16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/3

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Litva) dne 4. května 2022 – M.D. v. UAB „Tez Tour“

(Věc C-299/22)

(2022/C 311/05)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos Aukščiausiasis Teismas

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: M.D.

Odpůrkyně: UAB „Tez Tour“

Další účastnice řízení: UAB „Fridmis“

Předběžné otázky

Je k tomu, aby se mohlo mít za to, že v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 12 odst. 2 věty první směrnice (EU) 2015/2302 (1), nezbytné, aby existovalo oficiální varování orgánů státu odjezdu nebo příjezdu, dle něhož je třeba se zdržet cestování, které není nevyhnutelné, nebo aby byla země určení (a případně i země odjezdu) klasifikována jako země patřící do rizikové oblasti?

Při posuzování toho, zda v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí existují v době odstoupení od smlouvy o souborných cestovních službách nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zda tyto okolnosti mají zásadní vliv na poskytování souborných služeb: i) je třeba brát v úvahu pouze objektivní okolnosti, tedy to, zda zásadní vliv na poskytování souborných služeb souvisí pouze s objektivní nemožností a musí být vykládán tak, že zahrnuje pouze případy, kdy se plnění smlouvy stane fyzicky i právně nemožným, nebo se vztahuje i na případy, kdy plnění smlouvy není nemožné, avšak (v projednávané věci kvůli opodstatněným důvodům k obavám z onemocnění COVID-19) stává se komplikovaným nebo ekonomicky neefektivním (z hlediska bezpečnosti cestujících, ohrožení jejich zdraví nebo života či možnosti dosažení cílů dovolené); ii) jsou relevantní subjektivní faktory, jako je cestování s dětmi do 14 let věku nebo příslušnost k rizikové skupině vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu cestujícího apod.? Má cestující právo ukončit smlouvu o souborných cestovních službách, pokud se cesta do místa určení a zpět stane v důsledku pandemie a s ní souvisejících okolností podle mínění průměrného cestujícího nebezpečnou, způsobí cestujícímu nesnáze nebo u něj vyvolá opodstatněné důvody k obavám z ohrožení zdraví nebo z nákazy nebezpečným virem?

Souvisí právo na odstoupení od smlouvy bez zaplacení storno poplatku nějakým způsobem (například v případech, kdy takové právo není přiznáno, kdy se pro posouzení významu negativního vlivu na plnění souborných služeb uplatňují přísnější kritéria apod.) se skutečností, že okolnosti, jichž se cestující dovolává, nastaly nebo byly alespoň předpokládané/pravděpodobné již v době rezervace zájezdu? Je třeba při použití kritéria přiměřené předvídatelnosti v souvislosti s pandemií vzít v úvahu skutečnost, že WHO sice zveřejnila informace o šíření viru již v době uzavírání smlouvy o souborných cestovních službách, nicméně průběh a důsledky pandemie bylo obtížné předvídat, neexistovala jasná opatření pro zvládání a kontrolu nákazy, nebyl k dispozici dostatek údajů o samotné nákaze a byl zřejmý rostoucí trend nákazy od okamžiku rezervace zájezdu až do jeho zrušení?

Zahrnuje při posuzování, zda v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí existují v době odstoupení od smlouvy o souborných cestovních službách nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zda tyto okolnosti mají zásadní vliv na poskytování souborných služeb, pojem „destinace nebo její bezprostřední okolí“ pouze stát příjezdu, nebo, s ohledem na povahu nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, tedy nakažlivé virové infekce, také stát odjezdu, jakož i místa související s odjezdem na zájezd a návratem z něj (přestupní místa, určité dopravní prostředky apod.)?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, s. 1).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajským soudem v Brně (Česká republika) dne 9. května 2022 – CROSS Zlín a.s. v. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

(Věc C-303/22)

(2022/C 311/06)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Krajský soud v Brně

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: CROSS Zlín a.s.

Žalovaný: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Předběžná otázka

Je v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2a odst. 2 Směrnice 89/665/EHS (1) vykládaným ve světle čl. 47 Listiny základních práv EU, pokud česká právní úprava umožňuje zadavateli uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku před podáním žaloby k soudu příslušnému k přezkumu zákonnosti druhostupňového rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o vyloučení uchazeče?

(1) Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce; Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. Vyd. 06/001, s. 246.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 10. května 2022 – FT v. DW

(Věc C-307/22)

(2022/C 311/07)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: FT

Žalovaný: DW

Předběžné otázky

Musí být čl. 15 odst. 3 první věta nařízení (EU) 2016/679 (1) ve spojení s jeho čl. 12 odst. 5 vykládán v tom smyslu, že správce (v projednávané věci ošetřující lékař) není povinen bezplatně poskytnout subjektu údajů (v projednávané věci pacient) první kopii osobních údajů zpracovávaných správcem, pokud subjekt údajů nepožaduje tuto kopii k účelům uvedeným v bodě 63 první větě odůvodnění GDPR, totiž aby byl informován o jejich zpracování a mohl si ověřit jeho zákonnost, nýbrž sleduje jiný účel, nesouvisející s ochranou osobních údajů, který je však legitimní (v projednávané věci existence nároků z právní odpovědnosti lékaře)?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Je možné právo na bezplatné poskytnutí osobních údajů zpracovávaných správcem, které vyplývá z čl. 15 odst. 3 první věty GDPR ve spojení s jeho čl. 12 odst. 5, omezit podle čl. 23 odst. 1 písm. i) GDPR i ustanovením vnitrostátního práva členského státu, které bylo přijato před vstupem GDPR v platnost?

V případě kladné odpovědi na otázku 2a: Musí být čl. 23 odst. 1 písm. i) GDPR vykládán v tom smyslu, že v němž uvedená práva a svobody druhých zahrnují rovněž jejich zájem, aby nebyli zatíženi náklady spojenými s poskytnutím kopie údajů podle čl. 15 odst. 3 první věty GDPR a jinými výdaji způsobenými poskytnutím kopie?

V případě kladné odpovědi na otázku 2b: Je možné povinnosti a práva vyplývající z čl. 15 odst. 3 první věty GDPR ve spojení s jeho čl. 12 odst. 5 omezit podle čl. 23 odst. 1 písm. i) GDPR vnitrostátní právní úpravou, která ve vztahu lékaře a pacienta při vydání kopie osobních údajů pacienta z jeho zdravotní dokumentace lékařem pacientovi vždy a nezávisle na konkrétních okolnostech jednotlivého případu stanoví nárok lékaře na úhradu nákladů pacientem?

