Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2022/C 266/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 257, 4.7.2022

Dřívější publikace

Úř. věst. C 244, 27.6.2022

Úř. věst. C 237, 20.6.2022

Úř. věst. C 222, 7.6.2022

Úř. věst. C 213, 30.5.2022

Úř. věst. C 207, 23.5.2022

Úř. věst. C 198, 16.5.2022

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Provincial de Zaragoza – Španělsko) – MA v. Ibercaja Banco, SA

(Věc C-600/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 93/13/EHS - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Zásada rovnocennosti - Zásada efektivity - Postup výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou - Zneužívající povaha ujednání o stanovení nominální sazby úroků z prodlení a ujednání o předčasné splatnosti obsažených ve smlouvě o úvěru - Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluze - Ztráta možnosti dovolávat se zneužívající povahy smluvního ujednání u soudu - Pravomoc vnitrostátního soudu provést přezkum i bez návrhu“)

(2022/C 266/02)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Zaragoza

Účastníci původního řízení

Žalobce: MA

Žalovaná: Ibercaja Banco, SA

za přítomnosti: PO

Výrok

1)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené a prekluze neumožňují ani soudu, aby i bez návrhu zkoumal zneužívající povahu smluvních ujednání v rámci řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, ani spotřebiteli, aby se po uplynutí lhůty pro podání námitky dovolával zneužívající povahy těchto ujednání v tomto řízení nebo v pozdějším určovacím řízení, pokud uvedená ujednání již byla při zahájení řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou předmětem přezkumu jejich případné zneužívající povahy provedeného soudem i bez návrhu, ale soudní rozhodnutí povolující výkon exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou neuvádí žádné odůvodnění, ani ve stručné formě, prokazující tento přezkum a ani neuvádí, že posouzení provedené tímto soudem po uvedeném přezkumu již nebude možné zpochybnit bez podání námitky v uvedené lhůtě.

2)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které neumožňují vnitrostátnímu soudu, který jedná bez návrhu nebo na návrh spotřebitele, aby zkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání, když bylo hypoteční zástavní právo realizováno, byla prodána nemovitost zatížená hypotékou a vlastnické právo k této nemovitosti bylo převedeno na třetí osobu, pod podmínkou, že spotřebitel, jehož nemovitost byla předmětem řízení o výkonu exekučního titulu týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, bude moci uplatnit svá práva v následném řízení s cílem získat na základě této směrnice náhradu finančních důsledků vyplývajících z uplatnění zneužívajících ujednání.

---

(1)  Úř. věst. C 357, 21.10.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano – Itálie) – SPV Project 1503 Srl, Dobank SpA v. YB (C-693/19), Banco di Desio e della Brianza SpA a další v. YX, ZW (C-831/19)

(Spojené věci C-693/19 a C-831/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 93/13/EHS - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Zásada rovnocennosti - Zásada efektivity - Řízení o vydání platebního rozkazu a o přikázání pohledávky vůči poddlužníkům - Překážka věci pravomocně rozsouzené, která se implicitně vztahuje na platnost ujednání exekučního titulu - Pravomoc exekučního soudu přezkoumat z úřední povinnosti případně zneužívající povahu ujednání“)

(2022/C 266/03)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Milano

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SPV Project 1503 Srl, SpA Dobank SpA (C-693/19), Banco di Desio e della Brianza SpA, Banca di Credito Cooperativo di Carugate e Inzago sc, Intesa Sanpaolo SpA, Banca Popolare di Sondrio s.c.p.a, Cerved Credit Management (C-831/19)

Žalovaní: YB (C-693/19), YX, ZW (C-831/19)

Výrok

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že vydá-li soud na návrh věřitele platební rozkaz, proti němuž dlužník nepodal odpor, exekuční soud nemůže z důvodu, že se překážka věci pravomocně rozsouzené pojící se k tomuto platebnímu rozkazu implicitně vztahuje na platnost ujednání smlouvy, která sloužila jako základ pro uvedený platební rozkaz, přičemž je vyloučen jakýkoli přezkum platnosti uvedených ujednání, později přezkoumat případnou zneužívající povahu uvedených ujednání smlouvy. Okolnost, že dlužník v okamžiku, kdy se platební rozkaz stal konečným, nevěděl, že může být kvalifikován jako „spotřebitel“ ve smyslu této směrnice, je v tomto ohledu irelevantní.

---

(1)  Úř. věst. C 432, 23.12.2019.

Úř. věst. C 36, 3.2.2020.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Judecătoria Sector 2 Bucureşti – Rumunsko) – IO v. Impuls Leasing România IFN SA

(Věc C-725/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 93/13/EHS - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Zásada rovnocennosti - Zásada efektivity - Řízení o nuceném výkonu na základě smlouvy o leasingu, která je exekučním titulem - Námitka proti nucenému výkonu - Vnitrostátní právní úprava, která neumožňuje soudu rozhodujícímu o této námitce ověřit zneužívající povahu ujednání exekučního titulu - Pravomoc soudu rozhodujícího o výkonu exekučního titulu přezkoumat i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání - Existence řádného opravného prostředku umožňující přezkum zneužívající povahy uvedených ujednání - Požadavek složení jistoty pro odklad nuceného výkonu“)

(2022/C 266/04)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Judecătoria Sector 2 Bucureşti

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: IO

Žalovaná: Impuls Leasing România IFN SA

Výrok

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje soudu rozhodujícímu o nuceném výkonu, k němuž je podána námitka proti tomuto výkonu, aby z úřední povinnosti nebo na návrh spotřebitele posoudil zneužívající povahu ujednání smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem, která je exekučním titulem, pokud soud rozhodující ve věci samé, k němuž může být podána samostatná žaloba podle obecného práva za účelem přezkumu případně zneužívající povahy ujednání takové smlouvy, může přerušit řízení o nuceném výkonu, dokud nerozhodne ve věci samé, pouze je-li složena jistota, jejíž výše může odradit spotřebitele, aby podal takovou žalobu a setrval na ní.

---

(1)  Úř. věst. C 54, 17.2.2020.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo – Španělsko) – L v. Unicaja Banco SA, dříve Banco de Caja España de Inversiones, Salamanca y Soria, S.A.U.

(Věc C-869/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 93/13/EHS - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Zásada rovnocennosti - Zásada efektivity - Hypotéční smlouva - Zneužívající povaha ‚ujednání o minimální úrokové sazbě‘ obsaženého v této smlouvě - Vnitrostátní pravidla týkající se odvolacího soudního řízení - Časové omezení účinků prohlášení neplatnosti zneužívajícího ujednání - Vrácení - Pravomoc vnitrostátního odvolacího soudu provést přezkum z úřední povinnosti“)

(2022/C 266/05)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: L

Odpůrkyně: Unicaja Banco SA, dříve Banco de Caja España de Inversiones, Salamanca y Soria, S.A.U.

Výrok

Článek 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že brání použití zásad vnitrostátního soudního řízení, podle nichž vnitrostátní soud, k němuž bylo podáno odvolání proti rozsudku, jímž bylo časově omezeno vrácení částek bezdůvodně zaplacených spotřebitelem na základě ujednání prohlášeného za zneužívající, nemůže uplatnit z úřední povinnosti důvod vycházející z porušení tohoto ustanovení a nařídit vrácení všech uvedených částek, jestliže skutečnost, že dotčený spotřebitel toto časové omezení nezpochybnil, nelze přičíst jeho úplné nečinnosti.

---

(1)  Úř. věst. C 87, 16.3.2020.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – HEITEC AG v. HEITECH Promotion GmbH, RW

(Věc C-466/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochranné známky - Směrnice 2008/95/ES - Článek 9 - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Články 54, 110 a 111 - Zánik práva v důsledku strpění - Pojem ‚strpění‘ - Přerušení běhu lhůty pro zánik práva - Výzva - Datum přerušení běhu prekluzivní lhůty v případě podání žaloby - Účinky zániku práva - Návrh na stanovení povinnosti k náhradě škody, na poskytnutí informací a na zničení výrobků“)

(2022/C 266/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: HEITEC AG

Žalovaní: HEITECH Promotion GmbH, RW

Výrok

1)

Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, jakož i články 54, 110 a 111 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství musí být vykládány v tom smyslu, že takový úkon, jako je výzva, kterým majitel starší ochranné známky nebo jiného staršího práva brání užívání pozdější ochranné známky, avšak nepodnikl nezbytné kroky k dosažení právně závazného řešení, neukončuje strpění, a tudíž nepřerušuje běh lhůty pro zánik práva stanovené v těchto ustanoveních.

