivní závazky týkající se udržitelného environmentálního řízení. Bere na vědomí studie, které ukazují, že účast v programech sociální odpovědnosti podniků prostřednictvím dohod nebo úmluv poskytuje větší záruky solidnosti a účinnosti.

3.7.

Hlavním způsobem, jak strukturovat účast pracovníků v procesech spravedlivé transformace, je začlenit tyto doložky do kolektivních smluv jednotlivých úrovní a charakteristik různých systémů pracovněprávních vztahů. Kolektivní smlouvy mohou hrát důležitou úlohu při podpoře spolupráce mezi zaměstnavateli a pracovníky při přípravě společné reakce na ekologickou transformaci.

3.8.

V současné době se do kolektivních smluv zařazují doložky o sociální odpovědnosti. Kolektivní vyjednávání tak doplňuje ekologické veřejné zakázky, které spadají do rámce sociální odpovědnosti. V této oblasti je průkopníkem například chemický průmysl. Provádění Zelené dohody pro Evropu vyžaduje nový, specifický a jednotný rámec pro označování, který bude poskytovat ekonomické a ekologické informace důležité pro rozhodování ve veřejném i soukromém sektoru. Tato evropská strategie pro ekoznačku by zlepšila udržitelné zadávání veřejných zakázek a má potenciál podpořit oběhovost a tok informací. Je však třeba splnit důležité podmínky, jako je nákladová efektivnost, důvěrnost a proporcionalita.

3.9.

Důležitým aspektem bezpečnosti a ochrany zdraví ve vnitřních i venkovních pracovních prostorách je kvalita ovzduší, a proto má dopad na pracovní podmínky a měla by být v rámci kolektivního vyjednávání rovněž zohledňována. WHO nedávno stanovila nové hodnoty a globální pokyny týkající se kvality ovzduší a jejího dopadu na zdraví, včetně zdraví osob pracujících ve venkovním prostředí. V důsledku toho může být nutné změnit pravidla, která v současné době v EU platí. Tyto změny též ovlivní kolektivní vyjednávání o pracovním prostředí a environmentálních podmínkách poskytování služeb stejně jako investiční náklady.

3.10.

EU má regulační rámce, které přispívají k uplatňování environmentálního řízení v podnicích. Aby bylo skutečně účinné, musí být do něj aktivně zapojeni zaměstnanci a jejich zástupci. To je případ dobrovolných systémů environmentálního řízení (EMAS (12)) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU (13) (směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti). V nich je kladen důraz na podporu účasti zaměstnanců a programů prohlubování znalostí v oblasti environmentálního řízení.

3.11.

EHSV bere na vědomí, že se na evropské úrovni objevuje čím dál více studií, v nichž se zdůrazňují výhody ekologického kolektivního vyjednávání jakožto nástroje na podporu udržitelných výrobních procesů prostřednictvím dohod, které obsahují doložky o ekologické samoregulaci. V souladu s charakteristikami vnitrostátních systémů pracovněprávních vztahů a při respektování autonomie sociálních partnerů může kolektivní vyjednávání pomoci dosáhnout konsensu ohledně konkrétních opatření, která by podniky měly přijmout na podporu spravedlivé transformace.

4.   Obecné připomínky

4.1.

EHSV konstatuje, že studie o kolektivním vyjednávání v zemích EU dospěly k závěru, že téma životního prostředí se v kolektivních smlouvách vyskytuje jen zřídka. EHSV vyzývá EU a členské státy, aby dále podporovaly opatření a iniciativy, které budou zaměstnavatele a pracovníky motivovat k tomu, aby se přizpůsobili ekologické transformaci, a to se zohledněním postupů informování a konzultování na pracovišti.

4.2.

Přechod na hospodářství s nulovými emisemi, který by byl dobře řízen, je nejen nezbytný k tomu, aby bylo možné reagovat na klimatickou krizi, ale může také podnítit udržitelné a inkluzivní hospodářské oživení. Je však nezbytné přijmout dlouhodobá opatření, která vyžadují silné, udržitelné mechanismy financování a participativní a stabilní správu.

4.3.

V tomto modelu participativní správy je kolektivní vyjednávání nástrojem pro přizpůsobení světa práce nové výzvě plně udržitelného výrobního modelu. Je tomu tak proto, že může okamžitě reagovat, má blízko skutečné situaci daných odvětví a má potenciál nabídnout vhodná řešení, včetně ochrany zaměstnanosti a podniků.

4.4.

EHSV doporučuje, aby Komise a členské státy spolu s odvětvovými sociálními partnery prozkoumaly potenciální přidanou hodnotu vypracování studií dopadů klimatické krize a ekologické transformace v pracovním prostředí v různých výrobních odvětvích s cílem určit a navrhnout opatření, která by účinně reagovala na potřeby hospodářských prostředí a napomáhala různým subjektům kolektivního vyjednávání s řízením spravedlivé transformace v jejich kolektivních smlouvách a dohodách.

4.5.

EHSV vyzývá sociální partnery, aby v souladu se svými meziodvětvovými a odvětvovými prioritami případně začlenili procesy ekologické transformace do kolektivních smluv. Takovým příkladem evropské zkušenosti je začlenění globálního programu „Responsible Care“ do kolektivních smluv chemického odvětví v Evropě.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

EHSV je toho názoru, že diskuse o ekologických otázkách v rámci kolektivního vyjednávání se týká doložek, jež mohou být předmětem vyjednávání mezi sociálními partnery v rámci kolektivních smluv, které mají přímý a nepřímý dopad na životní prostředí. Kolektivní smlouvy se mohou mimo jiné týkat: a) dopadu činnosti podniků na životní prostředí; b) ochrany pracovníků před dopady životního prostředí a změny klimatu; c) dopadu ekologické transformace na činnost podniku, pokud jde o organizaci práce, změnu profesních profilů a dovednosti zaměstnanců; d) interního monitorování zaměřeného na naplňování ustanovení v písmenech a), b) a c). EHSV si přeje poukázat na to, že kolektivní vyjednávání je klíčový nástroj, jenž může podnikům a pracovníkům pomoci čelit výzvám klimatické krize i souvisejícím nákladům pro podniky.

5.2.

EHSV považuje za nezbytné, aby Evropská komise v rámci článků 154, 155 a 156 smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) povzbuzovala členské státy k tomu, aby podporovaly začleňování environmentálního řízení podniků do sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání. Kolektivní vyjednávání usnadňuje přizpůsobení organizací, zaměstnanosti a pracovních podmínek dopadům změny klimatu, přičemž umožňuje posoudit a prezentovat investiční náklady podniků s cílem ochránit je a přizpůsobit je požadavkům spravedlivé hospodářské soutěže.

5.3.

EHSV respektuje autonomii sociálních partnerů a rozmanitost systémů kolektivního vyjednávání v členských státech a považuje za žádoucí, aby vnitrostátní právní rámce a mezioborové dohody poskytovaly vhodný rámec pro zohlednění cíle, jímž je uskutečnění sociálně spravedlivé ekologické transformace, čímž by byly produktivní změny (včetně posouzení nákladů podniků i sociálních nákladů a jejich spravedlivého rozdělení) sladěny s kvalitou a jistotou v co největším počtu pracovních míst. S ohledem na různé systémy pracovněprávních vztahů by bylo možné zvážit: a) podporu práv zástupců pracovníků na informace a konzultace, pokud jde o chování podniků při přizpůsobování se změně klimatu, a to v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy; b) podporu prohlubování znalostí pracovníků v této oblasti; c) začlenění doložek za účelem podpory zapojení zaměstnanců do environmentálních otázek a do výborů odpovědných za životní prostředí, pokud existují, a to pro podniky v jednotlivých odvětvích, které získaly environmentální certifikaci v souladu s normou ISO 14001 nebo systémem EMAS; d) podporu zřízení zvláštních paritních orgánů v oblasti životního prostředí, je-li to možné, nebo přenesení pravomocí v oblasti životního prostředí a spravedlivé transformace na výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

5.4.

EHSV vyzývá EU a členské státy, aby dále podporovaly opatření a iniciativy, které budou zaměstnavatele a pracovníky motivovat k tomu, aby se přizpůsobili ekologické transformaci, a aby kromě dalších opatření rovněž zvážili vytvoření funkce určených zaměstnanců, kteří budou působit jako zástupci environmentální transformace nebo jako kontaktní osoby pověřené záležitostmi souvisejícími s environmentální a ekologickou transformací na pracovišti. Vedoucí pracovníci a zástupci zaměstnanců by v pracovním prostředí mohli uvažovat o možnosti, zda určit osoby, které budou (kromě svých hlavních úkolů) pomáhat při řešení otázek souvisejících s přizpůsobením podniku ekologické transformaci. EHSV vyzývá členské státy, aby vytvořily nezbytné pobídky pro podniky či odvětví činnosti za účelem určení takových zástupců nebo kontaktních osob pro environmentální transformaci. Doporučuje rovněž posílit prohlubování znalostí pracovníků v oblasti životního prostředí pomocí odborné přípravy.

5.5.

EHSV vyzývá členské státy, aby vytvořily vhodný rámec a podmínky na podporu doložek o mobilitě v kolektivních smlouvách s cílem integrovat plány udržitelné, zdravé a bezpečné mobility pracovních sil v celém jejich prostředí, čímž by se omezilo používání soukromých vozidel, a tím i emise. Členské státy by měly zavést účinné a účelné systémy pro jejich vypracování.

5.6.

EHSV vyzývá členské státy, aby plně provedly směrnici (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, včetně práva v oblasti životního prostředí. Tato práva by významně přispěla k monitorování toho, zda jsou dodržovány evropské politiky na podporu oživení na základě ekologicky udržitelné a sociálně spravedlivé hospodářské transformace.

5.7.

EHSV vyzývá sociální partnery, aby zvážili a usnadnili zavedení vhodných vztahů a spravedlivých doporučení, pokynů a politik s cílem učinit z ekologického kolektivního vyjednávání jeden z nejkvalitnějších nástrojů k zajištění a podpoře vyváženého výrobního modelu, pokud jde o jeho konkurenceschopnost a ochranu celého místního a globálního prostředí.

---

(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Energetická politika a trh práce: dopad na zaměstnanost v regionech procházejících transformací energetiky“ (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 146, 27.4.2023, s. 4). https://www.eesc.europa.eu/cs/our-work/opinions-information-reports/opinions/energy-policy-and-labour-market-consequences-employment-regions-undergoing-energy-transitions.

(2)  https://www.epsu.org/article/what-green-collective-bargaining.

(3)  https://www.businesseurope.eu/sites/buseur/files/media/reports_and_studies/2021-09-24_final_report_sp_project_on_circular_ecenomy_and_the_world_of_work.pdf.

(4)  V tomto doporučení se mimo jiné uvádí: „V zájmu inkluzivního a demokratického pokroku v ekologické transformaci se začleněním cílů spravedlivé transformace do tvorby politik na všech úrovních od samého počátku a zajištěním účinného celospolečenského přístupu k politikám spravedlivé transformace se členské státy vyzývají, aby: […] aktivně zapojily sociální partnery na vnitrostátní, regionální a místní úrovni do všech fází tvorby a provádění politik stanovených v tomto doporučení, případně i prostřednictvím sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, při plném respektování jejich nezávislosti; mimoto dále podporovaly plné zapojení sociálních partnerů do koncipování a provádění způsobů transformace pro průmyslové ekosystémy v rámci aktualizované nové průmyslové strategie.“

(5)  Smluvní strany, jejichž cílem je stále zlepšovat výsledky chemického průmyslu v oblasti bezpečnosti, ochrany zdraví a životního prostředí, se v souladu se zásadami udržitelného rozvoje a nad rámec souladu se stávajícími právními předpisy a ustanoveními této dohody zavazují podporovat zapojování podniků do mezinárodního programu chemického průmyslu „Responsible Care“ a dosažení cílů, o něž usiluje tato dobrovolná, veřejná a aktivní iniciativa chemických podniků, a v tomto duchu spolupracovat: https://www.feique.org/programa-responsible-care/.

(6)  https://www.businesseurope.eu/publications/european-social-dialogue-work-programme-2022-2024.

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).

(8)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Energetická politika a trh práce: dopad na zaměstnanost v regionech procházejících transformací energetiky“ (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 146, 27.4.2023, s. 4).

(9)  https://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/@ed_emp/@emp_ent/documents/publication/wcms_432859.pdf.

(10)  https://www.etuc.org/sites/default/files/document/files/2017-05-29_kick_off_draft_declaration_eu_social_partners_on_green_jobs_final.pdf.

(11)  https://www.businesseurope.eu/sites/buseur/files/media/reports_and_studies/2021-09-24_final_report_sp_project_on_circular_ecenomy_and_the_world_of_work.pdf.

(12)  Nařízení Komise (EU) 2018/2026 ze dne 19. prosince 2018, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 325, 20.12.2018, s. 18).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1).

Zpravodaj:	Pietro Vittorio BARBIERI
Spoluzpravodajka:	Nicoletta MERLO

Žádost španělského předsednictví Rady	dopis ze dne 8. prosince 2022
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie průzkumné stanovisko
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	31. 5. 2023
Datum přijetí na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	201/0/6

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá podnět španělského předsednictví k tomu, aby byl stanoven cíl odstranit do roku 2030 v Evropě stigmatizaci a diskriminaci v souvislosti s HIV. Tato problematika byla příliš dlouho opomíjena, přestože dostupné údaje jednoznačně ukazují na přetrvávající škodlivé důsledky v různých částech světa, ve specifických sociálních kontextech a u klíčových skupin obyvatelstva. EHSV proto sdílí názor španělského předsednictví, že ukončení stigmatizace a diskriminace v souvislosti s HIV by mělo být považováno za jednu z politických priorit agendy EU.

1.2

EHSV souhlasí s tím, že je třeba, aby evropské orgány vydaly prohlášení na vysoké úrovni, které by bylo dne 1. prosince 2023 předloženo Evropskému parlamentu, a zavazuje se, že jej podpoří a bude se na něm podílet na všech možných úrovních a fórech a všemi možnými způsoby.

1.3

EHSV má za to, že pro překonání stigmatizace, diskriminace a nepravdivých stereotypů je nezbytné podporovat osvětové, vzdělávací a informační činnosti, zejména ve školách, do nichž by byla zapojena organizovaná občanská společnost a mládežnické a studentské organizace.

1.4

Aby byl osloven větší počet obyvatel a urychlil se tak pokrok směrem k ukončení epidemie AIDS do roku 2030, je třeba identifikovat a odstranit překážky, které stojí v cestě preexpoziční profylaxi (PrEP), v zájmu lepšího přístupu k lékům a pokroku při zavádění preexpoziční profylaxe. Preventivní zásahy, jako je preexpoziční a postexpoziční profylaxe a léčba jako prevence (TasP), mohou mít významný dopad na kontrolu HIV a jiných pohlavně přenosných infekcí.

1.5

Osoby s HIV musí mít rovné příležitosti, pokud jde o přístup do světa práce a profesní růst v tomto světě. Měly by mít rovněž možnost využívat zvláštní opatření, jako je pružná pracovní doba nebo prodloužená dovolená na lékařské prohlídky, přičemž jim musí být zaručena důvěrnost.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že je důležité přijmout konkrétní opatření pro klíčové skupiny obyvatel. Má-li se epidemie HIV řešit účinně, je třeba, aby se k těmto skupinám obyvatelstva dostaly cílené informace a institucionálně prováděné programy prevence, aby s nimi mohly aktivně navazovat kontakt specifické služby, například prostřednictvím nevládních, komunitních sdružení.

1.7

Vzhledem k tomu, že na Ukrajině probíhá druhá největší epidemie AIDS v regionu východní Evropy a Střední Asie, EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby hostitelské země zajistily kontinuitu a bezplatné testování na HIV a léčbu HIV pro ukrajinské uprchlíky, což zlepší jejich šance na testování bez ohledu na jejich status z hlediska pobytu. Jelikož většinu uprchlíků tvoří ženy a děti, může být pro ukrajinské uprchlíky nejvhodnější rozšířené testování v nemocnicích, v zařízeních primární péče a v komunitách.

1.8

Antiretrovirová léčba (ART) může hrát dvojí úlohu: jednak při zlepšování zdravotního stavu osob žijících s HIV a jednak při efektivní prevenci přenosu HIV, neboť je vysoce účinná při potlačování virové zátěže HIV.

1.9

Základními kameny kontroly šíření infekce jsou včasná diagnóza infekce HIV, včasné zahájení léčby a setrvání v péči (kontinuální péče). Vzhledem k tomu, že několik zemí již stanoveného cíle dosáhlo, EHSV požaduje, aby byl pro všechny země stanoven nový, ambicióznější cíl, který by měl být splněn do roku 2030 a který by zvýšil úroveň pokrytí, co se týče testování, léčby a potlačení viru, až na 95 %.

1.10

Jak kontinuální péče, tak kontinuální prevence mohou synergicky představovat komplexní reakci v boji proti epidemii HIV, a proto by měly být rozvíjeny a realizovány.

1.11

EHSV požaduje zavedení nových a inovativních strategií, které by zlepšily včasnou diagnostiku a umožnily většímu počtu osob dozvědět se o své infekci, a to rozšířením diverzifikovaných a uživatelsky přívětivých přístupů k dostupnějšímu testování na HIV, jako je rychlé testování, komunitní testování a samotestování, a integrovaného přístupu k testování na HIV a hepatitidu B a C.

1.12

Zásadní úlohu v reakci na HIV hrají komunity, neboť podporují odpovědnost, podněcují aktivismus v oblasti prevence, realizují činnosti a přispívají inovacemi, které mají zásadní význam pro udržitelný pokrok.

1.13

V zájmu zachování a urychlení pokroku při dosahování těchto cílů EHSV naléhavě vyzývá k dalšímu úsilí při tvorbě a provádění nových programů, jejichž cílem bude rozšířit znalosti o HIV pozitivních a pokrytí léčbou, aby se omezil pohyb viru, a tím i přenos HIV, a aby byly omezeny i důvody diskriminace, například pokud jde o přístup k zaměstnání nebo k finančním službám.

2.   HIV v Evropě

2.1

Přenos HIV je i nadále závažným problémem v oblasti veřejného zdraví, který se týká více než 36 milionů osob na světě, z nichž 2,3 milionu žije v evropském regionu WHO, zejména ve východní části tohoto regionu. V roce 2021 byl v evropském regionu virus HIV diagnostikován u téměř 107 000 osob, z toho přibližně 17 000 v EU/EHP. Trend v oblasti počtu diagnóz HIV má od roku 2012 klesající tendenci. Výraznější pokles počtu diagnóz HIV byl zaznamenán v letech 2020 a 2021 (- 24 %), pravděpodobně v důsledku dopadů pandemie COVID-19 na využívání zdravotnických služeb nebo v důsledku omezeného přenosu kvůli opatřením v oblasti veřejného zdraví zavedeným v období pandemie COVID-19.

2.2

HIV v Evropě neúměrně postihuje sociálně marginalizované skupiny obyvatel a osoby, jejichž chování je společensky stigmatizováno, jako jsou osoby užívající nitrožilně drogy a jejich sexuální partneři, muži mající sex s muži, transgender osoby, sexuální pracovníci, vězni a migranti.

2.3

Údaje dokumentují v jednotlivých zemích evropského regionu WHO různé epidemické vzorce a trendy. Zatímco v EU/EHP a v západní části regionu je hlavním způsobem přenosu pohlavní přenos mezi muži, ve východní části regionu jsou hlavními hlášenými způsoby přenosu pohlavní přenos mezi opačnými pohlavími a nitrožilní užívání drog.

2.4

Pro většinu zemí v regionu zůstává problémem pozdní diagnostika HIV. U více než 50 % osob byl virus HIV diagnostikován v době, kdy počet jejich buněk CD4 klesl pod hodnotu 350/mm3.

3.   Kontinuální péče o ukrajinské uprchlíky v souvislosti s HIV

3.1

Od začátku války dne 24. února 2022 bylo více než 13,5 milionu osob vnitřně vysídleno nebo nuceno utéct do sousedních zemí jako uprchlíci, včetně osob žijících s HIV (podle odhadů 10 000 – 30 000 osob) a klíčových skupin obyvatelstva.

3.2

Ukrajina je zemí, v níž probíhá druhá největší epidemie AIDS v regionu východní Evropy a Střední Asie. Počet osob nově diagnostikovaných s HIV vzrostl ze 14 240 v roce 2016 na 16 270 v roce 2019 a poté se v roce 2020 mírně snížil na 15 660, pravděpodobně v důsledku krize COVID-19. Z údajů získaných sledováním vyplývá, že 9 000–10 000 z těchto osob se nakazilo při heterosexuálním styku a přibližně 5 000 se nakazilo při nitrožilním užívání drog.

3.3

Před začátkem války dělala tato země v oblasti reakce na AIDS výrazné pokroky. Péče a léčba v souvislosti s HIV byly poskytovány zdarma na státních klinikách pro léčbu HIV po celé zemi a stále větší počet osob žijících s HIV podstupoval antiretrovirovou léčbu (ART). V roce 2021 se odhadovalo, že z 240 000 osob žijících s HIV (0,6 % ukrajinské populace) podstupovalo antiretrovirovou léčbu více než 150 000 (62 %) a u 94 % osob podstupujících léčbu byl virus potlačen.

