Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2023/C 54/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 45, 6.2.2023

Dřívější publikace

Úř. věst. C 35, 30.1.2023

Úř. věst. C 24, 23.1.2023

Úř. věst. C 15, 16.1.2023

Úř. věst. C 7, 9.1.2023

Úř. věst. C 482, 19.12.2022

Úř. věst. C 472, 12.12.2022

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – AQ, BO, CP (C-40/20), AZ, BY, CX, DW, EV, FU, GJ (C-173/20) v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Istruzione, dell’Università e della Ricerca – MIUR, Università degli studi di Perugia

(Spojené věci C-40/20 a C-173/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Pracovní poměr na dobu určitou - Směrnice 1999/70/ES - Rámcová dohoda - Zásada zákazu diskriminace - Opatření k předcházení zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou - Pracovní poměr na dobu určitou podle veřejného práva - Univerzitní výzkumní pracovníci“)

(2023/C 54/02)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobci: AQ, BO, CP (C-40/20), AZ, BY, CX, DW, EV, FU, GJ (C-173/20)

Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Istruzione, dell’Università e della Ricerca – MIUR, Università degli studi di Perugia

Za účasti: Federazione Lavoratori della Conoscenza Cgil, Confederazione Generale Italiana del Lavoro (CGIL), Cipur – Coordinamento Intersedi Professori Universitari di Ruolo, Anief – Associazione Professionale e Sindacale (C-40/20), HS, IR, JQ, KP, LO, MN, NM, OZ, PK, QJ, RI, SH, TG, UF, WE, XC, YD (C-173/20)

Výrok

1)

Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je uvedena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která univerzitám umožňuje uzavírat s výzkumnými pracovníky smlouvy na dobu určitou v délce tří let, které lze prodloužit maximálně o dva roky, aniž váže jejich uzavření nebo prodloužení na objektivní důvody související s dočasnými nebo výjimečnými potřebami, a to za účelem uspokojení běžných a trvalých potřeb dotyčné univerzity.

2)

Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je uvedena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví na dvanáct let celkovou dobu trvání pracovních smluv, které může tentýž výzkumný pracovník uzavřít, a to i s různými univerzitami a instituty, a i když na sebe nenavazují.

3)

Ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je uvedena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za určitých podmínek stanoví možnost stabilizace pracovního poměru výzkumných pracovníků veřejných výzkumných institucí, kteří uzavřeli smlouvu na dobu určitou, ale která tuto možnost neposkytuje univerzitním výzkumným pracovníkům, kteří uzavřeli smlouvu na dobu určitou.

4)

Ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je uvedena v příloze směrnice 1999/70, nebrání vnitrostátní právní úpravě, která odchylně od obecného pravidla použitelného na všechny pracovníky ve veřejném a soukromém sektoru, podle kterého je od roku 2018 maximální doba trvání pracovního poměru na dobu určitou stanovena na 24 měsíců, včetně prodloužení a obnovení, jakož i dále od pravidla použitelného na zaměstnance veřejné správy, podle kterého je využívání tohoto typu pracovního poměru podmíněno existencí „dočasných a výjimečných potřeb“, umožňuje univerzitám uzavírat s výzkumnými pracovníky tříleté smlouvy na dobu určitou s možností prodloužení až o dva roky, aniž by jejich uzavření nebo prodloužení podmiňovala existencí dočasných nebo výjimečných potřeb dotčené univerzity, a která rovněž umožňuje na konci pětiletého období uzavřít s touto nebo jinými osobami ještě jinou smlouvu na dobu určitou stejného typu, a to za účelem naplnění týchž pedagogických a výzkumných potřeb jako v případě předchozí smlouvy.

5)

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je uvedena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž mají výzkumní pracovníci, kteří uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou, možnost podrobit se po získání vnitrostátní vědecké habilitace zvláštnímu postupu hodnocení za účelem zařazení na seznam spolupracujících profesorů, zatímco tato možnost je odepřena výzkumným pracovníkům, kteří uzavřeli smlouvu na dobu určitou, i když získali vnitrostátní vědeckou habilitaci, v případě, že posledně uvedení výzkumní pracovníci vykonávají stejné profesní činnosti a poskytují stejné pedagogické služby studentům jako výzkumní pracovníci, kteří uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou.

---

(1)  Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Úř. věst. C 19, 18.1.2021.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 22. prosince 2022 – Evropská komise v. Španělské království

(Věc C-125/20) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/50/ES - Kvalita vnějšího ovzduší - Článek 13 odst. 1 - Příloha XI - Systematické a trvalé překračování mezních hodnot oxidu dusičitého (NO2) v některých zónách a aglomeracích Španělska - Článek 23 odst. 1 - Příloha XV - ‚Co možná nejkratší‘ období překračování hodnot - Náležitá opatření“)

(2023/C 54/03)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: původně A. C. Becker, M. Jauregui Gómez a M. Noll-Ehlers, poté M. Jauregui Gómez a M. Noll-Ehlers, a nakonec M. Noll-Ehlers a E. Sanfrutos Cano, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království (zástupci: původně S. Jiménez García a M. J. Ruiz Sánchez, poté M. J. Ruiz Sánchez, zmocněnci)

Výrok

1)

Španělské království: — tím, že nezajistilo, aby nebyla systematicky a trvale překračována zaprvé mezní roční hodnota oxidu dusičitého (NO2) od roku 2010 do roku 2018 včetně v zónách ES0901 Área de Barcelona a ES1301 Madrid, a od roku 2010 do roku 2017 včetně v zóně ES0902 Vallès – Baix Llobregat, a zadruhé mezní hodinová hodnota NO2 od roku 2010 do roku 2018 včetně v zóně ES1301 Madrid, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 13 odst. 1 ve spojení s přílohou XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, a — tím, že nepřijalo od 11. června 2010 náležitá opatření, aby zaručilo dodržování mezních hodnot NO2 v zónách ES0901 Área de Barcelona, ES0902 Vallès – Baix Llobregat a ES1301 Madrid, neplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 23 odst. 1 této směrnice ve spojení s její přílohou XV, a zejména povinnost dbát na to, aby plány kvality ovzduší stanovily náležitá opatření, aby období překračování těchto mezních hodnot bylo co možná nejkratší.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení a nahradí devět desetin nákladů vynaložených Evropskou komisí.

