Usnesení Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu

Zažehnání existenční hrozby díky společnému úsilí: sociální partneři a občanská společnost za provádění ambiciózních opatření v oblasti klimatu

(2023/C 75/01)

Zpravodajové:

Peter SCHMIDT Isabel CAÑO AGUILAR Sandra PARTHIE Josep PUXEU ROCAMORA Neža REPANŠEK Lutz RIBBE

Právní základ	Článek 50 jednacího řádu usnesení
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	104/1/0

Výroční zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP27) se bude konat od 6. to 18. listopadu v egyptském Šarm aš-Šajchu.

V souladu se zprávou předsednictva EHSV ze dne 22. února 2022 zřídil Výbor skupinu ad hoc Konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, jejímž úkolem je připravit v souvislosti s konferencí smluvních stran usnesení EHSV – které bude odrážet priority příští konference smluvních stran i postupy jednání v rámci UNFCCC – a Výbor jako celek lépe obeznámit s procesem UNFCCC a zapojit jej do jednání ohledně změny klimatu.

Skupina ad hoc se skládá ze šesti členů sekce NAT a zástupce mládeže, který se v návaznosti na stanovisko z vlastní iniciativy Směrem ke strukturovanému zapojení mládeže v otázkách klimatu a udržitelnosti v rámci rozhodovacího procesu EU (1), pravidelně podílí na činnosti této skupiny. V posledních několika měsících se skupina ad hoc setkala s příslušnými organizacemi, orgány a institucemi, jako je Evropská komise, Výbor regionů, kanceláře zvláštních vyslanců pro problematiku změny klimatu a skupina Climate Action Tracker, jakož i se zástupci různých složek občanské společnosti – mladých lidí, podniků, zemědělců, odborů a také environmentálních nevládních organizací –, a sice za účelem výměny informací a hledání synergií. Ve všech těchto dialozích bylo zdůrazněno téma klimatické krize.

Rok 2022 se stává rokem, kdy lze konstatovat, že změna klimatu způsobuje extrémní povětrnostní jevy ještě intenzivněji než kdy jindy. Od spalujících vln veder a požárů v Evropě a částech jižní Asie až po katastrofální záplavy v Pákistánu a Bangladéši a dlouhotrvající sucho ve východní Africe – povětrnostní jevy si vyžádaly tisíce lidských životů a miliony lidí byly kvůli nim vysídleny nebo žijí na pokraji hladomoru.

V této souvislosti nedávná zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (2) uvádí, že má-li se globální oteplování omezit na 1,5 oC, musí emise skleníkových plynů dosáhnout nejvyšší úrovně nejpozději před rokem 2025 a že do roku 2030 musí být emise sníženy o polovinu, přičemž má-li k tomu dojít, je naprosto nezbytné, aby bylo dosaženo zásadního a okamžitého snížení emisí ve všech odvětvích. Podle prognóz však v současnosti uplatňované politiky povedou k oteplení o 2,7 oC a současné závazky jednotlivých zemí – vnitrostátně stanovené příspěvky – omezí oteplování na 2,4 oC (3).

Ruská invaze na Ukrajinu dramaticky zkomplikovala již tak ekonomicky a sociálně složitou situaci. Řešení naléhavé klimatické situace však nelze odkládat. Každé zvláštní opatření, jež bude přijato, musí být mimořádné a časově omezené, přičemž Evropská unie musí urychlit přepracování své energetické a klimatické politiky, aby vyřešila krátkodobé otřesy a zároveň pokročila směrem k nevyhnutelné dekarbonizaci společnosti. Evropa musí být lídrem, pokud jde o opatření v oblasti klimatu, a musí odstranit propastný rozdíly mezi ambicemi a politickými opatřeními.

Usnesení, které připravili členové skupiny ad hoc, vyzývá orgány EU a vlády členských států, aby v souladu s vědou a vědeckými poznatky zvýšily ambice v oblasti klimatu, a klade zvláštní důraz na úlohu organizované občanské společnosti při urychlování opatření v této oblasti. Sociální odolnost lze posílit jedině tehdy, budou-li mít občanská společnost, sociálních aktéři a hnutí na místní úrovni silnější postavení.

Jsme poslední generací, která může změnu klimatu zastavit, a EHSV jakožto hlas evropské občanské společnosti by měl při prosazování těchto transformací a přechodu k uhlíkově neutrální, inkluzivní a sociálně spravedlivé společnosti hrát vedoucí úlohu.

Politická doporučení evropského hospodářského a sociálního výboru:

Stanovení vyšších ambicí v oblasti klimatu s cílem řešit klimatickou krizi a zintenzivnění unijních opatření v této oblasti

Coby hlas organizované občanské společnosti v Evropě a poradní orgán Evropského parlamentu, Rady a Komise a jakožto součást celosvětové občanské společnosti

1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) poukazuje na to, že Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) byla přijata před 30 lety, přičemž jejím konečným cílem bylo dosáhnout „stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému“ (článek 2), a že tohoto cíle nebylo dosaženo;

2.

podotýká, že Pařížská dohoda z roku 2015 pro nás všechny znamenala posun od kvalitativního cíle úmluvy o klimatu – tedy předcházet zásahům do klimatického systému – k cíli kvantitativnímu: „udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí“ (4);

3.

zdůrazňuje, že cíl 1,5 oC nebude stačit k tomu, aby se zabránilo dramatickým důsledkům změny klimatu. Fakta ukazují, že změna klimatu již nyní proměňuje všechny regiony na celém světě. Záplavy, sucha, bouře, požáry a vlny veder prudce narůstají, což má ničivé sociální důsledky a hospodářský dopad ve výši miliard eur ročně; (5)

4.

zdůrazňuje, že prožíváme klimatickou krizi a že bychom na článek 2 UNFCCC neměli rezignovat, přestože tato úmluva v současnosti nepostačuje ke splnění vytyčených cílů;

5.

je hluboce přesvědčen, že politická rozhodnutí musejí reagovat na vědu a vědecké informace, a poukazuje na to, že Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) stanovil jasné referenční hodnoty: emise musí dosáhnout nejvyšší úrovně nejpozději před rokem 2025 (6) a svět musí do roku 2030 snížit emise o 45 % oproti úrovni z roku 2010, má-li možnost 1,5 oC zůstat reálná;

6.

uznává, že invaze Ruska na Ukrajinu ještě zhoršila již tak obtížnou situaci vyznačující se inflací, vysokými cenami energie a potravin a možným nedostatkem energie, což má tvrdé dopady na životy občanů a vytváří závažné sociální a hospodářské problémy, přinejmenším v krátkodobém horizontu. EHSV se domnívá, že za současné situace jsou evropská opatření v oblasti klimatu o to naléhavější a že s ohledem na novou geopolitickou situaci je ještě více zapotřebí, aby EU urychlila přepracování své energetické a klimatické politiky;

7.

je přesvědčen, že je třeba posílit Zelenou dohodu pro Evropu, aby bylo možné dosáhnout cíle dekarbonizace hospodářství, dále snížit vnější závislost, zajistit odolnost a posílit spravedlivou transformaci, a že mimořádné výjimky, pokud jde o dohodnuté cíle, lze udělovat pouze na omezenou dobu (7). Má za to, že rozvoj otevřené strategické autonomie by měl zajistit snížení závislosti v oblasti energie, kritických surovin a potravin;

8.

vybízí EU, aby se chopila vůdčí úlohy, a vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU, aby aktualizovaly vnitrostátně stanovený příspěvek v návaznosti na Klimatický pakt z Glasgow. Požaduje globální spravedlivé rozdělování založené na rovnosti, historické odpovědnosti a kapacitách;

9.

vítá rozhodnutí Evropského parlamentu ohledně systému obchodování s emisemi (8) a propadů uhlíku (9), jejichž důsledkem je mírné navýšení cíle EU v oblasti snižování emisí, což představuje výzvu – byť nedostačující – ke zvýšení vnitrostátně stanovených příspěvků EU;

10.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že mnoho zemí oznámilo dlouhodobé plány zaměřené na dosažení klimatické neutrality do roku 2050 nebo 2060, které se ovšem neopírají o odpovídající plány v krátkodobém a střednědobém horizontu. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby zintenzivnila diplomatické úsilí EU a prosazovala, aby mezinárodní společenství přijalo politické rámce podobné Zelené dohodě pro Evropu, a je připraven toto úsilí podpořit spoluprací s organizacemi občanské společnosti na celém světě, přičemž kompasem pro příští roky, které budou rozhodující, bude Agenda 2030 a cíle udržitelného rozvoje;

11.

žádá EU, aby dále rozvíjela odvětvové přístupy s cílem vypracovat individuálně uzpůsobená opatření či „klimatické kluby“, které by spolu mohly založit země s nejambicióznějšími akčními programy v oblasti klimatu a jež by motivovaly další země k rychlejším opatřením – k tomu by mohlo posloužit provádění mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM);

12.

domnívá se, že je nezbytné přijmout rozhodná a jasně vymezená opatření, má-li být článek 6 Pařížské dohody funkční a má-li být dokončen soubor pravidel v souvislosti s touto dohodou, který stanoví rámec pro dobrovolnou mezinárodní spolupráci zemí za účelem snížení emisí tak, aby splnily své závazky. Přitom by se zabránilo některým úskalím spojeným s dvojím započtením nebo s rizikem, že se budou falšovat kredity za snížení emisí;

Přezkum našeho stávajícího hospodářského modelu s cílem účinně řešit zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a zajištění odpovídajícího přístupu k financování opatření v oblasti klimatu

13.

zdůrazňuje, že pro urychlení přechodu ke klimaticky neutrální společnosti musíme přezkoumat náš stávající hospodářský model s cílem přehodnotit to, jak spotřebováváme, jak vyrábíme a nakolik si ceníme dostatečnosti, a vyzývá EU, aby navrhla novou vizi prosperity pro lidstvo a naši planetu, jež bude vycházet ze zásad environmentální udržitelnosti, práva na důstojný život a ochrany sociálních hodnot (10);

14.

navrhuje nový správní rámec pro rozvoj těchto transformačních změn a vybízí vlády a regionální orgány, aby vytvořily komise pro spravedlivou transformaci s cílem umožnit sociálním partnerům a organizacím občanské společnosti, včetně mládežnických organizací, poskytovat doporučení a jednat o vnitrostátních a regionálních plánech pro spravedlivou transformaci (11) a rozvíjet je. Má za to, že stávající iniciativy zaměřené na řešení sociálních problémů spojených s ekologickou transformací jsou stále roztříštěné (12);

15.

domnívá se, že rychlý posun směrem k dekarbonizovanému hospodářství bude znamenat obrovské problémy pro občany, pracovníky, podniky a regiony, zejména ty, které jsou nejvíce závislé na uhlíkově náročných sektorech a odvětvích (13), a že by v rámci vnitrostátně stanovených příspěvků měl být podrobně zmapován a analyzován dopad, který transformace bude mít na zaměstnanost a dovednosti v dané zemi, subregionech a odvětvích, včetně subdodavatelů a navazujících hodnotových řetězců, přičemž by toto mapování měly doprovázet národní plány na podporu pracovních míst a strategie pro spravedlivou transformaci (14) vycházející ze zásady spravedlivé transformace podle MOP. Podporuje tudíž návrh Konference o budoucnosti Evropy (15), aby byla zajištěna spravedlivá transformace, jež chrání pracovníky a pracovní místa díky tomu, že jsou na ni a na další výzkum vyčleněny dostatečné finanční prostředky;

16.

zdůrazňuje, že vzhledem k odpovědnosti soukromého sektoru za dosažení cíle dekarbonizace bude nutná rychlá a nebývale rozsáhlá transformace systémů, a poukazuje na to, že soukromý sektor má v tomto procesu klíčovou úlohu;

17.

uznává, že podniky a podnikatelé v celé EU vyvíjejí mnoho různých snah o rozvoj podnikatelských řešení s cílem zmírnit výzvy spojené se změnou klimatu a přizpůsobit se jim, a domnívá se, že inovativní a odpovědné obchodní modely by měly řešit problém změny klimatu tím, že se zaměří na měřitelné cíle udržitelnosti, včetně nižší spotřeby vody a energie nebo omezeného používání chemických látek;

18.

je znepokojen tím, že snižování emisí skleníkových plynů v EU provází nárůst emisí za jejími hranicemi související s uspokojením spotřeby uvnitř Unie, čímž v oblasti skleníkových plynů vzniká efekt přelévání (16). EHSV se domnívá, že přístup EU založený na inventuře skleníkových plynů musí zahrnovat emise skleníkových plynů spojené s dováženými výrobky, že se prioritou musí stát oddělení socioekonomického pokroku od negativních domácích a importovaných dopadů na klima a biologickou rozmanitost a že podpůrným opatřením k dosažení tohoto cíle je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích;

19.

konstatuje, že jak zdůrazňuje vědecká obec, úbytek biologické rozmanitosti přispívá ke změně klimatu a naopak, a vyzývá k tomu, aby byl u opatření v oblasti životního prostředí uplatňován komplexní přístup, který by se touto provázaností mezi úbytkem biologické rozmanitosti a změnou klimatu zabýval, a navrhuje přezkoumat a zvýšit rozlohu chráněných oblastí a zintenzivnit úsilí o ochranu zbývajících přírodních zdrojů v rámci Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (17);

20.

je znepokojen tím, že dopad změny klimatu neúměrně postihuje nejzranitelnější osoby a že komunity, které jsou nejméně odpovědné za celosvětové emise, čelí nejhorším dopadům a ne vždy mají zdroje na to, aby se s nimi vypořádaly;

21.

poukazuje na to, že opatření v oblasti přizpůsobení se změně klimatu jsou stále zásadnější, neboť se množí mimořádné klimatické události, a že je nezbytné dopady změny klimatu lépe předvídat. Zdůrazňuje, že Pařížská dohoda podtrhuje význam procesů plánování v souvislosti s přizpůsobením se změně klimatu na vnitrostátní úrovni, a sice tím, že zavazuje všechny země k podávání zpráv o dosaženém pokroku. Výbor naléhavě vyzývá k zefektivnění inkluzivního přístupu, aby se zabránilo prohlubování stávajících nerovností;

22.

požaduje, aby byly navýšeny celkové finanční příspěvky rozvinutých zemí na opatření v oblasti klimatu, přičemž je třeba klást „stejný důraz“ na financování zmírňování změny klimatu i přizpůsobení se této změně: bez dalších finančních prostředků na přizpůsobení se změně klimatu totiž bude jeho plánování a provádění omezeno, zejména v rozvojových zemích. EHSV požaduje, aby byly podniknuty další kroky, které by zajistily dodržování této zásady, protože zmírňování změny klimatu chrání budoucí generace před prohlubováním klimatické krize a přizpůsobování se této změně chrání současnou generaci i generace budoucí před povětrnostními extrémy způsobenými již přítomnou změnou klimatu (18), a připomíná, že financování přizpůsobení se změně klimatu v současné době představuje pouze 25 % celosvětového financování opatření v oblasti klimatu a že nejsou plněny předchozí závazky v tom smyslu, že finanční prostředky na přizpůsobení se změně klimatu se do roku 2025 zvýší na 40 % (19);

23.

vítá příspěvek Komise do Adaptačního fondu ve výši 100 milionů EUR a vybízí členské státy EU, aby do roku 2025 zdvojnásobily oproti roku 2019 finanční prostředky vydávané na přizpůsobení se změně klimatu, a vyzývá k dalšímu úsilí o splnění cíle „plánu realizace“ mobilizovat 100 miliard USD. Zdůrazňuje také skutečnost, že v současné době neexistuje žádný globální finanční nástroj, který by těmto lidem pomohl se vypořádat se ztrátami a škodami, jež utrpěli, a naléhavě vyzývá členské státy EU a Komisi, aby se zasadily o zřízení „nástroje pro ztráty a škody“, který by napravoval důsledky změny klimatu;

24.

domnívá se, že v rámci opatření v oblasti klimatické spravedlnosti musí vlády a orgány EU vypracovat komplexní evropskou migrační a azylovou politiku zaměřenou na budoucnost, která poskytne ochranu osobám vysídleným v důsledku změny klimatu, počínaje formálním uznáním klimatických uprchlíků;

Posílení účinných odvětvových opatření za účelem dosažení klimatické neutrality

25.

zdůrazňuje, že oběhové hospodářství a bioekonomika jsou faktory umožňující rozvíjet novou vizi prosperity pro lidi, kterou je třeba dále urychlit (20), přičemž poukazuje na to, že strategie oběhového hospodářství prováděné napříč odvětvími a zeměmi mají potenciál snížit celosvětové emise skleníkových plynů o 39 % (21). Vyjadřuje znepokojení nad tím, že míra oběhovosti v EU činí pouze asi 12 %, a to navzdory významnému procesu aktualizace právních předpisů zahájenému v roce 2015 prostřednictvím prvního akčního plánu EU pro oběhové hospodářství, a domnívá se, že dalšího pokroku lze dosáhnout pouze zapojením všech složek občanské společnosti, zejména s cílem překonat zbývající politické, kulturní, infrastrukturní, správní a finanční překážky (22);

26.

vyzývá k tomu, aby transformační strategie zaměřené na zavedení udržitelných potravinových systémů byly řádně začleněny do vnitrostátně stanovených příspěvků, a uznává, že ačkoli mnoho zemí zmiňuje ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích potenciál zemědělství pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, jen velmi málo z nich stanoví cíle ve vztahu k jiným fázím potravinového systému (23). Příležitosti tedy zůstávají ve velké míře nevyužité (24). Opakuje svá doporučení přijmout komplexní politiky v oblasti potravin, jako je strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, včetně opatření v oblasti klimatu, a zajistit strukturované zapojení zúčastněných stran napříč potravinovým řetězcem (25) a na všech úrovních správy, zejména tím, že se producenti stanou ústředním bodem zemědělských strategií a budou zapojeni do tvorby politik;

27.

je znepokojen situací v Africe, která k celosvětovým emisím přispívá méně než ze 4 %, avšak v nepoměru k tomu vyčnívá jako jeden z nejzranitelnějších regionů na světě. Vzhledem ke skutečnosti, že se konference COP27 koná v Africe, adresuje Evropské unii jasnou prosbu, aby dala prioritu tomu, aby se Africe dostalo finančních a technických zdrojů a zdrojů na budování kapacit, čímž by se podpořil závazek tohoto kontinentu v souvislosti s konferencí COP21 v Paříži, a aby zohlednila fakt, že většina afrických vnitrostátně stanovených příspěvků obsahuje cíle v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, které jsou podmíněny získáním odpovídající mezinárodní podpory, což vede k pochybnostem, pokud jde o ochranu ekosystémů s vysokou hodnotou z hlediska zachování přírody, jako jsou lesy nebo savany, a o těžbu fosilních paliv;

28.

vyzývá k okamžitému zastavení dotací na fosilní paliva, vítá sdělení REPowerEU, neboť toto sdělení nabízí řešení, jež jsou v souladu s cíli Zelené dohody a evropské energetické unie (26) (27), a domnívá se, že vlády musí poskytnout rámec pro investice do průlomových technologií v oblastech, jako je energetická účinnost a výroba energie z obnovitelných zdrojů, a to prostřednictvím podpory výzkumu, inovací a vývoje, a že by právní předpisy měly být navrhovány tak, aby umožňovaly a podporovaly rozvoj nových technologií a jejich proniknutí na trh, včetně opatření na straně poptávky s cílem vytvořit vedoucí trhy a podnítit spotřebu nízkouhlíkových výrobků (28);

29.

vítá digitální řešení umožňující ochranu životního prostředí a udržitelnou transformaci v dopravě, energetice, budovách, zemědělství a v jiných odvětvích, ale zároveň konstatuje, že celková digitalizace zatím nepomohla snížit poptávku po energii ani emise CO2 , a tudíž zdůrazňuje, že jsou zapotřebí podpůrné politiky ke zmírnění zpětných a indukčních účinků (29);

30.

zdůrazňuje, že změna klimatu má rovněž závažné dopady na podniky, zejména malé a střední podniky. Tyto dopady zahrnují např. přerušení dodavatelských řetězců a poškození výrobních závodů v důsledku extrémních povětrnostních jevů, přičemž podniky jsou kvůli nim někdy nuceny provést nákladné změny ve svých obchodních a provozních modelech, jakož i investice s cílem zajistit soulad s regulačními nebo jinými požadavky. Výbor se domnívá, že podniky, které jako první převezmou nové, udržitelné obchodní modely, by měly být podpořeny, aby se zajistilo, že v důsledku svých inovací nebudou znevýhodněny v hospodářské soutěži;

31.

zdůrazňuje, že podpora soukromého sektoru musí dodržovat zásady rovného přístupu k finančním nástrojům pro malé a střední podniky a měla by být založena pouze na klimatických cílech (30) a že bude nutná rozsáhlá činnost napříč hodnotovými řetězci a meziodvětvová spolupráce;

32.

domnívá se, že zásadní význam pro to, aby řešení mohla být rozšířena na celá odvětví – a to prostřednictvím technologií, posilování dovedností a regulace, kterou by vlády zemí EU měly podporovat na mezinárodní úrovni –, mají harmonizace a normalizace a že zejména pro malé a střední podniky bude stěžejní získat doprovodné nástroje a budovat kapacity, mají-li splnit nové požadavky a mít lepší přístup na trh v EU;

Posílení postavení občanské společnosti v zájmu urychlení opatření v oblasti klimatu a výzva k vytvoření nového správního rámce

33.

zdůrazňuje, že potřebný rozsah opatření vyžaduje integrované, víceúrovňové politiky a průřezová řešení se skutečným zapojením občanské společnosti, a proto navrhuje nový správní rámec pro rozvoj těchto transformačních změn;

34.

má za to, že na úrovni pracovišť by tento nový správní rámec měl zaručovat sociální dialog tím, že zajistí práva a účast pracovníků a posílí kolektivní smlouvy;

35.

domnívá se, že by měl být posílen také širší dialog s přispěním regionů, venkovských subjektů a měst, sociálních partnerů, družstev a občanské společnosti, a to v zájmu zajištění sociální spravedlnosti a důvěryhodnosti a s cílem dát závazku nikoho neopomenout konkrétní význam (31). Například podpora přístupů zaměřených na prozumenty může urychlit přechod k čistějším energetickým systémům, vytvořit nové hospodářské modely a pomoci chránit nejzranitelnější skupiny v naší společnosti mimo jiné před odříznutím od tepla, světla a informačních technologií;

36.

je pevně přesvědčen, že je třeba skutečně podporovat a podněcovat iniciativy zdola nahoru a iniciativy na místní úrovni, aby se urychlilo zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a posílila se sociální odolnost, čímž se uvolní potenciál kultury spolupráce a řešení vycházejících zdola. Domnívá se, že stejně tak je zapotřebí a je zcela zásadní více investovat do sociálních inovací s cílem zahrnout do běžné agendy kulturní a společenské změny potřebné k začlenění ochrany klimatu do každodenního života podniků, veřejných orgánů i domácností;

37.

domnívá se, že otázky genderu by neměly být řešeny jako samostatná a izolovaná záležitost, nýbrž by měly být považovány za zcela zásadní pro to, aby se zabránilo opatřením a politikám, jež genderové hledisko opomíjejí. Změna klimatu nemá na všechny skupiny obyvatelstva stejný dopad a politiky, jež se jí zaobírají, mohou, nejsou-li správně koncipovány, tyto nespravedlnosti a nevyváženosti zachovávat. Nerovnosti dále prohlubuje například nerovnoměrná účast žen na rozhodovacích procesech a na trzích práce, jež jim často brání, aby plně přispívaly k plánování, tvorbě a provádění politik v oblasti klimatu (32);

38.

je pevně přesvědčen, že silnější zapojení mládeže do rozhodovacích procesů, od vypracovávání legislativních návrhů a iniciativ až po provádění, monitorování a navazující činnosti, je nejlepším způsobem, jak zohlednit mezigenerační rozměr těchto změn (33). Z tohoto důvodu začal EHSV v roce 2021 začleňovat do oficiální delegace EU na zasedání konference smluvních stran UNFCCC zástupce mladých lidí a zavázal se usilovat o to, aby v rámci jeho práce byly slyšet hlasy mladých lidí a mládežnických organizací. EHSV důrazně doporučuje, aby strany a další zúčastněné subjekty zaujaly podobný přístup;

39.

uznává úlohu původních obyvatel, kteří z hlediska změny klimatu stojí v první linii a kteří se starají o více než 80 % zbývající biologické rozmanitosti planety (34). Vítá skutečnost, že se původní obyvatelé stále více angažují v politikách v oblasti klimatu a vyzývá strany, aby je aktivně zapojily do provádění příslušných opatření;

40.

EHSV se zavazuje, že podnikne kroky v zájmu realizace výše uvedených politických doporučení.

---

(1)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 44.

(2)  https://www.ipcc.ch/2022/04/04/ipcc-ar6-wgiii-pressrelease/

(3)  https://climateactiontracker.org/global/temperatures/

(4)  Český překlad Pařížské dohody.

(5)  Zdroje: Economic losses from weather and climate-related extremes in Europe reached around half a trillion euros over past 40 years (Hospodářské ztráty způsobené povětrnostními a klimatickými extrémy dosáhly za posledních 40 let výše půl bilionu eur) – Evropská agentura pro životní prostředí; New report: World counts the cost of a year of climate breakdown (Nová zpráva: Svět vyčísluje náklady roku klimatického kolapsu), Christian Aid – UK charity fighting global poverty, Media Centre; The Costs of Extreme Weather Events Caused by Climate Change (Náklady extrémních povětrnostních událostí způsobených změnou klimatu) – CMCC; Billion-Dollar Weather and Climate Disasters (Povětrnostní a klimatické katastrofy, jež způsobily škody ve výši 1 miliardy dolarů či více) | National Centers for Environmental Information (NCEI).

(6)  Climate Change 2022: Mitigation of Climate Change (Změna klimatu 2022: Zmírňování změny klimatu) | IPCC.

(7)  Usnesení EHSV Válka na Ukrajině a její hospodářský, sociální a environmentální dopad (Úř. věst. C 290, 29.7.2022, s. 1).

(8)  Změna klimatu: EU musí jednat rychleji a být energeticky nezávislá.

(9)  Fit for 55: Parliament agrees to higher EU carbon sink ambitions by 2030 („Fit for 55“: Parlament podporuje zvýšení cílů EU týkajících se propadů uhlíku do roku 2030).

(10)  Stanovisko EHSV Udržitelné hospodářství v souladu s našimi potřebami (Úř. věst. C 106, 31.3.2020, s. 1).

(11)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(12)  Stanovisko EHSV Sociální dialog v souvislosti s ekologickou transformací (Úř. věst. C 486, 21.12.2022, s. 95).

(13)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(14)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(15)  Konference o budoucnosti Evropy – doporučení přijatá v rámci evropské panelové diskuse občanů.

(16)  2021 Europe Sustainable Development Report (Zpráva o udržitelném rozvoji v Evropě 2021) – SDSN Europe.

(17)  Připravované stanovisko EHSV (NAT/841) Cíle týkající se obnovy přírody v rámci strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti.

(18)  Stanovisko EHSV Nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 84).

(19)  António Guterres: 50 % of All Climate Finance Needed for Adaptation (António Guterres: 50 % všech finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu je třeba použít na přizpůsobení se změně klimatu).

(20)  Stanovisko EHSV Vytváření součinností v rámci různých plánů pro oběhové hospodářství (Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 29).

(21)  Circularity Gap Report 2021 – Climate Change Mitigation through the Circular Economy (Zpráva o nedostatcích v oběhovosti za rok 2021 – Zmírňování změny klimatu prostřednictvím oběhového hospodářství).

(22)  Stanovisko EHSV Nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 84).

(23)  Enhancing NDCs For Food Systems – recommendations for decision-makers (Posílení vnitrostátně stanovených příspěvků, pokud jde o potravinové systémy – doporučení pro činitele s rozhodovací pravomocí), Projekt NDC Action.

(24)  Stanovisko EHSV Potravinové zabezpečení a udržitelné potravinové systémy (Úř. věst. C 194, 12.5.2022, s. 72).

(25)  Stanovisko EHSV „Od zemědělce ke spotřebiteli“ – udržitelná potravinová strategie (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 268).

(26)  Stanoviska EHSV Klimatická spravedlnost (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22) a Nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, (Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 84).

(27)  Stanovisko EHSV REPowerEU: společná evropská akce pro cenově dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii (Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 123).

(28)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(29)  Stanovisko EHSV Digitalizace a udržitelnost – současný stav a opatření, která je z pohledu občanské společnosti potřeba přijmout (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 187).

(30)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(31)  Stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(32)  2020 Pocket Guide to Gender Equality under the UNFCCC (Kapesní příručka: genderová rovnost v rámci UNFCCC (2020)) – WEDO.

(33)  Připravované stanovisko EHSV (NAT/788) Směrem ke strukturovanému zapojení mládeže v otázkách klimatu a udržitelnosti v rámci rozhodovacího procesu EU (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 44).

(34)  Indigenous peoples defend Earth’s biodiversity – but they’re in danger (Původní obyvatelé brání biologickou rozmanitost Země, jsou však v ohrožení).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Digitální suverenita – pilíř digitalizace a růstu

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/02)

Zpravodaj:

Philip VON BROCKDORFF

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 1. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	7. 10. 2022
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	185/0/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

I přes výrazný pokrok na cestě k posílení digitální suverenity EU přetrvává silná závislost na technologických společnostech se sídlem mimo EU. Omezuje to vedoucí postavení a strategickou autonomii EU v digitálním světě a tím i potenciál jejího hospodářského růstu.