3.4

V této zemi úzce spolupracují agentury OSN a partneři na místě, například fond UNAIDS pro mimořádné události, s místními orgány, aby se dostali k lidem v nouzi a pomohli jim. V nedávné době dodali humanitární pomoc na těžce zasažená území v zemi, která se stala dostupnými až nyní. Základním kamenem účinné reakce na HIV na Ukrajině během války byla a stále je koalice vlády, občanské společnosti a mezinárodních organizací.

3.5

UNAIDS bude i nadále podporovat prevenci HIV, testování, léčbu, péči a podporu pro lidi na Ukrajině postižené válkou a osoby vysídlené v důsledku tohoto konfliktu.

3.6

Dokument Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) (1) zveřejněný v červenci 2022 nastiňuje klíčové aspekty, které mají sloužit jako podklad pro rozhodování a praktickou realizaci služeb s cílem zachovat standardy kvality péče o ukrajinské uprchlíky v souvislosti s HIV, zejména význam toho, aby hostitelské země zajistily kontinuitu a bezplatné testování na HIV a léčbu HIV pro ukrajinské uprchlíky, což zlepší jejich šance na testování bez ohledu na jejich status z hlediska pobytu, neboť omezený přístup k antiretrovirové léčbě vede ke zvýšenému riziku onemocnění, úmrtí, výskytu rezistentních kmenů a potenciálnímu přenosu onemocnění na další osoby. Jelikož většinu uprchlíků tvoří ženy a děti, může být pro ukrajinské uprchlíky nejvhodnějším rámcem rozšířené testování v nemocnicích, v zařízeních primární péče a v komunitách.

4.   HIV ve světě

4.1

Panuje velká celosvětová shoda ohledně toho, že nyní existují nástroje k ukončení epidemie AIDS. V posledních dvou desetiletích se ve stále větším počtu studií v různých prostředích prokázalo, že antiretrovirová léčba (ART) může hrát dvojí úlohu: jednak při zlepšování zdravotního stavu osob žijících s HIV a jednak při efektivní prevenci přenosu HIV (Treatment as Prevention – TasP), neboť je vysoce účinná při potlačování virové zátěže HIV (definované jako méně než 200 kopií/ml).

4.2

V posledních letech byla obecně zavedena strategie, v rámci níž jsou za základní kameny kontroly šíření infekce považovány včasná diagnóza infekce HIV, včasné zahájení léčby a setrvání v péči (kontinuální péče). V roce 2014 vyhlásil UNAIDS cíl 90–90–90 (90 % osob s diagnostikovaným HIV, 90 % těchto osob léčených a 90 % léčených osob s potlačenou virémií). Budou-li tyto cíle splněny, bude mít 73 % všech osob žijících s HIV potlačenou virovou zátěž a osoby s potlačenou virovou zátěží nebudou moci HIV přenášet.

4.3

Existují důkazy o tom, že na konci roku 2020 již několik zemí s různou zeměpisnou polohou, postavením z hlediska příjmů a epidemiologickou situací tohoto cíle dosáhlo. Odborníci se domnívají, že tyto výsledky by mohly ukázat, že by do roku 2030 bylo možné dosáhnout nového, ambicióznějšího cíle pro všechny země a zvýšit úroveň pokrytí, co se týče testování, léčby a potlačení viru, až na 95 %. K zachování a urychlení pokroku při dosahování těchto cílů v rámci reakce na epidemii HIV je zapotřebí dalšího úsilí při koncipování a provádění nových programů, jejichž cílem bude rozšířit znalosti o HIV pozitivních a pokrytí léčbou (přístup univerzálního testování a léčby (Universal Testing and Treatment, UTT)), aby se omezil pohyb viru, a tím i přenos HIV. Tyto nové programy by neměly být zaměřeny výlučně na standardní opatření, která mají být uplatňována, nýbrž být prováděny rovněž v souladu s potřebami a specifickými požadavky osob žijících s HIV.

4.4

V poslední době se stále častěji navrhuje přístup podobný kontinuální péči o osoby s HIV, tzv. kontinuální prevence HIV, která se zaměřuje na obyvatelstvo ohrožené infekcí HIV s cílem zajistit, aby jednotlivci nebyli virem HIV nakaženi. Základem kontinuální prevence HIV je testování na HIV, po němž následuje propojení nenakažených osob se službami v oblasti prevence, setrvání v těchto službách a řízení se pokyny těchto služeb, aby se těmto osobám dostávalo průběžného poradenství v oblasti snižování rizik a aby důsledně využívaly kondomů s cílem zabránit nakažení virem HIV a jeho přenosu. Setrvání ve službách je rovněž důležité pro zajištění opakovaného testování na HIV a včasné diagnózy infekce HIV, dojde-li k nakažení tímto virem. Nově nakažené osoby musí být neprodleně napojeny na péči a léčbu v souvislosti s HIV a na další metody prevence, včetně testování partnerů, používání kondomů a užívání antiretrovirotik pro prevenci. Z několika studií vyplynulo, že jak kontinuální péče, tak kontinuální prevence mohou na úrovni obyvatelstva synergicky představovat úplnou reakci v boji proti epidemii HIV.

4.5

Jsou zapotřebí nové a inovativní strategie, které by zlepšily včasnou diagnostiku a umožnily většímu počtu osob dozvědět se o své infekci, a to rozšířením diverzifikovaných a uživatelsky přívětivých přístupů k dostupnějšímu testování na HIV, jako je rychlé testování, komunitní testování a samotestování, a integrovaného přístupu k testování na HIV a hepatitidu B a C.

4.6

WHO doporučuje komplexní balíček zdravotnických služeb pro prevenci HIV se zvláštním zaměřením na oslovení klíčových skupin obyvatelstva. Zvláštní význam má integrace služeb prevence HIV se službami v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, duševního zdraví, prevence a péče v souvislosti se sexuálním a genderově podmíněným násilím, léčby drogové závislosti, prevence a péče v souvislosti s hepatitidou C, kontroly tuberkulózy, zdraví ve věznicích a nepřenosných nemocí a s právními službami a službami sociální podpory.

4.7

Dostupnost různých způsobů přístupu k testu na HIV může různým skupinám obyvatelstva ohroženým infekcí HIV umožnit včasnou diagnózu.

4.8

UNAIDS doporučuje zaujmout k prevenci HIV přístup „kombinované prevence“. Vzhledem k tomu, že k omezení šíření tohoto onemocnění nestačí strategie jediné prevence, vyžaduje tento přístup biomedicínská, behaviorální a strukturální opatření, která by byla konkrétně volena a přizpůsobována místním potřebám, jak by je formulovaly postižené komunity. Aby byla tato opatření úspěšná, musí být koordinovaná, účinná a důsledná a musí se řídit společným závazkem k dosažení společných cílů.

5.   Reakce společnosti na HIV

5.1

UNAIDS dobře zdokumentoval a uznal úlohu, kterou na poli poskytování služeb v oblasti HIV, výzkumu a vývoje léků, prosazování zájmů, společenské a politické odpovědnosti, mobilizace zdrojů, sociální ochrany a ochrany lidských práv v minulosti sehrály komunity osob žijících s HIV, marginalizované a zranitelné skupiny, ženy a mladí lidé (2). Poslední tři desetiletí ukázala, že komunity osob žijících s HIV a jejich vrstevníků hrají zásadní úlohu při udržování angažovanosti a prosazování rovnosti v oblasti zdraví a financování na poli zdraví a při zajišťování toho, aby byla uznávána a dodržována lidská práva všech lidí. Kvalitu a účinnou integraci systémů zdravotní péče a všeobecné zdravotní péče bude možné účinněji koncipovat, realizovat a udržovat, pokud při tom budou středem pozornosti komunity osob žijících s HIV a jejich vrstevníků. Vedoucí postavení a zapojení komunit přímo přispělo ke zlepšení výsledků, co se týče přístupu ke službám v oblasti léčby, prevence, podpory a péče týkající se HIV na celém světě.

5.2

Komunity hrají v reakci na HIV zásadní úlohu, neboť podporují odpovědnost, podněcují aktivismus v oblasti prevence, realizují činnosti a přispívají inovacemi, které mají zásadní význam pro udržitelný pokrok. Komunitní platformy pro poskytování služeb jsou často účinnější než formální platformy zdravotnických zařízení, pokud jde o oslovení marginalizovaných a nedostatečně zaopatřených skupin obyvatelstva, zejména v prostředích, kde je velmi rozšířená stigmatizace a diskriminace. Komunitní organizace mají dobré předpoklady k tomu, aby zjistily nedostatky ve službách, omezení, která brzdí poskytování a využívání služeb, ale také možnosti, jak uznat služby za součást základních práv jednotlivce, více je zaměřit na lidi a učinit je pohodlnějšími a účinnějšími.

5.3

Komunita (chápaná jako skupina nevládních sdružení a organizací, které se každodenně aktivní v boji proti AIDS a v ochraně práv osob s HIV) hraje klíčovou úlohu při tom, aby umožnila nejzranitelnějším a nejohroženějším skupinám obyvatel se vyjádřit, a poskytuje účinná řešení k omezení šíření epidemie HIV/AIDS. Činí tak do té míry, že jí Světová zdravotnická organizace (UNAIDS) v roce 2019 věnovala Světový den boje proti AIDS (1. prosince) s heslem „Komunity přinášejí změny“.

5.4

Mělo by se rovněž uvažovat o tom, že bude za pomoci nezávislých a nestranných subjektů zajištěno stálého sledování a provádění posouzení dopadů různých politik v oblasti zdraví a legislativních rámců přijatých v jednotlivých členských státech, například s cílem zavést osvědčené postupy, které budou sdíleny a navrhovány na evropské úrovni.

5.5

Mimo jiné s ohledem na uvědomování si existence HIV pozitivních osob a na cíl tuto skutečnost „normalizovat“ EHSV doporučuje, aby bylo při kontaktech se zdravotnickými zařízeními za účelem získání přístupu ke službám a v oblastech souvisejících s každodenními činnostmi (škola, práce atd.) respektováno soukromí každého jednotlivce. Proto musí všechny členské státy zajistit, aby jejich právní předpisy zaručovaly ochranu základních práv a svobod osob žijících s HIV a jejich přirozenou důstojnost.

5.6

V zájmu překonání stigmatizace, diskriminace a nepravdivých stereotypů je třeba podporovat osvětové, vzdělávací a informační činnosti, zejména ve školách, do nichž by byla zapojena organizovaná občanská společnost, například místní sdružení a komunity a mládežnické a studentské organizace.

6.   Preexpoziční profylaxe (PrEP) pro prevenci infekce HIV

6.1

Preexpoziční profylaxe (PrEP) je biomedicínský přístup k prevenci HIV, který spočívá v tom, že osoby, u nichž existuje vysoké riziko nákazy virem HIV, užívají perorální antiretrovirotika. Účinnost preexpoziční profylaxe je dobře zdokumentována, jsou-li léky užívány podle předpisu. Jedná se o zásadní prvek „kombinované prevence“, který je nezbytný k dosažení cíle udržitelného rozvoje, jímž je ukončit epidemii AIDS do roku 2030. Její uplatňování je doporučováno v národních i mezinárodních pokynech. Podle stanoviska ECDC by členské státy EU měly zvážit začlenění preexpoziční profylaxe do svých stávajících programů prevence HIV pro klíčové skupiny obyvatelstva a osoby, které jsou infekcí HIV nejvíce ohroženy.

6.2

V několika studiích bylo popsáno pomalé zavádění preexpoziční profylaxe v klinickém prostředí a neoptimální setrvání v péči. Důsledné uplatňování preexpoziční profylaxe mělo na výskyt HIV největší dopad, nicméně mnoho uživatelů preexpoziční profylaxi ukončuje během prvního roku po jejím zahájení a bylo zjištěno, že u ní setrvala méně než polovina z nich. Důvody pro ukončení preexpoziční profylaxe jsou různé: změna sexuálního chování v určitých obdobích života, nežádoucí účinky léků, ale také nízké vnímání rizika, obavy z nedostatečné ochrany preexpoziční profylaxe, pociťovaná stigmatizace, narušení každodenního režimu a užívání návykových látek, cena a nedostatečné pojistné krytí a finanční podpora a také časté návštěvy lékaře.

6.3

Dostupnost preexpoziční profylaxe v Evropě není plošná a je složitá a mění se v čase. Zeměpisné členění v poskytování preexpoziční profylaxe ukazuje v celé Evropě a ve Střední Asii na značnou rozmanitost. Aby byl osloven větší počet obyvatel a urychlil se tak pokrok směrem k ukončení epidemie AIDS do roku 2030, je třeba identifikovat a odstranit překážky, které preexpoziční profylaxi stojí v cestě, v zájmu lepšího přístupu k lékům a pokroku při zavádění preexpoziční profylaxe.

6.4.

Preventivní zásahy, jako je preexpoziční a postexpoziční profylaxe a léčba jako prevence (TasP), mohou mít významný dopad na kontrolu HIV a jiných pohlavně přenosných infekcí.

7.   Klíčové skupiny obyvatelstva

7.1

Přestože se v posledních desetiletích podařilo v různých částech světa dosáhnout vynikajících výsledků při snižování počtu nakažených virem HIV (a výrazně klesl počet úmrtí v důsledku AIDS), komplexní škála kombinovaných opatření v oblasti prevence HIV není zdaleka „univerzálně“ dostupná. A tam, kde není k dispozici léčba AIDS, se infekce HIV nadále neúměrně šíří a lidé nadále umírají.

7.2

Infekce HIV se nadále šíří ve skupinách obyvatel, které z různých důvodů nemohou využívat preventivní opatření nebo které po nakažení nemohou podstoupit již dostupnou antiretrovirovou léčbu. Tyto skupiny obyvatelstva, které jsou vůči HIV zranitelnější, jako jsou drogově závislí, osoby provozující prostituci, homosexuálové a muži mající sex s jinými muži (MSM), vězni, transgender osoby, migranti a partneři osob z těchto skupin, se označují jako „klíčové skupiny obyvatelstva“ a vyznačují se vyšší mírou nemocnosti a úmrtnosti než běžná populace a horším přístupem ke zdravotní péči a hrají také klíčovou úlohu při šíření epidemie. Kombinovaným službám prevence HIV se však podařilo oslovit jen méně než polovinu osob z těchto skupin, což dokazuje, že tyto skupiny obyvatel jsou stále marginalizovány a opomíjeny, pokud jde o nejnovější pokroky v boji proti AIDS.

7.3

Zranitelnost těchto podskupin obyvatelstva může záviset jak na specifických zvyklostech těchto skupin, tak na obtížném přístupu ke službám v souvislosti s HIV v důsledku chudoby a podmínek způsobených marginalizací a izolací, jimiž osoby trpí v různých sociálních kontextech z různých důvodů, například kulturních, náboženských, a dokonce i právních.

7.4.

V zájmu snazšího oslovení všech klíčových skupin obyvatelstva, včetně osob, které žijí v okrajových regionech, by mělo být podporováno a prosazováno využívání terénních jednotek, které by mj. poskytovaly základní služby, jako jsou rychlé testy. Tyto mobilní jednotky budou také moci být prvním kontaktním místem pro poskytování efektivnější a trvalejší péče jednotlivcům na vhodnějších místech pro obyvatele okrajových regionů nebo obtížně dostupných oblastí.

7.5

V některých situacích mají ženy ještě nevýhodnější postavení než muži, jsou více ekonomicky znevýhodněny, nejsou vždy schopny vyjednávat o sexu a často se stávají oběťmi násilí (3). V jiných situacích brání volnému přístupu ke službám diskriminace spojená s určitými praktikami, ale i předsudky, nesnášenlivost nebo dokonce trestní právní předpisy kriminalizující homosexualitu. Velmi často se také setkáváme s překrýváním různých faktorů, které zvyšují zranitelnost.

7.6

Osoby s HIV musí mít rovné příležitosti, pokud jde o přístup do světa práce a profesní růst v tomto světě. Měly by mít rovněž možnost využívat zvláštní opatření, jako je pružná pracovní doba nebo prodloužená dovolená na lékařské prohlídky, přičemž jim musí být zaručena důvěrnost. V některých zemích platí zákaz zaměstnávat osoby nakažené virem HIV na určitých pracovních místech, např. u policie, v celních službách a v zajišťovacích zařízeních (4). Osoby nakažené HIV neustále narážejí na problémy při podávání žádostí o pojištění, hypotéky a půjčky a platí za ně vyšší ceny, přestože byla v některých členských státech přijata opatření, která mají osobám se závažnými zdravotními obtížemi usnadnit přístup k těmto finančním službám a omezit placení vyšších cen. EHSV požaduje, aby se v podmínkách odrážel pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti léčby, zdravotního stavu a střední délky života. V zájmu lepšího přístupu k těmto finančním službám by proto měly být využívány anonymizované statistické údaje dostupné v rámci prostoru EU pro data z oblasti veřejného zdraví.

7.7

Epidemiologická krize způsobená onemocněním COVID-19 měla hluboký dopad na systémy zdravotní péče po celém světě, dále prohloubila stávající nerovnosti a ztížila dosažení cílů WHO, zejména v zemích s omezenými zdroji. Stejně tak se má za to, že přerušení preventivních opatření vedlo k nevyhnutelnému nárůstu případů HIV, dostatečnému na to, aby smazal veškerý pokrok dosažený díky úsilí vynaloženému v předchozích letech.

7.8

V Evropě jsou klíčovými skupinami obyvatelstva nejvíce postiženými HIV drogově závislí, muži mající sex s muži a migranti. Prevalence se geograficky liší v závislosti na konkrétních zemích. Má-li se epidemie HIV řešit účinně, je třeba, aby se k těmto skupinám obyvatelstva dostaly cílené informace a institucionálně prováděné programy prevence, aby s nimi mohly aktivně navazovat kontakt specifické služby, například prostřednictvím nevládních, komunitních sdružení.

7.9

Právo na zdravotní péči mají nezadatelně všichni lidé (5). V souladu s doporučeními uvedenými v Mezinárodní klasifikaci nemocí proto musí mít všechny osoby žijící s HIV bez jakékoli diskriminace a bez jakýchkoli omezení bezplatný a zaručený přístup k minimální společné úrovni kvalitních služeb v zájmu dobrých životních podmínek osob nakažených HIV, jako je tomu v případě jakéhokoli jiného onemocnění. Musí se pečlivě sledovat a kontrolovat dodržování zásad rovnosti a účinnosti.

8.   Drogově závislí

8.1

Drogová závislost, při níž jsou drogy užívány nitrožilně, byla vždy spojena s přenosem HIV v důsledku výměny infikovaného materiálu používaného k aplikaci drog. Nenitrožilní užívání drog však může být rovněž spojeno s nebezpečnými sexuálními praktikami, a tudíž s potenciálním rizikem nákazy virem HIV a dalšími pohlavně přenosnými infekcemi a rizikem jejich přenosu. Zejména užívání stimulantů, jako je kokain, crack a metamfetamin, je často spojeno s vysoce rizikovými sexuálními praktikami. Pohlavní přenos HIV mezi drogově závislými by proto neměl být podceňován.

8.2

Drogově závislých se týkalo více než 80 % případů nákazy virem HIV ve východní Evropě v roce 2018, většinou šlo o velmi mladé osoby a převážně ženy. Mladé ženy jsou postiženy více než muži, a to mj. v důsledku prostituce, která je s užíváním drog úzce spojena. Byly zdokumentovány i lokální epidemie HIV mezi marginalizovanými skupinami injekčních uživatelů drog v západní Evropě.

8.3

U vězňů je míra užívání drog vyšší a jejich návyky jsou v této oblasti škodlivější než u běžné populace, včetně parenterálního užívání, což činí vězněné drogově závislé osoby obzvláště zranitelnými.

8.4

Drogově závislé osoby mají nízkou míru přístupu k testování a je u nich větší pravděpodobnost pozdní diagnózy. Dokonce i v Itálii tvořili drogově závislí testovaní na HIV malé procento všech místních uživatelů služeb souvisejících se závislostí a existovala nízká tendence nabízet testování v případě absence příznaků souvisejících s HIV.

8.5

Přístup uživatelů drog k léčbě je nesporně velmi omezený, i když se v jednotlivých zemích liší. Celkově se odhaduje, že pouze 8 % drogově závislých se léčí antiretrovirovou léčbou a drogově závislí tvoří pouze 20 % všech léčených osob. Ve srovnání s osobami s HIV v běžné populaci je u drogově závislých také menší pravděpodobnost, že dosáhnou potlačení viru. Důvodem je skutečnost, že drogově závislí hůře dodržují léčbu a často ji úplně ukončí. To vede k vyššímu riziku úmrtí v důsledku AIDS u HIV pozitivních skupin drogově závislých osob.

8.6

Máme-li usilovat o dosažení cíle, kterým je zajištění všeobecného přístupu k léčbě HIV v Evropě i mimo ni, jsou nezbytné programy zaměřené na účinnější oslovení drogově závislých.

9.   Muži mající sex s muži, MSM

9.1

MSM, neboli muži mající sex s muži, jsou celkově 27krát více ohroženi nákazou virem HIV než běžná populace (6). Nakažení virem HIV usnadňují některé biologické faktory. Většina MSM se virem HIV nakazí při nechráněném análním sexu, který představuje nejrizikovější způsob nakažení virem HIV ve srovnání s jinými sexuálními praktikami. K vysokému výskytu HIV u MSM může přispívat také vysoký počet sexuálních partnerů a rozšířené rekreační užívání návykových látek, včetně nitrožilního užívání drog (které často zahrnuje sex, tzv. „chem-sex“).