4)	Evropská komise ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 175, 25.5.2020.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Riigikohus – Estonsko) – AS Veejaam, OÜ Espo v. AS Elering

(Věc C-470/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Podpora pro obnovitelné zdroje energie - Pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014-2020 - Motivační účinek podpory, o kterou bylo požádáno po zahájení prací spojených s dotčeným projektem - Článek 108 odst. 3 SFEU - Oznamovací povinnost - Důsledky porušení povinnosti učinit oznámení“)

(2023/C 54/04)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigikohus

Účastníci původního řízení

Žalobci: AS Veejaam, OÜ Espo

Žalovaný: AS Elering

Výrok

1)

Body 49 a 50 pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě zavádějící režim podpor na energii z obnovitelných zdrojů, který žadateli o podporu umožňuje získat platbu této podpory, i když byla žádost podána po zahájení prací na realizaci dotčeného projektu.

2)

Pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 musí být vykládány v tom smyslu, že státní podpora může mít motivační účinek, pokud by k investici hospodářského subjektu za účelem dosažení souladu se změnou podmínek pro získání environmentálního povolení, které je nezbytné pro činnost tohoto subjektu, pravděpodobně nedošlo, kdyby dotčená podpora nebyla vyplacena.

3)

Článek 1 písm. b) a c) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že existující režim podpor, jehož slučitelnost s vnitřním trhem byla konstatována rozhodnutím Evropské komise, musí být kvalifikován jako „nová podpora“ ve smyslu čl. 1 písm. c) tohoto nařízení, pokud je tento režim uplatňován po datu, které dotyčný členský stát oznámil Komisi v rámci řízení o posouzení podpory ukončeného uvedeným rozhodnutím jako datum ukončení používání uvedeného režimu.

4)

Článek 108 odst. 3 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo vyhověno žádosti hospodářského subjektu o vyplacení státní podpory, která byla provedena v rozporu s povinností oznámení stanovenou v tomto ustanovení, a to zaprvé za období předcházející rozhodnutí Komise, jímž byla konstatována slučitelnost uvedené podpory s vnitřním trhem, a zadruhé v situaci, kdy uvedený hospodářský subjekt požádal o podporu v době, kdy byla protiprávní, jelikož nebyla oznámena tomuto orgánu, ačkoli investice, s níž byla podpora spojena, byla provedena v době, kdy byl uvedený režim legální, jelikož její slučitelnost s vnitřním trhem byla konstatována rozhodnutím Komise, pokud v těchto dvou situacích příjemce podpory zaplatí úroky z částek, které případně přijal za období, kdy je tato podpora považována za protiprávní.

---

(1)  Úř. věst. C 433, 14.12.2020.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Satversmes tiesa – Lotyšsko) – „EUROAPTIEKA“ SIA

(Věc C-530/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Humánní léčivé přípravky - Směrnice 2001/83/ES - Článek 86 odst. 1 - Pojem ‚reklama na léčivé přípravky‘ - Článek 87 odst. 3 - Účelné používání léčivých přípravků - Článek 90 - Zakázané reklamní prvky - Reklama na léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis ani nemohou být hrazeny - Cenová reklama - Reklama týkající se propagačních nabídek - Reklama týkající se kombinovaného prodeje - Zákaz“)

(2023/C 54/05)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Satversmes tiesa

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka:„EUROAPTIEKA“ SIA

Za účasti: Ministru kabinets

Výrok

1)

Článek 86 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004, musí být vykládán v tom smyslu, že šíření informací, které vybízejí ke koupi léčivých přípravků tím, že odůvodňují nutnost takové koupě cenou těchto léčivých přípravků, oznamují zvláštní prodej nebo uvádějí, že zmíněné léčivé přípravky jsou prodávány s jinými léčivými přípravky, i za sníženou cenu, nebo s jinými produkty, spadá pod pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu tohoto ustanovení i tehdy, když se tyto informace vztahují nikoli na určitý léčivý přípravek, nýbrž na neurčité léčivé přípravky.

2)

Článek 87 odst. 3 a článek 90 směrnice 2001/83, ve znění směrnice 2004/27, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které zakazuje zahrnovat do reklamy určené široké veřejnosti na léčivé přípravky, jež nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis ani nemohou být hrazeny, informace, které vybízejí ke koupi léčivých přípravků tím, že odůvodňují nutnost takové koupě cenou těchto léčivých přípravků, oznamují zvláštní prodej nebo uvádějí, že zmíněné léčivé přípravky jsou prodávány s jinými léčivými přípravky, i za sníženou cenu, nebo s jinými produkty.

---

(1)  Úř. věst. C 443, 21.12.2020.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour administrative d'appel de Versailles – Francie) – JP v. Ministre de la Transition écologique, Premier ministre

(Věc C-61/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 80/779/EHS, 85/203/EHS, 96/62/ES, 1999/30/ES a 2008/50/ES - Kvalita ovzduší - Mezní hodnoty pro mikročástice (PM10) a pro oxid dusičitý (NO2) - Překročení - Plány kvality ovzduší - Újma, která byla údajně způsobena jednotlivci zhoršením ovzduší vyplývajícím z překročení těchto mezních hodnot - Odpovědnost daného členského státu - Podmínky založení této odpovědnosti - Požadavek, aby porušené pravidlo unijního práva přiznávalo práva poškozeným jednotlivcům - Neexistence“)

(2023/C 54/06)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative d'appel de Versailles

Účastníci původního řízení

Žalobce: JP

Žalovaní: Ministre de la Transition écologique, Premier ministre

Výrok

Články 3 a 7 směrnice Rady 80/779/EHS ze dne 15. července 1980 o mezních a směrných hodnotách kvality ovzduší pro oxid siřičitý a suspendované částice, články 3 a 7 směrnice Rady 85/203/EHS ze dne 7. března 1985 o normách kvality ovzduší pro oxid dusičitý, články 7 a 8 směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší, jakož i čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu,

musí být vykládány v tom smyslu, že

nepřiznávají jednotlivcům individuální práva, která jim mohou založit vůči členskému státu nárok na náhradu újmy na základě zásady odpovědnosti státu za újmu způsobenou jednotlivcům v důsledku porušení unijního práva, které lze tomuto státu přičíst.

