8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/1

Oznámení Komise Pokyny týkající se vydávání do třetích zemí

(2022/C 223/01)

Obsah

Seznam zkratek

Úvod

Shrnutí judikatury Soudního dvora9

1.1

Žádosti o vydání za účelem trestního stíhání

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15

Usnesení Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Schotthöfer & Steiner v. Adelsmayr, C-473/15

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16

Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin, C-398/19

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 2021 ve věci WS, C-505/19

1.2

Žádosti o vydání za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17

C-237/21 Generalstaatsanwaltschaft München (věc se v současné době projednává)

Pokyny pro případy, kdy státy uplatňují výjimku založenou na státní příslušnosti21

2.1

Žádosti o vydání za účelem trestního stíhání

2.1.1

Působnost postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

2.1.2

Kroky, které musí příslušné orgány učinit v případě uplatnění výjimky založené na státní příslušnosti

2.1.3

Lhůta pro odpověď na oznámení

2.1.4

Odmítnutí žádosti o vydání

2.1.5

Obnova vydávacího řízení

2.2

Žádosti o vydání za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody

2.2.1

Oblast působnosti

2.2.2

Kroky, které musí příslušné orgány učinit v případě uplatnění výjimky založené na státní příslušnosti

2.2.3

Výměna informací mezi dožádaným státem a státem, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

Pokyny platné pro všechny státy bez ohledu na výjimku založenou na státní příslušnosti28

3.1

Posouzení základních práv před vydáním

3.1.1

Uplatňování Listiny

3.1.2

Uplatňování Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

3.2

Neopodstatněná nebo šikanózní červená oznámení, zatýkací rozkazy a žádosti o vydání, včetně politicky motivovaných červených oznámení, zatýkacích rozkazů a žádostí o vydání

3.2.1

Stávající mechanismus Interpolu týkající se zneužívání červených oznámení

3.2.2

Výměna informací mezi kontaktními místy týkající se neopodstatněných nebo šikanózních a zejména politicky motivovaných žádostí o vydání

Praktické aspekty postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin a politicky motivovaných žádostí o vydání

4.1

Kontaktní místa

4.2

Jazykový režim a náklady

4.3

Režim ochrany údajů

PŘÍLOHA 1

Ukázka kroků, které je třeba učinit v souvislosti s žádostmi o vydání za účelem trestního stíhání – hlavní kroky postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

PŘÍLOHA 2

– Přehled výjimek založených na státní příslušnosti (informace poskytnuté státy)

PŘÍLOHA 3

Vzor formuláře pro informování státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

PŘÍLOHA 4

Vzor formuláře pro poskytnutí dodatečných informací státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

PŘÍLOHA 5

Vzor žádosti o prodloužení lhůty pro informování dožádaného orgánu na základě postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

PŘÍLOHA 6

Vzor odpovědi na žádost o prodloužení lhůty

PŘÍLOHA 7

Vzor odpovědi dožádanému státu ze strany státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

PŘÍLOHA 8

Vzor formuláře pro oznámení nebo vyžádání informací o neopodstatněných, šikanózních, a zejména politicky motivovaných žádostech o vydání a/nebo žádostech, které vyvolávají obavy z porušení Listiny / EÚLP

Seznam zkratek

EHP	Evropský hospodářský prostor
EJS	Evropská justiční síť
ESLP	Evropský soud pro lidská práva
Eurojust	Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech
Europol	Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva
EÚLP	Evropská úmluva o lidských právech
EVP	Evropský vyšetřovací příkaz
EZR	Evropský zatýkací rozkaz
Interpol	Mezinárodní organizace kriminální policie
Listina	Listina základních práv Evropské unie
Rámcové rozhodnutí o EZR	Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy
SFEU	Smlouva o fungování Evropské unie
Spojené království	Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Stát	27 členských států EU, Island, Norsko
Soudní dvůr	Soudní dvůr Evropské unie
USA	Spojené státy Americké
ÚPSD	Úmluva k provedení Schengenské dohody
Zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko	Zatýkací rozkaz vydaný na základě Dohody mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o postupu předávání mezi členskými státy Evropské unie a Islandem a Norskem

Prohlášení

Tyto pokyny nejsou právně závazné ani taxativní. Nemají žádný vliv na stávající právo Unie a jeho budoucí vývoj. Nemají také žádný vliv na závazný výklad práva Unie Soudním dvorem Evropské unie.

ÚVOD

Vydávací řízení mezi členskými státy a třetími státy se řídí zejména vícevrstvou kombinací různých právních základů: mnohostrannými dohodami (např. úmluvami Rady Evropy (1)), dvoustrannými dohodami (uzavřenými buď Evropskou unií, nebo členskými státy) a vnitrostátními právními předpisy.

Dohody o vydávání obecně umožňují „výjimku založenou na státní příslušnosti“, což znamená, že smluvní strany mohou odmítnout vydání vlastních státních příslušníků.

Některé dohody, které stanoví výjimku založenou na státní příslušnosti, navíc často předpokládají, že by smluvní strany měly dodržovat zásadu „aut dedere aut iudicare“ (2), aby zabránily nepotrestání vlastních státních příslušníků (3). Stíhání vlastních státních příslušníků může být obecně založeno na zásadě aktivní právní subjektivity, která se vztahuje na trestné činy spáchané státními příslušníky mimo území smluvní strany.

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ve věci Petruhhin (4) v roce 2016 zavedl zvláštní povinnosti pro členské státy, které nevydávají své vlastní státní příslušníky, pokud obdrží žádost o vydání od třetího státu za účelem trestního stíhání občana EU, který je státním příslušníkem jiného členského státu a který využil svého práva na volný pohyb podle čl. 21 odst. 1 (5) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Rozsudek ve věci Petruhhin je prvním případem, v němž Soudní dvůr rozhodl, že členský stát EU, který čelí žádosti třetího státu o vydání občana jiného členského státu EU, je povinen zahájit postup konzultace s členským státem, jehož je občan EU státním příslušníkem (postup podle rozsudku ve věci Petruhhin), a dát tak tomuto státu možnost stíhat své občany prostřednictvím evropského zatýkacího rozkazu (dále jen „EZR“). Zvláštní povinnosti uložené členským státům, které nevydávají své vlastní státní příslušníky, mají své opodstatnění v zajištění nediskriminačního zacházení mezi vlastními státními příslušníky a ostatními občany EU (6). Povinnosti členských států byly dále upřesněny v následné judikatuře (7). Soudní dvůr navíc rozšířil působnost postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin na Island a Norsko (8).

Rada dne 4. června 2020 požádala předsednictví, aby vyzvalo Eurojust a Evropskou justiční síť (EJS) k analýze toho, jak jsou v praxi vyřizovány žádosti třetích států o vydání občanů EU. Rovněž se dohodly, že v této souvislosti předloží návrhy s ohledem na případné pokyny EU, které má vypracovat Komise (9).

V odpovědi na to zveřejnily Eurojust a EJS v listopadu 2020 společnou zprávu (10). Mezi hlavní výzvy, které byly v této zprávě zjištěny, patřily např.:

—

Nejistota ohledně toho, na který orgán v členském státě, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, se obrátit, který členský stát by měl vyřídit a nést náklady na překlad a/nebo který nástroj justiční spolupráce je nejvhodnější použít k zajištění trestního stíhání v členském státě, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem.

—	Rozdílné postupy týkající se rozsahu poskytovaných informací, lhůt pro odpovědi a rozhodnutí a typů posouzení prováděných v rámci postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin.

—	Napětí mezi závazky vyplývajícími z práva EU na jedné straně a dvoustrannými a mnohostrannými smlouvami o vydávání na straně druhé.

—	K informování a předávání informací se používá několik paralelních kanálů, což často vede ke zdvojování úsilí, nejistotě a zmatku.

Rada následně v prosinci 2020 přijala závěry „Evropský zatýkací rozkaz a postupy vydávání – stávající výzvy a cesta kupředu“ (11). V závěrech bylo znovu zdůrazněno, že „[č]lenské státy mají při vyřizování těchto žádostí v důsledku rozsudků SDEU ve věci Petruhhin a několika dalších rozsudcích (12) dvě povinnosti: na jedné straně mají povinnost dodržovat stávající závazky podle mezinárodního práva a bojovat proti riziku, že dotčený trestný čin zůstane nepotrestán, a na druhé straně jsou členské státy, které své státní příslušníky nevydají, v souladu se zásadou volného pohybu a zásadou zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti povinny občany ostatních členských států co nejúčinněji chránit před opatřeními, která by je mohla zbavit práv volného pohybu a pobytu uvnitř EU.“

Ve zprávě Eurojustu a EJN jsou uvedeny další problémy, které ovlivňují vydávání. Ve svých závěrech z roku 2020 Rada dále zdůraznila, že „[p]raktické zkušenosti různých členských států ukazují, že existují případy, kdy třetí země podávají neodůvodněné a šikanózní žádosti o vydání. Rada vyzývá Komisi, aby zvážila, zda jsou vzhledem k výsledkům analýzy provedené Eurojustem a EJS zapotřebí další opatření, jako například návrh společného postupu při vyřizování potenciálně šikanózních žádostí třetích zemí o vyhlášení pátrání a vydání, včetně politicky motivovaných žádostí. V této souvislosti by měly být zohledněny osvědčené postupy členských států“.

Komise za účelem vypracování těchto pokynů konzultovala členské státy prostřednictvím dotazníku týkajícího se žádostí o vydání ze strany třetích států. Komise rovněž vypracovala tabulku dohod o vydávání a dohod o vzájemné právní pomoci, které členské státy uzavřely se třetími státy (k dispozici na internetových stránkách EJS). V červnu a říjnu 2021 byla zjištění dotazníku projednána na specializovaných setkáních odborníků z členských států. Komise rovněž konzultovala různé zúčastněné strany a odborníky, včetně Eurojustu a EJS.

Tyto pokyny shrnují judikaturu Soudního dvora. Zohledňují rovněž zkušenosti, které byly získány během posledních pěti let při uplatňování postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin v EU, na Islandu a v Norsku.

1. SHRNUTÍ JUDIKATURY SOUDNÍHO DVORA

Žádosti o vydání lze podat za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.

V souvislosti s první kategorií – žádostmi o vydání vydanými za účelem vedení trestního stíhání, vypracoval Soudní dvůr tzv. doktrínu podle rozsudku ve věci Petruhhin (13).

Pokud jde o druhou kategorii – žádosti o vydání vydané za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, jediným případem, na který se dosud odkazuje, je rozsudek ve věci Raugevicius (14). U Soudního dvora v současné době probíhá další řízení týkající se žádosti o vydání za účelem výkonu trestu odnětí svobody (15).