9.2

Rostoucí dostupnost antiretrovirové léčby, která vedla k výraznému poklesu celkového šíření HIV, neměla u MSM stejný účinek. Naopak, v mnoha západních zemích došlo v posledních letech k nárůstu výskytu HIV u této skupiny (7) a také k postupnému zvyšování podílu případů, které lze přičíst přenosu mezi MSM.

9.3

Přenosu HIV a dalších pohlavně přenosných infekcí pomáhají předcházet kondomy, nicméně jejich používání není až tak rozšířené kvůli překážkám v oblasti kultury, vzdělání a nabídky, které odrážejí různé sociální souvislosti a zdravotnické služby.

9.4

V mnoha zemích a za mnoha individuálních okolností existují různé překážky v přístupu k nástrojům prevence, které jsou způsobeny stigmatizací, homofobií a diskriminací a které znesnadňují přístup ke zdravotnickým službám a správným informacím. Existuje mnoho případů, kdy trestní právní předpisy kriminalizují osoby, které mají pohlavní styk s osobami stejného pohlaví, a nutí je, aby se stáhly do ilegality a skrývaly svou sexuální orientaci, nebo ještě hůře svou identitu. I v případech, kdy zákony nejsou otevřeně diskriminační, odrazuje lidi od vyhledání služeb v oblasti HIV stigmatizace a strach, takže nemají informace o dostupných prostředcích k prevenci infekce HIV.

9.5

Stigmatizace má rovněž dopad na přístup k testování a diagnostice. Mnoho MSM uvádí, že se obává odsouzení ze strany zdravotnických pracovníků a testování odkládá, což často vede k pozdní diagnóze. Nevědomost ohledně svého nakažení znamená, že nemají přístup k antiretrovirotikům, které by nejenže ovlivnily zdravotní stav dotčených osob, ale také by snížily riziko přenosu na sexuální partnery.

9.6

Mnozí muži uvádějí, že by dali přednost testování mimo tradiční zdravotnická zařízení. Programy testování podporované komunitou (nevládními sdruženími) by mohly být v různých situacích skvělým způsobem, jak podpořit prevenci a zajistit přístup k testování pro nejohroženější osoby, u nichž je míra nakažení vyšší.

9.7

Aby bylo zajištěno, že cíle 90–90–90 bude možné dosáhnout i ve skupině MSM, je nezbytná spolupráce mezi komunitami a institucemi.

10.   Migranti

10.1

Odhaduje se, že na celém světě je přibližně 231 milionů migrantů. Kvůli socioekonomickým a politickým faktorům se lidé v důsledku migrace dostávají do situace, kdy jsou k nákaze virem HIV mimořádně náchylní, a v některých zemích byla migrace dokonce označena za nejvýznamnější rizikový faktor nákazy virem HIV. Migranti se denně potýkají s překážkami, které jim znesnadňují přístup ke zdravotním a sociálním službám. Zejména sociální vyloučení činí migranty mimořádně náchylnými k nákaze virem HIV.

10.2

Migrantů se týká více než třetina nově diagnostikovaných případů HIV v EU (8). Ačkoli tento počet klesá, polovina migrantů, u nichž byl diagnostikován virus HIV, pochází ze zemí s vysokým endemickým výskytem tohoto viru (například ze subsaharské Afriky), což ukazuje na to, že se nakazili na kontinentu svého původu. Stále přibývá důkazů o tom, že značná část případů nákazy vzniká po migraci v hostitelské zemi (9). Kromě toho by se neměla podceňovat možnost nákazy během dočasných návratů do země původu.

10.3

Významnou část cizinců s HIV představují ženy. Zatímco podíl žen s nově diagnostikovaným HIV mezi občany EU činí 16 %, u cizinců se toto číslo vyšplhalo až na 40 % a podílejí se na něm především africké ženy.

10.4

Ze zprávy Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) zveřejněné v roce 2017 (zaměřené výhradně na problematiku migrantů s HIV) vyplývá, že cizinci v Evropě mají potíže s přístupem ke službám prevence v oblasti HIV a k testování na HIV. Jako hlavní překážka se uvádí stigmatizace a diskriminace, zejména vůči osobám ze zemí s vysokým výskytem infekce (včetně stigmatizace a diskriminace ze strany zdravotnických pracovníků). V důsledku toho jsou cizinci s HIV diagnostikováni později než evropští občané, když se již vyskytují příznaky imunodeficience. Po stanovení diagnózy mají cizinci rovněž problémy s přístupem k léčbě, zejména pokud nemají povolení umožňující oprávněný pobyt. Patnáct zemí jim neposkytuje správnou antiretrovirovou léčbu, a opět tak neplní závazky přijaté v roce 2004 v Dublinské úmluvě, pokud jde o boj proti diskriminaci a porušování práv nejslabších a nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, které byly vždy méně chráněny.

---

(1)  Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, Operational considerations for the provision of the HIV continuum of care for refugees from Ukraine in the EU/EEA (Provozní aspekty poskytování kontinuální péče uprchlíkům z Ukrajiny v EU/EHP v souvislosti s HIV), 5. července 2022, Stockholm: ECDC; 2022.

(2)  V roce 2016 podepsali světoví vedoucí představitelé politické prohlášení OSN o odstranění AIDS, v němž byla uznána zásadní úloha komunit při prosazování zájmů, účasti na koordinaci boje proti AIDS a poskytování služeb. Kromě toho uznali, že je třeba posílit opatření společnosti v oblasti boje proti HIV a zavázali se, že do roku 2030 bude alespoň 30 % služeb poskytováno ze strany komunit.

(3)  Ačkoli EU v roce 2017 podepsala Istanbulskou úmluvu, některé členské státy ji stále neratifikovaly.

(4)  Předpisy často pocházejí z prvních let epidemie HIV, kdy se o přenosu vědělo méně a neexistovala žádná léčba.

(5)  V souladu s článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv a článkem 35 Listiny základních práv Evropské unie.

(6)  Riziko nákazy virem HIV je sice u MSM celosvětově vyšší, míra nakažení se však v jednotlivých zeměpisných oblastech liší. V Severní Americe a západní Evropě představují MSM 50 % všech nově hlášených případů nakažení virem HIV, v Latinské Americe to je 47 % hlášených případů, ve východní Evropě, Asii, na Blízkém východě a v severní Africe přibližně 20 % hlášených případů a v Africe 12 % hlášených případů.

(7)  V západní Evropě se počet HIV pozitivních osob ve skupině MSM mezi lety 2010 a 2014 zvýšil téměř o 20 %. U mužů v Itálii je většina nových případů nákazy HIV diagnostikována ve skupině MSM.

(8)  Podíl migrantů mezi nově diagnostikovanými případy HIV se v jednotlivých zemích liší a pohybuje se od 70 % v Lucembursku a Švédsku po 5 % v některých východních zemích, jako je Polsko, Litva a Rumunsko. Ve více než 10 zemích tvoří více než 50 %.

(9)  Odhady týkající se podílu nakažení virem HIV po migraci se pohybují od minimálních 2 % mezi migranty ze subsaharské Afriky do Švýcarska až po 62 % mezi černošskými MSM z Karibiku migrujícími do Spojeného království.

Zpravodaj:

Andrés BARCELÓ DELGADO

Žádost o vypracování stanoviska	španělské předsednictví Rady EU, 8. 12. 2022
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie průzkumné stanovisko
Rozhodnutí plenárního shromáždění	13. 12. 2022
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	16. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	14. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	198/2/5

1.   Závěry a doporučení

1.1

Proces oživení po pandemii COVID-19 a neodůvodněná ruská válka proti Ukrajině způsobily vážné narušení evropského energetického systému, zvýšily obavy o energetickou bezpečnost, způsobilo prudký nárůst cen energie na rekordní úroveň a zdůraznilo nadměrnou závislost EU na ruském plynu, ropě a uhlí.

1.2

Společnost EU nyní usilovně řeší, jak tato narušení odstranit v zájmu výrazného a udržitelného růstu a sociální soudržnosti v EU. Tento problém se netýká pouze energetiky, nýbrž i odolnosti EU, její otevřené strategické autonomie, společnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

1.3

Poté, co vlivem energetické krize dosáhly ceny plynu a elektřiny rekordních hodnot a vyvolaly vážné obavy o bezpečnost dodávek energie, rozhodly se Komise a Rada ihned zavést několik sad nástrojů a mimořádných opatření ke snížení závislosti na ruských fosilních palivech a zmírnění růstu cen energie.

1.4

Mimořádná opatření přijatá EU se ukázala jako účinná při diverzifikaci fosilních zdrojů EU a odklonu od ruských fosilních paliv, ale méně účinná jako řešení účtů za energii, což vedlo k poklesu poptávky po energii, jemuž napomohla také mírná zima. Dopad vysokých cen plynu a elektřiny se pak projevil především na poptávce po energii v průmyslu a domácnostech s nízkými příjmy, které jsou vůči kolísání cen na trhu zranitelnější.

1.5

Z hlediska efektivity by bylo vhodnější, aby členské státy přijaly jednotná opatření k zajištění rovných podmínek, s výjimkou aspektů týkajících se kritických zařízení nebo infrastruktury. Opatření přijatá na úrovni jednotlivých členských států se liší, čímž vznikají rozdílné daňové, dotační a regulační politiky, zatímco ceny energie zůstávají na vysoké úrovni.

1.6

Důsledkem neefektivních opatření, jež měla řešit vysoké ceny energie, je snížení konkurenceschopnosti průmyslu i disponibilního příjmu domácností vlivem vysoké míry inflace. To vážně omezuje schopnost zajistit udržitelný hospodářský růst, zaměstnanost a sociální zabezpečení.

1.7

Politika EU musí posílit dlouhodobou vizi, jak dosáhnout souběžné transformace a současně se důrazně zasadit o to, aby nikdo nezůstal opomenut. Tato vize se tak nesmí omezit na přijetí dočasných opatření ke zmírnění skokového nárůstu cen energie v krátkodobém měřítku. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) upozorňuje, že je třeba urychlit široké zavádění bezuhlíkových zdrojů energie zjednodušením povolovacích postupů, abychom mohli rychle nahradit závislost na fosilních palivech třetích stran, dodržet své závazky týkající se změny klimatu a posílit konkurenceschopnost.

1.8

Přechod ke spotřebě plně dekarbonizované energie by měl zároveň probíhat za dostupných a stabilních cen energie, které umožní masivně investovat do dekarbonizace velkých průmyslových podniků, malých a středních podniků i domácností. Stabilní a předvídatelné mechanismy odměňování za zavedení obnovitelných zdrojů je tak nutno postupně odvozovat od skutečných dlouhodobých výrobních nákladů a oddělit je od cen fosilních paliv. Taková strategie pomůže zvýšit odolnost a energetickou nezávislost.

1.9

Dostupné ceny by umožnily nahradit fosilní paliva co nejvíce elektrifikací a obnovitelné plyny používat v odvětvích, kde je snižování obtížné.

1.10

Zásadním předpokladem, aby průmyslová odvětví mohla fungovat ve stabilním prostředí a postupovat směrem k dekarbonizaci a aby nedocházelo k výpadkům dodávek a byl tak chráněn dodavatelský řetězec, je přístup ke kritickým surovinám.

2.   Shrnutí žádosti předsednictví

2.1

Nastupující španělské předsednictví požádalo EHSV o vypracování průzkumného stanoviska Sledování mimořádných opatření a odolnosti EU v oblasti energetiky.

2.2

Žádost přichází v době odeznívající pandemie COVID-19 a v důsledku ruské války proti Ukrajině, která způsobila vážné narušení globálního energetického systému, zvýšila obavy o energetickou bezpečnost, způsobila prudký nárůst cen energie na rekordní úroveň a zdůraznila nadměrnou závislost EU na ruském plynu, ropě a uhlí.

2.3

Náklady na zahraniční dodávky v EU, např. energie, potravin a komodit včetně kritických surovin, vzrostly a společnost EU nyní řeší, jak se s tímto problémem vypořádat, aby mohlo hospodářství EU dosáhnout udržitelného růstu.

2.4

Do rozsahu vyžádaného stanoviska spadají opatření přijatá k řešení energetické krize, posílení odolnost EU, její otevřená strategická autonomie, společnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu.

2.5

Nedávný vývoj v USA bude mít téměř jistě dopad na využívání obnovitelných zdrojů energie, včetně jejich průmyslové základny, to však bude předmětem samostatného stanoviska.

2.6

Strategická autonomie je nyní širším pojmem než dříve, neboť k tradičním otázkám bezpečnosti a obrany přibyl průmysl, energetika, technologie a obchod. Plán pro oživení a odolnost Next Generation EU bude jistě významným impulsem pro rozvoj otevřené strategické autonomie EU v jednotlivých uvedených oblastech.

2.7

EU je ve srovnání se svými hlavními obchodními partnery zastáncem skutečného a účinného volného a spravedlivého obchodu založeného na pravidlech a je předním propagátorem otevřené ekonomiky, která se vyhýbá protekcionismu. Potřeba vyvážit nezávislou průmyslovou politiku a otevřenost obchodu je však v současném mezinárodním rámci vážnou výzvou. Evropská unie musí přilákat investice k posílení průmyslové výroby, zajistit dodávky energie a kritických surovin a zároveň podporovat přechod průmyslu na dekarbonizovanou společnost, udržet si vedoucí postavení v oblasti technologií ve strategických oblastech a zachovat jednotný trh jako cenný základní kámen Evropské unie, což je nejlepší způsob, jak zajistit bohatší společnost EU a chránit a rozvíjet zde kvalitní pracovní místa.

2.8

Potřebná souběžná ekologická, digitální a sociální transformace průmyslu musí chránit evropský model s tím, že ohniskem zájmu zůstanou občané: ochrana pracovních míst a prosazování nových kvalitních míst znamená zajistit změny kvalifikace a prohlubování dovedností pracovních sil a také se zavázat, že lidé nebudou zůstávat opomenuti.

2.9

Současné průmyslové aliance, které Komise podporuje, musí nasměrovat investice a inovace tak, aby pomáhaly zajistit dostupnost surovin, posílily recyklaci a podpořily technologie v konkrétních oblastech. Zároveň je třeba vždy zajistit, aby nezbytné globální dodavatelské řetězce dodržovaly pravidla a pokyny EU a OECD.

2.10

Závěrem lze říci, že v rámci nové geopolitické situace se tyto tři otázky – kritické závislosti, strategická autonomie a zajištění dodavatelských řetězců pro strategické a energetické zdroje – ukazují jako strategické otázky, které budou určovat vztahy mezi státy a bloky. Evropa musí být autonomnější v přístupu k udržitelným energetickým zdrojům a surovinám s cílem zajistit konkurenceschopné rovné podmínky pro průmysl.

2.11

Španělské předsednictví proto požádalo o stanovisko k odolnosti, strategické autonomii, společnosti a konkurenceschopnosti průmyslu, kdy cílem je relokalizace na vnitřní trh, lepší koordinace a průmyslová politika, která bude lépe integrována v rámci strategické závislosti, což by mělo vytvořit pevné základy pro souběžnou transformaci.

2.12

Toto úsilí o posílení průmyslu však musí být sladěno s ochranou volného a spravedlivého mezinárodního obchodu, který bude respektovat minimální sociální normy. Je nezbytné zajistit rovné podmínky v EU zlepšením sady nástrojů EU pro řešení rušivých účinků zahraničních dotací na jednotný trh.

2.13

V neposlední řadě by měla být monitorována energetická odolnost a stávající energetický regulační model, který neřeší poptávku spotřebitelů (domácností i podniků) po zaručené, čisté a cenově dostupné energii.

3.   Úvod

3.1

Evropa zažívá bezprecedentní energetickou krizi, která se vyznačuje extrémně vysokými cenami plynu a elektřiny a vážnými obavami o bezpečnost dodávek energie, což má následně dopad na celé hospodářství, protože spotřeba energie je významným vstupem do výroby většiny zboží a služeb. Krizi navíc umocňuje nedostatečný přístup k surovinám. Ruská agrese vůči Ukrajině dopad cen energií ještě zhoršila, čímž ohrozila konkurenceschopnost evropského průmyslu a příjmy a živobytí domácností.

3.2

To vedlo k provádění různých politik v obou oblastech na evropské i vnitrostátní úrovni s cílem zmírnit sociální a hospodářské důsledky prudkého růstu cen energií. Energetická krize navíc vyvolala veřejnou debatu nejen o energetické závislosti, ale také o strategické autonomii.

3.3

Jedním z pilířů opatření přijatých v roce 2022 je společná shoda v tom, že evropské hospodářství musí urychlit „zelený a spravedlivý“ přechod na plně dekarbonizované hospodářství a společnost, aby se snížila naše vnější energetická závislost. Mezi přímé přínosy plynoucí z masivního zavádění obnovitelných zdrojů energie patří dostupné a stabilní ceny energie, vedoucí postavení v oblasti technologií obnovitelných zdrojů energie a následné výhody plynoucí z udržení tvorby hodnot v EU, což umožňuje dosáhnout udržitelného hospodářského růstu a sociální soudržnosti.

3.4

Ceny energií začaly výrazně růst ve druhé polovině roku 2021, sotva se ekonomiky EU začaly zotavovat a vracet k fungování z doby před pandemií. Na EU však dolehla také válka Ruska proti Ukrajině, která měla nežádoucí dopady na klíčové aspekty, jako je bezpečnost dodávek energie. Toto riziko se promítlo do trhů s energií jako důsledek rozhodnutí Ruska pozastavit dodávky plynu do některých členských států EU.

3.5

Reakce EU následovala okamžitě na konci března 2022, kdy bylo dohodnuto postupné ukončení vnější závislosti EU na ruských fosilních palivech. Tato iniciativa nakonec vedla k dohodě Rady z května 2022 o zákazu téměř 90 % veškerého dovozu ruské ropy do konce roku 2022. K tomuto opatření byla připojena výzva k diverzifikaci dodávek a zdrojů energie, urychlení rozsáhlého zavádění obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti a zlepšení energetické infrastruktury, jak stanoví plán REPowerEU.

3.6

Prvním opatřením byla podpora solidarity mezi členskými státy EU v případě nedostatku plynu. V zájmu diverzifikace a zajištění bezpečnosti dodávek plynu byly rovněž podporovány společné nákupy plynu s cílem omezit dopad cen plynu na trzích s plynem i elektřinou pomocí nové referenční ceny plynu, která lépe odráží přechod od využívání plynovodů k terminálům LNG. Obecně přijímaný virtuální plynárenský obchodní bod TTF (Title Transfer Facility) byl prohlášen za nadále neúčinný.

3.7

Přímým mechanismem ke snížení vnější závislosti na plynu jsou navíc kroky ke snížení poptávky po plynu, což má dopad nejen z hlediska spotřeby konvenčního plynu, ale také z hlediska výroby elektřiny pocházející ze závěrných elektráren s kombinovaným cyklem. Bylo tak dosaženo dohody o 15 % snížení poptávky po plynu.

3.8

V neposlední řadě bylo klíčovým kritickým aspektem pro zabezpečení dodávek plynu doplnění zásobníků plynu s cílem zajistit dodávky energie v zimním období. Nakonec byl přijat požadavek na 80 % naplněnost pro zimu 2022/2023 a naplněnost z 90 % pro zimní sezóny budoucí.

3.9

Souběžně s opatřeními plánovanými za účelem zabezpečení dodávek plynu si dramatický nárůst cen energií vyžádal také opatření k zamezení ztráty konkurenceschopnosti průmyslu a disponibilního příjmu domácností. Dne 6. října 2022 přijala Rada tři opatření určená k řešení problému vysokých cen energií. První z nich se týkalo poptávky po elektřině, kdy byl stanoven dobrovolný cíl snížení poptávky o 10 % a povinný cíl snížení poptávky v době špičky o 5 % do konce zimní sezóny. Za druhé byl pro inframarginální technologie stanoven cenový strop 180 EUR/MWh, aby se zabránilo neočekávaným ziskům v důsledku vysokých cen plynu, a veškeré dodatečné příjmy nad cenový strop musí být přerozděleny koncovým uživatelům, aby se zmírnily jejich účty za energii. Za třetí byl schválen solidární odvod pro odvětví fosilních paliv pro společnosti s průměrným nárůstem výnosů od roku 2018 vyšším než 20 %. Všechna tato opatření týkající se účtů za energii byla nakonec doplněna mechanismem omezení cen plynu TTF na 180 EUR/MWh za určitých podmínek schváleným dne 19. prosince 2022, a to ve spojení s cenovým stropem pro ruskou ropu na 60 USD za barel.

3.10

Je třeba zdůraznit, že pro provádění těchto pravidel byl členským státům obecně ponechán určitý prostor pro jednání.

3.11

Základní myšlenka, že nejúčinnějšími opatřeními ke snížení vnější energetické závislosti jsou ta, která se týkají zavádění obnovitelných zdrojů energie, je podporována také snahami o snazší povolování obnovitelných zdrojů energie. Pro zařízení využívající obnovitelné zdroje tak byly dočasně schváleny rychlejší povolovací postupy. Kromě toho již byla zahájena rozsáhlá debata o současné podobě trhu s elektřinou a jeho schopnosti poskytovat správné pobídky k přilákání investic a zároveň zabezpečit dodávky energie a cenovou dostupnost pro koncové uživatele. Systém opatření uzavírá návrh aktu o průmyslu pro nulové čisté emise, jehož cílem je posílit evropský ekosystém výroby produktů technologií pro nulové čisté emise.