2)

Článek 9 směrnice 2008/95, jakož i články 54, 110 a 111 nařízení č. 207/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že nelze mít za to, že podání žaloby, kterou se majitel starší ochranné známky nebo jiného staršího práva domáhá prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou či brání jejímu užívání, brání zániku práva v důsledku strpění uvedenému v těchto ustanoveních, pokud návrh na zahájení řízení, byť byl podán před uplynutím prekluzivní lhůty, nesplňoval z důvodu nedostatku žalobcovy patřičné péče požadavky vnitrostátního práva použitelného na doručování a vada tohoto návrhu byla z důvodů přičitatelných žalobci zhojena až po tomto datu.

3)

Článek 9 směrnice 2008/95, jakož i články 54, 110 a 111 nařízení č. 207/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud majiteli starší ochranné známky nebo jiného staršího práva ve smyslu těchto ustanovení zanikne právo domáhat se prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou a ukončení jejího užívání, brání zánik tohoto práva rovněž tomu, aby podal takové vedlejší či související návrhy, jako jsou návrhy na náhradu škody, poskytnutí informací nebo zničení výrobků.

---

(1)  Úř. věst. C 443, 21.12.2020.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Specializiran nakazatelen sad – Bulharsko) – trestní řízení proti IR

(Věc C-569/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Směrnice (EU) 2016/343 - Článek 8 - Právo být přítomen při řízení před soudem - Vyrozumění o řízení před soudem - Nemožnost zjistit místo pobytu obviněné osoby přes vynaložení přiměřeného úsilí ze strany příslušných orgánů - Možnost řízení před soudem a vynesení odsuzujícího rozsudku v nepřítomnosti - Článek 9 - Právo na nové řízení před soudem či na uplatnění jiného prostředku právní nápravy umožňujícího nové posouzení skutkového stavu věci“)

(2022/C 266/07)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad

Účastník původního trestního řízení

IR

za přítomnosti: Specializirana prokuratura

Výrok

Články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, musí být vykládány v tom smyslu, že obviněná osoba, jejíž místo pobytu nebylo možno zjistit přes vynaložení přiměřeného úsilí ze strany příslušných vnitrostátních orgánů a které v důsledku toho tyto orgány nepředaly informace týkající se řízení, jež je proti ní vedeno, může být souzena a případně odsouzena v nepřítomnosti, ale v tomto případě musí mít po doručení tohoto odsouzení možnost přímo uplatnit právo poskytnuté touto směrnicí na obnovu řízení nebo na přístup k rovnocennému prostředku právní nápravy vedoucímu k novému posouzení skutkového stavu věci v její přítomnosti. Toto právo však může být uvedené osobě odepřeno, pokud z přesných a objektivních indicií vyplývá, že tato osoba obdržela dostatečné informace k tomu, aby věděla, že proti ní bude vedeno řízení před soudem, a která úmyslným jednáním a s cílem vyhnout se spravedlnosti řízení zabránila orgánům, aby ji o tomto řízení před soudem úředně vyrozuměly.

---

(1)  Úř. věst. C 28, 25.1.2021.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 19. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Istituto nazionale per l'assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL), Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS) v. Ryanair DAC

(Věc C-33/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Migrující pracovníci - Sociální zabezpečení - Použitelné právní předpisy - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Článek 14 odst. 2 písm. a) body i) a ii) - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Článek 11 odst. 5 - Článek 13 odst. 1 písm. a) a b) - Pojem, mateřské letiště‘ - Palubní personál - Pracovníci vykonávající zaměstnání na území dvou nebo více členských států - Hraniční určovatelé“)

(2022/C 266/08)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobci: Istituto nazionale per l'assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL), Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

Žalovaná: Ryanair DAC

Výrok

Článek 14 odst. 2 písm. a) bod i) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a na jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 631/2004 ze dne 31. března 2004, čl. 13 odst. 1 písm. a) a čl. 87 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009, poté nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012, jakož i čl. 11 odst. 5 nařízení č. 883/2004, ve znění nařízení č. 465/2012, musí být vykládány v tom smyslu, že právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, které se vztahují na členy palubního personálu letecké společnosti se sídlem v jednom členském státě, pro které nebyla předložena potvrzení E101 a kteří vykonávají pracovní činnost po dobu 45 minut denně v prostorách určených pro posádku nazývaných crew room, které má uvedená letecká společnost k dispozici na území jiného členského státu, v němž má tento palubní personál bydliště, a kteří se ve zbývající pracovní době nacházejí na palubě letadel této letecké společnosti, jsou právní předpisy posledně uvedeného členského státu.

---

(1)  Úř. věst. C 110, 29.3.2021.

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 15. března 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesverwaltungsgericht Steiermark – Rakousko) – WY v. Steiermärkische Landesregierung

(Věc C-85/21) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Občanství Unie - Články 20 a 21 SFEU - Oblast působnosti - Automatická ztráta státní příslušnosti členského státu před přistoupením tohoto státu k Unii - Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora“)

(2022/C 266/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Žalobce: WY

Žalovaná: Steiermärkische Landesregierung

Výrok

Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc odpovědět na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Landesverwaltungsgericht Steiermark (správní soud spolkové země Štýrska, Rakousko) rozhodnutím ze dne 3. února 2021.

---

(1)  Úř. věst. C 148, 26.4.2021.

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Köln – Německo) – RV

(Věc C-724/21) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Občanství Unie - Článek 21 SFEU - Volný pohyb a volný pobyt na území členských států - Zvláštní trestnost mezinárodního únosu nezletilých - Omezení - Ochrana dítěte - Přiměřenost“)

(2022/C 266/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Köln

Účastníci původního řízení

Obžalovaná: RV

za přítomnosti: Staatsanwaltschaft Köln

Výrok

Článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž je skutek, kdy rodič opatrovníkovi, jemuž bylo svěřeno právo určit místo bydliště dítěte, odejme své dítě, aby je přemístil do zahraničí, trestně postižitelný i v případě, kdy nedojde k použití násilí, pohrůžce citelné újmy nebo lsti, zatímco v případě, že se dítě nachází na území prvního členského státu, je takové odejmutí trestné pouze tehdy, pokud při něm dojde k použití násilí, pohrůžce citelné újmy nebo ke lsti.

---

(1)  Datum doručení, 30.11.2021.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação de Lisboa (Portugalsko) dne 17. března 2022 – Super Bock Bebidas SA, AN, BQ v. Autoridade da Concorrência

(Věc C-211/22)

(2022/C 266/11)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal da Relação de Lisboa

Účastníci původního řízení

Odvolatelé: Super Bock Bebidas SA, AN, BQ

Odpůrce: Autoridade da Concorrência

Předběžné otázky

1)	Představuje vertikální stanovení minimálních cen samo o sobě protiprávní jednání z hlediska účelu, které nevyžaduje předchozí analýzu dostatečného stupně škodlivosti dohody?

2)	Je k prokázání existence prvku „dohody“ v případě protiprávního jednání spočívajícího v (mlčky učiněném) stanovení minimálních cen pro distributory nutné v konkrétním případě prokázat, že distributoři skutečně uplatňovali stanovené ceny, a to zejména přímými důkazy?

3)

Představují následující prvky dostatečné důkazy k tomu, aby bylo možné mít za to, že došlo k protiprávnímu jednání (mlčky učiněným) stanovením minimálních cen pro distributory: i) zasílání seznamů obsahujících minimální ceny a distribuční marže; ii) žádosti distributorů o informace o prodejních cenách; iii) stížnosti distributorů (pokud považují ceny pro další prodej, které jim byly uloženy, za nekonkurenceschopné nebo zjistí, že je konkurenční distributoři nedodržují); iv) existence mechanismů monitorování (minimálních průměrných) cen a v) existence odvetných opatření (bez důkazu o jejich skutečném uplatňování)?