1.1 Žádosti o vydání za účelem trestního stíhání

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15 (16)

Rozsudek ve věci Petruhhin je prvním případem, v němž Soudní dvůr rozhodl, že členský stát EU, který obdržel žádost třetího státu o vydání občana jiného členského státu EU, je povinen zahájit postup konzultace s členským státem, jehož je občan EU státním příslušníkem, a dát tak tomuto státu možnost stíhat svého občana prostřednictvím EZR.

Skutkový stav věci

Věc se týkala žádosti ruských orgánů směřované Lotyšsku o vydání estonského státního příslušníka A. Petruhhina, obviněného z trestného činu nakládání s velkým množstvím omamných látek v organizované skupině ve stadiu pokusu. Státní zastupitelství Lotyšské republiky žádosti o vydání do Ruska vyhovělo. A. Petruhhin se nicméně domáhal zrušení rozhodnutí o vydání z důvodu, že podle dohody o právní pomoci a právních vztazích uzavřené mezi Estonskou republikou, Lotyšskou republikou a Litevskou republikou požívá v Lotyšsku stejných práv jako státní příslušník Lotyšské republiky, včetně ochrany před neoprávněným vydáním.

Předběžné otázky

Lotyšský Nejvyšší soud se Soudního dvora dotázal, zda pro účely použití dohody o vydávání uzavřené mezi členským státem a třetí zemí (Lotyšsko a Rusko) se státní příslušníci jiného členského státu mohou dovolávat pravidla, které vzhledem k zásadě zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti podle článku 18 SFEU a práva volného pohybu a pobytu občanů Unie podle čl. 21 odst. 1 SFEU zakazuje vydání vlastních státních příslušníků dožádaného členského státu. Lotyšský Nejvyšší soud se rovněž dotázal, zda musí dožádaný členský stát (konkrétně členský stát, od něhož třetí stát žádá o vydání státního příslušníka jiného členského státu, v tomto případě Lotyšska) ověřit (a případně podle jakých kritérií), zda vydání nemá nepříznivý dopad na práva chráněná Listinou základních práv Evropské unie (17) (dále jen „Listina“).

Odůvodnění a odpověď Soudního dvora

Soudní dvůr předběžně upřesnil, že ačkoli pravidla v oblasti vydávání v zásadě spadají do pravomoci členských států, v případě neexistence mezinárodní úmluvy mezi Unií a dotčenou třetí zemí spadá taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, do oblasti působnosti Smluv ve smyslu článku 18 SFEU, neboť zahrnuje výkon svobody pohybu a pobytu na území členských států přiznané článkem 21 SFEU.

Členský stát nemá povinnost udělit každému občanovi Unie, který se přestěhuje na jeho území, stejnou ochranu před vydáním, jakou mají jeho vlastní státní příslušníci.

Při neexistenci pravidel práva Unie upravujících vydávání mezi členskými státy a třetí zemí je však třeba použít všechny mechanismy spolupráce a vzájemné pomoci z trestní oblasti podle unijního práva s cílem odstranit nebezpečí nepotrestání a současně ochránit státní příslušníky Unie před opatřeními, která by je mohla zbavit práv volného pohybu a pobytu. Výměna informací s členským státem, jehož je dotyčná osoba státním příslušníkem, musí být upřednostněna, aby orgány tohoto členského státu, pokud jsou podle svého vnitrostátního práva příslušné ke stíhání této osoby za trestné činy spáchané mimo jejich území, měly možnost vydat EZR za účelem stíhání. Při odpovídající spolupráci s členským státem, jehož je dotčená osoba státním příslušníkem, a při upřednostnění případného EZR před žádostí o vydání jedná hostitelský členský stát způsobem, který méně poškozuje výkon práva volného pohybu a přitom se pokud možno vyhýbá riziku beztrestnosti. K dosažení cíle, jenž spočívá v zabránění nebezpečí beztrestnosti osoby, která se údajně dopustila trestného činu, je EZR považován za stejně účinný jako vydání.

Soudní dvůr také konstatoval, že v případě, že členský stát obdrží od třetí země žádost o vydání státního příslušníka jiného členského státu, musí dožádaný členský stát ověřit, že vydání nebude mít nepříznivý dopad na práva uvedená v článku 19 Listiny (18). Disponuje-li příslušný orgán dožádaného členského státu poznatky, které svědčí o skutečném nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení s osobami v dožadující třetí zemi, je povinen existenci tohoto nebezpečí posoudit při rozhodování o vydání osoby do této země. Za tímto účelem musí příslušný orgán dožádaného členského státu vycházet z objektivních, spolehlivých, přesných a řádně aktualizovaných údajů. Tyto údaje mohou vyplývat zejména z mezinárodních soudních rozhodnutí, jako jsou rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, ze soudních rozhodnutí dotčené třetí země, a z rozhodnutí, zpráv a dalších dokumentů vydaných orgány Rady Evropy nebo v rámci systému Organizace spojených národů.

Usnesení Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Schotthöfer & Steiner v. Adelsmayr, C-473/15 (19)

V usnesení ve věci Schotthöfer & Steiner v. Adelsmayr Soudní dvůr zopakoval odůvodnění z rozsudku ve věci Petruhhin, že Listina se uplatní v situaci, kdy občan Unie využil svého práva na volný pohyb v Unii tím, že se přemístil z členského státu, jehož je státním příslušníkem, do jiného členského státu. Soudní dvůr navíc konstatoval, že žádost o vydání musí být dožádaným členským státem zamítnuta, jestliže tomuto občanovi hrozí v případě vydání vážně nebezpečí, že bude vystaven trestu smrti.

Skutkový stav věci

E. Adelsmayr po několik let od roku 2004 vykonával povolání anesteziologa a specialisty v oboru intenzivní medicíny. V únoru roku 2009 jeden z vážně nemocných pacientů E. Adelsmayra, kterého léčil ve Spojených arabských emirátech a u něhož došlo opakovaně k srdečnímu selhání, zemřel po operaci v důsledku nové srdeční zástavy. E. Adelsmayrovi bylo toto úmrtí kladeno za vinu. Na základě stížnosti podané lékařem z nemocnice, ve které byl E. Adelsmayr profesně činný, bylo zahájeno šetření. V rámci tohoto šetření byl učiněn závěr, že byla spáchána vražda. V roce 2011 začal ve Spojených arabských emirátech proces, v němž státní zastupitelství navrhlo pro E. Adelsmayra trest smrti. Jmenovanému se nicméně podařilo v roce 2012 opustit Spojené arabské emiráty. V nepřítomnosti byl ve zvláštním řízení vedoucím k zatímnímu rozhodnutí odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí, přičemž v původně zahájeném řízení může být kdykoliv znovu pokračováno a může mu být uložen trest smrti.

Proti E. Adelsmayrovi bylo rovněž zahájeno trestní řízení ve státě, jehož je státním příslušníkem – v Rakousku, pro stejné trestné činy, z nichž je obžalován ve Spojených arabských emirátech. Toto řízení nicméně bylo v roce 2014 rakouským státním zastupitelstvím zastaveno s tím, že „obviněný věrohodně přesvědčil o tom, že se v případě řízení vedeného v Dubaji pravděpodobně jednalo o štvavou kampaň vedenou proti jeho osobě“.

Předběžné otázky

Předkládající soud položil Soudnímu dvoru řadu otázek, Soudní dvůr však odpověděl pouze na otázku týkající se čl. 19 odst. 2 a článku 47 (20) Listiny. Předkládající soud se touto otázkou dotázal, zda tyto dva články mají být vykládány v tom smyslu, že členský stát Evropské unie musí zamítnout žádost třetí země o vydání, která se týká občana Unie, jenž se zdržuje na území tohoto členského státu, pokud trestní řízení a rozsudek vydaný ve třetí zemi v nepřítomnosti, o které se žádost o vydání opírá, nebyly slučitelné s minimálními standardy mezinárodního práva, zásadami veřejného pořádku Unie ani se zásadou spravedlivého procesu.

Odůvodnění a odpověď Soudního dvora

Soudní dvůr připomněl, že ustanovení Listiny a zejména její článek 19 jsou použitelná na rozhodnutí členského státu vydat občana Unie v situaci, kdy tento využil svého práva na volný pohyb v Unii. Soudní dvůr dospěl k názoru, že čl. 19 odst. 2 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že žádost o vydání pocházející z třetí země, která se týká občana Unie, jenž při výkonu své svobody volného pohybu opustí členský stát svého původu, aby pobýval na území jiného členského státu, musí být posledně uvedeným státem zamítnuta, jestliže tomuto občanu hrozí v případě vydání vážně nebezpečí, že bude vystaven trestu smrti. Z toho důvodu nebylo nutné se zabývat touto otázkou v té části, která se týká článku 47 Listiny.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16 (21)

V rozsudku ve věci Pisciotti Soudní dvůr použil odůvodnění z rozsudku ve věci Petruhhin na situaci, kdy mezi Evropskou unií a třetí zemí žádající o vydání existovala platná dohoda o vydávání. Soudní dvůr konstatoval, že členský stát není povinen rozšířit zákaz vydávání svých státních příslušníků do Spojených států na každého občana EU, který cestuje na jeho území. Před vydáním občana EU však musí dožádaný členský stát umožnit členskému státu, jehož je tento občan státním příslušníkem, požádat o jeho předání na základě EZR.

Skutkový stav věci

V roce 2010 vydal americký soud na R. Pisciottiho, italského státního příslušníka, zatýkací rozkaz. R. Pisciotti byl zadržen v Německu při přestupu na německém letišti během letu z Nigérie do Itálie. Byl vzat do předběžné vazby za účelem svého vydání a v roce 2014 německý soud jeho vydání schválil. Konzulární orgány Italské republiky byly vyrozuměny o situaci R. Pisciottiho před tím, než bylo vyhověno žádosti o vydání, ale italské justiční orgány EZR nevydaly. Před vydáním R. Pisciotti tvrdil, že jeho vydání je v rozporu s unijním právem, neboť čl. 16 odst. 2 německého Základního zákona odporuje obecné zásadě zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, jelikož omezuje výjimku založenou na státní příslušnosti pouze na německé státní příslušníky.

Předběžné otázky

Předkládající soud se dotázal, zda by článek 18 SFEU měl být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby dožádaný členský stát na základě normy ústavního práva rozlišoval mezi vlastními státními příslušníky a příslušníky jiných členských států a povoloval vydávání pouze posledně uvedených státních příslušníků, zatímco vydávání vlastních státních příslušníků neumožňoval.