4.   Bezpečnost dodávek, poptávka po energii a ceny

4.1

Poté, co vlivem energetické krize dosáhly ceny plynu a elektřiny rekordních hodnot, rozhodly se Komise a Rada využít mimořádných opatření stanovených v článcích 122 a 194 Smlouvy o fungování EU (SFEU) a zavedly několik sad nástrojů a mimořádných opatření, které měly na volatilitu cen energie v členských státech pouze mírný dopad. Extrémní volatilitu trhu ve skutečnosti plně absorbovaly ceny energie pro koncové uživatele, jelikož většina smluv na trhu je typicky sjednána na 1 rok.

4.2

Trh s CO2 od roku 2020 prudce vzrostl: průměrná cena v roce 2020 činila 24,84 EUR/EUA proti 80,87 EUR/EUA v roce 2022 a 89,23 EUR/EUA v březnu 2023, přičemž průměrný měsíční rekord v únoru 2022 činil 91,82 EUR/EUA, což je daleko od rekordně nízké hodnoty pouhých 19,83 EUR/EUA zaznamenané v březnu 2020 během omezení volného pohybu osob v souvislosti s onemocněním COVID-19. Nebyla však přijata žádná mimořádná opatření proti tomuto dopadu na ceny energie pro koncové uživatele.

4.3

EHSV podporuje iniciativu zaměřenou na zabezpečení dodávek energie, konkrétně dodávek plynu. Proto jsou v krátkodobém výhledu pozitivně hodnocena prioritní opatření, která se pokusila vhodně řešit hlavní obavy týkající se zdrojů plynu a schopnosti nahradit dovoz ruského plynu prostřednictvím plynovodů dodávkami LNG.

4.4

Měsíční statistiky zdrojů plynu v EU jasně ukazují, že od května 2022 dochází k výraznému nahrazování dodávek plynu z ruských plynovodů, které jsou výrazně nižší než dřívější toky, rostoucími dodávkami LNG především z USA. Opatření přijatá tržními subjekty jsou proto zcela v souladu s mimořádnými opatřeními EU, jejichž cílem je v krátkodobém výhledu plně nahradit ruský plyn jinými zdroji.

4.5

EHSV však také konstatuje, že poptávka po plynu a elektřině se od počátku války výrazně snížila. Toto snížení lze pravděpodobně vysvětlit nárůstem cen energie v Evropě a vážnými obavami o bezpečnosti dodávek, neboť pokles poptávky se časově shoduje s mimořádně vysokým nárůstem cen ve třetím čtvrtletí. Poklesu poptávky nahrál též mírný průběh zimy.

4.6

Je třeba zdůraznit, že poptávka po elektřině je poměrně vyšší na úrovni malých a středních podniků, zatímco poptávka po konvenčním plynu pochází především z průmyslových provozů a potřeb vytápění. Z toho vyplývá, že dopad vysokých cen plynu a elektřiny se projevil především na poptávce po energii v průmyslu, která je vůči kolísání cen na trhu zranitelnější. Na úrovni domácností mělo zvýšení cen obou nosičů energie masivní dopad na zranitelné zákazníky.

4.7

EHSV z výše uvedeného vyvozuje, že mimořádná opatření přijatá EU se ukázala jako účinná při diverzifikaci zdrojů plynu, ale méně účinná z hlediska řešení účtů za energii, což má následný dopad na poptávku po energii.

4.8

EHSV si plně uvědomuje obrovskou výzvu, pokud jde o zajištění dodávek plynu se závěrem zimní sezóny 2022/2023. Pro zabezpečení dodávek energie je zásadní požadavek na 90 % naplněnost zásobníků plynu pro budoucí zimní sezóny. V současné době je kapacita zásobníků plynu v EU v 1. čtvrtletí na historicky nejvyšší úrovni. Toto riziko může pomoci zmírnit také iniciativa spočívající ve společných nákupech plynu. EU se nicméně musí primárně zaměřit na snížení závislost na zemním plynu na nulu.

4.9

EHSV považuje za vhodnější, aby členské státy přijaly jednotná opatření k zajištění rovných podmínek, s výjimkou aspektů týkajících se kritických zařízení nebo infrastruktury. Opatření přijatá na úrovni EU ke zvládnutí účtů za energii nejsou sladěna s opatřeními přijatými na vnitrostátní úrovni, což umožňuje rozdílné daňové, dotační a regulační politiky, zatímco ceny energie zůstávají na vysoké úrovni.

5.   Odolnost, energetická nezávislost a úloha průmyslu

5.1

Ceny energie jsou hlavní příčinou míry inflace, kterou pozorujeme v celé EU. Výsledkem je snížení konkurenceschopnosti průmyslu i disponibilního příjmu domácností, což vážně poškozuje schopnost zajistit udržitelný hospodářský růst, zaměstnanost a sociální zabezpečení.

5.2

Rychlá reakce spočívající v realizaci mimořádných opatření se ukázala jako účinný způsob, jak zásahem na úrovni EU snížit nárůst cen energie v ekonomice jako celku. Dobrým příkladem vnitrostátních iniciativ je pak iberská výjimka, která v roce 2022 umožnila 18 % snížení velkoobchodní tržní ceny. Díky tomu má dnes Španělsko jednu z nejnižších měr inflace. I tak bylo jasně prokázáno, že právě ceny energie způsobují rostoucí inflaci a dočasná opatření nedokážou tento trend utlumit.

5.3

Dočasná opatření se zaměřila výhradně na krátkodobé zmírnění skokového nárůstu cen energie. Politika EU však potřebuje dlouhodobou vizi, má-li náležitě připravit půdu pro souběžnou transformaci.

5.4

EHSV upozorňuje, že je naléhavě zapotřebí posílit široké zavádění bezuhlíkových zdrojů energie, a to usnadněním povolovacích postupů. V praxi to pak musí vést k rychlému odstranění závislosti na fosilních palivech třetích stran a zároveň je nutno dodržet závazky týkající se změny klimatu a posílit konkurenceschopnost.

5.5

EHSV zdůrazňuje, že přechod ke spotřebě plně dekarbonizované energie by měl zároveň probíhat za dostupných cen energie, které umožní masivně investovat do dekarbonizace velkých průmyslových podniků, malých a středních podniků i domácností.

5.6

Dostupné ceny bude možno zajistit pouze podporou rozsáhlých investic do pokročilých technologií využití obnovitelných zdrojů a zajištěním flexibility v podobě rámce pro hospodářskou soutěž. Taková strategie pomůže zvýšit odolnost a energetickou nezávislost.

5.7

EHSV se domnívá, že k plnému využití potenciálu této strategie je třeba odvozovat mechanismy odměňování za zavedení obnovitelných zdrojů od skutečných dlouhodobých výrobních nákladů. Zásadním krokem k zajištění dostupných cen je tak oddělení cen elektřiny od cen fosilních paliv. Klíčovým předpokladem stability a předvídatelnosti je pak odstranění překážek, které brání dlouhodobým smlouvám.

5.8

V tomto novém paradigmatu budou domácnosti i průmysl lépe schopny čelit výdajům spojeným s dosažením cílů energetické transformace. Tento proces v zásadě spočívá v maximálním možném nahrazení fosilních paliv elektrifikací a využitím obnovitelného plynu v odvětvích, kde je snižování obtížné.

5.9

Je třeba upozornit, že nové způsoby využití elektřiny a obnovitelných plynů vyžadují přístup ke kritickým surovinám v řadě kritických procesů nejen při výrobě a spotřebě energie, nýbrž ve všech článcích dodavatelského řetězce. Proto se politika EU musí zaměřit především na to, aby průmyslová odvětví fungovala v dobrém prostředí, kde nedochází k výpadkům dodávek.

5.10

Průmysl je zásadním aktérem ve dvou ohledech: za prvé musí zajistit použití kritických surovin v komoditách, aby byl schopen opatřit si prostředky k výrobě energie a dalších zásadních dodávek pro ekonomiku, a za druhé musí jako jeden z hlavních původců skleníkových plynů využívat dekarbonizovanou energii ve vlastních interních procesech. V této souvislosti se vždy musí řídit zásadou energetické účinnosti v první řadě.

5.11

Závěrem je třeba dodat, že transformace průmyslu musí splňovat dva další požadavky spojené s realizací ekologické, digitální a spravedlivé transformace, jež nelze odložit. Jedním stěžejním aspektem je ochrana dodavatelského řetězce, jak již bylo popsáno výše, druhým pak zajištění dostatečně kvalifikované pracovních síly, která musí být schopna se přizpůsobovat probíhajícím změnám. Součástí postupu musí být programy odborné přípravy, kvalifikační kurzy, záruky zaměstnanosti a možnosti rekvalifikace a dalšího vzdělávání.

Zpravodaj:

Michael McLOUGHLIN

Rozhodnutí plenárního shromáždění Právní základ	20. 1. 2022 čl. 2 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	31. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	15. 6. 2023
Plenární zasedání č.	79
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	217/0/6

1.   Závěry a doporučení

1.1

Nedávno přijatá směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii nezohlednila podstatným způsobem otázku „minimálních mezd pro mladé lidi“. Nejedná se o univerzální přístup. Jako horizontální rámec naopak zohlednila různé tradice a výchozí pozice a posílila úlohu sociálních partnerů a kolektivního vyjednávání. Téma „minimálních mezd pro mladé lidi“ se proto v různých členských státech řeší různě, což je skutečnost, kterou je třeba vzít v potaz. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) doporučuje, aby to Evropská komise, členské státy a sociální partneři posuzovali v souladu se směrnicí a v duchu návrhu doporučení Rady o posílení sociálního dialogu v EU. EHSV vyzývá členské státy a sociální partnery, aby svou diskreční pravomoc vykonávaly nediskriminačním způsobem.

1.2

Podle názoru EHSV nabídl Evropský rok mládeže 2022 příležitost zabývat se důležitými otázkami, které mají dopad na mladé lidi, a přijmout významné politické iniciativy, které jsou prospěšné pro mladé lidi nebo se snaží ovlivnit jejich postavení ve společnosti. Vzhledem k významu plodné účasti mladých lidí na trhu práce by jejich první zapojení mělo být pozitivní, a opatření, která je znevýhodňují pouze na základě jejich věku, jsou kontraproduktivní. V tomto ohledu EHSV vítá Evropský rok dovedností, který byl oficiálně zahájen dne 9. května 2023, jako politický impuls pro celoživotní učení, který vytváří novou dynamiku k dosažení sociálních cílů EU do roku 2030.

1.3

Rozdílná pravidla pro mladé lidi týkající se dávek v nezaměstnanosti a vyplácení podpor mohou ovlivnit situaci mladých lidí na trhu práce a mít dopad na jejich schopnost uplatňovat svá práva na volný pohyb v EU. Rozhodování o struktuře a obsahu systémů sociálního zabezpečení spadá do pravomoci členských států. EHSV je vyzývá, aby při tom dodržovaly zásadu nediskriminace, zejména v případě volného pohybu. EHSV doporučuje Komisi, aby při dalším zkoumání této záležitosti úzce spolupracovala s členskými státy a sociálními partnery na shromažďování dat a informací o vnitrostátních postupech, a to též s ohledem na nově navržené doporučení Rady o posílení sociálního dialogu v EU.

1.4

Stáže v profesním prostředí nabízené mladým lidem jsou často rozhodujícím krokem pro profesní začlenění. Neplacené stáže nebo stáže, u nichž nevzniká nárok na odměnu, mohou mít velmi negativní dopad na zkušenosti mladých lidí s trhem práce. Výbor odkazuje na usnesení, které přijal na svém plenárním zasedání v prosinci 2022, jakož i na usnesení Evropského parlamentu, a doporučuje, aby se ostatní orgány a instituce EU, včetně Komise, o tuto záležitost více zajímaly jako o hmatatelný symbol svého závazku vůči mladým lidem v návaznosti na Evropský rok mládeže. Období velmi krátkých odborných praxí a oficiálně uznávaných a dohodnutých vzdělávacích stáží nemusí být někdy placena. Měly by však být placeny dlouhodobější stáže, které se podobají práci placených zaměstnanců. Průzkum Eurobarometru uvádí, že většina stážistů byla odměňována a měla přístup k sociální ochraně (1).

1.5

V návaznosti na Evropský rok mládeže a další iniciativy se v poslední době pozornost více zaměřila na otázky mládeže. Jedním z návrhů byla myšlenka ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi, jež by zahrnovalo posuzování dopadu všech nových politik na mladé lidi. Tuto myšlenku propagovalo Evropské fórum mládeže a v roce 2022 byla tématem stanoviska EHSV. EHSV tento přístup k tvorbě politik rozhodně podporuje, jak uvedl ve svém stanovisku z roku 2022 (2).

1.6

Krize COVID-19 a válka na Ukrajině výrazně oslabily evropské hospodářství. I když podniky vynaložily maximální úsilí o zachování zaměstnanosti, mělo to důsledky pro evropské občany, a zejména pro mladé lidi.

1.7

Stáže se staly pro mladé lidi významným odrazovým můstkem ke vstupu na trh práce. V zájmu usnadnění přístupu k řádnému zaměstnání by stáže měly nabízet důkladnou odbornou přípravu a vzdělávací obsah a přiměřené pracovní podmínky a neměly by nahrazovat řádná pracovní místa nebo být podmínkou pro nástup do zaměstnání. Současná situace naznačuje, že zejména mezi mladými lidmi narůstají obavy, že zdravotní krize a důsledky války na Ukrajině by mohly vést ke zhoršení podmínek stážistů. Cílem Komise je přezkoumat, zda je řádně prováděn rámec kvality stáží.

2.   Úvod

2.1

Rok 2022 byl vyhlášen Evropským rokem mládeže a EHSV ve svém stanovisku k tomuto roku vyjádřil přání, aby se tento rok zaměřil na klíčové oblasti politiky pro mladé lidi a přesáhl rámec akcí a příležitostí k propagaci. Mladí lidé vyjádřili podobné pocity a názory, zejména vzhledem k poněkud uspěchanému způsobu, jakým byl rok představen. Zkušenosti mladých lidí se vstupem na trh práce a účastí na něm jsou pro tuto generaci zjevně jednou z klíčových politických otázek, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni.

2.2

Ve světě po skončení pandemie COVID-19 se klade nový důraz na měnící se potřeby trhu práce, nové formy práce, nové dovednosti, problematiku návratu na pracoviště a potenciální hybridní prostředí se všemi příležitostmi a riziky, které z toho vyplývají. Ještě důležitější je, že víme, že mladí lidé během pandemie COVID-19 velmi trpěli, což byl jeden z důvodů, proč byl rok 2022 vyhlášen Evropským rokem mládeže. Mladí lidé během pandemie přišli o některé zásadní milníky svého osobního a společenského vývoje. Pandemie však měla také velký dopad na vzdělávání mladých lidí a jejich účast na trhu práce.

2.3

Evropská unie má několik politik týkajících se mladých lidí a zajištění jejich co nejplnějšího zapojení do společnosti a využívání stejných příležitostí, jako mají všechny ostatní části společnosti. V Bratislavském prohlášení z roku 2016 vyzvali vedoucí představitelé EU k vytvoření perspektivní ekonomické budoucnosti pro všechny, uchránění našeho způsobu života a nabídnutí lepších příležitostí mladým lidem. Podobně se v preambuli pilíře sociálních práv uvádí, že „výzvy, jako jsou například značná nerovnost, dlouhodobá nezaměstnanost a nezaměstnanost mladých lidí nebo mezigenerační solidarita, jsou často v členských státech podobné, i když v různé míře“.

2.4

Klíčovou politikou ve vztahu k mladým lidem v Evropské unii je strategie EU pro mládež. Hlavním cílem této strategie je posílit postavení mladých lidí a budovat jejich odolnost zaměřením pozornosti na tři oblasti činnosti v rámci okruhů „zapojovat, propojovat a posilovat“. Strategie uznává, že pro fungující demokracii a pro společnost obecně je zásadně důležité poskytnout mladým lidem možnosti účasti na demokratickém životě. V rámci okruhu „zapojovat“ je cílem strategie EU pro mládež podporovat smysluplnou občanskou, hospodářskou, sociální, kulturní a politickou účast mladých lidí. Strategie vnímá mobilitu mladých lidí jako příležitost, aby mohli: — rozvíjet a posilovat osobní, sociální a občanské kompetence, — rozvíjet kritické myšlení a kreativitu, — zvyšovat svou zaměstnatelnost, — stát se aktivními evropskými občany.

2.5

Evropská strategie pro mládež uznává zejména úlohu práce s mládeží jako „katalyzátoru posílení postavení“ mladých lidí a uvádí, že práce s mládeží má jedinečný přínos pro přechod mladých lidí do dospělosti, neboť poskytuje bezpečné prostředí, které jim umožňuje získat sebedůvěru a neformálním způsobem se učit (3).

2.6

EHSV vyjádřil názor, že strategie by se měla zaměřit na meziodvětvový přístup zaujímající celostní pohled na mladé lidi a jejich potřeby a práva napříč politickými oblastmi, a že nový koordinátor EU pro mládež by měl především vést meziodvětvovou činnost. Vyslovil rovněž přání, aby byla politika EU v oblasti mládeže začleněna do procesu evropského semestru, který bude více zaměřen na výsledky, a to zejména v průřezových oblastech (4).

2.7

EHSV doporučil, aby strategie měla vysoké ambice ohledně meziodvětvové činnosti týkající se ostatních příslušných oblastí politik EU, k nimž patří zaměstnanost, vzdělávání, zdraví, migrace a rovnost. Výbor dále doporučil, aby se strategie více zaměřila na otázky zaměstnanosti a vzdělávání, které se dotýkají mladých lidí, zejména z hlediska debaty o budoucnosti práce a rozvoji dovedností, a na další sociální otázky, jako je duševní zdraví a rovnost.

3.   Mladí lidé, trh práce a dovednosti

3.1

Mladým lidem a jejich vyhlídkám na zaměstnání se při zkoumání trhu práce obvykle věnuje velká pozornost. Je to především proto, že první zkušenosti, jimž lidé čelí v souvislosti s účastí na trhu práce, mohou mít dlouhodobý dopad v pozdějších letech. To se projevuje zejména v případě předčasného ukončení školní docházky. Předčasné ukončení školní docházky postihuje také téměř 20 % osob se zdravotním postižením, což je více než dvojnásobek oproti ostatním mladým lidem ve věku 18 až 24 let (5). V souvislosti s pandemií COVID-19 a předchozím finančním krachem jsme byli také svědky toho, že mladí lidé jsou zranitelnější vůči ekonomickým otřesům a poklesům, že často přicházejí o práci jako první a v obou případech pracují v odvětvích, jako jsou služby, a že jsou nadměrně zastoupeni v nejistých zaměstnáních. MOP zjistila, že většina pracovníků v online pracovních platformách je mladší 3 let a že mladí pracovníci zastávají méně jistá pracovní místa. Největší podíl mladých pracovníků, které pandemie masivně postihla, je zaměstnán v řeckém odvětví cestovního ruchu. Ve Španělsku, Itálii a Portugalsku je mimořádně vysoký podíl mladých lidí se smlouvou na dobu určitou (více než 60 %), což může v případě krize vést k rychlé nezaměstnanosti.

3.2

Naší současnou prioritou musí být obnova evropské ekonomiky prostřednictvím důsledného provádění národního plánu obnovy (6) a vytvoření podmínek, které podnikům umožní opět růst a vytvářet kvalitní pracovní místa. V době, kdy se podniky potýkají s nedostatkem pracovních sil, nemohou najít lidi s potřebnými dovednostmi a čelí vážným potížím při přijímání zaměstnanců, je v jejich zájmu využít potenciál všech lidí, včetně mladých.

3.3

Jedním z největších zdrojů životní jistoty a perspektivy pro většinu lidí, ale zejména pro mladé lidi, jsou pracovní příležitosti a odpovídající dovednosti. Důsledky pandemie COVID-19 a následky války na Ukrajině postihly nejen občany, ale i podniky, a podkopaly jejich schopnost vytvářet hodnoty a pracovní místa a zajistit efektivní přechod mezi zaměstnáními.

3.4

Jsme svědky toho, že mladí lidé, kteří nezvládnou přechod ze školy nebo vysoké školy do zaměstnání, mohou mít v pozdějších letech problémy. Ačkoli nezaměstnanost přináší problémy každému, kdo ji zažívá, mohou být tyto problémy mnohem větší u mladých lidí, kteří nemusí mít stejné kontakty potřebné k tomu, aby se rozvíjeli na rychle se měnícím trhu práce. Stejně tak má nepřiměřeně velká nezaměstnanost jedné části společnosti dopad na sociální soudržnost a naše demokratické hodnoty a za extrémních okolností může vést k potenciálním sociálním nepokojům, k nimž dochází v některých částech rozvojového světa.