4)

Je třeba mít s ohledem na čl. 101 odst. 1 písm. a) SFEU, čl. 4 písm. a) nařízení č. 330/2010 (1), pokyny Evropské komise k vertikálním omezením a unijní judikaturu za to, že dohoda mezi dodavatelem a jeho distributory, která (vertikálně) stanoví minimální ceny a další obchodní podmínky pro další prodej, vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž, aniž by byla dotčena analýza možných pozitivních hospodářských účinků plynoucích z tohoto jednání ve smyslu čl. 101 odst. 3 SFEU?

5)

Je s čl. 101 odst. 1 písm. a) SFEU a unijní judikaturou slučitelné soudní rozhodnutí, podle kterého byla prokázána existence objektivního prvku „dohody“ mezi dodavateli a distributory, na základě: i) pravidelného, všeobecného a během trvání praktiky neměnného stanovení a uložení, ze strany dodavatele distributorům, obchodních podmínek, jež musí distributoři dodržovat při dalším prodeji výrobků, které nakupují od dodavatele, zejména cen, které účtují svým zákazníkům, především ve formě minimálních cen nebo průměrných minimálních cen; ii) oznámení uložených cen pro další prodej ústně nebo písemně (e-mailem); iii) nemožnosti distributorů samostatně určovat své ceny pro další prodej; iv) běžné a rozšířené praxe, kdy zaměstnanci dodavatele žádají (v telefonickém rozhovoru nebo osobně) distributory, aby dodržovali uvedené ceny; v) obecného dodržování cen pro další prodej stanovených dodavatelem ze strany distributorů (až na občasné výjimky) a zjištění, že jednání distributorů na trhu je obecně v souladu s podmínkami stanovenými dodavatelem; vi) skutečnosti, že distributoři často sami žádají dodavatele o uvedení cen pro další prodej, aby se vyhnuli porušení stanovených podmínek; vii) zjištění, že distributoři si často stěžují na ceny dodavatele, místo aby jednoduše účtovali jiné ceny; viii) stanovení (nízkých) distribučních marží dodavatelem a předpokladu distributorů, že tyto marže odpovídají úrovni odměny za jejich činnost; ix) zjištění, že zavedením nízkých marží dodavatel ukládá minimální cenu pro další prodej pod hrozbou záporných distribučních marží; x) politiky slev poskytovaných dodavatelem distributorům na základě jimi skutečně účtovaných cen pro další prodej – minimální cena, kterou dodavatel dříve stanovil, odpovídá úrovni doplnění zásob při „sell out“; xi) nutnosti, aby distributoři – v mnoha případech s ohledem na zápornou distribuční marži – dodržovali úrovně cen pro další prodej stanovené dodavatelem; k praxi snižování cen pro další prodej dochází pouze ve velmi specifických situacích a tehdy, když distributoři požádají dodavatele o další slevu při „sell out“; xii) stanovení maximálních slev pro příslušné zákazníky ze strany dodavatele a jejich dodržování ze strany distributorů, což vede k minimální ceně pro další prodej, při jejímž nedodržení se distribuční marže stává zápornou; xiii) přímého kontaktu dodavatele se zákazníky distributorů a stanovení podmínek dalšího prodeje, které jim jsou následně uloženy; xiv) zásahu dodavatele z podnětu distributorů v tom smyslu, že dodavatel rozhodne o uplatnění určitých obchodních slev nebo znovu sjedná obchodní podmínky pro další prodej, a xv) žádosti distributorů adresované dodavateli, aby povolil provedení určité transakce za určitých podmínek za účelem zajištění jejich distribuční marže?

6)	Může být obchod mezi členskými státy ovlivněn takovou dohodou o minimálních cenách pro další prodej, která se vztahuje na téměř celé území státu?

---

(1)  Nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. 2010, L 102, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 22. března 2022 – Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas, IP v. CS

(Věc C-213/22)

(2022/C 266/12)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Instituto de Financiamento de Agricultura e Pescas, IP

Odpůrkyně: CS

Předběžné otázky

1)

Mohou být náklady na zachování a prémie za ztrátu příjmů podle čl. 3 písm. b) a c) nařízení č. 2080/92 (1) ze dne 30. června 1992 splatné, pokud příjemce prokáže, že podmínky zalesnění vyžadované vnitrostátním programem podpory nebyly splněny z důvodů, které nemohl ovlivnit, a že vynaložil veškeré možné úsilí k dosažení výsledku?

2)

Je řešení, které vyplývá z normativního výkladu čl. 7 písm. b) ministerské vyhlášky č. 199/94 ve spojení s článkem 26 této vyhlášky, podle něhož výskyt nepříznivých klimatických jevů v letech následujících po roce posouzení (což je rok následující po roce opětovné výsadby) vede k částečnému vyplacení prémií, zatímco výskyt stejných následků v důsledku stejných nepříznivých klimatických jevů v roce následujícím po opětovné výsadbě vede k úplné ztrátě nároku na prémie, slučitelné s unijním právem?

3)

Je řešení stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) ministerské vyhlášky č. 199/94, v jehož důsledku příjemce zcela ztrácí nárok na prémie na zachování a ztrátu příjmů v případech, kdy není dosaženo hustoty zalesnění stanovené v příloze C, a aniž by bylo povoleno poměrné snížení výplaty těchto prémií v případech, kdy lze výsledek přičíst vnějším příčinám, jako jsou klimatické podmínky, v rozporu s unijní zásadou proporcionality jakožto obecnou unijní zásadou, jak patrně vyplývá (a contrario) z rozsudku József Lingurâr [C-315/16, body 29 a 35]?

---

(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 2080/92 ze dne 30. června 1992, kterým se zavádí režim podpor Společenství na lesnická opatření v zemědělství (Úř. věst. L 215, 30.7.1992).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rajonen sad Nessebar (Bulharsko) dne 28. března 2022 – trestní řízení proti QS

(Věc C-219/22)

(2022/C 266/13)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Rajonen sad Nessebar

Účastník původního trestního řízení

QS

Předběžná otázka

Musí být čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2008/675/SVV (1) ze dne 24. července 2008 o zohlednění odsouzení vydaných v členských státech Evropské unie v rámci nového trestního řízení vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je § 68 odst. 1 trestního řádu ve spojení s čl. 8 odst. 2 trestního řádu, který stanoví, že vnitrostátní soud, u něhož byl podán návrh na výkon trestu uloženého předchozím odsuzujícím rozsudkem vydaným soudem jiného členského státu, může za tímto účelem změnit způsob výkonu posledně uvedeného trestu tak, že nařídí jeho skutečný výkon?

---

(1)  Úř. věst. 2008, L 220, s. 32.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Frankfurt am Main (Německo) dne 5. dubna 2022 – FW v. LATAM Airlines Group SA

(Věc C-238/22)

(2022/C 266/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Frankfurt am Main

Účastnice původního řízení

Žalobce: FW

Žalovaná: LATAM Airlines Group SA

Předběžné otázky

1.

