1)

V případě poskytování služeb osobou povinnou k dani usazenou v členském státě jiné osobě povinné k dani, která jedná jako taková, jejíž sídlo ekonomické činnosti se nachází mimo Evropskou unii, přičemž se jedná o odlišné a právně nezávislé subjekty, které jsou však součástí téže skupiny, pokud se poskytovatel služeb smluvně zaváže používat svá zařízení a své zaměstnance výhradně k výrobě produktů pro příjemce a pokud jsou tyto produkty uvedeným příjemcem následně prodávány, čímž vznikají zdanitelné dodávky zboží, na nichž se poskytovatel logisticky podílí a které jsou uskutečňovány v dotčeném členském státě, musí být článek 44 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 (1) a článek 11 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/[2011] ze dne 15. března 2011 (2) vykládány v tom smyslu, že osoba povinná k dani usazená mimo Evropskou unii se má považovat za osobu se stálou provozovnou v tomto členském státě?

2)

Musí být článek 44 směrnice 2006/112/ES a článek 11 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/[2011] ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, vykládány tak, že osoba povinná k dani může mít stálou provozovnu, pokud jsou požadovanými lidskými a technickými zdroji zdroje jejího poskytovatele služeb, který je právně nezávislý, ale je součástí téže skupiny, a který se smluvně zavázal, že je bude využívat výhradně ve prospěch této osoby povinné k dani?

3)

Musí být článek 44 směrnice 2006/112/ES a článek 11 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/[2011] ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, vykládány tak, že osoba povinná k dani má stálou provozovnu v členském státě svého poskytovatele služeb z toho důvodu, že tento poskytovatel provádí v její prospěch, na základě výhradního smluvního závazku, řadu plnění, která jsou ve vztahu ke zpracovatelské zakázce v úzkém slova smyslu vedlejší či dodatečná, čímž přispívá k realizaci prodejů, které tato osoba povinná k dani uzavřela ze svého sídla mimo Evropskou unii, avšak vedou ke zdanitelným dodávkám zboží uskutečňovaným podle právních předpisů o DPH na území tohoto členského státu?

1)

Spadají právní předpisy, které se týkají poskytnutí přístupu státních orgánů k provozním a lokalizačním údajům (včetně identifikačních údajů) v souvislosti s prevencí, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů, do oblasti působnosti směrnice 2002/58/ЕS (1), jestliže se jedná o poskytnutí přístupu k údajům, které jsou uchovávány nikoliv na základě právních předpisů ve smyslu čl. 15 odst. 1 této směrnice, nýbrž je poskytovatel uchovává na jiném základě?

2)

3)

Je možné poskytnout přístup státních orgánů k provozním a lokalizačním údajům (které nejsou výlučně identifikujícími údaji) za účelem prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů v rámci směrnice 2002/58/ЕS, nejedná-li se o závažný trestný čin resp. o závažnou trestnou činnost, totiž tehdy, má-li poskytnutí přístupu k těmto údajů v konkrétním případě – jak se lze domnívat – za následek pouze nepatrný zásah zejména do práva na ochranu soukromého života uživatele ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 2002/58/ЕS? (2)

1)

Musí být čl. 1 odst. 2 a 3 a články 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (1) vykládány v tom smyslu, že neumožňují vykonávajícímu justičnímu orgánu odmítnout nebo v každém případě odložit předání matky, se kterou žijí ve společné domácnosti nezletilé děti?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, jsou čl. 1 odst. 2 a 3 a články 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV slučitelné s článkem 7 a čl. 24 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, a to také s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 8 EÚLP a ústavní tradice společné členským státům, v rozsahu, v němž ukládají předání matky s následným zpřetrháním jejích vazeb s nezletilými dětmi, které s ní žijí ve společné domácnosti, bez zohlednění nejlepšího zájmu dítěte?

1)

Musí být článek 5 směrnice 93/13/EHS (1), který stanoví, že „ujednání nabízená spotřebiteli […] musí být […] sepsána jasným a srozumitelným jazykem“, vykládán ve světle dvacátého bodu odůvodnění této směrnice v tom smyslu, že spotřebitel musí dostat vždy příležitost seznámit se se všemi ujednáními?

