Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2023/C 127/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 121, 3.4.2023

Dřívější publikace

Úř. věst. C 112, 27.3.2023

Úř. věst. C 104, 20.3.2023

Úř. věst. C 94, 13.3.2023

Úř. věst. C 83, 6.3.2023

Úř. věst. C 71, 27.2.2023

Úř. věst. C 63, 20.2.2023

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. února 2023 – Evropská komise v. Italská republika, Španělské království

(Věc C-623/20 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Jazykový režim - Oznámení o otevřeném výběrovém řízení na místa administrátorů v oboru auditu - Jazykové znalosti - Omezení volby druhého jazyka výběrového řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu - Jazyk komunikace s Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) - Nařízení č. 1 - Služební řád úředníků - Článek 1d odst. 1 - Rozdílné zacházení na základě jazyka - Odůvodnění - Zájem služby - Požadavek přijetí administrátorů ‚schopných ihned podávat pracovní výkon‘ - Soudní přezkum - Požadovaná úroveň dokazování“)

(2023/C 127/02)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: G. Gattinara, T. Lilamand a D. Milanowska, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s: P. Gentili, avvocato dello Stato), Španělské království (zástupci: L. Aguilera Ruiz a A. Gavela Llopis, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 28, 25.1.2021.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. února 2023 – Evropská komise v. Italská republika, Španělské království

(Věc C-635/20 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Jazykový režim - Oznámení o otevřených výběrových řízeních k přijetí administrátorů na pozice vyšetřovatelů a vedoucích týmu vyšetřovatelů - Jazykové znalosti - Omezení volby druhého jazyka výběrových řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu - Jazyk komunikace s Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) - Nařízení č. 1 - Služební řád úředníků - Článek 1d odst. 1 - Rozdílné zacházení na základě jazyka - Odůvodnění - Zájem služby - Požadavek přijetí administrátorů ‚schopných ihned podávat pracovní výkon‘ - Soudní přezkum - Požadovaná úroveň dokazování“)

(2023/C 127/03)

Jednací jazyky: španělština a italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: G. Gattinara, T. Lilamand, D. Milanowska a M. N. Ruiz García, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Španělské království (zástupci: L. Aguilera Ruiz a A. Gavela Llopis, zmocněnci), Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s: P. Gentili, avvocato dello Stato)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Španělským královstvím a Italskou republikou.

---

(1)  Úř. věst. C 28, 25.1.2021.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. února 2023 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber) – Spojené království] – Gallaher Limited v. The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

(Věc C-707/20 (1), Gallaher)

(„Řízení o předběžné otázce - Přímé daně - Korporační daň - Články 49, 63 a 64 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb kapitálu - Převod aktiv v rámci skupiny společností - Společnost, která je daňovým rezidentem v členském státě, jejíž mateřská společnost je daňovým rezidentem v jiném členském státě a jejíž sesterská společnost je daňovým rezidentem ve třetí zemi - Převod práv duševního vlastnictví společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, její sesterské společnosti, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi - Převod uskutečněný společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, týkající se akcií jedné z jejích dceřiných společností, její mateřské společnosti, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě - Protiplnění odpovídající tržní hodnotě převedených aktiv - Osvobození od daně nebo zdanění v závislosti na státě, kde má sídlo přijímající společnost“)

(2023/C 127/04)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber)

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Gallaher Limited

Žalovaná: The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

Výrok

1)	Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti nespadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na skupiny společností.

2)

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní předpisy, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv ze společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, na sesterskou společnost, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi a neprovozuje obchodní činnost v tomto členském státě prostřednictvím stálé provozovny, v případě, že obě tyto společnosti jsou dceřinými společnostmi, v nichž má podíl ve výši 100 % společná mateřská společnost, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě, nepředstavují za okolností, kdy by byl takový převod uskutečněn na daňově neutrálním základě, pokud by sesterská společnost byla také daňovým rezidentem v prvně uvedeném členském státě nebo v něm provozovala činnost prostřednictvím stálé provozovny, omezení svobody usazování této mateřské společnosti ve smyslu článku 49 SFEU.

3)

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že omezení práva na svobodu usazování vyplývající z rozdílného zacházení s vnitrostátními a přeshraničními převody aktiv prováděnými za úplatu v rámci skupiny společností na základě vnitrostátních právních předpisů, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv uskutečněném společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, může být v zásadě odůvodněno nutností zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, aniž je nutné stanovit možnost odložit platbu daně, aby byla zajištěna přiměřenost tohoto omezení, jestliže dotčený daňový poplatník získal za převod dotčených aktiv částku odpovídající plné tržní hodnotě těchto aktiv.

---

(1)  Úř. věst. C 110, 29.3.2021.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de lo Mercantil no 3 de Valencia – Španělsko) – Tráficos Manuel Ferrer S.L., Ignacio v. Daimler AG

(Věc C-312/21 (1), Tráficos Manuel Ferrer)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Náhrada škody způsobené jednáním, které je zakázáno čl. 101 odst. 1 SFEU - Rozhodnutí Komise, v němž byla konstatována existence koluzních ujednání o stanovování cen a zvyšování cen brutto v Evropském hospodářském prostoru (EHP) pro nákladní vozidla - Vnitrostátní pravidlo občanského soudního řízení, které v případě částečného vyhovění návrhu stanoví, že náklady řízení ponese každý účastník řízení, ledaže dojde ke zneužívajícímu jednání - Procesní autonomie členských států - Zásady efektivity a rovnocennosti - Směrnice 2014/104/EU - Cíle a celková rovnováha - Článek 3 - Právo na náhradu vzniklé škody v plné výši - Článek 11 odst. 1 - Společná a nerozdílná odpovědnost osob, které porušily právní předpisy o hospodářské soutěži - Článek 17 odst. 1 - Možnost vnitrostátního soudu stanovit škodu odhadem - Podmínky - Praktické znemožnění nebo nepřiměřené obtíže při stanovení výše škody - Článek 22 - Časová působnost“)

(2023/C 127/05)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Mercantil no3 de Valencia

Účastnice původního řízení

Žalobci: Tráficos Manuel Ferrer S.L., Ignacio

Žalovaná: Daimler AG

Výrok

1)

Článek 101 SFEU a čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu pravidlu občanského soudního řízení, na základě něhož v případě částečného vyhovění návrhu každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a každý účastník řízení nahradí polovinu společných nákladů, ledaže dojde ke zneužívajícímu jednání.

2)

Článek 17 odst. 1 směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že žalovaný v rámci žaloby spadající do působnosti této směrnice dal žalobci k dispozici údaje, z nichž vycházel, aby zpochybnil znalecký posudek žalobce, ani skutečnost, že žalobce svůj nárok uplatnil pouze vůči jednomu z původců uvedeného protiprávního jednání, nejsou samy o sobě relevantní pro posouzení, zda je možné, aby vnitrostátní soudy provedly odhad škody, jelikož tento odhad předpokládá, že je prokázána existence této škody a je prakticky nemožné nebo nepřiměřeně obtížné přesně stanovit výši škody, což znamená, že je třeba zohlednit všechny parametry vedoucí k takovému konstatování, a zejména neúspěšnost takových kroků, jako je žádost o zpřístupnění důkazů podle článku 5 uvedené směrnice.

---

(1)  Úř. věst. C 382, 20.9.2021.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Varhoven administrativen sad – Bulharsko) – PV v. Zamestnik izpalnitelen direktor na Daržaven fond „Zemedelje“

(Věc C-343/21 (1), Zamestnik izpalnitelen direktor na Daržaven fond „Zemedelje“)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná zemědělská politika - Podpůrná opatření pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova - Agroenvironmentální platby - Nařízení (ES) č. 1974/2006 - Nemožnost příjemců pokračovat v plnění přijatých závazků - Pojmy ‚rozdělení‘ a ‚pozemkové úpravy‘ - Neexistence opatření nezbytných k tomu, aby bylo umožněno přizpůsobit závazky příjemce nové situaci v hospodářství - Nařízení (ES) č. 1122/2009 - Pojem ‚vyšší moc a mimořádné okolnosti‘“)

(2023/C 127/06)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varhoven administrativen sad

Účastníci původního řízení

Žalobce: PV

Žalovaný: Zamestnik izpalnitelen direktor na Daržaven fond „Zemedelje“

Výrok

1)

Článek 45 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 1974/2006 ze dne 15. prosince 2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), musí být vykládán v tom smyslu, že se použije, není-li zemědělec schopen dostát svým agroenvironmentálním závazkům, jež přijal, v posledním roce jejich plnění, a vyplývá-li tato nemožnost přímo z operace spočívající v rozdělení nebo pozemkové úpravě ovlivňujících strukturu hospodářství, na které se vztahují tyto závazky, o níž rozhodl nebo kterou schválil příslušný orgán veřejné moci. Toto ustanovení se naproti tomu nepoužije, je-li uvedená nemožnost důsledkem zániku práva využívat část plochy tohoto hospodářství během plnění uvedených závazků.

2)

Článek 45 odst. 4 nařízení č. 1974/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát nepřijme opatření nezbytná k přizpůsobení agroenvironmentálních závazků příjemce nové situaci jeho hospodářství, která vyplývá z rozdělení nebo pozemkové úpravy ve smyslu tohoto ustanovení, brání neexistence uvedených opatření tomu, aby bylo od tohoto příjemce požadováno vrácení prostředků, jež obdržel za období, během kterého byly tyto závazky dodržovány.

3)

Článek 31 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, se zavádějí se některé režimy podpor pro zemědělce a mění se nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, musí být vykládán v tom smyslu, že i když nemožnost příjemce nadále dodržovat agroenvironmentální závazek z důvodu neexistence dohod uzavřených s jinými vlastníky nebo uživateli zemědělských pozemků o jejich využívání v zásadě může představovat případ vyšší moci, je tomu tak pouze za podmínky, že tato nemožnost je zapříčiněna neobvyklými a nahodilými okolnostmi nezávislými na vůli tohoto příjemce, jejichž důsledkům nemohlo být i přes veškerou řádnou péči vynaloženou tímto příjemcem zabráněno, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

---

(1)  Úř. věst. C 320, 9.8.2021.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Specializiran nakazatelen sad – Bulharsko) – HYA, IP, DD, ZI, SS

[Věc C-349/21 (1), HYA a další (Odůvodnění povolení odposlechů telefonních hovorů)]

(„Řízení o předběžné otázce - Odvětví telekomunikací - Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí - Směrnice 2002/58 - Článek 15 odst. 1 - Omezení důvěrného charakteru elektronických komunikací - Soudní rozhodnutí povolující odposlech, záznam a uchovávání telefonních hovorů osob podezřelých ze spáchání úmyslného závažného trestného činu - Praxe, podle níž je rozhodnutí vyhotoveno podle předpřipraveného vzorového textu bez individualizovaného odůvodnění - Článek 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2023/C 127/07)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad

Účastníci původního řízení

Žalobci: HYA, IP, DD, ZI, SS

Za účasti: Spetsializirana prokuratura

Výrok

Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní praxi, podle níž jsou soudní rozhodnutí, která povolují použití zvláštních vyšetřovacích prostředků na základě odůvodněné a podrobné žádosti orgánů činných v trestním řízení, vypracována na základě předpřipraveného vzorového textu bez individualizovaného odůvodnění, avšak vedle doby platnosti povolení pouze uvádí, že jsou splněny požadavky stanovené právními předpisy, které uvedená rozhodnutí zmiňují, za podmínky, že konkrétní důvody, proč příslušný soud shledal, že zákonné požadavky byly splněny s ohledem na skutkové a právní okolnosti, jež charakterizují daný případ, mohou být snadno a jednoznačně vyvozeny z přečtení rozhodnutí ve vzájemném spojení s žádostí o povolení, přičemž posledně zmíněná žádost musí být po udělení povolení zpřístupněna osobě, vůči které bylo použití zvláštních vyšetřovacích prostředků povoleno.

---

(1)  Úř. věst. C 338, 23.8.2021.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos Aukščiausiasis Teismas – Litva) – řízení zahájené Lufthansa Technik AERO Alzey GmbH

(Věc C-393/21 (1), Lufthansa Technik AERO Alzey)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 805/2004 - Evropský exekuční titul pro nesporné nároky - Článek 23 písm. c) - Odklad výkonu rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul - Výjimečné okolnosti - Pojem“)

(2023/C 127/08)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos Aukščiausiasis Teismas

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Lufthansa Technik AERO Alzey GmbH

Za přítomnosti: Arik Air Limited, Asset Management Corporation of Nigeria (AMCON), antstolis Marekas Petrovskis

Výrok

1)

Článek 23 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „výjimečné okolnosti“, který je v něm uveden, se vztahuje na situaci, v níž by pokračování v řízení o výkonu rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, když dlužník podal v členském státě původu opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí nebo žádost o opravu nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu, vystavilo tohoto dlužníka skutečnému nebezpečí zvlášť závažné újmy, jejíž náhrada by byla v případě zrušení uvedeného rozhodnutí nebo opravy či zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nemožná či mimořádně obtížná. Tento pojem neodkazuje na okolnosti související se soudním řízením probíhajícím v členském státě původu a namířeným proti rozhodnutí potvrzenému jako evropský exekuční titul nebo proti potvrzení evropského exekučního titulu.

2)

Článek 23 nařízení č. 805/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje současné uplatnění opatření spočívajících v omezení vykonávacího řízení a v poskytnutí jistoty, která stanoví v písmenech a) a b), avšak nikoli současné uplatnění jednoho z těchto dvou opatření a opatření spočívajícího v přerušení vykonávacího řízení ve smyslu písm. c) tohoto článku.

3)

Článek 6 odst. 2 nařízení č. 805/2004 ve spojení s článkem 11 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byla v členském státě původu odložena vykonatelnost rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul a soudu členského státu výkonu bylo předloženo osvědčení podle tohoto čl. 6 odst. 2, je soud členského státu výkonu povinen na základě tohoto rozhodnutí přerušit vykonávací řízení zahájené v posledně uvedeném státě.

---

(1)  Úř. věst. C 368, 13.9.2021.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – Monz Handelsgesellschaft lnternational mbH & Co. KG v. Büchel GmbH & Co. Fahrzeugtechnik KG

(Věc C-472/21 (1), Monz Handelsgesellschaft International)

(„Řízení o předběžné otázce - Duševní vlastnictví - (Průmyslový) vzor - Směrnice 98/71/ES - Článek 3 odst. 3 a 4 - Podmínky pro získání ochrany součásti složeného výrobku - Pojmy ‚viditelnost‘ a ‚obvyklé používání‘ - Viditelnost součásti složeného výrobku při obvyklém používání tohoto výrobku konečným uživatelem“)

(2023/C 127/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Monz Handelsgesellschaft lnternational mbH & Co. KG

Žalovaná: Büchel GmbH & Co. Fahrzeugtechnik KG

Výrok

Článek 3 odst. 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů

musí být vykládán v tom smyslu, že

požadavek „viditelnosti“, který je stanoven v tomto ustanovení a je předpokladem toho, aby se na (průmyslový) vzor použitý u některého výrobku nebo ztělesněný ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, mohla vztahovat právní ochrana (průmyslových) vzorů, musí být posuzován s ohledem na obvyklé používání tohoto složeného výrobku, přičemž po začlenění dotyčné součásti do uvedeného výrobku zůstává tato část při takovémto používání viditelná. Za tímto účelem musí být viditelnost součásti složeného výrobku při jeho „obvyklém používání“ konečným uživatelem posuzována z úhlu pohledu tohoto uživatele, jakož i z úhlu pohledu vnějšího pozorovatele, přičemž je třeba upřesnit, že toto obvyklé používání se musí vztahovat na úkony vykonávané při hlavním používání složeného výrobku, jakož i na úkony, které musí konečný uživatel běžně činit v rámci takovéhoto používání, s výjimkou údržby, servisu nebo opravy.