Musí být nařízení (ES) č. 261/2004 (1) vykládáno v tom smyslu, že aby byla dána působnost tohoto nařízení a jednalo se o odepření nástupu na palubu podle čl. 4 odst. 3 ve spojení s článkem 7 tohoto nařízení, které zakládá povinnost poskytnout náhradu, je nutné, aby se cestující – jak vyžaduje čl. 3 odst. 2, resp. čl. 2 písm. j) – ve stanoveném čase, resp. nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu přihlásil k přepravě, resp. k nástupu na palubu, ačkoli provozující letecký dopravce již předtím oznámil, že daného cestujícího nehodlá přepravit?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být nařízení (ES) č. 261/2004 vykládáno v tom smyslu, že na základě obdobného použití čl. 5 odst. 1 písm. c) bodu i) tohoto nařízení je vyloučen vznik nároku na náhradu za odepření nástupu na palubu podle článků 4 a 7, pokud byl cestující o odepření nástupu na palubu informován alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08 s. 10).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 11. dubna 2022 – Fallimento Villa di Campo Srl v. Agenzia delle Entrate

(Věc C-250/22)

(2022/C 266/15)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Fallimento Villa di Campo Srl

Odpůrkyně: Agenzia delle Entrate

Předběžná otázka

Brání čl. 5 odst. 8 směrnice 77/388/EHS (1) a článek 19 směrnice 2006/112/ES (2) takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je článek 20 nařízení prezidenta republiky č. 131 ze dne 26. dubna 1986, ve znění čl. 1 odst. 87 písm. a) bodů 1 a 2 zákona č. 205 ze dne 27. prosince 2017 a čl. 1 odst. 1084 zákona č. 145 ze dne 30. prosince 2018, které ukládá daňové správě povinnost kvalifikovat plnění mezi stranami pouze na základě textových prvků obsažených ve smlouvě a zakazuje využít mimotextové prvky (i když tyto prvky objektivně existují a jsou prokázány), což má za následek absolutní nemožnost, aby daňová správa prokázala, že hospodářské plnění, které představuje převod podniku, samo o sobě nedělitelné, bylo ve skutečnosti uměle rozděleno na více plnění – vícenásobné dodání zboží – s následným uznáním nároku na odpočet DPH, aniž by byly splněny požadavky stanovené unijním právem?

---

(1)  Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1; Zvl. vyd. 09/01 s. 23)

(2)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. dubna 2022 společností Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 2. února 2022 ve věci T-616/18, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise

(Věc C-255/22 P)

(2022/C 266/16)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. (zástupci: K. Karasiewicz, radca prawny, T. Kaźmierczak, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Litevská republika, Polská republika, Gazprom PJSC, Gazprom export LLC, Overgas Inc.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek v plném rozsahu;

—	zrušil napadené rozhodnutí Komise v plném rozsahu;

—	podpůrně vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí v souladu s rozsudkem Soudního dvora;

—	uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1)

Nesprávné právní posouzení spočívající v porušení čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1), jelikož: a) Tribunál provedl nesprávný výklad z hlediska bodu 127 oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení podle článků 101 a 102 SFEU, což ho vedlo k nesprávné úvaze, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení vhodnosti závazků; b) Tribunál v několika případech zjevně zkreslil skutkový stav, což vedlo Tribunál k nesprávné aplikaci článku 9 nařízení č. 1/2003 a v důsledku této nesprávné aplikace k nesprávné úvaze, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení vhodnosti závazků; c) Tribunál opomněl skutečnost, že Komise byla při výkonu své přípustné posuzovací pravomoci v rámci složitých ekonomických a technických otázek povinna jednat při zohlednění a dodržení ustanovení SFEU a základních zásad unijního právního řádu, neboť její jednání nesmí být v rozporu s ustanoveními SFEU a se základnímu zásadami unijního právního řádu a nesmí vést k výsledku odporujícímu těmto zásadám.

2)	Nesprávné právní posouzení spočívající v porušení článku 194 SFEU, jelikož Tribunál provedl nesprávný výklad a v důsledku toho nesprávnou aplikaci, v důsledku čehož byly článek 9 nařízení č. 1/2003 a článek 194 SFEU zbaveny užitečného účinku;

3)

Nesprávné právní posouzení spočívající v porušení čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003, jelikož se Tribunál dopustil nesprávného výkladu pojmu „zjevně nesprávné posouzení“, když posuzoval způsob, jakým Komise vyhodnotila složité ekonomické a technické otázky v souvislosti s vhodností závazků, což vedlo Tribunál k nesprávné úvaze, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení vhodnosti závazků;

4)

Nesprávné právní posouzení spočívající v porušení čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v důsledku jeho nesprávného výkladu, jelikož: a) Tribunál uvedl jako důvod pro znovuotevření řízení porušení závazku, jehož obsah nevyplývá z výroku, tzn. z právně závazné části rozhodnutí ve věci AT.39816 – Předcházející trhy pro dodávky zemního plynu ve střední a východní Evropě; b) Tribunál uvedl jako důvod pro znovuotevření řízení okolnosti, které netvořily základ shora uvedeného rozhodnutí a nebyly spjaty s jeho předmětem, což vedlo Tribunál k nesprávnému konstatování, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení vhodnosti závazků; PGNiG tvrdí, že shora uvedená porušení chápaná jako celek i každé z nich zvlášť mělo rozhodující vliv na obsah rozsudku, a že by tedy každé z uvedených porušení mělo samo o sobě vést ke zrušení rozsudku.

---

(1)  Úř. věst. 2003, L 1, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajským soudem v Brně (Česká republika) dne 14. dubna 2022 – CD v. Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky

(Věc C-257/22)

(2022/C 266/17)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Krajský soud v Brně

Účastníci původního řízení

Žalobce: CD

Žalovaný: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky

Předběžná otázka

Má být čl. 4 odst. 2 a 3 a čl. 5 in fine směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (1) ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve spojení s čl. 2, čl. 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv EU vykládán tak, že brání tomu, aby se při posouzení, zda rozhodnutí o navrácení podle čl. 6 směrnice 2008/115/ES nepovede k porušení zásady nenavracení, použil koncept bezpečné země původu podle čl. 36 a 37 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (2) ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany v kombinaci se zúženou definicí zásady nenavracení zaměřenou jen na zákaz špatného zacházení podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?

---

(1)  Úř. věst. 2008, L 348, s. 98.

(2)  Úř. věst. 2013, L 180, s. 60.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Ravenna (Itálie) dne 22. dubna 2022 – G.D., A.R., C.M. v. Ministero dell'Istruzione, Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

(Věc C-270/22)

(2022/C 266/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale ordinario di Ravenna

Účastníci původního řízení

Žalobci: G.D., A.R., C.M.

Žalovaní: Ministero dell'Istruzione, Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

Předběžné otázky

1)

Vyžaduje rozsudek SDEU ve věci Motter upuštění od uplatnění vnitrostátních pravidel o obnově kariérního postupu učitelů, pokud nejsou pro učitele, který byl dříve v pracovním poměru na dobu určitou, „konkrétně“ příznivější než obnova kariérního postupu provedená podle článku 485 legislativního nařízení č. 297/1994 a souvisejících předpisů? Anebo SDEU v rozsudku Motter obecně a abstraktně, a tedy rozhodnutím použitelným na každou konkrétní situaci, konstatoval slučitelnost obnovy kariérního postupu podle vnitrostátních ustanovení s ustanovením 4, a tudíž vnitrostátní soud nemusí upustit od uplatnění článku 485 legislativního nařízení č. 297/1994 a souvisejících předpisů, neboť v tomto ohledu byly shledány slučitelnými s [unijním] právem?

2)

Podpůrně k předchozí otázce (tedy pouze v případě, že unijní právo vyžaduje selektivní upuštění od uplatnění článku 485 ve smyslu použití „příznivějšího“ pravidla), je třeba ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999 a obsažené v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368), vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní právní úpravě ukládá, aby pro účely výpočtu délky služby učitele na dobu určitou, který se následně stane stálým učitelem, považovala za rovnocennou dočasnou službu vykonávanou učitelem na dobu určitou, aniž by byla stanovena minimální hranice počtu odpracovaných dnů v každém školním roce? Anebo je naopak v souladu s ustanovením 4, aby vnitrostátní právní úprava vyloučila relevanci služby učitelů na dobu určitou, která je charakterizována dočasností (krátkodobé a příležitostné zástupy), pokud tato služba nebyla v každém školním roce vykonávána po dobu nejméně 180 dnů nebo od 1. února do konce školního roku (čl. 11 odst. 14 zákona č. 124/1999, podle něhož „odstavec 1 článku 489 je třeba chápat v tom smyslu, že za celý školní rok se považuje služba nestálého učitele vykonávaná od školního roku 1974-1975, pokud trvala alespoň 180 dní nebo pokud byla služba vykonávána nepřetržitě od 1. února do konce závěrečných zkoušek“)?