---

(1)  Úř. věst. C 128, 12.4.2021.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 22. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Airbnb Ireland UC, Airbnb Payments UK Ltd v. Agenzia delle Entrate

(Věc C-83/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Vnitřní trh - Článek 114 odst. 2 SFEU - Vyloučení ustanovení o daních - Směrnice 2000/31/ES - Služby informační společnosti - Elektronický obchod - Telematický portál pro zprostředkování nemovitostí - Článek 1 odst. 5 písm. a) - Vynětí ‚daňové oblasti‘ - Směrnice 2006/123/ES - Služby na vnitřním trhu - Článek 2 odst. 3 - Vynětí ‚oblasti daní‘ - Směrnice (EU) 2015/1535 - Článek 1 odst. 1 písm. e) a f) - Pojmy ‚předpis pro služby‘ a ‚technický předpis‘ - Povinnost uložená poskytovatelům služeb zprostředkování nemovitostí shromažďovat a předávat daňové správě údaje o nájemních smlouvách a provádět srážku daně z uskutečněných plateb - Povinnost určit daňového zástupce uložená poskytovatelům služeb, kteří nemají stálou provozovnu v Itálii - Článek 56 SFEU - Omezující povaha - Legitimní cíl - Nepřiměřená povaha povinnosti určit daňového zástupce - Článek 267 třetí pododstavec SFEU - Výsady vnitrostátního soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva“)

(2023/C 54/07)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelky: Airbnb Ireland UC, Airbnb Payments UK Ltd

Odpůrkyně: Agenzia delle Entrate

Za účasti: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Economia e delle Finanze, Federazione delle Associazioni Italiane Alberghi e Turismo (Federalberghi), Renting Services Group Srls, Coordinamento delle Associazioni e dei Comitati di tutela dell’ambiente e dei diritti degli utenti e dei consumatori (Codacons)

Výrok

1)

Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že: — zaprvé nebrání právním předpisům členského státu, které ukládají poskytovatelům služeb zprostředkování nemovitostí nezávisle na místě jejich usazení a na způsobu, jakým provádějí zprostředkování, pokud jde o pronájmy s dobou trvání nejvýše 30 dnů týkající se nemovitostí nacházejících se na území tohoto členského státu, aby shromažďovali a následně sdělovali vnitrostátní daňové správě údaje týkající se nájemních smluv uzavřených v návaznosti na jejich zprostředkování, a pokud tito poskytovatelé vybrali nájemné nebo odpovídající protiplnění anebo se zapojili do jejich výběru, aby prováděli srážku částky dlužné daně z částek zaplacených nájemci pronajímatelům a odváděli tuto daň do státní pokladny uvedeného členského státu; — zadruhé brání právním předpisům členského státu, které ukládají poskytovatelům služeb zprostředkování nemovitostí, pokud jde o pronájmy s dobou trvání nejvýše 30 dnů týkající se nemovitostí nacházejících se na území tohoto členského státu, pokud tito poskytovatelé vybrali nájemné nebo odpovídající protiplnění anebo se zapojili do jejich výběru a mají bydliště nebo sídlo anebo jsou usazení na území jiného členského státu, než je členský stát zdanění, aby určili daňového zástupce, který má bydliště nebo sídlo anebo je usazen na území členského státu zdanění.

2)

Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že existuje-li otázka výkladu unijního práva vznesená jedním z účastníků původního řízení, určení a formulace otázek, které mají být předloženy Soudnímu dvoru, přísluší pouze vnitrostátnímu soudu a tito účastníci původního řízení nemohou určovat nebo změnit jejich obsah.

---

(1)  Úř. věst. C 182, 10.5.2021.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas – Litva) – Regionų apygardos administracinio teismo Kauno rūmai

(Věc C-88/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Schengenský informační systém druhé generace (SIS II) - Rozhodnutí 2007/533/SVV - Záznam o hledané věci - Článek 38 - Cíle záznamu - Zabavení nebo zajištění důkazů v trestním řízení - Článek 39 - Provádění opatření na základě záznamu - Opatření přijatá v souladu s vnitrostátním právem členských států - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost zakázat registraci vozidel, která jsou předmětem záznamu v SIS II“)

(2023/C 54/08)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastníci původního řízení

Žalobce: Regionų apygardos administracinio teismo Kauno rūmai

Za účasti: Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministerija

Výrok

Článek 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), ve spojení s čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí,

musí být vykládán v tom smyslu, že

—	nestanoví obecnou povinnost zakázat registraci motorového vozidla, které je předmětem záznamu v Schengenském informačním systému druhé generace (SIS II);

—	neukládá vykonávajícímu členskému státu, aby stanovil obecná pravidla zakazující jiné úkony v souvislosti s nalezenou věcí, než které umožňují dosažení cílů tohoto čl. 38 odst. 1;

—	nebrání tomu, aby tento členský stát stanovil výjimky z obecného zákazu registrace takového vozidla.

---

(1)  Úř. věst. C 163, 3.5.2021.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 22. prosince 2022 – Oriol Junqueras i Vies v. Evropský parlament

(Věc C-115/21 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Institucionální právo - Členové Evropského parlamentu - Ztráta podmínky volitelnosti v důsledku odsouzení pro trestný čin - Oznámení o uprázdnění mandátu evropského poslance - Žádost, aby byla v naléhavém případě potvrzena imunita evropského poslance - Žaloba na neplatnost - Nepřípustnost“)

(2023/C 54/09)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Oriol Junqueras i Vies (zástupci: M. Marsal i Ferret a A. Van den Eynde Adroer, abogados)

Další účastník řízení: Evropský parlament (zástupci: N. Görlitz a J.-C. Puffer, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Oriol Junqueras i Vies ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Parlamentem.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 163, 3.5.2021.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal d'arrondissement de Luxembourg – Lucembursko, Tribunal de l’entreprise francophone de Bruxelles –Belgie) – Christian Louboutin v. Amazon Europe Core Sàrl (C-148/21), Amazon EU Sàrl (C-148/21), Amazon Services Europe Sàrl (C-148/21), Amazon.com Inc. (C-184/21), Amazon Services LLC (C-184/21)