---

(1)  Úř. věst. C 471, 22. 11. 2021.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Cluj – Rumunsko) – ASA v. DGRFP Cluj

(Věc C-519/21 (1), DGRFP Cluj)

(„Řízení o předběžné otázce - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Výstavba komplexu budov provedená sdružením bez právní osobnosti - Smlouva o sdružení - Prodej bytů nacházejících se v uvedeném komplexu budov některými členy sdružení - Určení osoby povinné k dani, která je povinna odvést daň - Zásada daňové neutrality - Nárok na odpočet DPH“)

(2023/C 127/10)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Cluj

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: ASA

Žalovaný: DGRFP Cluj

Za účasti: BP, MB

Výrok

1)

Články 9 a 11 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že strany smlouvy o sdružení bez právní osobnosti, která nebyla zaregistrována u příslušného orgánu finanční správy před zahájením předmětné ekonomické činnosti, nelze považovat za „osoby povinné k dani“ vedle osoby povinné k dani, která je povinna odvést daň ze zdanitelného plnění.

2)

Směrnice 2006/112, jakož i zásada proporcionality a zásada daňové neutrality musí být vykládány v tom smyslu, že nevyžadují, aby byl osobě povinné k dani, která nedisponuje fakturou vystavenou na své jméno, přiznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu jiný členem sdružení bez právní osobnosti za účelem výkonu ekonomické činnosti tohoto sdružení, i když osoba povinná k dani musí v souvislosti s touto činností odvést daň, neexistují-li objektivní důkazy o tom, že zboží a služby dotčené ve věci v původním řízení jí byly skutečně dodány na vstupu osobami povinnými k dani pro potřeby vlastních plnění podléhajících dani z přidané hodnoty.

---

(1)  Úř. věst. C 513, 20.12.2021.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Bucureşti – Rumunsko) – IG v. Agenţia Judeţeană de Ocupare a Forţei de Muncă Ilfov (C-524/21) a Agenţia Municipală pentru Ocuparea Forţei de Muncă Bucureşti v. IM (C-525/21)

(Spojené věci C- C-524/21 a C-525/21 (1), Agenţia Judeţeană de Ocupare a Forţei de Muncă Ilfov a další)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele - Směrnice 2008/94/ES - Převzetí mzdových pohledávek zaměstnanců záručními institucemi - Omezení povinnosti záručních institucí uhradit mzdové pohledávky za období tří měsíců před zahájením úpadkového řízení nebo tří měsíců po jeho zahájení - Uplatnění promlčecí lhůty - Vymáhání částek, které byly záruční institucí vyplaceny neoprávněně - Podmínky“)

(2023/C 127/11)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Bucureşti

Účastníci původního řízení

Žalobci: IG (C-524/21), Agenţia Municipală pentru Ocuparea Forţei de Muncă Bucureşti (C-525/21)

Žalovaní: Agenţia Judeţeană de Ocupare a Forţei de Muncă Ilfov (C-524/21), IM (C-525/21)

Výrok

1)

Článek 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že datem rozhodným pro stanovení lhůty, za niž musí záruční instituce uhradit nesplacené mzdové pohledávky zaměstnanců, je datum zahájení kolektivního úpadkového řízení vůči zaměstnavateli těchto zaměstnanců.

2)

Článek 3 druhý pododstavec a čl. 4 odst. 2 směrnice 2008/94 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která úhradu nesplacených mzdových pohledávek zaměstnanců záruční institucí omezuje na období tří měsíců spadající do referenčního období, které zahrnuje tři měsíce, jež bezprostředně předcházejí datu zahájení kolektivního úpadkového řízení vůči zaměstnavateli těchto zaměstnanců, a tři měsíce, které po tomto datu bezprostředně následují.

3)

Článek 12 písm. a) směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že pravidla přijatá členským státem, která stanoví, že jsou od zaměstnance vymáhány záruční institucí částky, jež mu byly po uplynutí obecné promlčecí lhůty vyplaceny z titulu nesplacených mzdových pohledávek, nemohou při absenci jakéhokoli jednání nebo opomenutí ze strany dotyčného zaměstnance představovat nezbytná opatření, aby se zamezilo zneužívání, ve smyslu tohoto ustanovení.

4)

Směrnice 2008/94, ve světle zásad rovnocennosti a efektivity, musí být vykládána v tom smyslu, že brání použití daňové právní úpravy členského státu za tím účelem, aby byly od zaměstnanců spolu s úroky a penále vymáhány částky, které jim záruční instituce neoprávněně vyplatila z titulu nesplacených mzdových pohledávek zaměstnanců za období, jež nejsou zahrnuta do referenčního období stanoveného vnitrostátní právní úpravou tohoto státu a jsou uvedena v první a druhé otázce nebo o které bylo požádáno po uplynutí obecné promlčecí lhůty, v případě, kdy: — podmínky vymáhání stanovené touto vnitrostátní právní úpravou jsou pro zaměstnance méně příznivé než podmínky vymáhání dávek splatných na základě vnitrostátních ustanovení spadajících do oblasti práva na sociální ochranu nebo — použití dotčené vnitrostátní právní úpravy dotyčným zaměstnancům znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje žádat od záruční instituce vyplacení částek dlužných z titulu nesplacených mzdových pohledávek nebo zaplacení úroků a penále, které jsou stanoveny v uvedené právní úpravě, ovlivňuje ochranu poskytnutou zaměstnancům jak směrnicí 2008/94, tak vnitrostátními ustanoveními, která tuto směrnici provádějí, a to zejména narušením minimální úrovně ochrany stanovené v souladu s čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice.

---

(1)  Úř. věst. C 513, 20.12.2021.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 16. února 2023 – Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-633/21) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/50/ES - Kvalita vnějšího ovzduší - Článek 13 odst. 1 a příloha XI - Systematické a trvalé překračování ročních mezních hodnot pro oxid dusičitý (ΝΟ2) v aglomeraci v Athénách (Řecko) - Článek 23 odst. 1 - Příloha XV - ‚Co možná nejkratší‘ období překračování hodnot - Náležitá opatření“)

(2023/C 127/12)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Konstantinidis a M. Noll-Ehlers, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika (zástupkyně: E. Skandalou, zmocněnkyni)

Výrok

1)

Řecká republika, — tím, že systematicky a trvale překračovala roční mezní hodnoty pro oxid dusičitý (ΝΟ2) od roku 2010 do roku 2020 v aglomeraci v Athénách (ΕL0003), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 13 ve spojení s přílohou XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, a — tím, že nepřijala od 11. června 2010 náležitá opatření k zajištění, aby v této aglomeraci byly dodržovány roční mezní hodnoty NO2, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 ve spojení s přílohou XV částí A této směrnice, a zejména povinnost zajistit, aby plány kvality ovzduší stanovily náležitá opatření, aby bylo období překročení těchto mezních hodnot co možná nejkratší.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 513, 20.12.2021.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal de Justiça – Portugalsko) – Strong Charon, Soluções de Segurança, S.A. v. 2045-Empresa de Segurança, S.A., FL

(Věc C-675/21 (1), Strong Charon)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Převody podniků - Zachování práv zaměstnanců - Směrnice 2001/23/ES - Oblast působnosti - Odmítnutí nabyvatele uznat převod pracovní smlouvy - Pojem ‚převod‘ - Pojem ‚hospodářská jednotka‘ - Neexistence smluvního vztahu mezi převodcem a nabyvatelem“)

(2023/C 127/13)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal de Justiça

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Strong Charon, Soluções de Segurança, S.A.

Žalované: 2045-Empresa de Segurança, S.A., FL

Výrok

1)

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů musí být vykládána v tom smyslu, že neexistence smluvního vztahu mezi převodcem a nabyvatelem podniku či závodu nebo části podniku či závodu nemá žádný vliv na zjištění existence převodu ve smyslu této směrnice.

2)	Článek 1 odst. 1 směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že

3)

do oblasti působnosti této směrnice nemůže patřit situace, kdy je podnik, který je poskytovatelem služeb, jenž přidělil jednomu ze svých zákazníků pro jeho potřeby pracovní skupinu složenou z určitého počtu zaměstnanců, tímto zákazníkem za účelem plnění stejných služeb nahrazen novým podnikem, který je poskytovatelem služeb, a jenž na jedné straně přebírá velmi omezený počet zaměstnanců této pracovní skupiny bez toho, aby převzatí zaměstnanci disponovali zvláštními schopnostmi a znalostmi potřebnými k poskytování služeb uvedenému zákazníkovi a na druhé straně jako nový poskytovatel služeb nepřebírá hmotný či nehmotný majetek, který by byl nezbytný pro pokračování v poskytování těchto služeb.

---

(1)  Úř. věst. C 148, 4.4.2022.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – IEF Service GmbH v. HB

(Věc C-710/21 (1), IEF Service)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele - Směrnice 2008/94/ES - Článek 9 odst. 1 - Podnik, který má sídlo v jednom členském státě a nabízí své služby v jiném členském státě - Zaměstnanec, který má bydliště v tomto jiném členském státě - Práce vykonávaná v členském státě, kde má sídlo zaměstnavatel tohoto zaměstnance, a každý druhý týden v členském státě, kde má zaměstnanec bydliště - Určení členského státu, jehož záruční instituce je příslušná pro úhradu nesplacených mzdových pohledávek“)

(2023/C 127/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: IEF Service GmbH

Odpůrce: HB

Výrok

Článek 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele

musí být vykládán v tom smyslu, že

při určování členského státu, jehož záruční instituce je příslušná k úhradě nesplacených pohledávek zaměstnanců, je třeba mít za to, že zaměstnavatel, který se ocitne v platební neschopnosti, neprovozuje činnosti na územích nejméně dvou členských států ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je v pracovní smlouvě dotyčného zaměstnance sjednáno, že hlavní náplň jeho činnosti i obvyklé místo výkonu jeho práce se nachází v členském státě, kde má zaměstnavatel sídlo, ale zaměstnanec vykonává ve stejném časovém rozsahu své povinnosti na dálku z jiného členského státu, kde má trvalé bydliště.

---

(1)  Úř. věst. C 165, 19.4.2022.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Den Haag zittingsplaats Zwolle – Nizozemsko) – L.G. v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-745/21 (1), Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Dítě nenarozené v době podání žádosti o azyl))

(„Řízení o předběžné otázce - Azylová politika - Nařízení (EU) č. 604/2013 - Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu - Článek 6 odst. 1 - Nejlepší zájem dítěte - Článek 16 odst. 1 - Závislá osoba - Článek 17 odst. 1 - Diskreční ustanovení - Provedení členským státem - Státní příslušnice třetí země, která je v době podání své žádosti o mezinárodní ochranu těhotná - Manželství - Manžel, jemuž byla přiznána mezinárodní ochrana v dotčeném členském státě - Rozhodnutí zamítnout vyřízení žádosti a přemístit žadatelku do jiného členského státu považovaného za příslušný pro tuto žádost“)

(2023/C 127/15)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag zittingsplaats Zwolle

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: L.G.

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Výrok

1)

Článek 16 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije v případě, že existuje vztah závislosti buď mezi osobou žádající o mezinárodní ochranu a jejím manželem/manželkou, který/která oprávněně pobývá v členském státě, v němž byla podána žádost o tuto ochranu, nebo mezi nenarozeným dítětem tohoto žadatele a tímto manželem, který je rovněž otcem tohoto dítěte.

2)

Článek 17 odst. 1 nařízení č. 604/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby právní předpisy členského státu ukládaly příslušným vnitrostátním orgánům povinnost posoudit žádost o mezinárodní ochranu podanou státní příslušnicí třetí země, která byla v době podání své žádosti těhotná, ze samotného důvodu nejlepšího zájmu dítěte, přestože kritéria stanovená v článcích 7 až 15 tohoto nařízení určují jako příslušný pro tuto žádost jiný členský stát.

---

(1)  Úř. věst. C 138, 28.3.2022.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. února 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sądu Apelacyjnego w Warszawie – Polsko) – T.C., Rzecznik Praw Dziecka, Prokurator Generalny

(Věc C-638/22 PPU (1), Rzecznik Praw Dziecka a další (Odklad rozhodnutí o navrácení))

(„Řízení o předběžné otázce - Naléhavé řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Justiční spolupráce v občanských věcech - Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Mezinárodní únos dítěte - Haagská úmluva z roku 1980 - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Článek 11 - Žádost o navrácení dítěte - Pravomocné rozhodnutí, kterým se nařizuje navrácení dítěte - Právní předpisy členského státu, které stanoví odklad výkonu tohoto rozhodnutí přiznaný ze zákona v případě žádosti podané některými vnitrostátními orgány“)

(2023/C 127/16)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Apelacyjny w Warszawie

Účastníci původního řízení

Žalobci: T.C., Rzecznik Praw Dziecka, Prokurator Generalny

za účasti: M.C., Prokuratora Prokuratury Okręgowej we Wrocławiu

Výrok

Článek 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání vnitrostátním právním předpisům, které přiznávají orgánům, které nemají postavení soudu, možnost domoci se odkladu výkonu rozhodnutí o navrácení vydaného na základě Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, uzavřené v Haagu dne 25. října 1980, ze zákona na dobu alespoň dvou měsíců, aniž musí svůj návrh na odklad odůvodnit.

---

(1)  Úř. věst. C 482, 19.12.2022.

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. září 2022 Gabrielem Pombo da Silvou proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 27. června 2022 ve věci T-292/22, Pombo da Silva v. Komise

(Věc C-586/22 P)

(2023/C 127/17)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Gabriel Pombo da Silva (zástupce: M. Chao Dobarro, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Usnesením ze dne 17. února 2023 Soudní dvůr (osmý senát) zamítl kasační opravný prostředek jako zjevně neopodstatněný a rozhodl, že účastník řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. listopadu 2022 Okanem Balabanem proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 14. září 2022 ve věci T-705/21, Okan Balaban v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

(Věc C-702/22 P)

(2023/C 127/18)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Okan Balaban (zástupce: T. Schaaf, advokát)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 1. února 2023 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastník řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad – Varna (Bulharsko) dne 30. prosince 2022 – „Solvay Sodi“ AD v. Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija „Daržaven rezerv i voennovremenni zapasi“

(Věc C-784/22)

(2023/C 127/19)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad – Varna

Účastníci původního řízení

Žalobkyně:„Solvay Sodi“ AD

Žalovaný: Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija „Daržaven rezerv i voennovremenni zapasi“

Předběžné otázky

1)

Má být v takovém případě, jako je případ ve věci v původním řízení, kdy se členský stát za účelem splnění své povinnosti podle článku 3 směrnice 2009/119 rozhodne uložit podnikům povinnost držet zásoby, pojem „podnik“ uvedený v článku 8 směrnice 2009/119 (1) vykládán v tom smyslu, že zahrnuje společnost usazenou na území státu, která v předchozím kalendářním roce dovezla jeden z energetických produktů uvedených v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008 (2) (v tomto případě „ropný koks“) na území členského státu, pokud jej tento energetický produkt používá výhradně jako palivo, a nikoli jako surovinu pro výrobu ropných produktů a nenabízí je k prodeji na trhu s ropou a ropnými produkty?