Odůvodnění a odpověď Soudního dvora

Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo nebrání tomu, aby dožádaný členský stát (Německo) na základě normy ústavního práva rozlišoval mezi vlastními státními příslušníky a příslušníky jiných členských států a povoloval vydávání pouze posledně uvedených státních příslušníků, zatímco vydávání vlastních státních příslušníků neumožňoval, jestliže příslušným orgánům členského státu, jehož je tento občan státním příslušníkem (Itálie), dožádaný členský stát předem umožnil, aby požádaly o jeho předání v rámci evropského zatýkacího rozkazu a posledně uvedený členský stát v tomto ohledu nepřijal žádné opatření.

Soudní dvůr se řídil stejným odůvodněním jako v rozsudku ve věci Petruhhin a uvedl, že je třeba je považovat za použitelné i na mezinárodní dohodu mezi EU a třetí zemí (Dohoda o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (22)), která umožňuje členskému státu buď na základě ustanovení dvoustranné smlouvy, nebo norem svého ústavního práva (jako je německý Základní zákon) stanovit výjimku založenou na státní příslušnosti.

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že za účelem zachování cíle spočívajícího v zabránění nebezpečí nepotrestání dotyčné osoby ohledně činů, jejichž spáchání je jí kladeno za vinu v žádosti o vydání, musí se EZR, který byl případně vydán jiným členským státem než dožádaným členským státem, týkat přinejmenším stejných činů, a členský stát jeho vydání musí být příslušný podle svých vnitrostátních právních předpisů ke stíhání této osoby za takové činy, i když byly spáchány mimo jeho území.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU (23)

V rozsudku ve věci Ruska Federacija Soudní dvůr uvedl, že postup podle rozsudku ve věci Petruhhin se obdobně použije na žádosti o vydání týkající se státních příslušníků států Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), s nimiž EU uzavřela dohodu o předávání, konkrétně Dohodu mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o postupu předávání mezi členskými státy Evropské unie a Islandem a Norskem (24).

Skutkový stav věci

V roce 2015 vydala kancelář Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol) v Moskvě vůči ruskému státnímu příslušníkovi I. N. oznámení o vyhlášení mezinárodního pátrání. Na základě tohoto oznámení byl I. N., který mezitím získal islandské občanství, v roce 2019 zadržen v Chorvatsku, kde byl na dovolené. Chorvatské orgány obdržely z Ruska žádost o vydání, kterou schválil chorvatský soud. Chorvatské právo stanoví v souvislosti s žádostmi o vydání výjimku založenou na státní příslušnosti. I. N. podal odvolání k Nejvyššímu soudu Chorvatska, v němž napadl rozhodnutí o povolení vydání.

Předběžná otázka

Podstatou otázky Nejvyššího soudu Chorvatska k Soudnímu dvoru bylo, zda se postup podle rozsudku ve věci Petruhhin uplatní i v situaci, kdy se jedná o osobu, která není občanem EU, ale je státním příslušníkem státu ESVO, jako je Island, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Dohoda o EHP).

Odůvodnění a odpověď Soudního dvora

Soudní dvůr se předběžně zabýval otázkou, zda situace státního příslušníka státu ESVO, který je smluvní stranou Dohody o EHP, spadá do oblasti působnosti práva Unie. Připomněl, že články 18 a 21 SFEU se nevztahují na státní příslušníky třetích zemí. Soudní dvůr však konstatoval, že článek 36 Dohody o EHP, který je nedílnou součástí práva Unie, zaručuje právo volného pohybu služeb, a to způsobem, který je v podstatě totožný s článkem 56 SFEU, včetně práva cestovat do jiného státu, aby tam byly dané osobě poskytnuty služby. Na základě toho bylo třeba situaci I. N., který jel do Chorvatska strávit dovolenou, a tedy čerpat služby související s cestovním ruchem, považovat za situaci spadající do oblasti působnosti práva Unie.

Soudní dvůr navíc rozhodl, že Island s Evropskou unií udržuje zvláštní vztahy, které překračují rámec hospodářské a obchodní spolupráce. Island provádí a uplatňuje schengenské acquis, účastní se společného evropského azylového systému a uzavřel s Evropskou unií dohodu o předávání.

Pokud jde o žádost o vydání, jak již bylo uvedeno v rozsudku ve věci Petruhhin, dožádaný členský stát musí v souladu s čl. 19 odst. 2 Listiny nejprve ověřit, že v případě vydání nebude dotyčné osobě hrozit riziko trestu smrti, mučení nebo jiného nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Za účelem tohoto ověření musí dožádaný stát vycházet z objektivních, spolehlivých, přesných a řádně aktualizovaných údajů. V rámci tohoto ověření Soudní dvůr dodal, že zvláště závažnou okolností je skutečnost, že dotyčné osobě byl před nabytím státní příslušnosti dotčeného státu ESVO tímto státem udělen azyl, a to právě z důvodu trestního řízení, které je podkladem žádosti o vydání.

Dožádaný členský stát je v každém případě povinen před tím, než zváží, zda vyhoví žádosti o vydání, informovat tentýž stát ESVO a případně mu na jeho žádost předat uvedeného státního příslušníka v souladu s ustanoveními dohody o předávání, pokud je uvedený stát ESVO příslušný podle vnitrostátního práva ke stíhání tohoto státního příslušníka za činy spáchané mimo jeho území.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin, C-398/19 (25)

V rozsudku ve věci C-398/19 Generalstaatsanwaltschaft Berlin Soudní dvůr dále upřesnil požadavky mechanismu spolupráce uvedené v rozsudku ve věci Petruhhin. Soudní dvůr rozhodl, že občan Unie může být vydán do třetí země pouze po konzultaci s členským státem, jehož je státním příslušníkem. V rámci této konzultace musí být členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, informován dožádaným členským státem o všech skutkových a právních okolnostech uvedených v žádosti o vydání a musí mu být poskytnuta přiměřená lhůta k vydání EZR ve vztahu k tomuto občanovi. Pokud členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, formálně nerozhodne o vydání EZR, dožádaný členský stát není povinen odmítnout vydání občana Unie, který je státním příslušníkem jiného členského státu, a sám proti němu vést trestní stíhání pro činy spáchané ve třetím státě.

Skutkový stav věci

Ukrajina požádala Německo o vydání ukrajinského státního příslušníka, který se v roce 2012 do Německa přestěhoval. Dotčená osoba BY nabyla v roce 2014 rumunské státní občanství jakožto potomek rumunských státních příslušníků. BY však v Rumunsku nikdy nežil. V roce 2016 na něj ukrajinský trestní soud vydal zatýkací rozkaz pro zneužití finančních prostředků v letech 2010 a 2011. BY byl na základě žádosti o vydání zadržen v Německu. S ohledem na použití postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin se německé orgány obrátily na rumunské ministerstvo spravedlnosti a dotázaly se, zda zamýšlí samy trestně stíhat BY. Rumunské orgány informovaly německé orgány, že k vydání evropského zatýkacího rozkazu je zapotřebí dostatek důkazů o spáchání trestných činů v zahraničí. Rumunské orgány navíc požádaly Vrchní státní zastupitelství v Berlíně, aby mu poskytlo dokumenty a kopie důkazů z Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že rumunské justiční orgány formálně nerozhodly o případném vydání EZR, předložil německý předkládající soud tři předběžné otázky týkající se výkladu článků 18 a 21 SFEU a použití mechanismu Petruhhin.

Předběžné otázky

Předkládající soud se dotázal, zda:

—	se uplatní práva vyplývající z občanství Unie (články 18 a 21 SFEU) v situaci, kdy dotčená osoba přemístila středisko svých životních zájmů do dožádaného členského státu v době, kdy ještě nebyla občanem Unie,

—	jsou členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, nebo dožádaný členský stát povinny požádat dožadující třetí stát o předání trestního spisu, aby mohl posoudit možnost, že by sám vedl trestní stíhání,

—	je dožádaný členský stát povinen na základě rozsudku ve věci Petruhhin odmítnout vydání a sám provést trestní stíhání, pokud mu to jeho vnitrostátní právo na základě určitých podmínek umožňuje.

Odůvodnění a odpověď SDEU

V souvislosti s první otázkou týkající se použitelnosti článků 18 a 21 SFEU Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že osoba nabyla státní příslušnost členského státu EU, a tedy občanství Unie, v okamžiku, kdy již pobývala v jiném členském státě, nemůže vyvrátit závěr, že z důvodu nabytého občanství Unie má právo dovolávat se čl. 21 odst. 1 SFEU a spadá do působnosti Smluv ve smyslu článku 18 SFEU, který upravuje zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti. Soudní dvůr dále upřesnil, že stejná úvaha se uplatní i v případě, že vyžádaný občan Unie má rovněž státní příslušnost dožadujícího třetího státu: dvojí státní příslušnost nemůže zbavit dotyčnou osobu svobod, které pro ni jakožto státního příslušníka členského státu vyplývají z unijního práva.

V souvislosti s druhou otázkou Soudní dvůr zopakoval výklad zastávaný ve své předchozí judikatuře a zdůraznil, že dožádaný členský stát má povinnost informovat členský stát, jehož je dotčená osoba státním příslušníkem, aby justiční orgán tohoto členského státu mohl požádat o předání dotčené osoby prostřednictvím EZR. Pokud jde o podrobnosti požadované výměny informací, Soudní dvůr rozhodl, že:

—	dožádaný členský stát musí informovat příslušné orgány členského státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, nejen o existenci žádosti o vydání, ale i o všech skutkových a právních okolnostech sdělených dožadujícím třetím státem v rámci této žádosti o vydání,

—	příslušné orgány členského státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, jsou povinny respektovat důvěrnost takových informací, pokud ji uvedený třetí stát požadoval,

—	dožádaný členský stát musí příslušné orgány členského státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, informovat o každé změně situace, v níž se vyžádaná osoba nachází, která je relevantní pro případné vydání evropského zatýkacího rozkazu na tuto osobu,

—	dožádaný členský stát ani členský stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, nemají povinnost žádat třetí stát o předání trestního spisu,

—	dožádanému členskému státu přísluší stanovit přiměřenou lhůtu, po jejímž uplynutí se v případě, že členský stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, EZR nevydá, případně přistoupí k vydání této osoby,

—	dožádaný členský stát může přistoupit k vydání této osoby, aniž by byl po uplynutí takové přiměřené lhůty povinen vyčkat, než členský stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, přijme formální rozhodnutí, kterým upustí od vydání evropského zatýkacího rozkazu na tuto osobu.