1.2.

V online prostředí, kterému stále dominují technologické společnosti ze zemí mimo EU, vyvstává otázka, do jaké míry mají v EU občané, podniky či státy pod kontrolou svá digitální data. V současné krizi se to nemusí jevit jako priorita, nutnost řešit nerovnováhu v digitální suverenitě nicméně naprosto není přeháněním.

1.3.

Za těchto okolností se EHSV domnívá, že EU musí svoji závislost na technologických gigantech ze zemí mimo EU snížit dvojnásobným úsilím o rozvíjení bezpečné, inkluzivní a na hodnotách založené digitální ekonomiky, která bude těmto velkým společnostem schopna konkurovat a zaměří se na spolehlivou konektivitu, bezpečnost dat a umělou inteligenci (UI).

1.4.

EHSV proto apeluje na zaměření značného podílu investic v digitálním sektoru na otevřenou strategickou autonomii v digitální ekonomice. Patřit by sem měly investice do digitálních kapacit, vzdělávání a odborné přípravy, infrastruktury a technologií. EHSV rovněž vyzývá k zajištění rovných podmínek digitální transformace v podobě ochrany práv pracovníků a společné existence a prosperity podniků všech velikostí bez nadměrné regulace.

1.5.

EHSV konstatuje, že inovace jako cloud computing a UI se staly významnými strategickými výhodami EU a přispívají k potenciálnímu růstu hospodářství EU. EU však v globální soutěži ve vývoji nových technologií v digitálním světě ztrácí pozici a v případě některých z nich soukromé investice v EU zaostávají za obdobnými typy investic ve Spojených státech a Číně.

1.6.

EHSV vyzývá k oživení snah o zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti digitálních technologií a k podpoře rozsáhlého výzkumu nových technologií v EU, a to s výslovným cílem udržet krok s výzkumnými kapacitami Spojených států a Číny.

1.7.

Stávající nerovnost v různých parametrech digitální suverenity EHSV částečně přičítá bariérám mezi členskými státy, které ztěžují dokončení skutečného jednotného trhu. Jednotný trh je momentálně v zásadě seskupení několika menších vnitrostátních trhů, jejichž velikost žádnému podniku v EU nedává šanci konkurovat digitálním gigantům dnešního světa. V EU navíc panují rozdíly co do úrovně digitálního rozvoje, infrastruktury a kapacit.

1.8.

EHSV vyzývá Komisi, aby pokročila v přípravě digitálního regulačního rámce, který má chránit občany EU před excesy digitální světa a současně vymezit prostředí, v němž bude větší pozornost zaměřena na člověka a etiku.

1.9.

Neméně důležité je zajistit, aby platformy, ekosystémy a aktivity online byly otevřenější, spravedlivější a předvídatelnější a pravidla jejich provozu pokrývala též transparentnost a neutralitu použitých algoritmů. Za úvahu stojí též sdílení a interoperabilita dat.

1.10.

EHSV podporuje výzvy, aby EU svoji digitální suverenitu budovala skrze vývoj cloudové a datové infrastruktury a řešila tak dramatickou nerovnováhu na trhu s cloudovými službami a datovými úložišti spočívající v téměř absolutní dominanci podniků ze zemí mimo EU.

1.11.

EHSV uznává také potenciál EU stát se globálním lídrem ve shromažďování a zpracování dat, které je páteří digitální ekonomiky. Datový rámec EU pro shromažďování a sdílení dat má ohromný potenciál ve strategických odvětvích, jako je zdravotnictví, trh práce a doprava.

1.12.

EHSV vyzývá k aktualizaci politik upravujících hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele na jednotném trhu. Tento krok by se měl zaměřit též na nekalé praktiky technologických společností ze zemí mimo EU i rostoucí vliv čínských digitálních společností v EU. V této souvislosti EHSV vítá vývoj regulace v podobě aktu o digitálních trzích a navrhovaného evropského aktu o čipech.

1.13.

EHSV uznává, že klíčovou úlohu při utváření digitální suverenity EU sehrávají malé a střední podniky, a to především v interakci s velkými technologickými společnostmi z EU.

1.14.

V neposlední řadě EHSV zdůrazňuje, že stěžejní význam má pro budování digitální suverenity EU vzdělávání na všech úrovních (odborné či akademické).

2.   Úvod

2.1.

Digitální suverenitu lze přibližně popsat jako schopnost států a podniků nezávisle spravovat a vytvářet vlastní data, hardware a software. Až příliš dlouho zaznívají varování před silnou závislostí EU na nízkém počtu velkých technologických společností působících mimo její členské státy.

2.2.

Důkazem o této hluboké závislosti EU na technologických společnostech v zemích mimo EU budiž informace, že 92 % veškerých dat v západním světě je uloženo na serverech ve vlastnictví podniků z USA. Patří sem data online, data stažená ze sociálních médií i údaje spravované státními úřady (1).

2.3.

Nepřekvapí, že za této situace rostou obavy podniků v EU i jejích členských států, že možná nad daty nemají plnou kontrolu a jsou závislé na velkých technologických společnostech mimo EU, což technologickým podnikům z EU ubírá na možnostech soutěžit s konkurenty z USA. Panuje rovněž obava, že EU pomalu, ale jistě ztrácí schopnost efektivně prosazovat legislativu týkající se digitálního prostředí.

2.4.

Tato silná závislost na technologických společnost z USA znepokojivě omezuje vedoucí postavení a strategickou autonomii EU v digitálním světě, čímž může utrpět též potenciál jejího hospodářského růstu. Ekonomický vliv technologických společností ze států mimo EU je zcela nepochybný. Totéž lze říci o jejich vlivu na občany EU a jejich spotřební vzorce, ovšem také na způsob, jakým interagují se svými spoluobčany v EU i za jejími hranicemi.

2.5.

Velké technologické společnosti ze zemí mimo EU dnes o nás ví možná více než naše nejbližší rodinní příslušníci a přátelé. Ztráta soukromí tak budí obavy. Svá data online totiž nemáme pod kontrolou – ta je v rukou velkých technologických společností a web i nadále z velké části není nijak regulován. Jedním z pokusů o nastolení nových pravidel tohoto provozu je např. obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR) (2). Potíž je v tom, že velké technologické společnosti při řešení tohoto problému postupují rychleji než EU. Velké technologické společnosti často působí v místech, kde jsou proti regulátorům ve výrazné informační výhodě a obecně mají i nadále možnost sledovat pohyb občanů v prostředí online, průběžně sbírají informace a tyto poznatky vytěžují za účelem zisku.

2.6.

Na pozadí těchto skutečností označila předsedkyně Komise digitální politiku za jednu z hlavních priorit svého funkčního období 2019–2024 a zavázala se usilovat o technologickou suverenitu. K té nám ještě zbývá urazit kus cesty, a i sama Komise vyjádřila znepokojení nad tím, jak velké technologické společnosti ze zemí mimo EU porušují její pravidla a základní hodnoty. V posledních letech se internetová ekonomika konsolidovala kolem těchto gigantů, kteří pomocí cookies kontrolují data a uplatňují oligopolní tržní sílu. Evropský parlament pak vyjádřil znepokojení nad bezpečnostními hrozbami, které plynou z rostoucí technologické přítomnosti Číny v EU, a zvláště pak vyzval k přijetí opatření na úrovni EU, které by zmenšilo rostoucí vliv Číny na infrastrukturu 5G.

2.7.

Celá odvětví hospodářství EU bohužel zůstávají silně závislá na velkých online platformách se sídlem mimo EU. Členské státy to zbavuje digitální suverenity v klíčových oblastech, jako je autorské právo, ochrana dat a zdanění. Problém zasahuje i do dalších oblastí, jako jsou elektronický obchod a dezinformace na internetu.

2.8.

V online prostředí, kterému dominují technologické společnosti ze zemí mimo EU, vyvstává otázka, zda se občané EU mohou znovu ujmout kontroly nad svými daty a zda může EU účinně a přiměřeně rychle řešit nerovnováhu digitální suverenity. Podrobněji k těmto otázkám viz části 3 a 4.

3.   Obecné připomínky

3.1.

V prvé řadě musí EU svoji závislost na technologických gigantech ze zemí mimo EU snížit dvojnásobným úsilím o rozvíjení bezpečné, inkluzivní a na hodnotách založené digitální ekonomiky, která bude těmto velkým společnostem schopna konkurovat a zaměří se na spolehlivou konektivitu, bezpečnost dat a umělou inteligenci (UI). EHSV považuje hodnotový aspekt za mimořádně důležitý a klade důraz na sociální a etický rozměr a práva pracovníků v digitální ekonomice.

3.2.

Komise na tento vývoj digitální ekonomiky reagovala v roce 2021 vypracováním Digitálního kompasu pro digitální dekádu EU, který se zaměřuje na infrastrukturu, veřejnou správu, podniky a dovednosti. Kompas stanovil cíle na úrovni EU a členských států, navrhl robustní rámec pro společnou správu a řízení k monitorování pokroku a řešení nedostatků a navrhl též projekty zahrnující více zemí zaměřené na kombinaci investic z EU, členských států a soukromého sektoru. Doplnil ho akt o digitálních trzích, tj. legislativní rámec, který má posílit hospodářskou soutěž na evropských digitálních trzích tím, že zabrání velkým společnostem ve zneužívání vlastní tržní síly a umožní vstup na trh také novým hráčům. Cílem později navrženého evropského aktu o čipech je zvýšit výrobu mikročipů v EU v reakci na rostoucí poptávku a snížit závislost na dodavatelích ze zemí mimo Evropu. Záměrem je působit proti dominanci Číny zejména ve výrobě polovodičových čipů.

3.3.

Vzhledem k postupnému oživení hospodářství po pandemii a rostoucím cenám EHSV vyzývá k úspěšnému provedení Digitálního kompasu a žádá vlády států EU, aby pobídkami motivovaly podniky k dalším investicím do digitálních kapacit a lidských zdrojů. Tyto investice by pomohly posílit strategickou autonomii v rámci digitální transformace hospodářství EU. Za zásadně potřebné Výbor považuje též investice států EU do lepších digitálních kapacit, infrastruktury a technologií.

3.4.

EHSV konstatuje, že inovace jako cloud computing a UI se staly významnými strategickými výhodami EU a přispívají k potenciálnímu růstu hospodářství EU. EU však v globální soutěži ve vývoji nových technologií v digitálním světě zatím ztrácí. Soukromé investice v EU zaostávají za obdobnými typy investic ve Spojených státech a Číně. Totéž platí pro technologie zaměřené na shromažďování dat a přístup k datům nebo kvantovou výpočetní techniku, kde EU v investicích do blockchainových technologií a internetu věcí také zůstává pozadu za obdobnými investicemi v USA a Číně.

3.5.

EHSV bere též na vědomí různé finanční nástroje, které jsou určeny k dohnání náskoku USA a Číny v investicích do digitálních technologií. Tyto nástroje by jistě mohly podpořit výzkum a inovace digitálních technologií, jak však uvádíme v odstavci 3.3 níže, je zapotřebí dalších investic. EHSV vyzývá k oživení snah o zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti digitálních technologií a k podpoře rozsáhlého výzkumu nových technologií v EU, a to s výslovným cílem udržet krok s výzkumnými kapacitami Spojených států a Číny.

3.6.

EHSV se domnívá, že digitální suverenita nespočívá pouze v dohnání náskoku nebo v postavení na špici vývoje digitálních technologií. Nejde ani o to, že by digitální suverenita byla projevem protekcionistické povahy EU. Jejím smyslem je vytvořit rovné podmínky pro technologické podniky se sídlem v EU s cílem – jak naznačuje název tohoto stanoviska z vlastní iniciativy – zvýšit potenciál hospodářského růstu EU a tím i prospět její společnosti jako takové.

3.7.

Existují pádné důvody, proč technologickým společnostem se sídlem v EU přiznat určité výhody proti společnostem ze zemí mimo její členské státy, chceme-li jim umožnit zařadit se mezi přední světové digitální lídry. Stávající nerovnost v různých parametrech digitální suverenity ovšem EHSV částečně přičítá bariérám mezi členskými státy, které ztěžují dokončení skutečného jednotného trhu. Jednotný trh je momentálně v zásadě seskupení několika menších vnitrostátních trhů, jejichž velikost žádnému podniku v EU nedává šanci konkurovat Microsoftům dnešního světa. V EU navíc panují rozdíly co do úrovně rozvoje a infrastruktury. Proto není překvapením, že digitálnímu trhu stále dominují podniky ze zemí mimo EU.

3.8.

EHSV se rovněž domnívá, že soustředění na problém digitální suverenity pomůže řešit také obavy týkající se ochrany soukromí a osobních údajů, zdanění, dat a veřejných zakázek. Nestane se tak přes noc, ani když zajistíme robustnější regulační rámec. Zejména zdanění se ukázalo jako kontroverzní téma, neboť technologické společnosti z USA mohou mít příjmy z transakcí s klienty v EU, což vyvolává otázku fyzické přítomnosti, která je zpravidla faktorem, který zakládá daňovou povinnost.

3.9.

V neposlední řadě EHSV již v dřívějším stanovisku (3) poukázal na význam digitální svrchovanosti jako klíčového pilíře hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje Evropy a zdůraznil, že digitální svrchovanost musí být založena na globální konkurenceschopnosti, která se opírá o pevnou spolupráci mezi členskými státy. Ta je nezbytným předpokladem toho, aby se EU mohla stát globálním lídrem, zvláště pak v otázkách spolehlivosti digitálních technologií.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV vyzývá členské státy, aby účinně provedly digitální regulační rámec, který má chránit občany EU před excesy digitální světa a současně vymezit prostředí, v němž bude větší pozornost zaměřena na člověka a etiku. EHSV soudí, že regulační rámec by měl přispět k efektivnější správě digitálního odvětví EU. Přechod k digitalizaci by měly usnadnit také ochrana pracovníků a kolektivní vyjednávání. Technologickým společnostem v EU by měl být ve srovnání s jejich protějšky mimo Unii ponechán dostatečný prostor pro inovace a rozvoj, přičemž je dle možností vhodné prosazovat mezinárodní formy partnerství.

4.2.

Stanovením pravidel pro data původem z EU si Unie suverenitu zajistí nominálně, tím však technologické společnosti z EU ještě nedoženou globální dosah podniků ze zemí mimo její členské státy. Toho lze dosáhnout pouze politickým řízením, investicemi do výzkumu a inovací a řešením aktuálních nedostatků jednotného trhu.

4.3.

Předpokládá to progresivnější přístup k regulačnímu rámci, který bude utvářet digitální ekonomiku v nadcházejících letech. Neméně důležité je zajistit, aby platformy, ekosystémy a aktivity online byly otevřenější, spravedlivější a předvídatelnější a pravidla jejich provozu pokrývala též transparentnost a neutralitu použitých algoritmů. Za úvahu stojí též sdílení a interoperabilita dat.

4.4.

Co se týče budování digitální suverenity EU, EHSV volá po posílení koordinace mezi jurisdikcemi jednotlivých států, a zvláště pak mezi regulátory v této oblasti. Je třeba předefinovat stávající struktury správy tak, aby bylo možno posílit interakce mezi členskými státy, ale také usnadnit společné rozhodování o digitálních věcech. Podle mínění EHSV bude tento požadavek nezbytným předpokladem dosažení určité formy digitální suverenity. Současně EHSV varuje před nadměrnou regulací, která by mohla brzdit potenciální hospodářský růst.

4.5.

EHSV podporuje výzvy, aby EU svoji digitální suverenitu budovala skrze vývoj cloudové a datové infrastruktury a řešila tak dramatickou nerovnováhu na trhu s cloudovými službami a datovými úložišti spočívající v téměř absolutní dominanci podniků ze zemí mimo EU. To by pomohlo omezit bezpečnostní rizika pro občany EU. Zde EHSV znovu vyjadřuje podporu iniciativě spočívající v projektu Gaia-X, jehož cílem je poskytnout bezpečné prostředí pro správu dat občanů, podniků a vlád.

4.6.

EHSV uznává také potenciál EU stát se globálním lídrem ve shromažďování a zpracování dat, které je páteří digitální ekonomiky. Datový rámec EU pro shromažďování a sdílení dat má ohromný potenciál ve strategických odvětvích, jako je zdravotnictví, trh práce a doprava. Umožnil by občanům i podnikům přístup k celounijním datům (v souladu s předpisy na ochranu soukromí a dat) a zvýšil efektivitu na jednotném trhu.

4.7.

V této souvislosti EHSV vyzývá k aktualizaci politiky hospodářské soutěže a řešení stávajících nerovností. Tento krok by se měl zaměřit též na nekalé praktiky technologických společností ze zemí mimo EU i rostoucí vliv čínských digitálních společností v EU.

4.8.

EHSV uznává, že dosažení digitální suverenity bude záviset na tom, i) jak se technologické společnosti se sídlem v EU přizpůsobí legislativnímu rámci, ii) jaká opatření budou použita k řešení nedostatků jednotného trh a iii) jak bude probíhat výzkum a inovace digitálních technologií a jaké vzniknout investiční příležitosti. Současně EHSV nemůže ignorovat případnou úlohu malých a středních podniků při utváření digitální suverenity EU. Malé a střední podniky možná nebudou mít finanční prostředky k přímému zapojení do utváření digitální ekonomiky, mohou však přispět prostřednictvím interakcí s velkými technologickými společnostmi v EU.

4.9.

Závěrem EHSV zdůrazňuje, že stěžejní význam má pro budování digitální suverenity EU vzdělávání na všech úrovních (odborné či akademické). Vzdělávací ústavy musí investovat do relevantního výzkumu a inovací a zapotřebí je také sestavit rámec kvalifikovaných pracovníků, kteří budou schopni podpořit digitální strategii EU. Doporučuje se též koordinovaný přístup zahrnující různé typy vzdělávacích zařízení v EU.

---

(1)  https://www.weforum.org/agenda/2021/03/europe-digital-sovereignty/.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(3)  Úř. věst. C 365, 23.9.2022, s. 13.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k téímatu Připravenost na mimořádné situace

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/03)

Zpravodaj:

Paul RÜBIG

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24. 2. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	7. 10. 2022
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	184/8/9

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) žádá Evropskou komisi a členské státy, aby neprodleně připravily plán, jak podstatně zvýšit autonomii a suverenitu jednotného trhu EU, pokud jde o zařízení na výrobu energie, výrobu potravin a vody a těžbu nezbytných surovin, nevyjímaje suverenitu a autonomii z hlediska potřebných technologií. EU si musí vybudovat autonomii a suverenitu pokrývající příslušný výzkum a vývoj, zpracování surovin, projekční činnost, výrobu, instalaci, uvedení do provozu a údržbu zařízení na jednotném trhu EU. Cílem je předcházet energetické chudobě a nezaměstnanosti občanů a spotřebitelů v EU. Nejefektivnější připravenost na mimořádné situace staví na odolnosti, ať už technické, či sociální. Trvalé zvyšování odolnosti energetických systémů vůči přírodním, politickým či jakýmkoli jiným hrozbám by mělo být součástí všech energetických politik.

1.2.

EHSV doporučuje, aby EU naléhavě definovala krátkodobá opatření vedoucí k výstavbě energetických výrobních zařízení v rámci jednotného trhu EU tak, aby dosáhla svého cíle, kterým je autonomie a suverenita.

1.3.

EHSV se domnívá, že masivnímu, dlouhodobému nedostatku energie v Evropě lze předejít pomocí následujících kroků: — technologickou otevřeností (pokud jde o aplikace pro výrobu a využívání energie), — posílení a rozvoj evropského jednotného energetického trhu, — posílení spolupráce a koordinace s partnery podobného smýšlení a také užší spoluprací se sousedními státy a třetími zeměmi, — nastolení ambiciózní obchodní politiky a diverzifikace dodávek, — řešení nesouladů na trhu práce, — zlepšení komunikace a zvyšování povědomí, — zrychlení inovací a digitalizace, — usnadnění přístupu k financování, — zajištění dostatečných investic (k usnadnění ekologické transformace atd.), — zajištění realistických politik. V případě energetiky a klimatu např. musíme přehodnotit balíček „Fit for 55“ tak, abychom správně vyvážili plnění cílů do roku 2030 a cílů do roku 2050 s tím, že zvolená cesta této transformace má být ekonomicky i sociálně přijatelná. Příjmy z obchodování s emisemi by měly být použity k financování cenového stropu pro plyn na základě amerického Henry Hub indexu a na investice do nových zařízení na výrobu energie v EU.

1.4.

Aby nebylo nutné přehodnocovat lhůty stanovené v rámci Zelené dohody a bylo možno nastolit realistické energetické politiky, měly by postupy posouzení Zelené dohody EU a její energetické politiky zahrnovat nejen dopad použitých opatření na klima, ale také dopad na kupní sílu spotřebitelů v EU a dopad na konkurenceschopnost hospodářství EU, s cílem chránit pracovní místa v EU.

1.5.

Vzhledem k vážnosti krize by podle mínění EHSV nemělo být vyloučeno žádné opatření.

1.6.

Součástí potřebných opatření by dle EHSV mělo být též provádění plánu SET ( S trategic E nergy T echnology) a plánu REPowerEU: — zvýšení energetické účinnosti a podpora oběhovosti, — provádění plánu REPowerEU s cílem ukončit závislost EU na ruských fosilních palivech, — navýšení kapacity skladování plynu a koordinované doplňovací operace; monitorování a optimalizace trhů s elektřinou; směrování investic do energetických systémů a posílení konektivity v bezprostředním sousedství prostřednictvím ACER (1), BEREC, ENTSO-G (2), ENTSO-E (3) a znalostních a inovačních společenství Evropského inovačního a technologického institutu InnoEnergy (udržitelná energie), Raw Materials (suroviny) a Manufacturing (výroba) s přihlédnutím k vývoji v oblasti evropské vodíkové páteřní sítě a skladování H2 a CO2. — vybudujme 1 000 zařízení na výrobu energie v EU se čtrnáctidenním povolovacím řízením a okamžitě začněme investovat s 50 % finanční podporou EU z příjmů z obchodování s emisemi.

1.7.

EHSV doporučuje motivovat spotřebitele cílenou podporou k investicím do vlastní výroby energie a účinnosti. To si vyžádá informační kampaně a daňové pobídky.

1.8.

Dále by EU podle názoru EHSV měla vybudovat novou přenosovou infrastrukturu pro přenos energie a zdrojů energie (potrubí ze Severní Afriky do Španělska) a pro obnovitelné zdroje energie, jako je vodík, biometan a amoniak (Campfire).

1.9.

K řešení krize EHSV doporučuje sadu krátkodobých opatření: — zabezpečení dalších zdrojů, zvláště ropy, uhlí, plynu, uranu, vody, potravin a krmiv, — vypracování plánů a koncepcí úspor a přídělové distribuce energie ve všech 27 členských státech EU: — přídělová distribuce by měla sledovat jasné priority, např. vyjednání přídělových plánů pro zásobování energeticky náročných průmyslových provozů, dále vyjednání nových obchodních dohod WTO s novými prioritami zaměřenými na potraviny, krmiva, vodu a sanitaci, — upřednostnění zásob a dodávek elektřiny a plynu pro nemocnice, zdravotnická zařízení, záchranné sbory a zařízení péče o starší a zranitelné osoby, — vydání pravidel, která zajistí dostatečné naplnění rezervních zásobníků ropy a plynu, — podpora úspor energie a nových zdrojů energie, — intenzivnější výzkum a vývoj v odvětví energetiky v EU, zejména se zaměřením na alternativní energie, fúzní energii, ukládání energie, vodíkové a amoniakové technologie, energetickou účinnost a energeticky náročné průmyslové procesy a domácí spotřebiče, — zrychlení veřejných schvalovacích postupů pro nové projekty, které zajistí nový přísun energie v krátkodobém a střednědobém horizontu, např. stanice pro vykládku vodíku v přístavech EU, potrubí a přístavní zařízení ke znovuzplyňování zkapalněného plynu (LNG), — požadavek, aby si všechny firmy v EU, které vyrábějí nebo poskytují výrobky a služby potřebné v mimořádných situacích, zajistily nouzové dodávky elektrické energie, aktualizovaly své nouzové plány, pořádaly periodická školení pro mimořádné situace atd. (např. firmy v oboru telekomunikací a vysílání, záchranné složky, veřejné IT servery a poskytovatelé elektrické energie).

1.10.

Vedle krátkodobých opatření doporučuje EHSV také soubor opatření střednědobých a dlouhodobých:

1.10.1.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby vypracovala plány a přijala následující celounijní koordinovaná opatření a kroky: — provádět štěpení methanu elektrolýzou/pyrolýzou a parní reformování methanu za účelem výroby vodíku a pevného uhlíku, — využívat diverzifikované a dlouhodobé zásoby methanu jako suroviny pro výrobu vodíku (nosič energie) a uhlík a plně prozkoumat jejich přínos jako pomocné půdní látky v zemědělství s cílem zvýšit výnosy a zlepšit potravinové zabezpečení; — razantní urychlení veřejných zakázek na kritickou energetickou infrastrukturu, tj. zjednodušení a optimalizace předpisů EU, které tyto procesy zpomalují, — nová rámcová směrnice EU o vodě. Přednost musí dostat zajištění rychlých dodávek energie, — je třeba zjednodušit nové nařízení EU o dodavatelských řetězcích. Zaměřit bychom se měli na zajištění udržitelných dodávek kritických surovin a zboží do EU sjednaných ve dvoustranných obchodních dohodách, — posílení výrobních řetězců a přepravních systémů s cílem zmírnit možná příští narušení dostupnosti kritických surovin pro firmy v EU (průmysl a obchod), — snížení závislosti na dovozu kritických surovin a polotovarů, — zaměření na technologickou suverenitu a autonomii EU, — výstavba přeshraniční infrastruktury pro distribuci elektřiny (pro napětí 380 kV nebo vyšší), — zajištění výroby transformátorů pro změny napětí (vysoké/nízké, AC/DC), — oživení tisíců projektů v oblasti výroby energie (vodní energie, geotermální energie, ukládání vodní energie atd.), které leží roky v šuplíku jako nerentabilní (proti levnému plynu z Ruska) nebo kvůli byrokratickým překážkám, — prověření nových technologií těžby. V EU je několik regionů se značnými zásobami zemního plynu, který lze dobývat novými technologiemi, s nimiž v poslední době přišly evropské vysoké školy. Vzhledem ke svému cíli energetické suverenity a autonomie by EU měla tyto nové technologie pečlivě prozkoumat a regiony povzbudit k jejich vyzkoušení, — přehodnotit místní výrobu plynu/ropy a e-paliv, pokud je to možné a nutné, nebo krátkodobě zvýšit stávající výrobu.

1.10.2.

posílení odborného vzdělávání a dovedností elektrikářů a zemědělců a vytvoření pracovních míst ve vodohospodářství.

1.10.3.

EHSV doporučuje navýšit počty evropských studentů v oborech STEM (tj. S cience (přírodní vědy), T echnology (technologie), E ngineering (inženýrství), M athematics (matematika)), které stagnují, kdežto asijské země počty studentů fyziky, IT a inženýrství podstatně navýšily. K dosažení cílů suverenity a autonomie doporučuje EHSV zvýšit pomocí iniciativ a pobídek počet pracovních míst pro inženýrské a technické profese a dále v oboru vyspělých technologií.

1.10.4.

V neposlední řadě se EHSV domnívá, že je třeba zachovat vysokou kupní sílu občanů a spotřebitelů v EU právě zaměřením na technologickou suverenitu a autonomii EU, tj. snížením závislosti EU na dovozu (dovoz technologií a energie) a zvýšením počtu pracovních míst v oboru vyspělých technologií v Evropě.

1.11.

Ze závěrů a doporučení tak vyplývá, že otázkou je, zda došlo k přeskupení priorit z pořadí 1) životní prostředí, 2) cena a 3) bezpečnost dodávek k pořadí 1) bezpečnost dodávek, 2) cena a 3) životní prostředí.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Definice „řízení mimořádných situací“: „řízením mimořádných situací“ se rozumí organizace a řízení zdrojů a úkolů nutných ke zvládnutí všech humanitárních aspektů mimořádných situací, jimiž jsou: — prevence, — připravenost, — reakce, — zmírňování, — obnova.

2.2.

Nikdo neví, jak dlouho bude trvat tato brutální válka na Ukrajině, kolik infrastruktury bude zničeno ani kolik milionů ukrajinských uprchlíků uteče do členských států EU – a o kolik milionů tedy vzroste počet spotřebitelů na jednotném trhu.

2.3.

Válka na Ukrajině bude mít pro EU nesporně dramatické důsledky, neboť EU silně závisí na dovozu fosilních paliv a surovin z Ruska a Ukrajiny. K dosažení autonomie a suverenity jako jednoho z hlavních cílů EU je tak naléhavě nutno doporučit investice do vlastních těžebních zařízení a zařízení k výrobě elektrické energie.

2.4.

V roce 2021 dovážely některé evropské země 100 % zemního plynu z Ruska, některé pak z Ruska dovážely přibližně 70 % svého celkového dovozu ropy. K měsíci září 2022 přestaly některé státy EU (např. Polsko, Bulharsko a všechny tři pobaltské země) dovážet plyn z Ruska a řadě zemí EU se podařilo svůj dovoz ruského zemního plynu výrazně snížit navýšením dovozu z jiných států, zejména ve formě LNG prostřednictvím příslušných terminálů. V reakci na to ceny plynu v EU prudce vzrostly a rostou i nadále. V červenci 2022 byly průměrné ceny plynu v EU přibližně osmkrát vyšší než v USA, což má nepříznivý vliv na konkurenceschopnost EU.