2)

Jaké okolnosti musí členský stát zohlednit ve svých právních předpisech při určování postavení osoby jako „podniku“, na který se vztahuje povinnost držet zásoby? Je členský stát povinen při určování postavení jako „podnik“ ve smyslu článku 8 směrnice 2009/119, zohlednit zejména hospodářskou činnost společnosti v tom smyslu, že musí zahrnovat dovoz, obchod nebo použití dotčeného ropného produktu, aby mohla být společnosti uložena povinna držet nouzové zásoby tohoto produktu?

3)

V takovém případě, jako je případ ve věci v původním řízení, kdy členský stát na základě právní úpravy (§ 2 odst. 1 ZZNN) výslovně omezuje druhy ropných produktů, které mají být vytvořeny, drženy, získávány, používány, doplňovány a ověřovány, na tyto čtyři kategorie: 1. motorový benzin, 2. plynové oleje, trysková paliva petrolejového typu a motorová nafta, 3. těžký topný olej, 4. zkapalněný plyn, je přípustné, aby tento členský stát při určování skupiny podniků, které jsou povinny držet zásoby a při určování množství zásob, které musí tyto podniky držet, zahrnul také dovozce ostatních (všech ostatních) ropných produktů uvedených v kapitole 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008?

4)

Je vnitrostátní právní úprava slučitelná s cílem směrnice 2009/119 uvedeným v článku 1 a v bodech odůvodnění 3, 17 a 33, jakož i s čl. 20 odst. 1 této směrnice (který členským státům ukládá povinnost, aby zajistily rychle, účinně a transparentně uvolnění části nebo celého objemu nouzových zásob do oběhu) a s článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie („svoboda podnikání“), pokud podle této vnitrostátní právní úpravy podnik, který si přeje držet určitý ropný produkt, pro který členský stát vyžaduje splnit svou povinnost držet nouzové zásoby podle článku 3 směrnice 2009/119 (v projednávaném případě: těžký topný olej), nedováží, nenakupuje ani neprodává, ani nepoužívá ke zpracování či jiným způsobem ve vlastní výrobě, má povinnost vytvořit zásoby právě tohoto ropného produktu (těžkého topného oleje), a aby mohl tento podnik tuto povinnost splnit, musí působit na trhu s ropnými produkty (v tomto případě na trhu s těžkým topným olejem), který není součástí jeho hospodářské činnosti, a musí vytvářet zásoby produktů, které nemůže využít a které při své činnosti nepoužívá?

5)

Je taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v projednávané věci, slučitelná s volným pohybem zboží jako základní svobodou podle unijního práva, zejména s články 30 a 34 SFEU, pokud osobám, které dovážejí jiné energetické produkty než kapalná paliva (v projednávané věci ropný koks) na bulharský trh, ukládá povinnost vytvořit a držet nouzové zásoby takových ropných produktů (kapalných paliv, jako je topný olej/těžký topný olej, benzín, plyn/nafta), které nejsou předmětem jejich hospodářské činnosti (které nedovážejí, nezpracovávají ani s nimi neobchodují), pro které nemají skladovací kapacity a které si musí pronajmout nebo nakupovat od jiných soukromých podniků ropného průmyslu, aby splnily svou povinnost držet zásoby, a musí tedy vstoupit na trh s ropnými produkty a působit na něm?

6)

Je dodržena zásada proporcionality, a zejména dosažena nezbytné rovnováha mezi veřejným zájmem a zájmem jednotlivce, když podniku, který nedováží, nenakupuje, neprodává, nezpracovává ani jinak nepoužívá ke své výrobě ropný produkt (v tomto případě: těžký topný olej), jehož zásoby má vytvořit a držet, je uložena povinnost vytvořit a držet nouzové zásoby tohoto ropného produktu ve značném množství, které přesahuje průměrnou roční spotřebu tohoto produktu (těžkého topného oleje) v členském státě a za účelem splnění této povinnosti musí podnik vynaložit značné výdaje, které ohrožují jeho hospodářskou a finanční stabilitu a vystavují ho značnému riziku exekučního řízení na jeho majetek?

7)

Je taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, slučitelná s článkem 1 ve spojení s čl. 2 písm. i) a j), čl. 3 odst. 1 a čl. 20 odst. 1, 3 a 5 směrnice 2009/119, pokud stanoví, že nouzové zásoby se vytvářejí pouze u některých kapalných ropných produktů (benzín, parafín, plynový olej/nafta, topný olej a zkapalněný plyn), ale ukládá povinnost vytvořit a držet tyto zásoby i takovým podnikům, které používají jiné druhy energetických produktů ve smyslu kapitoly 3.4 přílohy A nařízení (ES) č. 1099/2008 prostřednictvím dovozu nebo pořízení uvnitř Společenství (v tomto případě ropného koksu), takže tyto podniky jsou sice povinny držet druhy produktů uvedené v zákoně, avšak nemají v budoucnu možnost tyto nouzové zásoby využít, neboť se nejedná energetické produkty, které využívají?

8)

Je systém sankcí uložených za porušení vnitrostátních právních předpisů o povinnosti držet nouzové zásoby, který stanoví, že podnikům, které nesplní povinnost vytvořit nouzové zásoby, se ukládá pokuta ve značné výši za každou tunu zásob, které jsou předmětem porušení, předtím, než soud rozhodne o zákonnosti správního aktu ukládajícího povinnost držet nouzové zásoby, slučitelný se zásadami účinnosti, proporcionality a odrazujícího účinku stanovenými v bodě 11 odůvodnění a v článku 21 směrnice 2009/119? Musí členský stát ve svém vnitrostátním systému sankcí stanovit povinnost příslušného orgánu posoudit každé jednotlivé protiprávní jednání individuálně a při stanovení výše konkrétní pokuty zohlednit všechny skutečnosti a okolnosti relevantní pro protiprávní jednání a možné následky protiprávního jednání s ohledem na cíl zákona, včetně okolnosti, že nesplnění povinnosti vytvořit a držet nouzové zásoby je způsobeno tím, že v členském státě neexistují skladovací kapacity nezbytné pro skladování stanoveného množství dotčeného produktu (těžkého topného oleje) a že podnik musí ke splnění jemu uložené povinnosti vynaložit značné náklady, což ohrožuje jeho finanční stabilitu a vystavuje ho riziku nuceného výkonu?

---

(1)  Směrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009 , kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů (Úř. věst. 2009, L 265, s. 9).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (Úř. věst. 2008, L 304, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Wien (Rakousko) dne 3. ledna 2023 – FL und KM Baugesellschaft m.b.H. & Co. KG, S AG

(Věc C-2/23, FL und KM Baugesellschaft a S)

(2023/C 127/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Wien

Účastníci původního řízení

Stěžovatelky: FL und KM Baugesellschaft m.b.H. & Co. KG, S AG

Další účastník řízení: Zentrale Staatsanwaltschaft zur Verfolgung von Wirtschaftsstrafsachen und Korruption

Předběžné otázky

První otázka:

Musí být ustanovení unijního práva v oblasti hospodářské soutěže – zejména směrnice 2014/104 (1) a její čl. 6 odst. 6 a 7 a čl. 7 odst. 1, jakož i směrnice 2019/1 (2) a její čl. 31 odst. 3 – vykládána v tom smyslu, že ochrana prohlášení v rámci programu shovívavosti a návrhů na narovnání, jakož i z nich získaných informací, která je v nich zakotvena, má absolutní účinek, který působí i vůči orgánům činným v trestním řízení (státním zastupitelstvím a trestním soudům), takže prohlášení v rámci programu shovívavosti a návrhy na narovnání nelze založit do spisu vedeného v trestním řízení ani použít jako podklad pro další vyšetřování?

Druhá otázka:

Musí být ustanovení unijního práva v oblasti hospodářské soutěže – zejména směrnice 2014/104 a její čl. 6 odst. 6 a 7 a čl. 7 odst. 1, jakož i směrnice 2019/1 a její čl. 31 odst. 3 – vykládána v tom smyslu, že absolutní ochrana prohlášení v rámci programu shovívavosti a návrhů na narovnání (ve smyslu první otázky) se vztahuje i na dokumenty, které žadatel o shovívavost nebo osoba, která podala návrh na narovnání, předložili za účelem objasnění, upřesnění a prokázání obsahu svého prohlášení v rámci programu shovívavosti nebo návrhu na narovnání, a informace, které z nich byly získány?

Třetí otázka:

Musí být ustanovení unijního práva v oblasti hospodářské soutěže – zejména směrnice 2014/104 a její čl. 6 odst. 6 a 7 a čl. 7 odst. 1, jakož i směrnice 2019/1 a její čl. 31 odst. 3 – vykládána v tom smyslu, že ochrana prohlášení v rámci programu shovívavosti, návrhů na narovnání (a dokumentů ve smyslu druhé otázky), jakož i z nich získaných informací, která je v nich zakotvena, má absolutní účinek, který v trestním řízení působí jednak i vůči obviněným, kteří nejsou původci daného prohlášení v rámci programu shovívavosti nebo návrhu na narovnání, a jednak vůči ostatním účastníkům trestního řízení (zejména poškozeným v souvislosti s uplatněním občanskoprávních nároků), takže obviněným a poškozeným nelze umožnit přístup k prohlášením v rámci programu shovívavosti, návrhům na narovnání a dokumentům předloženým v souvislosti s nimi, ani k informacím, které z nich byly získány?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži (Úř. věst. 2014, L 349, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (Úř. věst. 2019, L 11, s. 3).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Francie) dne 12. ledna 2023 – FH v. Conseil national de l’ordre des médecins

(Věc C-8/23, Conseil national de l’ordre des médecins)

(2023/C 127/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d’État (Francie)

Účastníci původního řízení

Žalobce: FH

Žalovaná: Conseil national de l’ordre des médecins

Další účastníci řízení: Ministère de la Santé et de la Prévention a Ministère de l'Économie, des Finances et de la Souveraineté industrielle et numérique

Předběžná otázka

Může se lékař, který je státním příslušníkem některého z členských států Evropské unie a je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci odborného lékaře vydaného v členském státě a uvedeného v příloze V bodě 5.1.2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (1), pouze s tímto dokladem v jiném členském státě dovolávat systému automatického uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci stanoveného v článku 21 směrnice, i když je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy vydaného třetí zemí, který byl uznán pouze členským státem, v němž získal uvedený doklad o dosažené kvalifikaci odborného lékaře, a kterýžto doklad v příloze V bodě 5.1.1 směrnice uveden není, a čl. 25 [odst.] 4 směrnice podmiňuje vydání dokladu o dosažené kvalifikaci odborného lékaře získáním některého z těchto dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy?

---

(1)  Úř. věst. 2005, L 255, s. 22.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Osnabrück (Německo) dne 16. ledna 2023 – cdVet Naturprodukte GmbH v. Niedersächsisches Landesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit (LA-VES)

(Věc C-13/23, cdVet Naturprodukte)

(2023/C 127/22)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Osnabrück

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: cdVet Naturprodukte GmbH

Žalovaný: Niedersächsisches Landesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit (LA-VES)

Předběžné otázky

1.

Je nařízení (ES) č. 1831/2003 (1), zejména jeho čl. 3 odst. 1 písm. a), čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 5, které v případě neexistence povolení stanoví paušální zákaz uvádění na trh, používání a zpracování doplňkových látek bez přihlédnutí k okolnostem příslušného konkrétního případu, s ohledem na svobodu podnikání chráněnou článkem 16 Listiny [základních práv Evropské unie, dále jen „Listina“] a právo na vlastnictví zakotvené v čl. 17 odst. 1 Listiny, slučitelné se zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 52 odst. 1 Listiny?

2.

Pro případ, že Soudní dvůr odpoví na první předběžnou otázku kladně s tím důsledkem, že nařízení (ES) č. 1831/2003, zejména jeho čl. 3 odst. 1 písm. a), čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 5, je možné použít bez omezení: Jedná se u výtažku, který žalobkyně používá jako doplňkovou látku a který je podle produktového listu subdodavatele vyráběn z jadérek a slupek grapefruitů a je v něm označen jako výtažek z grapefruitových jadérek (přesně výtažek z grapefruitových jadérek S), (každopádně také) o látku „citroník grapefruit, výtažek CoE 140“, která je uvedena v čl. 2 bodě 3 prováděcího nařízení (EU) č. 2021/758 (2) ve spojení s jeho přílohou I kapitolou I.A částí 1?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách používaných ve výživě zvířat (Úř. věst. 2003, L 268, s. 29; Zvl. vyd. 03/40 s. 238).

(2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/758 ze dne 7. května 2021 o statusu určitých produktů jako doplňkových látek v oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 a o stažení určitých doplňkových látek z trhu (Úř. věst. 2021, L 162, s. 5).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administratīvā rajona tiesa (Lotyšsko) dne 19. ledna 2023 – SIA „Citadeles nekustamie īpašumi“ v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-22/23, Citadeles nekustamie īpašumi)

(2023/C 127/23)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Administratīvā rajona tiesa

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SIA „Citadeles nekustamie īpašumi“

Žalovaný: Valsts ieņēmumu dienests

Předběžné otázky

1)

Musí být pojem „poskytovatel služeb pro obchodní společnosti“ uvedený v čl. 3 odst. 7 písm. c) směrnice 2015/849 (1) vykládán v tom smyslu, že jde o samostatnou službu, která není odvozena od transakce spočívající v pronájmu nemovitostí ve vlastnictví pronajímatele, ani s ní není spojena, a to bez ohledu na to, zda [pronajímatel] udělil či neudělil souhlas s tím, aby si nájemce zaregistroval v pronajaté nemovitosti sídlo a prováděl v ní transakce?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být pojem „poskytovatel služeb pro obchodní společnosti“ uvedený v čl. 3 odst. 7 písm. c) směrnice 2015/849 vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy je nemovitost pronajímána fyzickou osobou, se na tuto osobu musí vztahovat stejné požadavky jako na právnickou osobu nebo právní uspořádání, a to bez ohledu na faktické okolnosti, například na počet nemovitostí, které tato fyzická osoba vlastní a pronajímá, na skutečnost, že činnost spočívající v pronájmu nemovitosti nesouvisí s hospodářskou činností, nebo na jiné okolnosti?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 26. ledna 2023 – AV, BT, CV, DW v. Ministero della Giustizia

(Věc C-41/23, Peigli (1))

(2023/C 127/24)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobci a navrhovatelé: AV, BT, CV, DW

Žalovaný a odpůrce: Ministero della Giustizia

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 7 směrnice 2003/88 (2) a ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví pro honorární soudce a honorární náměstky státních zástupců žádné právo na náhradu po dobu trvání pracovního volna a na povinné sociální zabezpečení a pojištění proti úrazům a nemocem z povolání?

2)

Musí být ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, podle níž lze pracovní poměr honorárních soudců na dobu určitou, který lze kvalifikovat jako služební poměr, a nikoliv jako pracovní poměr s veřejnou správou, pro který je stanoven režim založený na prvním jmenovacím aktu a pouze jednom následném opakovaném jmenování, několikrát prodloužit prostřednictvím zákonů, při neexistenci účinných a odrazujících sankcí a při neexistenci možnosti přeměnit tyto poměry na pracovní smlouvy s veřejnou správou na dobu neurčitou, ve faktické situaci, která by mohla vyvolat příznivé kompenzační účinky v právní sféře příjemců, kterým byly funkce v podstatě automaticky prodlouženy na další období?