(Spojené věci C-148/21 a C-184/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochranná známka Evropské unie - Nařízení (EU) 2017/1001 - Článek 9 odst. 2 písm. a) - Práva z ochranné známky Evropské unie - Pojem ‚užívání‘ - Provozovatel internetových stránek pro on-line prodej zahrnujících on-line tržiště - Inzeráty zveřejněné na tomto tržišti třetími prodejci, kteří v těchto inzerátech užívají označení totožné s ochrannou známkou jiné osoby pro výrobky totožné s těmi, pro něž je tato ochranná známka zapsána - Vnímání tohoto označení jako nedílné součásti obchodní komunikace tohoto provozovatele - Způsob prezentace inzerátů, který neumožňuje jasně odlišit nabídky uvedeného provozovatele od nabídek těchto třetích prodejců“)

(2023/C 54/10)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soudy

Tribunal d'arrondissement de Luxembourg, Tribunal de l’entreprise francophone de Bruxelles

Účastníci původního řízení

Žalobce: Christian Louboutin

Žalované: Amazon Europe Core Sàrl (C-148/21), Amazon EU Sàrl (C-148/21), Amazon Services Europe Sàrl (C-148/21), Amazon.com Inc. (C-184/21), Amazon Services LLC (C-184/21)

Výrok

Článek 9 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie

musí být vykládán v tom smyslu, že

provozovatel internetových stránek pro on-line prodej, které vedle vlastních nabídek prodeje zahrnují i on-line tržiště, může být považován za subjekt, který sám užívá označení totožné s ochrannou známkou Evropské unie jiné osoby pro výrobky totožné s těmi, pro něž je tato ochranná známka zapsána, pokud třetí prodejci na tomto tržišti nabízejí k prodeji takové výrobky nesoucí toto označení bez souhlasu vlastníka této ochranné známky, jestliže si běžně informovaný a přiměřeně pozorný uživatel těchto internetových stránek vytvoří spojitost mezi službami tohoto provozovatele a dotčeným označením, což nastane zejména tehdy, pokud by takový uživatel mohl s přihlédnutím ke všem faktorům charakterizujícím dotčenou situaci nabýt dojmu, že výrobky s tímto označením uvádí na trh svým jménem a na svůj účet sám uvedený provozovatel. V této souvislosti jsou relevantní skutečnosti, že tento provozovatel používá jednotný způsob prezentace nabídek zveřejňovaných na jeho internetových stránkách, když zobrazuje zároveň inzeráty týkající se výrobků, které prodává svým jménem a na svůj účet, a inzeráty týkající se výrobků nabízených třetími prodejci na uvedeném tržišti, že zobrazuje vlastní logo proslulého distributora ve všech těchto inzerátech a že nabízí třetím prodejcům v rámci uvádění výrobků s tímto označením na trh doplňkové služby spočívající mimo jiné ve skladování a zasílání těchto výrobků.

---

(1)  Úř. věst. C 189, 17.5.2021.

Úř. věst. C 217, 7.6.2021.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht München – Německo) – Řízení týkající se vydání S. M.

(Věc C-237/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Občanství Evropské unie - Články 18 a 21 SFEU - Žádost, zaslaná členskému státu třetím státem, o vydání občana Unie, státního příslušníka jiného členského státu, který využil svého práva volného pohybu v prvně uvedeném členském státě - Žádost podaná za účelem výkonu trestu odnětí svobody - Zákaz vydávání, který se uplatňuje pouze na vlastní státní příslušníky - Omezení volného pohybu - Odůvodnění založené na zabránění tomu, aby čin zůstal nepotrestán - Proporcionalita“)

(2023/C 54/11)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht München

Účastníci původního řízení

Vyžádaná osoba: S. M.

Za účasti: Generalstaatsanwaltschaft München

Výrok

Články 18 a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že

—

ukládají členskému státu v případě, kdy obdrží žádost o vydání k výkonu trestu odnětí svobody podanou třetím státem ve vztahu ke státnímu příslušníkovi jiného členského státu trvale pobývajícímu v prvním členském státě, jehož vnitrostátní právo zakazuje vydávat mimo Evropskou unii jen jeho vlastní státní příslušníky a stanoví možnost vykonat tento trest na jeho území za podmínky, že s tím třetí stát souhlasí, povinnost aktivně usilovat o získání tohoto souhlasu třetího státu, jenž podal žádost o vydání, a využít přitom všech mechanismů spolupráce a pomoci v trestních věcech, které má v rámci svých vztahů s tímto třetím státem k dispozici;

—

pokud takový souhlas získán není, nebrání tomu, aby uvedený první členský stát za takových okolností vydal tohoto občana Unie v souladu se závazky, které pro něj vyplývají z mezinárodní smlouvy, za předpokladu, že tímto vydáním nebude zasaženo do práv zaručených Listinou základních práv Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. C 297, 26.7.2021.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht – Německo) – CM v. TimePartner Personalmanagement GmbH

(Věc C-311/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zaměstnanost a sociální politika - Agenturní zaměstnávání - Směrnice 2008/104/ES - Článek 5 - Zásada rovného zacházení - Nezbytnost respektovat v případě odchylky od této zásady celkovou ochranu zaměstnanců agentur práce - Kolektivní smlouva, která stanoví nižší odměnu, než je odměna náležející zaměstnancům zaměstnaným přímo uživatelem - Účinná soudní ochrana - Soudní přezkum“)

(2023/C 54/12)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesarbeitsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: CM

Žalovaná: TimePartner Personalmanagement GmbH

Výrok

1)

Článek 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení prostřednictvím odkazu na pojem „celková ochrana zaměstnanců agentur práce“ nevyžaduje, aby byla zohledněna úroveň ochrany zaměstnanců agentur práce, která je vyšší než úroveň, kterou stanoví vnitrostátní právo a unijní právo týkající se základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání pro zaměstnance obecně. Pokud však sociální partneři prostřednictvím kolektivní smlouvy umožní rozdílné zacházení v oblasti základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v neprospěch zaměstnanců agentur práce, musí tato kolektivní smlouva k tomu, aby byla respektována celková ochrana dotyčných zaměstnanců agentur práce, těmto zaměstnancům přiznat výhody v oblasti základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, které mohou kompenzovat rozdílné zacházení, jemuž jsou vystaveni.