V případě záporné odpovědi na první otázku a záporné odpovědi na otázky 2a, 2b nebo 2c: Zahrnuje nárok vyplývající z čl. 15 odst. 3 první věty GDPR ve vztahu mezi lékařem a pacientem nárok na přenechání kopií všech částí zdravotní dokumentace pacienta obsahujících jeho osobní údaje nebo se týká pouze vydání kopie osobních údajů pacienta jako takové, přičemž je na lékaři, jenž údaje zpracovává, jakým způsobem údaje pro dotčeného pacienta sestaví?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1, dále jen „GDPR“).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Elegktiko Synedrio (Řecko) dne 11. května 2022 – ACHILLEION, hotelová společnost s.p.a. v. Elliniko Dimosio

(Věc C-313/22)

(2022/C 311/08)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Elegktiko Synedrio

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: ACHILLEION, hotelová společnost s.p.a.

Odpůrce: Elliniko Dimosio

Předběžné otázky

Představuje v souladu s ustanoveními uvedenými v: i) čl. 30 odst. 1, 3 a 4 nařízení č. 1260/1999 (1) a pravidle č. 1 bodě 1.9 nařízení č. 1685/2000 (2), ii) čl. 4 odst. 3 nařízení č. 70/2001, a iii) článku 38 a čl. 39 odst. 1 nařízení č. 1260/1999, článku 4 nařízení č. 438/2001 (3), čl. 2 odst. 2 nařízení č. 448/2001 (4), čl. 1 odst. 2 nařízení č. 2988/1995 (5) a článku 14 nařízení č. 659/1999 (6) prodej podniku, který je příjemcem podpory, spolu s jeho nemovitým majetkem automaticky tak podstatnou změnu podmínek pro uskutečnění spolufinancované investice v tomto podniku, že sám o sobě odůvodňuje takové vnitrostátní ustanovení, jako je ustanovení čl. 18 odst. 5 meziresortní vyhlášky č. 192249/EΥS 4057/19.8.2002 (ministerská vyhláška č. 9216/EYS 916/12.2-18.2.2004), které stanoví absolutní dlouhodobý zákaz převodu nemovitého majetku podniku, který obdržel podporu, pod sankcí úplného nebo částečného zrušení rozhodnutí o poskytnutí podpory a úplného nebo částečného vrácení poskytnuté veřejné podpory?

Musí být ustanovení uvedená v: i) čl. 30 odst. 4 nařízení č. 1260/1999, ii) čl. 4 odst. 3 nařízení č. 70/2001 (7) a bodě 4.12 pokynů k regionální státní podpoře týkajících se zásady trvalosti malých a středních podniků, které jsou příjemci podpory a iii) článcích 38 a 39 nařízení č. 1260/1999, čl. 2 odst. 2 nařízení č. 448/2001, čl. 1 odst. 2, článcích 2 a 4 nařízení č. 2988/1995, jakož i článku 14 nařízení č. 659/1999 vykládána v tom smyslu, že prodej nemovitého majetku a samotného podniku, který je příjemcem podpory, v rámci interní dohody uvnitř společnosti mezi jejími akcionáři za účelem zajištění její ziskovosti, nevede k podstatné změně spolufinancování či neodůvodněné výhodě pro jednu ze stran, a tudíž nepředstavuje nesrovnalost ani důvod pro navrácení podpory, pokud se nezměnily podmínky pro uskutečnění investice a pokud převod podléhá právnímu režimu, podle kterého jsou převodce a nabyvatel společně a nerozdílně odpovědní za dluhy a závazky existující v době převodu?

Vyžadují články 17, 52 a 53 Listiny základních práv Evropské unie a zásada právní jistoty ve spojení s článkem 1 (prvního) Dodatkového protokolu k EÚLP, aby opatření finančních oprav a opatření k navrácení podpory stanovená v čl. 38 [odst. 1] písm. h) a čl. 39 odst. 1 nařízení č. 1260/1999, čl. 2 odst. 2 nařízení č. 448/2001, článku 4 nařízení č. 2988/1995 a článku 14 nařízení č. 659/1999 zajistila spravedlivé vyvážení s právem na ochranu „majetku“ příjemce podpory, což vede k částečnému nebo úplnému osvobození příjemce, a to i v případě, že je při převodu činnosti zjištěna podstatná změna financované činnosti nebo bezdůvodné obohacení?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, 26.6.1999, s. 1; Zvl. vyd. 14/01 s. 31).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy (Úř. věst. L 193, 29.7.2000, s. 39; Zvl. vyd. 14/01 s. 122).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, 3.3.2001, s. 21; Zvl.vyd. 14/01 s. 132).

(4) Nařízení Komise (ES) č. 448/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o postup při provádění finančních oprav u pomoci poskytované ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 64, 6.3.2001, s. 13; Zvl. vyd. 14/01 s. 155).

(5) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1; Zvl. vyd. 01/01 s. 340).

(6) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1; Zvl. vyd. 08/01 s. 339).

(7) Nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 33; Zvl. vyd. 08/02 s. 141).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 1. června 2022 – Weingut A v. Land Rheinland-Pfalz

(Věc C-354/22)

(2022/C 311/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: Weingut A

Odpůrkyně v řízení o opravném prostředku „Revision“: Land Rheinland-Pfalz

Předběžné otázky

Je možné, aby celá vinifikace proběhla ve vinařském podniku, jehož název nese víno, ve smyslu čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 (1), pokud k lisování dochází v lisovně pronajaté na 24 hodin od jiného vinařského podniku, která je v této době k dispozici výlučně vinařskému podniku, jehož název nese víno?

Je v případě kladné odpovědi nezbytné, aby lisování provedli nebo na ně alespoň přímo na místě dohlíželi pracovníci vinařského podniku, jehož název nese víno, nebo mohou lisování podle pokynů vinařského podniku, jehož název nese víno, provádět i pracovníci vinařského podniku pronajímajícího lisovnu?

3.	Pokud mohou lisování provádět i pracovníci vinařského podniku pronajímajícího lisovnu, může být těmto pracovníkům v případě výskytu neočekávaných problémů přiznáno oprávnění zasáhnout na základě samostatného rozhodnutí do lisování?