---

(1)  Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04 s. 381).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 31. ledna 2023 – Budapest Főváros IV. Kerület Újpest Önkormányzat Polgármesteri Hivatala v. Nemzeti Adatvédelmi és Információszabadság Hatóság

(Věc C-46/23, Újpesti Polgármesteri Hivatal)

(2023/C 127/25)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobce: Budapest Főváros IV. Kerület Újpest Önkormányzat Polgármesteri Hivatala

Žalovaný: Nemzeti Adatvédelmi és Információszabadság Hatóság

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 58 odst. 2, zvláště písmena c), d) a g), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů; dále jen „GDPR“) (1), vykládány v tom smyslu, že je vnitrostátní dozorový úřad oprávněn k tomu, aby při výkonu svých nápravných pravomocí nařídil správci nebo zpracovateli, aby vymazal osobní údaje, které byly zpracovány protiprávně, a to i tehdy, když o to subjekt údajů výslovně nepožádá na základě čl. 17 odst. 1 GDPR?

2)

V případě, že bude první předběžná otázka zodpovězena v tom smyslu, že dozorový úřad je oprávněn nařídit správci nebo zpracovateli, aby vymazal osobní údaje, které byly zpracovány protiprávně, a to i tehdy, když o to subjekt údajů nepožádá, je toto oprávnění nezávislé na tom, zda byly osobní údaje získány od subjektu údajů?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Markkinaoikeus (Finsko) dne 1. února 2023 – Alajärven Sähkö Oy a další, Elenia Verkko Oyj v. Energiavirasto

(Věc C-48/23, Alajärven Sähkö a další)

(2023/C 127/26)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Markkinaoikeus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Alajärven Sähkö Oy a další, Elenia Verkko Oyj

Žalovaný: Energiavirasto

Předběžné otázky

1)

Jaké důvody se musí vzít v úvahu a zvážit při posouzení, v jakých případech se jedná o zásah do ústředních regulačních povinností a pravomocí národního regulačního orgánu způsobem, který nezaručuje nezávislost národního regulačního úřadu podle čl. 57 odst. 4 a 5 směrnice 2019/944 (1), a v jakých případech se jedná o všeobecné pokyny, které nesouvisí s regulačními povinnostmi a pravomocemi ve smyslu článku 59 směrnice 2019/944?

2)

Musí být změna vnitrostátních právních předpisů způsobem popsaným výše (body 13, 14, 16 a 17, jakož i zejména body 36 až 41 této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce), jejímž účelem bylo ovlivnit ceny distribuce elektřiny způsobem popsaným v přípravných podkladech ke změně zákona, a to provedením změn ve vnitrostátním zákonu o trhu s elektřinou, které se týkají regulačního prostředí provozovatelů soustav, prostřednictvím nichž sice nedošlo k přímému zásahu do sazeb za přenos nebo distribuci, ani do metod jejich výpočtu, nicméně v jejich důsledku národní regulační úřad musel v průběhu kontrolního období změnit své kontrolní metodiky, považována s ohledem na požadavek nezávislosti regulačního orgánu za slučitelnou s čl. 57 odst. 4 a 5 směrnice 2019/944?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Satversmes tiesa (Lotyšsko) dne 1. února 2023 – AZ, 1Dream OÜ, Produktech Engineering AG, BBP, Polaris Consulting Ltd v. Latvijas Republikas Saeima

(Věc C-49/23, 1Dream a další)

(2023/C 127/27)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Satversmes tiesa

Účastníci původního řízení

Stěžovatelé: AZ, 1Dream OÜ, Produktech Engineering AG, BBP, Polaris Consulting Ltd

Odpůrce: Latvijas Republikas Saeima

Předběžné otázky

1)

Spadá do působnosti směrnice 2014/42 (1), zvláště jejího článku 4, a rámcového rozhodnutí 2005/212 (2), zvláště jeho článku 2, vnitrostátní právní úprava, podle níž vnitrostátní soud rozhoduje o konfiskaci výnosu z trestné činnosti v samostatném řízení týkajícím se nezákonně nabytého majetku, které není součástí hlavního trestního řízení, a to předtím, než je konstatováno spáchání trestného činu a než je určitá osoba prohlášena vinnou tímto činem, a v níž je stanovena rovněž konfiskace na základě materiálů vyňatých z trestního spisu?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, je třeba za pojem „příkaz ke konfiskaci“ ve smyslu směrnice 2014/42, zejména jejího čl. 8 odst. 6 druhé věty, považovat nejen soudní rozhodnutí, kterými se prohlašuje, že majetek byl nabyt nezákonně, a nařizuje se jeho konfiskace, ale také rozhodnutí, kterými se zastavuje řízení týkající se nezákonně nabytého majetku?

3)	V případě záporné odpovědi na druhou otázku, je právní úprava, která nestanoví právo osob spojených s majetkem podat opravný prostředek proti příkazu ke konfiskaci, slučitelná s článkem 47 Listiny a čl. 8 odst. 6 druhou větou směrnice 2014/42?

4)

Musí být zásada přednosti unijního práva vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby ústavní soud členského státu, který rozhoduje o ústavní stížnosti podané proti vnitrostátní právní úpravě, která byla prohlášena za neslučitelnou s unijním právem, rozhodl, že se použije zásada právní jistoty a že právní účinky této právní úpravy zůstávají dočasně zachovány až do okamžiku, který je v rozhodnutí tohoto soudu stanoven jako okamžik, kdy dotčené ustanovení přestane vyvolávat účinky?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. 2014, L 127, s. 39).

(2)  Rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (Úř. věst. 2005, L 68, s. 49).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 31. ledna 2023 – B.E. Srl, Play Game Srl, Coral Srl v. Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Dogane e dei Monopoli

(Věc C-50/23, B.E. a Play Game)

(2023/C 127/28)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Odvolatelky: B.E. Srl, Play Game Srl, Coral Srl

Odpůrci: Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Dogane e dei Monopoli

Předběžné otázky

1)

Porušuje výše uvedená vnitrostátní právní úprava unijní svobodu usazování a svobodu podnikání tím, že: i) určuje zvýšení poplatku, které je nezávislé na posouzení velikosti podniků; ii) vyžaduje souhlas s prodloužením a tímto zvýšením poplatku, dále umocněný zákazem převodu prostor, jako nepřiměřenou podmínku pro účast v následných koncesních řízeních, která jsou rovněž odložena na neurčito?

2)	V případě kladné odpovědi na první otázku, lze výše uvedené omezení považovat za odůvodněné údajnou existencí naléhavého důvodu obecného zájmu, který spočívá v potřebě zajistit časové sladění zahájení koncesních řízení?

3)

Bude-li však rozhodnuto, že existuje naléhavý důvod obecného zájmu, byly rovněž porušeny: i) zásada proporcionality, protože omezující opatření není v užším slova smyslu vhodné, přiměřené a úměrné formálně uvedenému veřejnému cíli; ii) zásada hospodářské soutěže na trhu, protože rozhodnutí prodloužit koncese a odložit zahájení koncesních řízení brání provozovatelům v odvětví ve výkonu jejich svobody podnikání, přinejmenším z hlediska nezbytného rozvržení a plánování činností?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta förvaltningsdomstolen (Švédsko) dne 6. února 2023 – Skatteverket v. Digital Charging Solutions GmbH

(Věc C-60/23, Digital Charging Solutions)

(2023/C 127/29)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta förvaltningsdomstolen

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Skatteverket

Odpůrkyně: Digital Charging Solutions GmbH

Předběžné otázky

1)	Představuje dodávka uživateli elektrického vozidla spočívající v dobíjení vozidla na dobíjecím místě dodání zboží podle čl. 14 odst. 1 a čl. 15 odst. 1 směrnice o DPH (1)?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, je třeba takové dodání považovat za přítomné ve všech etapách řetězce transakcí, které zahrnují zprostředkující společnost, pokud je řetězec transakcí doprovázen v každé etapě smlouvou, ale pouze uživatel vozidla má právo rozhodovat o otázkách, jako je množství, okamžik nákupu a dobíjecí místo, jakož i způsob využití elektřiny?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. února 2023 Francouzskou republikou proti rozsudku Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. listopadu 2022 ve spojených věcech T 279/20 a T 288/20, CWS Powder Coatings a další v. Komise, a ve věci T 283/20, Billions Europe a další v. Komise

(Věc C-71/23 P)

(2023/C 127/30)

Jednací jazyk: němčina a angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Francouzská republika (zástupci: B. Fodda, J.-L. Carré, G. Bain, zmocněnci)

Další účastníci řízení: CWS Powder Coatings GmbH, Billions Europe Ltd, Cinkarna Metalurško-kemična Industrija Celje d.d. (Cinkarna Celje d.d.), Evonik Operations GmbH, Kronos Titan GmbH, Precheza a.s., Tayca Corp., Tronox Pigments (Nizozemsko) BV, Venator Germany GmbH, Brillux GmbH & Co. KG, Daw SE, Ettengruber GmbH Abbruch und Tiefbau, Ettengruber GmbH Recycling und Verwertung, TIGER Coatings GmbH & Co. KG, Evropská rada pro chemický průmysl (CEFIC), Evropská rada průmyslu laků, tiskových a uměleckých barev (CEPE), British Coatings Federation Ltd (BCF), American Coatings Association, Inc. (ACA), Mytilineos SA, Delfi-Distomon Anonymos Metalleytiki Etaireia, Sto SE & Co. KGaA, Rembrandtin Coatings GmbH, Dánské království, Nizozemské království, Švédské království, Evropská agentura pro chemické látky, Republika Slovinsko, Evropský parlament, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 23. listopadu 2022 ve spojených věcech T-279/20 a T-288/20, CWS Powder Coatings a další v. Komise a ve věci T 283/20, Billions Europe a další v. Komise,

—

rozhodl sám o sporu a zamítl žaloby podané v prvním stupni společnostmi Powder Coatings GmbH, Billions Europe Ltd, Brillux GmbH & Co. KG a Daw SE ve věcech T-279/20, T-283/20 a T-288/20 nebo, pokud by se Soudní dvůr domníval, že nejsou ve stavu, který by dovoloval o nich rozhodnout, vrátil věci Tribunálu,

—	uložil společnostem CWS Powder Coatings GmbH, Billions Europe Ltd, Brillux GmbH & Co. KG a Daw SE náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje francouzská vláda čtyři důvody:

První důvod: Tribunál tím, že kvalifikoval studii Heinrich jako „rozhodující studii“, zaprvé zkreslil důkazy, které mu byly předloženy, a zadruhé se dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřihlédl k zásadám stanoveným nařízením č. 1272/2008

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1).

ohledně klasifikace látky jako karcinogenní, a sice zásadu hodnocení důkazní síly údajů a přezkumu všech ostatních užitečných informací za účelem zařazení látek, které mají pro člověka karcinogenní vlastnosti, do různých kategorií nebezpečnosti.

Druhý důvod: Tribunál překročil meze soudního přezkumu, když šel nad rámec posouzení zjevného pochybení a nahradil posouzení Výboru pro posuzování rizik Evropské agentury pro chemické látky svým vlastním posouzením (1). Čtvrtý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl za to, že bod 3.6.2.2.1 přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby se látka mohla považovat za inherentně způsobilou vyvolat rakovinu, pokud se karcinogenita této látky projevuje přítomností určitého množství částic.

---

(1)  Třetí důvod: Tribunál nesplnil povinnost odůvodnění, která mu přísluší.

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. února 2023 Kurdskou stranou pracujících (PKK) proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 14. prosince 2022 ve věci T-182/21, PKK v. Rada

(Věc C-72/23 P)

(2023/C 127/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kurdská strana pracujících (PKK) (zástupkyně: A.M. van Eik, T. Buruma, lawyers)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	spojil řízení ve věci tohoto kasačního prostředku s řízením o kasačním prostředku, které je registrováno pod číslem C-44/23P;

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2022 ve věci T-182/21;

—

vydal konečné rozhodnutí ve věcech, které jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku a zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/142 (1) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/138 ze dne 5. února 2021 (2), rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1192 (3) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/1188 ze dne 19. července 2021 (4), (5) rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/152 a prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/147 ze dne 3. února 2022 (6), v rozsahu, v němž se týkají PKK (také známa jako „KADEK“, také známa jako „KONGRA-GEL“);

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení, které vynaložila navrhovatelka v souvislosti s tímto řízením a řízením ve věci T-182/21, včetně úroků.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se v napadeném rozsudku údajně dopustil těchto pochybení:

1.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení ve vztahu k čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931 (dále jen „společný postoj č. 931) (7), zejména pokud jde o výklad pojmu „s cílem“ uvedeného odstavce a jeho uplatnění v projednávané věci. Tribunál podle navrhovatelky nesprávně dospěl k závěru, že žalobní důvod založený na porušení čl. 1 odst. 3 společného postoje č. 931 je třeba zamítnout.

2.

Tribunál nesprávně konstatoval, že se Rada mohla opírat o nařízení ministra vnitra Spojeného království ze dne 29. března 2001 (dále jen „rozhodnutí Spojeného království z roku 2001“) jakožto o rozhodnutí ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje č. 931, neboť není jasné, zda jsou události uvedené v odůvodnění v souvislosti s rozhodnutím Spojeného království z roku 2001 základem pro posledně uvedené rozhodnutí, tyto události nejsou aktuální a nepodporují závěr, že by navrhovatelka byla teroristickou skupinou ve smyslu uvedeného článku. Tribunál nesprávně konstatoval, že žalobní důvod vycházejí z porušení čl. 1 odst. 3 a 4 společného postoje č. 931 musí být zamítnut v rozsahu, v němž jsou sporná opatření založena na rozhodnutí Spojeného království z roku 2001.

3.

Tribunál pochybil, když konstatoval, že přezkum Rady splňoval požadavky podle čl. 1 odst. 6 společného postoje č. 931, tento přezkum byl proveden náležitě a řádně a že žalobní důvod navrhovatelky v řízení v prvním stupni spočívající v tom, že Rada porušila čl. 1 odst. 6, je třeba ve vztahu k opatřením z let 2015 až 2017 a rozhodnutím z roku 2019 zamítnout.

4.	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o zásadu proporcionality, kterou v projednávané věci použil nesprávně.

5.	V. Tribunál měl nesprávně za to, že Rada splnila povinnost uvést odůvodnění.

---

(1)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/142, ze dne 5. února 2021, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2020/1132 (Úř. věst. 2021, L 43, s. 14).

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/138, ze dne 5. února 2021, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2020/1128 (Úř. věst. 2021, L 43, s. 1).

(3)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1192 ze dne 19. července 2021, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2021/142 (Úř. věst. 2021, L 258, s. 42).

(4)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/1188 ze dne 19. července 2021, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2021/138 (Úř. věst. 2021, L 258, s. 14).

(5)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/152 ze dne 3. února 2022, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2021/1192 (Úř. věst. 2022, L 25, s. 13).

(6)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/147 ze dne 3. února 2022, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2021/1188 (Úř. věst. 2022, L 25, s. 1).

(7)  Společný postoj Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2021, L 344, s. 93).