3.5

Rovné zacházení s mladými lidmi na trhu práce je proto důležité vnímat jako součást širší potřeby občanské a demokratické účasti. Stejně jako vnímáme potřebu mladých lidí být součástí komunity a účastnit se sportovních aktivit jako aktivní občané, je důležitým prvkem občanství jejich schopnost porozumět své roli a místu na trhu práce a skutečně hájit své nároky a potřeby. Podobně by měl být trh práce místem mezigenerační solidarity, kde existuje náležitá rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a kde lidé mohou mít pocit, že přispívají společnosti. Zatímco nezaměstnanost mladých lidí představuje v mnoha zemích strukturální problém, je například ve Španělsku poskytována pomoc v případě pozdního odchodu do důchodu (až do výše 12 000 EUR) s cílem zajistit udržitelnost důchodového systému. Podle stanoviska tak hrozí, že ekonomika neabsorbuje vyšší produktivitu, které mohou dosahovat mladí lidé. Kromě toho existují pracovní místa, která je velmi obtížné zastávat po dosažení věku 6 let.

3.6

V ekonomické rovině může vysoká nezaměstnanost mladých lidí a absence účinných mezigeneračních přístupů na úrovni podniků vést k nižší produktivitě, protože je méně mladých pracovníků, kteří by do výrobních procesů vnášeli nové dovednosti a inovace. Velký počet nezaměstnaných osob představuje pro stát také ekonomické náklady v podobě ušlých daňových příjmů, sociálních dávek a nákladů na související programy. Nadace Eurofound zjistila, že hospodářské náklady na mladé lidi, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), činily v roce 2011 přibližně 13 miliard EUR. Tyto obavy se promítly do stanovisek EHSV – Nekvalitní zaměstnání a duševní zdraví (7) a Demokracie na pracovišti (8). Míra nezaměstnanosti mladých lidí se zdravotním postižením ve věku 2 až 34 let je téměř dvakrát vyšší, než je tomu v případě osob bez zdravotního postižení (18 % oproti 9,7 %) (9).

3.7

Na individuální úrovni mohou dopady nezaměstnanosti mladých lidí zahrnovat špatné duševní zdraví a nepohodu, jakož i nižší míru štěstí, a mohou potenciálně vést ke zvýšené poptávce po veřejných zdravotních službách. Kromě toho existuje větší riziko roztříštěnosti společnosti v důsledku různých forem sociálního vyloučení, které mohou mladí nezaměstnaní zažívat. Nezaměstnanost v mládí zvyšuje pravděpodobnost nezaměstnanosti i v pozdějším věku a má negativní dopad na výši výdělku v pozdějším věku, pokud se lidem podaří zaměstnání získat. U mladých nezaměstnaných je také větší pravděpodobnost, že se budou potýkat se ztrátou kvalifikace nebo sociálním vyloučením v celé řadě ohledů. Dopad onemocnění COVID-19 na duševní zdraví mladých lidí je dobře zdokumentován.

3.8.

Důležité je také řešit situaci „demotivovaných“ mladých pracovníků a mladých lidí, kterým činí velké potíže se profesně začlenit. Předčasné ukončování školní docházky a změny ve školním vzdělávání jsou problematické. V jejich důsledku mohou mladí lidé ztratit kontakt s realitou trhu práce.

3.9

Jedním ze způsobů, jak zvýšit ekonomickou aktivitu mladých lidí, je motivovat je k podnikání podporou jejich podnikatelského myšlení, kreativity a inovativních přístupů. Aktivity v rámci Evropského roku dovedností mohou zahrnovat vzdělávání v oblasti podnikání a stavět na některých modelech osvědčených postupů, jako jsou programy a soutěže mladých podnikatelů.

3.10

EU vzala problém zaměstnanosti mladých lidí vážně a její hlavní politickou reakcí je „posílená“ záruka pro mladé lidi. Původně bylo účelem záruky pro mladé lidi zajistit mladým lidem ve věku 18 až 24 let nabídku zaměstnání, pracovní zkušenosti, učňovské přípravy, odborné přípravy nebo kombinace práce a odborné přípravy ve stanoveném časovém období od ukončení vzdělávání nebo ztráty zaměstnání. Evropská komise doporučila, aby byla záruka pro mladé lidi nabízena mladým lidem do čtyř měsíců od ztráty zaměstnání. Posílená záruka pro mladé lidi je závazek všech členských států zajistit, aby všichni mladí lidé do 30 let získali kvalitní nabídku zaměstnání, příležitost k dalšímu vzdělávání, učňovské přípravě nebo stáži.

3.11

K zajištění účinného přechodu mezi zaměstnáními je třeba pokročit v reformě vzdělávání, řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a zaměřit se na celoživotní učení, vzdělávání dospělých, změnu kvalifikace a prohlubování dovedností. EHSV bere na vědomí pokrok Komise při vytváření Evropského prostoru vzdělávání, posilování rámce evropské spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a pokrok při uplatňování akčního plánu digitálního vzdělávání.

3.12

EHSV bere na vědomí rovněž novou iniciativu Komise týkající se individuálních vzdělávacích účtů, zejména mikrokreditů a nového balíčku pro univerzity. Jde o nový impuls, jehož cílem je vybavit mladé lidi odpovídajícími dovednostmi a podpořit mobilitu mladých studentů, učňů a podnikatelů.

4.   Dopady pandemie COVID-19

4.1

Podle Eurostatu byli mladí lidé pandemií COVID-19 zasaženi více než lidé starší. Míra zaměstnanosti mladých lidí (ve věku 1–29 let) v EU ve třetím čtvrtletí roku 2020 činila -2,8 procentního bodu ve srovnání s třetím čtvrtletím roku 2019, tedy ještě před vypuknutím pandemie. Ve třetím čtvrtletí roku 2021 však došlo k oživení a míra zaměstnanosti byla oproti třetímu čtvrtletí roku 2019 nižší o 0,1 procentního bodu. Při srovnání třetího čtvrtletí 2020 se třetím čtvrtletím 2019 zaznamenaly všechny země pokles míry zaměstnanosti mladých lidí.

4.2

Nadace Eurostat rovněž zjistila rozdíly v těchto trendech v rámci EU. Ve třetím čtvrtletí roku 2021 většina členských států EU (16 z 27) ještě nevykazovala úplné oživení, neboť míra zaměstnanosti mladých lidí byla stále nižší než ve třetím čtvrtletí roku 2019. Největší pokles byl zaznamenán v Portugalsku, Bulharsku, Lotyšsku, Česku a Polsku (ve všech zemích došlo ve 3. čtvrtletí 2021 k poklesu nejméně o 3 procentní body ve srovnání se 3. čtvrtletím 2019). Naopak největší nárůst podílu zaměstnaných osob ve věku 1–29 let ve třetím čtvrtletí 2021 ve srovnání se situací před pandemií COVID-19 byl zaznamenán v Irsku, Francii a Slovinsku (ve všech případech nejméně o 2 procentní body ve 3. čtvrtletí 2021 ve srovnání se 3. čtvrtletím 2019).

4.3

Nadace Eurofound uvedla, že navzdory politickému úsilí EU a členských států o podporu mladých lidí v důsledku finanční krize v roce 2008 byli mladí lidé také nejvíce postiženi ztrátou zaměstnání během krize COVID-19. Byli nadměrně zastoupeni v odvětvích nejvíce postižených omezeními v době pandemie a častěji pracovali na částečný úvazek nebo na dočasné smlouvy. 12 % mladých lidí ve věku ve věku 18–29 let, kteří odpověděli na alespoň dvě kola elektronického průzkumu týkajícího se života, práce a pandemie COVID-19, uvedlo, že přišlo o práci, a s nezaměstnaností se potýká rovněž 12 % studentů. Podobné dopady byly hlášeny i v souvislosti s úsporami, duševním zdravím a chudobou.

4.4

Podle průzkumu institutu Insee (10) již první omezení volného pohybu v důsledku epidemie COVID-19 na jaře 2020 vedlo k bezprecedentnímu poklesu aktivity: 73 % podniků uvedlo, že jejich tržby v tomto období poklesly o více než 10 % a u 3 % podniků to bylo o více než 0 %. Třetina společností byla uzavřena v průměru na dobu 7 dní, nejčastěji v důsledku administrativních omezení vstupu veřejnosti (6 %), ale také kvůli problémům souvisejícím se zásobováním (8 %) nebo příležitostmi (7 %). Toto přerušení činnosti se týkalo především činností, při nichž dochází k nejužšímu kontaktu s veřejností: stravování a pohostinství, ubytování, osobní služby, kulturní a rekreační činnosti a letecká doprava. Do září 2020 bylo stále uzavřeno 1 % podniků.

4.5

Aby se podniky vyrovnaly s náhlým poklesem činnosti, více než 4 z podniků požádaly o podporu, kterou zavedly veřejné orgány. Patřila mezi ně zkrácená pracovní doba (70 % podniků), odklad platby příspěvků na sociální zabezpečení (3 %) a státem zajištěné úvěry (41 %). Na tato opatření obzvláště často spoléhalo odvětví stravovacích a pohostinských služeb (97 %), odvětví obchodu a údržby motorových vozidel (96 %) a odvětví ubytování (9 %).

4.6

Další vlna pandemie následovala v roce 2021 a v únoru 2022 zasáhl evropskou ekonomiku vojenský konflikt na Ukrajině a s ním spojené vysoké ceny energií, omezený přístup k surovinám a výpadky v dodavatelském řetězci a s tím související vysoká míra inflace.

4.7

Navzdory těmto skutečnostem se podniky působící na jednotném trhu EU snažily udržet pracovní místa a vytvářet místa nová.

4.8

Pokud jde o vzdělávání, Evropské fórum mládeže uvedlo, že kvalita distančního vzdělávání během pandemie byla různá, přičemž téměř každý desátý mladý student se neúčastnil žádných kurzů, výuky ani zkoušek. Přibližně dvě třetiny studentů vyslovily názor, že se učí „o něco méně“ nebo „výrazně méně“. Tři čtvrtiny mladých lidí na okraji společnosti se domnívají, že se učí „o něco méně“ nebo „výrazně méně“. Jednotlivé okolnosti se však mohly značně lišit. Nejistota v oblasti vzdělávání a výzvy spojené s online výukou byly pro mladé lidi zdrojem stresu a problémů v oblasti pohody. Ačkoli rozsah dopadu není jasný, narušení vzdělávání pravděpodobně povede k dlouhodobým negativním dopadům na zaměstnanost, výsledky vzdělávání a zdraví a pohodu. Existuje možnost, že tato situace má i pozitivní vedlejší účinky, když otevírá dveře kombinovanému vzdělávacímu systému využívajícímu různé formy učení a technologické nástroje přístupné všem mladým lidem, včetně mladých lidí se zdravotním postižením a mladých lidí v odlehlých regionech.

4.9

Jedny z nejdramatičtějších dopadů pandemie COVID-19 se však projevily na duševním zdraví mladých lidí. Narůstají depresivní příznaky, jako je úzkost, vyčerpání, izolace a sebevražedné myšlenky. Obavy z budoucnosti jsou znepokojující. Výzkum v Rakousku ukazuje, že většině těchto mladých lidí se nedostalo žádné pomoci. Důvodem je nedostatek vědomostí o těchto příležitostech, ale je to také otázka regionálních a ekonomických nerovností. Ve Španělsku se hlavní příčinou úmrtí mezi nejmladšími lidmi stala sebevražda. Pandemie odhalila psychické utrpení – v roce 2020 lidé spáchali 3 941 sebevražd, z toho 300 ve věku 14 až 29 let. Systémy veřejného zdravotnictví nemají dostatek prostředků na pomoc mladým lidem s duševními problémy. Poslední díl dlouhodobé studie mladých lidí a dětí v Irsku ukázal zdvojnásobení výskytu depresí a duševních onemocnění mezi mladými lidmi.

4.10

Stejně tak by mladí lidé s mentálním nebo fyzickým postižením rozhodně neměli být na trhu práce vystaveni méně příznivému zacházení, ať už jen na základě svého věku, nebo na základě věku ve spojení s postižením. Podobně je třeba věnovat pozornost také osobám z odlehlých venkovských oblastí a osobám, které jsou vystaveny diskriminaci na základě pohlaví.

4.11

Statistické údaje o zaměstnanosti mladých lidí se zdravotním postižením jsou rovněž nesourodé: kvantitativní ukazatele, jako je míra nezaměstnanosti, by měly být doplněny dalšími ukazateli, jako je úroveň odborné přípravy, povaha nabízených smluv (na dobu určitou, na dobu neurčitou apod.), míra zaměstnanosti v běžném prostředí, míra podporovaného zaměstnávání nebo míra dlouhodobé nezaměstnanosti, v kombinaci se sociální a finanční situací těchto mladých lidí.

5.   Rovné zacházení s mladými lidmi na trhu práce

5.1

Rovnost je jednou z klíčových zásad a práv EU, která vychází ze Smlouvy a Listiny základních práv EU a podporují ji i sekundární právní předpisy EU. Obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání je dán směrnicí Rady 2000/78/ES (11), která stále vyhovuje svému účelu.

5.2

Vidíme tedy, že budoucnost mladých lidí je klíčovým zájmem EU a že vyhlídky mladých lidí na trhu práce jsou velmi důležitou součástí jejich rozvoje. EU má řadu politik a nástrojů zaměřených na mladé lidi a jejich postavení na trhu práce. V souladu se Smlouvou o fungování EU a zásadou subsidiarity mají členské státy pravomoci týkající se mnoha z těchto otázek, a proto jsou jejich politiky hlavním předmětem této zprávy.

5.3

Mladí lidé byli během pandemie postiženi více než jiné skupiny, a to různými způsoby. Vzhledem k významu, který je tomuto tématu přikládán, by proto bylo spravedlivé prozkoumat veškeré specifické aspekty politiky trhu práce a na základě těchto důkazů určit, zda je s mladými lidmi zacházeno méně příznivě než s ostatními pouze na základě jejich věku. Vzhledem k potenciální šíři tématu je důležité jasně vymezit, co je předmětem tohoto stanoviska. Zaměřuje se na zjevnější a bezprostředně méně příznivé zacházení s mladými lidmi v právních předpisech nebo politikách pouze na základě jejich věku. Nevyhnutelně je větší důraz kladen na oblasti, kde je k dispozici nejvíce informací a jsou nejpřehlednější. Jedná se o tyto oblasti: minimální mzdy, pravidla sociálního zabezpečení a sociální pomoci a v menší míře (vzhledem k již vykonané práci) neplacené stáže.

6.   Minimální mzdy

6.1

V souladu se Smlouvou o fungování EU (12) a zásadou subsidiarity jsou minimální mzdy v pravomoci členských států, Evropská unie však může přijmout opatření zaměřená na podporu spolupráce mezi členskými státy, včetně směrnic. V rámci přípravy směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 (13) o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, která již byla přijata, Komise konstatovala, že ve většině členských států je přiměřenost minimální mzdy nedostatečná a/nebo že v rozsahu ochrany formou minimální mzdy existují mezery, ačkoli ochrana formou minimální mzdy existuje ve všech členských státech EU, a to prostřednictvím legislativních ustanovení („zákonné minimální mzdy“) a/nebo kolektivních smluv. Návrh vychází z evropského pilíře sociálních práv.

6.2

Cílem směrnice je zajistit, aby pracovníci v EU byli chráněni formou přiměřených minimálních mezd, které jim umožní důstojný život bez ohledu na to, kde pracují. K dosažení tohoto obecného cíle stanoví návrh rámec pro větší přiměřenost minimálních mezd a lepší přístup pracovníků k ochraně formou minimální mzdy. Tyto cíle jsou relevantní jak pro systémy se zákonnou minimální mzdou, tak pro systémy založené na kolektivním vyjednávání. Směrnice je koncipována tak, aby bylo možné těchto cílů dosáhnout při zohlednění a plném uznání specifik vnitrostátních systémů a pravomocí, samostatnosti sociálních partnerů a smluvní volnosti.

6.3

Minimální mzdy jsou jednou z oblastí, kde v členských státech EU panuje značná míra nerovného zacházení s mladými lidmi. Podle Evropského fóra mládeže jsou mladí lidé na minimální mzdě obzvláště závislí, neboť minimální mzdu jich pobírá více než čtvrtina, zatímco u dospělých je to jedna desetina. Řada členských států stanovila zvláštní „minimální mzdy pro mladé lidi“, které jsou ve všech případech nižší než obecná minimální mzda pro jednotlivé věkové skupiny, zatímco jiné členské státy vylučují z působnosti právních předpisů o minimální mzdě osoby mladší 18 let. To je případ Belgie, Francie, Irska, Lucemburska, Německa, Malty a Nizozemska. Francouzská právní úprava sice není příliš závislá na věku, ale ve svém důsledku dopadá na mnoho mladých lidí. Existují i další snížené sazby pro učňovské vzdělávání, ale ty nejsou předmětem této zprávy a jsou obvykle stanoveny dohodou mezi sociálními partnery. Také Spojené království má pro mladé lidi zavedeny nižší než minimální mzdy. Úplné informace jsou k dispozici v příloze 1.

6.4

Tyto minimální mzdy pro mladé lidi nerespektují právo mladých lidí na stejnou odměnu za stejnou práci a výzkumy MOP opakovaně prokázaly, že nejsou účinné ani při zvyšování míry zaměstnanosti mladých lidí. Klíčovou otázkou je stejná odměna za stejnou práci. Organizace mládeže totiž obdržely od mladých lidí informace o tom, že po určité době zaměstnání mohou dohlížet na své starší kolegy na stejné pozici nebo je zaučovat, ale dostávají nižší mzdu, nebo se po nich dokonce žádá, aby kvůli těmto předpisům vykonávali úlohu dohledu za nižší mzdu než jejich kolegové.

6.5

V těchto členských státech tedy mladí lidé sice mohou řídit, volit a vstupovat do armády a je s nimi ve všech ostatních ohledech zacházeno jako s dospělými, ale nemají nárok na plnou minimální mzdu pro dospělé. Minimální mzda pro nejmladší věkovou skupinu je v Nizozemsku stanovena na 30 % sazby minimální mzdy dospělých, což představuje vážnou překážku pro jejich schopnost vést nezávislý život a mít důstojnou životní úroveň. Navzdory tomu, že EU vyhlásila rok 2022 Evropským rokem mládeže, dohodnutý politický postoj v rámci hodnoceného legislativního procesu výrazně nezohlednil rozdílné problémy mladých lidí.

6.6

Nedávná metaanalýza MOP týkající se dopadu minimálních mezd pro mladé lidi, která zkoumala 43 vědeckých prací publikovaných od roku 1990, zjistila, že v drtivé většině případů je vliv minimálních mezd na zaměstnanost mladých lidí buď nulový, nebo velmi malý. V některých případech zvýšení sazby minimální mzdy pro mladé lidi dokonce zvýšilo míru jejich zaměstnanosti. Evropská komise ve svém posouzení dopadů směrnice popsala výsledky výzkumu z Portugalska, Belgie a Nizozemska, které ukazují, že minimální mzdy pro mladé lidi nemají na míru zaměstnanosti mladých lidí žádný významný vliv.

7.   Platby v nezaměstnanosti

7.1

Další oblastí, kde může docházet k rozdílnému zacházení s mladými lidmi, je období nezaměstnanosti. I v tomto případě se jedná z velké části o pravomoci členských států, zejména pokud jde o sazby, doby a kritéria výplaty. Vnitrostátní systémy v Evropě jsou velmi různorodé a složité. Lze si však představit případy, kdy budou mít tyto rozdíly dopad na otázky, jako je zaměstnanost a volný pohyb v rámci EU. Mladí lidé mohou být také znevýhodněni systémy podpory v nezaměstnanosti, pokud nedosáhli požadované potřebné doby „odvádění“ příspěvků do příslušných systémů.

7.2

Kromě těchto systémů poskytují členské státy dávky sociální pomoci, které se značně liší, přičemž systémy sociální pomoci jsou rovněž v kompetenci jednotlivých států. Některé z nich zahrnují přezkum majetkových poměrů, jiné nikoli. Pokud jde o věk, je pak situace poměrně složitá a tyto platby ani tato zpráva nemohou toto téma spravedlivě postihnout. Nevyhnutelně existují rozdíly v dobách pro nabytí práv a délce trvání, jakož i v několika dalších faktorech. Pro provedení dalšího výzkumu je bezpochyby nutné získat lepší a jasnější údaje. Lze uvést několik stručných postřehů: — V některých systémech jsou zavedena zvláštní opatření pro osoby starší 4 let nebo pro jiné věkové skupiny. Menší počet zemí poskytuje kratší období pro nabytí práv pro osoby mladší 2 let. — Ve Švédsku se na mladé nezaměstnané osoby (18–24 let), které se účastní programů politiky na trhu práce a pobírají „příspěvek za účast“ (aktivitetsstöd) se základním nárokem na dávky v nezaměstnanosti, bude podle předpisů týkajících se systému dávek v nezaměstnanosti vztahovat prudší pokles výše vyplácených dávek. — V Lucembursku se mladým lidem ve věku 18 let poskytuje příspěvek ve výši 70 % minimální sociální mzdy a ve věku 16/17 let ve výši 40 % minimální sociální mzdy (salaire social minimum) po uplynutí čekací doby 36 týdnů, která může být zkrácena na 26 týdnů, pokud žadatel studuje. — Irský příspěvek pro uchazeče o zaměstnání (podpora) ve věku 18–24 let, kteří „nežijí samostatně“, činí přibližně 60 % příspěvku pro dospělé. Těm, kdo navštěvují příslušné kurzy a školení, je vyplácena plná sazba.