2)

Musí být čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS, který stanoví jako podmínku pro vyloučení ujednání týkajících se hlavního předmětu smlouvy z přezkumu to, aby „tato ujednání byla sepsána jasným a srozumitelným jazykem“, vykládán v tom smyslu, že spotřebitel musí dostat vždy příležitost seznámit se s těmito ujednáními?

3)

V rámci vnitrostátní právní úpravy, která umožňuje soudní přezkum zneužívající povahy ujednání, která nebyla individuálně sjednána a která se týkají vymezení hlavního předmětu smlouvy: i) brání čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS ve spojení s písm. i) informativního seznamu uvedeného v čl. 3 odst. 3 této směrnice tomu, aby pojišťovna v souvislosti se skupinovou příspěvkovou pojistnou smlouvou mohla vůči pojištěnému namítat ujednání vylučující nebo omezující pojistné riziko, které mu nebylo oznámeno, a s nímž se tedy neměl možnost seznámit? ii) platí to i v případě, kdy současně vnitrostátní právní úprava v případě porušení oznamovací a informační povinnosti ohledně těchto ujednání stanoví odpovědnost pojistníka za škody způsobené pojištěnému, která však nestaví pojištěného do situace, v níž by se nacházel, kdyby měl prospěch z pojistného krytí?

1)

Musí být bez ohledu na ustanovení vnitrostátního práva, která za určitých podmínek povolují pobyt cizince z důvodu jeho zdravotního stavu a případně jej chrání před opatřením k ukončení pobytu, ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/95/EU (1) vykládána v tom smyslu, že na nemocného palestinského uprchlíka, který poté, co skutečně přijal ochranu nebo pomoc ze strany UNRWA, opustí stát nebo území nacházející se v oblasti působení tohoto orgánu, kde měl obvyklé bydliště, a to z důvodu, že tam nemá dostatečný přístup k péči a léčbě, které jeho zdravotní stav vyžaduje, a že tento nedostatek péče a léčby představuje reálnou hrozbu pro jeho život nebo fyzickou integritu, lze nahlížet tak, že se nachází ve stavu závažné osobní nejistoty a v situaci, kdy UNRWA není schopna zajistit mu životní podmínky odpovídající jejímu poslání?

2)

Pokud tomu tak je, jaká kritéria – týkající se například závažnosti nemoci nebo povahy nezbytné péče – umožňují takovou situaci identifikovat?

1.

2.

Je-li odpověď na otázku 1 písm. a) kladná, může příslušný orgán vydat stavební povolení pro projekt, který může mít vliv na vodní útvar ještě před jeho kategorizací a klasifikací?

3.

Je-li odpověď na otázku 1 písm. a) záporná, jaké povinnosti má příslušný orgán při rozhodování o žádosti o vydání stavebního povolení pro projekt, který může mít vliv na vodní útvar, který není charakterizován nebo klasifikován?

1)

Musí být bod 6.4 písm. a) přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (1) vykládán v tom smyslu, že pojem „porážka“ zahrnuje proces, který začíná okamžikem, kdy je zvíře vyvedeno ze stáje, pokračuje jeho omráčením a usmrcením, a končí výrobou velkých standardních porcí, takže hmotnost jatečného zvířete musí být určena před odstraněním krku a hlavy, jakož i orgánů a vnitřností, nebo se pojmem „porážka“ rozumí výroba jatečně upravených těl prasat po odstranění orgánů a vnitřností, jakož i krku a hlavy, a po vykrvení a zchlazení, takže hmotnost jatečného zvířete je třeba určit až v tomto okamžiku?

2)

Musí být bod 6.4 písm. a) přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) vykládán v tom smyslu, že při určování počtu výrobních dnů započítávaných do kapacity „za den“ je třeba zohlednit pouze dny, kdy se provádí omračování, usmrcování a bezprostřední porcování jatečných prasat, nebo je třeba zohlednit rovněž dny, kdy se provádějí činnosti spojené se zpracováním jatečných prasat, které zahrnují přípravu zvířete na porážku, zchlazení poraženého zvířete a odstranění jeho hlavy a krku?