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. února 2023 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. listopadu 2022 ve spojených věcech T 279/20 a T 288/20, CWS Powder Coatings a další v. Komise, a ve věci T 283/20, Billions Europe a další v. Komise

(Věc C-82/23 P)

(2023/C 127/32)

Jednací jazyk: němčina a angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: S. Delaude, A. Dawes, R. Lindenthal a M. Noll-Ehlers, zmocněnci)

Další účastníci řízení: CWS Powder Coatings GmbH, Billions Europe Ltd, Cinkarna Metalurško-kemična Industrija Celje d.d. (Cinkarna Celje d.d.), Evonik Operations GmbH, Kronos Titan GmbH, Precheza a.s., Tayca Corp., Tronox Pigments (Nizozemsko) BV, Venator Germany GmbH, Brillux GmbH & Co. KG, Daw SE, Ettengruber GmbH Abbruch und Tiefbau, Ettengruber GmbH Recycling und Verwertung, TIGER Coatings GmbH & Co. KG, Evropská rada pro chemický průmysl (CEFIC), Evropská rada průmyslu laků, tiskových a uměleckých barev (CEPE), British Coatings Federation Ltd (BCF), American Coatings Association, Inc. (ACA), Mytilineos SA, Delfi-Distomon Anonymos Metalleytiki Etaireia, Sto SE & Co. KGaA, Rembrandtin Coatings GmbH, Dánské království, Francouzská republika, Nizozemské království, Švédské království, Evropská agentura pro chemické látky, Republika Slovinsko, Evropský parlament, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 23. listopadu 2022 ve spojených věcech T-279/20 a T-288/20, CWS Powder Coatings a další v. Komise a ve věci T 283/20, Billions Europe v. Komise,

—	zamítl druhý žalobní důvod, první a pátou část sedmého žalobního důvodu a osmý žalobní důvod ve spojených věcech T-279/20 a T-288/20, jakož i první žalobní důvod ve věci T-283/20,

—	vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o dosud neprojednávaných žalobních důvodech a

—	o nákladech řízení rozhodl později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise opírá svůj kasační opravný prostředek o tři důvody:

Zaprvé navrhovatelka uvádí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, v rámci kterého zkreslil předložené důkazy, když dospěl k závěru, že Výbor pro posuzování rizik (RAC) Evropské agentury pro chemické látky a Komise se dopustil zjevně nesprávného posouzení ve vztahu ke spolehlivosti a uznání studie na zvířatech Heinricha a dalších („studie Heinrich“).

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nahradil posouzení RAC a Komise svým vlastním, když dospěl k závěru, že RAC nezohlednil všechny relevantní hlediska, aby vypočetl přetížení plic v rámci studie Heinrich.

Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že napadené zařazení a označení se nevztahuje na látku, jejíž inherentní vlastností je způsobovat rakovinu.

Kasační opravný prostředek podaný dne 17. února 2023 European Association of Non-Integrated Metal Importers & distributors (Euranimi) proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 8. prosince 2022 ve věci T-769/21, Euranimi v. Komise

(Věc C-95/23 P)

(2023/C 127/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: European Association of Non-Integrated Metal Importers & distributors (Euranimi) (zástupci: V. Villante, D. Rovetta, M. Campa, avvocati, P. Gjørtler, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníka řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil projednávaný kasační opravný prostředek za přípustný;

—	zrušil napadené rozhodnutí a prohlásil žalobu podanou EURANIMI za přípustnou;

—	vrátil věc Tribunálu, aby prozkoumal ve věci samé žalobu podanou EURANIMI;

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel uplatňuje tři hlavní důvody kasačního opravného prostředku.

První důvod vycházející z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a zvláště požadavku „bezprostředního a osobního zájmu“. Nesprávná kvalifikace skutkového stavu.

Druhý důvod vycházející z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU a pojmu „právní akty s obecnou působností“ který nezahrnuje prováděcí opatření. Nesprávná kvalifikace skutkového stavu a zkreslení důkazů.

Třetí důvod vycházející z nesprávné kvalifikace skutkového stavu a zkreslení důkazů.

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. února 2023 PT Pelita Agung Agrindustri, PT Permata Hijau Palm Oleo proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 14. prosince 2022 ve věci T-143/20, PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo v. Komise

(Věc C-112/23 P)

(2023/C 127/34)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: PT Pelita Agung Agrindustri, PT Permata Hijau Palm Oleo (zástupci: F. Graafsma a J. Cornelis, advocaten)

Další účastnice řízení: Evropská komise, European Biodiesel Board (EBB)

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (1); a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkami v tomto řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i v řízení před Tribunálem; nebo podpůrně

—	vrátil věc zpět Tribunálu; a

—	rozhodl, že o nákladech řízení před Tribunálem a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelky šest důvodů.

Zaprvé napadený rozsudek nesprávně vyložil čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (2) („základní nařízení“), a zkreslil důkazy tím, že dospěl k závěru, že došlo k výraznému stlačení cen.

Zadruhé napadený rozsudek nesprávně vyložil závěry zprávy zvláštní skupiny Světové obchodní organizace (WTO) nazvané „Evropská unie – Antidumpingová opatření na bionaftu pocházející z Indonésie“ přijaté dne 25. ledna 2018 (WT/DS 480/R) nebo případně tyto závěry nezohlednil.

Zatřetí napadený rozsudek nesprávně vyložil závěry zprávy zvláštní skupiny WTO nazvané „Čína – antidumpingová a vyrovnávací cla vztahující se na výrobky z brojlerů ze Spojených států“ přijaté dne 2. srpna 2013 (WT/DS 427/R) a další příslušnou judikaturou WTO a EU.

Začtvrté napadený rozsudek nesprávně vyložil čl. 8 odst. 1 základního nařízení tím, že konstatoval, že výpočet cenového podbízení, který nezohledňuje 45 % prodeje výrobního odvětví Unie, je v souladu s právním požadavkem analýzy založené na objektivním posouzení a skutečných důkazech.

Zapáté napadený rozsudek zkreslil důkazy závěrem, že subvence na základě programu Fondu pro pěstování palmy olejné nebyly poskytnuté v závislosti na vypěstovaném, vyrobeném, vyvezeném nebo přepraveném množství.

Zašesté napadený rozsudek nesprávně vyložil tvrzení navrhovatelek a nesprávně vyložil čl. 7 odst. 2 základního nařízení.

---

(1)  Úř. věst. 2019 L 317, s. 42.

(2)  Úř. věst. 2016 L 176, s. 55.

Kasační opravný prostředek podaný dne 28. února 2023 společností Swissgrid AG proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 21. prosince 2022 ve věci T-127/21, Swissgrid v. Komise

(Věc C-121/23 P)

(2023/C 127/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Swissgrid AG (zástupci: P. De Baere, P. L’Ecluse, K. T’Syen a V. Lefever, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	napadené usnesení zrušil;

—	zamítl námitku nepřípustnosti uplatněnou Komisí, prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé;

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka tři důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení použitím nesprávného právního kritéria při určování, zda rozhodnutí obsažené v dopise ze dne 17. prosince 2020 podepsaném ředitelem generálního ředitelství Komise pro energetiku (dále jen „sporné rozhodnutí“) představuje napadnutelný akt podle článku 263 SFEU.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil, že čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice (1), nepřiznává navrhovatelce práva, která by mohla být sporným rozhodnutím dotčena.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: v napadeném usnesení schází odpovídající odůvodnění pro rozhodující závěr, že čl. 1 odst. 7 nařízení Komise (EU) 2017/2195 nepřiznává navrhovatelce žádná práva.

---

(1)  Úř. věst. 2017, L 312, s. 6.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Austrian Power Grid a další v. ACER

(Věc T-606/20) (1)

(„Energetika - Vnitřní trh s elektřinou - Rámec pro zavedení evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s automatickou aktivací - Postup pro přijímání pravidel, podmínek a metodik - Zamítnutí společného návrhu provozovatelů soustavy - Pravomoc ACER - Nesprávné právní posouzení - Právo na obhajobu - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2023/C 127/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobci: Austrian Power Grid AG (Vídeň, Rakousko) a 7 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: M. Levitt, advokát, B. Byrne a D. Jubrail, solicitors)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (zástupci: E. Ameye, advokátka, A. Tellidou a E. Tremmel, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobkyně se žalobou podle článku 263 SFEU domáhají zrušení rozhodnutí odvolacího senátu Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „ACER“) ze dne 16. července 2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ACER 02/2020 ze dne 24. ledna 2020 o rámci pro zavedení Evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s automatickou aktivací (dále jen „platforma aFRR“) a o zamítnutí jejich odvolání ve věci A-001-2020 (konsolidované znění), v rozsahu, v němž se jich toto rozhodnutí týká, jakož i zrušení článku 1 rozhodnutí 02/2020 a čl. 3 odst. 3 a odst. 4 písm. b), čl. 4 odst. 6, článku 6, čl. 11 odst. 1 písm. c) a článku 12 rámce pro zavedení platformy aFRR, jak je uveden v příloze I rozhodnutí 02/2020.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Austrian Power Grid AG a dalším žalobkyním, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 414, 30.11.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Austrian Power Grid a další v. ACER

(Věc T-607/20) (1)

(„Energetika - Vnitřní trh s elektřinou - Rámec pro zavedení evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací - Postup pro přijímání pravidel, podmínek a metodik - Zamítnutí společného návrhu provozovatelů soustavy - Pravomoc ACER - Nesprávné právní posouzení - Právo na účinnou procesní obranu - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2023/C 127/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Austrian Power Grid AG (Vídeň, Rakousko) a 7 dalších žalobkyň, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: M. Levitt, advokát, B. Byrne a D. Jubrail, solicitors)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (zástupci: E. Ameye, advokátka, A. Tellidou a E. Tremmel, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobkyně se žalobou podle článku 263 SFEU domáhají zrušení rozhodnutí odvolacího senátu Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „ACER“) ze dne 16. července 2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ACER 03/2020 ze dne 24. ledna 2020 o rámci pro zavedení Evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací (dále jen „platforma mFRR“) a o zamítnutí jejich odvolání ve věci A-002-2020 (konsolidované znění), v rozsahu, v němž se jich toto rozhodnutí týká, jakož i zrušení článku 1 rozhodnutí 03/2020 a čl. 3 odst. 3 a odst. 5 písm. b), čl. 4 odst. 6, článku 6, čl. 11 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) a článku 12 rámce pro zavedení platformy mFRR, jak je uveden v příloze I rozhodnutí 03/2020.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Austrian Power Grid AG a dalším žalobkyním, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 414, 30.11.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – UPL Europe a Indofil Industries (Netherlands) v. Komise

(Věc T-742/20) (1)

(„Přípravky na ochranu rostlin - Účinná látka mankozeb - Neobnovení schválení - Nařízení (ES) č. 1107/2009 a prováděcí nařízení (EU) č. 844/2012 - Postup posuzování žádosti o obnovení schválení účinné látky - Určení nového zpravodajského členského státu z důvodu vystoupení bývalého zpravodajského členského státu z Unie - Právo na obhajobu - Zásada řádné správy - Zjevně nesprávné posouzení - Postup harmonizované klasifikace a označování - Nařízení (ES) č. 1272/2008 - Legitimní očekávání“)

(2023/C 127/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: UPL Europe Ltd (Warrington, Spojené království), Indofil Industries (Netherlands) BV (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupci: C. Mereu a P. Sellar, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Dawes, G. Koleva a F. Castilla Contreras, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhají zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/2087 ze dne 14. prosince 2020, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky mankozeb a kterým se mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2020, L 423, s. 50).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	UPL Europe Ltd a Indofil Industries (Netherlands) BV ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto řízení.

3)	Indofil Industries (Netherlands) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí v řízení o předběžném opatření.

---

(1)  Úř. věst. C 53, 15.2.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Aquind a další v. ACER

(Věc T-492/21) (1)

(„Energetika - Pravomoc ACER - Vystoupení Spojeného království z Unie - Nesprávné právní posouzení - Článek 2 bod 1 nařízení (EU) 2019/943 - Článek 92 dohody o vystoupení - Režim výjimek ad hoc podle článku 308 a přílohy 28 dohody o obchodu a spolupráci“)

(2023/C 127/39)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Aquind Ltd (Londýn, Spojené království) Aquind Energy Sàrl (Lucemburk, Lucembursko), Aquind SAS (Rouen, Francie) (zástupci: S. Goldberg, solicitor, a E. White, advokát)

Žalovaná: Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (zástupci: P. Martinet a E. Tremmel, zmocněnci, ve spolupráci s B. Crevem, advokátem)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: A. Tamás a O. Denkov, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: A. Lo Monaco, L. Vétillard a É. Sitbon, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobami podanými na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhají zrušení rozhodnutí odvolacího senátu Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) ze dne 4. června 2021 týkajícího se žádosti o výjimku vztahující se na elektrické propojovací vedení spojující přenosové soustavy elektřiny Spojeného království a Francie

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Aquind Ltd, Aquind SAS, Aquind Energy Sàrl a Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) ponesou vlastní náklady řízení.

3)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 391, 27.9.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Belaeronavigatsia v. Rada

(Věc T-536/21) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření s ohledem na situaci v Bělorusku - Seznamy osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Zařazení a ponechání jména žalobce na seznamech - Pojem ‚osoba odpovědná za represe‘ - Nesprávné posouzení - Proporcionalita“)

(2023/C 127/40)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Belaeronavigatsia (Minsk, Bělorusko) (zástupce: M. Michalauskas, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: R. Meyer a S. Van Overmeire, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: C. Giolito a M. Carpus Carcea, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1001 ze dne 21. června 2021, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 219 I, s. 67), prováděcího nařízení Rady (EU) 2021/999 ze dne 21. června 2021, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 219 I, s. 55), rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/307 ze dne 24. února 2022, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku (Úř. věst. 2022, L 46, s. 97), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/300 ze dne 24. února 2022, kterým se provádí článek 8a nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2022, L 46, s. 3), v rozsahu, v němž se jí tyto akty dotýkají.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Belaeronavigatsia ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 422, 18.10.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Mostostal v. EUIPO – Polimex – Mostostal (MOSTOSTAL)

(Věc T-684/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie MOSTOSTAL - Povinnost odůvodnění - Článek 94 odst. 1 nařízení 2017/1001“)

(2023/C 127/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mostostal S.A. (Varšava, Polsko) (zástupci: C. Saettel a K. Krawczyk, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Polimex – Mostostal S.A. (Varšava) (zástupci: J. Kubalski, K. Szczudlik a M. Hyży, advokáti)

Předmět

Svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 30. července 2021 (věc R 2508/2019-5).

Výrok

1)	Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 30. července 2021(věc R 2508/2019-5) se zrušuje.

2)	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Mostostal S.A.

3)	Polimex – Mostostal S.A. ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 2, 3.1.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – LG Electronics v. EUIPO – ZTE Deutschland (V10)

(Věc T-741/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie V10 - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Alfanumerické označení - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2023/C 127/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: LG Electronics, Inc. (Soul, Jižní Korea) (zástupce: M. Bölling, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: ZTE Deutschland GmbH (Düsseldorf, Německo) (zástupci: T. M. Müller a C. Sauerborn, advokáti)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 14. září 2022 (věc R 2101/2020-5).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti LG Electronics, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 37, 24.1.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Topcart v. EUIPO – Carl International (TC CARL)

(Věc T-8/22) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Obrazová ochranná známka Evropské unie TC CARL - Starší národní obrazová ochranná známka CARL TOUCH - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2023/C 127/43)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Topcart GmbH (Wiesbaden, Německo) (zástupce: M. Hoffmann, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Eberl a T. Klee, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Carl International (Limonest, Francie)

Předmět věci

Žalobou podanou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 8. října 2021 (věc R 2561/2018-2).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Topcart GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 84, 21.2.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Asesores Comunitarios v. Komise

(Věc T-77/22) (1)

(„Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokumenty související s plánem pro oživení a odolnost předloženým Komisi členským státem - Dokumenty, jejichž autorem je členský stát - Odepření přístupu - Výjimka týkající se ochrany finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo některého členského státu“)

(2023/C 127/44)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Asesores Comunitarios, SL (Madrid, Španělsko) (zástupci: J. Monrabà Bagan, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Spina, T. Adamopoulos a M. Burón Pérez, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Španělské království (zástupci: A. Gavela Llopis a L. Aguilera Ruiz, zmocněnci)

Předmět

Svou žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. prosince 2021, kterým jí tato odmítla poskytnout přístup k určitým dokumentům, jejichž autorem je Španělské království, o který požádala na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Asesores Comunitarios, SL ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 138, 28.3.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Bambu Sales v. EUIPO – (BAMBU)

(Věc T-82/22) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie BAMBU - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2023/C 127/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bambu Sales, Inc. (Secaucus, New Jersey, Spojené státy) (zástupce: T. Stein, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Eberl a T. Frydendahl, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. prosince 2021 (věc R 1702/2020-1).