Brání přičtení vinifikace vinařskému podniku, jehož název nese víno, pokud má vinařský podnik pronajímající lisovnu a provádějící lisování vlastní zájem na způsobu provádění lisování, protože ve smlouvě o obhospodařování vinic, která byla s tímto podnikem rovněž uzavřena, je k úplatě za obhospodařování, která se vztahuje k ploše obdělávané půdy, sjednán příplatek za každý hektolitr kabinetního vína/pozdního sběru/výběru z hroznů, který je závislý na výnosu a jakosti vína?

(1) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu (Úř. věst. L 9, 11.1.2019, s. 2). ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1375 ze dne 11. června 2021 (Úř. věst. 2021, L 297, s. 16).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/8

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Corneli v. ECB

(Věc T-501/19) (1)

(„Přístup k dokumentům - Rozhodnutí 2004/258/ES - Rozhodnutí ECB o zřízení dočasné správy Banca Carige - Odepření přístupu - Výjimka týkající se ochrany důvěrné povahy informací chráněných jako důvěrné podle unijního práva - Obecná domněnka důvěrnosti - Pojem ‚důvěrné informace‘ - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2022/C 311/10)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Francesca Corneli (Velletri, Itálie) (zástupce: F. Ferraro, advokát)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: F. von Lindeiner, A. Riso a M. Van Hoecke, zmocněnci, ve spolupráci s D. Sarmiento Ramírez-Escuderem, advokát)

Předmět věci

Svou žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) LS/LDG/19/182 ze dne 29. května 2019, kterým se odepírá přístup k jejímu rozhodnutí ze dne 1. ledna 2019 o zřízení dočasné správy Banca Carige SpA.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 29. května 2019, kterým se odepírá přístup k jejímu rozhodnutí ze dne 1. ledna 2019 o zřízení dočasné správy Banca Carige SpA, se zrušuje.

2)	ECB se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 312, 16.9.2019.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/8

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2022 – Anglo Austrian AAB a Belegging Maatschappij „Far East“ v. ECB

(Věc T-797/19) (1)

(„Hospodářská a měnová politika - Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi - Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené Evropské centrální bance (ECB) - Rozhodnutí o odnětí povolení k činnosti úvěrové instituci - Závažné porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2005/60/ES - Přiměřenost - Porušení právních předpisů o správě a řízení úvěrových institucí - Právo na obhajobu - Zjevně nesprávné posouzení - Právo na účinnou soudní ochranu“)

(2022/C 311/11)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Anglo Austrian AAB AG, dříve Anglo Austrian AAB Bank AG (Vídeň, Rakousko), Belegging Maatschappij „Far-East“ BV (Velp, Nizozemsko) (zástupci: M. Ketzer a O. Behrends, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: C. Hernández Saseta, E. Yoo a V. Hümpfner, zmocněnci)

Předmět věci

Svou žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhají zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ECB-SSM-2019-AT 8 WHD-2019 0009 ze dne 14. listopadu 2019, kterým posledně uvedená odňala společnosti AAB Bank povolení k činnosti úvěrové instituce.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Anglo Austrian AAB AG a Belegging-Maatschappij „Far-East“ BV ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB), včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 10, 13.1.2020.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/9

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Hochmann Marketing v. EUIPO (bittorrent)

(Věc T-337/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Rozhodnutí odvolacího senátu potvrzující zrušení dřívějšího rozhodnutí - Článek 103 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1001 - Žádost o převod na přihlášku národní ochranné známky - Důvod vyloučení převodu - Neužívání ochranné známky Evropské unie - Článek 139, odst. 2 písm. a) nařízení 2017/1001 - Právo být vyslechnut - Článek 47 Listiny základních práv“)

(2022/C 311/12)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hochmann Marketing GmbH (Neu-Isenburg, Německo) (zástupce: J. Jennings, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Söder a E. Markakis, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 30. března 2020 (věc R 187/2020-4).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Hochmann Marketing GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 255, 3.8.2020.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/10

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2022 – Munich v. EUIPO – Tone Watch (MUNICH10A.T.M.)

(Věc T-502/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie MUNICH10A.T.M. - Starší obrazová známka Evropské unie a starší národní obrazová známka MUNICH - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Článek 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 60 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001] - Neexistence nebezpečí záměny - Neexistence podobnosti výrobků a služeb - Neexistence estetické komplementarity - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] - Neexistence zásahu do dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001] - Právo na obhajobu“)

(2022/C 311/13)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Munich, SL (La Torre de Claramunt, Španělsko) (zástupkyně: M. del Mar Guix Vilanova, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Tone Watch, SL (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. López Martínez, advokát)

Předmět věci

Svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 25. března 2020 (věc R 2472/2018-4), týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Munich, SL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 329, 5.10.2020.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/10

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Leonine Distribution v. Komise

(Věc T-641/20) (1)

(„Kultura - Program ‚Kreativní Evropa‘ (2014 až 2020) - Podprogram ‚Média‘ - Výzva k předkládání návrhů EACEA/05/2018 - Rozhodnutí EACEA, kterým se odmítá návrh žalobkyně z důvodu nesplnění podmínek pro způsobilost - Rozhodnutí Komise, kterým se zamítá správní stížnost proti rozhodnutí EACEA - Pojem evropský podnik - Dotace poskytovaná pouze žadatelům, v nichž mají přímý či většinový podíl státní příslušníci členských států Unie nebo státní příslušníci jiných evropských států účastnících se podprogramu - Nesprávné posouzení - Neposouzení dokumentů přiložených k návrhu - Proporcionalita“)

(2022/C 311/14)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Leonine Distribution GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: J. Kreile, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: W. Farrell a A. Katsimerou, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská výkonná agentura pro vzdělávání a kulturu (zástupci: H. Monet, N. Sbrilli a V. Kasparian, zmocněnci)

Předmět

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Komise C(2020) 5515 final ze dne 10. srpna 2020, kterým byla zamítnuta správní stížnost podaná z titulu čl. 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství (Úř. věst. 2003, L 11, s. 1), proti rozhodnutí Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA) ze dne 12. května 2020, jímž byla zamítnuta její žádost o dotaci předložená v rámci výzvy k podávání návrhů „Podpora distribuce zahraničních filmů – automatický program na podporu distribuce“ (EACEA/05/2018).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Leonine Distribution GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Evropská výkonná agentura pro vzdělávání a kulturu (EACEA) ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 19, 18.1.2021.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/11