3)

Opět podpůrně k první otázce (tedy pouze v případě, že unijní právo vyžaduje selektivní upuštění od uplatnění článku 485 ve smyslu použití „příznivějšího“ pravidla), vyžaduje ustanovení 4, aby služba na dobu určitou vykonávaná v počtu hodin kratším, než je počet stanovený pro pracovní místa na dobu neurčitou, měla poté, co se tento učitel stane stálým učitelem, stejný význam z hlediska délky služby? V opačném případě, jaký je minimální počet hodin (např. částečný úvazek na dobu neurčitou), po jehož překročení výše uvedené ustanovení 4 ukládá vnitrostátnímu právu takovéto uznání? Z jiného a spekulativního hlediska, je s výše uvedeným ustanovením 4 slučitelná vnitrostátní právní úprava, která pro účely uznání délky služby stálého učitele, která byla vykonána v rámci pracovního poměru na dobu určitou, vylučuje relevanci služby vykonané v rámci dělené pracovní doby, která je nižší než týdenní hranice pracovní doby na částečný úvazek u srovnatelného učitele? Podpůrně k této poslední dílčí otázce: je s výše uvedeným ustanovením 4 slučitelné, aby vnitrostátní právní úprava pro účely uznání délky služby stálého učitele, který byla vykonána v rámci pracovního poměru na dobu určitou, stanovila relevanci „pro rata temporis“ ve vztahu ke službě vykonané v rámci dělené pracovní doby, které je nižší než týdenní hranice pracovní doby na částečný úvazek u srovnatelného učitele?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 22. dubna 2022 – Edil Work 2 S.r.l., S.T. S.r.l v. STE S.a.r.l.

(Věc C-276/22)

(2022/C 266/19)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelky: Edil Work 2 S.r.l., S.T. S.r.l

Odpůrkyně: STE S.a.r.l.

Předběžná otázka

Brání články 49 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie tomu, aby členský stát, v němž byla společnost (společnost s ručením omezeným) původně založena, uplatnil na tuto společnost ustanovení svého vnitrostátního práva týkající se fungování a řízení společnosti, pokud si společnost po přemístění svého sídla a znovuzaložení podle práva členského státu určení zachovává hlavní provozovnu v členském státě, který opustila a v němž má dotčený úkon řízení rozhodující vliv na činnost společnosti?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 3. května 2022 – A.T.S. 2003 Vagyonvédelmi és Szolgáltató Zrt. (v likvidaci) / Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

(Věc C-289/22)

(2022/C 266/20)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: A.T.S. 2003 Vagyonvédelmi és Szolgáltató Zrt. (v likvidaci)

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 167, čl. 168 písm. a) a čl. 178 písm. a) směrnice o DPH (1) vykládány v tom smyslu, že pokud orgán daňové správy zjistí u kteréhokoli člena dodavatelského řetězce porušení zvláštní právní úpravy týkající se plnění převzatými smlouvou uzavřenou s plátcem daně nebo dohodami uzavřenými mezi členy řetězce nebo porušení jakékoli jiné právní úpravy, představuje takové nesplnění povinnosti samo o sobě skutečnost postačující jako objektivní okolnost k prokázání existence daňového úniku, přestože je činnost členů řetězce ze všech hledisek v souladu s právem, nebo musí orgán daňové správy i v tomto případě konkretizovat, v čem spočívá daňový únik, jakož i který ze členů řetězce a jakým jednáním se tohoto úniku dopustil? Musí v tomto kontextu orgán daňové správy v případě zjištění nesplnění povinnosti zkoumat příčinnou souvislost mezi nesplněním povinností stanovených právními předpisy upravujícími hospodářskou činnost a nárokem plátce daně na odpočet, takže pouze v případě prokázání takové souvislosti může plátci daně upřít nárok na odpočet DPH?

2)

Lze s ohledem na výše uvedené články směrnice o DPH, jakož i na právo na spravedlivý proces zakotvené jako obecná zásada právní v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a na základní zásady proporcionality a právní jistoty požadovat po plátci daně, aby v rámci své obecné kontrolní povinnosti ověřil, zda předchozí členové řetězce splnili povinnosti stanovené zvláštní právní úpravou pro poskytování fakturovaných plnění a podmínky pro výkon činnosti v souladu s právem? V případě kladné odpovědi, jedná se o trvající povinnost plátce daně, dokud právní vztah trvá, resp. jak často ji případně musí plnit?

3)

Musí být článek 167, čl. 168 písm. a) a čl. 178 písm. a) směrnice o DPH vykládány v tom smyslu, že pokud plátce daně zjistí, že některý z předchozích členů řetězce porušil své povinnosti, vzniká plátci daně povinnost neuplatnit svůj nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu, protože uplatnění nároku na odpočet DPH by bylo kvalifikováno jako vyhýbání se daňovým povinnostem?

4)

Musí být výše uvedené články směrnice o DPH ve spojení se zásadami právní jistoty a daňové neutrality vykládány v tom smyslu, že orgán daňové správy při zkoumání a kvalifikování podvodné povahy řetězce, jakož i při určování relevantních skutečností a posuzování důkazů, které je dokládají, musí přihlížet k ustanovením zvláštní právní úpravy týkající se fakturovaných plnění, zejména k pravidlům upravujícím práva a povinnosti stran?

5)

Je praxe orgánu daňové správy spočívající v tom, že v návaznosti na kontrolu nároku na odpočet souvisejícího s hospodářským plněním uskutečněným při výkonu činnosti poskytování služeb může být skutečná existence tohoto hospodářského plnění doloženého fakturami, smlouvami a dalšími účetními doklady vyvrácena na základě zjištění učiněných kontrolním orgánem v průběhu kontroly, prohlášení podaných kontrolovanými osobami kontrolnímu orgánu v průběhu kontroly, jakož i svědeckých prohlášení učiněných pracovníky zaměstnanými prostřednictvím agentur práce odpovídajících na otázku, co si myslí o svém pracovněprávním poměru, jakým způsobem jej kvalifikují z právního hlediska a kdo podle nich vykonává funkci zaměstnavatele, v souladu s výše uvedenými články směrnice o DPH, jakož i s právem na spravedlivý proces zakotveným jakožto obecná právní zásada v článku 47 Listiny a se základní zásadou právní jistoty?

6)

Je praxe orgánu daňové správy spočívající v tom, že rozhodnutí plátce daně vykonávat svou hospodářskou činnost způsobem, který mu umožní co nejvíce snížit své náklady, je kvalifikováno jako zneužití práva a na tomto základě orgán daňové správy využije své právo překvalifikovat smlouvy takovým způsobem, že vytvoří smlouvu mezi stranami, které předtím nebyly smluvně vázány, slučitelná s výše uvedenými články směrnice o DPH a v souladu s právem na spravedlivý proces zakotveným jakožto obecná právní zásada v článku 47 Listiny a se základní zásadou právní jistoty?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Varna (Bulharsko) dne 4. května 2022 – Teritorialna direkcija Mitnica Varna v. „NOVA TARGOVSKA KOMPANIA 2004“ AD

(Věc C-292/22)

(2022/C 266/21)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Varna

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku: Teritorialna direkcija Mitnica Varna

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku:„NOVA TARGOVSKA KOMPANIA 2004“ AD

Předběžné otázky

1)

Podle jakých kritérií musí být zařazeno takové zboží, jako je to, o které se jedná ve věci v původním řízení, tedy rafinovaný, bělený a dezodorizovaný palmový olej pod obchodním názvem PALM FAT MP 36-39, který byl během své technologické výroby „míchán, filtrován, zchlazen, temperován a zabalen“ výlučně za použití fyzikálních postupů, které jej chemicky neupravují, do čísla 1511, respektive do čísla 1517 kapitoly 15 [kombinované nomenklatury]?

2)	Jaký význam má výraz „texturace“, který byl použit k popisu postupu, jímž bylo objasněno získávání výrobků, které jsou ve vysvětlivkách k harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží k číslu 1517 označeny jako „shortenings“?

3)	V případě, že byl „palmový olej a jeho frakce, též rafinovaný, ale chemicky neupravený“ podroben „texturaci“, je to dostatečným důvodem k tomu, aby bylo vyloučeno jeho zařazení do čísla 1511?