3)

Musí být bod 6.4 písm. a) přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) vykládán v tom smyslu, že „kapacita“ jatek se určí jako maximální denní produkce během 24 hodin, s výjimkou fyzických, technických nebo právních omezení, která jatka skutečně dodržují, avšak nesmí být nižší než dosažená produkce, nebo může být „kapacita“ jatek nižší než dosažená produkce, a to například v případě, že produkce byla jatkami dosažena bez ohledu na fyzická, technická nebo právní omezení výroby, která se při určování „kapacity“ jatek předpokládají?

1)

Brání obecně systém pramenů unijního práva a konkrétně čl. 288 třetí pododstavec SFEU tomu, aby vnitrostátní soud ve sporu mezi jednotlivci upustil od uplatnění ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s jasným, přesným a bezpodmínečným ustanovení směrnice, která nebyla provedena nebo byla provedena nesprávně, v důsledku čehož by jednotlivci byla uložena dodatečná povinnost, pokud je to podle vnitrostátního právního řádu (čl. 14 odst. 4 legislativního nařízení č. 504/1995) předpokladem pro to, aby se jednotlivec mohl vůči státu dovolávat práv, která mu tato směrnice přiznává?

2)

Brání zásada efektivity takové vnitrostátní právní úpravě (čl. 14 odst. 4 legislativního nařízení č. 504/1995), která neumožňuje konečnému spotřebiteli požadovat vrácení bezdůvodně vybrané daně přímo od státu, ale dává mu pouze možnost podat občanskoprávní žalobu na vydání bezdůvodného obohacení proti osobě povinné k dani, která jediná je oprávněna získat vrácení daně od daňových orgánů, pokud jediný důvod nezákonnosti daně – tedy skutečnost, že je v rozporu s [unijní] směrnicí – lze uplatnit pouze ve vztahu mezi osobou povinnou zaplatit daň a daňovým orgánem, nikoli však ve vztahu mezi touto osobou a konečným spotřebitelem, čímž je fakticky zabráněno vrácení daně, nebo je třeba v zájmu dodržení této zásady uznat v takovém případě přímý nárok konečného spotřebitele vůči státu, jako v situaci, kdy je nemožné nebo nepřiměřeně náročné domáhat se vrácení bezdůvodně zaplacené daně vůči dodavateli?

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnost Canon Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)

Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

1)

Žalobě České republiky se vyhovuje v rozsahu, v němž směřuje k tomu, aby Evropská komise vrátila částku 17 828 399,66 koruny české (CZK) odvedenou do vlastních zdrojů Evropské unie.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

1)

Vykonatelnost rozhodnutí C(2021) 3339 final o vymáhání pohledávky ve výši 4 241 507 eur k tíži HB z důvodu zakázky s č. TACIS/2006/101-510 a rozhodnutí C(2021) 3340 final o vymáhání pohledávky ve výši 1 197 055,86 eura k její tíži z důvodu zakázky s č. CARDS/2008/166 429 se odkládá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1)

O žalobě již není třeba rozhodnout.

2)

Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

—

prohlásil uvedená opatření Komise DH (Generální ředitelství pro výzkum a inovace – Ředitelství H – Společné prováděcí středisko – H.2. Společný auditní útvar) a Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise – zejména dopis informující o skončení auditu [dopis Evropské komise informující o skončení auditu Ref. Ares (2021)7900224 ze dne 21. prosince 2021 ref. CAIA389007], FAR (závěrečná zpráva o auditu, která je přílohou dopisu informujícího o skončení auditu), dopis s žádostí o vrácení (potvrzující dopis Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise ze dne 15. března 2022) a výzvu k úhradě (výzva Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise č. 3242203436 ze dne 15. března 2022) za neplatná, protiprávní a zrušená, nebo v každém případě za neúčinná;

—

prohlásil, že vyloučené výdaje jsou „způsobilými výdaji (eligible costs)“ ve smyslu grantové dohody Dante, a že společnost Engineering má proto právo, aby tyto výdaje byly zohledněny pro účely určení celkové částky dotace stanovené ve zmíněné dohodě, a v každém případě, že Komise není oprávněna tyto částky požadovat nazpět;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise nesprávně aplikovalo ustanovení grantové dohody Dante.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení legitimního očekávání žalobkyně

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu grantové dohody „Dante“ a příslušného smluvního ustanovení, jelikož způsobilé výdaje byly vyloučeny na základě znění této dohody, a to z důvodů uvedených v souvislosti s prvním žalobním důvodem.