2.5.

Tím vzrůstá riziko masivních ztrát pracovních míst v EU. Podle Evropského ocelářského svazu je v EU v ocelářství přímo zaměstnáno 330 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, nepřímo je pak na toto odvětví navázáno 2,2 milionu dalších. Stovky tisíc lidí přímo a nepřímo zaměstnávají též odvětví výroby hliníku, cementu, papíru a skla či chemický průmysl. Energetická výrobní zařízení by na jednotném trhu mohla zajistit statisíce nových, dobře placených pracovních míst, a tím zvýšit kupní sílu spotřebitelů v EU.

2.6.

Pokud jde o potravinové zabezpečení, evropské země se budou systematicky snažit snižovat svoji závislost na dodávkách pšenice z Ukrajiny a Ruska. Musíme se zaměřit na dotace na hnojiva, vyčlenit půdu na výrobu potravin a krmiv a využívat zemědělsko-potravinářský odpad k výrobě bioplynu.

3.   Připravenost na katastrofy (4)

3.1.

EU pro svoji připravenost na mimořádné situace již odvedla notný kus práce, válka na Ukrajině však ukázala, že musí ve svém úsilí pokračovat, či spíše ještě přidat v následujících oblastech: — výpadky dodávek elektrické energie vlivem technických poruch, kybernetických útoků apod., které by mohly zasáhnout: — komunikační systémy, — sanitární systémy, zásobování vodou a čištění odpadních vod, — zachování provozu průmyslu, — plány na přídělové dodávky elektřiny a plynu pro spotřebitele a průmysl v EU. Toto riziko dramaticky vzrostlo s válkou na Ukrajině, — přerušení dostupnosti surovin vlivem narušení výrobního řetězce nebo systému přepravy (např. dopravní zácpa, která zasáhla 400 velkých nákladních lodí v šanghajském přístavu v dubnu 2022 následkem omezení volného pohybu v Šanghaji v souvislosti s pandemií COVID-19), — kybernetické hrozby nebo incidenty: jak může EU posilovat odolnost podniků a zajistit zachování jejich provozu tak, aby byly chráněny dodávky potřebné pro spotřebitele v EU? — jiné útoky: podniky musí být vybaveny tak, aby dokázaly odolat útokům a rychle se z nich zotavit.

3.2.

Mimořádné situace a katastrofy zesilují význam 17 cílů udržitelného rozvoje OSN (5). Mezi katastrofy patří přírodní katastrofy (6), katastrofy následkem průmyslových či technických nehod (stroje vyrobené člověkem, jaderné, biologické a chemické katastrofy), války a politické a občanské katastrofy (7), epidemie a hladomory a vliv výroby potravin a krmiv.

4.   Důležité organizace v rámci Evropské komise

4.1.

V EU nechybí kompetentní, specializované organizace, které mohou pomoci s vedením diskuse a budováním „připravenosti na mimořádné situace“. Konkrétně mezi ně patří: — GŘ ECHO (Evropská civilní ochrana a operace humanitární pomoci) (8), — ERCC (Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události) (9), — Síť znalostí Unie v oblasti civilní ochrany (10), — Mechanismus civilní ochrany Unie (UCPM) (11).

5.   Aktuální příklady možných kritických mimořádných události ohrožujících členské státy EU, zejména pokud jde o zařízení na výrobu energie

5.1.

Selhání dodavatelského řetězce pro výrobu energie z fosilních zdrojů (uhlí, ropa, zemní plyn, uran). V roce 2021 tvořila fosilní paliva přibližně 80 % veškeré primární energie využívané v EU a většina z nich byla dovezena.

5.2.

Výpadky dodávek elektrické energie a následná selhání komunikace vlivem technických poruch, kybernetické války nebo teroristických útoků. Výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů je nevyrovnaná – vítr nevane ani slunce nesvítí trvale a vždy, když EU potřebuje velké množství energie. Každé navýšení kapacit větrných a fotovoltaických elektráren v EU je tak třeba doplnit výstavbou obrovských zařízení pro ukládání energie.

5.3.

Schopnost zajistit dodávky kriticky potřebných surovin (měď, lithium, kobalt, prvky vzácných zemin atd.) pomocí nových strategií jednotného trhu EU pro těžbu, recyklaci atd.

5.4.

Schopnost zajistit konkurenceschopný jednotný trh pro dodávky polotovarů (např. automobilový průmysl EU trpí od počátku války vážným nedostatkem kabeláže vyráběné na Ukrajině).

5.5.

Materiálové nároky na enormní počet větrných turbín potřebných ke splnění cílů dekarbonizace výroby elektrické energie přesahují celosvětovou roční produkci mědi 14krát (25 milionů tun proti potřebným 350 milionům tun). V případě hliníku činí tento faktor 7,2, u speciální oceli potřebné k výrobě větrných turbín pak 3,9. Solární panely se vyrábějí zejména v Číně.

5.6.

Naléhavě potřebujeme obrovské dodávky fosilních paliv, dokud nebude v EU vybudován dostatek kapacit k výrobě elektráren využívajících obnovitelné zdroje.

6.   Reakce

6.1.

Vzhledem k rozsahu spotřeby energie v EU bude ekologická transformace EU trvat přibližně dvě desetiletí. Zasedání Rady ve Versailles doporučilo urychlení této transformace, což bude velmi náročný úkol.

6.2.

Hlavní brzdou rychlejšího přechodu nejsou jen peníze, nýbrž také suroviny potřebné k výrobě přibližně 700 000 velkých, 5megawattových turbín, které potřebujeme v celé EU, a miliony fotovoltaických elektráren, zařízení k výrobě energie z jaderné syntézy, vodních elektráren a zařízení pro ukládání energie. K tomu bude nutné vybudovat geotermální zařízení, zařízení sloužící ke skladování vodíku a zařízení pro ukládání CO2. K distribuci razantně zvýšeného množství decentralizovaně vyrobené elektřiny bude nutné masivně rozšířit přenosové vedení vysokého a středního napětí.

6.3.

Každá z těchto 700 000 velkých 5megawattových turbín (která typicky vyrobí 12,5 GWh elektrické energie za rok) je vysoká kolem 200 metrů, stojí na železobetonových základech o přibližné hmotnosti 2 000 tun, k její výrobě se spotřebuje přibližně 600 tun speciální oceli, 20 tun mědi a určitý objem velmi vzácných zemin, které je nutno dovážet zejména z Číny nebo Ruska. Jestliže tyto tuny surovin vynásobíme přibližným počtem 700 000 větrných turbín potřebných v EU, dojdeme k obrovskému množství betonu, oceli, mědi a dalších surovin, jejichž výroba by znamenala vznik dalších obrovských emisí CO2. V případě prvků vzácných zemin (pro elektrické generátory a baterie), jako jsou neodym, dysprosium aj., je nedostatek ještě vážnější a bylo by velice obtížné jej vyřešit do roku 2050.

7.   Zmírňování

7.1.

Pokud bude Německo pokračovat ve výstavbě větrných turbín tempem z roku 2021, potrvá výstavba 70 000 větrných turbín potřebných ke splnění cílů Zelené dohody 160 let.

7.2.

Shrnuto: řada techniků tvrdí, že dosáhnout cílů Zelené dohody do roku 2050 je velmi náročný úkol kvůli nedostatku surovin (prvky vzácných zemin, měď, ocel atd.) a nedostatku techniků a kvalifikovaných pracovníků (např. elektrikářů) v EU, přičemž nutnou podmínkou plnění cílů je náprava obou těchto slabin.

8.   Prevence

8.1.

Mnohá energeticky náročná průmyslová odvětví mají být do roku 2050 konvertována na obnovitelný zelený vodík nebo amoniak vyrobený s využitím elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Patří sem mj. ocelářství, chemický průmysl či cementářský průmysl. Mnozí však netuší, že zajistit transformaci všech těchto energeticky náročných průmyslových odvětví vyžaduje 10krát více elektřiny z obnovitelných zdrojů v porovnání s potřebami e-mobility a dekarbonizace ocelářského průmyslu.

8.2.

Výroba železa a oceli má na svědomí čtvrtinu celosvětových průmyslových emisí CO2. V roce 2020 bylo na celém světě vyrobeno přibližně 1 870 milionů tun oceli, z toho asi 57 % v Číně a 7 % v EU. Z tohoto celosvětového objemu 1 870 milionů tun vyrobené oceli bylo cca 1 300 milionů tun (65 %) vyrobeno procesem integrované vysoké pece, kde se železná ruda redukuje pomocí koksu a vznikají velmi vysoké emise CO2 (přibližně 1,4 tuny CO2 na tunu oceli).

8.3.

Ve 27 členských státech EU se ročně vyrobí cca 150 milionů tun oceli, z čehož asi 90 milionů tun vzniká ve vysokých pecích. K přeměně výroby těchto 90 milionů tun surového železa (redukovaného ve vysoké peci pomocí koksu) na zelené železo vyrobené pomocí obnovitelného vodíku by bylo zapotřebí kolem 360 TWh obnovitelné elektřiny ročně (do roku 2050). 360 TWh ročně je obrovské množství obnovitelné energie! Je to více obnovitelné elektřiny, než by bylo zapotřebí k elektrifikaci všech osobních vozidel v celé EU. K výrobě této obnovitelné elektřiny pro ocelářský průmysl EU bude zapotřebí nejméně 30 000 velkých větrných elektráren.

8.4.

V Evropské unii se v roce 2019 vyrobilo přibližně 2 904 TWh elektřiny, z nichž pouze asi 35 % pocházelo z obnovitelných zdrojů. Kolem 38 % (1 112 TWh) však bylo vyrobeno z fosilních paliv a přibližně 26 % z jaderné energie (765 TWh). Pouhých 13 % bylo vyrobeno pomocí větrné energie, 12 % ve vodních elektrárnách, 4 % v solárních elektrárnách, 4 % z bioenergie a 2 % z geotermálních dodávek. Největší podíl na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropské unii měla v roce 2019 (1 005 TWh) větrná energie (367 TWh, tj. 42 % veškeré výroby z obnovitelných zdrojů). Dalších 39 % bylo vyrobeno ve vodních elektrárnách (345 TWh), 12 % v solárních elektrárnách (125 TWh) a zbývajících 6 % z bioenergie (55 TWh).

8.5.

Ke stabilizaci sítě v případě náhlého výpadku je třeba rozšířit přečerpávací vodní elektrárny.

8.6.

Hydroelektrická energie musí být zařazena mezi priority energetické a klimatické politiky. Udržitelně koncipované vodní elektrárny je třeba uznat za obnovitelné zdroje energie. Vlády by měly velké i malé vodní elektrárny zařadit do svých dlouhodobých cílů, energetických plánů a programů na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie, a postavit je na roveň s proměnlivými obnovitelnými zdroji.

---

(1)  Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů.

(2)  https://www.entsog.eu/

(3)  https://www.entsoe.eu/

(4)  https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/what/humanitarian-aid/disaster-preparedness_cs

(5)  https://sdgs.un.org/goals

(6)  https://www.conserve-energy-future.com/10-worst-natural-disasters.php

(7)  https://www.samhsa.gov/find-help/disaster-distress-helpline/disaster-types/incidents-mass-violence

(8)  https://ec.europa.eu/echo/index_cs

(9)  https://erccportal.jrc.ec.europa.eu/

(10)  https://civil-protection-knowledge-network.europa.eu/

(11)  https://ec.europa.eu/echo/what/civil-protection/eu-civil-protection-mechanism_cs

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Digitální euro

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/04)

Zpravodaj:

Juraj SIPKO

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 1. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	6. 10. 2022
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	183/1/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Rychlý proces inovativních technologií ve finančním sektoru vedl k postupnému vytváření digitálních měn jednotlivými centrálními bankami ve světě. Stejně jako ostatní centrální banky po celém světě přijala v červenci 2021 i Evropská centrální banka (Eurosystém ECB) rozhodnutí zahájit fázi zkoumání zavedení digitálního eura. EHSV oceňuje snahu ECB pokračovat v činnosti zaměřené na zavedení digitálního eura. V současné době v Eurosystému ECB probíhá řada postupných kroků směrem k přijetí digitálního eura. Tyto kroky jsou prováděny v časové posloupnosti. Rozhodnutí o přijetí digitálního eura dosud nepadlo.

1.2.

EHSV se domnívá, že při zavádění digitálního eura je velmi důležitá finanční a digitální inkluzivnost. V této souvislosti očekává, že zavedení digitálního eura přinese výhody všem obyvatelům eurozóny. Očekává se, že digitální euro umožní provádět platební transakce rychleji a účinněji;

1.3.

EHSV konstatuje, že zavedení digitálního eura bude představovat novou formu peněz. V této souvislosti zdůrazňuje, že při úvahách o přijetí digitálního eura musí být zohledněny všechny pozitivní aspekty a nabízené příležitosti, ale také veškerá potenciální rizika, zejména ve vztahu k finančnímu sektoru. Proto bude při navrhování digitálního eura nutné pamatovat na monitorování potenciálních rizik, dohled nad nimi a jejich řízení.

1.4.

EHSV za jednu z klíčových otázek na cestě k zavedení digitálního eura považuje finanční stabilitu. Proto bude při zavádění digitálního eura důležité, aby ECB přijala veškerá nezbytná opatření v oblasti dohledu, pokud jde o boj proti nezákonným operacím, zejména praní peněz a financování terorismu (AML/CFT), a také o boj proti kybernetickým útokům.

1.5.

V souvislosti s přípravou zavedení digitálního eura vidí EHSV prostor pro zefektivnění a zvýšení konkurenceschopnosti platebního systému. Díky digitálnímu euru tak bude možné snížit riziko a zároveň podpořit finanční stabilitu.

1.6.

EHSV podporuje opatření Eurosystému ECB směřující k zavedení digitálního eura. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi komplexní agendu, která je rovněž výrazně ovlivněna současným dynamickým vývojem inovativních technologií, bude důležité, aby byly v rámci Eurosystému ECB stanoveny různé možnosti koncepce. V této souvislosti bude důležité, aby bylo možné provádět transakce v on-line i off-line režimu. V případě přeshraničních platebních transakcí budou kromě toho muset být systémy vzájemně kompatibilní;

1.7.

EHSV velmi pozorně sleduje a bude dále sledovat program Eurosystému ECB pro přijetí digitálního eura. Proto bude důležité, aby byla v příštím rozhodovacím procesu na úrovni Eurosystému ECB přijata veškerá věcná a systémová opatření s cílem vybrat nejvhodnější z možných modelů zajišťujících finanční inkluzivnost, finanční stabilitu a ochranu soukromí. ECB nyní zkoumá a hodnotí různé koncepce.

1.8.

S ohledem na komplexní, ale především náročný program, který se týká všech obyvatel členských států Evropské unie, EHSV zdůrazňuje, že je třeba, aby byla do dalších příprav, jednání a diskusí o zavedení digitálního eura zapojena občanská společnost.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Evoluční technologický proces vede k rychlé digitalizaci ve všech odvětvích hospodářství, včetně společenské nadstavby. Rychlý vývoj a vliv technologických inovací lze pozorovat i ve finančním sektoru a v institucích poskytujících platební služby. Digitalizace postupuje rychle také ve veřejném sektoru.

2.2.

Centrální banky na celém světě v současné době diskutují a rozhodují o přijetí digitálních měn centrálních bank (Central Bank Digital Currency – CBDC). Digitální měnu jako zákonné platidlo momentálně přijaly centrální banky Baham a Nigérie. Dalších více než 110 zemí světa pak možnost zavedení digitální měny zkoumá.

2.3.

Projekt digitální měny jako první stát skupiny G20 úspěšně zahájila Čínská lidová republika (1), zatím bez propojení s ostatními centrálními bankami ve světě. V lednu 2022 zveřejnil Federální rezervní systém USA studii o výhodách a nevýhodách zavedení digitálního dolaru.

2.4.

Přijetí digitální měny v současnosti zkoumá 90 % centrálních bank, které společně představují 95 % celosvětového HDP (2). Téměř více než polovina centrálních bank na světě vypracovává nebo provádí konkrétní experimenty v souvislosti se zaváděním digitální měny centrální banky. Dvě třetiny centrálních bank mají navíc v úmyslu zavést v krátkodobém nebo střednědobém horizontu digitální měnu centrální banky pro maloobchodní transakce.

2.5.

Panuje všeobecná shoda na tom, že lze očekávat, že zavedení digitálních měn centrálními bankami sníží náklady a zvýší efektivitu, rychlost a bezpečnost provádění platebních operací.

2.6.

Zahájený proces zavádění digitálních měn centrálními bankami souvisí s dynamickým vývojem na trhu s kryptoměnami. Tento proces digitalizace se kromě toho dále urychlil tím, že se objevilo a rychle rozšířilo onemocnění COVID-19.

2.7.

Při rozhodování o zavedení digitálních měn centrálními bankami bude důležité zohlednit dopad na makrofinanční stabilitu. Očekává se, že země, které se rozhodly přijmout a případně zavést digitální měny, mohou mít značné výhody nejen z hlediska rychlosti, účinnosti a objemu operací, ale také z hlediska nepřetržitého fungování platebního a zúčtovacího systému.

2.8.

Cílem zavedení digitálního eura Evropskou centrální bankou by mělo být zachování úlohy veřejných peněz jako pilíře platebního systému a mělo by rovněž přispět k evropské strategické autonomii a hospodářské účinnosti. Kromě toho by mělo přispět ke spravedlivějšímu, rozmanitějšímu a odolnějšímu evropskému trhu malých plateb a zároveň zajistit vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany soukromí. Eurosystém je opravdu odhodlán umožnit vysokou úroveň ochrany soukromí. Vyšší úroveň ochrany soukromí ve srovnání se stávajícími platebními řešeními by však musela být začleněna do regulačního rámce.

3.   Hlavní připomínky

3.1.

EHSV konstatuje, že ECB by se na cestě k zavedení digitálního eura měla zaměřit na snížení a odstranění potenciálních rizik. Pokud jde o samo digitální euro, diskutuje se o několika modelech, včetně modelů založených na validaci třetí stranou a vzájemné validaci a s funkcí off-line nebo on-line (3).

3.2.

EHSV má za to, že ECB by měla v rámci strategie pro přijetí digitálního eura prozkoumat všechny druhy rizik a zaměřit svou pozornost na přijetí opatření k odstranění potenciálních rizik.

3.3.

EHSV zdůrazňuje, že ECB by se při úsilí o zavedení digitálního euro měla zaměřit i na zachování finanční stability a hladkou měnovou transformaci. Bude proto důležité provést další podrobné analýzy různých prvků návrhu týkajícího se digitálního eura, včetně analýzy budoucího dopadu digitálního eura na makrofinanční stabilitu.

3.4.

EHSV očekává, že s evolučním technologickým procesem bude nutné zohlednit i další možná rizika s tímto procesem související. ECB proto bude muset v rámci strategie pro zavedení digitálního eura vyřešit dvě výzvy: zajištění finanční stability a hladké transformace měnové politiky a zajištění dynamického procesu technologického rozvoje a inovací.

3.5.

EHSV se domnívá, že v souvislosti s prováděním zahraničních plateb bude třeba přijmout veškerá opatření proti financování terorismu a dalším nezákonným operacím (4). EHSV v této souvislosti spatřuje značný prostor pro vzájemně výhodnou mezinárodní spolupráci a koordinaci mezi jednotlivými centrálními bankami a mezinárodními měnovými, finančními a hospodářskými institucemi (5).

3.6.

EHSV konstatuje, že při posuzování různých forem peněz je třeba vzít v úvahu funkce, které peníze plní, tj. uchovatele hodnoty, účetní jednotky a prostředku směny. Digitální euro by se mělo používat především jako platební prostředek, nikoli jako finanční investiční nástroj, aby se zabránilo negativním důsledkům pro finanční sektor.

3.7.

EHSV předpokládá, že má-li být dosaženo maximálního účinku plnění funkce platebního prostředku, bude důležité, aby byla nabídka finančních prostředků dostatečná a bez jakýchkoli omezení. EHSV navíc poukazuje na to, že bude důležité, aby digitální euro v platebních a zúčtovacích vztazích přijaly jak fyzické, tak právnické osoby. Bude však nutné mít k dispozici nástroje, které zabrání jeho využívání pro investiční účely (6).

3.8.

EHSV očekává, že ECB při zvažování zavedení digitálního eura bude muset zohlednit výzvy, zejména pokud jde o bezpečnost plateb, jejich efektivnost, finanční inkluzivnost, včetně finanční stability a transmise měnové politiky, atd. Plány podniků soukromého sektoru zavést digitální měny urychlily projekty digitálních měn centrálních bank. Je velmi důležité, aby ECB očekávala další konkurenci digitálních měn soukromého sektoru (7).

3.9.

EHSV poukazuje na to, že pro ECB bude důležité rozhodnout, jak stanovit podmínky, jež by zabránily potenciálnímu selhání trhu. Kromě toho bude rovněž nezbytné určit, jak postupovat v případě soukromých bank, ale také finančních institucí poskytujících služby domácího a zahraničního platebního styku. Pro ECB bude proto během přípravy důležité rozhodnout o tom, který z možných modelů digitální měny centrální banky vybrat.

3.10.

V současné době existují tyto modely digitálních měn centrálních bank: přímý, nepřímý, zprostředkovaný a hybridní model. EHSV dále poukazuje na to, že jedním z nejdůležitějších úkolů při využití jednoho z možných modelů pro zavedení digitální měny ECB bude propojení mezi centrálními bankami (8).

3.11.

EHSV předpokládá, že přeshraniční platební systémy pro maloobchodní transakce s digitálním eurem budou dostatečně rychlé, s nižšími náklady, transparentnější, bezpečnější a mnohem dostupnější.

3.12.

EHSV zdůrazňuje, že propojení maloobchodních plateb usnadní provádění jednotlivých transakcí v různých modelech, které jednotlivé centrální banky přijmou při zavádění digitálního eura. Čím bude propojení mezi poskytovateli jednotlivých platebních služeb lepší, tím budou uživatelé a poskytovatelé služeb spokojenější.

3.13.

EHSV se domnívá, že digitální euro bude představovat novou formu peněz. Technologické inovace vedou ke dvěma formám digitálních měn, a to k a) digitálním aktivům centrálních bank a b) soukromým digitálním aktivům. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu nejen potenciální konkurenci, ale také budoucí postavení digitálního eura – jako druhé nejvýznamnější rezervní měny – v mezinárodních měnových vztazích.

4.   Konkrétní doporučení

4.1.

EHSV poukazuje na to, že pokud bude zavedeno digitální euro, ECB ve spolupráci s komerčními bankami zajistí, aby byla i nadále poskytována hotovost a aby se mohla stále používat v maloobchodních operacích (9).

4.2.

EHSV poukazuje na to, že ECB by měla sledovat veškerá potenciální rizika. Jedním z důležitých opatření k zajištění stability měny v blockchainu bude stablecoin (10). Bude proto důležité definovat, jak bude ECB přistupovat k této formě digitální měny – stablecoinu –, která může být rovněž svázána s digitálním eurem.

4.3.

EHSV zdůrazňuje, že hotovost bude i nadále velmi důležitá pro inkluzivnost měny. Některé části společnosti, zejména starší a finančně znevýhodněné osoby, nemají vždy přístup k digitálním účtům a kreditním kartám. Hotovost je pro ně jediným platebním prostředkem. Je navíc ochranou proti nadměrnému zasahování do soukromí občanů. Rostoucí množství bankovek v hospodářství svědčí o důvěře v tuto formu peněz, pravděpodobně i po finanční krizi v roce 2008 a v jejím důsledku.

4.4.

EHSV konstatuje, že v současné době téměř všechny centrální banky na světě, které schválily strategii přijetí digitální měny centrální banky, hledají a testují formu, systém, koncepci a model svých budoucích digitálních měn.

4.5.

Podle EHSV je před ECB v důsledku probíhajícího procesu technologických inovací (11) dilema, jak pokračovat v započaté digitalizaci eura a současně zabezpečit propojení s ostatními digitálními měnami centrálních bank a jak zajistit finanční inkluzivnost a makroekonomickou a finanční stabilitu.

4.6.

EHSV má za to, že zavedení digitálního eura nutně nepovede k vyřešení všech otázek souvisejících s vyvíjející se technologickou revolucí. Lze očekávat výrazný pokles množství hotovostních platebních prostředků. Kromě toho bude třeba řešit otázku měnové suverenity, včetně podpory procesu digitalizace v souvislosti se zahraničními platbami a převody, včetně řešení klíčové otázky finanční inkluze. To vše jsou nevyřešené otázky, s nimiž se ECB stále potýká.

4.7.

EHSV konstatuje, že zavedení digitálního eura nemůže všem státům vyhovovat stejně, protože jsou mezi nimi rozdíly. Při přechodu na digitální euro bude proto nezbytné zohlednit zejména vnitrostátní možnosti jeho využití. Digitální euro bude poskytováno všem občanům eurozóny, stejně jako se všem občanům eurozóny bez ohledu na jejich zemi nyní poskytuje hotovost. Jeho použití se může lišit v závislosti na zvyklostech a normách jednotlivých zemí.

4.8.

EHSV chápe, že při hledání jednotlivých charakteristických rysů zavedení digitálního eura bude důležité zohlednit zejména podmínky ochrany soukromí, ale také dobu uvedení na trh. Kromě toho bude důležité využít stávající infrastrukturu a novou technickou architekturu k zajištění platebních transakcí a postupů pro poznání svých zákazníků.

4.9.

EHSV je přesvědčen, že skutečné digitální euro bude mít vysokou úroveň ochrany soukromí. Ačkoli časový horizont ještě není přesně stanoven, je už nyní velmi důležitá pečlivá příprava. EHSV dále konstatuje, že ECB při vydávání digitálního eura zohlední všechny požadavky související s bojem proti praní peněz a financování terorismu, což však neznamená, že sama ECB bude provádět kontroly podle zásady „poznej svého klienta“. V závislosti na koncepci digitálního eura by je mohly provádět například dohlížené subjekty.

4.10.

EHSV se domnívá, že bude rovněž důležité posoudit suverenitu členských států a dopad na evropský bankovní systém. Přestože v současné době není celý evropský platební systém zcela jednotný, je velkou výhodou, že je přístupný jak fyzickým, tak právnickým osobám. Po celosvětové finanční krizi je prozatím poměrně účinný, stabilní a bezpečný.

4.11.

EHSV vyzývá k dokončení bankovní unie. Úplná a skutečná bankovní unie by přispěla k dalšímu posílení odolnosti a jednotnosti evropského bankovního sektoru. To je zásadní a přínosné i s ohledem na potenciální digitální euro.

4.12.

EHSV konstatuje, že komerční banky v zemích eurozóny v současnosti využívají výhodných podmínek pro provádění platebních transakcí. V této souvislosti lze očekávat, že komerční banky a další instituce ve finančním sektoru, včetně institucí poskytujících platební služby, by měly intenzivně spolupracovat s ECB při vytváření a zavádění digitálního eura.

4.13.

Při zavádění a provádění digitálních měn centrálních bank v podmínkách zemí eurozóny bude nutné zohlednit alespoň tyto tři velmi důležité aspekty: i) bude-li digitální euro přijato jako základní platební prostředek, bude nezbytné umožnit při platbách za transakce použít i hotovost; ii) je třeba, aby bylo digitální euro použitelné a přístupné v rámci eurozóny a potenciálně i v zahraničí; iii) v rámci započaté digitalizace by se mělo zohlednit, že digitální euro by mělo být možné využít při transakcích i za nových podmínek, které v případě hotovostních plateb neexistovaly.

4.14.

EHSV očekává, že ECB připraví a provede řadu opatření zaměřených na zavedení digitálního eura v souladu s přijatým harmonogramem. Dále zdůrazňuje, že v zájmu vysoké míry propojení platebních systémů bude nutná velmi úzká spolupráce, a to nejen v rámci členských států eurozóny, ale i s ostatními centrálními bankami po celém světě a s příslušnými měnovými a finančními institucemi, které rovněž poskytují nezbytnou technickou pomoc.

4.15.

Pro zavedení digitálního eura je třeba zavést do praxe všechny věcné a systémové předpoklady jeho účinného fungování. Vzhledem k tomu, že se bude týkat všech občanů členských států eurozóny, včetně členských států Evropské unie, bude velmi nutné zapojit do další diskuse o přijetí a zavedení digitálního eura občanskou společnost, výzkum a akademickou obec.

---

(1)  Čínská lidová republika zahájila projekt digitálního jüanu již v roce 2014. Během zimních olympijských her v roce 2022 bylo možné digitální jüan použít. Digitální měna e-yuan se zatím používá pouze na území Čínské lidové republiky.

(2)  Další informace naleznete na internetové stránce https://news.bitcoin.com/105-countries-are-exploring-central-bank-digital-currencies-cbdc-tracker-shows/

(3)  Další informace naleznete na internetové stránce

https://www.ecb.europa.eu/paym/digital_euro/investigation/governance/shared/files/ecb.degov220504_magdesignfeatures.en.pdf?2e15ee7911b93a720fbdebe09cfa1a79

(4)  Další informace naleznete v nejnovějším stanovisku EHSV na toto téma Balíček legislativních opatření proti praní peněz (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 89).