4)

Je vzhledem k tomu, že v [kombinované nomenklatuře], ve vysvětlivkách ke kombinované nomenklatuře a ve vysvětlivkách k harmonizovanému systému nejsou stanoveny normy, metody, kritéria a směrné hodnoty pro kontrolu konsistence palmového oleje a prokázání jeho zpracování metodou „texturace“, přípustné, aby příslušné celní orgány za účelem sazebního zařazení do čísla 1511, respektive do čísla 1517 samy vyvinuly a používaly analytické pracovní postupy, jako je v postup RAP 66, verze 02/17.11.2020 k prokázání texturace tuků penetrací, který byl použit v projednávané věci a je založen na oficiálně zveřejněné metodě AOCS Cc-16-60? Není-li to přípustné, podle jakých norem, metod, kritérií a směrných hodnot smí být kontrola výrobku prováděna za účelem prokázání, že byl podroben „texturaci“, resp. že se jedná o „palmshortening“?

5)

Musí být kombinovaná nomenklatura, která je uvedena v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2018/1602 ze dne 11. října 2018 (2), vykládána v tom smyslu, že výrobky označované jako „shortenings“, které byly vyrobeny z rafinovaného palmového oleje texturací, musí být zařazeny do čísla 1517 a zejména do jeho podpoložky 1517 90 99?

---

(1)  Úř. věst. 1987, L 256, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2018, L 273, s. 1.

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2022 – Fininvest a Berlusconi v. ECB

(Věc T-913/16) (1)

(„Hospodářská a měnová politika - Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi - Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené ECB - Posuzování nabývání kvalifikovaných účastí - Vyjádření nesouhlasu s nabytím kvalifikované účasti - Zákaz zpětné účinnosti - Překážka věci rozsouzené - Použití vnitrostátních prováděcích ustanovení - Právo na obhajobu - Právo na přístup ke spisu - Právo být vyslechnut - Nový žalobní důvod - Nadřazenost práva EU - Právo na účinnou soudní ochranu“)

(2022/C 266/22)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest) (Řím, Itálie), Silvio Berlusconi (Řím) (zástupci: R. Vaccarella, A. Di Porto, M. Carpinelli, A. Saccucci, B. Nascimbene, N. Ghedini a A. Baldaccini, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: C. Hernández Saseta a G. Buono, zmocněnci, ve spolupráci s M. Lamandinim, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci a A. Steiblytė, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/SSM/2016 – 7LVZJ6XRIE7VNZ4UBX81/4 ze dne 25. října 2016, kterým Evropské odmítla udělit souhlas s nabytím účasti v úvěrové instituci Banca Mediolanum SpA společností Fininvest a Silviem Berlusconim.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest) a Silvio Berlusconi ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB).

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 63, 27.2.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. května 2022 – CRIA a CCCMC v. Komise

(Věci T-30/19 a T-72/19) (1)

(„Dumping - Subvence - Dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Číny - Konečné antidumpingové clo - Konečné vyrovnávací clo - Žaloba na neplatnost - Aktivní legitimace - Bezprostřední dotčení - Osobní dotčení - Nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření - Právní zájem na podání žaloby - Újma způsobená výrobnímu odvětví Unie - Objektivní posouzení - Příčinná souvislost - Výpočet cenového podbízení a rozpětí újmy - Spravedlivé srovnání cen - Početně zjištěné dovozní ceny - Ceny účtované prvním nezávislým odběratelům - Rozdílná obchodní úroveň - Složitá hospodářská posouzení - Intenzita soudního přezkumu - Ukazatelé újmy - Vážená hodnota údajů - Přístup k údajům z šetření, které nemají důvěrnou povahu - Právo na obhajobu“)

(2022/C 266/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: China Rubber Industry Association (CRIA) (Peking, Čína), China Chamber of Commerce of Metals, Minerals & Chemicals Importers & Exporters (CCCMC) (Peking) (zástupci: R. Antonini, B. Maniatis a E. Monard, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Gustafsson a G. Luengo, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Marangoni SpA (Rovereto, Itálie) (zástupci: C. Bouvarel, A. Coelho Dias a O. Prost, advokáti)

Předmět věci

Ve věci T-30/19 návrh na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1579 ze dne 18. října 2018, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2018/163 (Úř. věst. 2018, L 263, s. 3), a ve věci T-72/19 návrh na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1690 ze dne 9. listopadu 2018, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily a s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1579 (Úř. věst. 2018, L 283, s. 1).

Výrok rozsudku

1)	Věci T-30/19 a T-72/19 se pro účely rozsudku spojují.

2)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1579 ze dne 18. října 2018, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2018/163, se zrušuje v rozsahu, v němž ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz výrobků vyráběných následujícími vyvážejícími výrobci: — Chaoyang Long March Tyre Co. Ltd; — Triangle Tyre Co. Ltd; — Shandong Wanda Boto Tyre Co. Ltd; — Qingdao Doublestar Tire Industrial Co. Ltd; — Ningxia Shenzhou Tire Co. Ltd; — Guizhou Tyre Co. Ltd; — Aeolus Tyre Co. Ltd; — Shandong Huasheng Rubber Co. Ltd; — Chongqing Hankook Tire Co. Ltd; — Prinx Chengshan (Shandong) Tire Co. Ltd; — Jiangsu Hankook Tire Co. Ltd; — Shandong Linglong Tire Co. Ltd; — Shandong Jinyu Tire Co., Ltd; — Sailun Jinyu Group Co. Ltd; — Shandong Kaixuan Rubber Co. Ltd; — Weifang Yuelong Rubber Co. Ltd; — Weifang Shunfuchang Rubber And Plastic Products Co. Ltd; — Shandong Hengyu Science & Technology Co. Ltd; — Jiangsu General Science Technology Co. Ltd; — Double Coin Group (Jiang Su) Tyre Co. Ltd; — Hefei Wanli Tire Co. Ltd; — Giti Tire (Anhui) Company Ltd; — Giti Tire (Fujian) Company Ltd; — Giti Tire (Hualin) Company Ltd; — Giti Tire (Yinchuan) Company Ltd; — Qingdao GRT Rubber Co. Ltd.

3)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1690 ze dne 9. listopadu 2018, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily a s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení 2018/1579, se zrušuje v rozsahu, v němž ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz výrobků vyráběných vyvážejícími výrobci uvedenými v bodě 2 výroku tohoto rozsudku, na jedné straně, a společností Zhongce Rubber Group Co., Ltd, na druhé straně.

4)	Ve zbývající části se návrhová žádání žalob zamítají.

5)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení China Rubber Industry Association (CRIA) a China Chamber of Commerce of Metals, Minerals & Chemicals Importers & Exporters (CCCMC), s výjimkou nákladů spojených s vedlejším účastenstvím.

6)	Společnost Marangoni SpA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení CRIA a CCCMC vynaložené v souvislosti s vedlejším účastenstvím.

---

(1)  Úř. věst. C 82, 4.3.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. května 2022 – Wizz Air Hungary v. Komise (TAROM; podpora na záchranu)

(Věc T-718/20) (1)

(„Státní podpory - Letecká doprava - Podpůrná opatření přijatá Rumunskem - Podpora na záchranu TAROM - Rozhodnutí nevznášet námitky - Žaloba na neplatnost - Postavení zúčastněného - Ochrana procesních práv - Přípustnost - Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích - Opatření, jehož cílem je zabránit sociálním potížím nebo napravit tržní selhání - Zásada neopakování podpory (‚jednou a dost‘) - Význam dřívější podpory poskytnuté před přistoupením Rumunska k Unii - Závažné obtíže - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2022/C 266/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) (Budapešť, Maďarsko) (zástupci: E. Vahida, S. Rating a I. G. Metaxas Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Flynn, V. Bottka a I. Barcew, zmocněnci)

Předmět věci

Žalobou založenou na článku 263 SFEU žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí Komise C (2020) 1160 final ze dne 24. února 2020 o státní podpoře SA.56244 (2020/N) – Rumunsko – Podpora na záchranu společnosti TAROM (Úř. věst. 2020, C 310, s. 3), kterým Evropská komise zaprvé rozhodla, že nevznese námitky proti podpoře, kterou Rumunsko poskytlo Compania Nationala de Transporturi Aeriene Romane „TAROM SA“ a jež byla tvořena půjčkou ve výši 175 952 000 rumunských lei (RON) (přibližně 36 660 000 EUR), splatnou na konci období šesti měsíců, a zadruhé prohlásila tuto podporu za slučitelnou s vnitřním trhem.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 53, 15.2.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2022 – Creaticon v. EUIPO – Paul Hartmann (SK SKINTEGRA THE RARE MOLECULE)