2)

Článek 5 odst. 3 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že dodržení povinnosti respektovat celkovou ochranu zaměstnanců agentur práce musí být posuzováno konkrétně tak, že se pro dané pracovní místo srovnají základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání vztahující se na zaměstnance zaměstnané přímo uživatelem s podmínkami vztahujícími se na zaměstnance agentur práce, aby tak bylo možné určit, zda kompenzační výhody přiznané v souvislosti s uvedenými základními podmínkami umožňují vyvážit účinky rozdílného zacházení, jemuž jsou tito zaměstnanci vystaveni.

3)	Článek 5 odst. 3 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost respektovat celkovou ochranu zaměstnanců agentur práce nevyžaduje, aby měl dotyčný zaměstnanec agentury práce uzavřenu s agenturou práce pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

4)

Článek 5 odst. 3 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní zákonodárce není povinen stanovit podmínky a kritéria k zajištění celkové ochrany zaměstnanců agentur práce ve smyslu tohoto ustanovení, pokud dotyčný členský stát poskytuje sociálním partnerům možnost zachovat nebo uzavřít kolektivní smlouvy, které povolují rozdílné zacházení v oblasti základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v neprospěch uvedených zaměstnanců.

5)

Článek 5 odst. 3 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že kolektivní smlouvy, které na základě tohoto ustanovení povolují rozdílné zacházení v oblasti základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v neprospěch zaměstnanců agentur práce, musí být možné podrobit účinnému soudnímu přezkumu za účelem ověření, zda sociální partneři dodrželi svou povinnost respektovat celkovou ochranu těchto zaměstnanců.

---

(1)  Úř. věst. C 320, 9.8.2021.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. prosince 2022 – Maxime Picard v. Evropská komise

(Věc C-366/21 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Důchod - Služební řád úředníků Evropské unie - Reforma z roku 2014 - Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 - Příloha XIII tohoto služebního řádu - Článek 21 druhý pododstavec a článek 22 odst. 1 druhý pododstavec - Přechodná ustanovení týkající se roční přírůstkové sazby nároků na důchod a věku odchodu do důchodu - Pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie - Příloha - Článek 1 odst. 1 - Obdobné použití těchto přechodných ustanovení na ostatní zaměstnance, kteří jsou ke dni 31. prosince 2013 v pracovním poměru - Podpis nové smlouvy smluvního zaměstnance - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení - Účinná soudní ochrana“)

(2023/C 54/13)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Maxime Picard (zástupce: S. Orlandi, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: G. Gattinara a B. Mongin, zmocněnci)

Výrok

1)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 24. března 2021, Picard v. Komise (T 769/16, EU:T:2021:153), ve znění opravy provedené usnesením ze dne 16. dubna 2021, Picard v. Komise (T 769/16, EU:T:2021:200) se zrušuje.

2)

Odpověď odpovědného pracovníka odboru „Důchody“ Úřadu Evropské komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) ze dne 4. ledna 2016, jakož i rozhodnutí ředitele Ředitelství E Generálního ředitelství Komise pro lidské zdroje ze dne 25. července 2016, kterým byla zamítnuta stížnost Maxima Picarda ze dne 4. dubna 2016 podaná proti této odpovědi, se zrušují.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Maximem Picardem v řízení o tomto kasačním opravném prostředku a v řízení v prvním stupni.

---

(1)  Úř. věst. C 357, 6.9.2021.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sofijski gradski sad – Bulharsko) – LM, NO v. HUK-COBURG-Allgemeine Versicherung AG

(Věc C-577/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Směrnice 2009/103/ES - Článek 3 čtvrtý pododstavec - Pojem ‚škody na zdraví‘ - Krytí povinným pojištěním - Dopravní nehoda - Smrt spolujezdce - Nárok na náhradu škody nezletilých dětí - Nemajetková újma - Utrpení dítěte z důvodu úmrtí jeho rodiče v důsledku této nehody - Náhrada škody pouze v případě patologického poškození zdraví“)

(2023/C 54/14)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofijski gradski sad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: LM, NO

Žalovaná: HUK-COBURG-Allgemeine Versicherung AG

Výrok

Článek 3 čtvrtý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pojistitel občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel je povinen nahradit nemajetkovou újmu, která vznikla blízkým rodinným příslušníkům obětí dopravních nehod, pouze v případě, že tato újma měla za následek patologické poškození zdraví těchto blízkých rodinných příslušníků.

---

(1)  Úř. věst. C 513, 20.12.2021.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Instrubel NV v. Montana Management Inc., BNP Paribas Securities Services (C-753/21) a Montana Management Inc. v. Heerema Zwijndrecht BV, BNP Paribas Securities Services (C-754/21)

(Spojené věci C-753/21 a C-754/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Nařízení (ES) č. 1210/2003 - Zvláštní omezení hospodářských a finančních vztahů s Irákem - Článek 4 - Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů ve vlastnictví osob a subjektů spojených s režimem bývalého prezidenta Saddáma Husajna - Článek 6 - Převod na nástupnické struktury Fondu rozvoje pro Irák - Vlastnictví zmrazených finančních prostředků a hospodářských zdrojů“)

(2023/C 54/15)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Instrubel NV (C 753/21), Montana Management Inc. (C-754/21)

Žalované: Montana Management Inc., BNP Paribas Securities Services (C-753/21), Heerema Zwijndrecht BV, BNP Paribas Securities Services (C-754/21)

Výrok

Článek 4 odst. 2 až 4 a článek 6 nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7. července 2003 o některých zvláštních omezeních hospodářských a finančních vztahů s Irákem a o zrušení nařízení (ES) č. 2465/96, ve znění naposledy pozměněném nařízením Rady (EU) č. 85/2013 ze dne 31. ledna 2013,

musí být vykládány v tom smyslu, že

zmrazené finanční prostředky a hospodářské zdroje zůstávají až do rozhodnutí o převodu na nástupnické struktury Fondu rozvoje pro Irák ve vlastnictví fyzických a právnických osob, orgánů a subjektů spojených s režimem bývalého prezidenta Saddáma Husajna, jimž byly tyto finanční prostředky a hospodářské zdroje zmrazeny.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 28.2.2022.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 15. prosince 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) – Portugalsko) – Caxamar – Comércio e Indústria de Bacalhau SA v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-23/22) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Nařízení (EU) č. 651/2014 - Vynětí některých kategorií podpor slučitelných s vnitřním trhem - Pokyny k regionální státní podpoře - Rozsah působnosti - Vyloučení - Odvětví rybolovu a akvakultury - Odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh - Pojem ‚zemědělské produkty‘ - Nařízení (EU) č. 1379/2013 - Společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury - Příloha I - Činnost zpracování produktů rybolovu a akvakultury - Osolená treska, zmrazená treska a odsolená treska“)