—

určil mimosmluvní odpovědnost žalovaných a uložil SRB a Komisi, aby žalobcům vyplatily náhradu újmy, kterou utrpěli v důsledku rozhodnutí o řešení krize BPE (Banco Popular Español S.A a jejích dceřiných společností);

—

uložil SRB a Evropské komisi náhradu nákladů tohoto řízení;

—

rozhodl, že ze všech částek přiznaných žalobcům plynou vyrovnávací úroky od 23. května 2017 (nebo podpůrně od 7. června 2017) do dne vyhlášení rozsudku, jakož i úroky z prodlení ode dne vyhlášení rozsudku, s výjimkou náhrady nákladů tohoto řízení, z nichž plynou úroky z prodlení teprve ode dne vyhlášení rozsudku; a

—

přiznal žalobcům jakýkoli další prostředek nápravy, který uzná za vhodný podle práva.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že prohlášení a úniky dostatečně závažným způsobem porušily povinnost mlčenlivosti, zásady řádné péče a řádné správy, jakož i zásadu nemo auditur propiam turpitudinem allegans.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z dostatečně závažného porušení zásady řádné péče, řádné správy, povinnosti uvést odůvodnění, jakož i zásady zákazu diskriminace a svévole při rozhodování.

V tomto ohledu uvádějí, že podmínky pro řešení krize BPE nebyly splněny, že nebylo zajištěno přiměřené, obezřetné a realistické nezávislé posouzení aktiv a pasiv BPE a že opatření k řešení krize je diskriminační a svévolné.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z dostatečně závažného porušení práva na soukromé vlastnictví a zásady proporcionality.

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení před Tribunálem;

—

uložil Apcoa Parking Holdings náhradu nákladů řízení před EUIPO.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

—

uložit EUIPO a vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v souvislosti s touto žalobou na neplatnost.

—

Porušení čl. 46 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 8 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013.

—

prohlásil tuto žalobu na neplatnost za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil částečně rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/397 (1) ze dne 9. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v rozsahu, v němž se týká Alexandra Vinokurova;

—

zrušil částečně prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/396 (2) ze dne 9. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v rozsahu, v němž se týká Alexandra Vinokurova;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu veškerých nákladů řízení;

—

vyhradil žalobci právo uplatňovat jakákoli další práva, vznášet jakékoli další nároky a předkládat jakékoli žalobní důvody či žaloby.

1.

První žalobní důvod vycházející z neexistence dostatečně přesných a konkrétních důvodů na podporu napadeného aktu. Na podporu tohoto důvodu žalobce zejména uvádí, že důvody Rady se vztahují na odvětví činnosti, zatímco kritéria uvedená v rozhodnutí (SZBP) 2022/397 se týkají pouze určitých osob. Žalobce namítá rovněž nepřesnost, pokud jde o kritérium poskytování značných příjmů, a na skutečnost, že použité důvody neodpovídají žádnému relevantnímu kritériu zavedenému Radou. Žalobce má konečně za to, že důvod týkající se podpory nebo provádění činnosti nebo politiky se liší od relevantního kritéria, kterým je „materiální či finanční“ podpora vlády Ruské federace.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Rada s ohledem na jí použitá relevantní kritéria, a to zejména materiální či finanční podporu ruských činitelů s rozhodovací pravomocí, prospěch z vazby na vládu Ruské federace nebo poskytování značných zdrojů příjmů této vládě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, jelikož rozšíření kritérií pro zahrnutí nyní umožňuje sankcionovat osoby, které nejsou spojeny se situací na Ukrajině. Žalobce poukazuje rovněž na to, že Rada cílí na poskytování značných zdrojů příjmů z určitých odvětví, ale nezohledňuje ani podíl žalobce na trhu v těchto odvětvích, ani jeho kapitálovou účast ve zmíněných podnicích.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobce na obhajobu a na účinnou soudní ochranu.