Výrok

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. prosince 2021 (věc R 1702/2020-1) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká následujících výrobků: vaporizérů pro požití a inhalaci tabáku a jiných rostlinných látek; elektronických vaporizérů, konkrétně elektronických cigaret a elektronických vaporizérů pro kuřáky, které se používají jako alternativa k tradičním cigaretám; vaporizačních kazet pro kuřáky prodávaných prázdných; ořezávačů doutníků; elektrických cigaret; elektrických doutníků; elektronických cigaret; náplní do elektronických cigaret prodávaných prázdných; elektronických doutníků; částí vodních dýmek, konkrétně hadic; lahví na zkapalněný plyn do zapalovačů; kuřáckých potřeb, konkrétně kovových kapesních nádob s víčkem na nedopalky; prostředků k čistění tabákových dýmek; prostředků k čištění kuřáckých dýmek.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Společnost Bambu Sales, Inc. a EUIPO ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 148, 4.4.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Rimini Street v. EUIPO (OTHER COMPANIES DO SOFTWARE WE DO SUPPORT)

(Věc T-204/22) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Slovní ochranná známka OTHER COMPANIES DO SOFTWARE WE DO SUPPORT - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2023/C 127/46)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rimini Street, Inc. (Las Vegas, Nevada, Spojené státy) (zástupce: E. Ratjen, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: E. Śliwińska a T. Frydendahl, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 14. února 2022 (věc R 1389/2021-4).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Rimini Street, Inc., se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 222, 7.6.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Freixas Montplet a další v. Výbor regionů

(Věc T-260/22) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Povýšení - Povyšovací řízení 2021 - Rozhodnutí o nezapsání jména žalobce na seznam úředníků způsobilých k povýšení - Datum posouzení odpracovaných let v platové třídě - Článek 45 odst. 1 služebního řádu - Rovné zacházení“)

(2023/C 127/47)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: David Freixas Montplet (Berchem-Sainte-Agathe, Belgie), Gustavo López Cutillas (Woluwe-Saint-Pierre, Belgie), Valeria Schirru (Brusel, Belgie), Svetlozar Andreev (Brusel) (zástupkyně: L. Levi a P. Baudoux, advokátky)

Žalovaný: Výbor regionů (zástupce: B. Rentmeister, zmocněnec)

Předmět

Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobci domáhají zrušení seznamu úředníků způsobilých k povýšení v rámci povyšovacího řízení 2021, který vypracoval Výbor regionů, a to v rozsahu, v němž na něm nejsou uvedena jejich jména.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	David Freixas Montplet, Gustavo López Cutillas, Valeria Schirru a Svetlozar Andreev ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Výborem regionů.

---

(1)  Úř. věst. C 244, 27.6.2022.

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. února 2023 – Das Neves v. Komise

(Věc T-357/22) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Disciplinární řízení - Napomenutí - Článek 21 služebního řádu - Právo na obhajobu - Odpovědnost“)

(2023/C 127/48)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: José Das Neves (La Hulpe, Belgie) (zástupce: J. P. Vandersteen, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Bohr a I. Melo Sampaio, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 12. října 2021, kterým mu udělila napomenutí podle čl. 3 odst. 1 písm. b) přílohy IX služebního řádu Evropské unie, a náhrady škody, která mu vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Josému Dasu Nevessemu se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 294, 1.8.2022.

Usnesení Tribunálu ze dne 9. února 2023 – Aziz v. Komise

(Věc T-266/22) (1)

(„Žádost o prohlášení neplatnosti - Ochrana osobních údajů - Nařízení (EU) 2018/1725 - Článek 76 písm. d) jednacího řádu - Nedodržení formálních náležitostí - Nepřípustnost“)

(2023/C 127/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Ahmad Aziz (Pietà, Malta) (zástupce: L. Cuschieri, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouchagiar a H. Kranenborg, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobce v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise Ares(2022) 2457760 ze dne 1. dubna 2022 a rozhodnutí Komise Ares(2022) 3227480 ze dne 26. dubna 2022 ohledně žádostí o přístup k jeho osobním údajům a o opravu uvedených údajů.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná..

2)	Ahmad Aziz ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 359, 19.9.2022.

Usnesení Tribunálu ze dne 9. února 2023 – Aziz v. Komise

(Věc T-286/22) (1)

(„Žádost o prohlášení neplatnosti - Ochrana osobních údajů - Nařízení (EU) 2018/1725 - Článek 76 písm. d) jednacího řádu - Nedodržení formálních náležitostí - Nepřípustnost“)

(2023/C 127/50)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Ahmad Aziz (Pietà, Malta) (zástupce: L. Cuschieri, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouchagiar a H. Kranenborg, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobce v podstatě domáhá zrušení implicitního rozhodnutí Evropské komise ze dne 16. května 2022, že mu ve stanovené lhůtě nebyly poskytnuty jeho osobní údaje.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Ahmad Aziz ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 359, 19.9.2022.

Usnesení Tribunálu ze dne 14. února 2023 – Laboratorios Ern v. EUIPO – Arrowhead Pharmaceuticals (TRiM)

(Věc T-428/22) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Slovní ochranná známka TRiM - Starší národní slovní ochranné známky RYM - Uplynutí platnosti mezinárodního zápisu - Zánik předmětu sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2023/C 127/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Laboratorios Ern, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupkyně: S. Correa Rodríguez, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Ringelhann a T. Frydendahl, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Arrowhead Pharmaceuticals, Inc. (Pasadena, Kalifornie, Spojené státy)

Předmět

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, která je majitelkou starších španělských slovních ochranných známek RYM, domáhá zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 12. dubna 2022 (věc R 1158/2021-2), kterým byla zamítnuta její námitka proti ochraně mezinárodního zápisu č. 1411062 na území Evropské unie pro slovní označení TRiM další účastnice řízení před EUIPO, společnosti Arrowhead Pharmaceuticals, Inc.

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodovat.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 326, 29.8.2022.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 14. února 2023 – Ferreira de Macedo Silva v. Frontex

(Věc T-595/22 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Propuštění před uplynutím zkušební doby - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2023/C 127/52)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Carlos Miguel Ferreira de Macedo Silva (Cercal do Alentejo, Portugalsko) (zástupce: L. Rolo, advokát)

Žalovaná: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (zástupci: S. Karkala, zmocněnec, ve spolupráci s B. Wägenbaurem advokátem)

Předmět věci

Návrhem podaným na základě článků 278 a 279 SFEU se žalobce domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) ze dne 29. srpna 2022 o ukončení jeho smlouvy dočasného zaměstnance před uplynutím zkušební doby.

Výrok

1)	Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Žaloba podaná dne 6. ledna 2023 – PS v. ESVČ

(Věc T-4/23)

(2023/C 127/53)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: PS (zástupci: S. Rodrigues a A. Champetier, advokáti)

Žalovaná: Evropská služba pro vnější činnost

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost Ares (2022)6765407 ze dne 30. září 2022, kterým byla zamítnuta jeho stížnost ze dne 20. května 2022, a v případě potřeby zrušil rozhodnutí ze dne 22. února 2022, kterým byla zamítnuta jeho žádost o náhradu škody ze dne 20. října 2021;

—	nařídil zaplacení částky 65 000 eur jako finanční náhrady za jeho profesní újmu, částky 75 000 eur jako finanční náhrady za újmu na zdraví a částky 3 289 200 eur jako finanční náhrady za majetkovou újmu;

—	uložil náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených v tomto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce následující žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se žalovaná dopustila pochybení a protiprávního jednání tím, že: — přeřazení žalobce na jiné pracovní místo vedlo k zřetelnému snížení jeho odborné úrovně ve srovnání s odbornou úrovní odpovídající povinnostem a funkcím, pro které byl přijat v delegaci EU v dotčené třetí zemi; — porušila svou povinnost řádné péče, kterou má obvykle administrativa, když nezohlednila závažné důsledky, které mělo náhlé rozhodnutí o ukončení smlouvy žalobce a jeho přeřazení na dobré životní podmínky žalobce a jeho rodinu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že žalobce utrpěl újmu, jelikož pochybení, kterého se dopustila žalovaná, mělo pro žalobce závažné důsledky, které vedly ke dvěma sériím škod, a to profesní a následně morální povahy: — zaprvé, žalobci vzniká profesní újma a újma na pověsti; — zadruhé, žalobce utrpěl újmu na zdraví a morální újmu.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z existence zjevné příčinné souvislosti mezi pochybením, kterého se dopustila žalovaná, a újmou způsobenou žalobci.

Žaloba podaná dne 17. ledna 2023 – UI v. Komise

(Věc T-14/23)

(2023/C 127/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: UI (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí výběrové komise ze dne 2. května 2022 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost o přezkum jejího rozhodnutí vyloučit žalobce z další fáze otevřeného výběrového řízení EPSO/AST-SC/10/20 — Administrativní pracovníci (SC 1/SC 2) (dále jen „výběrové řízení“), implicitní zamítavé rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 7. října 2022, jímž byla zamítnuta stížnost, kterou žalobce podal dne 7. června 2022 na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), a výslovné rozhodnutí ARES (2022)s. 8274712 orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 27. října 2022, kterým byla zamítnuta výše uvedená stížnost (dále jen „třetí napadené rozhodnutí“);

—	rozhodl, že žalovaná ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem v tomto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení oznámení o výběrovém řízení EPSO/AST-SC/10/20 — Administrativní pracovníci (SC 1/SC 2) (dále jen „oznámení o výběrovém řízení“) v případě prvního a druhého napadeného rozhodnutí, jelikož výběrová komise protiprávně stanovila a uplatnila nová kritéria způsobilosti, která nebyla stanovena v oznámení o výběrovém řízení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevného pochybení při uplatnění pravidel oznámení o výběrovém řízení v případě prvního a druhého napadeného rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že vzhledem k tomu, že kritéria způsobilosti přijatá výběrovou komisí jsou v rozporu s oznámením o výběrovém řízení, nemělo by k nim být přihlíženo. Jediné zákonné a použitelné pravidlo způsobilosti uchazečů v tomto výběrovém řízení je pravidlo stanovené v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise se při uplatnění tohoto pravidla dopustila zjevného pochybení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatečného a nepřiměřeného odůvodnění prvního a druhého napadeného rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že výběrová komise ve svém rozhodnutí ze dne 7. března 2022 dospěla k závěru, že žalobce není způsobilý k postupu do další fáze výběrového řízení, jelikož nemá sedmiletou odbornou praxi přímo související s náplní práce. Výběrová komise dospěla k tomuto závěru pouze na základě nového kritéria. V rozhodnutí bylo uvedeno pouze shrnutí důvodů obsažených v rozhodnutí ve formě hypertextového odkazu. Výběrová komise v odpovědi ze dne 2. května 2022 na žádost o přezkum toto rozhodnutí dále potvrdila, když pouze zopakovala odůvodnění původního rozhodnutí ze dne 7. března 2022. Nebylo poskytnuto žádné podrobné vysvětlení, které by žalobci umožnilo pochopit důvody rozhodnutí výběrové komise.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, který je uplatněn podpůrně a stran třetího napadeného rozhodnutí, vychází z porušení pravidla týkajícího se způsobilosti uchazečů, které je uvedeno v oznámení o výběrovém řízení. Žalobce tvrdí, že třetí napadené rozhodnutí je také protiprávní, jelikož potvrzuje uplatnění kritéria, které je v rozporu s oznámením o výběrovém řízení.

5.

Pátý žalobní důvod, který je uplatněn podpůrně a stran třetího napadeného rozhodnutí, vychází ze zjevného pochybení při uplatnění nového kritéria stanoveného výběrovou komisí. Žalobce tvrdí, že i za předpokladu, že by výběrová komise správně definovala nová kritéria způsobilosti (což se nestalo), je třeba konstatovat, že se výběrová komise dopustila nesprávného právního posouzení při jejich uplatnění.

Žaloba podaná dne 2. února 2023 – Acqua & Sole v. Komise

(Věc T-39/23)

(2023/C 127/55)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acqua & Sole Srl (Milán, Itálie) (zástupci: P. Ferraris, E. Robaldo a F. Trolli, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Evropské komise C(2022) 8645 final ze dne 2. prosince 2022 o schválení strategického plánu Itálie SZP na období 2023-2027 v rozsahu, v němž toto rozhodnutí při uvedení intervencí zaměřeních na plnění specifických cílů v oblasti životního prostředí a klimatu stanoví jakožto závazek, jehož splnění je podmínkou pro poskytnutí podpory, zákaz agronomického používání biokalů a jiného odpadu rekuperovaného při operacích R10 podle části IV legislativního nařízení č. 152/2006 a ukládá povinnost výhradního používání hnojiv uznaných podle nařízení (EU) 2019/1009 nebo organických hnojiv, na jejichž složky se vztahuje toto nařízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení nařízení (EU) 2021/2115 (1) a porušení sdělení Evropské komise „Ensuring availability and affordability of fertilizers – COM (2022) 590 final“ ze dne 9. listopadu 2022. — Nařízení (EU) 2021/2115, které upravuje poskytování podpor v zemědělství, neobsahuje žádné ustanovení, které by zakazovalo používání biokalů a výrobků z nich; jejich používání je naopak podporováno v rámci SZP i samotnou Evropskou komisí, která jasně podpořila používání kalů v zemědělství ve sdělení „Ensuring availability and affordability of fertilizers – COM (2022) 590 final“ ze dne 9. listopadu 2022.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení směrnice 2008/98/ES (2) a směrnice EU 2018/851 (3), zásad oběhového hospodářství, směrnice 86/278/EHS (4) a nařízení (EU) 2019/1009 (5) ze dne 5. června 2019. — Obecný zákaz používání biokalů a hnojiv z něj prostřednictvím jejich rekuperace v zemědělství, jenž byl zakotven v Národním strategickém plánu na období 2023-2027 (NSP) schváleném Komisí, a tudíž znevýhodnění této činnosti oproti hnojivům uvedeným v nařízení (EU) č. 2019/1009, je jasně v rozporu se současným modelem rozvoje zvoleným na unijní úrovni, který se zakládá na tzv. „oběhovém hospodářství“ a na využívání odpadu k výrobě energie, zejména s cílem zachovat přírodní zdroje, a nezohledňuje to, že se nařízení (EU) 2019/1009 v současnosti v Itálii neuplatňuje, a ani implicitně jím nebyla zrušena směrnice EHS/86/278, přičemž ponechává nedotčené italské právní předpisy o hnojivech (legislativní nařízení č. 75/2010).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení směrnice 86/278/EHS a narušení trhu a hospodářské soutěže na úkor hospodářských subjektů působících v odvětví rekuperace biokalů. — Obecný zákaz používání biokalů prostřednictvím jejich rekuperace v zemědělství způsobuje nepřípustné a neodůvodněné narušení hospodářské soutěže, které je nejen v rozporu se směrnicí 86/278/EHS, ale narušuje postavení hospodářských subjektů působících v odvětví rekuperace biokalů na trhu tím, že je znevýhodňuje oproti výrobcům jiných organických a chemických hnojiv.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU, nařízení (EU) 2021/2115 a směrnice 86/278/EHS: neprošetření zkreslení skutkového stavu, nesplnění podmínek, rozporuplnost, zjevná nelogičnost, rozdílné zacházení a závažný nedostatek odůvodnění. — NSP schválený Komisí je v rozsahu, v němž zakazuje používání biokalů a jiného odpadu rekuperovaného v R10 a hnojiv, na která se nevztahuje nařízení (EU) 2019/1009, je zjevně neodůvodněný, což svědčí o absenci podkladů pro učinění takovéhoto závěru, jakož i o jeho rozporu se zásadami zakotvenými v právních předpisech o využití biokalů v zemědělství, což vede k nepřijatelnému nerovnému zacházení oproti jiným hnojivům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení nařízení (EU) 2021/2115 a porušení zásady proporcionality. — Dosažení cílů sledovaných spornými opatřeními není nijak dotčeno ani ohroženo používáním biokalů ve prospěch zemědělství, neboť jejich používání totiž nemá žádný vliv na dosažení cílů ochrany životního prostředí a zlepšení zemědělských postupů, takže zátěž, kterou musí nést žalobkyně, je nejen neodůvodněná, ale též přemrštěná a příliš přísná ve vztahu k údajně chráněnému veřejnému zájmu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z překročení pravomoci z důvodu zneužití typického důvodu. Podmínky k uložení zákazu používat kaly a jejich deriváty nejsou splněny. — Rozhodnutí zakázat, pokud jde o sporná opatření používání kalů, jež se neopírá o vlastní vědecko-technické odůvodnění a z technického hlediska postrádá věcné opodstatnění, zrazuje a zneužívá skutečně sledovaný cíl, kterým je zabránit opětovnému použití biokalů v zemědělství, čímž se z hlediska podpor znevýhodňuje zemědělský podnik, který je chce použít pro hnojení svých půd.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 70 nařízení (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021 a zásady proporcionality — NSP schválený Komisí uložil prostředním sporných opatření závazkové období v délce 5 let, když čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) 2021/2115 stanoví maximální období 24 měsíců.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. 2008, L 312, s. 3).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Úř. věst. 2018, L 150, s. 109).