8.   Neplacené stáže

8.1

Evropský parlament vyzval k zákazu neplacených stáží a Výbor pro sociální práva Rady Evropy zjistil, že mezery v belgické legislativě umožňují, aby byli mladí lidé prostřednictvím neplacených stáží zneužíváni jako bezplatná pracovní síla. Výbor ve svém rozhodnutí, které bylo výsledkem kolektivní stížnosti podané Evropským fórem mládeže, konstatoval, že stávající systémy inspekce práce v Belgii neposkytují dostatečnou ochranu zranitelným a znevýhodněným mladým pracovníkům. Vnitrostátní regulační rámce v obecném slova smyslu a konkrétně striktnost právních předpisů se u různých typů stáží a v jednotlivých členských státech velmi liší. V některých členských státech žádná právní definice stáží neexistuje.

8.2

Cílem doporučení Rady o rámci pro kvalitu stáží, jež bylo přijato v roce 2013, je zajistit, aby stáže efektivním způsobem usnadňovaly přechod ze školy do zaměstnání, a tudíž zvýšily zaměstnatelnost mladých lidí. Návrh obsahuje pokyny, které mohou zajistit vysoce kvalitní vzdělávací obsah a přiměřené pracovní podmínky.

8.3

Neplacené stáže lze definovat jako období, kdy stážista vykonává práci podobnou té, již vykonávají placení zaměstnanci, a která nesouvisejí s formalizovaným a explicitním procesem vzdělávání, odborné přípravy, dobrovolnictví nebo placené stáže.

8.4

Pracovní zkušenosti a učení se prostřednictvím zkušeností jsou sice pro mladé lidi začínající na trhu práce zásadní, ti, kteří požadují opatření proti neplaceným stážím, se však domnívají, že příliš mnoho mladých lidí se pohybuje v kolotoči neplacených stáží a nekvalitní odborné praxe, což v této věkové skupině vyvolává značné rozčarování z trhu práce.

8.5

Evropské fórum mládeže zkoumalo vybrané země a jejich politiky týkající se neplacených stáží. Ve Francii jsou stáže přísně regulovány a mohou probíhat pouze v rámci osnov formálního vzdělávání. Stáže trvající dva měsíce nebo méně jako součást vzdělávání mohou být neplacené. V Rumunsku jsou stáže přísně regulovány zvláštními právními předpisy. Stážisté mají nárok na 0 % minimální mzdy. Neplacené stáže na otevřeném trhu práce jsou nezákonné, nicméně zákony se často obcházejí.

8.6

V Chorvatsku nejsou stáže na otevřeném trhu práce definovány ani regulovány zákonem a ani zde nejsou běžné, existují však i jiné formy stáží, které podléhají regulaci. V Bulharsku jsou neplacené stáže, které probíhají mimo rámec zákonů věnovaných stážím, legální a jsou běžným jevem. V případě stáží na otevřeném trhu práce, které se řídí zákony o stážích, mají stážisté nárok alespoň na národní minimální mzdu.

8.7

V Rakousku by stáže na otevřeném trhu práce měly být teoreticky odměňovány podle odvětvových kolektivních smluv. Stáže na otevřeném trhu práce však mohou být ze zákona neplacené, pokud jsou klasifikovány jako vzdělávací vztah, což se běžně děje. V Irsku je neplacená práce nezákonná, ale pokud jde o stáže, zákon se často nevymáhá a neplacené stáže jsou běžnou praxí a často jsou veřejně inzerovány.

---

(1)  Nedávný průzkum Eurobarometru Integration of young people into the labour market with particular focus on traineeships, (Začleňování mladých lidí na trh práce se zvláštním zaměřením na stáže), duben 2023, Eurobarometer survey (europa.eu).

(2)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 486, 21.12.2022, s. 46).

(3)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roce mládeže 2022 (COM(2021) 634 final – 2021/0328 (COD)) (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 122).

(4)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roce mládeže 2022 (COM(2021) 634 final – 2021/0328 (COD)) (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 122).

(5)  https://www.disability-europe.net/downloads/1046-ede-task-2-1-statistical-indicators-tables-eu-silc-2018

(6)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Jak mladým lidem zaručit důstojnou práci a zajistit začlenění osob NEET prostřednictvím řádného vypracování národních plánů pro oživení“ (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 27), NEET a národní plány pro oživení a odolnost.

(7)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nekvalitní zaměstnání a duševní zdraví (průzkumné stanovisko na žádost španělského předsednictví) (Úř. věst. C 228, 29.6.2023, s. 28).

(8)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Demokracie na pracovišti (průzkumné stanovisko na žádost španělského předsednictví) (Úř. věst. C 228, 29.6.2023, s. 43).

(9)  https://www.disability-europe.net/downloads/1046-ede-task-2-1-statistical-indicators-tables-eu-silc-2018

(10)  Institut national de la statistique et des études économiques (Národní institut pro statistiku a ekonomické studie), https://www.insee.fr/en/statistiques/5018508

(11)  Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).

(12)  Čl. 153 odst. 2 písm. a) a b) SFEU.

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (Úř. věst. L 275, 25.10.2022, s. 33).

Zpravodajka:	María del Cerman BARRERA CHAMORRO
Spoluzpravodaj:	Diego DUTTO

Žádost španělského předsednictví Rady	dopis ze dne 8. 12. 2022
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
	(průzkumné stanovisko)
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	31. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	15. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	134/100/7

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) připomíná, že dosažení „vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství“ (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU)) vyžaduje podle Smluv podporu vnitřního trhu a sociální politiky v rámci tzv. horizontální sociální doložky (článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)). Dle této doložky by veškeré politiky i akční plány EU měly být koncipovány a prováděny tak, aby podporovaly inkluzivní trhy práce a odpovídající systémy sociální ochrany.

1.2.

EHSV souhlasí se zprávou o konečném výsledku Konference o budoucnosti Evropy (květen 2022), v níž se navrhuje adresovat EU, členským státům a sociálním partnerům výzvu, aby v zájmu pokroku sociálně tržního hospodářství (1) mimo jiné přijali opatření pro zajištění úplného provedení evropského pilíře sociálních práv (listopad 2017) a jeho akčního plánu (březen 2021) – na úrovni EU i na vnitrostátní a regionální úrovni –, zejména pak cílů, jež mají nejužší souvislost s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030, a to formou připojení protokolu o sociálním pokroku ke Smlouvám.

1.3.

EHSV vítá skutečnost, že Konference o budoucnosti Evropy prosazuje posílení záruk účinné ochrany sociálních práv formou protokolu o sociálním pokroku pro případ, že by se dostaly do rozporu s hospodářskými svobodami (viz opatření 5, návrh 13), aby se zabránilo jejich oslabení (opatření 2, návrh 14).

1.4.

EHSV vítá návrh Evropské komise umožnit reformu Smluv, tak jak byl prezentován v rámci posledního projevu o stavu Unie, a považuje za vhodné, aby byl mezi aspekty, které mají být zreformovány, začleněn protokol o sociálním pokroku, v souladu s návrhem Evropského parlamentu. EHSV se domnívá, že závěry z Konference o budoucnosti Evropy představují vhodný plán pro provedení této reformy.

1.5.

Protokol o sociálním pokroku by měl tři cíle: 1) zajistit, aby v případě rozporu měla základní a sociální práva přednost před hospodářskými svobodami a dalšími politikami EU; 2) zajistit, aby byla respektována autonomie sociálních partnerů a aby řádně fungovaly vnitrostátní systémy sociálního dialogu a pracovněprávních vztahů; a 3) zajistit sociální pokrok – zaručit prosazování a ochranu nejpřísnějších norem v oblasti sociálních práv, ať už odvozených z vnitrostátního, evropského, nebo mezinárodního práva, a rovněž bránit tomu, aby v souvislosti s těmito právy docházelo k regresi či k obcházení.

1.6.

EHSV se domnívá, že španělské předsednictví EU je skvělou příležitostí k tomu, zapracovat na prosazení tohoto návrhu, a vyzývá orgány EU, aby v rámci evropského sociálního dialogu tento proces posunuly vpřed.

1.7.

V tomto smyslu vyzývá EHSV španělské předsednictví, aby poté, co odborníci na vysoké úrovni – včetně sociálních partnerů – provedou příslušnou analýzu, prosadilo zasedání Rady ministrů pro sociální věci, v jehož rámci by vznikla dohoda na společném návrhu a bylo umožněno konání zvláštního evropského summitu za účelem jeho případného přijetí. Tato problematika je natolik významná, že vyžaduje maximální zapojení unijních orgánů na různých úrovních pravomocí.

1.8.

EHSV má za to, že návrh, který vznikl v rámci Konference o budoucnosti Evropy a v rámci Evropského parlamentu, by musel být předložen buď ve formě protokolu (připojeného ke SFEU), nebo ve formě horizontální doložky (reforma článku 9 SFEU). Existují však i další politické nástroje, jež mohou pomoci naplnit cíle tohoto protokolu. EHSV se dále domnívá, že protokol o sociálním pokroku má zásadní význam pro posílení autonomie sociálních partnerů, neboť zachovává neoddělitelnou vazbu mezi řádným fungováním vnitřního trhu a hospodářskými svobodami, včetně spravedlivé hospodářské soutěže mezi členskými státy, a respektováním a podporou kolektivních sociálních práv.

1.9.

EHSV je přesvědčen, že začlenění protokolu o sociálním pokroku EU umožní dostat se na vrchol co do rychlosti hospodářského růstu a podpořit blahobyt co největší části svého obyvatelstva, což povede k zakládání a rozvoji silnějších a udržitelnějších podniků. S ohledem na to musí být v protokolu o sociálním pokroku jasně stanoveno, že hospodářské svobody v rámci jednotného trhu neznamenají zákaz jakýchkoli omezení, nýbrž rovnost zacházení se všemi hospodářskými subjekty coby prostředek k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a rovných podmínek na jakémkoli trhu.

1.10.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že EU dosud nesplnila povinnost přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, která byla stanovena v Lisabonské smlouvě, konkrétně v čl. 6 odst. 2 SEU. Přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech má klíčový význam pro to, aby mohl být právní řád EU podroben externí kontrole, pokud jde o otázku lidských práv, stejně jako jakýkoli jiný právní řád založený na demokratických principech a principech právního státu. Proto EHSV rovněž doporučuje, aby Unie přistoupila k Evropské sociální chartě Rady Evropy s cílem podpořit harmonickou koexistenci práva EU a práva Rady Evropy v sociální oblasti.

2.   Souvislosti, odůvodnění a hlavní témata stanoviska

2.1.

EHSV připomíná, že s ohledem na historii a kulturu EU, které byly kodifikovány Smlouvami, je jedním z nejdůležitějších příspěvků EU k lidskému pokroku a k míru „evropský sociální model“. Ten označuje ekonomické paradigma, podle něhož musí jít maximalizace hospodářské výkonnosti ruku v ruce s dobrými životními podmínkami a sociálním pokrokem. Dosažení tohoto „vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství“ (čl. 3 odst. 3 SEU), které je nyní zakotveno v zakládající smlouvě, není považováno za cíl sám o sobě, nýbrž spíše za nástroj dosažení blahobytu pro všechny evropské občany (články 9 a 151 SFEU).

2.2.

EHSV se rovněž domnívá, že je třeba upozornit na průřezovou povahu této úzké vazby mezi podporou vnitřního trhu a sociální politikou, v souladu s tzv. horizontální sociální doložkou obsaženou v článku 9 SFEU. Dle této doložky by veškeré politiky i akční plány EU měly být koncipovány a prováděny tak, aby podporovaly inkluzivní trhy práce a odpovídající systémy sociální ochrany.

2.3.

Sociálně tržní ekonomika se opírá o dva pilíře, které se od sebe zřetelně liší a zároveň se vzájemně doplňují: na jednu stranu je to prosazování hospodářské soutěže, a na stranu druhou opatření sociální politiky, která mají zajistit sociální spravedlnost tím, že korigují nepříznivé dopady a posilují sociální ochranu (2). EHSV však poukazuje na to, že pokud jde o zajištění této řádné rovnováhy mezi hospodářským rozměrem EU (přednostním postavením hospodářských svobod a zejména volné hospodářské soutěže) a jejím rozměrem sociálním (účinnou zárukou základních sociálních práv a zákazem sociálního dumpingu), existují také institucionální a právní omezení a omezení na úrovni politických opatření.

2.4.

V této souvislosti a s ohledem na to, že tuto nerovnováhu je třeba řešit, lze hovořit o trojím cíli protokolu o sociálním pokroku: 1) zajistit, aby v případě rozporu měla základní a sociální práva přednost před hospodářskými svobodami a dalšími politikami EU; 2) zajistit, aby byla respektována autonomie sociálních partnerů a aby řádně fungovaly vnitrostátní systémy sociálního dialogu a pracovněprávních vztahů; a 3) zajistit sociální pokrok – zaručit prosazování a ochranu nejpřísnějších norem v oblasti sociálních práv, ať už odvozených z vnitrostátního, evropského, nebo mezinárodního práva, a rovněž bránit tomu, aby v souvislosti s těmito právy docházelo k regresi či k obcházení.

2.5.

Politiky úsporných opatření, které byly v EU a členských státech zavedeny metodou prosazovanou tzv. trojkou (ke které se Evropský parlament rovněž kriticky vyjádřil) (3) s cílem čelit velké finanční krizi, tuto hrozbu devalvace sociálních práv obnovily. Přednost před sociálním pokrokem dostala finanční stabilita a hospodářský růst. Tato situace je v rozporu se zásadou sociální progresivity Evropské sociální charty. To se projevilo i tak, že Rada Evropy několik členských států EU odsoudila za uplatňování těchto úsporných politik a zákonů, které poškozovaly sociální práva. Naopak SDEU žádný rozpor se sociální doložkou nekonstatoval.

2.6.

Situace, kdy se hospodářské svobody a další politiky EU na jedné straně a sociální práva na straně druhé dostávají do rozporu, vyvolávají důležité pochybnosti, pokud jde o soulad mezi právním řádem EU a evropskými a mezinárodními nástroji a normami v oblasti lidských práv. V takových případech se členské státy ocitají v situaci, kdy mají protichůdné povinnosti – na jedné straně musí respektovat unijní právní předpisy, a na straně druhé dostát závazkům vyplývajícím z použitelných evropských a mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv. Protokol o sociálním pokroku chce toto dilema vyřešit tím, že upřesní, že v situacích, kdy dochází k rozporu, nejsou hospodářské svobody, jež jsou zaručeny unijními Smlouvami, základním právem, které by mělo stejnou váhu jako základní lidská práva, včetně těch sociálních a pracovních. Tato nezbytná rovnováha mezi ekonomickými a sociálními zájmy, která by v případě rozporu respektovala lidská práva, má zásadní význam pro zajištění toho, aby zásada přednosti práva EU nebyla uplatňována v rozporu s evropskými a mezinárodními normami v oblasti lidských práv.

2.7.

Pokud jde o závěry a doporučení zprávy o konečném výsledku Konference o budoucnosti Evropy (květen 2022), mezi 49 návrhy a 300 opatřeními figuruje zlepšení fungování trhů v zájmu zajištění sociálně spravedlivějších životních a pracovních podmínek, zejména pro mladé lidi a zranitelné skupiny (návrhy 13 a 14 (4)). EHSV vítá skutečnost, že zpráva o konečném výsledku Konference o budoucnosti Evropy obsahuje výzvu adresovanou EU, členským státům a sociálním partnerům, aby v zájmu pokroku sociálně tržního hospodářství mimo jiné přijali opatření pro zajištění úplného provedení evropského pilíře sociálních práv (přijatého v listopadu 2017) a jeho akčního plánu (z března 2021) – na úrovni EU i na vnitrostátní a regionální úrovni –, zejména pak cílů, jež mají nejužší souvislost s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030, a to formou připojení protokolu o sociálním pokroku ke Smlouvám. V tomto protokolu se navrhuje, aby byly zahrnuty účinnější záruky, tak aby byla sociální práva plně chráněna pro případ, že by se dostala do rozporu s hospodářskými svobodami (viz opatření 5, návrh 13), a aby se zabránilo jejich oslabení (opatření 2, návrh 14).

2.8.

S ohledem na probíhající krize a krize z nedávné doby a s cílem realizovat návrhy a opatření z uvedené zprávy Konference o budoucnosti Evropy přijal Evropský parlament (EP) v červnu 2022 usnesení, v němž Evropskou radu vyzývá, aby zahájila revizi zakládajících smluv EU. EHSV oceňuje, že mezi navrhovanými reformami je cíl „zajistit plné provedení evropského pilíře sociálních práv a začlenit sociální pokrok (…) související s protokolem o sociálním pokroku do Smluv“, aniž by bylo dotčeno respektování příslušných kompetencí a dodržování zásad subsidiarity a proporcionality. EHSV konstatuje, že Evropský parlament předložil obdobné výzvy týkající se protokolu o sociálním pokroku i v rámci svého usnesení z prosince 2020 s názvem Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci.

2.9.

Toto stanovisko připravujeme na základě výslovné žádosti budoucího španělského předsednictví (druhé pololetí roku 2023) o vypracování průzkumného stanoviska s uvedením postoje k uvedenému protokolu o sociálním pokroku.

3.   Evropské souvislosti a institucionální, právní a vědecké postoje k významu protokolu o sociálním pokroku připojenému ke Smlouvám

3.1.

EHSV vítá skutečnost, že tři orgány EU jsou připraveny se zaměřit na realizaci kroků navazujících na Konferenci o budoucnosti Evropy a návrhy, které z ní vyplynuly, v souladu se svými příslušnými kompetencemi zakotvenými ve Smlouvách EU. EHSV vnímá, že jsou realizovány konkrétní kroky za účelem provedení návrhů, které byly předloženy v rámci konference, s cílem zlepšit každodenní život občanů v různých oblastech, včetně podpory konkurenceschopného, sociálně spravedlivého a environmentálně udržitelného hospodářství (tematický okruh 9 konference).

3.2.

EHSV rovněž upozorňuje, že zpráva o výsledcích konference (z listopadu 2022 (5)) obsahovala aktualizovanou předběžnou analýzu návrhů a opatření, kterou vypracoval generální sekretariát Rady. Z této analýzy vyplývá, že: — dle generálního sekretariátu Rady již byla rovnováha mezi sociálními právy a čtyřmi hospodářskými svobodami nastolena (např. články 9, 151 a 153 SFEU), — sice neodmítá, že by mohlo být vhodné se zabývat tím, jak rozšířit možnosti, které Smlouvy nabízejí, pokud jde o zaručení naplnění sociálních cílů (například článek 153), avšak nepovažuje za nutné reorganizovat Smlouvy za účelem vytvoření nového protokolu o sociálním pokroku, — Komise oznámila, že v druhém čtvrtletí roku 2023 se chystá navrhnout doporučení Rady o rozvoji rámcových podmínek pro sociální ekonomiku.

3.3.

EHSV konstatuje, že Konference o budoucnosti Evropy žádá ambicióznější a rozhodnější kroky EU, členských států a sociálních partnerů, pokud jde o zajištění většího blahobytu evropských občanů, v rámci obnovené sociální smlouvy, a rovněž setrvalé zlepšování životních a pracovních podmínek. Podle současného normativního rámce lze k tomuto účelu využít ambicióznější sociální politiky, zatímco podle zprávy o konečném výsledku Konference o budoucnosti Evropy (6) by v případě jiných politik bylo třeba reformovat Smlouvy.

3.4.

Ústavní rovnováhu mezi sociálními právy a hospodářskými svobodami – aniž by tato práva byla považována za výjimky z hospodářských svobod – zlepšuje skutečnost, že byla Listině základních práv Evropské unie přiznána stejná právní síla jako Smlouvám, ač není jejich součástí. Listina základních práv Evropské unie, jak je stanoveno v její preambuli, potvrzuje práva, která vyplývají především z ústavních tradic a mezinárodních závazků společných členským státům, včetně Evropské úmluvy o lidských právech a Evropské sociální charty Rady Evropy. Ústavní rovnováha se zlepšila se vstupem v platnost Lisabonské smlouvy, která Listině základních práv Evropské unie přiznala stejnou právní sílu, jakou mají Smlouvy. Zkušenosti však ukazují, že hospodářské svobody mívají v případě rozporu stále navrch nad sociálními právy.

3.5.

EHSV si je také vědom toho, že právo EU a judikatura SDEU se vyvíjejí směrem k zákazu sociálního dumpingu, s cílem nastolit model hájící nejen svobodnou, ale také spravedlivou hospodářskou soutěž. Rozhodnutí Soudního dvora EU (velký senát) ze dne 8. prosince 2020 (věc C-620/18) je jasným příkladem potvrzení toho, že je třeba zajistit rovné sociální podmínky k výkonu hospodářských svobod (v případě poskytování služeb). Zkušenosti však ukazují, že hospodářské svobody mívají v případě rozporu stále navrch nad sociálními právy.

4.   Obecné připomínky

4.1.