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Jose A. Alfonso Arpon v. EUIPO – Puma (PLUMAflex by Roal)

(Věc T-357/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie PLUMAflex by Roal - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie PUMA - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Poškození dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001“)

(2022/C 311/15)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Jose A. Alfonso Arpon SL (Arnedo, Španělsko) (zástupce: C. Hernández Hernández, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Söder a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Puma SE (Herzogenaurach, Německo) (zástupce P. González-Bueno Catalán de Ocón, advokát)

Předmět

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 6. dubna 2021 (věc R 2991/2019-1).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Jose A. Alfonso Arpon SL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 329, 16.8.2021.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/12

Žaloba podaná dne 31. května 2022 – NLVOW v. Komise

(Věc T-331/22)

(2022/C 311/16)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Nederlandse Vereniging Omwonenden Windturbines (NLVOW) (Annerveenschekanaal, Nizozemsko) (zástupce: G. Byrne, barrister at law)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise oznámené žalobci dopisem ze dne 1. dubna 2022, kterým považovala žádost žalobce ze dne 10. prosince 2021 směřující k internímu přezkumu za nepřípustnou,

—	mimoto nebo podpůrně, prohlásil, že Komise protiprávně nekonala, když k tomu byla dopisem žalobce ze dne 10. prosince 2021 v souladu s postupem uvedeným v článku 265 SFEU vyzvána, nebo nezaujala postoj ke stížnosti žalobce, kterou obsahoval,

—	určil, že nizozemský národní plán v oblasti energetiky a klimatu (dále jen „PNEC“), který nerespektuje Aarhuskou úmluvu, byl Komisí protiprávně hodnocen, přijat nebo zveřejněn, a porušil tak unijní a mezinárodní právo nebo je protiprávní,

—	určil, že Komise nesplnila pozitivní povinnosti přijmout nezbytná a vhodná opatření k řešení nebo nápravě nesouladu nizozemského PNEC s Aarhuskou úmluvou, které pro ni vyplývají z unijního a mezinárodního práva,

—	určil, že „nařízení o správě“ (1) neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, není tak v souladu s unijním ani s mezinárodním právem v oblasti životního prostředí, a je tudíž protiprávní,

—	vzhledem k tomu, že PNEC, a zejména nizozemský PNEC nedodržují Aarhuskou úmluvu, určil, že nesplnění povinností Komise, které pro ni vyplývají z nařízení o správě, představuje porušení tohoto nařízení, porušení úmluvy a navíc i porušení Smluv,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení žalobce.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobce čtyři důvody.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise oznámené žalobci dopisem ze dne 1. dubna 2022 musí být zrušeno.

—

Žalobce předložil Komisi žádost dopisem ze dne 10. prosince 2021. V odpovědi na tento dopis považovala Komise žádost za nepřípustnou. Žalobce má za to, že rozhodnutí Komise je správním aktem v souladu s definicí Aarhuského nařízení (ve znění pozdějších předpisů) (2). Žalobce tvrdí, že rozhodnutí Komise je v tomto ohledu zásadně chybné, představuje porušení unijního a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí, jakož i porušení Smluv. Žalobce tvrdí, že Komise porušila pozitivní povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv a mezinárodního práva, zejména z článků 3, 6 a 7 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuské úmluvy).

—

Žalobce mimoto tvrdí, že sporné rozhodnutí Komise porušilo sekundární unijní právo, včetně článků 9 a 10 Aarhuského nařízení (ve znění pozdějších předpisů). Žalobce tvrdí, že rozhodnutí Komise porušuje jeho právo na přístup k soudu podle Aarhuské úmluvy a Aarhuského nařízení (ve znění pozdějších předpisů). Žalobce má dále za to, že správní akt Komise, tak jak je definován v Aarhuském nařízení ve znění pozdějších předpisů, představuje porušení Smluv.

Druhý žalobní důvod, doplňkový nebo podpůrný ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu, vychází z toho, že Komise nejednala ve smyslu článku 265 SFEU, pokud jde o Komisí hodnocené, schválené a zveřejněné PNEC, včetně zejména nizozemského PNEC.

—

Komise tím, že nejednala na základě žádosti žalobce o interní přezkum podané podle článku 265 SFEU, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv, zejména z článku 3 SEU a článku 191 SFEU. Toto porušení rovněž svědčí o zjevném porušení mezinárodního a evropského obyčejového a smluvního práva, včetně článků 3, 6 a 7 Aarhuské úmluvy, článků 9 a 10 Aarhuského nařízení (ve znění pozdějších předpisů) a rozhodnutí VII/8f (ve znění pozdějších předpisů), přijatého dne 21. října 2021.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti podle článku 277 SFEU, pokud jde o hodnocení, schválení nebo zveřejnění nizozemského PNEC Komisí a skutečnost, že Komise nezajistila jeho soulad s Aarhuskou úmluvou.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti podle článku 277 SFEU, pokud jde o nařízení o správě (3).

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. 2018, L 328, s. 1).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1767 ze dne 6. října 2021 (Úř. věst. 2021, L 356, s. 1).