(4)  Směrnice Rady ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (Úř. věst. 1986, L 181, s. 6; Zvl. vyd.15/0, s. 288).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1009 ze dne 5. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003 (Úř. věst. 2019, L 170, s. 1).

Žaloba podaná dne 30. ledna 2023 – Hatherly v. EUAA

(Věc T-40/23)

(2023/C 127/56)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Xavier James Hatherly (Hamrun, Malta) (zástupce: A. Grima, advokát)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro otázky azylu (EUAA)

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí správní rady č. 121 ze dne 3. listopadu 2022;

—	zrušil dopis o zpětvzetí nabídky pracovního místa ze dne 8. dubna 2022, a to v rámci výběrového řízení s referenčním číslem EASO/2021/TA/007 na pracovní místo administrativního asistenta (Profil D: Asistent pro zadávání zakázek);

—	nařídil správní radě EUAA, aby předmětnou nabídku pracovního místa potvrdila a zařadila žalobce na jeho pracovní místo, a to ke dni 22. března 2022;

—	uložil EUAA povinnost nahradit žalobci dosavadní ušlý výdělek.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z nesprávného výkladu „kvalifikace“ vyžadované na předmětné pracovní místo. — V rozhodnutí správní rady je uvedeno, že „odkaz na udělení ‚diplomu‘ v příslušném oznámení o volném pracovním místě se považuje za odkaz, který odpovídá odkazu na udělení ‚kvalifikace osvědčující dokončení úrovně studia‘, přičemž dokončení požadované úrovně studia uchazeči se dokládá pomocí diplomů, jichž jsou držiteli“. — Služební řád, který má přednost před jakýmkoliv rozhodnutím správní rady, „kvalifikaci“ nedefinuje striktně jako diplom, ale v čl. 28 písm. d) pouze uvádí, že úředník může být jmenován pouze za podmínky, že: „uspěl ve výběrovém řízení, s výhradou čl. 29 odst. 2, založeném na kvalifikačních předpokladech nebo na zkouškách, nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách stanovených v příloze III“. — Výrazem „kvalifikace“ se myslí pouze diplom – pokud by však byl takový význam zamýšlen, bylo by to specifikováno. Ve skutečnosti se zdá, že ve služebním řádu i v Evropském glosáři o vzdělávání (který správní rada citovala ve svém rozhodnutí) je uvedeno, že mezi těmito pojmy existuje rozdíl. Kvalifikace lze v tomto ohledu dosáhnout již jen známkami ze zkoušek, které osvědčují konkrétní úroveň studijních výsledků.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že nebyla uznána kvalifikace žalobce uvedená v úředním dodatku k diplomu, který poskytla Maltská univerzita. — V Europass-dodatku k diplomu, který vydala Maltská univerzita v roce 2016, je jasně uvedeno, že požadované ekvivalentní úrovně bylo dosaženo v roce 2013. — Tento dokument vypracovala Evropská komise, Rada Evropy a UNESCO/CEPES. Jak je uvedeno v samotném tomto dokumentu, jeho cílem je poskytnout dostatečně nezávislá data ke zlepšení mezinárodní „transparentnosti“ a spravedlivého akademického a profesního uznávání kvalifikací. Neexistuje tudíž žádný legitimní důvod, proč by neměla být uznána požadovaná ekvivalentní úroveň, které bylo – jak to dokládá úřední dodatek k diplomu – dosaženo v roce 2013. Názor, podle kterého musí být kvalifikace doložena diplomy, jež vylučuje úřední dokumentaci vypracovanou mimo jiné i Evropskou komisí, je neopodstatněný, protože Europass-dodatek k diplomu by byl jinak zbytečný.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že takové neuznání kvalifikace žalobce je diskriminační a následné zpětvzetí nabídky pracovního místa je nepřiměřené. — Uchazeči, kteří ukončí bakalářské studium po dvou nebo více letech, mohou získat diplom odpovídající vzdělání požadovanému v rámci dotčeného volného pracovního místa. — Žalobce má tudíž za to, že totéž dvouleté období naplní daný účel stejně. V opačném případě by nastala zdánlivě diskriminační situace, kdy by uchazeči mohli mít vyšší dosažené vzdělání, než je pro dané pracovní místo požadováno, ale byli by považováni za uchazeče nesplňující podmínky pouze proto, že závěrečný diplom byl vydán až po roce, kdy bylo dosaženo požadované úrovně, a to i v případě, že mají úřední osvědčení z univerzity členského státu EU jako součást takového diplomu uděleného za takovým účelem. Zpětvzetí nabídky pracovního místa pouze na základě toho, že diplom byl vydán později jenom kvůli tomu, že se vztahuje na jinou úroveň, je tudíž diskriminační a nepřiměřené, a to v důsledku zjednodušeného a rigidního výkladu, který je neodůvodněný.

Žaloba podaná dne 6. února 2023 – UG v. ERCEA

(Věc T-45/23)

(2023/C 127/57)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: UG (zástupkyně: N. Flandin, advokátka)

Žalovaná: Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

v důsledku toho

—	zrušil hodnotící zprávu žalobkyně za rok 2021;

—	podpůrně zrušil hodnotící zprávu žalobkyně za rok 2021 v rozsahu, v němž obsahuje napadené komentáře;

—	zároveň případně zrušil rozhodnutí ERCEA ze dne 26. října 2022 v rozsahu, v němž zamítá stížnost žalobce podanou proti hodnotící zprávě z roku 2021;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, nesprávném zohlednění předchozích hodnotících zpráv, porušení článku 43 služebního řádu úředníků Evropské unie a porušení zásady každoročního hodnocení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí a komentáře jsou stiženy vadou spočívající v zjevně nesprávných posouzeních, porušení zásady náležité péče, nezohlednění profesního kontextu zvláště narušeného z důvodu pandemie Covid v roce 2021 a nepřiměřenosti komentářů ve vztahu ke skutečné situaci.

Žaloba podaná dne 16. února 2023 – Angelidis v. Parlament

(Věc T-49/23)

(2023/C 127/58)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Angel Angelidis (Brusel, Belgie) (zástupci: M. Maes a J. N. Louis, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Parlamentu o disciplinární sankci ze dne 15. července 2022;

—	nařídil, aby bylo toto rozhodnutí odebráno z jeho osobního spisu;

—	nařídil, aby byly žalobci vráceny částky, které byly z tohoto titulu sraženy z jeho důchodu, společně s úroky z prodlení od data první srážky;

—	uložil Parlamentu povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 50 000 eur za vážnou morální a finanční újmu, která mu byla způsobena, včetně narušení klidu rodinného života žalobce, který současně musí podporovat svou manželku, která trpí vážnou nemocí;

—	uložil Parlament náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení článku 2 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie. Žalobce tvrdí, že jeho syn, který je zletilý, nebyl svěřen matce příslušným orgánem nebo na základě právního předpisu. Žalobce je proto toho názoru, že Parlament byl povinen mu i nadále vyplácet přídavek na dítě.

2.	Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 1 písm. a) a b) závěrů č. 274/15 vedoucích administrativy. Žalobce tvrdí, že na základě výše uvedených ustanovení měl Parlament předpokládat, že o svého syna skutečně pečuje, a neměl požadovat důkaz o skutečné péči.

3.	Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, neboť žalobce nebyl vyslechnut před přijetím sankce, která mu byla uložena, a generální tajemník Parlamentu zjevně nebyl nestranný.

Žaloba podaná dne 13. února 2023 – Alan a další v. Komise

(Věc T-69/23)

(2023/C 127/59)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Alan Srl (Zinasco, Itálie), Evergreen Italia Srl (Milán, Itálie), Agrorisorse Srl (Bergamo, Itálie), Azienda Agricola Allevi Srl (Sannazzaro dè Burgondi, Itálie) (zástupci: P. Ferraris, E. Robaldo a F. Trolli, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Evropské komise C(2022) 8645 final ze dne 2. prosince 2022 o schválení strategického plánu Itálie SZP na období 2023-2027 v rozsahu, v němž toto rozhodnutí při uvedení intervencí zaměřeních na plnění specifických cílů v oblasti životního prostředí a klimatu stanoví jakožto závazek, jehož splnění je podmínkou pro poskytnutí podpory, zákaz agronomického používání biokalů a jiného odpadu rekuperovaného při operacích R10 podle části IV legislativního nařízení č. 152/2006 a ukládá povinnost výhradního používání hnojiv uznaných podle nařízení (EU) 2019/1009 nebo organických hnojiv, na jejichž složky se vztahuje toto nařízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení nařízení (EU) 2021/2115 (1) a porušení sdělení Evropské komise „Ensuring availability and affordability of fertilizers – COM (2022) 590 final“ ze dne 9. listopadu 2022. — Nařízení (EU) 2021/2115, které upravuje poskytování podpor v zemědělství, neobsahuje žádné ustanovení, které by zakazovalo používání biokalů a výrobků z nich; jejich používání je naopak podporováno v rámci SZP i samotnou Evropskou komisí, která jasně podpořila používání kalů v zemědělství ve sdělení „Ensuring availability and affordability of fertilizers – COM (2022) 590 final“ ze dne 9. listopadu 2022.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení směrnice 2008/98/ES (2) a směrnice EU 2018/851 (3), zásad oběhového hospodářství, směrnice 86/278/EHS (4) a nařízení (EU) 2019/1009 (5) ze dne 5. června 2019. — Obecný zákaz používání biokalů a hnojiv z něj prostřednictvím jejich rekuperace v zemědělství, jenž byl zakotven v Národním strategickém plánu na období 2023-2027 (NSP) schváleném Komisí, a tudíž znevýhodnění této činnosti oproti hnojivům uvedeným v nařízení (EU) č. 2019/1009, je jasně v rozporu se současným modelem rozvoje zvoleným na unijní úrovni, který se zakládá na tzv. „oběhovém hospodářství“ a na využívání odpadu k výrobě energie, zejména s cílem zachovat přírodní zdroje, a nezohledňuje to, že se nařízení (EU) 2019/1009 v současnosti v Itálii neuplatňuje, a ani implicitně jím nebyla zrušena směrnice EHS/86/278, přičemž ponechává nedotčené italské právní předpisy o hnojivech (legislativní nařízení č. 75/2010).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení směrnice 86/278/EHS a narušení trhu a hospodářské soutěže na úkor hospodářských subjektů působících v odvětví rekuperace biokalů. — Obecný zákaz používání biokalů prostřednictvím jejich rekuperace v zemědělství způsobuje nepřípustné a neodůvodněné narušení hospodářské soutěže, které je nejen v rozporu se směrnicí 86/278/EHS, ale narušuje postavení hospodářských subjektů působících v odvětví rekuperace biokalů na trhu tím, že je znevýhodňuje oproti výrobcům jiných organických a chemických hnojiv.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU, nařízení (EU) 2021/2115 a směrnice 86/278/EHS: neprošetření zkreslení skutkového stavu, nesplnění podmínek, rozporuplnost, zjevná nelogičnost, rozdílné zacházení a závažný nedostatek odůvodnění. — NSP schválený Komisí je v rozsahu, v němž zakazuje používání biokalů a jiného odpadu rekuperovaného v R10 a hnojiv, na která se nevztahuje nařízení (EU) 2019/1009, je zjevně neodůvodněný, což svědčí o absenci podkladů pro učinění takovéhoto závěru, jakož i o jeho rozporu se zásadami zakotvenými v právních předpisech o využití biokalů v zemědělství, což vede k nepřijatelnému nerovnému zacházení oproti jiným hnojivům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení nařízení (EU) 2021/2115 a porušení zásady proporcionality. — Dosažení cílů sledovaných spornými opatřeními není nijak dotčeno ani ohroženo používáním biokalů ve prospěch zemědělství, neboť jejich používání totiž nemá žádný vliv na dosažení cílů ochrany životního prostředí a zlepšení zemědělských postupů, takže zátěž, kterou musí nést žalobkyně, je nejen neodůvodněná, ale též přemrštěná a příliš přísná ve vztahu k údajně chráněnému veřejnému zájmu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z překročení pravomoci z důvodu zneužití typického důvodu. Podmínky k uložení zákazu používat kaly a jejich deriváty nejsou splněny. — Rozhodnutí zakázat, pokud jde o sporná opatření používání kalů, jež se neopírá o vlastní vědecko-technické odůvodnění a z technického hlediska postrádá věcné opodstatnění, zrazuje a zneužívá skutečně sledovaný cíl, kterým je zabránit opětovnému použití biokalů v zemědělství, čímž se z hlediska podpor znevýhodňuje zemědělský podnik, který je chce použít pro hnojení svých půd.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 70 nařízení (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021 a zásady proporcionality — NSP schválený Komisí uložil prostředním sporných opatření závazkové období v délce 5 let, když čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) 2021/2115 stanoví maximální období 24 měsíců.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (Úř. věst. 2021, L 435, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. 2008, L 312, s. 3).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Úř. věst. 2018, L 150, s. 109).