(Věc T-93/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka Evropské unie SK SKINTEGRA THE RARE MOLECULE - Starší národní slovní ochranná známka SKINTEGRITY - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2022/C 266/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Creaticon d.o.o. (Záhřeb, Chorvatsko) (zástupce: P. Krmpotić, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: R. Raponi a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Paul Hartmann AG (Heidenheim, Německo)

Předmět věci

Žalobkyně se žalobou podle článku 263 SFEU domáhá zrušení a nahrazení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 2. prosince 2020 (věc R 847/2020-5).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Creaticon d.o.o. se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 138, 19.4.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. května 2022 – Sturz v. EUIPO – Clatronic International (STEAKER)

(Věc T-261/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie STEAKER - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001] - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001] - Právo být vyslechnut - Článek 94 odst. 1 nařízení 2017/1001“)

(2022/C 266/26)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Manfred Sturz (Schorndorf, Německo) (zástupce: B. Bittner, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Eberl a D. Hanf, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Clatronic International GmbH (Kempen, Německo) (zástupce: V. Herbort, advokát)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. března 2021 (věc R 214/2020-2) týkajícího přihlášky slovního označení STEAKER jako ochranné známky Evropské unie, kterým odvolací senát měl za to, že přihlášená ochranná známka popisuje dotčené zboží.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Manfredu Sturzovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 289, 19.7.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2022 – Veen v. Europol

(Věc T-436/21) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Spolupráce policejních orgánů a dalších orgánů pro vymáhání práva členských států - Boj proti trestné činnosti - Sdělování informací Europolem členskému státu - Údajně protiprávní zpracování údajů - Nařízení (EU) 2016/794 - Článek 50 odst. 1 - Morální újma“)

(2022/C 266/27)

Jednací jazyk: slovenština

Účastníci řízení

Žalobce: Leon Leonard Johan Veen (Oss, Nizozemsko) (zástupce: T. Lysina, advokát)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (zástupci: A. Nunzi, zmocněnec, ve spolupráci s G. Ziegenhornem a M. Kottmannem, advokáty)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 268 SFEU se žalobce domáhá náhrady újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku protiprávního zpracování osobních údajů Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Leonu Leonardu Johanu Veenovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 431, 25.10.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. května 2022 – PricewaterhouseCoopers Belastingadviseurs v. EUIPO – Haufe Lexware (TAXMARC)

(Věc T-619/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie TAXMARC - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie TAXMAN - Přerušení řízení - Článek 71 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625“)

(2022/C 266/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: PricewaterhouseCoopers Belastingadviseurs NV (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupce: R. Stoop, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Haufe Lexware GmbH & Co. KG (Freiburg im Breisgau, Německo) (zástupce: N. Hebeis, advokát)

Předmět věci

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. července 2021 (věc R 131/2021-4) týkajícího se námitkového řízení mezi ní a společností Haufe Lexware GmbH & Co. KG.

Výrok

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 21. července 2021 (věc R 131/2021-4) se zrušuje.

2)	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené v řízení před Tribunálem společností PricewaterhouseCoopers Belastingadviseurs NV.

3)	Společnost Haufe Lexware GmbH & Co. KG ponese vlastní náklady související s řízením před Tribunálem.

---

(1)  Úř. věst. C 471, 22.11.2021.

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2022 – Roos a další v. Parlament

(Spojené věci T-710/21, T-722/21 a T-723/21) (1)

(„Veřejné zdraví - Požadavek předložení unijního digitálního certifikátu v souvislosti s onemocněním covid-19 pro vstup do budov Parlamentu - Právní základ - Svoboda a nezávislost poslanců - Povinnost zajistit zdraví osob ve službách Unie - Poslanecká imunita - Zpracování osobních údajů - Právo na soukromí - Právo na fyzickou nedotknutelnost - Právo na bezpečnost - Rovné zacházení - Proporcionalita“)

(2022/C 266/29)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Robert Roos a 17 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: P. de Bandt, M. Gherghinaru, L. Panepinto a V. Heinen, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: S. Alves a A. M. Dumbrăvan, zmocněnkyně)

Předmět věci

Svými žalobami podanými na základě článku 263 SFEU se žalobci, všichni poslanci zvolení do Evropského parlamentu na volební období 2019–2024, domáhají, aby bylo zrušeno rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 27. října 2021 o mimořádných zdravotních a bezpečnostních pravidlech, která upravují vstup do budov Evropského parlamentu v jeho třech pracovních místech.

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Robertu Roosovi a ostatním žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

---

(1)  Úř. věst. C 11, 10.1.2022.

Usnesení Tribunálu ze dne 6. dubna 2022 – Saure v. Komise

(Věc T-154/21) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Předčasná potvrzující žádost - Článek 7 nařízení č. 1049/2001 - Absence napadnutelného aktu - Výslovné odepření přístupu - Úprava žalobního návrhu - Zjevná nepřípustnost“)

(2022/C 266/30)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Hans-Wilhelm Saure (Berlín, Německo) (zástupce: C. Partsch, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Spina, K. Herrmann a G. Gattinara, zmocněnci)

Předmět

Svou žalobou, založenou na článku 263 SFEU, se žalobce domáhá údajného rozhodnutí, kterým mu byl odepřen přístup k určitým dokumentům, které bylo implicitně přijato dne 19. března 2021 v důsledku absence odpovědi Komise na jeho potvrzující žádost ve stanovené lhůtě, jakož i, po úpravě návrhových žádání, výslovného rozhodnutí Komise ze dne 9. června 2021, kterým mu tato částečně odepřela přístup k určitým dokumentům

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)	Hans-Wilhelm Saure ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v souvislosti s žádostí o úpravu žalobního návrhu a Evropská komise ponese vlastní náklady řízení související s žalobou.

---

(1)  Úř. věst. C 189, 17.5.2021.

Usnesení Tribunálu ze dne 7. dubna 2022 – SS a ST v. Frontex

(Věc T-282/21) (1)

(„Žaloba pro nečinnost - Právo na azyl - Výzva k jednání - Postoj agentury Frontex - Nepřípustnost“)

(2022/C 266/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: SS, ST (zástupkyně: M. Van den Broeck a L. Lambert, advokátky)

Žalovaná: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (zástupci: H. Caniard, S. Drew a W. Szmidt, zmocněnci, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na základě článku 265 SFEU znějící na určení, že Frontex protiprávně nepřijala na základě čl. 46 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne 13. listopadu 2019 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. 2019, L 295, s. 1) rozhodnutí o přerušení nebo ukončení svých činností v oblasti Egejského moře.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	SS, ST a Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž ponesou každý vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 289, 19.7.2021.

Usnesení Tribunálu ze dne 7. dubna 2022 – Mendus v. EUIPO (CENSOR.NET)

(Věc T-336/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Zrušení napadeného rozhodnutí - Zánik předmětu sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2022/C 266/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Jaroslav Mendus (Kyjev, Ukrajina) (zástupce: P. Kurcman, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: D. Walicka, zmocněnkyně)

Předmět věci

Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 15. června 2021 podal žalobce projednávanou žalobu znějící na zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. dubna 2021 (věc R 1225/2020-1), týkajícího se přihlášky slovního označení CENSOR.NET k zápisu jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	O žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Jaroslavem Mendusem.

---

(1)  Úř. věst. C 320, 9.8.2021.

Usnesení Tribunálu ze dne 7. dubna 2022 – Essity Hygiene and Health v. EUIPO (Znázornění listu)

(Věc T-364/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Zrušení napadeného rozhodnutí - Zánik předmětu sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2022/C 266/33)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Essity Hygiene and Health AB (Göteborg, Švédsko) (zástupkyně: U. Wennermark, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a A. Bosse, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 31. března 2021 (věc R 2196/2017-1) týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího list jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	O žalobě již není namístě rozhodnout.