EHSV konstatuje, že přestože na evropské úrovni existují minimální normy závazné i nezávazné povahy, díky nimž lze učinit pokroky v provádění evropského pilíře sociálních práv, je k tomu, aby bylo možné nastolit a zaručit skutečné sociálně tržní hospodářství, zapotřebí protokol o sociálním pokroku, který by podpořil silné stránky našeho evropského systému sociálně tržního hospodářství a současně odstranil jeho slabé stránky, a připravil jej tak na budoucí výzvy. EHSV se domnívá, že závěry z Konference o budoucnosti Evropy představují vhodný plán na jeho podporu. Proto žádá evropské orgány, aby podpořily kroky nezbytné k uskutečnění tohoto návrhu z konference.

4.2.

EHSV má za to, že tento návrh, který vznikl v rámci Konference o budoucnosti Evropy a v rámci Evropského parlamentu, by musel být předložen buď ve formě protokolu (připojeného ke SFEU), nebo ve formě horizontální doložky (reforma článku 9 SFEU). Existují však i další politické nástroje, jež mohou pomoci naplnit cíle tohoto protokolu.

4.3.

EHSV se dále domnívá, že protokol má zásadní význam z hlediska sociálního pokroku, neboť chrání a posiluje autonomii sociálních partnerů a ustavuje jasnou vazbu mezi řádným fungováním vnitřního trhu a hospodářskými svobodami, včetně spravedlivé hospodářské soutěže mezi členskými státy, a respektováním a podporou kolektivních sociálních práv. Tuto záruku je vždy třeba chápat ve spojitosti s dodržováním autonomie sociálních partnerů a řádným fungováním vnitrostátních systémů sociálního dialogu a pracovněprávních vztahů.

4.4.

EHSV se domnívá, že není jen vhodné, nýbrž je nezbytné zajistit, aby protokol zahrnoval zásadu nezhoršování sociálních standardů. Ta sice ještě nebyla uznána v rámci unijního práva ani SDEU, zato ale již byla uznána právem Evropské sociální charty i judikaturou Evropského výboru pro sociální práva Rady Evropy.

4.5.

EHSV tento protokol považuje za základní prvek nového hospodářského a správní modelu EU, který musí přesáhnout rámec HDP a usilovat o to, aby byl v Evropě vybudován sociálně spravedlivý (inkluzivní) a udržitelný blahobyt.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

EHSV je přesvědčen, že začlenění protokolu o sociálním pokroku umožní EU snížit rozdíly v úrovni pokroku a hospodářského růstu, a podpořit tak blahobyt co největší části svého obyvatelstva, což povede k zakládání a rozvoji silnějších a udržitelnějších podniků. Protokol o sociálním pokroku by tak významně přispěl i k naplnění cílů udržitelného rozvoje EU v rámci Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

5.2.

EHSV je toho názoru, že Unie musí mít dostatečné kompetence k tomu, aby mohla jednat v případě, že je nutné podniknout kroky za účelem zajištění účinného sociálního pokroku, a analogicky k tomu, co stanoví protokol č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži, a to v souladu s ustanoveními Smlouvy včetně článku 352 SFEU.

5.3.

EHSV doporučuje EU, aby splnila povinnost vyplývající z Lisabonské smlouvy přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech. Dále by Unie měla přistoupit k Evropské sociální chartě Rady Evropy s cílem podpořit harmonickou koexistenci práva EU a práva Rady Evropy v sociální oblasti.

---

(1)  https://futureu.europa.eu/rails/active_storage/blobs/redirect/eyJfcmFpbHMiOnsibWVzc2FnZSI6IkJBaHBBOEZCQVE9PSIsImV4cCI6bnVsbCwicHVyIjoiYmxvYl9pZCJ9fQ==--9d331777a71a895de3ddfb47f9ce42a8f393a87a/2022.2472_CS_04.pdf?locale=en

(2)  Building a social market economy in the European Union (Budování sociálně tržního hospodářství v Evropské unii), László ANDOR, komisař pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování.

(3)  Viz usnesení ze dne 13. března 2014 o zaměstnanosti a sociálních dopadech úlohy a činnosti trojky (ECB, Komise a MMF) v souvislosti se zeměmi eurozóny zapojenými do ozdravného programu (2014/2007(INI)).

(4)  https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10033-2022-ADD-1-REV-1/en/pdf

(5)  https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/conference-on-the-future-of-europe/

(6)  Zpráva o konečném výsledku Konference o budoucnosti Evropy, viz např. s. 53.

Zpravodajka:

Nicoletta MERLO

Žádost španělského předsednictví Rady	dopis ze dne 8. 12. 2022
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie průzkumné stanovisko
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	31. 5. 2023
Přijato na plenárním zasedání	15. 6. 2023
Plenární zasedání č.	579
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	224/3/10

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zdůrazňuje, že má-li být strategie Evropské unie pro mládež úspěšně provedena a má-li poskytnout rámec a východiska pro podporu programů v oblasti mládeže ve všech členských státech, musí být k dispozici přesné a aktuální údaje. Díky tomu bude možné sledovat a vyhodnocovat asymetrický dopad krizí, jako byla krize COVID-19 (1), a vliv politik na mladé lidi (2) a definovat osvědčené postupy, které se bezprostředně a výhradně zaměřují na mladé lidi nebo na ně mají významný dopad.

1.2.

EHSV oceňuje neustálý pokrok, k němuž dochází při dialogu EU s mládeží, a domnívá se, že je nesmírně důležité tento dialog posílit a účelně do něj zapojit subjekty zastupující mladé lidi, a to ve všech fázích procesu přípravy politik, přičemž je nutné uznat jejich úlohu a náležitě uvážit nové způsoby, jimiž se dnes mladí lidé zapojují, vedou diskuse a mobilizují se, často prostřednictvím technologií a sociálních médií.

1.3.

Dialog EU s mládeží by měl být úzce propojen s agendou EU. Akce, jako je Vaše Evropa, váš názor nebo Evropské setkání mládeže, by měly být lépe začleněny do dialogu EU s mládeží. Mládežnické organizace a sítě, které jsou do nich zapojeny, by měly obdržet větší finanční podporu, a to dlouhodobě.

1.4.

V zájmu zvýšení účasti mladých lidí v politice má EHSV zájem spolupracovat s nadcházející trojicí předsednictví (ES–BE–HU) na strategiích, jejichž cílem je aktivovat prvovoliče a zlepšit volební účast mladých lidí a jejich zapojení coby kandidátů v celé Evropě.

1.5.

EHSV se zavazuje, že bude posilovat sociální dialog, v souladu s návrhem Evropské komise z ledna v 2023 pojednávajícím o této problematice v EU. Mělo by se vynakládat větší úsilí na budování kapacit sociálních partnerů, zejména v řadách jejich mladých členů, a to s ohledem na sociální dialog a kolektivní vyjednávání.

1.6.

EHSV považuje za zásadní, aby všechny právní předpisy, právně závazné akty, politiky, strategie, programy, opatření a veřejné investice členských států byly předmětem konzultací, posouzení dopadů, navrhování politik a návrhů zmírňujících opatření ve vztahu k ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi a aby nedovolovaly porušovat práva mladých lidí ani mladé lidi diskriminovat.

1.7.

V zájmu odstranění ekonomických překážek by EU a členské státy měly upřednostňovat začleňování mladých lidí na trh práce prostřednictvím kvalitních pracovních míst a zlepšení dosahu k lidem, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET).

1.8.

S odkazem na Evropský rok dovedností EHSV zdůrazňuje význam celoživotního učení a potřebu průřezových dovedností. Mladí lidé musí získat finanční gramotnost, znalosti pracovních práv a podnikatelské dovednosti. Větší pozornost je třeba věnovat podpoře digitálních dovedností a dovedností v oborech STEM, zejména mezi dívkami.

1.9.

V zájmu podpory duševního zdraví a boje proti násilí a šikaně EHSV zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby dospívající mládež získávala sociálně-emoční dovednosti, a poskytovat bezplatnou psychologickou a sociální podporu ve školách a jiných velkých skupinách. Informovanost o této problematice by napomohlo zvýšit vyhlášení Evropského roku duševního zdraví.

1.10.

K dosažení lepšího psychického a fyzického zdraví považuje EHSV za důležité, aby všichni mladí lidé měli možnost se věnovat sportu a zapojit se do společenských a kulturních aktivit.

1.11.

EHSV považuje za zásadní pomáhat mladým lidem s náklady na bydlení a podporovat politiky veřejného bydlení s cílem zaručit jim přístup k důstojnému bydlení, motivovat je k nezávislému životu a podporovat je při plánování jejich rodinného života. Členské státy musí zintenzívnit své úsilí o provedení směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, zejména pokud jde o dostupnost a přístupnost péče o děti v raném věku a zařízení, která mají zásadní význam pro mladé rodiny.

1.12.

EHSV požaduje účelnější zapojení mladých lidí do opatření v oblasti klimatu a do otázek týkajících se životního prostředí a vyzdvihuje význam rozvoje dovedností v těchto oblastech.

1.13.

EHSV vyzývá EU a členské státy, aby náležitě zohlednily souvislost mezi problematikou klimatu a duševním zdravím, pokud jde o mladé lidi, a aby posílily výzkum v oblasti klimatu a přístupnost vlád k opatřením v oblasti klimatu.

1.14.

Při práci na výše uvedených tématech je důležité mít na paměti marginalizované mladé lidi a uplatňovat meziodvětvový přístup, přičemž je třeba zaměřit pozornost na gender, etnický původ, zdravotní postižení atd.

2.   Souvislosti

2.1.

Od roku 2002 provozuje EU program spolupráce v oblasti politiky mládeže založený na zásadách aktivní účasti a rovného přístupu k příležitostem (3). V prosinci 2018 přijala Rada Evropské unie strategii Evropské unie pro mládež na období let 2019–2027 (4). V této strategii je stanoven rámec cílů, zásad, priorit a opatření pro účely spolupráce v oblasti politiky mládeže pro všechny příslušné zúčastněné strany, s patřičným ohledem na jejich příslušné pravomoci a na zásadu subsidiarity (5). Provádění strategie a jejích 11 cílů v oblasti mládeže usnadňuje pravidelný dialog EU s mládeží (6). Jedná se o mechanismus dialogu mezi mladými lidmi a činiteli s rozhodovací pravomocí na úrovni členských států i EU. Je nezbytné tento proces posílit a realizovat doporučení předložená v rámci dialogu EU s mládeží, a to i na vnitrostátní úrovni.

2.2.

Španělské předsednictví proto požádalo EHSV, aby vypracoval průzkumné stanovisko, v němž určí hlavní výzvy, problémy a obtíže, s nimiž se mladí Evropané potýkají, přičemž se zaměří na to, co jim brání, aby vedli plný a inkluzivní život s neomezeným požíváním svých základních práv a rovných příležitostí a bez jakýchkoli negativních dopadů.

2.3.

EHSV se domnívá, že by stávající i budoucí program EU v oblasti mládeže měl řešit hlavní výzvy, problémy a překážky, s nimiž se mladí Evropané potýkají (a které byly zjištěny v rámci programu EU v oblasti mládeže a díky průzkumu Eurobarometr). Měl by rovněž stanovit, jak může EU mladým lidem pomoci tyto problémy překonat. EU by měla členské státy motivovat k tomu, aby zintenzivnily opatření, jejichž bezprostředním cílem je omezit nespravedlnost mezi generacemi a podpořit mezigenerační spravedlnost, a to díky účinným nástrojům koordinace a dohledu, aby byla zaručena soudržnost politik (7). Členské státy navíc musí posílit meziodvětvová opatření, která mají pozitivní dopad na mladé lidi, jelikož by mohla být zaměřena v prvé řadě na mladé příjemce (8) a mohla by překlenout generační propast (9).

2.4.

Dalším aspektem, který EHSV považuje za zásadní, je získávání dat. Získávání kvalitních rozčleněných údajů o mladých lidech, které jsou dostupné a měřitelné na evropské a vnitrostátní úrovni, je nezbytným předpokladem pro analyzování současné situace z různých hledisek, pro hodnocení kroků, které je třeba přijmout, a pro ověření jejich dopadů.

3.   Obecné připomínky

3.1.   Pokroky v dialogu EU s mládeží a v účasti mladých lidí

3.1.1.

Mladí lidé mají právo se podílet na tvorbě politik mládeže a obecněji všech politik. EHSV oceňuje neustálý pokrok, k němuž dochází při dialogu EU s mládeží, a domnívá se, že je nesmírně důležité tento dialog posílit a účelně do něj zapojit subjekty zastupující mladé lidi, a to ve všech fázích procesu přípravy politik, od vymezení politik až po jejich provádění, hodnocení a přijímání následných opatření. Stejně důležité je zajistit začlenění marginalizovaných skupin mladých lidí a uplatňovat meziodvětvový přístup. Tím se zajistí skutečná a účinná spolupráce mezi mladými lidmi a veřejnými institucemi na všech úrovních.

3.1.2.

Dialog EU s mládeží by měl být úzce propojen s agendou EU a akce, jako je Vaše Evropa, váš názor nebo Evropské setkání mládeže, by do něj měly být lépe začleněny.

3.1.3.

EHSV požaduje lepší a dlouhodobou finanční podporu mládežnických organizací a sítí, které přispívají k dialogu EU s mládeží či prosazují hodnoty EU, jako je aktivní občanství.

3.1.4.

EHSV považuje za nezbytné, aby evropské, vnitrostátní a místní orgány uznaly význam a úlohu všech typů mládežnických organizací. Zásadní význam má také náležité uvážení nových, často neformálních způsobů, jimiž se dnes mladí lidé zapojují, vedou diskuse a mobilizují se, často prostřednictvím technologií a sociálních médií.

3.1.5.

EHSV zastává názor, že v zájmu zaručení aktivní účasti mladší generace je nutné identifikovat a překonat sociální, ekonomické a kulturní překážky bránící plné účasti mladých lidí, zejména těch nejzranitelnějších. Krom toho by EU a členské státy měly určit, jakým způsobem financovat práci s mládeží a chránit občanský prostor pro mladé lidi v Evropě, kde by tito lidé mohli požívat svého práva na svobodu projevu a informací, sdružování, pokojné shromažďování a další související svobody.

3.1.6.

Mladá generace se ukazuje být proevropskou, ale účast mladých lidí ve volbách do místních a krajských zastupitelstev, v celostátních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu i jejich aktivní zapojení coby kandidátů je tradičně velmi nízká. EHSV má zájem spolupracovat s nadcházející trojicí předsednictví (ES–BE–HU) na strategiích, jejichž cílem je aktivovat prvovoliče a zlepšit volební účast mladých lidí a jejich zapojení coby kandidátů v celé Evropě.

3.1.7.

K oslovení mladší generace je nepostradatelná účinná komunikace. EHSV doporučuje, aby všechny veřejné instituce používaly srozumitelný jazyk uzpůsobený mládeži a aby ke sdělování těch nejdůležitějších informací a k informování o své činnosti a svých politikách efektivněji využívaly sociální média.

3.1.8.

EHSV se zavazuje, že bude posilovat sociální dialog, v souladu s návrhem Evropské komise z ledna v 2023 pojednávajícím o této problematice v EU. Mělo by se vynakládat větší úsilí na budování kapacit sociálních partnerů, zejména v řadách jejich mladých členů, a to s ohledem na sociální dialog a kolektivní vyjednávání a na provádění unijních autonomních dohod sociálních partnerů.

3.1.9.

EHSV zároveň uznává úlohu, kterou hrají další organizace občanské společnosti, jako jsou obchodní a průmyslové komory, při rozvoji a aktualizaci profesních dovedností a provádění politik v oblasti OVP i v jiných oblastech. V mládežnických organizacích lze také získat klíčové kompetence pro aktivní a účinné zapojení do občanské společnosti a dialogu s občany.

3.1.10.

EHSV by rád zdůraznil, že je důležité posílit spolupráci s organizacemi občanské společnosti zastupujícími mladé lidi ze zemí, které chtějí přistoupit k EU, zejména s těmi, které již zahájily přístupová jednání. Součástí této spolupráce by mělo být také budování kapacit a průběžná výměna informací. Mladí lidé mají v souvislosti s další evropskou integrací rozhodující význam, neboť právě oni jsou nejvíce pro členství v EU.

3.2.   Generační dopad politik

3.2.1.

EHSV považuje za zásadní, aby všechny právní předpisy, právně závazné akty, politiky, strategie, programy, opatření a veřejné investice členských států byly předmětem konzultací, posouzení dopadů, navrhování politik (10) a návrhů zmírňujících opatření ve vztahu k ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi a aby nedovolovaly porušovat práva mladých lidí v hospodářské soustavě velmi rychle stárnoucí společnosti (11) a globalizovaném světě (12), ani mladé lidi diskriminovat.

3.2.2.

V Evropě bylo v této oblasti provedeno několik pilotních projektů, jejichž výsledkem byly vědecké studie dopadu, monitorovací studie (13) nebo dokonce následná hodnocení návrhů zákonů zaměřená na mladé lidi. Dvě evropské země – Rakousko a Německo (14) – provedly předběžná a následná hodnocení, která jsou obzvláště zajímavá.

3.2.3.

EHSV poukazuje na své stanovisko Ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi (15), v němž vybízí evropské a vnitrostátní orgány, aby zajistily náležité zapojení mládežnických organizací, zavedly opatření a mechanismy, které zajistí, že bude zohledněna perspektiva mládeže, a aby prováděly systematické hodnocení dopadu politik prostřednictvím plného provádění ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi.

3.3.   Odstranění ekonomických překážek

3.3.1.

Přestože nezaměstnanost mladých lidí klesla pod úroveň před pandemií COVID-19 (16), bývají zaměstnání mladých lidí i nadále příliš často nejistá (17) (dočasná zaměstnání, práce za poukázky, práce prostřednictvím platforem, zakázková ekonomika, práce založená na spolupráci atd.). Obdobná pracovní místa jsou často špatně placená, vyznačují se nepravidelnou pracovní dobou a omezenou nebo nulovou sociální ochranou (placená dovolená, důchod, volno z důvodu nemoci atd.).

3.3.2.

Prioritou EU a členských států by mělo být začleňování mladých lidí na trh práce prostřednictvím kvalitních pracovních míst a zlepšení dosahu k osobám, které nejsou zaměstnány ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (osoby NEET). EHSV v této souvislosti naléhavě vyzývá španělské předsednictví, aby zohlednilo požadavky mladých lidí týkající se probíhajících legislativních návrhů, které jsou obzvláště důležité pro mladé Evropany – závazná opatření k zajištění kvalitních stáží (18) a směrnice o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platforem. Zároveň musí být zachována zásada subsidiarity a nezávislosti sociálních partnerů.

3.3.3.

EHSV naléhavě vyzývá členské státy, aby využívaly finanční prostředky v rámci národních plánů pro oživení a odolnost, ESF+ a dalších existujících fondů k rozvíjení hospodářské činnosti, zejména v rámci malých a středních podniků a odvětví, jež mají klíčový význam pro strategickou autonomii Evropy (např. souběžná transformace) a pro podporu samostatné výdělečné činnosti a podnikání, a na vytváření pracovních míst pro plnou a produktivní zaměstnanost a v případě potřeby na prohlubování dovedností mladých lidí, se zvláštním zaměřením na smlouvy na dobu neurčitou a důstojné pracovní podmínky, které omezují riziko nestabilních životních a pracovních podmínek (19), přičemž je třeba mít na zřeteli právní rámce a kolektivní smlouvy jednotlivých členských států.

3.3.4.

Rychlé změny na trhu práce, které částečně přinesla ekologická a digitální transformace, zdůrazňují potřebu zajistit, aby byly programy vzdělávání a odborné přípravy a kvalifikace neustále aktuální a odpovídaly vyvíjejícím se potřebám zaměstnavatelů v oblasti dovedností. Je zásadně důležité rozvíjet jak dovednosti potřebné pro ekologickou a digitální transformaci, tak přístupy zdola nahoru k aktualizaci vzdělávacích programů. Mladí lidé musí být vybaveni řadou digitálních dovedností, dovedností z oborů STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika) a průřezových dovedností, jakož i schopností přizpůsobit se. Posílení digitálních dovedností a dovedností v oborech STEM má zásadní význam pro skutečnou genderovou rovnost, neboť by se o pracovní místa budoucnosti mohlo ucházet více žen a mohly by se zmenšit rozdíly v odměňování žen a mužů. Téma genderové rovnosti by mělo být součástí vzdělávání. Je nezbytné vypracovat a provádět strategie, které podporují začleňování hlediska rovnosti žen a mužů.

3.3.5.

Je třeba zlepšit podnikatelské myšlení v EU. Přibližně 40–45 % mladých lidí má zájem podnikat, ale samostatně výdělečně činných je pouze 7 %. Mladí lidé představují 11 % „chybějících“ podnikatelů v EU (20). Při zakládání podniků čelí různým zásadním překážkám, včetně nedostatečných podnikatelských dovedností.

3.3.6.

S odkazem na Evropský rok dovedností EHSV zdůrazňuje význam celoživotního učení a potřebu průřezových dovedností (21). Finanční gramotnost a znalosti pracovních práv jsou dovednosti, které musí všichni mladí lidé získat a ovládat, aby mohli naplnit svůj potenciál. Členské státy by měly uvážit zavedení flexibilních vzdělávacích drah (22) a větší uznávání dovedností získaných prostřednictvím neformálního vzdělávání a informálního učení.

3.3.7.