(3) Viz poznámka pod čarou 1 výše.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/13

Žaloba podaná dne 9. června 2022 – Stichting Nationaal Kritisch Platform Windenergie v. Komise

(Věc T-344/22)

(2022/C 311/17)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Stichting Nationaal Kritisch Platform Windenergie (Schettens, Nizozemsko) (zástupce: G. Byrne, barrister at law)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise oznámené žalobci dopisem ze dne 1. dubna 2022, kterým považovala jeho žádost ze dne 1. dubna 2022 směřující k internímu přezkumu za nepřípustnou, z důvodu, že porušuje Smlouvy,

—	mimoto nebo podpůrně, prohlásil, že Komise protiprávně nekonala podle článku 265 SFEU,

—	určil, že nizozemský národní plán v oblasti energetiky a klimatu (dále jen „PNEC“), který nerespektuje Aarhuskou úmluvu, byl Komisí protiprávně hodnocen, přijat nebo zveřejněn, a porušil tak unijní a mezinárodní právo nebo je protiprávní,

—	určil, že Komise nesplnila pozitivní povinnosti přijmout nezbytná a vhodná opatření k řešení nebo nápravě nesouladu nizozemského PNEC s Aarhuskou úmluvou, které pro ni vyplývají z unijního a mezinárodního práva,

—	určil, že nařízení 2018/1999 (1) neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a není tak v souladu s unijním ani s mezinárodním právem v oblasti životního prostředí, a je tudíž protiprávní,

—	vzhledem k tomu, že PNEC, a zejména nizozemský PNEC nedodržují Aarhuskou úmluvu, určil, že nesplnění povinností Komise, které pro ni vyplývají z nařízení 2018/1999, představuje porušení tohoto nařízení, porušení úmluvy a navíc i porušení Smluv,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení žalobce.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobce čtyři důvody.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise oznámené žalobci dopisem ze dne 1. dubna 2022 musí být zrušeno, jelikož představuje porušení Smluv, jakož i porušení práva životního prostředí. V prosinci 2021 žalobce Komisi předložil žádost, aby provedla interní přezkum otázek týkajících se práva životního prostředí. V odpovědi na tuto žádost ji Komise považovala za nepřípustnou. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí Komise je v tomto ohledu zásadně chybné, představuje porušení unijního a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí, jakož i porušení Smluv. Žalobce tvrdí, že Komise porušila pozitivní povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv a mezinárodního práva, zejména z článků 3, 6 a 7 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuské úmluvy). Žalobce mimoto tvrdí, že sporné rozhodnutí Komise porušilo sekundární unijní právo, včetně článků 9 a 10 nařízení č. 1367/2006 (2), nebo povinnosti, které pro tuto vyplývají z nařízení 2018/1999. Žalobce dále tvrdí, že rozhodnutí Komise porušuje jeho právo na přístup k soudu podle Aarhuské úmluvy a Aarhuského nařízení (ve znění pozdějších předpisů).

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nejednala ve smyslu článku 265 SFEU, pokud jde o Komisí hodnocené, schválené a zveřejněné PNEC, včetně zejména sporného nizozemského PNEC. Tím, že Komise nejednala, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv a mezinárodního práva, zejména z článků 3, 6 a 7 Aarhuské úmluvy. Žalobce mimoto tvrdí, že nečinnost Komise porušila sekundární unijní právo, včetně článků 9 a 10 nařízení č. 1367/2006 (ve znění pozdějších předpisů).

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že skutečnost, že Komise nezajistila plný soulad nizozemského PNEC s Aarhuskou úmluvou, znamená, že tento PNEC je a během celého relevantního období byl hodnocen, schvalován a zveřejňován ve zjevném rozporu s unijním a mezinárodním právem, a je tedy protiprávní. V tomto ohledu žalobce mimoto tvrdí, že to, že Komise neschválila nebo nepřijala vhodná opatření k řešení a nápravě výše uvedených problémů, představuje opomenutí Komise, které je v rozporu s článkem 265 SFEU.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení 2018/1999 neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a není tak v souladu s unijním ani s mezinárodním právem v oblasti životního prostředí. Kromě toho, nebo podpůrně, žalobce tvrdí, že nařízení 2018/1999 porušuje Smlouvy. V důsledku toho žalobce tvrdí, že nařízení 2018/1999 musí být prohlášeno za protiprávní.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/15

Žaloba podaná dne 3. června 2022 – Föreningen Svenskt Landskapsskydd v. Komise

(Věc T-346/22)

(2022/C 311/18)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Föreningen Svenskt Landskapsskydd (Höganäs, Švédsko) (zástupce: G. Byrne, Barrister-at-Law)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl o zrušení rozhodnutí Komise, kterým byla žádost žalobkyně o provedení vnitřního přezkumu, jež byla žalobkyni sdělena dopisem ze dne 1. dubna 2022, odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že porušuje Smlouvy;

—	dále, či podpůrně, prohlásil, že Komise v rozporu s právem nejednala v souladu s článkem 265 SFEU;

—	prohlásil, že za okolností, kdy švédský vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu není v souladu s Aarhuskou úmluvou, byl v rozporu s právem posouzen nebo přijat či zveřejněn Komisí, a je tedy v rozporu s unijním právem a mezinárodním právem a/nebo je nezákonný;

—	prohlásil, že Komise nesplnila své pozitivní povinnosti vyplývající z unijního a mezinárodního práva, pokud jde o přijetí nezbytných a vhodných opatření k řešení nebo nápravě nesouladu švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou;

—	prohlásil, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (1) neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a jako takové není v souladu s unijním a mezinárodním právem v oblasti životního prostředí, a je tudíž nezákonné;

—

s ohledem na vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, a zejména na nesoulad švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou, prohlásil, že nesplnění povinností ze strany Komise podle nařízení (EU) 2018/1999 představuje porušení uvedeného nařízení, porušení úmluvy a navíc představuje porušení Smluv;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise sdělené žalobkyni dopisem ze dne 1. dubna 2022 by mělo být zrušeno. Žalobkyně předložila Komisi žádost dopisem ze dne 15. prosince 2021. V odpovědi na žádost žalobkyně Komise výše uvedeným dopisem prohlásila odpověď žalobkyně za nepřípustnou. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise je v tomto ohledu zásadně nesprávné, představuje porušení unijního a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí a představuje porušení Smluv. Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila své pozitivní povinnosti vyplývající ze Smluv a mezinárodního práva, včetně článků 3, 6 a 7 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva). Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí Komise porušilo sekundární unijní právní předpisy, včetně článků 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 (2). Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise porušuje právo žalobkyně na přístup k právní ochraně podle Aarhuské úmluvy a nařízení (ES) č. 1367/2006 (ve znění pozdějších předpisů).

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nejednala ve smyslu článku 265 SFEU ve vztahu k vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu, které posoudila, přijala a zveřejnila, a to včetně sporného švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Komise tím, že nejednala, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv a mezinárodního práva, včetně článků 3, 6 a 7 Aarhuské úmluvy. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise tím, že nejednala, porušila sekundární unijní právní předpisy, mimo jiné články 9 a 10 nařízení (ES) č. 1367/2006 (ve znění pozdějších předpisů).