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž potvrzuje prohlášení částečné neplatnosti ochranné známky Evropské unie č. 17 880 952 vyslovené rozhodnutím zrušovací oddělení EUIPO ze dne 19. dubna 2021, prohlášení neplatnosti č. 38283 C;

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených společností Marco Viti Farmaceutici v průběhu odvolacího řízení před EUIPO;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Nesprávné použití článků 60 a 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/429 ze dne 15. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (1) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/427 ze dne 15. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (2) (dále jen „napadené právní akty“) v rozsahu, v němž žalobce zařazují na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, porušení článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie, jakož i porušení práva na účinnou soudní ochranu a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, nezohlednění důkazního břemene, porušení kritérií pro zařazení na seznam uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) a e) a čl. 2 odst. 1 písm. a) a g) rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 a v čl. 3 odst. 1 písm. a) a g) nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014; oba tyto právní akty se týkají omezujících opatření vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a porušení základních práv žalobce vlastnit majetek a svobody podnikání (články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie).

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení základní zásady zákazu diskriminace.

—

na základě článku 263 SFEU zrušil nařízení Rady (EU) 2022/350 ze dne 1. března 2022, kterým se mění nařízení (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (1), a rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/351 ze dne 1. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (2), a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že článek 29 SEU a článek 215 SFEU neposkytují právní základ pro napadené rozhodnutí a napadené nařízení, příp. žalovaná jednala nad rámec své pravomoci zakotvené ve Smlouvách, konkrétně v hlavě V SEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené nařízení a napadené rozhodnutí jsou v rozporu s článkem 11 a článkem 52 Listiny základních práv Evropské unie.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené nařízení a napadené rozhodnutí jsou v rozporu s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie a představují porušení právních norem týkajících se uplatňování Smluv, konkrétně obecné zásady řádné správy.

—

podle článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/429 ze dne 15. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (1), jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/427 ze dne 15. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (2) (dále jen „napadené akty“) v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—

uložil Radě, aby nahradila náklady řízení v souladu s článkem 134 jednacího řádu.

—

důvody pro jeho zařazení na seznam jsou neopodstatněné;

—

Rada neurčila individuální, specifické a konkrétní důvody, pro které mu byla uložena omezující opatření, a důvody, o které se opřela, nejsou v rozporu s povinností Rady dostatečně podrobně vysvětleny;

—

předložený důkaz je nedostatečný k odůvodnění zařazení žalobce na seznam napadených aktů.

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů, které žalobkyni vznikly v řízení před třetím odvolacím senátem EUIPO.

—

Porušení čl. 67 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise obsažené v dopise ze dne 16. května 2022 a týkající započtení pohledávky z titulu penále uloženého usnesením místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 20. září 2021 (Česká republika v. Polsko, C-121/21 R, EU:C:2021:752) ve vztahu k období od 18. ledna 2022 do 3. února 2022;

—

uložil Evropské Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Komise a z porušení článků 101 a 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (1) ve spojení s jeho článkem 98 v důsledku uplatnění postupu vymáhání pohledávek prostřednictvím započtení, přestože již tyto pohledávky zanikly. Podle žalobkyně neexistuje žádný právní základ, který by Komisi umožňoval přijmout napadené rozhodnutí za situace, kdy účinky usnesení ze dne 20. září 2021 zanikly se zpětnou účinností vzhledem k uzavření dohody vlád Polska a České republiky, vzdání se veškerých nároků oběma stranami a vyškrtnutí věci C-121/21 (2) z rejstříku Soudního dvora.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 296 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie v důsledku nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že Komise při přijetí napadených rozhodnutí neuvedla odůvodnění požadované Smlouvami a judikaturou Soudního dvora, pokud jde o právní základ postupu vymáhání pohledávek uskutečněného prostřednictvím tohoto rozhodnutí.

—

napadené rozhodnutí zrušil,

—

zamítl návrh společnosti Marmara Import-Export GmbH ze dne 17. června 2020 na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie č. 44 583 C,

podpůrně: vrátil věc EUIPO k dalšímu projednání a rozhodnutí,

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem.

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) Evropského parlamentu a Rady 2017/1001,

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) Evropského parlamentu a Rady 2017/1001,

—

nerespektování práva být vyslechnut.

—

zrušil rozhodnutí Komise nepovýšit žalobce do platové třídy AD 11 v rámci povyšovacího řízení 2021 vyplývající z jeho vyloučení ze seznamu povýšených úředníků;

—

zrušil rozhodnutí Komise povýšit do platové třídy AD 11 úředníky uvedené na seznamu povýšených úředníků v rámci povyšovacího řízení 2021;

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 1. dubna 2022, kterým se zamítá stížnost č. R/620/21, kterou podal žalobce ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie;

—

zrušil jakýkoli jiný předcházející, následný nebo v každém případě související akt;

—

nebo podpůrně uložil povinnost nahradit škodu vyplývající z protiprávních aktů Komise.