Mnoho mladých žen si stále musí vybrat mezi rodinou a kariérou kvůli objektivně obtížnému úkolu dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Mladé ženy, které mají z rodinných důvodů horší přístup k zaměstnání, proto bývají častěji zasaženy chudobou a mají méně nástrojů, jak se z ní vymanit. Investice do hmotné a nehmotné infrastruktury (23) pro zařízení péče o děti a zařízení dlouhodobé péče by mohly být velkým přínosem pro plnou zaměstnanost žen.

3.3.8.

Pro mladé lidi je velmi důležité dosáhnout ekonomické samostatnosti, neboť díky tomu se mohou rovněž stát aktivními občany. V Itálii se sestavuje index generační propasti (24), který měří rozsah překážek, na něž mladí lidé narážejí v úsilí o dosažení ekonomické a sociální samostatnosti, a který je hlavním rámcem pro budoucí ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi (25). Podobný projekt s použitím mírně odlišné taxonomie a ukazatelů (26), který byl proveden ve Spojeném království (index mezigenerační spravedlnosti), vykresluje stále černější obraz vyhlídek mladých lidí po celé Evropě (27). Německo (28), Rakousko (29) a Vlámsko již mají zkušenosti s hodnocením dopadů regulace (RIA) na mladé lidi (30). EHSV uznává význam těchto postupů a vybízí všechny členské státy, aby se těmito dobrými příklady inspirovaly.

3.4.   Sexuální a genderově podmíněné násilí

3.4.1.

Ačkoli bylo v posledních letech dosaženo značného pokroku, mnoho mladých lidí stále podává oznámení o násilných činech založených na sexuální orientaci a genderové identitě. EHSV se domnívá, že je třeba zlepšit zařízení, jako jsou azylové domy a projekty opětovného začlenění lidí do společnosti, aby bylo zajištěno, že lidé budou mít k dispozici nástroje, s jejichž pomocí dokáží překonat související trauma, a aby byla poskytována podpora obětem násilí a všech forem diskriminace. Zásadní význam mají rovněž právní, zdravotnické, psychologické a sociální mediační služby.

3.4.2.

Ve školách a na pracovištích by se na toto téma měly začít provádět vzdělávací kampaně, díky nimž bude podporováno respektování rozmanitosti. Kromě zkoumání těchto otázek by kampaně měly poskytnout příležitosti k naslouchání obětem genderově podmíněného násilí a diskriminace a k diskusi s nimi. EHSV zdůrazňuje, že mají-li být tyto iniciativy úspěšné, musí hrát aktivní úlohu sociální partneři, organizovaná občanská společnost a vzdělávací instituce.

3.4.3.

Každá třetí žena zažila v EU a na celém světě fyzické nebo sexuální násilí. V současné době je každá pátá dívka obětí sexuálního zneužívání. Násilí na internetu je na vzestupu – každý druhý mladý člověk je obětí genderově podmíněného násilí na internetu (31). EHSV vyzývá členské státy, které dosud neratifikovaly Istanbulskou úmluvu (32), aby tak učinily co nejdříve.

3.5.   Psychologická a emocionální omezení a diskriminace

3.5.1.

Jak je jasně stanoveno v Ženevské chartě dobrých životních podmínek, výsledku 10. celosvětové konference o podpoře zdraví (2021) (33), kterou podpořila Světová zdravotnická organizace, je pozitivní náhled na zdraví spojením tělesné pohody s pohodou duševní a sociální.

3.5.2.

Na dobré životní podmínky a duševní zdraví mladých lidí má vliv mnoho faktorů. Vyloučení, stigmatizace, křehké rodinné prostředí a nejistá pracovní místa jsou faktory, které mohou zvýšit riziko vzniku problémů v oblasti duševního zdraví. Absence léčby může mít důsledky v období dospívání, jež přetrvají až do dospělosti a déle, což ohrožuje fyzické a duševní zdraví a omezuje možnosti vést uspokojivý život.

3.5.3.

EHSV zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby dospívající mládež získávala sociálně-emoční dovednosti, a poskytovat bezplatnou psychologickou a sociální podporu ve školách a jiných velkých skupinách s cílem podporovat dobré duševní zdraví a bojovat proti násilí a šikaně, k nimž může dojít kdekoli a jakýmikoli prostředky (včetně internetové komunikace).

3.5.4.

Mladí lidé často mluví o kolektivní osamělosti, tzn. že se cítí sami i v davu. To však zakrývá další problém – nečinnost v důsledku defenzivní izolace. Jedná se o rychle rostoucí společenskou fobii, která je často doprovázena více či méně akutními formami deprese, které v průběhu času narůstají. EHSV vítá závěry závěrečné konference Evropského roku mládeže o budoucnosti konané dne 6. prosince 2022, v nichž se vyzývá k většímu zaměření na preventivní zdravotní péči a boj proti duševním onemocněním a osamělosti.

3.5.5.

Duševní zdraví může rovněž ovlivnit schopnost těla řádně se vyživovat, což může mít v závažných případech dopad na fyzické zdraví. V posledních letech došlo k nárůstu nekontrolované konzumace (tzv. „záchvatovitého přejídání“) často spojené s obezitou a metabolickým syndromem, jež je ale také důsledkem poruch nálady a zvýšeného stresu a sociální úzkosti.

3.5.6.

Osvojení si zdravého životního stylu pomáhá předcházet některým chronickým nepřenosným nemocem, jako je diabetes, kardiovaskulární onemocnění a některé formy rakoviny. Možnost věnovat se sportu a zapojit se do společnosti a do kulturních aktivit je nejen nesmírně cennou součástí procesu osobního rozvoje, ale také úzce souvisí s lepším psychickým a fyzickým zdravím. Tuto možnost musí mít všichni mladí lidé.

3.6.   Výzvy v sociální oblasti

3.6.1.

Mladým lidem často brání nedůstojné nebo nepřiměřené mzdy v dosahování určitých klíčových etap jejich života, jako je koupě nebo pronájem vlastního bydlení nebo založení rodiny. To vede k nezvratné destabilizaci demografické rovnováhy kontinentu, neboť stále více mladých lidí upouští od založení rodiny.

3.6.2.

Situaci zhoršuje krize v oblasti bydlení, zejména ve velkých městech, kde jsou ceny mnohem vyšší než mzdy, a pro mladé lidi je obtížné získat finanční prostředky od bank, pokud nejsou schopni nabídnout určitou formu záruky. EHSV považuje za zásadní pomáhat mladým lidem s náklady na bydlení a podporovat politiky veřejného bydlení, které zaručují přístup k důstojnému bydlení, s cílem motivovat je k nezávislému životu a podporovat je při plánování jejich rodinného života.

3.6.3.

Na druhé straně nesmíme zapomínat na to, že rodiny v nejrozmanitějších formách, které si můžeme představit, jsou základem moderní společnosti – náš model hospodářství a rozvoje stojí na rodinách a demografickém rozvoji (nebo alespoň stabilitě). Pokud nebudeme schopni náležitě podporovat a motivovat mladé rodiny, bude třeba znovu zvážit celý náš systém sociálního zabezpečení, což je jen jeden příklad problémů za všechny.

3.6.4.

V Evropě, kde stárnutí obyvatelstva a nedostatečná generační obměna mění demografické trendy, je třeba se zaměřit na rodiny a sladění práce a rodičovství. Prodloužení rodičovské dovolené a rychlejší budování dostupných zařízení péče o děti v členských státech, v nichž nejsou k dispozici, jsou klíčovými nástroji k posílení a podpoře genderové rovnosti, neboť zajišťují, aby oba rodiče měli možnost trávit více času se svými dětmi, a podporují rovnou účast na trhu práce.

3.7.   Ekologické a environmentální výzvy

3.7.1.

Mladí lidé jsou klíčovými aktéry změn a inovací a důležitými partnery při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a dalších mnohostranných dohod a nástrojů, včetně Pařížské dohody o změně klimatu a Zelené dohody pro Evropu. EHSV požaduje účelnější zapojení mladých lidí do opatření v oblasti klimatu a do otázek týkajících se životního prostředí.

3.7.2.

Klíčem k dosažení udržitelného rozvoje je vzdělávání. Je třeba zohlednit význam, který má pro mladé lidi rozvoj dovedností v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí a v oblasti oběhového hospodářství. Navíc je třeba podpořit vzdělávání dětí v oblasti udržitelnosti prostřednictvím celoživotního učení rodičů a občanské výchovy (34).

3.7.3.

Venkovské oblasti jsou v současné době ohroženy vylidňováním v důsledku scházejících nebo nedostatečných služeb a infrastruktury. Cílené investice do těchto oblastí mohou vést ke zvýšení konkurenceschopnosti, vytváření pracovních míst a zlepšení kvality života, čímž se tento trend zvrátí a mladí lidé budou motivováni, aby se tam stěhovali. Rozvoj inteligentních synergií mezi udržitelností, místní produkcí potravin a cestovním ruchem by navíc mohl mladým lidem nabídnout nové příležitosti k získání smysluplných pracovních míst se skutečným dopadem ve venkovských oblastech, což by přispělo k růstu a životaschopnosti těchto regionů.

3.7.4.

Mladí lidé jsou velmi zranitelní a velmi vnímaví vůči dopadům změny klimatu na životní prostředí (35). Bude-li globální oteplování nadále pokračovat ve stejném tempu, bude mít ničivé zdravotní důsledky pro děti a mladé lidi, počínaje vzestupem hladiny moří, přes vlny veder až po nemoci, podvýživu a tak dále. U 70 % osob mladších 18 let existuje vysoká pravděpodobnost, že se domnívají, že změna klimatu je celosvětovým problémem (36). Tyto obavy mají negativní dopad na emocionální a psychickou pohodu mladých lidí. Studie z roku 2021, do níž bylo zařazeno 10 000 mladých lidí z celého světa, ukázala, že více než 50 % dotázaných mladých lidí se v souvislosti se změnou klimatu cítilo smutně, úzkostně, rozzlobeně, bezmocně či bezradně nebo mělo pocit viny a 45 % uvedlo, že jejich pocity týkající se změny klimatu negativně ovlivňují jejich každodenní život a fungování (37). EHSV vyzývá EU a členské státy, aby tuto souvislost náležitě zohlednily a aby posílily výzkum v oblasti klimatu a přístupnost vlád k opatřením v oblasti klimatu.

3.7.5.

EHSV připomíná své stanovisko Zapojení mladých lidí do ekologické transformace (38), v němž se vyslovuje pro řadu opatření, jejichž cílem je zajistit, aby se mladé generace ujaly vedoucí úlohy v transformaci v oblasti klimatu a životního prostředí.

---

(1)  OECD, Survey on COVID-19 and Youth (Průzkum týkající se COVID-19 a mladých lidí), Paříž, 2020.

(2)  WORLD ECONOMIC FORUM, The Inclusive Growth and Development Report (Zpráva o růstu a rozvoji podporujících začlenění), Ženeva, leden 2017.

(3)  Usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1). Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 27. června 2002 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (Úř. věst. C 168, 13.7.2002, s. 2).

(4)  Usnesení Rady Evropské unie a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, o rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže: strategie Evropské unie pro mládež na období let 2019–2027 (Úř. věst. C 456, 18.12.2018, s. 1).

(5)  Usnesení Rady Evropské unie a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, o rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže: strategie Evropské unie pro mládež na období let 2019–2027 (Úř. věst. C 456, 18.12.2018, s. 1), viz bod 2 v části „Uznávají, že“.

(6)  https://youth.europa.eu/eu-youth-dialogue_cs

(7)  OECD (2020), Governance for Youth, Trust and Intergenerational Justice: Fit for All Generations? (Správa věcí veřejných pro mládež, důvěra a mezigenerační spravedlnost vhodná pro všechny generace?), OECD Public Governance Reviews, OECD Publishing, Paříž, https://doi.org/10.1787/c3e5cb8a-en

(8)  Tento přístup byl nedávno přijat v Itálii italským předsednictvím Rady ministrů a mládeže. Viz Linee guida per la valutazione dell’impatto generazionale delle politiche pubbliche, červenec 2022. Přehled literatury viz MONTI L., The NRRP and the generational divide. From measuring to the impact assessment of youth policies (Národní plán pro oživení a odolnost a generační propast. Od měření po posouzení dopadu politik mládeže), Social Policies, ročník IX, 1/2022 leden–duben. s. 113. CHEVALIER, T., LONCLE, P. (2021), Introduction: the Development of Youth Policies in Europe in Past Decades, Youth and Globalization (Úvod: zavádění politik mládeže v Evropě v uplynulých desetiletích, mládež a globalizace), 3(1), 1-11. WALTHER, A. (2021), et al., Regimes of youth participation? Comparative analysis of youth policies and participation across European cities (Systémy účasti mládeže? Srovnávací analýza politik mládeže a zapojení mládeže v evropských městech), Young, 2021, 29.2: 191-209. WALLACE C., BENDIT R. (2009), Youth Policies in Europe: Towards a Classification of Different Tendencies in Youth Policies in the European Union, Perspectives on European Politics and Society (Evropské politiky mládeže: směrem ke klasifikaci různých trendů v oblasti politik mládeže v Evropské unii, náhled do evropské politiky a společnosti), 10:3, s. 441-458.

(9)  ROSOLIA A., TORRINI R. (2016), The generation gap: a cohort analysis of earnings levels, dispersion and initial labor market conditions in Italy (Mezigenerační propast: kohortová analýza úrovně výdělků, rozptylu a počátečních podmínek na trhu práce v Itálii), 1974-2014, občasník č. 366, Banca D’Italia, Řím (název v jazyce originálu: Il gap generazionale: Un’analisi di coorte dei livelli e della dispersione dei salari e delle condizioni iniziali nel mercato del lavoro in Italia, 1974-2014). MONTI L. (2022), The Italian Puzzle of the European Youth Guarantee (Italský hlavolam evropských záruk pro mladé lidi), International Development Policy, svazek červenec 2022.

(10)  ATKINSON A.B (2011), Prosperity and fairness (Prosperita a spravedlnost), revidovaná verze dokumentu předloženého na výroční konferenci GŘ ECFIN věnované výzkumu, v listopadu 2011.

(11)  WORLD ECONOMIC FORUM (2023), The Economy of a Super-Ageing Society (Hospodářská soustava velmi rychle stárnoucí společnosti), iniciativa Longevity Economy, výroční zasedání, Davos, 18. ledna 2023, https://www.weforum.org/events/world-economic-forum-annual-meeting-2023/sessions/the-economy-of-a-super-ageing-society.

(12)  JOSEFSSON J., WALL J. (2020), Empowered inclusion: theorizing global justice for children and youth (Posílené začlenění: teorie o celosvětové spravedlnosti pro děti a mládež), Globalizations, 17:6, 1043-1060, DOI: 10.1080/14747731.2020.1736853.

(13)  Viz Martinelli a L. Monti, Misurare l’impatto generazionale delle politiche pubbliche: una sfida, un metodo, Amministrazione in Cammino, 29. března 2021, L. Monti, La valutazione di impatto generazionale delle politiche pubbliche: dalle linee guida del COVIGE al possibile Youth-check in Italia, Amministrazione in Cammino, 30. prosince 2022.

(14)  Cioffi C., Pierattini S., Contrastare il divario generazionale attraverso la valutazione delle politiche pubbliche rivolte ai giovani (Překlenutí generační propasti prostřednictvím hodnocení politik mládeže), Amministrazione in Cammino, 2023.

(15)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ověřování dopadu předpisů EU na mladé lidi (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 486, 21.12.2022, s. 46).

(16)  Ročenka nadace Eurofound – Living and working in Europe 2022 (Práce a život v Evropě v roce 2022), 4. května 2023 https://www.eurofound.europa.eu/cs/publications/annual-report/2023/living-and-working-in-europe-2022

(17)  https://www.cedefop.europa.eu/en/tools/skills-intelligence/involuntary-part-time-employment?year=2020&country=EU#2; https://www.youthforum.org/topics/platform-work#:~:text=Young%20workers%20who%20are%20at,any%20policies%20on%20this%20topic

(18)  Neplacené stáže nebo stáže, u nichž nevzniká nárok na odměnu, mohou mít velmi negativní dopad na zkušenosti mladých lidí s trhem práce a je třeba je zakázat (https://www.eesc.europa.eu/cs/documents/resolution/long-lasting-legacy-european-year-youth-youth-mainstreaming-and-empowerment).

(19)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Jak mladým lidem zaručit důstojnou práci a zajistit začlenění osob NEET prostřednictvím řádného vypracování národních plánů pro oživení“ (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 27).

(20)  OECD/Evropská komise (2021), The Missing Entrepreneurs 2021: Policies for Inclusive Entrepreneurship and Self-employment (Chybějící podnikatelé 2021: politiky pro inkluzivní podnikání a samostatnou výdělečnou činnost).

(21)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku dovedností 2023 (COM(2022) 526 final – 2022/0326 (COD)) (Úř. věst. C 100, 16.3.2023, s. 123).

(22)  https://www.iiep.unesco.org/en/international-policy-forum-flexible-learning-pathways-higher-education-13759#:~:text=What% 20are%20flexible%20learning%20pathways,the%20needs%20of%20diverse%20students.

(23)  Odkazujeme zde na fyzickou infrastrukturu (podnikové mateřské školy, mateřské školy atd.) i na specifické služby (ekonomická podpora, digitální služby či jiné), do nichž by mohlo být investováno přímo nebo „nepřímo“ prostřednictvím zapojení a uznání třetího sektoru a pečovatelské činnosti.

(24)  Fondazione Bruno Visentini, Il Divario generazionale. La generazione Z e la permacrisi, V Rapporto 2022 (Mezigenerační propast. Generace Z a permakrize), https://www.osservatoriopolitichegiovanili.it/v-rapporto-2022. MONTI L., MARTINELLI V. (2021), Misurare l’impatto generazionale delle politiche pubbliche: una sfida, un metodo (Měření dopadu veřejných politik na jednotlivé generace: výzva, metodika), Amministrazione in Cammino, 29. března 2021.

(25)  CIOFFI C., PIERATTINI S., Contrastare il divario generazionale attraverso la valutazione delle politiche pubbliche rivolte ai giovani (Překlenutí generační propasti prostřednictvím hodnocení politik mládeže), Amministrazione in Cammino, Řím, 2023.

(26)  MONTI L., (2017), Diminishing prospects for young people: A comparison of the intergenerational fairness index and generational divide index in addressing the problem (Slábnoucí vyhlídky mladých lidí: srovnání indexu mezigenerační spravedlnosti a indexu generační propasti při řešení problému), Review of European Studies, svazek 9, č. 4, prosinec 2017, s. 160-164, ISSN: 1918-7173.

(27)  LEACH J-BROCKS M., OSTENSVIK K, KLINGMAN D., European Intergenerational Fairness Index: A crisis for the young (Evropský index mezigenerační spravedlnosti: krize pro mladé lidi), Intergenerational Foundation, Londýn, 2016, https://www.if.org.uk/wp-content/uploads/2016/03/European-Intergenerational-Fairness-Index_Final-2016.pdf. LEACH J-HANTON A., The IF Integenerational Fairness Index (Index mezigenerační spravedlnosti IF), Intergenerational Foundation, Londýn, 2014.

(28)  Kompentenzzentrum Jugend- Check, The Youth-Check in German Regulatory Impact Assessment for the Young Generation. The Youth-Check in Germany (Kontrola z hlediska mladých lidí v Německu – hodnocení dopadů regulace na mladou generaci. Kontrola z hlediska mladých lidí v Německu), duben 2022.

(29)  https://www.bundeskanzleramt.gv.at/agenda/jugend/jugendpolitik/jugend-check.html. Viz též Bundesrecht konsolidiert: Gesamte Rechtsvorschrift für WFA-Grundsatz-Verordnung, Fassung (Konsolidované právní předpisy Spolkové republiky Německo – plné znění nařízení o zásadách posuzování dopadů právních předpisů zaměřeného na účinky), ve znění z 1. května 2023.

(30)  Kompentenzzentrum Jugend- Check, Mezinárodní konference o hodnocení dopadů regulace na mladé lidi konaná dne 9. května 2022 v Berlíně, červen 2022.

(31)  https://italy.representation.ec.europa.eu/notizie-ed-eventi/notizie/violenza-contro-le-donne-lue-istituisce-un-numero-di-assistenza-telefonica-livello-di-unione-e-2022-11-24_it#:~:text=%E2%80%9CLa%20violenza%20contro%20le%20donne,di%20violenza% 20di%20genere%20online

(32)  V Istanbulské úmluvě se uznává, že násilí páchané na ženách je porušením lidských práv. Cílem úmluvy je vytvořit na evropské úrovni právní rámec pro ochranu žen před násilím a pro prevenci, stíhání a odstranění násilí páchaného na ženách, jakož i domácího násilí.

(33)  Celosvětová konference o podpoře zdraví, Světová zdravotnická organizace, Ženeva, 13.–15. prosince 2021.

(34)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Posílení postavení mladých lidí s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje prostřednictvím vzdělávání (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 100, 16.3.2023, s. 38).

(35)  https://www.undp.org/publications/aiming-higher-elevating-meaningful-youth-engagement-climate-action

(36)  UNDP a Oxfordská univerzita, 2021.

(37)  Marks a kol., 2021.

(38)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociální výboru k tématu „Zapojení mladých lidí do ekologické transformace“ (průzkumné stanovisko na žádost švédského předsednictví) (Úř. věst. C 184, 25.5.2023, s. 13).