V odpovědi na třetí otázku Soudní dvůr konečně upřesnil, že podle unijního práva nemá dožádaný členský stát povinnost odmítnout vydání a sám občana EU stíhat za trestné činy spáchané ve třetím státě, pokud mu to vnitrostátní právo dožádaného členského státu umožňuje. To by šlo nad rámec toho, co může unijní právo požadovat stran výkonu posuzovací pravomoci, kterou ve vztahu k rozhodnutí, zda vést trestní stíhání, tento členský stát disponuje.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 2021 ve věci WS, C-505/19 (26)

Zásada ne bis in idem může v rámci schengenského prostoru a Evropské unie bránit zadržení osoby, vůči níž bylo vydáno oznámení Interpolu. Je tomu tak v případě, kdy jsou příslušné orgány informovány o pravomocném soudním rozhodnutí vydaném ve státě, který je smluvní stranou Schengenské dohody, nebo v členském státě, které stanoví, že se tato zásada použije.

Skutkový stav věci

V roce 2012 zveřejnil Interpol na žádost Spojených států amerických a na základě zatýkacího rozkazu vydaného příslušnými orgány Spojených států amerických červené oznámení vydané na WS, německého státního příslušníka, za účelem jeho případného vydání. Pokud je osoba, na kterou se vztahuje červené oznámení, vypátrána ve státě, který je členem Interpolu, může tento stát v zásadě předběžně zadržet tuto osobu nebo monitorovat či omezit její pohyb.

Před zveřejněním uvedeného červeného oznámení však probíhalo v Německu vyšetřování WS pro činy, které alespoň částečně souvisely s činy, jako byly ty uvedené v červeném oznámení. Toto vyšetřování bylo v roce 2010 poté, co WS zaplatil peněžitou částku, která byla součástí zvláštního postupu narovnání podle německého trestního práva, pravomocně zastaveno. Spolkový kriminální úřad Německa následně Interpolu sdělil, že podle jeho názoru se v tomto případě v důsledku tohoto předchozího řízení uplatní zásada ne bis in idem. Tato zásada, která je zakotvena jak v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (ÚPSD) (27), tak v článku 50 Listiny, mimo jiné zakazuje, aby osoba, která byla pravomocně odsouzena, byla pro tentýž čin stíhána znovu.

V roce 2017 podal WS ke správnímu soudu ve Wiesbadenu žalobu proti Německu, ve které navrhoval, aby bylo Německu nařízeno přijmout veškerá opatření nezbytná ke zrušení uvedeného červeného oznámení. V tomto ohledu se WS opíral nejen o porušení zásady ne bis in idem, ale také o porušení svého práva na volný pohyb zaručené článkem 21 SFEU, neboť nemohl cestovat do žádného státu, který je smluvní stranou Schengenské dohody, ani do žádného členského státu, aniž by mu hrozilo zatčení.

Předběžná otázka

Předkládající soud položil Soudnímu dvoru řadu otázek. Hlavní otázkou, která je relevantní v rámci vydání na základě červeného oznámení, je však to, zda článek 54 (28) ÚPSD a čl. 21 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 50 (29) Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány státu, který je smluvní stranou Schengenské dohody, nebo orgány členského státu předběžně zadržely na žádost třetího státu osobu, na kterou se vztahuje červené oznámení zveřejněné Interpolem, pokud bylo proti této osobě již vedeno trestní řízení v členském státě, které bylo zastaveno státním zastupitelstvím poté, co dotyčná osoba splnila určité podmínky, a pokud orgány členského státu informovaly Interpol, že mají za to, že se toto řízení týkalo týchž činů, jako byly ty uvedené ve zmíněném červeném oznámení.

Odůvodnění a odpověď SDEU

Soudní dvůr konstatoval, že zásada ne bis in idem se uplatňuje v situaci, kdy bylo přijato rozhodnutí, kterým se pravomocně zastavuje trestní řízení, pokud dotyčná osoba splní určité podmínky, například zaplatí peněžní částku stanovenou státním zástupcem.

Článek 54 ÚPSD, článek 50 Listiny a čl. 21 odst. 1 SFEU nicméně nebrání předběžnému zadržení osoby, na kterou se vztahuje červené oznámení Interpolu, pokud nebylo zjištěno, že soudní řízení proti této osobě týkající se týchž činů, na jejichž základě bylo zveřejněno červené oznámení, bylo pravomocně ukončeno státem, který je smluvní stranou Schengenské dohody, a že se tudíž uplatní zásada ne bis in idem.

Pokud je uplatnění zásady ne bis in idem nejisté, předběžné zadržení může představovat fázi podstatnou k provedení nezbytných ověření v tomto směru a zároveň vyhnutí se nebezpečí, že dotyčná osoba uprchne. Takové opatření je proto odůvodněno legitimním cílem zabránit nepotrestání dotyčné osoby, „pokud je nezbytné pro účely těchto ověření“ (30). Naproti tomu, jakmile bylo pravomocným rozhodnutí určeno, že se uplatní zásada ne bis in idem, brání předběžnému zadržení uvedené osoby nebo dalšímu trvání tohoto zadržení jak vzájemná důvěra mezi státy, které jsou smluvními stranami ÚPSD, tak právo na volný pohyb. Členským státům a smluvním státům ÚPSD přísluší zajistit dostupnost opravných prostředků umožňujících dotyčné osobě dosáhnout vydání pravomocného soudního rozhodnutí, kterým se uplatnění zásady ne bis in idem určuje.

1.2 Žádosti o vydání za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17 (31)

Ve věci Raugevicius se Soudní dvůr zabýval žádostí o vydání za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Soudní dvůr se do jisté míry řídil odůvodněním z judikatury ve věci Petruhhin, avšak s odlišným výsledkem. To bylo nutné vzhledem k tomu, že případy týkající se vydání za účelem výkonu trestu mohou vyvolat otázky týkající se zásady ne bis in idem, pokud by se uplatnil postup podle rozsudku ve věci Petruhhin (32). Soudní dvůr však vzal v úvahu, že ve vnitrostátním a/nebo mezinárodním právu existují mechanismy, které umožňují, aby si vyžádané osoby odpykaly trest zejména v členském státě, jehož jsou státními příslušníky. Právní rámec pro tuto možnost poskytuje například Úmluva Rady Evropy o předávání odsouzených osob z roku 1983 (33).

Skutkový stav věci

D. Raugevicius je litevský a ruský státní příslušník, který se přestěhoval do Finska a žije tam již několik let. Je rovněž otcem dvou dětí, které mají ve Finsku bydliště a jsou finskými státními příslušníky. V roce 2011, po odsouzení v Rusku, vydaly ruské úřady mezinárodní zatýkací rozkaz za účelem výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Za účelem rozhodnutí o žádosti o vydání požádalo finské ministerstvo spravedlnosti Nejvyšší soud Finska o vydání stanoviska. Nejvyšší soud si nebyl jistý, zda se použije rozsudek ve věci Petruhhin, a proto se rozhodl předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku.

Podle příslušného finského práva (finské ústavy) může být trest odnětí svobody vykonán ve Finsku, pokud je odsouzenou osobou finský státní příslušník nebo cizí státní příslušník s trvalým pobytem ve Finsku a pokud s tím odsouzená osoba souhlasila.

Předběžné otázky

Podstatou první otázky finského Nejvyššího soudu bylo, zda je třeba vnitrostátní pravidla o vydávání posuzovat vzhledem ke svobodě pohybu příslušníků jiného členského státu vždy stejně, bez ohledu na to, zda se žádost o vydání podaná třetím státem týká výkonu trestu odnětí svobody nebo, jak tomu bylo v rozsudku ve věci Petruhhin, trestního stíhání. Druhou otázkou se dotázal, jak má být postupováno v případě žádosti o vydání za takové situace, v níž byl jiný členský stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, informován o žádosti o vydání, avšak kvůli právním překážkám nepřijal vůči svému státnímu příslušníkovi žádná opatření.

Odůvodnění a odpověď Soudního dvora

Soudní dvůr analogicky použil odůvodnění rozsudku ve věci Petruhhin a uvedl, že státní příslušník členského státu, který se přestěhoval do jiného členského státu, využil svého práva na volný pohyb v rámci Unie, a proto spadá do působnosti článku 18 SFEU. Dvojí státní příslušnost některého členského státu a třetího státu totiž nemůže zbavit dotyčnou osobu svobod, které pro něj jakožto státního příslušníka členského státu vyplývají z unijního práva.

Vnitrostátní pravidlo, které zákaz vydávání vztahuje jen na vlastní státní příslušníky, zavádí rozdílné zacházení mezi těmito státními příslušníky a státními příslušníky ostatních členských států, což vede k omezení svobody pohybu ve smyslu článku 21 SFEU: takové omezení musí být nezbytné a přiměřené ve vztahu k legitimnímu cíli zabránit nebezpečí nepotrestání státních příslušníků jiných členských států, než je dožádaný členský stát, a k dosažení tohoto cíle by neměla být použita méně omezující opatření s ohledem na všechny skutkové a právní okolnosti případu.

Soudní dvůr však uznal, že v případech žádostí o vydání za účelem výkonu trestu nelze rozpor se zásadou zákazu diskriminace řešit tím, že se členskému státu, jehož je osoba státním příslušníkem, poskytne možnost vykonávat svou pravomoc v rámci nového stíhání dotyčné osoby, neboť takové nové stíhání osoby, která již byla stíhána a odsouzena, může být v rozporu se zásadou ne bis in idem. Soudní dvůr odkázal na to, že pro zabránění tomu, aby takové osoby zůstaly nepotrestány, existují ve vnitrostátním nebo mezinárodním právu mechanismy umožňující těmto osobám odpykat si trest zejména ve státě původu, a tím zvýšit jejich šance na resocializaci po odpykání trestu.

V této souvislosti Soudní dvůr uvedl, že článek 3 finského zákona o mezinárodní spolupráci poskytuje cizincům s trvalým pobytem ve Finsku možnost vykonat trest odnětí svobody uložený třetím státem ve Finsku, pokud s tím dotyčná osoba i třetí stát souhlasí. Soudní dvůr rovněž uvedl, že D. Raugevicius mohl trest, k němuž byl odsouzen v Rusku, odpykat na finském území, pokud s tím souhlasí Rusko i sám D. Raugevicius.

Soudní dvůr rozhodl, že státní příslušníci dožádaného členského státu na straně jedné a státní příslušníci jiných členských států, kteří mají v dožádaném členském státě trvalý pobyt, čímž dokládají jednoznačný stupeň začlenění do společnosti tohoto státu, na straně druhé se nacházejí ve srovnatelné situaci. Je na orgánech dožádaného státu, aby určily, zda existuje spojení mezi státními příslušníky jiných členských států a dožádaného členského státu. V kladné odpovědi články 18 a 21 SFEU stanoví, že státní příslušníci jiných členských států mohou za stejných podmínek jako státní příslušníci dožádaného členského státu vykonávat trest na území dožádaného členského státu.

Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že články 18 a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že v případě žádosti třetího státu o vydání občana EU, který využil svého práva volného pohybu, nikoli pro účely stíhání, nýbrž pro účely výkonu trestu odnětí svobody, má dožádaný členský stát, jehož vnitrostátní právo zakazuje vydávat vlastní státní příslušníky pro účely výkonu trestu a stanoví možnost odpykat na jeho území trest uložený v zahraničí, povinnost zacházet s tímto občanem Unie, má-li na jeho území trvalý pobyt, stejným způsobem, jakým v oblasti vydávání zachází s vlastními státními příslušníky.

C-237/21 Generalstaatsanwaltschaft München (věc se v současné době projednává)

Skutkový stav věci

Věc je založena na žádosti o vydání S. M. z Bosny a Hercegoviny do Německa za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Osoba, o jejíž předání se žádá, je občanem Srbska, Bosny a Hercegoviny a Chorvatska a žije v Německu se svou manželkou od poloviny roku 2017 a od května 2020 v Německu pracuje. Generalstaatsanwaltschaft München (Státní zastupitelství v Mnichově) s odkazem na rozsudek ve věci Raugevicius navrhlo, aby bylo konstatováno, že vydání osoby, o jejíž předání se žádá, je nepřípustné.

Předběžná otázka

Předkládající německý soud se ve spojení s žádostí státního zastupitelství rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku, zda zásady formulované Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ve věci Raugevicius týkající se uplatnění článků 18 a 21 SFEU vyžadují, aby žádost třetí země o vydání občana Unie za účelem výkonu trestu zakládající se na Evropské úmluvě o vydávání ze dne 13. prosince 1957 (34) byla zamítnuta rovněž v případě, že dožádaný členský stát je podle této úmluvy na základě mezinárodního práva povinen občana EU vydat, protože pojem „občan“ podle čl. 6 odst. 1 písm. b) Úmluvy vymezil v tom smyslu, že zahrnuje pouze jeho vlastní státní příslušníky a nikoliv jiné občany EU (35).

2. POKYNY PRO PŘÍPADY, KDY STÁTY UPLATŇUJÍ VÝJIMKU ZALOŽENOU NA STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

2.1 Žádosti o vydání za účelem trestního stíhání

2.1.1 Působnost postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

a. Věcná působnost: kdy se použije postup podle rozsudku ve věci Petruhhin?

Postup (oznámení) podle rozsudku ve věci Petruhhin musí být spuštěn v případech, kdy:

—	je vydána žádost o vydání za účelem trestního stíhání a

—

dožádaný stát uplatňuje výjimku založenou na státní příslušnosti pouze na vlastní státní příslušníky, což vede k případné diskriminaci mezi vlastními státními příslušníky a státními příslušníky jiných států, kteří využili svého práva na volný pohyb (srov. Příloha 2 – přehled vnitrostátních systémů).

Postup podle rozsudku ve věci Petruhhin se použije na všechny žádosti o vydání na základě:

—	Dohody o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (36),

—	Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (Dohoda o obchodu a spolupráci) (37), která postup podle rozsudku ve věci Petruhhin obsahuje (38),

—	mnohostranných dohod uzavřených státy,

—	dvoustranných dohod uzavřených státy nebo

—	vnitrostátních právních předpisů.

b. Osobní působnost: na koho se postup podle rozsudku ve věci Petruhhin vztahuje?

Postup podle rozsudku ve věci Petruhhin se vztahuje na státní příslušníky 27 členských států EU, kteří se nacházejí na území jiného členského státu a využili svého práva na volný pohyb. Vztahuje se rovněž na státní příslušníky, kteří jsou zároveň státními příslušníky třetího státu žádajícího o vydání. Soudní dvůr upřesnil, že dvojí státní příslušnost nemůže zbavit dotyčnou osobu svobod, které pro něj jakožto státního příslušníka členského státu vyplývají z unijního práva (39). Rovněž není podstatné, kdy osoba státní příslušnost členského státu získala (40).

Soudní dvůr upřesnil, že postup podle rozsudku ve věci Petruhhin se vztahuje také na státní příslušníky členského státu ESVO, který je smluvní stranou Dohody o EHP a s nímž Evropská unie uzavřela dohodu o předávání (Island a Norsko) (41). Články 18 a 21 SFEU se nevztahují na státní příslušníky třetích států. Soudní dvůr však konstatoval, že článek 4 Dohody o EHP (42) ve spojení s článkem 36 Dohody o EHP (43), která je nedílnou součástí unijního práva, zaručuje právo volného pohybu služeb, a to způsobem, který je v podstatě totožný s článkem 56 SFEU, včetně práva cestovat do jiného státu za účelem přijetí služeb v tomto státě (44).

Soudní dvůr dále potvrdil, že právo na volný pohyb podle čl. 21 odst. 1 SFEU / článku 36 Dohody o EHP se vztahuje i na osobu, která se nachází v tranzitním pásmu na letišti (45) nebo přijímá služby jako turista (46) v jiném státě.

c. Územní působnost: které orgány jsou postupem podle rozsudku ve věci Petruhhin vázány?

Postupem podle rozsudku ve věci Petruhhin jsou vázány vnitrostátní orgány 27 členských států EU, Islandu a Norska při uplatňování výjimky založené na státní příslušnosti.

2.1.2. Kroky, které musí příslušné orgány učinit v případě uplatnění výjimky založené na státní příslušnosti

a. Povinnosti dožádaného státu

Články 18 a 21 SFEU / článek 4 Dohody o EHP ve spojení s článkem 36 Dohody o EHP nepožadují stanovení absolutní rovnocennosti mezi vlastními státními příslušníky a státními příslušníky jiných států, pokud jde o ochranu před vydáním do třetích států. Požadují však, aby státy, které stanoví rozdílné zacházení při vydávání vlastních státních příslušníků a státních příslušníků jiných států, před povolením vydání ověřily, zda legitimního cíle zabránit nepotrestání sledovaného vydáním lze dosáhnout opatřením, které méně poškozuje výkon práva na volný pohyb a které by bylo stejně účinné (47).

V případě žádosti o vydání za účelem trestního stíhání je dožádaný stát povinen konzultovat stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, aby měl tento stát možnost vydat EZR / zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko, který by byl považován za stejně účinné, ale méně škodlivé opatření.

Dožádaný stát však nemá povinnost odmítnout vydání občana Unie / občana Islandu či Norska, který je státním příslušníkem jiného státu, a stíhat občana EU / občana Islandu či Norska za trestné činy spáchané ve třetím státě, pokud mu to jeho vnitrostátní právo umožňuje (48). To by šlo nad rámec toho, co může unijní právo požadovat stran výkonu posuzovací pravomoci, kterou ve vztahu k rozhodnutí, zda vést trestní stíhání, tento stát disponuje.

b. Zahájení postupu konzultace

Dožádaný stát je povinen vyrozumět stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, o podané žádosti o vydání.

Pokud jde o načasování takového oznámení, navrhuje se, aby dožádaný stát vyrozuměl stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, o příchozí nebo probíhající žádosti o vydání při nejbližší příležitosti. K tomu může dojít již při předběžném zadržení osoby, pokud jsou k dispozici dostatečné informace na základě červeného oznámení Interpolu a/nebo později, když dožádaný stát žádost o vydání obdrží.

c. Druh informací, které mají být poskytnuty státu (státům), jehož (jejichž) je vyžádaná osoba státním příslušníkem

Orgány dožádaného státu by měly kontaktní místo (49) státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, informovat alespoň o:

—	existenci žádosti o vydání týkající se této osoby a

—	všech skutkových a právních otázkách, které dožadující třetí stát sdělil v souvislosti s touto žádostí o vydání (50) (srov. Příloha 3 – vzor).

Orgány dožádaného členského státu kromě toho musí orgány státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, informovat o každé změně situace, v níž se vyžádaná osoba nachází, která je podstatná pro případné vydání evropského zatýkacího rozkazu / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko na tuto osobu (51) (srov. Příloha 4 – vzor).

d. Vztahy s dožadujícím třetím státem a důvěrnost

Dožádaný stát ani stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, nejsou podle unijního práva povinny žádat třetí stát, který žádá o vydání, o předání trestního spisu (52). Pokud by dožádaný stát nebo stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, byl povinen požádat dožadující třetí stát o zaslání trestního spisu, mohlo by se vydávací řízení značně zkomplikovat a jeho délka by se mohla výrazně prodloužit, což by v konečném důsledku mohlo ohrozit cíl zajistit, aby trestné činy nezůstaly nepotrestány (53). Dlouhé řízení může mít kromě toho nežádoucí vliv také na vyžádanou osobu, zejména pokud je tato osoba držena ve vazbě.

Orgány státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, jsou povinny respektovat důvěrnost takových informací, pokud ji dožadující třetí stát požadoval. Kromě toho by měl být dožadující třetí stát o této otázce řádně informován (54).

Stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, však může použít jakýkoli mechanismus spolupráce a/nebo vzájemné pomoci k získání důkazů od dožádaného státu (např. vydání evropského vyšetřovacího příkazu (55)).

e. Povinnosti pro stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

Po oznámení by příslušné orgány státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, měly posoudit, zda je vhodné vydat EZR / zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko týkající se týchž trestných činů, z nichž je dotyčná osoba obviněna v žádosti o vydání, pokud mají podle svého vnitrostátního práva pravomoc stíhat tuto osobu za trestné činy spáchané mimo území státu.

2.1.3. Lhůta pro odpověď na oznámení

Dožádaný stát by měl státu (státům), jehož (jejichž) je vyžádaná osoba státním příslušníkem, stanovit přiměřenou lhůtu k podání odpovědi. Dožádaný stát má při stanovení přiměřené lhůty prostor pro uvážení, zejména s ohledem na to, zda je vyžádaná osoba na základě vydávacího řízení ve vazbě, a na složitost případu (56).

Uložená lhůta by měla být uvedena v osvědčení (srov. Příloha 3 – vzor).

V případě potřeby může kontaktní místo nebo vydávající justiční orgán (57) státu (států), jehož (jejichž) je vyžádaná osoba státním příslušníkem, požádat o prodloužení lhůty (srov. Příloha 5 – vzor). O prodloužení by mělo rozhodnout kontaktní místo nebo orgán, který se zabývá žádostí o vydání v dožádaném státě (srov. Příloha 6 – vzor).

2.1.4. Odmítnutí žádosti o vydání

Pouze v případech, kdy justiční orgán státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, vydá evropský zatýkací rozkaz / zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko týkající se téhož trestného činu (58) (týchž trestných činů) nebo skutků a informuje o tom dožádaný stát, by měl dožádaný stát odmítnout vydání a předat osobu státu, jehož je tato osoba státním příslušníkem (srov. Příloha 7 – vzor).