(4)  Směrnice Rady ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (Úř. věst. 1986, L 181, s. 6; Zvl. vyd.15/0, s. 288).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1009 ze dne 5. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003 (Úř. věst. 2019, L 170, s. 1).

Žaloba podaná dne 14. února 2023 – Data Protection Commission v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

(Věc T-70/23)

(2023/C 127/60)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Data Protection Commission (zástupci: D. Young, A. Bateman a R. Minch, Solicitors, B. Kennelly, SC, D. Fennelly a E. Synnott, Barristers)

Žalovaný: Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil druhý řádek bodu 198 rozhodnutí;

—	zrušil druhý řádek bodu 487 rozhodnutí; a

—	uložil Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů náhradu nákladů řízení vynaložených Data Protection Commission v souvislosti s touto žalobou.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby znějící na zrušení druhého řádku bodu 198 a bodu 487 závazného rozhodnutí 3/2022 o sporu předloženém irským dozorovým úřadem ohledně společnosti Meta Platforms Ireland Limited a její služby Facebook (článek 65 obecného nařízení o ochraně osobních údajů) předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Evropský sbor pro ochranu osobních údajů překročil svou pravomoc podle čl. 65 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (1) tím, že v bodech 198 a 487 rozhodnutí pověřil Data Protection Commission, aby: i) provedla nové šetření a ii) vydala nový návrh rozhodnutí v souladu s čl. 60 odst. 3 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Evropský sbor pro ochranu osobních údajů porušil čl. 4 odst. 24 obecného nařízení o ochraně osobních údajů a čl. 65 odst. 1 písm. a) obecného nařízení o ochraně osobních údajů tím, že nesprávně vyložil tato ustanovení v tom smyslu, že Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů svěřují pravomoc pověřit Data Protection Commission, aby: i) provedla nové šetření a ii) vydala nový návrh rozhodnutí v souladu s čl. 60 odst. 3 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).

Žaloba podaná dne 15. února 2023 – RT France v. Rada

(Věc T-75/23)

(2023/C 127/61)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: RT France (Boulogne-Billancourt, Francie) (zástupce: E. Piwnica, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/2477 ze dne 16. prosince 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a to v rozsahu, v němž se týká sdružení „TV-Novosti“ a společností, které vlastní,

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/2476 ze dne 16. prosince 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a to v rozsahu, v němž se týká sdružení „TV-Novosti“ a společností, které vlastní,

—	uložil Radě Evropské unie náhradu veškerých nákladů řízení,

—	se všemi právními důsledky, které jsou s tím spojeny.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně čtyři důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila povinnost uvést odůvodnění.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila právo vlastnit majetek, vyplývající z článku 17 Listiny základních práv Evropské unie.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila svobodu podnikání, vyplývající z článku 16 Listiny základních práv.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadené akty Rady jsou stiženy nesprávným posouzením skutkového stavu.

Žaloba podaná dne 17. února 2023 – Beauty Biosciences v. EUIPO – Société de Recherche Cosmétique (BEAUTYBIO)

(Věc T-80/23)

(2023/C 127/62)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Beauty Biosciences LLC (Dallas, Texas, Spojené státy) (zástupce: D. Mărginean, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Société de Recherche Cosmétique SARL (Lucemburk, Lucembursko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie BEAUTYBIO – Ochranná známka Evropské unie č. 16 919 342

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. prosince 2022, ve věci R 1038/2022-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že bude zamítnut návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu a sporná ochranná známka zůstane zapsána ve vztahu ke všem výrobkům náležejícím do třídy 3;

—	změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že bude zamítnut návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu a sporná ochranná známka zůstane zapsána ve vztahu ke všem výrobkům náležejícím do třídy 3;

—	uložil společnosti Société de Recherche Cosmétique SARL náhradu nákladů vynaložených společností Beauty Biosciences LLC v řízení o této žalobě, v řízení před odvolacím senátem a v řízení před zrušovacím oddělením.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení;

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

Žaloba podaná dne 17. února 2023 – Beauty Biosciences v. EUIPO – Société de Recherche Cosmétique (BEAUTYBIO SCIENCE)

(Věc T-81/23)

(2023/C 127/63)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Beauty Biosciences LLC (Dallas, Texas, Spojené státy) (zástupce: D. Mărginean, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Société de Recherche Cosmétique SARL (Lucemburk, Lucembursko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie BEAUTYBIO SCIENCE – Ochranná známka Evropské unie č. 16 919 301

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. prosince 2022, ve věci R 1039/2022-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že bude zamítnut návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu a sporná ochranná známka zůstane zapsána ve vztahu ke všem výrobkům náležejícím do třídy 3;

—	změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že bude zamítnut návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu a sporná ochranná známka zůstane zapsána ve vztahu ke všem výrobkům náležejícím do třídy 3;

—	uložil společnosti Société de Recherche Cosmétique SARL náhradu nákladů vynaložených společností Beauty Biosciences LLC v řízení o této žalobě, v řízení před odvolacím senátem a v řízení před zrušovacím oddělením.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení;

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

Žaloba podaná dne 17. února 2023 – Data Protection Commission v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

(Věc T-84/23)

(2023/C 127/64)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Data Protection Commission (zástupci: D. Young, A. Bateman a R. Minch, Solicitors, B. Kennelly, SC, D. Fennelly a E. Synnott, Barristers)

Žalovaný: Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil druhé řádky bodů 203 a 454 závazného rozhodnutí Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) č. 4/2022 o sporu předloženém irským dozorovým úřadem podle článku 65 obecného nařízení o ochraně osobních údajů týkajícím se společnosti Meta Platforms Ireland Limited a její služby Instagram;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že EDPB překročil svou pravomoc podle čl. 65 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR) (1) tím, že pověřil Data Protection Commission (dále jen „DPC“), aby: i) provedla nové šetření a ii) vydala nový návrh rozhodnutí v souladu s čl. 60 odst. 3 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že EDPB porušil čl. 4 odst. 24 obecného nařízení o ochraně osobních údajů a čl. 65 odst. 1 písm. a) obecného nařízení o ochraně osobních údajů tím, že nesprávně vyložil tato ustanovení v tom smyslu, že EDPB svěřují pravomoc pověřit DPC, aby: i) provedla nové šetření a ii) vydala nový návrh rozhodnutí v souladu s čl. 60 odst. 3 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).

Žaloba podaná dne 20. února 2023 – DGC Switzerland v. EUIPO (cyberscan)

(Věc T-85/23)

(2023/C 127/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: DGC Switzerland AG (Curych, Švýcarsko) (zástupkyně: N. Medler, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: slovní ochranná známka Evropské unie „cyberscan“ – přihláška č. 18 607 123

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. prosince 2022 ve věci R 1587/2022-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí,

—	vrátil věc průzkumovému referentovi.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—	porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 20. února 2023 – Kande Mupompa v. Rada

(Věc T-88/23)

(2023/C 127/66)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Alex Kande Mupompa (Kinshasa, Demokratická republika Kongo) (zástupci: T. Bontinck, P. De Wolf a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/2412 ze dne 8. prosince 2022 (1) v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 5 přílohy tohoto rozhodnutí;

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/2401 ze dne 8. prosince 2022 (2) v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 5 přílohy I tohoto nařízení;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu. V tomto ohledu uplatňuje žalobce několik výtek týkajících se porušení jeho práv v průběhu postupů, které vedly k tomu, že Rada přijala a prodloužila platnost omezujících opatření vůči němu, a zvláště porušení jeho práva být vyslechnut za přijatelných podmínek.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení Rady, pokud jde o jeho zapojení do činů, které představují závažné porušování lidských práv v Demokratické republice Kongo. Žalobce kritizuje kontext, v němž bylo prováděno nové posouzení, které předcházelo napadenému prodloužení planosti omezujících opatření, a zpochybňuje jakékoli zapojení v současné době do činů, které odůvodňují rozhodnutí jej zahrnout na seznam osob, na které se vztahuje rozhodnutí 2010/788/SZBP.

---

(1)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/2412 ze dne 8. prosince 2022, kterým se mění rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Demokratické republice Kongo (Úř. věst. 2022, L 317, s. 122)

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/2401 ze dne 8. prosince 2022, kterým se provádí článek 9 nařízení (ES) č. 1183/2005 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Demokratické republice Kongo (Úř. věst. 2022, L 317, s. 32).

Žaloba podaná dne 20. února 2023 – Boshab v. Rada

(Věc T-89/23)

(2023/C 127/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Évariste Boshab (Kinshasa, Demokratická republika Kongo) (zástupci: T. Bontinck, P. De Wolf a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) ze dne 8. prosince 2022 (1) v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 5 přílohy tohoto rozhodnutí;

—	zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/2401 ze dne 8. prosince 2022 (2) v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 5 přílohy I tohoto nařízení;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby uplatňuje žalobce dva žalobní důvody, které jsou v zásadě totožné nebo podobné se žalobními důvody uplatňovanými ve věci T-88/23, Kande Mupompa v. Rada.

---

(1)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/2412 ze dne 8. prosince 2022, kterým se mění rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Demokratické republice Kongo (Úř. věst. 2022, L 317, s. 122)

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/2401 ze dne 8. prosince 2022, kterým se provádí článek 9 nařízení (ES) č. 1183/2005 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Demokratické republice Kongo (Úř. věst. 2022, L 317, s. 32).

Žaloba podaná dne 21. února 2023 – Účetní dvůr v. Allianz Insurance Luxembourg

(Věc T-93/23)

(2023/C 127/68)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Evropský účetní dvůr (zástupkyně: C. Lange-Tramoni, K. Kantza a B. Schäfer, zmocněnkyně)

Žalovaná: Allianz Insurance Luxembourg (Lucemburk, Lucembursko)

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	konstatoval, že škody týkající se prasklých nebo rozbitých skleněných výplní a odpadávání omítky ze soklu budovy K3 Účetního dvora spadají do působnosti pojistné smlouvy kryjící desetiletou a dvouletou občanskoprávní odpovědnost,

—	uložil žalované, aby nahradila náklady a výdaje související se škodami, které jsou v současnosti vyčísleny na 90 145 eur u skleněných výplní a 89 809,55 eur u soklu, tedy dohromady 179 954,55 eur, jakož i zákonné úroky od doručení této žaloby žalované,

—	určil, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti plynoucí z pojistné smlouvy kryjící desetiletou a dvouletou občanskoprávní odpovědnost,

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobce jediný žalobní důvod, vycházející z jeho práva na krytí škod zjištěných po dokončení budovy K3 žalovanou jakožto pojistitelem na základě pojistné smlouvy kryjící desetiletou a dvouletou občanskoprávní odpovědnost (dále jen „smlouva“). V tomto ohledu tvrdí, pokud jde o obě škody, že podle ustanovení smlouvy musí žalovaná nést veškeré náklady, které v této souvislosti vynaložil, jakož i nezbytné náklady na související opravy.

Ohledně škod týkajících se skleněných výplní žalobce tvrdí, že se na ně jakožto na skryté vady postihující konstrukci budovy vztahuje záruka plynoucí ze smlouvy a že údajné rozlišování žalované mezi koncepčními nebo výrobními vadami vzniklými při výrobě výplní, na straně jedné, a konstrukčními vadami, na straně druhé, není relevantní.

Co se týče poškození soklu, žalobce tvrdí, že výluka týkající se škod vzniklých v důsledku nesplnění smluvních závazků nebo jejich části, které se dovolává žalovaná, se nevztahuje na dokončenou stavbu a že skutečnost, že škoda může být opravena, nemůže tento závěr zpochybnit.

Žaloba podaná dne 23. února 2023 – Medela v. EUIPO (THE SCIENCE OF CARE)

(Věc T-97/23)

(2023/C 127/69)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Medela Holding AG (Baar, Švýcarsko) (zástupci: M. Hartmann, S. Fröhlich a H. Lerchl, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie slovní ochranné známky THE SCIENCE OF CARE – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 635 852

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. prosince 2022, ve věci R 1163/2022-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil napadené rozhodnutí týkající se částečného zamítnutí žádosti o prodloužení ochrany pro mezinárodní zápis č. 1 635 852 THE SCIENCE OF CARE v rozsahu, v němž v tomto rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání podané proti odmítnutí přiznat této ochranné známce ochranu pro služby „pronájem odsávaček mateřského mléka a vakuových pump; konzultační a informační služby k zdravotnickým výrobkům; konzultační služby k lékařským přístrojům a nástrojům“ zařazené do třídy 44;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 94 odst. 1 první věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 23. února 2023 – Atomico Investment v. EUIPO – Gomes Tominaga (atomic fund)

(Věc T-98/23)

(2023/C 127/70)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Atomico Investment Holdings Limited (Road Town, Britské Panenské ostrovy) (zástupce: S. Malynicz, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Augusto Gomes Tominaga (Amsterdam, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Další účastník v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie atomic fund – Přihláška č. 17 796 781

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. prosince 2022 ve věci R 324/2022-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a další účastnici řízení, vstoupí-li do tohoto řízení, náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 24. února 2023 – Darila v. EUIPO – Original Buff (Buffet)

(Věc T-101/23)

(2023/C 127/71)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Michal Darila (Bratislava, Slovensko) (zástupce: M. Holič, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Original Buff, SA (Igualada, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobce

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Buffet – Přihláška č. 18 285 108

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. prosince 2022, ve věci R 528/2022-2

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	změnil napadené rozhodnutí;

—	potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení o námitce č. B 3 136 022;

—	zamítl námitku;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 24. února 2023 – Data Protection Commission v. EDPB

(Věc T-111/23)

(2023/C 127/72)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Data Protection Commission (zástupci: B. Kennelly, SC, D. Fennelly a E. Synnott, Barristers-at-Law, D. Young, A. Bateman a R. Minch, Solicitors)

Žalovaný: Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil body 222 a 326 odst. 8 závazného rozhodnutí Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) 5/2022 ve sporu předloženém Irish SA podle článku 65 GDPR ve věci WhatsApp Ireland Limited;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že EDPB překročil meze své pravomoci podle čl. 65 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR) (1), když Data Protection Commission uložil, aby (i) provedla nové šetření a (ii) vydala v souladu s čl. 60 odst. 3 GDPR nový návrh rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že EDPB porušil čl. 4 odst. 24 GDPR a čl. 65 odst. 1 písm. a) GDPR, když tato ustanovení nesprávně vyložil v tom smyslu, že EDPB přiznávají pravomoc uložit Data Protection Commission, aby (i) provedla nové šetření a (ii) vydala v souladu s čl. 60 odst. 3 GDPR nový návrh rozhodnutí.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).

Žaloba podaná dne 2. března 2023 – Papier-Mettler v. EUIPO (Tvar tašky)

(Věc T-113/23)

(2023/C 127/73)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Papier-Mettler KG (Morbach, Německo) (zástupci: D. Graetsch a M. Bergermann, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie (Tvar tašky) – Přihláška č. 18 580 604

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. prosince 2022, ve věci R 764/2022 2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 2. března 2023 – Papier-Mettler v. EUIPO (Tvar tašky)

(Věc T-114/23)

(2023/C 127/74)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Papier-Mettler KG (Morbach, Německo) (zástupci: D. Graetsch a M. Bergermann, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie (Tvar tašky) – Přihláška č. 18 580 606

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. prosince 2022, ve věci R 765/2022 2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Usnesení Tribunálu ze dne 17. února 2023 – Mylan Ireland v. EMA

(Věc T-653/20) (1)

(2023/C 127/75)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda osmého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 433, 14.12.2020.