(2023/C 54/16)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Caxamar – Comércio e Indústria de Bacalhau SA

Žalovaný: Autoridade Tributária e Aduaneira

Výrok

Článek 1 a čl. 2 body 10 a 11 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, jakož i pokyny k regionální státní podpoře na období 2014-2020 ve spojení s článkem 2 a čl. 5 písm. a) a d), jakož i s přílohou I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013, o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury, o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000,

musí být vykládány v tom smyslu, že

taková činnost zpracování produktů rybolovu a akvakultury, jako je produkce solené tresky, zmrazené tresky a odsolené tresky, nepředstavuje činnost zpracování zemědělských produktů, která je vyloučena z působnosti nařízení č. 651/2014 na základě čl. 1 odst. 3 písm. c) tohoto nařízení, ale činnost spadající do odvětví rybolovu a akvakultury, která je vyloučena z působnosti uvedeného nařízení na základě čl. 1 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení.

---

(1)  Úř. věst. C 165, 19.4.2022.

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. srpna 2022 Vtesse Harlow Ltd proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 14. června 2022 ve věci T-64/22, Vtesse Harlow v. Komise

(Věc C-559/22 P)

(2023/C 54/17)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Vtesse Harlow Ltd (zástupce: H. Mercer KC)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Usnesením ze dne 19. prosince 2022 Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek se zamítá jako zjevně neopodstatněný a že společnost Vtesse Harlow Ltd ponese vlastní náklady řízení.

Žaloba podaná dne 15. prosince 2022 – Evropská komise v. Lotyšská republika

(Věc C-762/22)

(2023/C 54/18)

Jednací jazyk: lotyština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Tricot a I. Rubene)

Žalovaná: Lotyšská republika

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Lotyšská republika tím, že nejpozději do 6. února 2018 nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení plného souladu se směrnicí Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom (1), nebo v každém případě tím, že tyto předpisy nesdělila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 106 uvedené směrnice;

—	uložil Lotyšské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle článku 106 směrnice 2013/59/EU měly členské státy uvést v účinnost a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 6. února 2018. Členské státy měly rovněž sdělit Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Vzhledem k tomu, že Lotyšská republika dosud ve svém právu nepřijala všechna opatření nezbytná pro dosažení souladu s uvedenou směrnicí, nebo v každém případě tyto předpisy nesdělila Komisi, Komise se dne 29. září 2022 rozhodla podat tuto žalobu k Soudnímu dvoru, aby ten na základě čl. 258 druhého pododstavce SFEU rozhodl, že Lotyšská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 106 uvedené směrnice.

---

(1)  Úř. věst. 2014, L 13, s. 1.

Žaloba podaná dne 19. prosince 2022 – Evropská komise v. Maďarsko

(Věc C-769/22)

(2023/C 54/19)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, K. Talabér-Ritz, L. Malferrari, J. Tomkin, zmocněnci)

Žalovaný: Maďarsko

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Maďarsko přijetím a pedofil bűnelkövetőkkel szembeni szigorúbb fellépésről, valamint a gyermekek védelme érdekében egyes törvények módosításáról szóló 2021. évi LXXIX. törvény (zákon č. LXXIX z roku 2021, kterým se zpřísňují opatření vůči pedofilním pachatelům trestných činů a mění některé zákony na ochranu dětí) nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a to následujícím způsobem:

(1)

— Maďarsko tím, že stanovilo zákaz přístupu nezletilých dětí k informacím popularizujícím nebo znázorňujícím odchylku od vlastní identity odpovídající biologickému pohlaví, změnu pohlaví nebo homosexualitu, porušilo čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu (1), články 16 a 19 směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (2), článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 1, 7, 11 a 21 Listiny základních práv Evropské unie; — Maďarsko tím, že stanovilo zákaz přístupu nezletilých dětí k reklamě popularizující nebo znázorňující odchylku od vlastní identity odpovídající biologickému pohlaví, změnu pohlaví nebo homosexualitu, porušilo čl. 9 odst. 1 písm. c) bod ii) směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách (3), čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu, články 16 a 19 směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 1, 7, 11 a 21 Listiny základních práv Evropské unie; — Maďarsko tím, že poskytovatelům mediálních služeb nabízejícím lineární mediální služby uložilo povinnost zařazovat všechny programy, jejichž definičním prvkem je popularizace nebo znázorňování odchylky od vlastní identity odpovídající biologickému pohlaví, změna pohlaví nebo homosexualita, do kategorie V, potažmo vysílat tyto pořady mezi 22:00 a 5:00 hod., a vyloučilo možnost zařadit pořady tohoto druhu jako sdělení ve veřejném zájmu nebo společensky prospěšnou reklamu, porušilo čl. 6a odst. 1 směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách a články 1, 7, 11 a 21 Listiny základních práv Evropské unie; — Maďarsko tím, že Médiatanács (Rada pro sdělovací prostředky, Maďarsko) uložilo povinnost požádat členský stát, do jehož jurisdikce spadá poskytovatel mediálních služeb, aby přijal účinná opatření a zajistil ukončení protiprávního jednání konstatovaného Radou pro sdělovací prostředky, porušilo článek 2 a čl. 3 odst. 1 směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách; — Maďarsko tím, že pro profese související se sexuální kulturou, pohlavním životem, sexuální orientací a pohlavním vývojem stanovilo zákaz možnosti zaměřovat se na popularizaci nebo znázorňování odchylky od vlastní identity odpovídající biologickému pohlaví, změny pohlaví nebo homosexuality, porušilo články 16 a 19 směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 1, 7, 11 a 21 Listiny základních práv Evropské unie;