2.1.5. Obnova vydávacího řízení

Pokud orgány státu (států), jehož (jejichž) je vyžádaná osoba státním příslušníkem, neodpoví ve stanovené lhůtě nebo pokud je odpověď ve stanovené lhůtě zamítavá, mohou orgány dožádaného státu v relevantních případech k vydání přistoupit, aniž by byly povinny vyčkat, než stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, odpoví nebo přijme formální rozhodnutí, kterým se vzdává práva na vydání EZR / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko na tuto osobu (59) (srov. Příloha 7 – vzor).

2.2. Žádosti o vydání za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody

2.2.1. Oblast působnosti

a. Věcná působnost

Rozsudek ve věci Raugevicius se použije v případech, kdy:

—	se jedná o žádost o vydání za účelem výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody a

—

b. Osobní působnost žádostí o vydání za účelem výkonu trestu: na koho se rozsudek ve věci Raugevicius vztahuje?

Povinnost rovného zacházení v tomto ohledu platí pouze v rozsahu, v jakém se vlastní státní příslušníci a státní příslušníci jiných států nacházejí ve srovnatelné situaci s ohledem na cíl zabránit nebezpečí beztrestnosti. Vzhledem k tomu, že výkon trestu odnětí svobody ve státě původu dotyčné osoby podporuje její resocializaci po výkonu trestu, existuje srovnatelná situace pouze u státních příslušníků jiných států, kteří mají v dožádaném státě trvalý pobyt, a jsou tedy do určité míry začleněni do společnosti tohoto státu.

Soudní dvůr proto rozhodl, že osobní působnost je omezena na státní příslušníky jiných států, kteří mají v dožádaném státě trvalý pobyt, čímž dokládají jednoznačný stupeň začlenění do společnosti tohoto státu (60), jelikož jsou ve srovnatelné situaci jako státní příslušníci dožádaného státu. Na druhou stranu státní příslušník jiného státu, který je zatčen na letišti dožádaného státu, když jím pouze projíždí, by kritérium srovnatelné situace nesplňoval.

Pokud nelze mít za to, že vyžádaná osoba má v dožádaném státě trvalý pobyt, je třeba otázku jejího vydání řešit na základě platného vnitrostátního nebo mezinárodního práva (61).

2.2.2. Kroky, které musí příslušné orgány učinit v případě uplatnění výjimky založené na státní příslušnosti

V případě žádosti o vydání za účelem výkonu trestu je opatřením, které méně poškozuje výkon práva na volný pohyb, to, že dožádaný stát převezme odpovědnost za výkon trestu na svém území namísto vydání státního příslušníka jiného státu do třetího státu, pokud je taková možnost poskytnuta i jeho vlastním státním příslušníkům. Očekává se, že Soudní dvůr v projednávané věci C-237/21 (62) dále upřesní podrobné kroky, které bude třeba uplatnit (zejména rozsah povinností států a to, zda je vyžadován souhlas třetího státu).

2.2.3. Výměna informací mezi dožádaným státem a státem, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

Články 18 a 21 SFEU nevyžadují, aby dožádaný stát informoval stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, o probíhající žádosti o vydání za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody. Dožádanému státu se však nebrání kontaktovat stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, za účelem získání jakýchkoli relevantních informací, které by mohl považovat za užitečné.

3. POKYNY PLATNÉ PRO VŠECHNY STÁTY BEZ OHLEDU NA VÝJIMKU ZALOŽENOU NA STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

3.1. Posouzení základních práv před vydáním

3.1.1. Uplatňování Listiny

Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí o vydání občana EU/Islandu/Norska v situaci, jež spadá do oblasti působnosti článku 18 SFEU a článku 21 SFEU nebo článku 4 Dohody o EHP ve spojení s článkem 36 Dohody o EHP, spadá pro účely čl. 51 odst. 1 Listiny do oblasti působnosti práva Unie (63). Proto se na takové rozhodnutí vztahují ustanovení Listiny, zejména její článek 19.

K uplatnění Listiny kromě toho postačuje existence mezinárodní dohody Unie o vydání. Listina se proto uplatní také na žádosti o vydání vydané Spojenými státy americkými nebo Spojeným královstvím podle Dohody o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (64) a Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím na straně druhé (65), a to i v případě, že nedochází k výkonu práva na volný pohyb v rámci EHP. V takových případech se navíc Listina vztahuje i na státní příslušníky třetích států a osoby bez státní příslušnosti.

V případech, kdy se uplatňuje Listina, musí dožádaný členský stát ověřit, že vydání nebude mít nepříznivý dopad na práva uvedená v článku 19 Listiny (66).

Podle čl. 19 odst. 2 Listiny nesmí být nikdo vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.

Soudní dvůr dále uvedl, že pouhá „existence prohlášení a přijetí mezinárodních smluv v zásadě zajišťujících dodržování základních práv není sama o sobě dostačující pro zajištění adekvátní ochrany před nebezpečím špatného zacházení, pokud spolehlivé zdroje uvádějí, že praxe orgánů – nebo postupy jimi tolerované – je zjevně v rozporu se zásadami Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“.

Z toho vyplývá, že disponuje-li příslušný orgán dožádaného členského státu poznatky, které svědčí o skutečném nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení s osobami v dožadující třetí zemi, je povinen existenci tohoto nebezpečí posoudit při rozhodování o vydání osoby do této země (v tomto smyslu, pokud jde o článek 4 Listiny, viz rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru, C-404/15 a C-659/15 PPU, EU:C:2016:198, bod 88).

Za tímto účelem musí příslušný orgán dožádaného členského státu vycházet z objektivních, spolehlivých, přesných a řádně aktualizovaných údajů. Tyto údaje mohou vyplývat zejména z mezinárodních soudních rozhodnutí, jako jsou rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, ze soudních rozhodnutí dožadující třetí země, a z rozhodnutí, zpráv a dalších dokumentů vydaných orgány Rady Evropy nebo v rámci systému Organizace spojených národů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru, C-404/15 a C-659/15 PPU, EU:C:2016:198, bod 89) (67).

3.1.2. Uplatňování Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) se vztahuje na vydávání ze států do třetích států v situacích, na které se Listina nevztahuje (68), jako je vydání občana Unie, který nevyužil práva na volný pohyb, nebo státního příslušníka třetí země do třetího státu, s nímž Unie neuzavřela dohodu o vydávání.

Podstatné jsou zejména články 3 a 6 EÚLP. Článek 3 EÚLP stanoví:

Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.

Článek 6 EÚLP (právo na spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu) stanoví:

Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

2.	Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.

3.2. Neopodstatněná nebo šikanózní červená oznámení, zatýkací rozkazy a žádosti o vydání, včetně politicky motivovaných červených oznámení, zatýkacích rozkazů a žádostí o vydání

Státy se potýkají s případy neopodstatněných nebo šikanózních žádostí o vydání, včetně politicky motivovaných žádostí, a souběžných červených oznámení Interpolu. Tento oddíl by se proto mohl použít již ve fázi, kdy ještě nebyla vydána žádost o vydání nebo kdy osoba ještě nebyla na základě červeného oznámení zadržena (např. pokud je stát informován o šikanózních červených oznámeních Interpolu, může proaktivně informovat ostatní kontaktní místa, a to ještě předtím, než se hledaná osoba přesune do jiného státu).

3.2.1. Stávající mechanismus Interpolu týkající se zneužívání červených oznámení

V rámci Interpolu existuje automatizovaný systém prověřování a odhalování červených oznámení (69). Umožňuje odfiltrovat případy zneužití. Každá příchozí žádost je porovnávána s kontrolním seznamem, který obsahuje žádosti, jež byly v minulosti zamítnuty, na jehož základě jsou tudíž automaticky odmítnuty. Interpol pracuje na vývoji nových automatizovaných bezpečnostních opatření IT, která by zlepšila posuzování příchozích žádostí o zveřejnění oznámení a jejich rozesílání.

Při generálním sekretariátu Interpolu byla kromě toho zřízena zvláštní pracovní skupina složená z právníků a policistů z různých členských států Interpolu. Tato pracovní skupina posuzuje všechny příchozí žádosti o zveřejnění oznámení a jejich rozeslání z členských zemí Interpolu z hlediska jejich slučitelnosti s příslušným právním rámcem a požadavky.

Červená oznámení Interpolu mohou být odstraněna z řady důvodů podáním žádosti k nezávislé Komisi pro kontrolu spisů s tvrzením, že porušují stanovy Interpolu a jeho pravidla pro zpracování údajů. Členské státy mohou jednotlivce, který je šikanózním a zejména politicky motivovaným červeným oznámením dotčen, poučit, že u Komise pro kontrolu spisů může uplatnit svá práva a upozornit ji předem nebo požádat o vymazání oznámení nebo zrušení rozeslání.

Tyto činnosti podporuje stálá poradní skupina pro oznámení.

3.2.2. Výměna informací mezi kontaktními místy týkající se neopodstatněných nebo šikanózních a zejména politicky motivovaných žádostí o vydání

Stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, často disponuje informacemi, které mají zásadní význam pro rozhodnutí, zda je žádost o vydání neopodstatněná nebo šikanózní a zejména politicky motivovaná. Proto při posuzování žádosti o vydání občana jiného státu dožádaným státem může být nezbytná úzká spolupráce a výměna informací se státem, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem.

V případě důvodného podezření, že žádost o vydání je šikanózní, zejména politicky motivovaná nebo jinak neopodstatněná (protiprávní), by kontaktní místo státu, který ze strany třetího státu obdržel žádost o vydání týkající se občana jiného státu, mělo vždy informovat kontaktní místo státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem. To umožní výměnu podstatných informací pro přijetí informovaného rozhodnutí o tom, zda je žádost o vydání politicky motivovaná nebo jinak neopodstatněná (protiprávní) (srov. Příloha 3 – vzor a Příloha 8 – vzor).

Každé kontaktní místo by kromě toho mělo v případě důvodného podezření, že žádost o vydání je neopodstatněná nebo šikanózní, zejména politicky motivovaná, neprodleně a proaktivně informovat a konzultovat ostatní kontaktní místa, jakož i Eurojust, Europol a Interpol (srov. Příloha 8 – vzor).

Tento mechanismus oznamování mezi kontaktními místy v případech neopodstatněných nebo šikanózních, včetně politicky motivovaných žádostí o vydání se vztahuje na státní příslušníky států, jakož i na státní příslušníky třetích států a osoby bez státní příslušnosti.