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nezajistila plný soulad švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou, což znamená, že uvedený vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu je a byl v rozhodné době posuzován, přijat a zveřejněn ve zjevném rozporu s unijním a mezinárodním právem, a je tedy protiprávní.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení (EU) 2018/1999 neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a jako takové není v souladu s unijním a mezinárodním právem v oblasti životního prostředí. Žalobkyně dále podpůrně tvrdí, že nařízení (EU) 2018/1999 porušuje Smlouvy. Žalobkyně proto tvrdí, že nařízení (EU) 2018/1999 by mělo být prohlášeno za protiprávní.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/16

Žaloba podaná dne 17. června 2022 – Ryanair v. Komise

(Věc T-366/22)

(2022/C 311/19)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko) (zástupci: E. Vahida, S. Rating a I.-G. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 26. července 2021 o státní podpoře SA. 56867 (2020/N, ex 2020/PN) – Německo – Náhrada škod způsobených společnosti Condor Flugdienst GmbH pandemií Covid-19 (1); a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a dopustila se zjevně nesprávného posouzení proporcionality podpory v poměru ke škodě způsobené pandemií covidu-19.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí porušuje zvláštní ustanovení SFEU a obecné zásady evropského práva, které stojí za liberalizací letecké dopravy v EU od konce 80. let 20. století, tj. zákaz diskriminace, volný pohyb služeb a svobodu usazování, a nařízení 1008/2008 (2).

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení navzdory vážným obtížím a porušila procesní práva žalobkyně.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná porušila povinnost uvést odůvodnění.

(1) Úř. věst. 2022, C 177, s. 1.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 2008, L 293, s. 3).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/17

Žaloba podaná dne 29. června 2022 – Diesel v. EUIPO – Lidl Stiftung (Joggjeans)

(Věc T-378/22)

(2022/C 311/20)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Diesel SpA (Breganze, Itálie) (zástupci: F. Celluprica, F. Fischetti a F. De Bono, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Lidl Stiftung & Co. KG (Neckarsulm, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie ve vztahu ke slovní ochranné známce Joggjeans – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 180 919

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2022, ve věci R 1073/2021-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	vyhověl v plném rozsahu žalobě podané Diesel SpA a zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, včetně všech nákladů předchozích fází tohoto řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 60 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/18

Žaloba podaná dne 29. června 2022 – Diesel v. EUIPO – Lidl Stiftung (Joggjeans)

(Věc T-379/22)

(2022/C 311/21)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Diesel SpA (Breganze, Itálie) (zástupci: F. Celluprica, F. Fischetti a F. De Bono, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Lidl Stiftung & Co. KG (Neckarsulm, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie Joggjeans – Ochranná známka Evropské unie č. 18 187 200

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2022, ve věci R 1074/2021-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	vyhověl v plném rozsahu žalobě podané Diesel SpA a zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, včetně všech nákladů předchozích fází tohoto řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 60 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/18

Žaloba podaná dne 2. července 2022 – Mndoiants v. Rada

(Věc T-390/22)

(2022/C 311/22)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Sergueï Mndoiants (Moskva, Rusko) (zástupci: F. Bélot a P. Tkhor, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/582 (1) ze dne 8. dubna 2022 v rozsahu, v němž se podle něj jméno žalobce zapisuje na seznam uvedený v příloze I rozhodnutí Rady (SZBP) 2014/145 ze dne 17. března 2014;

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/581 (2) ze dne 8. dubna 2022 v rozsahu, v němž se podle něj jméno žalobce zapisuje na seznam uvedený v příloze I nařízení Rady (EU) č. 2014/269 ze dne 17. března 2014;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení práva na účinnou soudní ochranu a z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Žalobce tvrdí, že informace poskytnuté Radou mu neumožňují se hájit, jelikož důkazy, které Rada předložila, nemohou s ohledem na jejich nedostatečnost dotčená omezující opatření odůvodnit, a jelikož Rada neuvedla individuální, specifické a konkrétní důvody, které by žalobci mohly poskytnout dostatečné informace o důvodnosti předmětného aktu.

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož důkazy, o které se Rada opírala při zařazení jména žalobce na seznam, jsou v plném rozsahu věcně nesprávné, a jelikož Rada neprokázala, že žalobce je předním podnikatelem, ani že působí v hospodářských odvětvích, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení. Žalobce se domnívá, že sankce, které mu byly uloženy, jej diskriminují a jsou vzhledem k cílům těchto opatření nepřiměřené.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení základních práv jednotlivce, a to včetně práva vlastnit majetek a práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Tím, že Rada zařadila jméno žalobce na dotčený seznam, tedy postupovala v rozporu se zásadou proporcionality.

(1) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/582 ze dne 8. dubna 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 110, s. 55).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/581 ze dne 8. dubna 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 110, s. 3).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/19

Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Société générale a další v. SRB

(Věc T-391/22)

(2022/C 311/23)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Société générale (Paříž, Francie), Crédit du Nord (Lille, Francie), SG Option Europe (Puteaux, Francie) (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobců;

—

na základě článku 277 SFEU prohlásil, že se neuplatní následující ustanovení nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí (1), prováděcího nařízení (2) a nařízení v přenesené pravomoci (3):

—	čl. 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	čl. 4 odst. 2, články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení;

—	uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci předkládají na podporu žaloby osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, k němuž mělo dojít tím, že pravidla pro výpočet příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) stanovená v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí a v nařízení v přenesené pravomoci neodrážejí skutečnou velikost ani skutečné riziko institucí.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, k němuž mělo dojít tím, že mechanismus příspěvků předem do SRF, který je upraven v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí a v nařízení v přenesené pravomoci, je založen na posouzení, které uměle zhoršuje rizikový profil velkých francouzských institucí, a vede tedy k nepřiměřené vysokému příspěvku.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty, k němuž mělo dojít tím, že výpočet výše příspěvků předem stanovený v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, v nařízení v přenesené pravomoci a v prováděcím nařízení nelze dostatečně dopředu přesně předvídat a tento výpočet nezávisí ani tak na situaci a rizikovém profilu instituce, jako spíše na její relativní situaci ve vztahu k ostatním přispívajícím institucím. Žalobci se nakonec domnívají, že Komise podle článku 290 SFEU neměla být zodpovědná za vymezení ukazatelů rizika v rámci nařízení v přenesené pravomoci, jelikož tato kritéria mají při určování výše příspěvků mimořádně strukturální a rozhodující funkci.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy, k němuž mělo dojít tím, že v napadeném rozhodnutí nebyly náležitě zohledněny všechny ukazatele rizika.

Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení stran stanovení korekčního koeficientu. Žalobci namítají nesprávné právní posouzení, jelikož SRB, který vycházel z nesprávného výkladu několika ustanovení nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, stanovil zjevně příliš vysoký korekční koeficient.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o omezení používání neodvolatelných platebních příslibů, jelikož v napadeném rozhodnutí není přesně a podrobně uvedeno, proč je nutné stanovit strop pro používání neodvolatelných platebních příslibů (dále jen „NPP“) na 15 % a jako záruku přijímat pouze hotovost.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení. Žalobci v tomto ohledu tvrdí, že rizika procykličnosti a likvidity, jichž se dovolává SRB za účelem omezení využití NPP, jsou neopodstatněná, a to zejména s ohledem na specifické vlastnosti NPP a kontext jejich využívání.

Osmý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení. Žalobci tvrdí, že SRB vychází z nesprávného výkladu ustanovení, která umožňují využití NPP, když na základě abstraktní analýzy stanoví stejné opatření pro všechny instituce, a dále že připravuje tato ustanovení o užitečný účinek, jelikož podíl NPP je systematicky a bez dostatečného odůvodnění omezen na právními předpisy stanovené minimum.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1).

(3) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice 2014/59, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/21

Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Confédération nationale du Crédit mutuel a další v. SRB

(Věc T-392/22)

(2022/C 311/24)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Conféderation nationale du Crédit Mutuel (Paříž, Francie) a 25 dalších žalobců (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobců;

—

—	čl. 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	čl. 4 odst. 2, články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení;

—	uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se na podporu žaloby dovolávají osmi žalobních důvodů, které jsou v podstatě stejné nebo podobné jako žalobní důvody uplatněné ve věci T-391/22, Société générale a další v. SRB.

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/22

Žaloba podaná dne 4. července 2022 – BPCE a další v. SRB

(Věc T-393/22)

(2022/C 311/25)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: BPCE (Paříž, Francie) a 45 dalších žalobců (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobců;

—

—	čl. 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	čl. 4 odst. 2, články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení;

—	uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/22

Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Banque postale v. SRB

(Věc T-394/22)

(2022/C 311/26)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: La Banque postale (Paříž, Francie) (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti),

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022, kterým se vyčíslují příspěvky předem pro rok 2022 do Jednotného fondu pro řešení krizí, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

na základě článku 277 SFEU určil, že následující ustanovení nařízení o jednotném mechanismu řešení krizí (1), prováděcího nařízení (2) a nařízení v přenesené pravomoci (3) se nepoužijí:

—	článek 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	článek 4 odst. 2), články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení:

—	uložil žalované náhradu veškerých nákladů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně osm žalobních důvodů, které jsou v podstatě totožné nebo podobné s žalobními důvody uplatněnými ve věci T-391/22, Société générale a další v. SRB.

(3) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/23

Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Crédit agricole a další v. SRB

(Věc T-410/22)

(2022/C 311/27)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Crédit agricole SA (Montrouge, Francie) a 48 dalších žalobců (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobců;

—

—	čl. 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	čl. 4 odst. 2, články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení;

—	uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/24

Žaloba podaná dne 5. července 2022 – Dexia Crédit Local v. SRB

(Věc T-411/22)

(2022/C 311/28)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Dexia Crédit Local (Paříž, Francie) (zástupci: H. Gilliams a J.-M. Gollier, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do Jednotného fondu pro řešení krizí s referenčním číslem SRB/ES/2022/18;

—	uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 (1) přijatým rozhodnutím v rozsahu, v němž stanoví cílovou úroveň pro rok 2022 na osminu 1,6 % pojištěných vkladů v členských státech zúčastněných v Jednotném fondu pro řešení krizí.

Druhý žalobní důvod vychází z protiprávnosti nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 (2):

—

z důvodu porušení zásady proporcionality v rozsahu, v němž výpočet příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí zaprvé neodpovídá cílům nařízení č. 806/2014, zadruhé nezohledňuje skutečnost, že žalobkyně je úvěrovou institucí v postupné likvidaci, ve vztahu k níž byla učiněna veřejná záruka a která v zásadě nikdy nebude moci využít Jednotný fond pro řešení krizí, a zatřetí nařízené řešení její krize zdražuje;

—	z důvodu porušení zásady rovného zacházení tím, že zachází stejným způsobem s institucemi v postupné likvidaci, za něž byla přijata veřejná záruka, a s fungujícími institucemi.

Třetí podpůrný žalobní důvod vychází z toho, že Jednotný výbor pro řešení krizí porušil zásady proporcionality a rovného zacházení ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v druhém žalobním důvodu, jelikož Jednotný výbor nedodržel tyto zásady tím, že na žalobkyni bez úpravy uplatnil ustanovení nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z absence právního základu u článků 5, 69 a 70 nařízení č. 806/2014, jelikož byly přijaty na základě článku 114 SFEU, ačkoli se nejedná o sbližování právních předpisů.

Pátý žalobní důvod vychází z absence právního základu u článků 5, 69 a 70 nařízení č. 806/2014, jelikož byly přijaty na základě článku 114 SFEU, ačkoli se jedná o finanční ustanovení.