(5)  Procesem zavedení digitální měny centrálními bankami se nejvíce zabývají Mezinárodní měnový fond, Banka pro mezinárodní platby, Světová banka a další veřejné a soukromé měnové, finanční a hospodářské instituce.

(6)  Další informace naleznete na internetové stránce

https://www.ecb.europa.eu/paym/digital_euro/investigation/governance/shared/files/ecb.degov220711_tools.en.pdf?fb2430528d8f964513dd66ffcd8cbaf7

(7)  Soukromé digitální měny (kryptoměny) mohou konkurovat digitálním měnám centrálních bank. Od začátku celosvětové finanční krize došlo k výraznému nárůstu soukromých digitálních měn.

(8)  Při propojení různých modelů přeshraničních platebních systémů je důležité, aby byly vzájemně kompatibilní.

(9)  Další informace naleznete v předchozím stanovisku EHSV Strategie EU pro malé platby (Úř. věst. C 220, 9.6.2021, s. 72).

(10)  Stablecoin je kryptoměna s pevnou cenou, jejíž tržní cena je vázána na jiná aktiva. Stablecoin může být na rozdíl od jiných kryptoměn, jako je bitcoin, vázán na aktiva, například určité rezervy nebo směnitelné měny, včetně amerického dolaru nebo eura, s nimiž lze obchodovat na burzách.

(11)  Evoluční technologický proces je založen na procesu decentralizovaných financí, jako jsou experimenty prováděné velkými technologickými firmami. Výsledkem revolučního technologického procesu jsou například Diem/Libra a zavedení e-CNY.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Rekapitalizace podniků v EU – inovativní prostředek k dosažení trvalého a inkluzivního oživení

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/05)

Zpravodaj:

Antonio GARCÍA DEL RIEGO

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 1. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	6. 10. 2022
Datum přijetí na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	186/0/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Podle posledních odhadů dosahuje deficit vlastního kapitálu a hybridního kapitálu 450–600 miliard EUR. V důsledku toho se řada podniků ocitá v ohrožení, a to zejména s ohledem na to, že v ekonomice vznikají nové zdroje napětí a podniky v EU jsou nadměrně zadluženy. Podniky v EU se spoléhají především na bankovní financování. Je proto třeba podporovat rozvoj dalších zdrojů financování. To vyžaduje zapojení takových subjektů, jako jsou správci aktiv, pojišťovny a penzijní fondy.

1.2.

V této souvislosti EHSV doporučuje, aby byl vytvořen rámec na podporu hybridních finančních nástrojů, díky němuž budou tyto nástroje snadno proveditelné, posílí rozvahy podniků a umožní jim zachovat investice i bez navyšování dluhu. Podniky by si tak mohly udržet konkurenceschopnost a mohly by se připravit na budoucnost díky zintenzivnění své ekologické a digitální transformace.

1.3.

Nejlepší alternativou jsou hluboce podřízené nástroje, a to z několika důvodů: i) již existují a v různých evropských zemích jsou právně upraveny, což z nich činí bezpečný nástroj pro mikropodniky a malé a střední podniky; ii) ve srovnání se sofistikovanějšími alternativami, jako jsou dluhopisy nebo akcie, se jedná o pružné dlouhodobé řešení, jež je snadno proveditelné a je vhodné pro podniky všech velikostí; iii) jde o produkt, jejž mohou využívat rodinné podniky, které tvoří 60 % firem v EU a které si obvykle přejí nad svou společností udržet kontrolu.

1.4.

Aby byly tyto nástroje účinným řešením, měly by mít status kvazivlastního kapitálu, aby tak v rozvahách podniků nebyly vykazovány jako dluh, přičemž v případě likvidace podniku by se v kaskádě plateb řadily těsně před vlastním kapitálem.

1.5.

V zájmu co nejširšího dopadu a oslovení podniků všech velikostí je nejlepší možností model, v němž spolupracují soukromí a veřejní poskytovatelé finančních služeb, včetně bank, správců aktiv, veřejného sektoru a institucionálních investorů (pojistitelů a penzijních fondů).

1.6.

Toto doporučení slouží dlouhodobému cíli, přičemž řešení lze provést v krátkodobém horizontu, a podpořilo by unii kapitálových trhů. Celounijní přístup by mohl těžit z viditelnosti, likvidity a objemu jednotného trhu a být všeobecně přitažlivý z hlediska institucionálních investorů se zájmem o dluhové a hybridní rizikové profily – nabídl by ovšem lepší výnosy. A zároveň by vyhovoval potřebám menších podniků. Pokud by nabyl dostatečného celounijního rozměru, mohl by se takový rámec v případě úspěchu rozvinout v dobře vymezenou kategorii aktiv podporující investice a integraci EU.

2.   Souvislosti

2.1.

Malé a střední podniky jsou ústředními aktéry hospodářství: v EU-27 představují 99,8 % všech podniků, téměř dvě třetiny (65 %) pracovních míst a více než polovinu (53 %) přidané hodnoty vytvořené nefinančním podnikatelským sektorem (1). Tvoří reálnou ekonomiku a v mnoha evropských regionech jsou hlavním faktorem sociální soudržnosti. V roce 2020 existovalo více než 22,5 milionu malých a středních podniků. Středních podniků je necelých 200 000, vytvářejí však 17,3 % přidané hodnoty a 16 % pracovních míst (2).

2.2.

Pandemie COVID-19 probíhající v průběhu roku 2020 a po část roku 2021 hospodářství tvrdě zasáhla, ale rychlá reakce vlád v podobě dočasných veřejných opatření zabránila rozsáhlé vlně úpadků v důsledku pandemie. Tato opatření se zabývala zejména řešením problémů s likviditou a krátkodobých potíží, které vedly k nadměrnému zadlužení podniků v EU.

2.3.

Doběh většiny opatření veřejné podpory přichází v době, kdy se objevují nové zdroje napětí narušující světové a evropské ekonomiky. Mezi ty patří energetická krize, inflace, ukončení expanzivní měnové politiky ECB, nárůst rizikových přirážek, zvýšené náklady na financování, problémy v dodavatelských řetězcích a ruská invaze na Ukrajinu.

2.4.

Vedoucí postavení Evropy v rámci ekologické transformace bude vyžadovat velké investice ze strany veřejných i soukromých subjektů. V důsledku oslabení pozice malých a středních podniků se tak tyto podniky možná budou obtížněji přizpůsobovat novým normám a budou zaostávat za velkými korporacemi a za společnostmi se střední tržní kapitalizací z jiných částí světa.

2.5.

Vzhledem k tomu, že velká část podniků je nadměrně zadlužená (3) a zároveň potřebuje dlouhodobé zdroje, aby mohla čelit nadcházejícím výzvám, jsou zapotřebí nová řešení, která posílí kapitál mikropodniků a malých a středních podniků a společností se střední tržní kapitalizací. Stávající iniciativy na evropské úrovni, jako je například program ESCALAR EIB, se obvykle zaměřují na rychle rostoucí společnosti, u nichž je spatřován značný rozvojový potenciál (tzv. scale-ups), nebo na podniky v raných fázích rozvoje, jež jsou financovány fondy rizikového kapitálu. Nová řešení by měla doplnit ta, která již existují, a zaměřit se na stávající a zavedené mikropodniky a malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací, které tvoří většinu evropských firem.

2.6.

Některé země zavedly selektivní opatření zaměřená na posílení investiční kapacity podniků, přičemž se snaží vyvarovat „zombifikace“. Ve Španělsku a Francii dosahují tyto programy objemu více než 30 miliard EUR určených pro 15 000 společností (4). Jako hlavní nástroj používají hluboce podřízené úvěry a jako kritéria výběru pro zajištění toho, že příjemci budou životaschopné podniky, jim slouží úvěrová hodnocení.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Nadměrné zadlužení evropských podniků vyžaduje určitý druh rekapitalizačního nástroje, který jim umožní udržet nebo zvýšit investiční úsilí. Veřejné trhy dosud poměrně dobře podporovaly stávající kótované společnosti, avšak soukromé trhy postrádají hloubku potřebnou k tomu, aby mohly podporovat menší podniky. Deficit vlastního kapitálu a hybridního kapitálu, který by EU mohl postihnout v důsledku pandemie a omezení opatření státní podpory, se odhaduje na 450–600 miliard EUR (5).

3.2.

Mikropodniky a malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací obecně uvádějí, že mají obtížnější přístup k financování než velké společnosti, zejména pokud jde o dlouhodobé financování.

3.2.1.

Podle průzkumu SAFE (6) větší část těchto podniků uvádí, že při podávání žádosti o úvěr čelí překážkám (7 % malých a středních podniků ve srovnání se 4 % velkých společností), mají nižší míru úspěšnosti (72 % oproti 85 %), vyšší míru zamítnutí (6 % oproti 2 %) a horší podmínky.

3.2.2.

Rodinné podniky tvoří více než 60 % všech evropských podniků (jejich podíl dosahuje až 85 % ve Španělsku a 75 % v Itálii, Francii a Německu (7)). U těchto společností je menší pravděpodobnost, že budou pro dlouhodobé financování hledat alternativu v podobě kapitálového financování, které přináší ztrátu kontroly nad společností.

3.3.

Kromě toho mají malé a střední podniky obvykle méně diverzifikované portfolio nástrojů, jichž využívají k vnějšímu financování, které jsou navíc často bankovního a krátkodobého charakteru. i) Závislost malých a středních podniků na bankách je v eurozóně stále vysoká, na bankách závisí 70 % vnějšího financování – oproti 40 % v USA (8). ii) 63 % velkých firem uvádí, že pro fixní investice používají fondy, oproti 38 % malých a středních podniků a pouze 28 % mikropodniků (9).

3.4.

Toto stanovisko z vlastní iniciativy proto doporučuje vytvořit společný rekapitalizační rámec pro hluboce podřízené finanční nástroje, který podpoří rekapitalizaci podniků v EU. Tento rámec by měl zajistit, aby byly tyto nástroje považovány za kvazivlastní kapitál, díky čemuž by neměly ovlivnit míru zadlužení podniků a jejich rating.

3.4.1.

Toto stanovisko vyzývá EU, aby podnikla společné kroky k náležitému vytvoření tohoto společného rámce v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, jež Unii umožňují přijímat opatření tehdy, kdy lze cílů navrhovaných opatření z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosáhnout na úrovni Unie.

3.4.2.

Tento rámec pro hluboce podřízené nástroje by měl: i) odstranit výše uvedený deficit finančních prostředků v oblasti dlouhodobého financování s cílem posílit rozvahy podniků a podpořit investice; ii) poskytnout rodinným podnikům nástroj na podporu jejich dlouhodobých investic, aniž by se musely vzdát kontroly nad svými podniky, neboť dle různých studií jsou tyto podniky ochotny rozdělovat podíl na zisku a/nebo emitovat hybridní nástroje (10); iii) být v souladu s postupy hlavních poskytovatelů finančních služeb (komerčních bank, správců aktiv, veřejného sektoru), tak aby ho mohla využít většina podniků; iv) pomoci přilákat institucionální investory, jako jsou pojišťovny a penzijní fondy, na něž se vztahuje nařízení o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou (11), kteří spravují úspory a jsou klíčovými hráči při směrování většího množství aktiv do reálné ekonomiky.

3.5.

Existují různé hluboce podřízené nástroje, které by mohly být použity k posílení rozvah malých a středních podniků a společností se střední tržní kapitalizací. Patří mezi ně dluhopisy, konvertibilní dluhopisy, režimy dvojích akcií a hybridní úvěry (např. participativní úvěry): i) emise dluhopisů jsou využívány především podniky s vysokou tržní kapitalizací a pro velké emise. Jsou složité a nákladné. Kupříkladu navzdory tomu, že používání podnikových dluhopisů v posledních letech značně vzrostlo, existuje celkem pouze 2 000 aktivních emitentů, a to zejména větších společností (12); ii) soukromé konvertibilní dluhopisy mají hlavní výhodu v tom, že jsou velmi flexibilní, pokud jde o strukturu, neboť se jedná o soukromou smlouvu. To však rovněž znamená nízkou úroveň bezpečnosti pro menší podniky, jež mají obvykle nižší finanční gramotnost, a vysoké transakční náklady. Využívají je především sofistikovaní poskytovatelé rizikového kapitálu; iii) v případě režimů dvojích akcií se emitují dvě kategorie akcií, kdy s jednou z nich jsou spojena omezená hlasovací práva nebo tato práva chybí, a současně je poskytován kapitál. Ačkoli v některých členských státech je tento nástroj povolen (13) (např. v severských státech, Polsku, Portugalsku a Itálii), v mnoha jiných zemích (jako je Německo, Francie či Španělsko) povolen není, a jeho rozsáhlé zavádění by mohlo být dosti obtížné, neboť tento nástroj je vždy třeba významně uzpůsobit danému podniku, který akcie vydává; iv) hybridní úvěry jsou dluhové nástroje, které jsou hluboce podřízené a zaměřené na dlouhodobý horizont (obvykle zahrnující odkladné lhůty). Jedná se o nástroj, který je právně upraven v rámci řady jurisdikcí a který podnikům poskytuje větší jistotu a činí proces pružnějším, neboť produkt se nevytváří pro každou operaci zvlášť. Kromě toho podniky nepenalizuje z hlediska zadluženosti, neboť v rámci platebního rozkazu se řadí na poslední místo před vlastním kapitálem.   Realizace Proveditelnost Úspěšnost Ochrana podniků Ochrana investorů Dluhopisy nízká vysoká nízká střední vysoká Konvertibilní dluhopisy střední střední nízká nízká vysoká Dvojí akcie nízká střední střední vysoká střední Hybridní úvěry vysoká vysoká střední – vysoká vysoká střední Zdroj: Inbonis Rating.

3.6.

Hybridní úvěrové nástroje jsou nejlepší alternativou, a to z několika důvodů: i) představují dlouhodobé řešení, které je snadno proveditelné a které mikropodnikům a malým a středním podnikům poskytuje větší ochranu než dluhopisy nebo akcie; ii) mikropodnikům a malým a středním podnikům zajišťují, že nedojde k oslabení nebo ztrátě kontroly, a zároveň poskytují výhody související s náklady, jako je daňová odpočitatelnost nebo nižší emisní náklady; iii) věřitelům nabízí atraktivní návratnost, aniž by bylo nutné zapojovat jejich držitele do podnikových rozhodnutí; iv) participativní úvěry, které jsou jedním z typů hybridních úvěrů, již existují a jsou právně upraveny v mnoha evropských zemích, například ve Španělsku (préstamos participativos), Francii (prêts participatifs), Německu (Partiarisches Darlehen) nebo nově v Portugalsku (empréstimos participativos) (14);

3.6.1.

Hybridní úvěry si vybírají různé veřejné i soukromé iniciativy v celé EU k řešení problému deficitu kapitálového financování. Hybridní participativní úvěr je využíván v rámci nejméně šesti programů ve třech členských státech a několika programů Evropského investičního fondu: i) ve Francii existuje program podřízeného dluhu podporovaný státem (pod názvem Relance), o objemu 12,7 miliardy EUR, který je určen 10 000 zejména malých a středních podniků a který využívá participativní úvěry a podřízené dluhopisy. Tento program je distribuován bankami a financován institucionálními investory; ii) ve Španělsku existuje fond o objemu 1 miliardy EUR určený na rekapitalizaci podniků postižených pandemií COVID-19, přičemž se musí jednat o malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací, které sice mají potíže v souvislosti s platební schopností, ale jsou životaschopné. Fond nabízí participativní úvěry; iii) rovněž ve Španělsku existuje již patnáctým rokem fond na podporu produktivních průmyslových investic (600 milionů EUR ročně), jehož celkový objem dosahuje 9 miliard EUR a který je financován z veřejných zdrojů. Nabízí běžné dluhové nástroje, participativní úvěry a kapitálové nástroje a jeho cílovou skupinou jsou společnosti s průmyslovými investičními projekty; iv) ve Valencii vytvořila regionální rozvojová banka Instituto Valenciano de Finanzas několik programů financování, které využívají participativní úvěr k podpoře malých a středních podniků a strategických společností se střední tržní kapitalizací, které mají investiční projekt, a to v celkovém objemu 400 milionů EUR ročně; v) Nizozemsko vytvořilo program podpory nabízející podřízené úvěry pro malé a střední podniky, v celkovém objemu 400 milionů EUR.

3.7.

Nejlepším způsobem, jak zajistit účinné zavedení tohoto nástroje, tak aby se dostal ke všem mikropodnikům a malým a středním podnikům a měl maximální možný dopad, je režim, v jehož rámci existuje několik veřejných a soukromých původců a distributorů, přičemž se nemusí jednat tytéž subjekty. Původci jsou banky, správci aktiv a veřejný sektor, zatímco investory mohou být samotné banky, veřejný sektor nebo institucionální investoři (pojistitelé a penzijní fondy). Tento rámec se vztahuje na nové transakce, nikoli na sekuritizaci stávajících transakcí. Tak tomu bylo například ve Francii v případě programu Relance (15).

3.8.

Snižování vnímaných potenciálních rizik spojených s rozšířením hybridního úvěrového systému v celé Evropě: Vnímané riziko Řešení Dohled nad stínovým bankovnictvím Zahrnutí nástrojů určených k řízení rizik, jako je úvěrové hodnocení, by rizika spojená se stínovým bankovnictvím odstranilo. Vytěsňování bank Hybridní úvěrový nástroj by obnovil platební schopnost podniků, a banky by tak byly ochotny jim i nadále poskytovat úvěry. Kompatibilita s iniciativou týkající se úlevy ke snížení zvýhodnění dluhu oproti kapitálu (DEBRA) Cílem této iniciativy je rovněž zabránit nadměrnému zadlužení společností, a je tedy slučitelná s hlavním cílem iniciativy DEBRA. Obnovení platební schopnosti neživotaschopných společností V případě zavedení tržních standardů, jako je například úvěrové hodnocení, by neživotaschopné podniky neměly k těmto nástrojům přístup. To požadovala řada veřejných programů nabízejících participativní úvěry.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

Navrhovaný rámec pro hybridní úvěry by měl splňovat určité normy, které jej učiní atraktivním pro všechny zainteresované strany: podniky, poskytovatele finančních služeb plnící funkci distributorů i institucionální investory.

4.2.

Je nezbytné, aby tento rámec zaručil, že bude tento typ hybridních úvěrů považován za kapitál, a to s následujícími důsledky: i) pokud jde o výpočet poměru dluhu ke kapitálu, nezvyšuje zadluženost ani nemá nadměrný dopad z hlediska poměru dluhu ke kapitálu. Například ve Francii článek 313–14 měnového a finančního zákona (Code monétaire et financier) stanoví, že „participativní úvěry se pro účely posouzení finanční situace společností, kterým jsou udělovány, považují za vlastní kapitál“; ii) pro účely snížení kapitálu – tak je tomu například v případě španělského nařízení, které uvádí, že participativní úvěry jsou zahrnuty do výpočtu vlastního kapitálu pro účely snížení kapitálu a rušení společností a že předčasné splacení nebo amortizace participativních úvěrů mohou být provedeny pouze tehdy, pokud poté následuje navýšení kapitálu o stejnou částku (16); iii) v případě platební neschopnosti by tento hybridní úvěr měl mít podřízený status a měl by se řadit za běžné pohledávky nebo běžné věřitele, a před akcionáře. Pokud by dluh nebyl uspořádán tímto způsobem, pravděpodobně by to ohrozilo schopnost podniků získávat dluhový kapitál z tradičních zdrojů. Jedním z cílů akčního plánu pro unii kapitálových trhů je dosáhnout větší konvergence mezi insolvenčními režimy jednotlivých členských států.

4.2.1.

V některých případech jsou hybridní úvěry podle mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a rámce Basel II považovány za vlastní kapitál. Například pokud hybridní úvěr nemá stanoven termín splatnosti, je vzhledem ke svému statusu hluboce podřízeného nástroje podle pravidel IFRS považován za vlastní kapitál (17). Obecně lze hybridní nástroje považovat za vlastní kapitál, pokud za nimi nejsou záruky, jsou podřízené a byly vyplaceny v plné míře, pokud je nelze splatit z podnětu držitele, pokud je lze použít ke krytí ztrát a pokud lze odložit povinnost splácet úroky (18).

4.2.2.

EHSV doporučuje pozměnit směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (19) týkající se účetních závěrek s cílem harmonizovat účetní postup pro hybridní úvěry nebo jiné druhy dluhových nástrojů se splatností delší než osm let (20), odkladnou lhůtou v délce nejméně tří let a s pohyblivou úrokovou sazbou, jejíž určitá část je navázána na „úspěšnost“ definovanou dle vlastního uvážení (např. na základě růstu, ziskovosti apod.). Díky této změně bude snadnější při výpočtu čistého jmění společnosti pro účely obchodního práva považovat hybridní úvěry za vlastní kapitál a zacházet s nimi pro účetní účely jako s vlastním kapitálem nebo vlastními prostředky.

4.3.

Aby se předešlo nejistotě, měl by být tento nástroj pro jiné účely (například daňové a právní) dále považován za dluh, a tudíž by emise nástroje kapitálového charakteru neměla pro podniky znamenat ztrátu kontroly prostřednictvím hlasovacích práv.

4.3.1.

Dalším důležitým momentem je pro podniky i investory to, že pravidelné úroky placené z podřízeného dluhového nástroje nesmí podléhat žádné dani vybírané srážkou či srážkové dani, tak aby skupina obdržela výnosy z úroků v hrubé výši.

4.4.

Pokud jde o investiční stránku, kvazikapitálový nástroj, jako je ten navrhovaný, by byl považován za způsobilý z hlediska evropských fondů dlouhodobých investic (ELTIF) podle článku 10 nařízení o ELTIF (21), takže by se mohl okamžitě stát součástí finančního ekosystému.

4.4.1.

Fondy ELTIF by mohly být později nabízeny v EU formou zveřejnění prospektu nebo sdělení klíčových informací, které splňují požadavky nařízení o prospektu (22) nebo nařízení o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou. To by pomohlo začlenit retailové investory do soukromého dluhu a reálné ekonomiky, což se dosud pomocí iniciativ skupinového úvěrování nepodařilo.

4.4.2.

V ideálním případě by měl nástroj zahrnovat tržní standardy, jako jsou úvěrová hodnocení agentur registrovaných ESMA nebo hodnocení na základě environmentálních, sociálních a správních kritérií, aby se posílila investorská základna.

4.5.

V neposlední řadě by tato iniciativa podpořila unii kapitálových trhů. Celounijní přístup, model společného evropského nástroje, by mohl těžit z viditelnosti, likvidity a objemu jednotného trhu a být všeobecně přitažlivý pro institucionální investory se zájmem o dluhové a hybridní rizikové profily, ovšem s lepšími výnosy, a zároveň by vyhovoval potřebám menších podniků. Pokud by nabyl dostatečného celounijního rozměru, mohl by se takový rámec v případě úspěchu rozvinout v dobře vymezenou kategorii aktiv podporující investice a integraci EU.

---

(1)  Annual Report on European SMEs 2020/2021 (Výroční zpráva Komise o evropských malých a středních podnicích za období 2020–2021), Evropská komise, červenec 2021.

(2)  Annual Report on European SMEs 2020/2021 (Výroční zpráva Komise o evropských malých a středních podnicích za období 2020–2021), Evropská komise, červenec 2021.

(3)  Míra zadlužení se od konce roku 2019 do začátku roku 2021 zvýšila o 18,8 procentního bodu, přičemž nejvyšší dosažená hodnota činila 164,4 %. ECB Economic Bulletin (Ekonomický bulletin ECB), výtisk č. 2/2022.

(4)  Francouzské ministerstvo hospodářství, COFIDES, SEPIDES, Instituto Valenciano de Finanzas.

(5)  Recapitalising EU businesses post COVID-19 (Rekapitalizace podniků v EU po pandemii COVID-19), AFME a PwC.

(6)  Survey on the access to finance of enterprises (SAFE) (Průzkum o přístupu podniků k financování), Evropská komise, listopad 2021.

(7)  European Family Businesses, EFB.

(8)  European SMEs Financing Gap, Euler Hermes.

(9)  Survey on the access to finance of enterprises (SAFE) (Průzkum o přístupu podniků k financování), Evropská komise, listopad 2021.

(10)  Recapitalising EU businesses post COVID-19 (Rekapitalizace podniků v EU po pandemii COVID-19), AFME a PwC.

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1).

(12)  The rise of non-bank finance and its implications for monetary policy transmission (Nárůst nebankovního financování a jeho důsledky pro transmisi měnové politiky), 2021, ECB.

(13)  Study on minority shareholders protection (Studie o ochraně menšinových akcionářů), závěrečná zpráva, Evropská komise.

(14)  Právní rámec participativních úvěrů schválený legislativním nařízením č. 11/2022 ze dne 12. ledna 2022.

(15)  Dispositif de garantie aux fonds de prêts participatifs et d’obligations subordonnées [francouzský státní systém záruk pro fondy nabízející participativní úvěry a podřízené dluhopisy], Evropská komise.

(16)  Usnesení ze dne 20. prosince 1996, Instituto de Contabilidad y Auditoría de Cuentas (Účetní a auditorský institut).

(17)  Rozhodnutí Komise SA.60113 (2021/N) – Finsko – Podpora pro společnost Finnair v kontextu pandemie COVID-19.

(18)  Basel II. 4. Hybridní dluhové/kapitálové nástroje, příloha 1a. Definice kapitálu. d) Hybridní dluhové/kapitálové nástroje.

(19)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).

(20)  Je třeba mít na paměti, že průměrná životnost podniku se pohybuje kolem tohoto čísla a v případě vlastního kapitálu je ještě nižší (pět let).

(21)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ze dne 29. dubna 2015 o evropských fondech dlouhodobých investic (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 98).

(22)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu, a o zrušení směrnice 2003/71/ES (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 12).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Další úvahy ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance – Roční analýza udržitelného růstu 2022

(COM(2021) 740 final)

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/06)

Zpravodajka:

Judith VORBACH

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24. 3. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	6. 10. 2022
Přijato na plenárním zasedání	27. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	133/0/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Situace se od přijetí prvního stanoviska k Roční analýze udržitelného růstu 2022 vlivem ruské agrese vůči Ukrajině dramaticky změnila. Následně došlo ke snížení odhadu růstu reálného HDP EU a změně prognózy inflace v eurozóně na historicky rekordní úroveň, kterou z velké míry vyvolaly cenové skoky na trhu s plynem. EHSV uznává, že všechny hlavní cíle hospodářské politiky zaměřené na prosperitu jsou vystaveny tlaku a vážnými rizikovými faktory zůstávají geoekonomická roztříštěnost a napětí i pandemie COVID-19.

1.2.

EHSV výslovně opakuje požadavek na vyvážený přístup v oblasti hospodářské politiky, aby bylo možno řešit dlouhodobé problémy a reagovat na aktuální krize. Cíle EU vytyčené v článku 3 SEU i nadále představují základ dosavadní, současné i budoucí prosperit EU, její politické stability, vzestupné konvergence, konkurenceschopnosti a odolnosti. Současná krize nesmí ohrozit cíle v oblasti spravedlnosti a životního prostředí. Vzhledem k rostoucím cenám je naléhavě zapotřebí chránit nejzranitelnější a specificky exponované podniky, zvláště malé a střední. Navíc je nezbytné zachovat kupní sílu domácností s nízkými a středními příjmy, které tvoří významnou část ekonomické poptávky. Maximální pozornost zasluhuje též solidarita s obyvateli Ukrajiny, posílení strategické autonomie EU a úsilí o mír.

1.3.

Hlavním nástrojem realizace politických priorit EU v rámci evropského semestru se stal Nástroj pro oživení a odolnost. Pomohl stabilizovat hospodářství během pandemie a hraje klíčovou úlohu i v současné krizi. EHSV žádá, aby národní plány pro oživení a odolnost byly prováděny tak, že budou hmatatelným přínosem pro životní podmínky občanů. Vzhledem k tomu, že na významu nabývají doporučení pro jednotlivé země, vyzývá EHSV k pečlivému monitorování a vyváženému přístupu. EHSV vyzývá k reformě evropského semestru, která zajistí kvalitní účast organizované občanské společnosti. Pokud jde o národní plány pro oživení a odolnost, EHSV vítá doporučení pro členské státy, aby „čerpaly z úspěšného uplatňování zásady partnerství“, a žádá o zakotvení povinného zapojení organizované občanské společnosti.

1.4.

EHSV vítá navýšení cílů v oblasti obnovitelné energie a účinnosti a zdůrazňuje, že udržitelnost životního prostředí musí patřit mezi priority. Současně naléhavě vyzývá k urychlené reformě evropského trhu s elektřinou. Na podporu ekologické transformace a k posílení strategické autonomie budou zapotřebí rozsáhlé investice a EHSV vyzývá Komisi, aby předložila strukturovaný přehled, z nějž by bylo patrno, které fondy EU by měly být využity a do jaké míry by investice měly být kryty pomocí programů EU, členskými státy nebo soukromými či kombinovanými finančními nástroji. EHSV doporučuje vytvořit fond pro přizpůsobování se změně klimatu a do budoucna uvažovat též o posílení iniciativy NextGenerationEU (NGEU) či InvestEU. Pokud jde o restrukturalizaci fondů nebo přípravu nového víceletého finančního rámce, EHSV varuje před škrty ve fondech týkajících se sociálních cílů.

1.5.