(2)	Maďarsko tím, že přijalo právní předpisy uvedené v bodě 1, porušilo článek 2 Smlouvy o Evropské unii;

(3)

Maďarsko tím, že subjektu s přímým přístupem k zaznamenaným údajům uložilo povinnost zpřístupnit oprávněnému subjektu zaznamenané údaje o pachatelích, kteří se vůči nezletilé osobě dopustili trestných činů proti sexuální svobodě nebo sexuální mravnosti, porušilo článek 10 nařízení (EU) 2016/679, obecné nařízení o ochraně osobních údajů, jakož i čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie;

(4)	uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 15. června 2021 přijal maďarský Parlament a pedofil bűnelkövetőkkel szembeni szigorúbb fellépésről, valamint a gyermekek védelme érdekében egyes törvények módosításáról szóló 2021. évi LXXIX. törvény (zákon č. LXXIX z roku 2021, kterým se zpřísňují opatření vůči pedofilním pachatelům trestných činů a mění některé zákony na ochranu dětí), jenž vstoupil v platnost dne 8. července 2021. Zákonem byla změněna řada právních norem mimo jiné z oblastí mediálních služeb, reklamy, elektronického obchodu a vzdělávání. Změny spočívají v řadě zákazů a omezení v souvislosti s popularizováním nebo znázorňováním odchylky od vlastní identity odpovídající biologickému pohlaví, změny pohlaví nebo homosexuality.

Dne 15. července 2021 zahájila Komise proti Maďarsku v souvislosti se zákonem č. LXXIX z roku 2021 řízení pro nesplnění povinnosti.

Komise poté, co odpověď Maďarska neshledala jako uspokojující, jako další krok v řízení pro nesplnění povinnosti zaslala dne 2. prosince 2021 Maďarsku odůvodněné stanovisko.

Vzhledem k tomu, že ani odpověď na odůvodněné stanovisko nepovažovala Komise za uspokojující, rozhodla se předložit věc Soudnímu dvoru, aby určil, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 2, čl. 3 odst. 1, čl. 6a odst. 1 a čl. 9 odst. 1 písm. c) bodu ii) směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách, z čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu, z článků 16 a 19 směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, z článku 10 nařízení (EU) 2016/679, obecné nařízení o ochraně osobních údajů, z článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, z článků 1 a 7, čl. 8 odst. 2, článků 11 a 21 Listiny základních práv Evropské unie a z článku 2 Smlouvy o Evropské unii.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).

(2)  Úř. věst. 2006, L 376, s. 36.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1).

Žaloba podaná dne 20. prosince 2022 – Evropská komise v. Slovenská republika

(Věc C-773/22)

(2023/C 54/20)

Jednací jazyk: slovenština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: L. Armati, R. Lindenthal a M. Mataija, zmocněnci)

Žalovaná: Slovenská republika

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

určil, že Slovenská republika tím, že do svého právního řádu správně neprovedla čl. 2 odst. 3, čl. 6 první pododstavec písm. b), čl. 7 odst. 4, čl. 14 odst. 1 a 4, čl. 35 odst. 3, čl. 41 odst. 1 písm. c), čl. 42 odst. 2 písm. a), c), f) a j), čl. 50 odst. 1 ve spojení s přílohou VII bodem 1 písm. d) a čl. 55a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (1) ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení uvedené směrnice, a

—	uložil Slovenské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro přijetí opatření k provedení směrnice 2005/36/ES uplynula dne 20. října 2007 a lhůta pro přijetí opatření k provedení směrnice 2013/55/EU (2), kterou se mění směrnice 2005/36/ES, dne 18. ledna 2016. Slovenská republika provedla nesprávně, resp. neprovedla, čl. 2 odst. 3, čl. 6 první pododstavec písm. b), čl. 7 odst. 4, čl. 14 odst. 1 a 4, čl. 35 odst. 3, čl. 41 odst. 1 písm. c), čl. 42 odst. 2, čl. 50 odst. 1 ve spojení s přílohou VII bodem 1 písm. d) a čl. 55a odst. 2 směrnice 2005/36/ES.

---

(1)  Úř. věst. 2005, L 255, s. 22.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (Úř. věst. 2013, L 354, s. 132).

Usnesení Tribunálu ze dne 6. prosince 2022 – G.J. Riedel v. EUIPO – BrewDog (Punk)

(Věc T-720/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2023/C 54/21)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: G.J. Riedel GmbH (Kufstein, Rakousko) (zástupce: D. Terheggen, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: I. Harrington a D. Gája, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: BrewDog plc (Ellon, Spojené království)

Předmět

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 12. července 2021 (věc R 291/2020-1).

Výrok

1.	O žalobě již není důvodné rozhodovat.

2.	G.J. Riedel GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

---

(1)  Úř. věst. C 11, 10.1.2022.

Žaloba podaná dne 12. prosince 2022 – TJ a další v. Rada

(Věc T-775/22)

(2023/C 54/22)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: TJ a dalších 7 žalobkyň (zástupce: J. Janssen, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	prohlásil za přípustné žalobní důvody domáhající se zrušení uvedené v této žalobě a vyhověl jim;

—	zrušil kapitolu III nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (1) (dále jen „napadené nařízení“);

—	podpůrně zrušil článek 15 napadeného nařízení v rozsahu, v němž umožňuje zpětný výběr solidárního příspěvku za rok 2022; a

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení bylo nesprávně přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU a že mělo být přijato Radou na základě jednomyslnosti po konzultaci s Evropským parlamentem zvláštním legislativním postupem, neboť napadené nařízení obsahuje fiskální opatření.

2.

Druhý žalobní důvod vycházejí z toho, že napadeným nařízením bylo porušeno právo na vlastnictví zakotvené v článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 17 Listiny základních práv EU, jakož i unijní zásady zákonnosti a právní jistoty, a to v rozsahu, v němž napadené nařízení umožňuje zpětné uplatnění.

---

(1)  Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1.