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

16.8.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 311/25

Žaloba podaná dne 7. července 2022 – BNP Paribas v. SRB

(Věc T-420/22)

(2022/C 311/29)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: BNP Paribas (Paříž, Francie) (zástupci: A. Gosset-Grainville, M. Trabucchi a M. Dalon, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

—	čl. 69 odst. 1, čl. 69 odst. 2, čl. 70 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí;

—	čl. 4 odst. 2, články 5, 6, 7 a 20, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci;

—	článek 4 prováděcího nařízení;

—	uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se na podporu žaloby dovolává osmi žalobních důvodů, které jsou v podstatě stejné nebo podobné jako žalobní důvody uplatněné ve věci T-391/22, Société générale a další v. SRB.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 311

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 65 16. srpna 2022

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2022/C 311/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2022/C 311/02	Věc C-14/22 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 6. ledna 2022 QC proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 11. listopadu 2021 ve věci T-77/21, QC v. Komise	2
2022/C 311/03	Věc C-150/22 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. února 2022 HG proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 15. prosince 2021 ve věci T-693/16 P RENV- RX, HG v. Komise	2
2022/C 311/04	Věc C-253/22 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 11. dubna 2022 společností Calrose Rice proti usnesení Tribunálu (desátého senátu) vydanému dne 11. února 2022 ve věci T-459/21, Calrose Rice v. EUIPO – Ricegrowers (Sunwhite)	2
2022/C 311/05	Věc C-299/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Litva) dne 4. května 2022 – M.D. v. UAB Tez Tour	3
2022/C 311/06	Věc C-303/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajským soudem v Brně (Česká republika) dne 9. května 2022 – CROSS Zlín a.s. v. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže	4
2022/C 311/07	Věc C-307/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 10. května 2022 – FT v. DW	4
2022/C 311/08	Věc C-313/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Elegktiko Synedrio (Řecko) dne 11. května 2022 – ACHILLEION, hotelová společnost s.p.a. v. Elliniko Dimosio	5
2022/C 311/09	Věc C-354/22: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 1. června 2022 – Weingut A v. Land Rheinland-Pfalz	6
	Tribunál
2022/C 311/10	Věc T-501/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Corneli v. ECB (Přístup k dokumentům – Rozhodnutí 2004/258/ES – Rozhodnutí ECB o zřízení dočasné správy Banca Carige – Odepření přístupu – Výjimka týkající se ochrany důvěrné povahy informací chráněných jako důvěrné podle unijního práva – Obecná domněnka důvěrnosti – Pojem důvěrné informace – Povinnost uvést odůvodnění)	8
2022/C 311/11	Věc T-797/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2022 – Anglo Austrian AAB a Belegging Maatschappij Far East v. ECB (Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené Evropské centrální bance (ECB) – Rozhodnutí o odnětí povolení k činnosti úvěrové instituci – Závažné porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2005/60/ES – Přiměřenost – Porušení právních předpisů o správě a řízení úvěrových institucí – Právo na obhajobu – Zjevně nesprávné posouzení – Právo na účinnou soudní ochranu)	8
2022/C 311/12	Věc T-337/20: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Hochmann Marketing v. EUIPO (bittorrent) (Ochranná známka Evropské unie – Rozhodnutí odvolacího senátu potvrzující zrušení dřívějšího rozhodnutí – Článek 103 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1001 – Žádost o převod na přihlášku národní ochranné známky – Důvod vyloučení převodu – Neužívání ochranné známky Evropské unie – Článek 139, odst. 2 písm. a) nařízení 2017/1001 – Právo být vyslechnut – Článek 47 Listiny základních práv)	9
2022/C 311/13	Věc T-502/20: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2022 – Munich v. EUIPO – Tone Watch (MUNICH10A.T.M.) (Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie MUNICH10A.T.M. – Starší obrazová známka Evropské unie a starší národní obrazová známka MUNICH – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Článek 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 60 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001] – Neexistence nebezpečí záměny – Neexistence podobnosti výrobků a služeb – Neexistence estetické komplementarity – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] – Neexistence zásahu do dobrého jména – Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001] – Právo na obhajobu)	10
2022/C 311/14	Věc T-641/20: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Leonine Distribution v. Komise (Kultura – Program Kreativní Evropa (2014 až 2020) – Podprogram Média – Výzva k předkládání návrhů EACEA/05/2018 – Rozhodnutí EACEA, kterým se odmítá návrh žalobkyně z důvodu nesplnění podmínek pro způsobilost – Rozhodnutí Komise, kterým se zamítá správní stížnost proti rozhodnutí EACEA – Pojem evropský podnik – Dotace poskytovaná pouze žadatelům, v nichž mají přímý či většinový podíl státní příslušníci členských států Unie nebo státní příslušníci jiných evropských států účastnících se podprogramu – Nesprávné posouzení – Neposouzení dokumentů přiložených k návrhu – Proporcionalita)	10
2022/C 311/15	Věc T-357/21: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. června 2022 – Jose A. Alfonso Arpon v. EUIPO – Puma (PLUMAflex by Roal) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie PLUMAflex by Roal – Starší obrazová ochranná známka Evropské unie PUMA – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Poškození dobrého jména – Článek 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001)	11
2022/C 311/16	Věc T-331/22: Žaloba podaná dne 31. května 2022 – NLVOW v. Komise	12
2022/C 311/17	Věc T-344/22: Žaloba podaná dne 9. června 2022 – Stichting Nationaal Kritisch Platform Windenergie v. Komise	13
2022/C 311/18	Věc T-346/22: Žaloba podaná dne 3. června 2022 – Föreningen Svenskt Landskapsskydd v. Komise	15
2022/C 311/19	Věc T-366/22: Žaloba podaná dne 17. června 2022 – Ryanair v. Komise	16
2022/C 311/20	Věc T-378/22: Žaloba podaná dne 29. června 2022 – Diesel v. EUIPO – Lidl Stiftung (Joggjeans)	17
2022/C 311/21	Věc T-379/22: Žaloba podaná dne 29. června 2022 – Diesel v. EUIPO – Lidl Stiftung (Joggjeans)	18
2022/C 311/22	Věc T-390/22: Žaloba podaná dne 2. července 2022 – Mndoiants v. Rada	18
2022/C 311/23	Věc T-391/22: Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Société générale a další v. SRB	19
2022/C 311/24	Věc T-392/22: Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Confédération nationale du Crédit mutuel a další v. SRB	21
2022/C 311/25	Věc T-393/22: Žaloba podaná dne 4. července 2022 – BPCE a další v. SRB	22
2022/C 311/26	Věc T-394/22: Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Banque postale v. SRB	22
2022/C 311/27	Věc T-410/22: Žaloba podaná dne 4. července 2022 – Crédit agricole a další v. SRB	23
2022/C 311/28	Věc T-411/22: Žaloba podaná dne 5. července 2022 – Dexia Crédit Local v. SRB	24
2022/C 311/29	Věc T-420/22: Žaloba podaná dne 7. července 2022 – BNP Paribas v. SRB	25