4. PRAKTICKÉ ASPEKTY POSTUPU PODLE ROZSUDKU VE VĚCI PETRUHHIN A POLITICKY MOTIVOVANÝCH ŽÁDOSTÍ O VYDÁNÍ

4.1. Kontaktní místa

Pro účely postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin a neopodstatněných nebo protiprávních, zejména politicky motivovaných žádostí o vydání jmenovaly státy kontaktní místa (např. ústřední orgány).

Aktualizovaný seznam kontaktních míst je k dispozici na adrese:

https://www.ejn-crimjust.europa.eu/ejn/AtlasChooseCountry/EN

Stát by měl urychleně informovat EJS o všech změnách svých kontaktních míst.

Kontaktní místa se mohou v případě jakýchkoli problémů obrátit na Eurojust a EJS.

4.2. Jazykový režim a náklady

Navrhuje se, aby jazykovým režimem pro dokumenty předávané mezi dožádaným státem podle státem, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, byl úřední jazyk státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem.

Státy mohou rovněž oznámit Komisi, pokud se rozhodnou přijímat překlady do jednoho nebo více dalších úředních jazyků EU, islandštiny nebo norštiny.

Dožádaný stát a stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, by si měly hradit své vlastní náklady (zejména náklady na překlady).

4.3. Režim ochrany údajů

Použije se směrnice (EU) 2016/680 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů (70).

(1) Evropská úmluva o vydávání (ETS č. 24) a její dodatkový protokol (ETS č. 086), druhý dodatkový protokol (ETS č. 098), třetí dodatkový protokol (ETS č. 209) a čtvrtý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání (ETS č. 212).

(2) Povinnost vydat nebo stíhat.

(3) Např. Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím na straně druhé, Úř. věst. L 149, 30.4.2021, s. 10, stanoví v článku 603 výslovnou povinnost týkající se zásady „aut dedere aut judicare“.

(4) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630.

(5) Podle ustanovení čl. 21 odst. 1 SFEU platí: „Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.“

(6) Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti podle článku 18 SFEU, který stanoví: „V rámci použití Smluv, aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.“

(7) Rozsudek ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16, ECLI:EU:C:2018:222; rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898; rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262 a rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin, C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032.

(8) Rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262.

(9) Pracovní dokument Rady Evropské unie, neformální videokonference ministrů spravedlnosti, 4. června 2020: Příprava – vydávání občanů EU do třetích zemí – diskusní dokument předsednictví, dokument WK 5231/2020 INIT.

(10) Společná zpráva Eurojustu a Evropské justiční sítě o vydávání občanů EU do třetích zemí: https://www.eurojust.europa.eu/joint-report-eurojust-and-ejn-extradition-eu-citizens-third-countries

(11) Úř. věst. C 419, 4.12.2020, s. 23.

(12) Usnesení Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Schotthöfer & Steiner v Adelsmayr, C-473/15, ECLI:EU:C:2017:633, rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16, ECLI:EU:C:2018:222; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018,Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898; rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19, ECLI:EU:C:2020:262, a rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin, C-398/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:1032.

(13) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630.

(14) Rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898.

(15) Rozsudek soudu ve věci C-237/21, Generalstaatsanwaltschaft München.

(16) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630.

(17) Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 389.

(18) V čl. 19 odst. 2 Listiny se stanoví: „Nikdo nesmí být vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“

(19) Usnesení Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Schotthöfer & Steiner v. Adelsmayr, C-473/15, ECLI:EU:C:2017:633.

(20) Článek 47 Listiny stanoví: „Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem.

Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.

Bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti.“

(21) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16, ECLI:EU:C:2018:222.

(22) Dohoda o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s. 27).

(23) Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262.

(24) Úř. věst. L 292, 21.10.2006, s. 2.

(25) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (Vydání na Ukrajinu) C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032.

(26) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 2021, WS, C-505/19, ECLI:EU:C:2021:376.

(27) Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19).

(28) Článek 54 ÚPSD stanoví: „Osoba, která byla pravomocně odsouzena jednou smluvní stranou, nesmí být pro tentýž čin stíhána druhou smluvní stranou za předpokladu, že v případě odsouzení již byla vykonána nebo je právě vykonávána sankce, nebo podle práva smluvní strany, ve které byl rozsudek vynesen, již nemůže být vykonána.“

(29) Článek 50 Listiny stanoví: „Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona.“

(30) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 2021, WS, C-505/19, ECLI:EU:C:2021:376, bod 84.

(31) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898.

(32) Vzhledem k tomu, že byla vyžádaná osoba již odsouzena ve třetím státě.

(33) Úmluva o předávání odsouzených osob (ETS č. 112).

(34) Evropská úmluva o vydávání (ETS č. 24).

(35) Srov. Finsko učinilo podle článku 6 Evropské úmluvy o vydávání následující prohlášení: „Ve smyslu této [ú]mluvy se ‚občany‘ rozumí příslušníci Finska, Dánska, Islandu, Norska a Švédska, jakož i cizinci s bydlištěm v těchto státech.“

(36) Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s. 27.

(37) Úř. věst. L 149, 30.4.2021, s. 10.

(38) V čl. 614 odst. 1 a odst. 3 Dohoda o obchodu a spolupráci stanoví: „1. Pokud byl na tutéž osobu vydán evropský zatýkací rozkaz nebo zatýkací rozkaz dvěma nebo více státy, rozhodne vykonávající justiční orgán o tom, který zatýkací rozkaz bude vykonán, přičemž náležitě zohlední všechny okolnosti, zejména relativní závažnost trestných činů a místo jejich spáchání, datum vydání jednotlivých zatýkacích rozkazů či evropských zatýkacích rozkazů a skutečnost, zda byly vydány za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, a dále právní závazky členských států vyplývající z práva Unie, zejména pokud jde o zásady svobody pohybu a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti. 3. Existuje-li současně zatýkací rozkaz a žádost o vydání podaná třetí zemí, rozhodne příslušný orgán vykonávajícího státu o tom, zda má přednost zatýkací rozkaz, nebo žádost o vydání, přičemž náležitě zohlední všechny okolnosti, zejména okolnosti uvedené v odstavci 1 a v použitelné úmluvě.“

(39) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898, bod 29, a rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, bod 32.

(40) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, bod 31.

(41) Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262.

(42) Článek 4 Dohody o EHP stanoví: „V rámci použití této dohody, a aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti“.

(43) Čl. 36 odst. 1 Dohody o EHP stanoví: „V rámci této dohody jsou zakázána omezení volného pohybu služeb na území smluvních stran pro státní příslušníky členských států ES a států ESVO, kteří jsou usazeni v jiném členském státě ES nebo státě ESVO, než se nachází příjemce služeb.“

(44) Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262, body 52–55.

(45) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16, ECLI:EU:C:2018:222, bod 34.

(46) Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262, bod 54.

(47) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630, bod 41.

(48) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, body 49–50.

(49) Seznam národních kontaktních míst určených 27 státy je zveřejněn na internetových stránkách EJS, srov. bod 4.1.

(50) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, bod 48.

(51) Tamtéž.

(52) Tamtéž, bod 49.

(53) Tamtéž, bod 51.

(54) Tamtéž, bod 48.

(55) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).

(56) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, bod 55.

(57) Jak je uvedeno v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí o EZR nebo podle čl. 9 odst. 1 Dohody mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o postupu předávání mezi členskými státy Evropské unie a Islandem a Norskem.

(58) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2018, Pisciotti, C-191/16, ECLI:EU:C:2018:222, bod 54.

(59) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, Generalstaatsanwaltschaft Berlin (vydání na Ukrajinu), C-398/19, ECLI:EU:C:2020:1032, body 53 a 54.

(60) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898, bod 46.

(61) Tamtéž, bod 48.

(62) Rozsudek soudu ve věci C-237/21, Generalstaatsanwaltschaft München.

(63) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630, body 52 a 53 a rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262, bod 63. V čl. 51 odst. 1 Listina stanoví: „1. Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách.“

(64) Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s. 27.

(65) Úř. věst. L 149, 30.4.2021, s. 10.

(66) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630, bod 60, usnesení Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Schotthöfer & Steiner proti Eugenu Adelsmayrovi, C-473/15, ECLI:EU:C:2017:633, rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2018, Raugevicius, C-247/17, ECLI:EU:C:2018:898, bod 49, rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2020, Ruska Federacija, C-897/19 PPU, ECLI:EU:C:2020:262, body 63 až 68.

(67) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630, body 57, 58 a 59.

(68) Srov. bod 3.1.1. výše.

(69) Červené oznámení není žádostí o vydání ani mezinárodním zatýkacím rozkazem. Je to upozornění pro donucovací orgány na celém světě, aby vypátraly a předběžně zadržely osobu do doby vydání, předání nebo podobného právního postupu. Červené oznámení však odkazuje na mezinárodní zatýkací rozkaz nebo soudní rozhodnutí, je podkladem pro vydávací řízení a obsahuje vnitrostátní údaje o trestné činnosti (s výjimkou případů, kdy je červené oznámení vydáno mezinárodním soudem). Podle článku 82 pravidel Interpolu pro zpracování údajů [IRPD, III/IRPD/GA/2011 (2019)] se „červená oznámení zveřejňují na žádost Národní ústředny Interpolu nebo mezinárodního subjektu s pravomocemi v oblasti vyšetřování a stíhání v trestných věcech za účelem zjištění místa pobytu hledané osoby a jejího zadržení, zatčení nebo omezení pohybu pro účely vydání, předání nebo podobného právního jednání“.

(70) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).