2)	Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 320, 9.8.2021.

Usnesení Tribunálu ze dne 6. dubna 2022 – Leinfelder Uhren München v. EUIPO – Schafft (Vyobrazení geometrického obrazce)

(Věc T-375/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Zpětvzetí návrhu na zrušení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2022/C 266/34)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG (Mnichov, Německo) (zástupce: S. Lüft, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: E. Nicolás Gómez a D. Hanf, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Thomas Schafft (Mnichov, Německo) (zástupce: V. Sandulache, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2021 (spojené věci R 1931/2018-2 a R 1936/2018-2) týkajícímu se řízení o zrušení mezi Thomasem Schafftem a společností Leinfelder Uhren München.

Výrok

1)	O žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	Thomasu Schafftovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 329, 16.8.2021.

Usnesení Tribunálu ze dne 7. dubna 2022 – Bloom v. Parlament a Rada

(Věc T-645/21) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Společná rybářská politika - Nařízení (EU) 2021/1139 - Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond - Finanční podpora poskytnutí ve sdíleném řízení s členskými státy - Nezpůsobilé operace nebo výdaje - Výjimky z nezpůsobilosti - Sdružení na ochranu mořského prostředí - Legislativní akt - Nedostatek osobního dotčení - Neexistence přímého dotčení - Právo na účinnou soudní ochranu - Nepřípustnost“)

(2022/C 266/35)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bloom (Paříž, Francie) (zástupkyně: C. Saynac a L. Chovet Ballester, advokátky)

Žalovaní: Evropský parlament (zástupci: G. Ricci a I. Terwinghe, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: F. Naert a A. Nowak Salles, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1139 ze dne 7. července 2021, kterým se zřizuje Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a mění nařízení (EU) 2017/1004 (Úř. věst. 2021, L 247, s. 1).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	O návrhu Evropské komise na vstup do řízení jako vedlejší účastnice již není důvodné rozhodovat.

3)	Bloom ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropským parlamentem a Radou Evropské unie.

4)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 481, 29.11.2021.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 13. května 2022 – Conserve Italia a Conserves France v. Komise

(Věc T-59/22 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s konzervovanou zeleninou - Rozhodnutí ukládají pokutu - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2022/C 266/36)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Conserve Italia – Consorzio Italiano fra cooperative agricole Soc. coop. agr. (San Lazzaro di Savena, Itálie), Conserves France (Tarascon, Francie) (zástupci: L. Di Via, M. Petite, L. Tresoldi a E. Belli, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: S. Baches Opi, F. Jimeno Fernández a C. Sjödin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU a znějící na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise C(2021) 8259 final ze dne 19. listopadu 2011 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 18. května 2022 – OG a další v. Komise

(Věc T-101/22 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Nařízení (EU) 2021/953 - Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2288 - Digitální certifikát EU COVID - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2022/C 266/37)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobci: OG, OH, OI, OJ (zástupce: D. Gómez Fernández, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: E. Montaguti a J. Baquero Cruz, zmocněnci)

Předmět věci

Svým návrhem podaným na základě článků 278 a 279 SFEU se žalobci domáhají odkladu výkonu nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2288 ze dne 21. prosince 2021, kterým se mění příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953, pokud jde o dobu uznávání certifikátů o očkování vydaných ve formátu digitálního certifikátu EU COVID uvádějícím dokončení základní očkovací řady (Úř. věst. L 458, 2021, s. 459).

Výrok

1)	Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Žaloba podaná dne 21. dubna 2022 – Řecko v. Komise

(Věc T-211/22)

(2022/C 266/38)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Řecká republika (zástupkyně: E. Leftheriotou, A.-E. Vasilopoulou a K. Konsta, zmocněnkyně)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil napadené rozhodnutí (1) v rozsahu, v němž ukládá Řecké republice finanční opravy v hrubé výši 43 525 011,74 eur a po odpočtech v čisté výši 43 156 228,16 eur v návaznosti na šetření XC/2018/001/GR týkající se uplatnění podmíněnosti pro roky žádosti 2016/2017 (hospodářské roky 2016 a 2017, strany 72 až 124 souhrnné zprávy);

—	podpůrně zrušil napadené rozhodnutí a snížil uloženou míru opravy na 5 %, a

—	v každém případě snížil částku uložené čisté finanční opravy na 12 225 532,12 eur;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených Řeckou republikou.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů. První čtyři žalobní důvody se týkají zjištění, na kterých Komise založila sporné rozhodnutí, zatímco pátý a šestý žalobní důvod se týkají výpočtu sporné opravy.

1.	První žalobní důvod vychází z nedostatku právního základu, který by podpořil zjištění Komise klíčovými kontrolami, jakož i z porušení zásady právní jistoty a nedostatku odůvodnění.

2.	Druhý žalobní důvod vychází v první části z věcné nepříslušnosti útvaru Komise, který uložil opravy, a v druhé části z porušení zásady proporcionality, neboť opravy byly uloženy na základě zjištění, která v žádném případě nevedou k sankcím uloženým příjemcům podpory.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného výkladu a použití ustanovení unijního práva a z nesprávného posouzení skutkového stavu Komisí při jejích dalších zjištěních.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, který se týká zjištění Komise ohledně klíčové kontroly „Předkládání zpráv o výsledcích kontrol“, vychází z toho, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se zásadami loajální spolupráce a právní jistoty (část A), jakož i z nesprávného posouzení v závěrech, k nimž dospěla Komise (část B).

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise provedla opravu na základě nesprávného výkladu a použití čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 ze dne 11. března 2014 (Úř. věst. 2014, L 255, s. 18) (část A), ale i v rozporu s čl. 34 odst. 2 prvním pododstavcem prováděcího nařízení Komise (EU) č. 908/2014 (Úř. věst. 2014, L 255, s. 59) a zásadou zákazu zacházení s členským státem in peius během postupu ověřování (část B).

6.	Konečně šestý žalobní důvod vychází z porušení zákona při výpočtu sporné čisté finanční opravy, jakož i z neuplatnění odpočtů, z důvodu předchozího uplatnění finančních oprav na tytéž výdaje, které jsou předmětem sporné finanční opravy, v rozporu s pokyny Komise.

---

(1)  Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2022/222 ze dne 16. února 2022, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) [oznámeno pod číslem C(2022) 830] (Úř. věst. L 37, 18.2.2022, s. 63).

Žaloba podaná dne 25. května 2022 – celotec v. EUIPO – Decotec Printing (DECOTEC)

(Věc T-308/22)

(2022/C 266/39)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: celotec GmbH & Co. KG (Sendenhorst, Německo) (zástupci: E. Warnke a J. Römelt, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Decotec Printing, SA (Barcelona, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie DECOTEC – Ochranná známka Evropské unie č. 10 948 032

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. března 2022, ve věci R 1025/2021-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 25. května 2022 – Abramovič v. Rada

(Věc T-313/22)

(2022/C 266/40)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Roman Arkaděvič Abramovič (Nemčinovo, Ruská federace) (zástupci: T. Bontinck, A. Guillerme a T. Payan, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/429 (1) ze dne 15. března 2022 v rozsahu, v němž zahrnuje jméno žalobce v příloze rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014;

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/427 (2) ze dne 15. března 2022 v rozsahu, v němž zahrnuje jméno žalobce v příloze nařízení Rady (EU) č. 2014/269 ze dne 17. března 2014;

—	uložil Radě povinnost zaplatit prozatímní částku 1 000 000 ve prospěch charitativní nadace obětem válečných konfliktů, která je zřizována v rámci prodeje Chelsea FC, z titulu morální újmy vzniklé žalobci;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení práva na účinnou soudní ochranu a povinnosti správy uvést odůvodnění.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení důvodů Rady.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení, pokud jde o přijetí omezujících opatření vůči žalobci.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení základních práv a neoprávněného zásahu do základních práv žalobce zaručených Listinou základních práv Evropské unie.

---

(1)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/429 ze dne 15. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L 87 I , 15.3.2022, s. 44).

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/427 ze dne 15. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L 87 I , 15.3.2022, s. 1).