1.

První žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci a ze zjevně podjatého a neodůvodněného způsobu, jakým byly hodnoceny zásluhy žalobce ve vztahu k zásluhám ostatních úředníků, kteří si zasloužili povýšení méně.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že přestože Komise nemá povinnost odůvodnit svá rozhodnutí týkající se nepovýšených kandidátů, má naopak povinnost odůvodnit rozhodnutí, kterým zamítne stížnost podanou nepovýšeným kandidátem ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž odůvodnění tohoto rozhodnutí se musí shodovat s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému stížnost směřovala. V tomto případě tomu tak není.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

—

uložil na základě článku 134 jednacího řádu Tribunálu EUIPO a vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v tomto řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/397 (1) ze dne 9. března 2022 v rozsahu, v němž je jméno žalobce zařazeno na seznam nacházející se v příloze I rozhodnutí Rady (SZBP) 2014/145 ze dne 17. března 2014;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/396 (2) ze dne 9. března 2022 v rozsahu, v němž je jméno žalobce zařazeno na seznam nacházející se v příloze I nařízení Rady (EU) č. 2014/269 ze dne 17. března 2014;

—

uložil Radě povinnost předběžně zaplatit částku 500 000 eur za nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na účinnou soudní ochranu a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Žalobce nejprve tvrdí, že Rada neuvedla individuální, specifické a konkrétní důvody, které by mu poskytly dostatečné informace o odůvodnění omezujících opatření přijatých vůči němu. Má za to, že napadená rozhodnutí jsou založena na nedostatečně pevném skutkovém základě, na důvodech, které nejsou podloženy a jejichž hodnověrnost je jen abstraktní. Žalobce má dále za to, že mu Rada ukládá povinnost předložit negativní důkazy o obecných skutečnostech, které jsou mu vytýkány, čímž přenáší důkazní břemeno, což je v rozporu s nejzákladnějšími právy na obhajobu. Žalobce konečně tvrdí, že uváděné důvody jsou nedostatečné a že neexistují důvěryhodné a podstatné důkazy na jejich podporu, a má za to, že to brání řádnému soudnímu přezkumu legality jeho zařazení na seznam a ponechání na seznamu osob, na které se vztahují předmětná omezující opatření.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, protože žalobce nemá a neměl rozhodující vliv na společnost PJSC SIBUR Holding. Kromě toho společnost PJSC SIBUR Holding nebyla významným zdrojem příjmů pro ruskou vládu a neměla s ní žádné úzké vazby.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a rovného zacházení. Žalobce tvrdí, že důvody omezujících opatření vůči němu jsou diskriminační a nepřiměřené cíli, který Rada sleduje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení základních práv žalobce, a to práva na ochranu vlastnictví, práva na respektování jeho soukromého a rodinného života, práva na svobodu podnikání a práva na presumpci neviny.

—

zrušil rozhodnutí Rady 2022/429 (1) v rozsahu, v němž se týká žalobce,

—

zrušil provádění nařízení Rady 2022/427 (2) v rozsahu, v němž se týká žalobce, a

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z neexistence právního základu kritéria týkajícího se „předních podnikatelů, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny“, jelikož nebyl prokázán dostatečný vztah mezi kategorií jednotlivců, na kterou se vztahuje toto kritérium, a Ruskou federací.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti kritéria týkajícího se „předních podnikatelů, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny“, jelikož došlo k dvojímu porušení zásady proporcionality. Žalobce má za to, že kritérium uplatněné Radou je zjevně nepřiměřené sledovanému cíli a že existovala možnost použít méně omezující prostředky.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení. Žalobce tvrdí, že žádný z důkazů předložených Radou nesplňuje požadavky evropské judikatury v oblasti standardu a kvality a že žádné z tvrzení v odůvodnění Rady není prokázáno, a nemůže tedy charakterizovat kritéria pod písmeny d) a g) rozhodnutí 2014/145/SZBP v tehdy platném znění.