Žaloba podaná dne 20. prosince 2022 – TV a TW v. Rada

(Věc T-795/22)

(2023/C 54/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: TV a TW (zástupce: J. Janssen, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	prohlásil za přípustné žalobní důvody domáhající se zrušení uvedené v této žalobě a vyhověl jim;

—	zrušil článek 15 nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (1) (dále jen „sporné nařízení“) v rozsahu, v němž umožňuje zpětný výběr solidárního příspěvku za rok 2022; a

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně žalobní důvod vycházející z toho, že napadeným nařízením bylo porušeno právo na vlastnictví zakotvené v článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 17 Listiny základních práv EU, jakož i unijní zásady zákonnosti a právní jistoty, a to v rozsahu, v němž napadené nařízení umožňuje zpětné uplatnění.

---

(1)  Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1.

Žaloba podaná dne 21. prosince 2022 – Drinks Prod v. EUIPO – Coolike-Regnery (VIVIASEPT)

(Věc T-796/22)

(2023/C 54/24)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Drinks Prod Srl (Păntășești, Rumunsko) (zástupci: I. Speciac a V. Stănese, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem:: Coolike-Regnery GmbH (Bensheim, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie VIVIASEPT – Přihláška č. 18 329 344

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. září 2022, ve věci R 488/2022-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO, aby pokračoval v řízení o zápisu ochranné známky Evropské unie č. 18 329 344 („VIVIASEPT“) pro všechna požadovaná zboží a služby ze tříd 3 a 5.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 22. prosince 2022 – Palírna U Zeleného stromu v. EUIPO – Bacardi (B42V)

(Věc T-800/22)

(2023/C 54/25)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Palírna U Zeleného stromu a.s. (Ústí nad Labem, Česká republika) (zástupce: J. Kindl, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Bacardi & Co. Ltd (Meyrin, Švýcarsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně před Tribunálem

Sporná ochranná známka: Ochranná známka Evropské unie B42V – Přihláška č. 17 987 536

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. října 2022, ve věci R 1240/2021-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

změnil napadené rozhodnutí tak, že a. rozhodnutí námitkového oddělení č. B 3 077 353 ze dne 20. května 2021 se zrušuje v rozsahu, v němž vyhovělo námitkám podaným další účastnicí řízení před odvolacím senátem proti přihlášce sporné ochranné známky; a b. námitky podané další účastnicí řízení před odvolacím senátem proti zápisu zpochybněné ochranné známky se zamítají v plném rozsahu;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—

Odvolací senát (a námitkové oddělení) pochybily při použití čl. 47 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, když dovodily existenci skutečného užívání starší ochranné známky č. 999 938; důkazy předložené další účastnicí řízení před odvolacím senátem neumožňovaly dovodit skutečné užívání pro kteroukoli ze starších ochranných známek;

—

Odvolací senát (a námitkové oddělení) pochybily při použití čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 Evropského parlamentu a Rady, když dospěly k závěru, že dotčené ochranné známky jsou podobné; dotčená ochranná známka a starší práva nejsou na základě čl. 8 odst. 1 písm. b), odstavců 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 podobná.

Žaloba podaná dne 23. prosince 2022 – 3M v. EUIPO (vyobrazení dvou svítivých žlutých pruhů se stříbrnošedým pruhem uprostřed)

(Věc T-801/22)

(2023/C 54/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: 3M Company (St. Paul, Minnesota, Spojené státy) (zástupci: T. de Haan a S. Vandezande, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie (vyobrazení dvou svítivých žlutých pruhů se stříbrnošedým pruhem uprostřed) – Přihláška k zápisu č. 16 438 962

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. října 2022 ve věci R 1151/2018-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů, které vznikly žalobkyni v řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 28. prosince 2022 – ExxonMobil Producing Netherlands a Mobil Erdgas-Erdöl v. Rada

(Věc T-802/22)

(2023/C 54/27)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ExxonMobil Producing Netherlands BV (Breda, Nizozemsko), Mobil Erdgas-Erdöl GmbH (Hamburg, Německo) (zástupci: O. Brouwer, W. Knibbeler a A. Pliego Selie, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil články 14, 15 a 16 nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (1) v rozsahu, v němž tato ustanovení ukládají solidární příspěvek EMPN a MEEG jakožto podnikům z EU a stálým provozovnám, které vyvíjejí činnosti v odvětvích surové ropy, plynu, uhlí a rafinérií;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi, včetně nákladů na případné vedlejší účastenství.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují zásadu přenesení pravomocí stanovenou v čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci, neboť čl. 122 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je neplatným právním základem.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení Smluv, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují obecnou zásadu rovného zacházení, která je rovněž zakotvena v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení Smluv, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují článek 17 Listiny základních práv Evropské unie.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení Smluv, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují článek 16 Listiny základních práv Evropské unie.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásad právního státu, pokud jde o použití Smluv, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují obecnou zásadu proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení zásad právního státu, pokud jde o použití Smluv, neboť články 14, 15 a 16 nařízení (EU) 2022/1854 porušují obecnou zásadu právní jistoty a domněnku zákazu zpětné působnosti.

---

(1)  Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1.

Žaloba podaná dne 4. ledna 2023 – Enmacc v. Komise

(Věc T-1/23)

(2023/C 54/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Enmacc GmbH (Mnichov, Německo) (zástupci: A. von Bonin, A. Pliego Selie a T. van Helfteren, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil napadené rozhodnutí Komise ze dne 12. prosince 2022, kterým bylo zahájeno zadávací řízení ve formě jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, kterým žalobkyně nebyla vyzvána k účasti na zadávacím řízení ENER/2022/NP/0041 a kterým byla výslovně zamítnuta žádost žalobkyně o to, aby byla vyzvána k účasti na tomto zadávacím řízení,

—	podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se jím neprovádí rozhodnutí Komise, kterým bylo zahájeno jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a kterým žalobkyně nebyla vyzvána k účasti na zadávacím řízení ENER/2022/NP/0041, a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí odporuje čl. 164 odst. 5 písm. f) a bodu 11.1 písm. c) Přílohy 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (1).

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí odporuje zásadám transparentnosti a rovného zacházení.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že v napadeném rozhodnutí není v rozporu s čl. 41 odst. 2 třetí odrážkou Listiny základních práv EU a s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU uvedeno odůvodnění.

---

(1)  Úř. věst. 2018, L 193, s. 1.