Dokončení jednotného trhu by mělo pomoci vzestupné konvergenci členských států. Je třeba řešit narušení a překážky, které postihují jednotný trh, a pomoci regionům uvolnit jejich potenciál. Je třeba pokročit v procesu dokončení kapitálového trhu a bankovní unie a souběžně provádět strategii udržitelného financování a zajistit stabilitu finančních trhů. EHSV žádá spravedlivý a vyvážený přístup k rozvoji podnikatelského prostředí a produktivity. Zásadně potřebnými nástroji na podporu konkurenceschopnosti, spravedlivé souběžné transformace a strategické autonomie zůstávají odborná příprava a výzkum. EHSV vítá návrhy uvedené ve sdělení Komise Evropský model růstu, poukazuje však též na nutnost posílit strategickou autonomii, přemístit výrobu klíčových produktů do EU a nezanedbat sociální a environmentální cíle ve všech článcích dodavatelských řetězců.

1.6.

Komise správně uvádí, že veřejná podpora soukromých investic musí být dobře zacílena na projekty s jasnou přidanou hodnotou a klíčovou úlohu v tomto ohledu hraje politika v oblasti hospodářské soutěže. EHSV připomíná důležitost transparentního postupu a monitorování, které zajistí integritu a plnění vytyčených cílů. Je také třeba předcházet nežádoucím vedlejším výnosům tím, že nebudou dotovány investice, které by byly realizovány i bez dotací, a veřejné rozpočty by neměly nést nadměrná rizika. Opatření státní podpory by pak měla být spojena též s vytvářením kvalitních pracovních míst a dodržováním práv pracovníků, environmentálních norem a daňových povinností.

1.7.

EHSV podporuje doporučení Komise umožnit fungování automatických stabilizátorů, posílit investice a pokračovat v uplatňování obecné únikové doložky i v roce 2023. EHSV má nicméně určité výhrady k omezení růstu běžných výdajů financovaných z vnitrostátních zdrojů pod úroveň pod úroveň střednědobého růstu potenciálního produktu a k záměru posoudit možnost zahájit na jaře 2023 postupy při nadměrném schodku. Doposud nebyla fiskální pravidla EU téměř prováděna a sankce nebyly prozatím nikdy použity. EHSV znovu vyzývá k modernizaci fiskálního rámce nastavením realistických cílů a zavedením zlatého pravidla, aniž by to ohrozilo střednědobou fiskální udržitelnost. Současně je třeba předložit pokyny pro přechodné období. Je třeba zachovat zdravou hodnotu eura vyváženým měnovým a fiskálním přístupem v souladu s rozumnou makroekonomickou správou. Závěrem EHSV zdůrazňuje, že předpokladem fiskální udržitelnosti je spravedlivý systém výdajů i příjmů.

2.   Obecné připomínky

2.1.

V únoru 2022 přijal EHSV stanovisko k roční analýze udržitelného růstu 2022 (1). EU nedlouho předtím zažila nejhlubší hospodářskou recesi ve své historii (2) a ke zmírnění jejího dopadu a zažehnání nestabilní situace přijala nebývalá podpůrná opatření. S nástrojem NGEU zahájila EU novou fázi hospodářské politiky a solidarity. Jelikož Komise v Nástroji pro oživení a odolnost přisoudila významnou úlohu evropskému semestru, a posílila tím jeho důležitost při koordinaci politik, EHSV opětovně vyslovil požadavek na větší zapojení organizací občanské společnosti. EHSV uvítal agendu pro udržitelnou konkurenceschopnost s tím, že je třeba postavit na roveň její čtyři rozměry – environmentální udržitelnost, produktivitu, spravedlnost a makroekonomickou stabilitu – v zájmu dosažení zamýšlených posilujících účinků a spravedlivé zelené a digitální transformace.

2.2.

Dodatkové stanovisko podobně jako v předchozích letech reaguje na probíhající proces evropského semestru a přináší podněty pro jeho další cyklus. To je obzvláště důležité v tomto roce. Ruská agrese vůči Ukrajině znamená dramatickou změnu geopolitické situace, došlo k přeskupení priorit a změnám politiky a tato situace je popsána ve sděleních Plán REPowerEU (3) a Evropský model růstu (4). Evropský semestr, který sám prochází strukturální změnou, se během pandemie osvědčil jako důvěryhodný rámec určený ke koordinaci politik EU. Jarní balíček přináší novou podrobnou reflexi probíhající krize a jejích dopadů. Toto stanovisko podobně jako sdělení (5) vychází z rozměrů agendy pro udržitelnou konkurenceschopnost.

2.3.

Ekonomiku EU zasahují dopady války na Ukrajině a následných sankcí i omezující opatření v Číně a zpomalení růstu v USA. Rychlý růst cen energie a potravinářských komodit přiživuje inflaci, která snižuje kupní sílu a brání konkurenceschopnosti. EU je zranitelná kvůli své zeměpisné poloze, vysoké míře závislosti na dovozu paliv a pokročilé integraci do globálních hodnotových řetězců. V letní prognóze byly odhady růstu reálného HDP v roce 2022 sníženy na 2,7 % a odhady inflace v témže roce revidovány na historicky nejvyšší míru 8,3 % (6). Komise zdůrazňuje, že „vzhledem k bezprecedentní povaze a intenzitě otřesů způsobených válkou“ jsou odhady velmi nejisté. Další zvyšování cen v kombinaci se sekundárními účinky by mohlo zvýšit stagflační síly a lze očekávat politické dopady. Závažnými rizikovými faktory zůstávají geopolitické napětí a pandemie COVID-19 (7).

2.4.

Nedávná krize vytváří tlak na všechny hlavní cíle hospodářské politiky zaměřené na prosperitu (8), tj. udržitelnost životního prostředí, udržitelný růst podporující začlenění, plnou zaměstnanost a kvalitní práci, spravedlivé přerozdělování, zdraví a kvalitu života, finanční stabilitu, cenovou stabilitu, vyvážený obchod založený na spravedlivé a konkurenceschopné průmyslové hospodářské struktuře a stabilní veřejné finance. EHSV výslovně opakuje požadavek na vyvážený politický přístup, který se zaměří na všechny tyto cíle tak, aby bylo možno řešit dlouhodobé problémy a řádně reagovat na nedávné krize v duchu článku 3 SEU. Věrnost cílům a zásadám EU byla základem její prosperity v minulosti a i nadále zůstává základem dnešní i zítřejší politické stability, vzestupné konvergence, konkurenceschopnosti a odolnosti vůči nové krizi. Reakce EU na ruskou agresi nesmí ohrozit cíle v oblasti spravedlnosti a životního prostředí.

2.5.

Příčin bezprecedentního nárůstu cen je několik a patří k nim i nedostatky evropských politik. Sama předsedkyně Komise Ursula von der Leyen správně uvedla, že současný systém trhu s elektřinou již nefunguje a je třeba jej reformovat (9). EHSV naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby urychleně prosadily reformu energetického trhu EU, jejíž součástí by byla též opatření proti nežádoucí krátkodobé volatilitě a dlouhodobému růstu cen. EHSV důrazně vyzývá k přijetí radikálních, mimořádných a také dočasných opatření. Vyjít je možno z pořadí podle přínosu (tzv. merit order), energetické burzy EU (EU Energy Exchange, EEX), zneužití tržní síly a dopadu spekulativních transakcí a vysokofrekvenčního obchodování. Ceny elektřiny by měly být odděleny od cen plynu a v úvahu je třeba vzít i jejich zastropování. Neočekávané zisky je třeba podrobit zvláštnímu zdanění, to však zároveň nesmí odrazovat od investic do nízkouhlíkových řešení.

2.6.

Priority EU se musí zaměřit zejména na solidaritu s lidmi na Ukrajině, posílení strategické autonomie EU a úsilí o mír. To je i v souladu s článkem 21 SEU, který mj. stanoví, že Unie provádí politiky ve snaze „chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost“, „upevňovat a podporovat demokracii“ a „zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost“. V tomto smyslu EHSV uznává též cíle zakotvené ve Versailleském prohlášení Rady, tj. posílení suverenity EU snížením její strategické závislosti, posílením bezpečnosti dodávek v oblasti kritických surovin a postupným ukončením závislosti na fosilních palivech z Ruska. EHSV vítá kroky směřující k postupnému odstranění závislosti na fosilních palivech a vyzývá k pokračování v této nastoupené cestě.

2.7.

Hlavním nástrojem k plnění politických priorit EU v rámci evropského semestru se stal Nástroj pro oživení a odolnost, který také již zásadně pomohl stabilizovat ekonomiku během pandemie, posílit souběžnou transformaci a zintenzivnit spolupráci mezi Komisí a členskými státy. Nástroj pro oživení a odolnost proto bude stěžejním prostředkem aktivace a nasměřování zdrojů, které budou využity k řešení nedávné krize a provádění plánu REPowerEU. Členské státy byly vyzvány, aby do svých národních plánů pro oživení a odolnost zapracovaly zvláštní kapitolu k plánu REPowerEU na základě nových doporučení pro jednotlivé země. EHSV upozorňuje, že aktualizované národní plány pro oživení a odolnost je důležité provádět účinně a udržitelně tak, aby měly pozitivní a hmatatelný dopad na životní podmínky občanů. Navázání úhrad tranší z Nástroje pro oživení a odolnost na plnění cílů zakotvených v národních plánech však zvyšuje důležitost doporučení pro jednotlivé země. Tuto změnu postupů je nutno monitorovat a vyhodnocovat, a EHSV tak žádá Komisi a Radu o vyvážený přístup.

2.8.

Zapotřebí je zejména užší zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti do procesu evropského semestru na vnitrostátní úrovni tak, aby byly řádně zastoupeny všechny společenské skupiny, aby bylo možno rozvíjet specifická řešení, která mají plnou podporu organizované občanské společnosti, a dosáhnout širokého přijetí národních plánů pro oživení a odolnost. EHSV vyzývá k reformě evropského semestru, která zajistí účinnou a kvalitní účast, a to formou směrnice nebo nařízení. Při formálních konzultacích, které se řídí danými pravidly a probíhají transparentními procesy, by měly být organizace občanské společnosti řádně písemně a informovány, aby měly dostatek času návrhy analyzovat a zpracovat své poznámky a návrhy. Zapracování nebo zamítnutí těchto návrhů by mělo být doplněno o odůvodnění jako součást veřejně přístupných dokumentů.

2.9.

Pokud jde o národní plány pro oživení a odolnost, EHSV oceňuje doporučení Komise, aby [členské státy] „čerpaly z úspěšného uplatňování zásady partnerství při plánování a provádění politiky soudržnosti“, jak EHSV žádá ve svém stanovisku k roční analýze pro udržitelný růst na rok 2022. Zapojení organizované občanské společnosti se musí stát povinnou součástí. Ve svém prvním usnesení (10) k zapojení občanské společnosti do přípravy plánů EHSV dospěl k závěru, že je ve většině členských států do značné míry nedostatečné, a vyzval ke stanovení minimálních norem pro tyto konzultace. Ve druhém usnesení (11) EHSV vyzval řadu členských států k lepšímu zapojení organizací občanské společnosti, transparentnímu provádění a monitorování a k poskytování informací veřejnosti. Žádá též podporu dialogu o národních plánech pro oživení a odolnost se všemi zúčastněnými stranami, což také může pomoci předcházet zneužití fondů a podvodům. Usnesení zahrnuje též osvědčené postupy jako vytvoření monitorovacího orgánu za účasti organizované občanské společnosti, který může posloužit jako příklad pro další členské státy. Skupina Evropský semestr v EHSV na své výroční konferenci znovu vyzvala k zakotvení účasti občanské společnosti jako zákonné povinnosti (12). Výzva k řádnému zapojení organizované občanské společnosti a místních a regionálních orgánů se rovněž promítla do společné zprávy z vlastního podnětu Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru o provádění Nástroje pro oživení a odolnost (13), která je příspěvkem Evropského parlamentu ke zprávě o přezkumu provádění Nástroje pro oživení a odolnost, zveřejněné Evropskou komisí 29. července 2022 (14).

3.   Konkrétní připomínky

3.1.   Energetická a environmentální udržitelnost

3.1.1.

Komise správně zdůrazňuje, že „urychlení dekarbonizace sníží naši závislost na fosilních palivech a současně pomůže dosáhnout našich cílů v oblasti klimatu pro rok 2030“. EHSV zdůrazňuje, že environmentální udržitelnost se musí stát ústředním tématem, a vítá navýšení cíle obnovitelné energie na nejméně 45 % celkové skladby zdrojů energie v EU i cíl energetické účinnosti v podobě 13 % snížení spotřeby energie do roku 2030, který je součástí plánu REPowerEU. Podobně vítaná jsou doporučení týkající se investic do energetiky, které by se mimo jiné měly zaměřit na podporu zranitelných domácností, prosazování udržitelné mobility a dekarbonizace průmyslu, výzkum a inovace a posílení infrastruktury, mezi jiným též v přeshraničním kontextu.

3.1.2.

Prostředků k financování investičních potřeb nebylo k dispozici dostatečné množství již před válkou na Ukrajině. Odhaduje se, že k dosažení průběžného cíle 55 % snížení emisí do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 bude zapotřebí ročně investovat až 520 miliard EUR navíc (15). Další potřeby vyvstávají v souvislosti se změnami kvalifikace a prohlubováním dovedností, přizpůsobováním změně klimatu a klíčovými technologiemi, jako jsou baterie. Na druhou stranu platí, že přibližně 30 % rozpočtu EU na období 2021–2027 bude využito na ekologickou transformaci. V tomto desetiletí se navíc očekává asi 100 miliard eur z politiky soudržnosti a dalších 224,1 miliard eur by mělo přijít z Nástroje pro oživení a odolnost (16). Z analýzy Komise vyplývá, že plán REPowerEU si od nynějška do roku 2027 vyžádá dodatečné investice ve výši 210 miliard EUR nad rámec toho, co je zapotřebí k dosažení cílů návrhů balíčku „Fit for 55“. Navrhují se různé cesty, jak tyto finanční prostředky shromáždit, jež se z velké části opírají o úvěrovou složku Nástroje pro oživení a odolnost. EHSV vyzývá Komisi, aby předložila strukturovaný přehled, z nějž by bylo patrno, které fondy EU by měly být využity a do jaké míry by investice měly být kryty pomocí programů EU, soukromých investic z členských států a případně kombinovanými formami.

3.1.3.

Vzhledem k naléhavosti urychlení transformace energetiky a ke společnému zájmu na něm EHSV důrazně doporučuje členským státům, aby urychleně a v širokém rozsahu využily příležitosti, které nabízí nástroj NGEU, národní plány pro oživení a odolnost a nedávno představený plán REPowerEU. Ukáže-li se, že stávající opatření nepostačují k pokrytí potenciálně rostoucích potřeb financování, bude nutno podniknout další kroky. EHSV vyzývá ke zřízení fondu pro přizpůsobování se změně klimatu (17), který by umožňoval okamžitou pomoc v případě katastrof. I při použití zlatého pravidla se může stát, že některé členské státy nebudou schopny shromáždit potřebné částky bez ohrožení fiskální udržitelnosti. Proto je třeba uvážit posílení nástrojů NGEU nebo InvestEU. Navázání grantů či úvěrů na investice do transformace energetiky se může stát přelomovým momentem. EHSV žádá spravedlivý a vyvážený přístup k rozvoji podnikatelského prostředí a produktivity. Pokud jde o restrukturalizaci stávajících fondů a také o nový víceletý finanční rámec, EHSV v každém případě varuje před škrty ve fondech týkajících se sociálních cílů a spravedlivé transformace.

3.1.4.

Komise správně zdůrazňuje, že „transformace evropského hospodářství bude úspěšná pouze tehdy, bude-li spravedlivá a inkluzivní a umožní-li všem využívat příležitosti, které souběžná transformace přináší“ (18). Těmto slovům je však nutno dát skutečný obsah. EHSV opětovně žádá o podrobné zmapování a analýzu dopadu, který transformace bude mít na zaměstnanost a dovednosti (19). V době nejistot a krizí je třeba ještě více využívat sociální dialog a řádnou správu a řízení společností za účasti pracovníků a se zapojením sociálních partnerů a organizací občanské společnosti do tvorby politik. Mezi priority by měly konečně patřit též všechny aspekty udržitelnosti životního prostředí včetně biologické rozmanitosti a prevence znečištění. Zásada „významně nepoškozovat“ by se měla uplatňovat též v kontextu aktualizovaných národních plánů pro oživení a odolnost.

3.2.   Produktivita

3.2.1.

Dokončení jednotného trhu by mělo pomoci vzestupné hospodářské a sociální konvergenci členských států. EHSV souhlasí s Komisí, že je třeba řešit narušení a překážky, které jednotný trh postihují. Jestliže regionům pomůžeme uvolnit jejich potenciál, přispěje to nejen k vyšší integraci jednotného trhu, ale také zvýší produktivitu EU a posílí udržitelnost energetiky, neboť možnosti výroby z obnovitelných zdrojů se mezi regiony výrazně liší. Je třeba pokročit též v procesu dokončení kapitálového trhu a bankovní unie a souběžně zajistit stabilitu finančního trhu, která vytvoří příznivější podmínky pro spolehlivé a zdravé finance a investice. Zvláště půjčování pro účely NGEU posiluje kapitálové trhy EU a mezinárodní úlohu eura. EHSV dále poukazuje na rámec pro udržitelné financování, jehož cílem je směrovat soukromé investice k udržitelnosti a současně upozorňovat na klimatická rizika.

3.2.2.

EHSV vítá komplexní politický přístup, který zahrnuje investice i reformy zaměřené na rozvoj podnikatelského prostředí a podporu produktivity, a to přiměřeným a vyváženým způsobem. Reformy by se měly zaměřit na účinnou veřejnou správu, moderní dopravní infrastrukturu, kvalitní odbornou přípravu a vzdělávání a účinné využívání zdrojů. EHSV souhlasí s Komisí, že zásadně důležité je usilovat o nezávislé, kvalitní a efektivní systémy soudnictví a dobře fungující rámce boje proti korupci. Klíčovými nástroji k posílení produktivity, konkurenceschopnosti, ekologické a digitální transformace, vzestupné konvergence a strategické autonomie EU zůstávají výzkum, inovace a vzdělávání. EHSV vítá doporučení Komise, jak mimo jiné usnadnit předávání znalostí, zajistit excelenci, podpořit rozvoj podnikatelských inovací a přilákat talenty.

3.2.3.

Ke sdělení Evropský model růstu přináší EHSV následující poznámky: Komise zdůrazňuje opatření ke snížení strategických závislostí, jako jsou mezinárodní partnerství, průmyslové aliance, veřejné a soukromé investice a zejména diverzifikace dodavatelských řetězců. Podle názoru EHSV je velmi důležité, aby EU prosazovala agendu volného obchodu spravedlivě a nepomíjela environmentální a sociální cíle v dodavatelských řetězcích. Co se týče dodávek kritických surovin a komodit, neměla by EU vytvářet nové závislosti na státech, které nesdílejí hodnoty EU. Naopak by se měla snažit dosáhnout strategické autonomie. Výroba klíčových produktů, jako jsou léky, by pak měla být přemístěna do EU, aby byla zajištěna jejich dostupnost v případě nouze.

3.2.4.

Digitalizace je faktorem, který napomáhá ekologické transformaci, produktivitě a konkurenceschopnosti. Komise správně zdůrazňuje čtyři oblasti činnosti, tj. digitální vzdělávání, dovednosti a kompetence, bezpečnou a udržitelnou digitální infrastrukturu a infrastrukturu konektivity, digitální transformaci podniků a digitalizaci veřejných služeb a vzdělávacích systémů. Ke splnění těchto cílů je zapotřebí více investic do klíčových digitálních technologií včetně kybernetické bezpečnosti, umělé inteligence, datových prostorů a polovodičů. EHSV žádá udržitelnou digitalizaci, která bude chránit sociální práva, zvyšovat energetickou účinnost a omezovat elektronický odpad a spotřebu vody.

3.2.5.

Komise prohlašuje, že velký podíl investic na financování souběžné transformace a posílení odolnosti bude pocházet ze soukromého sektoru. Veřejné investice by proto měly být dobře zacíleny a měly by přilákat soukromé investice a napravit selhání trhu. Cílem EU je přitom mobilizovat v příštím desetiletí nejméně 1 bilion EUR prostřednictvím rozpočtu EU a souvisejících nástrojů. Komise správně uvádí, že veřejná podpora musí být dobře zacílena na projekty s jasnou přidanou hodnotou a klíčovou úlohu v tomto ohledu hraje politika v oblasti hospodářské soutěže. Zvláště v kontextu Programu InvestEU a podobných programů EHSV připomíná nutnost transparentního postupu a monitorování, které zajistí integritu a plnění vytyčených cílů. Je také třeba předcházet nežádoucím vedlejším výnosům tím, že nebudou dotovány investice, které by byly realizovány i bez dotací. Prostředky je nutno přidělovat transparentně a rizika musejí být sdílena právně závaznou formou tak, aby veřejný sektor nenesl nadměrnou zátěž. Neměly by vznikat vícenáklady ve srovnání s veřejným financováním a opatření ve formě státní podpory by měla být navázána na vznik kvalitních pracovních míst a dodržování práv pracovníků, environmentálních norem a daňových povinností.

3.3.   Spravedlnost

3.3.1.

Přestože EU v globálním srovnání relativně prosperuje, v členských státech a regionech i mezi nimi panují nerovnosti, které představují zásadní výzvu. Komise dokládá, že díky včasné politické reakci zůstaly celkové nerovnosti v příjmech a riziko chudoby či sociálního vyloučení v letech 2019 a 2020 relativně stabilní, avšak střednědobé účinky jsou nejisté. Nepřiměřeně vážně byla zasažena řada těch, kteří již trpěli horšími podmínkami. Zvýšené ceny nejkrutěji dopadají na nízkopříjmové domácnosti. Nadále také výrazně rostou ceny nemovitostí, kdy v některých členských státech padají desetileté rekordy. Pozorujeme též zvyšování úrokových sazeb. Miliony lidí postihlo snížení čistého příjmu a je pro ně obtížné s ním vyjít. Přetrvávají silné pocity nejistoty, množí se katastrofy související s klimatem a souběžná transformace přináší strukturální změny.

3.3.2.

Sociální udržitelnost není jen cíl sám o sobě, ale také podmínka stabilního hospodářského a politického prostředí, spravedlivé produktivity a konkurenceschopnosti. Pokles reálných příjmů a nepříznivé perspektivy se negativně podepisují nejen na osobním pocitu kvality života, ale mají dopad také na ekonomickou poptávku, a potažmo i na investiční plány, výrobu a růst. Ačkoli bankovní sektor prokázal svoji odolnost a úvěry se selháním byly s výjimkou tří členských států podstatně sníženy, případný další hospodářský útlum může navíc tuto odolnost ohrozit. EHSV varuje před tímto typem sekundárních účinků. Vzhledem k rostoucím cenám je naléhavě zapotřebí chránit nejzranitelnější skupiny a zachovat kupní sílu domácností s nízkými a středními příjmy, které tvoří významnou část poptávky.

3.3.3.

EHSV upřímně vítá opatření přijatá na ochranu nezranitelnějších skupin a ke zmírnění sociálního dopadu řady krizí na EU, mezi něž spadá např. nástroj SURE, stejně jako opatření na podporu těch, kteří prchají z Ukrajiny. EHSV s Komisí rovněž sdílí přesvědčení, že je důležité zajistit přístup ke kvalitnímu vzdělávání na všech úrovních, odpovídající pokrytí sociálními záchrannými sítěmi a cenově dostupné a sociální bydlení a efektivní, odolné a udržitelné systémy zdravotní péče. EHSV poukazuje na nutnost podpořit také mladé lidi, kteří jsou zasaženi energetickou krizí. Zásadně potřebné je pochopitelně plné provedení evropského pilíře sociálních práv – jeho provádění v rámci cyklu evropského semestru spolu s monitorováním prostřednictvím srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů je krokem správným směrem. V neposlední řadě jsou velmi vítány reformy a investice zařazené do národních plánů pro oživení a odolnost, jež přispějí k sociálnímu začleňování a posílení odolnosti.

3.3.4.

Z rozhovorů v rámci přípravy usnesení EHSV k zapojení organizované občanské společnosti vyplývá, že sociální rozměr není v některých národních plánech pro oživení a odolnost rozpracován příliš podrobně. EHSV doporučuje věnovat pozornost distribučním účinkům a v kontextu národních plánů pro oživení a odolnost důkladně zohlednit evropský pilíř sociálních práv. EHSV dále žádá o vypracování odhadu investic potřebných k realizaci pilíře. EHSV poukazuje na nutnost najít rovnováhu mezi hospodářskými svobodami a sociálními právy a právy na trhu práce. Práva zaměstnanců na ochranu v jednotlivých státech nesmí být nikdy klasifikována jako administrativní překážky trhu (20). Souběžně s posilováním jednotného trhu je třeba rovnou měrou dbát také na dodržování sociálních a pracovních práv, aby byl spravedlivým způsobem zajištěn pokrok EU směrem k hospodářské, sociální a environmentální udržitelnosti.

3.4.   Makroekonomická stabilita

3.4.1.

Umožnění a realizace rozsáhlé fiskální podpory na úrovni členských států a EU mělo rozhodující podíl na zachování hospodářské, sociální a politické stability, mimo jiné také posílením důvěry. Ačkoli hospodářské oživení od samého počátku války dosti vázne, expanzivní orientace fiskální politiky v roce 2022 také opět s vysokou pravděpodobností pomůže zmírnit dopad nedávné krize a zachovat stabilitu. EHSV podporuje doporučení Komise umožnit fungování automatických stabilizátorů a posílit investice do provádění souběžné transformace. Zvláště jej těší pokračování platnosti obecné únikové doložky v roce 2023, neboť ekonomická situace EU se prozatím pochopitelně nevrátila k normálu a členské státy musí mít možnost reagovat pružně dle potřeby. EHSV konstatuje, že ECB přistoupila poprvé za posledních jedenáct let ke zvýšení úrokových sazeb. Přesto důrazně vyzývá k přijetí politických opatření, která zajistí mírné výnosové rozpětí evropských dluhopisů a zabrání otřesům na finančních trzích, aby nedošlo k ohrožení soukromých investic do energetické transformace a k recesi. I když tyto cíle mohou vyžadovat rozsáhlé využití sady nástrojů ECB, ani tak nelze od měnové politiky očekávat, že bude schopna sama dosáhnout udržitelného omezení aktuálního pohybu cen.

3.4.2.

EHSV vítá diskreční fiskální opatření ke zmírnění účinků vysokých cen energie na nejzranitelnější a zvláště zasažená odvětví, které se v roce 2022 odhadují na 0,6 % HDP EU. Nedostatek energie a dopad na ceny dalších komodit se však vedle pokračujícího geopolitického napětí a dalšího tlaku vyvolávajícího pokles hospodářství EU může stát významným faktorem i ve střednědobém horizontu. Předpoklad slabého růstu a rostoucí tlak na ceny staví navíc hospodářskou politiku EU před nová dilemata. EHSV proto podporuje doporučení Komise, aby EU byla připravena reagovat na vývoj hospodářské situace. Situaci je třeba pečlivě sledovat, aby bylo možné včas odhalit nepříznivé vlivy, jež si vyžádají stabilizační fiskální impuls, a předvídat potřebu prodloužení podpůrných opatření.

3.4.3.

EHSV má určité výhrady k omezení růstu běžných výdajů financovaných z vnitrostátních zdrojů pod úroveň střednědobého růstu potenciálního produktu v členských státech s vysokou mírou zadlužení s tím, že každá kontrola primárních běžných výdajů musí vzít v potaz sociální dopady a je třeba varovat před škrty ve výdajích na sociální věci, zdravotní péči a vzdělávání. Naopak rozdíly mezi členskými státy je třeba řešit se zaměřením na prosperitu, například podporou výzkumu a vývoje a dalšího vzdělávání. EHSV má rovněž určité pochybnosti o smyslu návrhu zahájit na jaře 2023 postupy při nadměrném schodku a poukazuje na skutečnost, že fiskální pravidla EU doposud nebyla téměř prováděna (21) a sankce druhé fáze postupu při nadměrném schodku nebyly prozatím nikdy použity, neboť v době hospodářských potíží by to situaci jen zhoršilo. EHSV má navíc pochybnost o možnosti použít postup při nadměrném schodku, dokud platí úniková doložka.

3.4.4.

EHSV připomíná své postoje k nedostatkům současného fiskálního rámce a znovu vyzývá k jeho modernizaci mj. nastavením realistických a operativních schodkových a dluhových cílů (22), zařazením zlatého pravidla pro investice a povolením vyšší flexibility a diferenciace jednotlivých zemí bez ohrožení střednědobé fiskální udržitelnosti. Je třeba zachovat zdravou hodnotu eura vyváženým měnovým a fiskálním přístupem v souladu s rozumnou makroekonomickou správou. EHSV rovněž vyzval Komisi, aby před vstupem revidovaného rámce v platnost předložila pokyny pro přechodné období, v němž nebude zahájen postup při nadměrném schodku (23). Evropský parlament nadto ve svém usnesení z 8. července 2021 zdůraznil, že „je důležité, aby byla jasně vytyčena cesta k revidovanému fiskálnímu rámci, nejlépe ještě před deaktivací obecné únikové doložky“, a že by „uplatňování stávajícího fiskálního rámce, zejména postupů korekce, vedlo k rychlému snižování dluhu, což by mohlo ohrozit oživení ekonomik“. Závěrem je třeba říci, že v zájmu prevence ohrožení stability a posílení připravenosti a schopnosti reakce na krize stojí za zvážení vytvoření vhodných fondů na úrovni EU.

3.4.5.

EHSV plně podporuje doporučení pokračovat ve společném úsilí o zintenzivnění boje proti agresivnímu daňovému plánování a daňovým únikům i následným vedlejším účinkům na jiné členské státy, a vyzývá ke koordinovanému postupu. EHSV vítá dohodu OECD o reformě zdanění právnických osob a vyzývá členské státy, aby ji neprodleně provedly do svého práva. EU by měla tuto dohodu prosazovat na mezinárodní úrovni, zejména ve vztahu k hlavním obchodním partnerům. Přesun daňového zatížení směrem od práce a ve prospěch podpory souběžné ekologické a digitální transformace jsou za předpokladu pečlivého posouzení distribučního dopadu jako strategie vítány. Např. daň z nemovitostí je méně narušující a umožnila by přesun daňové zátěže z práce. EHSV dále upozorňuje na skutečnost, že v kontextu obezřetné fiskální politiky se řeší pouze opatřen na straně výdajů, nikoli však na straně příjmů. Spravedlivý systém příjmů je v každém případě předpokladem fiskální udržitelnosti a obnovy zdravých veřejných financí, zejména v zemích s vysokým zadlužením.

---

(1)  Viz stanovisko EHSV Roční analýza udržitelného růstu 2022 (Úř. věst C 275, 18.7.2022, s. 50).

(2)  Viz Evropská hospodářská prognóza,jaro 2020 (europa.eu), strana 1.

(3)  COM(2022) 230 final.

(4)  Sdělení Evropské komise Na cestě k zelené, digitální a odolné ekonomice: Evropský model růstu.

(5)  Sdělení Evropské komise Jarní balíček evropského semestru 2022, Evropská komise (europa.eu).

(6)  Summer 2022 Economic Forecast: Russia’s war worsens the outlook (Letní hospodářská prognóza 2022: Válka vyvolaná Ruskem zhoršuje vyhlídky) (europa.eu).

(7)  Spring 2022 Economic Forecast: Russian invasion tests EU economic resilience (Jarní hospodářská prognóza 2022: Ruská invaze testuje ekonomickou odolnost EU), Evropská komise (europa.eu).

(8)  Viz stanovisko EHSV Roční analýza udržitelného růstu 2022 (Úř. věst C 275, 18.7.2022, s. 50).

(9)  Projev předsedkyně Komise Ursuly von der Leyen v rozpravě na plenárním zasedání Evropského parlamentu (8. června 2022) k závěrům mimořádného zasedání Evropské rady konaného ve dnech 30. a 31. května 2022.

(10)  Úř. věst. C 155, 30.4.2021, s. 1.

(11)  Viz usnesení EHSV Zapojení organizované občanské společnosti do národních plánů na podporu oživení a odolnosti – jak ho můžeme zlepšit? (Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 1).

(12)  Výroční konference skupiny Evropský semestr 2022, Evropský hospodářský a sociální výbor (europa.eu).

(13)  2021/2251 (INI), odstavec 88.

(14)  COM(2022) 383 final.

(15)  Oproti 683 miliardám eur ročně, které byly investovány v předchozím desetiletí. Pro střední variantu se do roku 2030 potřebné dodatečné průměrné investice odhadují na 360 miliard EUR ročně. Viz Bruegel Policy Contribution, vydání č. 18/21 | září 2021. Po roce 2030 bude investic zapotřebí ještě více.

(16)  COM(2022) 231 final..

(17)  Viz stanovisko EHSV Fond pro přizpůsobování se změně klimatu financovaný v rámci soudržnosti a nástroje Next Generation EU (Úř. věst. C 486, 21.12.2022, s. 23).

(18)  Sdělení Evropské komise Na cestě k zelené, digitální a odolné ekonomice (COM(2022) 83 final).

(19)  Viz stanovisko EHSV „Fit for 55“: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě k pravidlům pro klimatickou neutralitu (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 101).

(20)  Viz stanovisko EHSV Roční analýza udržitelného růstu 2022 (Úř. věst. C 275, 18.7.2022, s. 50), odstavec 3.2.3.

(21)  Podle výhledu MMF z října 2015 se v následujících třech letech očekávalo nesplnění pravidla o meziročním snížení dluhu o 1/20 v devíti členských státech. Druhá fáze postupu při nadměrném schodku nebyla provedena (Bruegel Policy Contribution, březen 2016).

(22)  Klaus Regling, ředitel Evropského mechanismu stability, navrhuje upravit míru zadlužení ze 60 % na 100 % a roční schodek udržet na 3 % HDP.

(23)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 227 a Úř. věst. C 105, 4.3.2022, s. 11.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Dodatečné úvahy – Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny

(COM(2021) 742 final)

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/07)

Zpravodaj:

Juraj SIPKO

Rozhodnutí plenárního shromáždění	22. 3. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	6. 10. 2022
Přijato na plenárním zasedání	27. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	170/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV konstatuje, že současná fáze vývoje ekonomik zemí eurozóny a Evropské unie se vyznačuje obzvláště vysokou mírou hospodářské, geoekonomické a politické nejistoty. Tato nejistota je výsledkem dvou přetrvávajících systémových otřesů, kterými jsou pokračující pandemie COVID-19 a ruská invaze na Ukrajině. Kromě toho existuje nové riziko spojené s roztříštěností v jednotlivých oblastech mezinárodního obchodu, platebního styku a kapitálových a finančních trhů, včetně výroby, výzkumu a dopravy. Systémová rizika vedla k obrovské akumulaci veřejného dluhu a růstu inflace. Největší výzvou pro členské státy eurozóny a Evropské unie však i dále zůstává boj proti změně klimatu.

1.2.

EHSV opakuje, že boj proti přetrvávající pandemii COVID-19 není ani zdaleka u konce. Je proto nezbytné vytvořit veškerá věcná a systémová opatření pro boj proti tomuto onemocnění, ale také se zaměřit na přípravu na potenciální epidemie a pandemie. EHSV zdůrazňuje – a praxe v posledních více než dvou letech to potvrdila –, že nejvyšší návratnost investic je ve zdravotnictví.

1.3.

EHSV je pro ukončení ruské agrese a války na Ukrajině a obnovení územní celistvosti Ukrajiny. Mohou tak být vytvořeny podmínky pro odolný, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst v zemích eurozóny a v členských státech Evropské unie.

1.4.

EHSV pozorně sleduje velmi nepříznivý vývoj inflace, která je především důsledkem rostoucích cen komodit, potravin a energie, včetně narušení dodavatelských řetězců. V této situaci není právě účinným nástrojem zvyšování úrokových sazeb. Příliš přísná měnová politika může rovněž zvýšit riziko recese a může oddálit soukromé investice do transformace energetiky, které jsou tak naléhavě zapotřebí. EHSV proto doporučuje, aby ECB provedla odpovídající posouzení přiměřenosti a pečlivě analyzovala vedlejší účinky zpřísněné měnové politiky a její důsledky pro dlouhodobé cíle cenové stability. EHSV však Evropskou centrální banku vybízí, aby jádrovou inflaci snižovala tak, aby tím neohrozila hospodářské oživení EU. Vzhledem k výše uvedeným rizikům by měla ECB při normalizaci měnové politiky postupovat opatrně.

1.5.

Vzhledem k prudkému nárůstu cen energie a potravin EHSV doporučuje, aby tvůrci hospodářských politik jednotlivých států vytvořili fungující a efektivní sociální záchrannou síť pro nejzranitelnější skupiny obyvatel, včetně nejvíce zasažených segmentů střední třídy, a to tak, aby nikdo nebyl opomenut.

1.6.

EHSV sleduje se znepokojením pokračující vzestupný trend akumulace veřejného dluhu. Doporučuje proto, aby byla přijata opatření zaměřená na střednědobou fiskální konsolidaci. Pokud jde o zajištění příjmů do státního rozpočtu, spatřuje EHSV prostor pro spravedlivé zdanění, včetně účinného využívání veřejných prostředků.

1.7.

EHSV poukazuje na to, že aktivace obecné únikové doložky v důsledku pandemie COVID-19 byla rozhodnutím, které jde správným směrem. Ačkoli její platnost byla zatím prodloužena do roku 2023, bude v případě přetrvávajících systémových rizik třeba zvážit její další prodloužení. EHSV proto očekává, že Evropská komise neprodleně připraví konkrétní kroky zaměřené na reformu Paktu o stabilitě a růstu.

1.8.

I přes to, že se pokročilo s vytvářením finanční unie, je třeba přijmout a provést veškerá věcná a systémová opatření k dokončení bankovní unie a unie kapitálových trhů. V této souvislosti EHSV vyzývá odpovědné organizace a příslušné instituce, aby v zájmu vytvoření finanční unie vyvinuly společné úsilí.

1.9.

EHSV poukazuje na negativní důsledky roztříštěnosti. Poukazuje na nestabilitu trhu se státními dluhopisy na trzích zemí eurozóny. V této souvislosti EHSV vítá oznámení Evropské centrální banky ze dne 15. června 2022 o přípravě opatření pro boj proti roztříštěnosti v zemích eurozóny.

1.10.

EHSV podporuje transformaci ekonomik členských států eurozóny. Zároveň poukazuje na existenční riziko spojené se změnou klimatu. V tomto kontextu a navzdory nepředvídanému složitému geoekonomickému vývoji doporučuje přejít na obnovitelné zdroje energie a využít dostupné finanční zdroje z plánu pro oživení a další finanční zdroje, včetně podpory financování ze strany soukromého sektoru.

1.11.

V současné době čelí země eurozóny, stejně jako ostatní země Evropské unie, systémovým otřesům, rizikům a hrozbám. EHSV tudíž – vzhledem ke kritickému období vývoje civilizace – vyzývá všechny státy a příslušné mezinárodní instituce, aby vzájemně spolupracovaly na řešení všech historických systémových otřesů, rizik a hrozeb, kterým lidstvo v současné době čelí. Bude-li se s přijetím a prováděním opatření otálet, může to mít dalekosáhlé důsledky v podobě nejen materiálních ztrát, ale i ztrát na lidských životech.

2.   Souvislosti

2.1.

Dva současné systémové reálné otřesy – COVID-19 a invaze ruských jednotek na Ukrajině – vedly spolu s následnou geoekonomickou roztříštěností k vysoké míře nejistoty. Rostoucí ceny komodit a potravin navíc přinesly vysoká socioekonomická rizika v zemích eurozóny i celé Evropské unie. Jednou z největších výzev v souvislosti s existenční hrozbou spojenou se změnou klimatu je pro země eurozóny a členské státy EU přechod na zelenou ekonomiku.

2.2.

Současný hospodářský vývoj je doprovázen nebývalými reálnými vnějšími otřesy v zemích eurozóny. Z hlediska základních makroekonomických kategorií proto nelze tento vývoj považovat za stabilní. Kromě toho některé členské státy eurozóny narážejí na cestě k budování udržitelné, odolné a inkluzivní ekonomiky na dlouhodobě přetrvávající strukturální problémy.

2.3.

Než došlo k uvedeným dvěma systémovým otřesům, byla míra inflace téměř ve všech členských státech eurozóny relativně nízká. Relativně nižší míra inflace byla zaznamenána také před začátkem klimatické krize, kdy v některých členských státech eurozóny došlo dokonce k deflaci. Dnešní dynamika inflace vyžaduje rozsáhlé využívání souboru nástrojů ECB. V současné době je vývoj míry inflace jedním z největších rizik pro udržitelný, odolný a inkluzivní hospodářský růst v zemích eurozóny. Snížení, stabilizace a udržení míry inflace v rámci inflačního cíle, tj. do výše dvou procent, nelze dosáhnout bez vhodné změny v provádění měnové politiky ze strany Evropské centrální banky. V této souvislosti přijala Rada guvernérů nezbytná opatření ke splnění mandátu ECB dosáhnout cenové stability a k ochraně finanční stability. V blízké budoucnosti bude důležité, aby ECB postupovala při normalizaci měnové politiky opatrně.

2.4.

Míra inflace je nejvyšší od vzniku evropské měnové unie. Je výsledkem celé řady faktorů, které vedly k postupnému zvyšování míry inflace již během prohlubující se celosvětové koronavirové krize. Probíhající proces oživení ekonomiky v zemích eurozóny tento negativní trend dále zhoršil v důsledku snížené nabídky. Kromě toho vedla k dalšímu růstu cen i invaze ruských jednotek na Ukrajině. Vyvstává legitimní otázka, do jaké míry může měnová politika Evropské centrální banky s využitím všech dostupných nástrojů růst inflace zpomalit a postupně inflaci opět snížit a udržet ji v mezích stanovených inflačních cílů, aniž by byla ohrožena stabilita jednotné měny a hospodářské oživení po krizi způsobené onemocněním COVID-19.

2.5.

Současný vývoj míry inflace se vyznačuje tím, že není dočasné ani krátkodobé povahy (jak bylo konstatováno na podzim 2021), ale představuje vysoký stupeň nejistoty. Ve druhé polovině minulého roku byl růst cen způsobený především cenami energie, narušením dodavatelských řetězců, neobvykle prudkým nárůstem cen komodit a zvýšením nákladů na dopravu. Vzhledem ke komplexnosti příčin současné dynamiky cen nelze inflaci omezit pouze měnovou politikou. Zapotřebí je diverzifikovat dovoz energie, a snížit tak závislost na dodávkách z Ruska. Diverzifikace navíc členským státům eurozóny nabízí historickou příležitost zahájit naléhavé strukturální reformy (např. správní reformy, reformy soudnictví, reformy zaměřené na posílení právního státu) a snížit závislost na dovozu tradičních energetických vstupů. Kromě toho jsou zapotřebí intervence na trhu, aby bylo možné zklidnit současnou kolísavost cen na trhu s energií. V tomto ohledu EHSV vítá návrh Komise na zavedení mimořádných opatření zaměřených na řešení vysokých cen energie.

2.6.

Zároveň existují důkazy o tom, že mnoho podniků dokázalo zvýšit své jednotkové zisky i přes rostoucí ceny energie. Z analýzy ECB vyplývá, že zisky byly klíčovým přispěvatelem k celkové domácí inflaci, neboť podniky přenesly vyšší náklady a chránily a rozšiřovaly ziskové rozpětí. Tržní intervence v odvětví energetiky by rovněž mohly omezit dynamiku cen.

2.7.

V současné době je zvyšování cen především důsledkem nabídky. Tento trend nepříznivě ovlivňuje konkurenceschopnost v zemích eurozóny. To vede ke zvyšování nákladů a vytváří tlak na růst mezd a platů v době, kdy dochází k hospodářskému útlumu. Pokud by tento nepříznivý trend pokračoval, mohl by vést k potenciální stagflaci (ačkoli ke stagflaci nyní v zemích eurozóny jako celku nedochází). Historicky byla stagflace zaznamenána naposledy před téměř 40 lety. A ani tento nežádoucí jevu nelze vyloučit, budou-li pokračovat systémové otřesy zvenčí. Na druhou stranu poukazuje EHSV na možné nepříznivé dopady na poptávku v případě, že osoby s nízkými a středními příjmy skutečně pocítí ztrátu mezd.

2.8.

Rok 2021 se vyznačoval poměrně velmi příznivým trendem hospodářského růstu v členských státech eurozóny a neočekávalo se příliš prudké zpomalení investičních a obchodních toků v důsledku vysoké míry hospodářské nejistoty. Nebudou-li přijaty a provedeny strukturální reformy, může celosvětová koronavirová krize vést k prohloubení rozdílů v tempu hospodářského růstu v zemích eurozóny. Tento divergentní trend může mít významný dopad na konvergenční trajektorii a stávající nepříznivé tendence v rámci členských států eurozóny ještě zhoršit.

2.9.

Výhled potenciálního růstu investic není v krátkodobém horizontu povzbudivý. U nástrojů přijatých za účelem rozvoje po koronavirové pandemii (Nástroj pro oživení a odolnost) došlo k určitému útlumu kvůli investiční nejistotě, která je důsledkem války na Ukrajině. Je proto důležité, aby si jednotlivé ekonomiky vybudovaly odolnost vůči přetrvávajícímu narušení obchodních a investičních toků a vůči přetrvávající nejistotě na globálních trzích, ale především vůči vysoké míře nejistoty v členských státech eurozóny.

2.10.

Zpomalení hospodářského růstu je rovněž výsledkem výrazného zvýšení cen energií pro domácnosti. Některé členské státy přijaly proti růstu cen opatření ve formě dotací, změn DPH, včetně dodatečných sociálních příspěvků, a sociálních tarifů za energii pro domácnosti s nejnižšími příjmy. V tomto kontextu vyvstává rovněž potřeba přehodnotit účinné využívání energie v domácnostech a změnit návyky, co se týče spotřeby energie. Vyšší ceny energie vedou k tomu, že jsou ze spotřebního koše postupně vytlačovány další položky, u nichž následně dochází k poklesu poptávky. Růst cen energií pro domácnosti navíc vede ke změně struktury spotřeby domácností a k výraznému poklesu spotřeby některých položek ve spotřebním koši. Energie je však základním statkem a její spotřebu lze snížit jen v omezené míře, což znamená, že tímto prudkým nárůstem cen budou obzvláště zasaženy chudší domácnosti.

2.11.

Pandemie COVID-19 měla velmi negativní dopad na vývoj veřejných financí v členských státech eurozóny. V boji proti koronavirové krizi byla v březnu 2020 aktivována obecná úniková doložka Paktu o stabilitě a růstu. Kromě toho byl vytvořen dočasný rámec státní podpory, který umožnil rozsáhlé využívání fiskálních pobídek na podporu podnikatelského sektoru, ale také na zajištění stability v sociální oblasti.

2.12.

Fiskální reakce a pokles produkce vedly k výraznému zvýšení poměru veřejného dluhu, zejména v některých členských státech s vysokým zadlužením. Je nanejvýš důležité pokračovat v zajišťování udržitelnosti veřejného dluhu prostřednictvím jeho postupného snižování. Vzhledem k tomu, že ceny energií zůstanou ve střednědobém horizontu vysoké, bude třeba přezkoumat tržní mechanismy a mechanismy tvorby cen spolu s dalšími opatřeními fiskální podpory s cílem podpořit domácnosti a podniky, které jsou růstem cen energie obzvláště zasaženy.

2.13.

Zvýšení výdajů na zajištění bezpečnosti a dalších kritických priorit může vést k dočasnému oslabení ekonomického postavení států eurozóny v rámci světového hospodářství. V této souvislosti čelí členské státy eurozóny velké výzvě v souvislosti s otázkou, jak s využitím celého arzenálu dostupných nástrojů v kombinaci s účinnými jednotlivými politikami, včetně využití diplomatických nástrojů, zajistit zaměření na dosažení udržitelného hospodářského růstu a zachování podílu ekonomiky eurozóny ve srovnání s ostatními světovými konkurenty.

2.14.

V nedávné době byl v důsledku nepříznivého geopolitického vývoje zaznamenán pokles směnného kurzu eura vůči americkému dolaru, který začal v květnu 2021. Toto znehodnocení (depreciation) eura, druhé největší rezervní měny, je především výsledkem rozdílného provádění měnových politik Evropské centrální banky a Federálního rezervního systému (Federal Reserve System – FED).

2.15.

Na základě výše uvedených analýz předložila Evropská komise svůj hospodářský výhled (v červenci 2022), který je určován především vývojem událostí na Ukrajině. Tento výhled předpokládá, že hospodářský růst letos dosáhne 2,7 % v členských státech Evropské unie a 2,6 % v zemích eurozóny. Podle prognóz Komise se očekává, že hospodářský růst dosáhne 1,5 % v EU a 1,4 % v eurozóně. Průměrná míra inflace by měla letos činit 7,6 % v zemích EU a 7,6 % v zemích eurozóny. V příštím roce se pak očekává, že inflace klesne na 4,6 % v EU a 4 % v eurozóně.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV zdůrazňuje, že krátkodobý, ale i střednědobý hospodářský vývoj zemí eurozóny je a může být silně ovlivněn důsledky ruské invaze na Ukrajině. Tento nepříznivý vývoj má systémový charakter a v poválečné historii není s ničím srovnatelný. Je proto velmi obtížné jej poměřovat s dalšími otřesy, které historicky negativně ovlivnily hospodářský vývoj v zemích eurozóny. V každém případě můžeme mluvit o velmi vysoké míře nejistoty, která komplikuje určování výhledu budoucího vývoje.

3.2.

EHSV zdůrazňuje, že vývoj základních makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů v zemích eurozóny není povzbudivý. Míra nejistoty je obzvláště vysoká. A především existuje celá řada neznámých proměnných, které tuto již nyní mimořádně vysokou míru nejistoty – zejména geopolitické a hospodářské – mohou ovlivnit.

3.3.

EHSV se domnívá, že vývoj míry inflace představuje vysoké riziko pro další socioekonomický vývoj v zemích eurozóny. Současné inflační riziko souvisí především s nabídkou a narušením hodnotových řetězců. Ke změně ve vývoji na straně nabídky vedl vývoj událostí na Ukrajině, zejména v oblasti energetických vstupů, včetně vývoje cen komodit spolu s opatřeními proti šíření onemocnění COVID-19.

3.4.

Dnešní dynamika inflace vyžaduje rozsáhlé využívání souboru nástrojů ECB k dosažení cenové stability prostřednictvím expanzivní měnové politiky. ECB by měla při normalizaci měnové politiky postupovat opatrně. Kromě toho se očekává, že měnová politika bude dále podporovat hospodářskou politiku v členských státech eurozóny.

3.5.

EHSV zdůrazňuje, že inflační riziko není v členských státech pod kontrolou a že pokusy o odstranění tohoto rizika jsou pouze částečné. Vzhledem k tomu, že vývoj míry inflace a její dopad na domácnosti jsou i nadále velmi nepříznivé a nejinak je tomu i u vývoje konkurenceschopnosti, vyzývá EHSV všechny příslušné a odpovědné instituce, aby přijaly a provedly veškerá naléhavá opatření s cílem vyrovnat negativní cenový otřes. Zároveň se předchází turbulencím na trhu se státními dluhopisy v eurozóně (1).

3.6.

EHSV oceňuje zveřejnění programu REPowerEU. Očekává, že tento program přispěje k postupnému snížení závislosti na energetických vstupech z Ruské federace. Kromě toho se zde nabízí možnost postupně odstranit největší nákladová rizika, která výraznou měrou ohrožují cenovou stabilitu v zemích eurozóny.

3.7.

EHSV u REPowerEU očekává ještě dva významné přínosy: i) REPowerEU by mohl stimulovat výrazné zvýšení investic ve vybraných odvětvích a oborech, a naplnit tak myšlenku, jež vznikla před zahájením ruské invaze na Ukrajině. Základní myšlenkou je, že tento rok bude významný z hlediska růstu objemu investic, především ve vybraných oblastech veřejného zájmu; ii) REPowerEU by měl zároveň v podstatné míře přispět k nejdůležitějším strukturálním změnám současné generace, a tím naplnit základní záměry v oblasti zvýšení konkurenceschopnosti, udržitelnosti a odolnosti ekonomik států eurozóny při dosahování hlavních cílů uvedených v Zelené dohodě.

3.8.

EHSV pozorně sleduje zásadní přerozdělování investic oproti původním investičním záměrům. Lze očekávat, že investice budou růst méně v oborech spojených s energetickou restrukturalizací a prováděním priorit pro země EU uvedených v Zelené dohodě. Je otázkou, jaká bude perspektiva v odvětvích a oborech, které nejsou přímo propojeny. V této souvislosti bude důležité, jak se budou vyvíjet malé a střední podniky v tradičních hospodářských odvětvích, která nejsou založena na parametrech strategické nutnosti nebo světové excelence, při využití potenciálních příležitostí v jednotlivých regionech.

3.9.

EHSV jednoznačně podporuje, aby byla náležitá pozornost věnována nejen současným prioritám, jež jsou zcela zásadní z existenčního hlediska, ale také rovnoměrnému využívání inovační výkonnosti napříč regiony, a to v zemích eurozóny i celé Unie. Podcenění tohoto záměru může vést k prohloubení divergentních tendencí mezi jednotlivými regiony v eurozóně a v členských státech Evropské unie.

3.10.

EHSV podporuje potenciální posílení konvergenčních tendencí díky zpočátku méně vyspělým členským státům eurozóny, které v dlouhodobém horizontu dosahují vyššího tempa, než je průměr eurozóny. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že pandemie COVID-19 a současná válka na Ukrajině mohou vést k prohlubování rozdílů a divergentnímu procesu mezi státy eurozóny, což nepřispívá k naplňování základních myšlenek Maastrichtské smlouvy.

3.11.

EHSV vítá a podporuje probíhající diskusi o podobě nového institucionálního rámce pro veřejné finance v členských státech EU. V této souvislosti poukazuje na to, že aktualizací koncepce fiskálních pravidel Paktu o stabilitě a růstu se rozumí především otázka sladění finanční udržitelnosti s jednoznačnými potřebami v oblasti veřejných investic.

3.12.

EHSV spatřuje prostor pro vzájemnou koordinaci a provázanost mezi různými druhy politik zaměřených na zajištění udržitelnosti veřejného dluhu. Kromě toho vyvstává potřeba podpory v odůvodněných případech fiskální strategie, které jsou v souladu se střednědobým přístupem k fiskální korekci zaměřeným na oživení a odolnost. Očekává, že budou nalezena realistická řešení uskutečnitelná v praxi, která povedou k přijetí platformy pro veřejné finance, a tato platforma bude bezodkladně realizována.

3.13.

Vzhledem k tomu, že veřejné rozpočty jsou v důsledku krize způsobené onemocněním COVID-19 pod tlakem, musí být další kompenzační opatření na podporu domácností a podniků při zvládání energetické krize cílená a účinná. EHSV považuje za oprávněné a jako takové i respektuje aktuální důvody pro uspokojení bezpečnostních, humanitárních a sociálních potřeb a jejich dopad na rozpočty jednotlivých zemí eurozóny. V této souvislosti Výbor vítá rozhodnutí Evropské komise prodloužit aktivaci únikové doložky Paktu o stabilitě a růstu a vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila konkrétní návrhy reforem tohoto paktu.

3.14.

EHSV v návaznosti na svá dřívější prohlášení uvádí, že ještě více než doposud je zapotřebí zvýšit úsilí o posílení pozice eurozóny v mezinárodním kontextu. V současné době čelí ekonomiky členských států eurozóny novým výzvám spojeným s celkovým bezpečnostním rizikem a strukturálními změnami. Kromě toho může hospodářský a politický vývoj ovlivnit postavení eura v mezinárodním měnovém a platebním systému. Ukončení ruské agrese a války na Ukrajině a obnovení územní celistvosti Ukrajiny může přispět k oživení světového hospodářství, ale také k posílení pozice, kterou v rámci světového hospodářství zaujímá ekonomika eurozóny.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV je přesvědčen, že má-li být v současné době, kdy panuje velká nejistota – geopolitická i hospodářská nejistota spojená s riziky narůstající vysoké míry inflace a rostoucího veřejného dluhu –, v členských státech eurozóny zajištěna relativní socioekonomická stabilita, bude důležité se zaměřit na správné stanovení priorit při čerpání prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost. Tento nástroj umožňuje členským státům EU společnou emisi dluhopisů na kapitálových trzích a zatím se velmi osvědčuje. EHSV se tudíž staví velmi pozitivně k jeho praktickému využití i do budoucna. V této souvislosti spatřuje EHSV prostor pro využití Nástroje pro oživení a odolnost i po roce 2026.

4.2.

EHSV zdůrazňuje, že vzhledem k pokračující invazi Ruska na Ukrajině může v některých vybraných zemích eurozóny dojít k nežádoucí recesi, nebo dokonce i k stagflaci. Proto je nyní více než nezbytné obezřetně sledovat tento nepříznivý vývoj a již v předstihu přijmout opatření proti tomuto trendu.

4.3.

EHSV konstatuje, že vývoj nezaměstnanosti a vývoj na trhu práce představují relativní stabilitu. Zároveň poukazuje na poměrně velké rozdíly v míře nezaměstnanosti v jednotlivých státech ve srovnání s obdobím před rokem 2008. V některých členských státech eurozóny převládá strukturální nezaměstnanost, jež je spojená s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Právě kvůli relativnímu nedostatku vysoce kvalifikované pracovní síly se nevytváří dostatečný prostor pro zvýšení konkurenceschopnosti ve vybraných odvětvích a oborech. V této souvislosti EHSV konstatuje, že v členských státech eurozóny a v zemích Evropské unie stále existuje dostatečný a dosud nevyužitý prostor pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci.

4.4.

EHSV sleduje s velkým znepokojením nepříznivý vývoj, co se týče nerovnosti a prohlubování chudoby v členských státech eurozóny i v celé EU. Nerovnosti v nejširším slova smyslu jsou do značné míry také dědictvím celosvětové finanční krize. Pandemie COVID-19 tento nepříznivý trend ještě zhoršila. V současné době jsou nárůstem cen energií a potravin zasaženy nejzranitelnější skupiny obyvatel, jakož i domácnosti s nízkými a středními příjmy. Z tohoto důvodu EHSV naléhavě vyzývá všechny příslušné instituce, aby vytvořily efektivně fungující sociální záchrannou síť, a to tak, aby nikdo nebyl opomenut.

4.5.

EHSV znovu upozorňuje na možný a nepředvídaný vývoj dalších mutací, pandemií a epidemií. Skutečnost, že se objevilo a rychle rozšířilo onemocnění COVID-19, odhalila, že zdravotnictví je velmi nepřipraveno na boj proti pandemii tohoto onemocnění. V této souvislosti je tudíž více než potřebná důslednější příprava, ale především zodpovědnější politika všech orgánů a institucí příslušných pro tuto oblast. EHSV konstatuje, že jak ukázal vývoj v posledních dvou letech, nejvyšší návratnost mají právě investice v oblasti zdravotnictví a prevence.

4.6.

EHSV zdůrazňuje, že rozhodnutí ohledně podpory poskytování dodatečné likvidity od vypuknutí pandemie COVID-19 bylo správné. Avšak vzhledem k pozastavení některých vybraných činností bude nyní nutné se zaměřit na zajištění solventnosti některých podniků. Další likvidita bude rovněž zapotřebí v souvislosti s podporou vývoje po pandemii. V této souvislosti se EHSV domnívá, že je velmi důležité pokračovat v úsilí o vytvoření unie kapitálových trhů a bankovní unie.

4.7.

EHSV upozorňuje na roztříštěnost světového hospodářství. Invaze ruských jednotek na Ukrajině vedla k roztříštěnosti v oblastech mezinárodního obchodu, mezinárodního platebního styku, mezinárodních měnových a finančních vztahů, mezinárodní dopravy, mezinárodní vědy a výzkumu či globálních hodnotových řetězců, ale i v dalších oblastech. Tento proces měl velmi negativní dopad na socioekonomický vývoj v zemích eurozóny.

4.8.

EHSV konstatuje, že současná vysoká míra hospodářské a geoekonomické nejistoty doprovázená vysokými riziky je historicky nejsložitější situací za celou dobu procesu evropské integrace. Vzhledem k tomu, že další socioekonomický vývoj je nepředvídatelný, je velmi zapotřebí, aby příslušné instituce přijaly a provedly celou řadu opatření zaměřených na omezení a odstranění otřesů z vnějšího prostředí, které mají dopad na ekonomiku členských států eurozóny.

---

(1)  EHSV proto vítá oznámení ze dne 15. června 2022, v němž ECB uvádí, že má v úmyslu pracovat na nástroji pro boj proti roztříštěnosti v eurozóně.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Posílení mobility pracovníků na podporu hospodářského oživení

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/08)

Zpravodaj:

Philip VON BROCKDORFF

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 1. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	29. 9. 2022
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	101/0/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV již v několika svých stanoviscích poukázal na důležitost mobility pracovníků a konstatoval, že tato mobilita se v rámci EU během let zvyšovala, avšak pouze mírným tempem.

1.2.

EHSV se domnívá, že je zapotřebí provést hlubší analýzu toho, z jakého důvodu (kromě omezení způsobených pandemií) roste počet mobilních občanů EU v produktivním věku v procentním vyjádření méně než v předchozích letech. Požaduje rovněž, aby byla vypracována studie s cílem určit hospodářské náklady plynoucí ze současného stavu trhu práce.

1.3.

EHSV doporučuje, aby byla na vnitrostátní úrovni přijata účinnější opatření, přičemž je třeba položit důraz na aktivní politiky na trhu práce, jako jsou například dávky při zaměstnání pro pracovníky z EU a ze třetích zemí.

1.4.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do evropského semestru v rámci doporučení pro jednotlivé země zahrnula ukazatele, pomocí nichž bude možné monitorovat vnitrostátní politiky, které určitým způsobem omezují mobilitu pracovníků napříč EU.

1.5.

Mimoto EHSV Evropskou komisi žádá, aby analyzovala negativní vývoj související s mobilitou pracovníků, zejména odliv mozků v určitých odvětvích a regionech. Zároveň musí být spolu s opatřeními, která mají zamezit odlivu mozků, přijata opatření na podporu vzestupné sociální a hospodářské konvergence.

1.6.

EHSV rovněž doporučuje, aby členské státy dále vylepšily své portály tím, že na nich budou uvádět minimální pracovní podmínky vyžadované vnitrostátními právními předpisy s cílem zabránit jejich porušování. Požaduje také, aby bylo vyvinuto další úsilí v oblasti zlepšování jazykových znalostí.

1.7.

EHSV vyzývá členské státy, aby usnadnily mobilitu osob se zdravotním postižením.

1.8.

EHSV se rovněž domnívá, že důležitým faktorem podporujícím mobilitu pracovníků v EU je genderová rovnost, na což poukazuje ve svém stanovisku SOC/731 (1).

1.9.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby neustále monitorovala koordinaci sociálního zabezpečení a zajistila společná řešení v případě nových situací, jako je práce na dálku ze zahraničí. Kromě toho EHSV žádá, aby bylo vynaloženo větší úsilí s cílem zavést evropské číslo sociálního zabezpečení, které by umožnilo překonat překážky v přístupu k sociálnímu zabezpečení v přeshraničních situacích.

1.10.

EHSV poukazuje na to, že je nutné vytvořit dobré pracovní a zaměstnanecké podmínky a další předpoklady pro zajištění odpovídající kvality života (například dostupnost dobrých škol a volnočasových zařízení), aby si podniky mohly zachovat konkurenční výhodu a přilákat kvalifikované pracovníky.

1.11.

EHSV rovněž konstatuje, že s pandemií COVID-19 se značně rozšířila možnost pracovat na dálku. Stále více pracovníků má zájem pracovat po krátkou dobu nebo dočasně na dálku ze zahraničí. EHSV se zájmem očekává nadcházející jednání sociálních partnerů o směrnici na toto téma.

1.12.

EHSV vyzývá k tomu, aby byla vytvořena celounijní síť informačních center, na něž by bylo možné se obrátit na internetu, osobně nebo telefonicky a která by pracovníkům a zaměstnavatelům pomáhala řešit různé záležitosti, například v oblasti bankovních a pojišťovacích služeb.

1.13.

EHSV rovněž zdůrazňuje, že je důležité soustavně statisticky analyzovat toky pracovní mobility, aby bylo možné odstranit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trzích práce v EU a posoudit dopad různých událostí, jako je například válka na Ukrajině, a přesuny osob v produktivním věku v rámci členských států EU a mezi nimi navzájem.

2.   Obecné připomínky

2.1.

V době velké hospodářské nejistoty, kdy se hospodářské prognózy mění k horšímu a kdy v dohledné době zřejmě dojde ke zvýšení úrokové sazby v eurozóně s cílem čelit vysoké míře inflace, by mobilita pracovníků v EU mohla sehrát zásadní úlohu z hlediska hospodářského oživení EU a vyhlídek růstu. Obecně se uznává, že volný pohyb pracovníků a služeb přispívá k hospodářskému růstu a soudržnosti v Unii a vytváří pracovní příležitosti na jednotném trhu. Účinek je jasný: zvýšení mobility za účelem zaplnění stávajících volných míst zlepšuje rozdělení zdrojů pracovních sil a zvyšuje hospodářskou produkci a prosperitu, zejména pokud jsou nabízeny spravedlivé pracovní podmínky. Trh práce v EU je rovněž založen na zásadě rovného zacházení, která je zakotvena v článku 45 SFEU a upřesněna v několika aktech sekundárního práva. Celkově vzato může být zvýšená mobilita pracovníků pro hospodářství EU prospěšná. Jednotlivým členským státům však může přinést výhody i nevýhody, v závislosti na tom, jak se v dlouhodobém horizontu projeví směr toků mobility. Z krátkodobého hlediska by byla mobilita pracovníků přínosná pro vysílající země, v nichž existuje strukturální nezaměstnanost. Čistý účinek pro přijímající země by nicméně do velké míry závisel mimo jiné na pracovních podmínkách poskytovaných pracovníkům.

2.2.

EHSV v několika svých stanoviscích poukázal na důležitost mobility pracovníků a konstatoval, že tato mobilita se v rámci EU během let zvyšovala, avšak rostla mírným tempem a v procentním vyjádření stále zaostává za mobilitou pracovníků v USA. Podle studie, kterou provedlo Generální ředitelství Evropské komise pro regionální a městskou politiku, se v USA přestěhovalo do jiného státu okolo 2,8 % celkového počtu obyvatel v produktivním věku, zatímco v EU tento podíl činí přibližně 1,2 % (2).

2.3.

Podle statistik Eurostatu z roku 2019 týkajících se obyvatelstva se v EU přestěhovalo z jednoho členského státu do jiného 13 milionů osob v produktivním věku (20–64 let). V procentním vyjádření však mobilních občanů EU v produktivním věku přibylo méně než v předchozích letech a pandemie jejich počet zvýšit nepomohla.

2.4.

V šetření pracovních sil EU z roku 2019 se uvádí počet 11,9 milionu mobilních občanů EU v produktivním věku (podle definice jde o občany EU, kteří pobývají v jiném členském státě, než je členský stát, jehož jsou státními příslušníky), přičemž 9,9 milionu z nich tvořili aktivní mobilní občané (podle definice jde o občany EU, kteří přijali nabídku zaměstnání v jiném členském státě, aniž by potřebovali získat pracovní povolení). To představuje 4,2 % celkové pracovní síly v tehdejších 28 členských státech. Vystoupení Spojeného království z EU samozřejmě omezilo pracovní příležitosti pro občany EU a hlavními cílovými zeměmi jsou nyní Německo, Francie, Itálie a Španělsko.

2.5.

Nejvýznamnějšími zeměmi původu aktivních mobilních občanů jsou Rumunsko a Polsko, přičemž hlavními odvětvími hospodářské činnosti pro mobilní občany EU jsou výroba, velkoobchod a maloobchod. Dalšími poměrně významnými odvětvími jsou stavebnictví, doprava, služby sociální péče a služby v domácnosti, cestovní ruch a zemědělství.

2.6.

Počet přeshraničních pracovníků v EU-28 činil 1,5 milionu a i ten se po vystoupení Spojeného království z EU snížil, přičemž hlavními zeměmi pobytu přeshraničních pracovníků jsou Francie, Německo a Polsko. Výrazná mobilita panuje též mezi Slovenskem, Maďarskem a Rakouskem. EHSV konstatuje, že mobilita pracovníků v rámci EU má celou škálu důvodů, které závisejí na osobní situaci daného jednotlivce. Mimo jiné k nim patří rozdíly v platech mezi hostitelskou zemí a zemí, v níž má přeshraniční pracovník své bydliště. Rozhodnutí odstěhovat se za prací do zahraničí může být bezpochyby dáno kombinací několika různých důvodů – může jít například o nabídku sezónní práce v zemědělství, cestovním ruchu či jiných odvětvích. Mobilitu pracovní síly může naopak snížit zhoršení kupní síly, které v poslední době zasáhlo občany v celé EU, zejména v případě, že se rostoucí ceny promítají také do nákladů na pronajaté bydlení.

2.7.

V posledních letech se zvýšila mobilita mezi mobilními občany s vysokým vzděláním – do této kategorie spadá více než třetina mobilních občanů EU. Naopak podíl mobilních občanů s nízkou kvalifikací poklesl, a to o stejné procento, o jaké vzrostl podíl mobilních občanů s vysokým vzděláním. Je třeba poznamenat, že mobilita mobilních občanů s vysokou kvalifikací výrazně přispívá k rozvoji znalostní ekonomiky. Nejvýznamnějšími cílovými zeměmi EU pro mobilní občany s vysokou kvalifikací jsou Německo, Španělsko, Francie, Belgie a Rakousko. Mobilní občané s vysokou kvalifikací pracují nejčastěji jako odborníci v oblasti obchodu, výuky, vědy a inženýrství, zdá se však, že mají pro dané pracovní místo mnohdy nadměrnou kvalifikaci. Odhaduje se, že 55 % mobilních občanů s vysokou kvalifikací tvoří ženy.

2.8.

Podle demografických prognóz Eurostatu se očekává zvýšení průměrného věku občanů EU. Důležité je rovněž to, že by měl poklesnout podíl osob v produktivním věku v rámci celkového počtu obyvatel, zejména pokud jde o osoby ve věku 20 až 39 let. Naopak podíl starších lidí se bude značně proporcionálně zvyšovat. Tento demografický vývoj bude mít výrazný dopad na potenciální počet mobilních občanů EU v nadcházejících letech, neboť lidé se nejčastěji stěhují na počátku profesního života a s postupujícím věkem pravděpodobnost stěhování klesá. Potvrzují to údaje, podle nichž dochází u osob ve věku od 20 do 29 let a od 30 do 39 let k vyššímu ročnímu odlivu než u ostatních věkových skupin.

2.9.

Počet osob v mladších věkových skupinách klesá i ve vysílajících zemích, a proto se očekává, že to povede k poklesu počtu mobilních pracovníků v celé EU. Tento očekávaný pokles toků mobility se však může zmírnit v důsledku stárnutí obyvatelstva EU, které přinese větší poptávku po specializované zdravotní a sociální péči, což bude vyžadovat rozsáhlejší nábor mobilních pracovníků.

2.10.

Z výše uvedeného je zřejmé, že toky mobility v rámci EU zůstávají problémem, který omezuje nabídku a způsobuje ve většině odvětví, včetně odvětví IT a vyspělých technologií, nesoulad. Pandemie této situaci nijak nepomohla, neboť mobilita uvnitř EU byla narušena omezeními volného pohybu osob a dalšími restriktivními opatřeními, jako jsou uzavření hranic a zákazy cestování. Před pandemií převládala mobilita pracovníků z východu na západ nad toky z jihu na sever a očekává se, že tento trend bude pokračovat s přílivem uprchlíků z válkou pustošené Ukrajiny. V každém případě platí, že čím dříve se mobilita občanů EU vrátí na stejnou úroveň jako před pandemií, tím lépe. Mezi lety 2019 a 2020 klesl počet aktivních mobilních pracovníků na trhu práce o 4 % (3).

2.11.

Zásadní roli hraje vzájemné uznávání diplomů a kvalifikací, aby bylo možné zaplnit volná pracovní místa v oborech, v nichž přetrvává nedostatek pracovních sil, a usnadnit mobilitu. Je však nutné posílit systém uznávání, aby fungoval účinně a podporoval mobilitu pracovníků. Problém nastává spíše při vzájemném uznávání odborné kvalifikace než na akademické a profesní úrovni. Je tedy třeba uznat, že existuje odlišný přístup ke vzájemnému uznávání v případě akademické a odborné kvalifikace. Je třeba mít také na paměti, že podle článku 166 SFEU má EU plně respektovat odpovědnost členských států za obsah a organizaci odborného vzdělávání a zároveň má podporovat a doplňovat jejich činnost.

3.   Konkrétní připomínky

3.1.

EHSV se domnívá, že je zapotřebí provést hlubší analýzu toho, z jakého důvodu (kromě omezení způsobených pandemií) roste počet mobilních občanů EU v produktivním věku v procentním vyjádření méně než v předchozích letech. Požaduje rovněž, aby byla vypracována studie s cílem určit hospodářské náklady plynoucí ze současného stavu trhu práce, který se vyznačuje roztříštěností mezi jednotlivými členskými státy: tj. „náklady plynoucí z nejednotnosti trhu práce v EU“.

3.2.

EHSV doporučuje, aby byla na vnitrostátní úrovni přijata účinnější politická opatření – například formou investování prostředků do výměnných programů a programů vzájemného učení v zemích původu s cílem podnítit mobilitu (včetně mobility cirkulační) –, přičemž je třeba položit důraz na aktivní vnitrostátní politická opatření na trhu práce, jako jsou dávky při zaměstnání pro pracovníky z EU a ze třetích zemí. V této souvislosti se EHSV domnívá, že mobilitu lze dále podpořit poskytováním finanční pomoci uchazečům o zaměstnání, jako je například pokrytí nákladů na přesun za prací do jiného členského státu nebo regionu. Kromě toho je třeba dále usilovat o zlepšení informovanosti o pracovních místech v jiných zemích EU a pomoci při relokaci s cílem poskytnout logistickou podporu v zemi určení – např. při hledání ubytování, registraci pro daňové účely, hledání školy pro děti, případně pomoci při hledání práce pro partnery atd. EHSV doporučuje využít nástroje umělé inteligence v rámci společné sítě pro celou EU, v níž by byly soustředěny všechny nabídky práce ve všech členských státech EU s cílem lépe sladit profily a požadavky týkající se pracovních míst. Stejně tak je třeba cílenějším způsobem motivovat nezaměstnané pracovníky k tomu, aby se přestěhovali do členských států s nízkou mírou nezaměstnanosti. Jak uvádí ECB ve svém průzkumu týkajícím se přístupu podniků k financování (SAFE) ze dne 1. června 2022, nejnaléhavějším problémem evropských podniků je nedostatek kvalifikované pracovní síly.

3.3.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že trh práce v EU zůstává roztříštěný. Dosavadní nesystematický přístup se na mobilitě pracovníků negativně podepsal. Je třeba se vyvarovat vytváření dalších nesourodých politik, zejména na vnitrostátní úrovni. Vzhledem k tomu, že je nezbytné zaručit rovné zacházení s místními a mobilními pracovníky, EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do evropského semestru v rámci doporučení pro jednotlivé země zahrnula ukazatele, pomocí nichž bude možné monitorovat vnitrostátní politiky, které určitým způsobem omezují mobilitu pracovníků napříč EU.

3.4.

K posílení mobility pracovníků a odborníků v EU může dojít pouze za předpokladu, že budou lépe prosazovány stávající předpisy, bude zajištěn lepší přístup k informacím a zlepší se spolupráce mezi členskými státy. EHSV se domnívá, že Evropská komise při tom všem hraje zásadní roli. EHSV konstatuje, že jednotlivé členské státy se mohou zdráhat realizovat další reformy jednotného trhu z obavy, že by mohly vést ke krátkodobým ztrátám pracovních míst, zejména v zemích, které už nyní zaostávají, a v zemích či odvětvích s nízkou produktivitou. K vyřešení tohoto problému by teoreticky mohl přispět volný pohyb pracovních sil, ale z vnitrostátního hlediska by to mezitím mohlo vést ke ztrátě zdrojů a potenciálnímu odlivu mozků či kvalifikovaných pracovníků. Může být tedy nezbytné, aby Evropská komise analyzovala negativní vývoj související s mobilitou pracovníků, zejména odliv mozků v určitých odvětvích a regionech. Zároveň musí být spolu s opatřeními, která mají zamezit odlivu mozků, přijata opatření na podporu vzestupné sociální a hospodářské konvergence. EHSV uznává, že by při tom mohlo sehrát roli několik proměnných, včetně demografického výhledu a jeho dopadu na početnost a složení obyvatelstva v produktivním věku ve vysílajících i přijímajících zemích.

3.5.

Vzhledem k tomu, že musí být vždy zachovány standardy v oblasti vzdělávání a validace, EHSV vyzývá členské státy, aby snížily byrokracii a dodržovaly základní zásadu rovného zacházení. V této souvislosti je považováno za nezbytné dále vylepšit mechanismy vzájemného uznávání a portály pracovní mobility. EHSV bere na vědomí podstatné vylepšení portálu pracovní mobility EURES, online platformy Europass a systému klasifikace evropských dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO) a vyzývá členské státy, aby dále vylepšily své portály tím, že na nich budou uvádět minimální pracovní podmínky vyžadované vnitrostátními právními předpisy. Tento krok je považován za obzvláště důležitý pro to, aby se zabránilo porušování pracovních podmínek v případě mobilních pracovníků v přeshraničních regionech a pracovníků ze třetích zemí. EHSV také požaduje, aby bylo vyvinuto další úsilí v oblasti zlepšování jazykových znalostí, neboť jejich absence představuje hlavní překážku volného pohybu v EU.

3.6.

EHSV vyzývá členské státy, aby usnadnily mobilitu osob se zdravotním postižením. V tomto směru je důležité přijmout společnou evropskou definici statusu osoby se zdravotním postižením v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a vzájemně tento status uznávat mezi jednotlivými členskými státy.

3.7.

EHSV se domnívá, že důležitým faktorem podporujícím mobilitu pracovníků v EU je genderová rovnost, na což poukazuje ve svém stanovisku SOC/731. O tu je třeba v zájmu posílení mobility pracovníků usilovat v širším kontextu dodržování norem demokracie a rovnosti pro všechny.

3.8.

EHSV doporučuje, aby hostitelské členské státy poskytly osobám pracujícím v hostitelské zemi na počátku jejich pracovní zkušenosti přístup k odborné přípravě (například k jazykovým programům) a v pozdější fázi popřípadě ke změně kvalifikace, a to s cílem odstranit nedostatek pracovních sil v určitých odvětvích a podpořit digitální transformaci a opatření pro dosažení klimaticky neutrálního hospodářství.

3.9.

EHSV rovněž konstatuje, že mobilitu pracovníků v rámci EU by mohl zlepšit program Erasmus+, a poukazuje na studii provedenou v roce 2011 (4), v níž bylo prozkoumáno, jaký vliv má studium v zahraničí na mobilitu na pracovním trhu v pozdějším životě. Zapojení do programu Erasmus při tom bylo využito jako nezávislý zdroj variací při studiu v zahraničí. Bylo zjištěno, že studium v zahraničí výrazně zvyšuje pravděpodobnost odchodu za prací do zahraničí po získání akademické kvalifikace. U absolventů, kteří studovali v zahraničí, je přibližně o 15 procentních bodů vyšší pravděpodobnost, že budou po ukončení studia pracovat v zahraničí.

3.10.

EHSV vítá lepší koordinaci sociálního zabezpečení v EU, s určitým znepokojením však konstatuje, že mobilní pracovníci – zejména přeshraniční a příhraniční pracovníci – se stále setkávají s obtížemi při přístupu k systémům sociální ochrany. EHSV tedy vyzývá Evropskou komisi, aby neustále monitorovala koordinaci sociálního zabezpečení a zajistila společná řešení v případě nových situací, jako je práce na dálku ze zahraničí. Koordinovaný postup na úrovni Unie má nesmírný význam. Členské státy musí mobilním pracovníkům za všech okolností – i během krizí – zaručit jejich sociální práva. EHSV si je vědom toho, že v rámci EU existují rozdíly v důchodových systémech. Požaduje nicméně, aby se intenzivněji usilovalo i o koordinaci a prosazování důchodových práv mobilních pracovníků v celé EU, popřípadě prostřednictvím cílených doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru. Kromě toho EHSV žádá, aby bylo vynaloženo větší úsilí s cílem zavést evropské číslo sociálního zabezpečení, které by umožnilo překonat překážky v přístupu k sociálnímu zabezpečení v přeshraničních situacích.

3.10.1.

Je třeba poukázat na to, že pro osoby samostatně výdělečně činné a mobilní pracovníky, kteří během své profesní dráhy pracují v různých zemích, by mohl být obzvláště atraktivní panevropský osobní penzijní produkt (PEPP) (5). Možnost zvolit si nového poskytovatele tohoto produktu v jiné zemi nepochybně přispěje k posílení mobility pracovníků. Zatím však není známo do jaké míry, neboť ještě žádný takový produkt neexistuje.

3.10.2.

Když byl panevropský osobní penzijní produkt zaveden, uvítal jej EHSV jakožto zásadní krok, který bude občany EU motivovat k tomu, aby si na důchod vytvořili přiměřenou rezervu, a jakožto základní stavební kámen unie kapitálových trhů. Zatím však žádné takové produkty nejsou nabízeny, a proto se EHSV domnívá, že je třeba vyvinout dodatečné úsilí v rámci akčního plánu pro vytváření unie kapitálových trhů (6) (opatření č. 9) s cílem podpořit účast na zaměstnaneckých penzijních plánech.

3.11.

EHSV konstatuje, že s pandemií COVID-19 se značně rozšířila možnost pracovat na dálku (7). Stále více pracovníků má zájem pracovat po krátkou dobu nebo dočasně na dálku ze zahraničí. EHSV se zájmem očekává nadcházející jednání sociálních partnerů o přezkumu a aktualizaci samostatné dohody o práci na dálku z roku 2002, na základě čehož by měla být přijata právně závazná dohoda, která bude provedena prostřednictvím směrnice.

3.12.

EHSV poukazuje na to, že je nutné vytvořit dobré pracovní a zaměstnanecké podmínky a další předpoklady pro zajištění odpovídající kvality života (například dostupnost dobrých škol a zařízení na vysoké a trvale udržitelné úrovni), aby si podniky mohly zachovat konkurenční výhodu a přilákat kvalifikované pracovníky. EHSV rovněž zdůrazňuje, že je důležité soustavně investovat do formální a neformální odborné přípravy a celoživotního učení s cílem podpořit přechod na digitální a uhlíkově neutrální hospodářství. V dynamickém a rychle se měnícím prostředí má zásadní význam schopnost pohotově a účinně se přizpůsobit měnícím se potřebám trhu práce, přičemž je třeba mít na paměti dopad nedostatku pracovníků na stávající pracovní síly. V tomto ohledu hraje důležitou roli rámcová dohoda evropských sociálních partnerů týkající se digitalizace, v níž se uvádí, že se obě strany zavazují k prohlubování dovedností nebo změně kvalifikace, aby bylo možné překonat problémy podniků v digitální oblasti.

3.13.

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí digitalizovat postupy pro mobilitu pracovníků a vysílání pracovníků, aby se zlepšila výměna informací mezi vnitrostátními orgány a odstranily nepřiměřené překážky. Přispěje to také k náležitému monitorování a prosazování předpisů. EHSV souhlasí s návrhem uvedeným v usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 – Dopady pravidel EU o volném pohybu pracovníků a služeb: mobilita pracovních sil uvnitř EU jakožto nástroj k přizpůsobení dovedností potřebám trhu práce (2020/2007(INI)) (8). Doporučuje se v něm zřídit jednotnou asistenční službu pro pracovníky a budoucí zaměstnavatele, která bude poskytovat informace o platných právních předpisech Unie a fungovat digitálně i fyzicky v rámci Evropského orgánu pro pracovní záležitosti (ELA). Podle článku 5 nařízení o zřízení orgánu ELA má tento orgán za úkol zlepšit dostupnost, kvalitu a přístupnost informací o mobilitě pracovníků, mj. prostřednictvím jednotné celounijní internetové stránky, která funguje jako jednotný portál, na němž je možné získat přístup ke zdrojům informací a službám na unijní i vnitrostátní úrovni ve všech úředních jazycích EU. Kromě toho by měl orgán ELA pomáhat členským státům při aktualizaci jejich vnitrostátních webových stránek.

3.14.

EHSV zároveň vyzývá členské státy, aby digitalizovaly veřejné služby, zejména příslušné služby sociálního zabezpečení, s cílem usnadnit mobilitu evropských pracovníků v celé EU a současně zaručit přenositelnost práv a dodržování povinností v souvislosti s mobilitou pracovníků a odborníků.

3.15.

EHSV rovněž vyzývá k tomu, aby byla vytvořena celounijní síť informačních center, na něž by bylo možné se obrátit na internetu, osobně nebo telefonicky a která by pracovníkům a zaměstnavatelům pomáhala řešit různé záležitosti, například v oblasti bankovních a pojišťovacích služeb.

3.16.

EHSV zdůrazňuje, že je důležité soustavně statisticky analyzovat toky pracovní mobility, aby bylo možné odstranit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trzích práce v EU a posoudit dopad různých událostí, jako je například válka na Ukrajině, a přesuny osob v produktivním věku v rámci členských států EU a mezi nimi navzájem. EHSV uznává, že je daleko obtížnější dosáhnout souladu na evropské úrovni než na úrovni vnitrostátní nebo regionální. EHSV se nicméně domnívá, že zásadní úlohu hrají poradci EURES, kteří mobilním pracovníkům poskytují specializovanou podporu.

3.17.

Důležité je také zkoumat mobilitu pracovníků ze třetích zemí a jejich pracovní podmínky. EHSV je znepokojen tím, že jsou pracovníci ze třetích zemí v členských státech vystavováni nejistým pracovním podmínkám, a požaduje důraznější prosazování předpisů. Poukazuje také na to, že nedostatek kvalifikovaných pracovníků nebude možné pokrýt pouze mobilními pracovníky z členských států EU. Bude rovněž třeba usnadnit a posílit pracovní migraci ze třetích zemí. V tomto ohledu EHSV vítá nedávný balíček týkající se migrační politiky. Znovu však zdůrazňuje, že je nutné podniknout účinné kroky s cílem začlenit na trh práce nezaměstnané občany EU.

---

(1)  Úř. věst. C 443, 22.11.2022, s. 63.

(2)  https://epc2010.princeton.edu/papers/100976

(3)  Výroční zpráva o mobilitě pracovníků v rámci EU (2021).

(4)  Parey, M. a Waldinger, F., Studying abroad and the effect on international labour market mobility: Evidence from the introduction of Erasmus (Studium v zahraničí a jeho vliv na mezinárodní mobilitu na trhu práce – poznatky shromážděné od zavedení programu Erasmus), 2011.

(5)  Stanovisko EHSV týkající se panevropského osobního penzijního produktu (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 139).

(6)  Viz stanovisko EHSV Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán (Úř. věst. C 155, 30.4.2021, s. 20).

(7)  Úř. věst. C 220, 9.6.2021, s. 13, Úř. věst. C 220, 9.6.2021, s. 106.

(8)  Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 137).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Posílení rovnosti v EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2023/C 75/09)

Zpravodajka:	Ozlem YILDIRIM
Spoluzpravodaj:	Cristian PÎRVULESCU

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. 01. 2022
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	29. 9. 2022
Přijato na plenárním zasedání	26. 10. 2022
Plenární zasedání č.	573
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	140/13/31

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV připomíná preambuli Listiny základních práv Evropské unie, v níž se uvádí, že „Unie se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity“. Zdůrazňuje také význam článku 20 této listiny, v němž je zakotvena zásada rovnosti všech osob před zákonem.

1.2.

EHSV dále připomíná, že uplatňování zásady rovnosti zakazuje diskriminaci, ale také podporuje soudržné uplatňování zásad právního státu.

1.3.

EHSV důrazně vyzývá Radu, Parlament a Komisi, aby dále rozvíjely ochranu proti diskriminaci v přístupu ke zboží a službám, zejména přijetím návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (1).

1.4.

EHSV se domnívá, že Listina základních práv Evropské unie představuje pevný základ a že nástroje na ochranu základních práv musí být rozvíjeny jednotným způsobem v celé Unii. Kromě toho je nezbytné zahrnout všechny interakce, prostředí a situace, v nichž může docházet k diskriminaci. Rozdílná právní ochrana vytváří nepřijatelnou hierarchii práv a nechává celé kategorie lidí bez ochrany.

1.5.

Současný evropský systém ochrany do značné míry spočívá v tom, že oběti využívají opravné prostředky a zákony individuálně. Několik studií však ukazuje, že oznamování a postupy neumožňují reagovat na strukturální, meziodvětvový a systémový rozměr nerovností a že oběti právo využívají jen v nevýznamné míře, statisticky velmi výjimečně a až jako poslední možnost (2).

1.6.

EHSV zdůrazňuje, že nerovnosti a komplexní diskriminace způsobené sociálními strukturami lze řešit pouze pomocí soudržné a komplexní politiky, konkrétními prostředky a dlouhodobou mobilizací. Zvyšování povědomí, zviditelňování a odborná příprava jsou důležitými nástroji, které je třeba aktivovat ve všech složkách společnosti.

1.7.

EHSV se domnívá, že podpora rovnosti a ochrana základních práv musí být začleněny do širší sociální vize, která znásobí a posílí nástroje, jejichž prostřednictvím členské státy a evropské orgány poskytují podporu jednotlivcům a veřejným i soukromým subjektům.

1.8.

EHSV se domnívá, že Unie se musí aktivně zapojit do prosazování uznání obecné zásady rovnosti a pozitivních závazků týkajících se rovných příležitostí a že za tímto účelem musí orgány začít rozvíjet novou generaci opatření na podporu rovnosti v Evropě.

1.9.

EHSV sice uznává, že technologický rozvoj usnadňuje mnoha občanům přístup k jejich právům, zdůrazňuje však, že ve skutečnosti může vytvářet nové nerovnosti, v důsledku čehož jsou nutná nová opatření, aby bylo zajištěno monitorování a uplatňování zásady rovného zacházení.

1.10.

EHSV souhlasí s tím, aby Unie stanovila právní předpisy, které umožní přijmout normy usnadňující využívání kolektivních žalob v členských státech, jež zlepší přístup k opravným prostředkům a jejich dopad na boj proti diskriminaci a na obranu rovného zacházení, aby se překonala individuální zátěž spojená se soudními spory, aby opravné prostředky měly váhu odpovídající praktikám, které odsuzují, a aby se právní rámec stal účinným odrazujícím prostředkem, a bylo tak možné diskriminaci regulovat.

1.11.

EHSV se domnívá, že Unie musí vzhledem ke svým hodnotám demokracie, právního státu a nediskriminace na základě politického názoru zajistit bezpečnost a ochranu politických subjektů, odborových organizací a sdružení ze strany orgánů členských států a rovné zacházení s nimi.

1.12.

Je také třeba zlepšit schopnost všech občanských subjektů, zejména těch, které se angažují v ochraně lidských práv, pracovat se stávajícími právními nástroji a spolupracovat s veřejnými institucemi.

2.   Obecné připomínky

2.1.

EHSV připomíná preambuli Listiny základních práv Evropské unie, v níž se uvádí, že „Unie se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity“. Zdůrazňuje také význam článku 20 této listiny, v němž je zakotvena zásada rovnosti všech osob před zákonem.

2.2.

EHSV dále připomíná, že uplatňování zásady rovnosti zakazuje diskriminaci, ale také podporuje soudržné uplatňování zásad právního státu.

2.3.

V Evropské unii se v současnosti uznávají různé druhy nerovnosti a jejich průřezový rozměr (zejména genderové, etnické, sociální, generační nerovnosti atd.).

2.4.

Více než dvacet let po přijetí Amsterodamské smlouvy svědčí všechny evropské a vnitrostátní ukazatele o tom, že přetrvává diskriminace na základě etnického původu, rasy, pohlaví, sexuální orientace, názorů a přesvědčení, zdravotního postižení a věku, diskriminace v zaměstnání a v přístupu ke zboží, vzdělávání i k veřejným službám a sociální ochraně.

2.5.

Tato přetrvávající diskriminace vyplývá mimo jiné ze složitých procesů, které se často kumulují, a je výsledkem integrovaných procesů, systémů a norem, které vytvářejí a reprodukují přímou nebo nepřímou diskriminaci. Tato spleť příčin nerovnosti způsobuje situace, které jsou tedy systémové a pro prosazování rovnosti představují skutečné překážky (3).

2.6.

EHSV prostřednictvím svých členů, ale také díky činnostem prováděným přímo v členských státech rovněž konstatuje zhoršení celkového sociálního klimatu a rostoucí šíření diskriminačního chování vůči zranitelným osobám. Z tohoto pohledu je zřejmé, že je třeba postupovat rychle a koordinovaně na vnitrostátní a evropské úrovni.

2.7.

Po téměř dvou letech krize vyvolané pandemií COVID-19 navíc několik agentur OSN (včetně Mezinárodní organizace práce (4)) zaznamenalo znepokojivé známky prohlubování sociálních a územních nerovností. Krize COVID-19 zhoršila sociální a ekonomické nerovnosti a výrazně dolehla na evropské podniky, neboť zhoršila jejich schopnost udržet a vytvářet pracovní místa.

2.8.

V důsledku toho jsou chudé nebo ohrožené sociální skupiny nutně zranitelnější vůči diskriminaci, která se pak kombinuje s dalšími faktory zranitelnosti. EHSV poukazuje na to, že je třeba se zaměřit na specifickou povahu této diskriminace a vypracovat důraznou politiku boje proti diskriminaci ekonomicky a sociálně znevýhodněných obyvatel v EU.

2.9.

EHSV zdůrazňuje, že nerovnosti a komplexní diskriminace způsobené sociálními strukturami lze řešit pouze silnou politikou, konkrétními prostředky a dlouhodobou mobilizací. Vnitrostátním orgánům pro rovné zacházení a ochranu lidských práv je nutné poskytovat více podstatné podpory, zejména pokud jde o zlepšení jejich nezávislosti a zvýšení jejich personálních a finančních zdrojů. Zvyšování povědomí, zviditelňování a odborná příprava jsou důležitými nástroji, které je třeba aktivovat ve všech složkách společnosti a veřejných politik.

2.10.

EHSV se domnívá, že podpora rovnosti a ochrana základních práv musí být začleněny do širší sociální vize, která znásobí a posílí nástroje, jejichž prostřednictvím členské státy a evropské orgány poskytují podporu jednotlivcům a veřejným i soukromým subjektům.

2.11.

EHSV znovu vyjadřuje plnou podporu novému Akčnímu plánu pro evropský pilíř sociálních práv a domnívá se, že má mnoho shodných prvků s podporou rovnosti, ochranou základních práv a bojem proti diskriminaci (5). Pro dosažení jeho cílů je zásadní věnovat větší pozornost jejich provádění.

2.12.

EHSV v souladu se svými předchozími stanovisky (6) oceňuje úsilí, které EU vynakládá v oblasti rovnosti žen a mužů, ochrany před diskriminací na základě etnického původu, rasy nebo věku, náboženství, přesvědčení nebo víry, ochrany práv LGBTQIA+ osob, ochrany práv osob se zdravotním postižením i integrace Romů a ochrany práv migrantů.

2.13.

Jak již Výbor uvedl, instituce na ochranu lidských práv i organizace občanské společnosti a sociální partneři nedostatečně využívají potenciál Listiny základních práv. Je třeba zlepšit její dopad na ochranu, prevenci, podporu, provádění a prosazování zásady rovnosti (7).

2.14.

Současný evropský systém ochrany do značné míry spočívá v tom, že oběti využívají opravné prostředky a zákony individuálně. Všechny studie však ukazují, že oznamování a postupy neumožňují reagovat na strukturální, meziodvětvový a systémový rozměr nerovností a že oběti právo využívají jen v nevýznamné míře, statisticky velmi výjimečně a až jako poslední možnost (8).

2.15.

V oblasti zaměstnanosti je dnes boj proti diskriminaci omezen na situace odpovídající pouze kritériím stanoveným v článku 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (pohlaví, rasový nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientace).

2.16.

Kromě toho je ochrana práva EU v souvislosti s přístupem ke zboží a k veřejným službám omezena na kritéria rasy nebo etnického původu a rovnosti pohlaví. Žádná jiná forma porušení rovnosti není takto ošetřena a ochrana před diskriminací se u jednotlivých kritérií liší.

2.17.

V současné době je ochrana před diskriminací v jednotlivých členských státech různá. Některé státy totiž poskytují ochranu přístupu ke zboží a službám před veškerými druhy diskriminace uvedenými v článku 19, zatímco jiné státy je chrání nad rámec kritérií tohoto článku. V důsledku toho se ochrana před diskriminací, a tedy i rovnost, v členských státech liší.

2.18.

Na základě těchto zjištění je s ohledem na začleňování třeba stanovit další kroky, které je nutné podniknout k překonání současných omezení provádění mechanismu účinné ochrany rovnosti v Evropské unii.

3.   Konkrétní připomínky

3.1.   Podpora potvrzení obecné zásady rovnosti v členských státech

3.1.1.

Současná situace v Evropě ukazuje, že zásada rovnosti je snahou, již ohrožují značná rizika. Sama Komise například uvádí, že v době pandemie COVID-19 byl velkým problémem v Evropě rovný přístup ke zdravotní péči (9).

3.1.2.

Zatímco některé evropské země v současnosti zavádějí obecnou zásadu rovnosti do svého právního rámce a potvrzují právo na rovné zacházení v občanské společnosti, v ekonomických vztazích a ve vztahu ke státu, jiné země postihují zákonem pouze výslovně zakázanou diskriminaci, aniž by stanovily pozitivní povinnost uplatňovat zásadu rovnosti (10).

3.1.3.

Tento rozdíl vytváří mezi evropskými občany a obyvateli značnou propast, pokud jde o rozsah zásady rovnosti, její ochranu stanovenou zákonem a požadavky kladené na její účinné uplatňování.

3.1.4.

EHSV vyzývá Komisi, aby uznala strukturální obtíže, které brání plné realizaci zásady rovnosti a na něž poukazují omezení již dosaženého pokroku a rozsah nerovností v současné Evropě. Do tohoto procesu průběžného hodnocení by se měly aktivně zapojit vnitrostátní organizace pro rovné zacházení a ochranu lidských práv.

3.1.5.

EHSV se domnívá, že Unie musí zmobilizovat všechny oblasti své působnosti a musí bezpodmínečně přijmout ambiciózní politiku podpory zásady rovnosti a rovných příležitostí odpovídající hodnotám proklamovaným ve Smlouvě o Evropské unii a v Listině základních práv. V této souvislosti EHSV podporuje novou iniciativu Evropské komise, která vychází z článků 157 a 19 Smlouvy a jež se zaměřuje na účinnost vnitrostátních orgánů pro rovné zacházení a na rozvoj jejich potenciálu, různých úloh a kapacit.

3.1.6.

Unie musí disponovat konkrétními prostředky, které umožní převést obecnou zásadu rovnosti na právní zásadu platnou pro všechny členské státy, což umožní poskytnout ochranu nad rámec nerovného zacházení spojeného se sedmi kritérii diskriminace chráněnými článkem 19 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jedním z účinných prostředků pro efektivní provádění antidiskriminačních opatření by bylo například využívání strukturálních fondů.

3.1.7.

Uznání obecné zásady rovného zacházení, vytvoření pozitivních povinností a uznání jejich systémového rozměru jsou způsoby, jak zlepšit boj proti ekonomickým a sociálním nerovnostem.

3.2.   Boj proti nerovnostem a diskriminaci v digitálním prostředí

3.2.1.

EHSV sice uznává, že technologický rozvoj usnadňuje mnoha občanům přístup k jejich právům, domnívá se však, že vytváří nové nerovnosti v přístupu k právům a službám a nové potřeby opatření na ochranu zásady rovného zacházení.

3.2.2.

Digitální transformace státních služeb a přístupu ke zboží a službám (zejména k základním službám) vedla k zásadní změně vztahu s uživatelem, jelikož odstranila fyzické překážky, avšak zároveň vytvořila nové digitální bariéry. Některým občanům, zejména zranitelnějším osobám nebo těm, které se nacházejí ve slabším postavení nebo jsou zdravotně postižené, a většině starších lidí v Evropě brání v přístupu k právům a službám (11).

3.2.3.

Kvůli těmto problémům je nutné, aby byly vypracovány a prováděny nové veřejné politiky pro digitální začlenění a vytvořeny pozitivní povinnosti veřejných a soukromých provozovatelů vůči uživatelům, včetně snadného a bezplatného přístupu.

3.2.4.

EHSV konstatuje, že kromě technických problémů s přístupem a problémů v souvislosti s nástroji založenými na algoritmech (12) a biometrických technologiích (13) čelíme novým výzvám v oblasti porušování práv a vzniku diskriminace.

3.2.5.

Jak ve svých dokumentech upozorňují Rada Evropy (14) a Agentura pro základní práva (15), algoritmická rozhodnutí vedou k diskriminačním rozhodovacím nástrojům založeným na automatizované reprodukci výsledků. Nejdůležitějšími právními nástroji ke zmírnění rizik diskriminace na základě umělé inteligence jsou nediskriminační právní předpisy a právní předpisy o ochraně údajů. Budou-li oba právní nástroje účinně prosazovány, mohly by pomoci v boji proti nezákonné diskriminaci.

3.2.6.

EHSV se domnívá, že sledování těchto dopadů vyžaduje důraznou veřejnou politiku pokrývající celý evropský vnitřní trh i hospodářské subjekty mimo Evropu. To by v souladu s právě přijímanými právními předpisy o digitálních službách vyžadovalo zavedení kontroly automatizovaného rozhodování, ověřování údajů, vyhodnocování, posuzování dopadů a nápravných postupů při vývoji a zavádění těchto technologií. K řešení může rovněž přispět přijetí směrnice o digitálních službách.

3.3.   Rozvoj ochrany rovného zacházení a boje proti diskriminaci v pracovním životě

3.3.1.

EHSV zdůrazňuje zásadní význam zaměstnanosti jako prostředku integrace a naplnění slibu rovnosti pro všechny.

3.3.2.

Navzdory tomu, že Evropská unie od nepaměti prosazuje rovnost žen v zaměstnání, nám současná situace připomíná, že ženy tradičně pocítí důsledky krizí (ekonomických, sociálních, zdravotních nebo jiných) jako první. Rovnost žen a mužů v zaměstnání zůstává jednou z hlavních výzev, kterým evropské země čelí. S krizí COVID-19 klesla míra zaměstnanosti žen ve všech věkových a profesních kategoriích na celkových 61,8 % (16).

3.3.3.

Tyto nerovnosti související s pohlavím jsou umocněny dalšími formami nerovnosti. Z průzkumu Eurostatu z roku 2019 vyplývá, že 68 % osob se zdravotním postižením bylo ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, zatímco v obecné populaci to bylo 28,4 % (17). 21 % osob, které se považují za osoby LGBT, se v práci cítilo diskriminováno, stejně jako 25 % osob severoafrického, afrického nebo romského původu (18).

3.3.4.

Z průzkumu Eurobarometr z roku 2020 věnovanému diskriminaci vyplývá, že 59 % evropských občanů se domnívá, že hlavní příčinou diskriminace je etnický původ nebo barva pleti, a studie ukazují, že diskriminace je obzvláště rozsáhlá v zaměstnání, kde má značný dopad na rovné příležitosti a sociální integraci. Měly by být zavedeny účinné metody, které by umožnily takovou diskriminaci prokázat před soudem, jako je Clercova metoda uznaná francouzskými nejvyššími soudy, která umožňuje porovnat kariérní vývoj osob přijatých na stejnou úroveň (19).

3.3.5.

Evropská politika v oblasti boje proti diskriminaci v zaměstnání se dnes omezuje na právní rámec, který umožňuje předkládat případy diskriminace soudům k projednání a ukládá případné oběti velmi těžké břemeno boje proti diskriminaci, kdy musí podat jednu nebo více žalob proti svému zaměstnavateli, poskytovateli služeb nebo státu.

3.3.6.

Komise již dávno dospěla k závěru, že diskriminace je výsledkem kolektivních jevů. Jednotlivé soudní spory jsou pro oběti velmi náročné. Fenomén nepodávání žalob ve věci diskriminace je zdokumentovaný a široce rozšířený (20). Diskriminace v zaměstnání vede jen zřídka k soudnímu sporu a žaloby v případě diskriminace v přístupu ke zboží a službám téměř neexistují. Měly by být posíleny mimosoudní mechanismy a procesy na podporu rovnosti, stejně jako podpora právní pomoci pro bono a soudních sporů ve veřejném zájmu.

3.3.7.

EHSV souhlasí s tím, aby Unie přijala právní předpisy, v nichž stanoví procesní nástroje, které v členských státech usnadní přístup k právům, např. využitím mechanismů kolektivních žalob, čímž se zlepší přístup k opravným prostředkům a jejich dopad na boj proti diskriminaci a na obranu rovného zacházení. Podle Výboru jde o způsob, jak překonat individuální zátěž spojenou se soudními spory a zajistit, aby opravné prostředky měly váhu odpovídající praktikám, které odsuzují, a aby se právní rámec stal účinným odrazujícím prostředkem, který by reguloval diskriminaci.

3.3.8.

Pokud má Evropská unie v úmyslu účinně bojovat proti diskriminaci na pracovišti, nemůže být navíc soudní řízení jediným způsobem, jak zasáhnout proti kolektivním a systémovým diskriminacím.

3.3.9.

Evropská unie musí rozšířit svou škálu zásahů proti diskriminaci nad rámec soudních žalob a vyžadovat zavedení proaktivních nástrojů, které umožní zasáhnout před tím, než nerovnosti vzniknou, napravit praktiky a předejít diskriminaci.

3.3.10.

EHSV se domnívá, že v oblasti diskriminace založené na všech kritériích uvedených v článku 19 Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba provádět srovnatelné politiky. Vyzývá proto Komisi, aby: i. se v rámci své politiky zaměstnanosti a boje proti diskriminaci zavázala k účinnému prosazování stávajících opatření nebo k přijetí nových opatření na podporu rovnosti v zaměstnání a zajistila účinné provádění stávajících právních předpisů; ii. prosadila opatření za účelem rozšíření analýzy diskriminace na pracovišti a podpory plnění povinností zaměstnavatelů v oblasti hodnocení, předkládání zpráv a monitorování; iii. pomáhala podnikům v rozvoji antidiskriminačních a inkluzivních postupů.

3.4.   Rozšíření a sjednocení rozsahu ochrany před diskriminací v rámci EU

3.4.1.

EHSV důrazně vyzývá Evropskou unii, aby dále rozvíjela ochranu proti diskriminaci v přístupu ke zboží a službám, zejména přijetím návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.

3.4.2.

EHSV konstatuje, že ochrana proti diskriminaci v přístupu ke zboží a službám v současné podobě způsobuje hierarchii ochrany podle kritérií, a vytváří tak situaci nerovné ochrany osob, na něž se vztahují diskriminační kritéria.

3.4.3.

Vzhledem k tomu, že zásada nediskriminace představuje klíčový prvek ochrany základních práv v Unii, nebude Evropská unie plnit své poslání rovného požívání práv v evropském veřejném prostoru, dokud bude pozastaveno přijetí návrhu směrnice.

3.4.4.

EHSV žádá Radu, Parlament a Komisi, aby zajistily, že návrh směrnice bude přijat ve znění, v němž by byly zohledněny jeho obecné návrhy na zlepšení podmínek přístupu k právům a k opravným prostředkům a byly zde zejména zahrnuty mechanismy usnadňující přístup k právům prostřednictvím přijetí postupů pro kolektivní žaloby, které by zajistily jejich účinnost a uznání pravomocí vnitrostátních orgánů působících v oblasti boje proti diskriminaci.

3.4.5.

EU by měla dále zintenzivnit své úsilí a spolupráci na místní úrovni, aby zajistila respektování důstojnosti a základních práv LGBTQIA+ osob bez výjimky, aby nebyly trestně stíhány a aby byla posílena jejich účast na veřejném životě.

3.5.

EHSV se domnívá, že Unie musí aktivně prosazovat uznání obecné zásady rovných příležitostí a pozitivních povinností v této oblasti. Orgány EU musí rovněž podporovat vnitrostátní organizace pro rovné zacházení a ochranu lidských práv přijetím závazných norem, aby tyto organizace mohly plně využít svého potenciálu a zajistit účinné uplatňování stávajících právních předpisů.

3.6.   Obnovení ochrany před politickou, odborovou a občanskou diskriminací

3.6.1.

EHSV konstatuje, že v posledních letech dochází k tomu, že političtí a odborářští aktivisté, zástupci sdružení pracujících i občanští aktivisté v celé Evropě narážejí na obtíže, když chtějí uplatňovat svobodu projevu a jednání, například při výkonu práva demonstrovat, a to za účelem vyjádření svých požadavků nebo vyjednávání.

3.6.2.

EHSV se domnívá, že Unie i členské státy musí v souladu se svými právními předpisy a platnými mezinárodními nástroji a vzhledem ke svým hodnotám demokracie, právního státu a nediskriminace na základě politického názoru účinně zajistit bezpečnost a ochranu politických subjektů, sociálních partnerů a partnerských sdružení ze strany orgánů členských států a rovné zacházení s nimi.

3.6.3.

Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a Úmluvu č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat. Respektována a podporována musí být také svoboda sdružování a právo organizovat se. Je důležité, aby na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU probíhaly diskuse o tom, jak zajistit, aby pracovníci mohli získat odborové zastoupení a uplatňovat svá práva na kolektivní organizaci a kolektivní akce (21). EHSV v souladu s mezinárodně uznávanými normami Mezinárodní organizace práce důrazně vyzývá členské státy a Komisi, aby v souladu se svými právními předpisy, systémy pracovněprávních vztahů a platnými mezinárodními nástroji zajistily účinnou ochranu svobody sdružování a práva organizovat se a kolektivně vyjednávat.

3.7.   Účinné vnitrostátní instituce na podporu rovnosti, ochranu základních práv a boj proti diskriminaci

3.7.1.

Uplatňování evropských a vnitrostátních předpisů v této oblasti příliš často naráží na značná omezení související s právními, institucionálními, organizačními a finančními aspekty, které jsou charakteristické pro každý členský stát.

3.7.2.

Výbor se domnívá, že by měly být vypracovány konkrétní plány, včetně finanční podpory, s cílem zlepšit kapacitu příslušných vnitrostátních institucí.

3.7.3.

Výbor vyzývá Komisi, aby vypracovala program pomoci vnitrostátním institucím odpovědným za oblast lidských práv s cílem zlepšit, posílit a zefektivnit jejich kapacity (vytváření, akreditace a dodržování mezinárodních norem), včetně zvyšování povědomí, budování znalostí a naplňování specifických potřeb všech skupin.

3.7.4.

Je také třeba zlepšit schopnost všech občanských a sociálních subjektů, zejména těch, které se angažují v ochraně lidských práv, pracovat se stávajícími právními nástroji a spolupracovat s veřejnými institucemi. Je nezbytné více podporovat sociální subjekty a organizace občanské společnosti, které zajišťují obětem diskriminace přístup k právu. Podpora pro ně může mít podobu odborné přípravy, zvyšování povědomí, předávání znalostí a osvědčených postupů, finanční a organizační podpory a ochrany před útoky a pomlouvačnými kampaněmi.

3.7.5.

Výbor již dříve navrhl a nyní znovu zdůrazňuje, že je třeba vytvořit účinný a dostupný mechanismus pro identifikaci a hlášení fyzických a verbálních útoků, zastrašování a obtěžování, mimo jiné prostřednictvím protiprávních postupů, nenávistných projevů proti organizacím občanské společnosti včetně těch, které hájí lidská práva (22). Pokud jsou takové útoky vedeny v digitální sféře, je třeba je neprodleně identifikovat a příslušné texty odstranit.

---

(1)  COM(2008) 426.

(2)  Agentura Evropské unie pro základní práva, Equality in the EU 20 years on from the initial implementation of the equality directives (Rovnost v EU 20 let od prvního provedení směrnic o rovnosti), duben 2021 (zpráva není k dispozici v českém znění).

(3)  Mulder, J., Indirect sex discrimination in employment (Nepřímá diskriminace na základě pohlaví v zaměstnání), Evropská síť právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace, Evropská komise, 2020.

(4)  Viz zejména 8. zpravodaj MOP o dopadu probíhající krize na svět práce, říjen 2021, Mezinárodní organizace práce (MOP), COVID-19: ILO Monitor – 8. zpravodaj, 27. října 2021.

(5)  Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv, COM(2021) 38: Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 38.

(6)  Viz stanoviska Situace žen se zdravotním postižením (SOC/579) (Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 20), Situace romských žen (SOC/585) (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 20), Utváření agendy EU v oblasti práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030 (SOC/616) (Úř. věst. C 97, 24.3.2020, s. 41), Řízení rozmanitosti v členských státech EU (SOC/642) (Úř. věst. C 10, 11.1.2021, s. 7), Strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025 (SOC/667) (Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 128), Akční plán pro integraci a začleňování na období 2021–2027 (SOC/668) (Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 134), Strategie práv osob se zdravotním postižením (SOC/680) (Úř. věst. C 374, 16.9.2021, s. 50) a Nový strategický rámec EU pro romskou menšinu – rovnost, začlenění a účast po roce 2020.

(7)  Stanovisko Strategie na posílení uplatňování Listiny základních práv v EU (SOC/671) (Úř. věst. C 341, 24.8.2021, s. 50).

(8)  Agentura Evropské unie pro základní práva, Equality in the EU 20 years on from the initial implementation of the equality directives (Rovnost v EU 20 let od prvního provedení směrnic o rovnosti), op. cit.

(9)  Evropská komise, Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (COM(2009) 567 final).

(10)  Crowley, N., Making Europe more Equal: A legal Duty? (Větší rovnost v Evropě: Zákonná povinnost?), Equinet, 2016.

(11)  Obránce práv, Dématérialisation et inégalités d’accès aux services publics (Dematerializace a nerovnosti v přístupu k veřejným službám), 2019; Dématérialisation des services publics: trois ans après, où en est-on? (Dematerializace veřejných služeb: jaká je situace po třech letech?), 2022.

(12)  Gerards, J. Xenidis, R., Algorithmic discrimination in Europe (Algoritmická diskriminace v Evropě), Evropská síť právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace, Evropská komise, 2020.

(13)  Obránce práv, Technologies biométriques: L’impératif respect des droits fondamentaux (Biometrické technologie: nutnost dodržování základních práv), 2021.

(14)  Rada Evropy, Zuiderveen Borgesius, F., Discrimination, Artificial Intelligence and algorithmic decision-making (Diskriminace, umělá inteligence a algoritmické rozhodování), 2018.

(15)  Agentura Evropské unie pro základní práva, Správně zvládnutá budoucnost – Umělá inteligance a základní práva, 2021.

(16)  Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), Gender equality and the socio-economic impact of the COVID-19 pandemic (Rovnost žen a mužů a socioekonomický dopad pandemie COVID-19).

(17)  Eurostat, Income inequalities (Mzdové nerovnosti), 2019.

(18)  Agentura Evropské unie pro základní práva, Equality in the EU 20 years on from the initial implementation of the equality directives (Rovnost v EU 20 let od prvního provedení směrnic o rovnosti), op. cit.

(19)  Chappe. V.A., La preuve par comparaison: méthode des panels et droit de la non-discrimination (Důkaz na základě srovnání: panelová metoda a právo na nediskriminaci), Sociologies pratiques, 2011/2 č. 23, s. 45–55; rámcové rozhodnutí obránce práv č. 2022–139 ze dne 31. srpna 2022; kasační soud: sociálněprávní senát 10/07/1998 č. 90-41231; sociálněprávní senát 04/07/2000 č. 98-43285; sociálněprávní senát 28/06/2006, č. 04-46419.

(20)  Agentura Evropské unie pro základní práva, Equality in the EU 20 years on from the initial implementation of the equality directives (Rovnost v EU 20 let od prvního provedení směrnic o rovnosti), op. cit.

(21)  Viz také stanovisko Důstojné minimální mzdy v celé Evropě (SOC/632), odstavec 4.5.3 a odstavec 4.5.6 (Úř. věst C 429, 11.12.2020, s. 159).

(22)  Stanovisko Strategie na posílení uplatňování Listiny základních práv v EU (SOC/671) (Úř. věst. C 341, 24.8.2021, s. 50).