PŘÍLOHA 1

Ukázka kroků, které je třeba učinit v souvislosti s žádostmi o vydání za účelem trestního stíhání – hlavní kroky postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

PŘÍLOHA 2

Přehled výjimek založených na státní příslušnosti (informace poskytnuté státy)

Rakousko:	Federální zákon ze dne 4. prosince 1979 o vydávání a vzájemné pomoci v trestních věcech (zákon o vydávání a vzájemné pomoci (ARHG)), § 12.
Belgie:	Zákon ze dne 15. března 1874 o vydávání, články 1 a 2.
Bulharsko:	Ústava, čl. 25 odst. 4.
Kypr:	Ústava, čl. 11 písm. f) (vydání státního příslušníka je přípustné pouze v souladu s mezinárodní smlouvou, kterou je republika vázána, za podmínky, že taková smlouva je uplatňována protistranou, a ve vztahu k činům, k nimž došlo po vstupu 5. dodatku ústavy v platnost v roce 2006).
Česká republika:	Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky, čl. 14 odst. 4. Vydání českého občana do třetí země je možné, pokud občan souhlasí se svým vydáním do tohoto státu (§ 91 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních).
Německo:	Základní zákon Spolkové republiky Německo, čl. 16 odst. 2.
Estonsko:	Ústava, článek 36 (pokud není vydání přípustné na základě mezinárodní smlouvy).
Řecko:	Trestní řád, článek 438.
Španělsko:	Zákon o pasivním vydávání z roku 1985, článek 3 (pokud to nestanoví mezinárodní smlouva v souladu se zásadou vzájemnosti).
Finsko:	Ústava, čl. 9 odst. 3 (může být zákonem stanoveno, že v důsledku trestného činu může být finský občan pro účely trestního řízení vydán do země, ve které jsou zaručena jeho lidská práva a právní ochrana). Zákon o vydávání (456/1970), § 2 (pokud jde o spolupráci s jinými zeměmi než členskými státy EU; finský státní příslušník nesmí být vydán. Totéž platí pro Spojené království).
Francie:	Trestní řád, článek 696-4.
Chorvatsko:	Ústava, článek 9 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy).
Maďarsko:	Zákon XXXVIII z roku 1996 o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, článek 13.
Island:	Zákon č. 13 z roku 1984, zákon o vydávání zločinců a další pomoci v trestním řízení (nevztahuje se na žádosti Dánska, Finska, Norska a Švédska).
Irsko:	V souladu s irským zákonem o vydávání z roku 1965 může Irsko vydávat své vlastní občany, pokud existuje dohoda o vydávání se třetí zemí a tato země může vydávat své vlastní občany do Irska.
Itálie:	Ústava, čl. 26 odst. 1 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy).
Litva:	Ústava, článek 13 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy).
Lucembursko:	Pozměněný zákon ze dne 20. června 2001, článek 7.
Lotyšsko:	Ústava, článek 98 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy).
Malta:	Ústava, článek 43 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy).
Nizozemsko:	Uitleveringswet, článek 4 (vydání k trestnímu stíhání je přípustné, pokud jsou poskytnuty záruky).
Norsko:	Zákon č. 39 ze dne 13. června 1975 o vydávání pachatelů trestných činů (nevztahuje se na žádosti ze zemí EU a Islandu).
Polsko:	Ústava, článek 55.
Portugalsko:	Ústava, čl. 33 odst. 1 (pokud není vydání přípustné na základě smlouvy nebo na základě záruk a pouze za účelem trestního stíhání).
Rumunsko:	Ústava, čl. 19 odst. 2 (pokud není vydání přípustné na základě mezinárodních smluv, jejichž je Rumunsko smluvní stranou, podle práva a na základě vzájemnosti).
Švédsko:	Zákon (1957:668) o vydávání, § 2.
Slovinsko:	Ústava, článek 47.
Slovensko:	Trestní řád, § 501 (s výjimkou případů, kdy povinnost vydání vyplývá ze zákona, mezinárodní smlouvy nebo rozhodnutí mezinárodní organizace, kterým je Slovenská republika vázána).
	Stát, který výslovně nestanoví výjimku založenou na státní příslušnosti:
Dánsko:	Dánský zákon o vydávání, článek 18 (stanoví však přísnější pravidla pro vydávání vlastních státních příslušníků než jiných státních příslušníků).

PŘÍLOHA 3

Vzor formuláře pro informování státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

K rukám příslušného orgánu: … [státu/států]

Tímto dokumentem vás informujeme o tom, že byl(a) třetím státem vydán(a) zatýkací rozkaz / žádost o vydání za účelem [zaškrtněte]:

☐	trestního stíhání

☐	výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody

ve vztahu k osobě, která je státním příslušníkem vašeho státu.

Údaje o totožnosti vyžádané osoby

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné příjmení:

Případná další používaná jména:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Datum narození:

Místo narození:

Bydliště nebo známá adresa:

Jazyk nebo jazyky, kterým vyžádaná osoba rozumí (pokud jsou známy):

Zvláštní znamení / popis vyžádané osoby:

Informace o orgánu dožadujícího třetího státu

Vydávající třetí stát:

(Justiční) orgán, který vydal zatýkací rozkaz / žádost o vydání:

Jméno a příjmení jeho zástupce:

Funkce (titul / služební hodnost):

Spisová značka:

Adresa:

Kontaktní údaje:

Informace o trestných činech, z jejichž spáchání je dotčená osoba obviněna

Vydání se vztahuje na celkem … [počet] trestných činů.

Popis okolností, za kterých byly trestný čin nebo trestné činy spáchány, včetně doby, místa a míry účasti vyžádané osoby na těchto trestných činech:

Povaha a právní kvalifikace trestného činu (trestných činů), včetně použitelných ustanovení právních předpisů:

Další informace poskytnuté třetím státem (pokud je to možné, dokumenty poskytnuté třetím státem připojte k tomuto formuláři jako přílohy):

Na základě výše uvedených informací se příslušné orgány státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, vyzývají, aby přijaly rozhodnutí o tom, zda vydají evropský zatýkací rozkaz / zatýkací rozkaz EU-Norsko/Island na dotyčnou osobu s ohledem na zahájení trestního stíhání pro stejné činy, které jsou předmětem žádosti o vydání.

Tento orgán považuje … [lhůta] za přiměřenou lhůtu k tomu, aby byl o rozhodnutí informován do … [příslušné datum].

Po uplynutí této lhůty, pokud stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem, nezašle žádnou odpověď, bude dožádaný stát pokračovat ve vydávacím řízení.

Pokud jde o žádost o vydání k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, uveďte veškeré podstatné informace:

Případně uveďte a odůvodněte, zda existuje důvodné podezření, že žádost o vydání je politicky motivovaná:

Kontaktní údaje příslušného orgánu, který předává informace o žádosti o vydání

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Datum a podpis

PŘÍLOHA 4

Vzor formuláře pro poskytnutí dodatečných informací státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

K rukám příslušného orgánu: …

V návaznosti na oznámení zaslané dne … [datum], v souladu s povinností zahájit postup konzultace stanovený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Petruhhin (1), předává tento stát dodatečné informace, které mohou být užitečné s ohledem na vydání evropského zatýkacího rozkazu / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko.

Údaje o totožnosti vyžádané osoby

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné příjmení:

Případná další používaná jména:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Datum narození:

Místo narození:

Bydliště nebo známá adresa:

Jazyk nebo jazyky, kterým vyžádaná osoba rozumí (pokud jsou známy):

Zvláštní znamení / popis vyžádané osoby:

Informace o orgánu dožadující třetí země

Vydávající třetí stát:

(Justiční) orgán, který vydal zatýkací rozkaz / žádost o vydání:

Jméno a příjmení jeho zástupce:

Funkce (titul / služební hodnost):

Spisová značka:

Adresa:

Kontaktní údaje:

Další důležité informace:

Kontaktní údaje státu, který předává informace o žádosti o vydání

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Ústřední orgán:

Datum a podpis

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, ECLI:EU:C:2016:630.

PŘÍLOHA 5

Vzor žádosti o prodloužení lhůty pro informování dožádaného orgánu na základě postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin

V návaznosti na oznámení obdržené od … dne … [datum] o žádosti o vydání za účelem stíhání státního příslušníka tohoto státu … [jméno dotčené osoby] a vydané … [třetí stát], tento stát laskavě žádá o prodloužení lhůty stanovené dožádaným státem k tomu, aby byl informován o rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko v souladu s uplatněním postupu podle rozsudku Petruhhin.

Zejména se žádá o prodloužení lhůty o … [lhůta/dny], a tedy o informování dožádaného státu o takovém rozhodnutí do … [datum].

Uveďte další informace o potřebě prodloužení lhůty:

Kontaktní údaje

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Datum a podpis

PŘÍLOHA 6

Vzor odpovědi na žádost o prodloužení lhůty

V návaznosti na žádost vašeho státu o prodloužení lhůty pro informování o rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko na základě uplatnění postupu podle rozsudku ve věci Petruhhin v souvislosti s oznámením zaslaným tímto státem dne … [datum], o žádosti o vydání za účelem stíhání proti … [jméno dotčené osoby] a vydané … [třetí stát],

dožádaný stát [zaškrtněte]:

☐ a)	souhlasí s prodloužením lhůty, jakou navrhuje stát, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem;

☐ b)	souhlasí s prodloužením lhůty o … [lhůta/dny]: informace by měly být poskytnuty do … [datum];

☐ c)	nemůže prodloužit lhůtu uvedenou státem, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem.

Pokud je zaškrtnuto písmeno c), uveďte důvody, proč prodloužení lhůty nebylo povoleno:

Kontaktní údaje

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Datum a podpis

PŘÍLOHA 7

Vzor odpovědi dožádanému státu ze strany státu, jehož je vyžádaná osoba státním příslušníkem

V návaznosti na oznámení obdržené od … dne … [datum] týkající se žádosti o vydání za účelem trestního stíhání a vydané … [třetí stát] proti státnímu příslušníkovi tohoto státu a informací v něm obsažených, tento stát [zaškrtněte]:

☐ a.	vydal evropský zatýkací rozkaz / zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko na dotyčnou osobu, který se týká týchž trestných činů / skutků jako žádost o vydání;

☐ b.	nevydá evropský zatýkací rozkaz / zatýkací rozkaz EU-Island/Norsko na dotyčnou osobu;

☐ c.

poskytne informace o tom, že žádost o vydání je neopodstatněná / šikanózní / politicky motivovaná:

Údaje týkající se dotčené osoby

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné příjmení:

Případná další používaná jména:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Datum narození:

Místo narození:

Bydliště nebo známá adresa:

Údaje týkající se příslušného orgánu

Vydávající stát:

Příslušný orgán:

Jméno a příjmení jeho zástupce:

Funkce (titul / služební hodnost):

Spisová značka:

Adresa:

Kontaktní údaje:

Případný příslušný vydávající justiční orgán

Jméno a příjmení jeho zástupce:

Funkce (titul / služební hodnost):

Spisová značka:

Adresa:

Kontaktní údaje:

Formální rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu / zatýkacího rozkazu EU-Island/Norsko (přiloženo jako příloha, pokud již byl vydán):

Další informace:

Kontaktní údaje

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Datum a podpis

PŘÍLOHA 8

K rukám [zaškrtněte]:

☐	určeného kontaktního místa … [státu/států],

☐	všech 29 kontaktních míst,

☐	Eurojustu,

☐

Europolu,

☐	Interpolu.

Tento dokument slouží k vyžádání informací nebo informování o existenci žádosti o vydání ze strany třetího státu, která je považována za neopodstatněnou, šikanózní, a zejména politicky motivovanou.

Údaje o totožnosti vyžádané osoby

Příjmení:

Jméno (jména):

Případné rodné příjmení:

Případná další používaná jména:

Pohlaví:

Státní příslušnost:

Datum narození:

Místo narození:

Bydliště nebo známá adresa:

Jazyk nebo jazyky, kterým vyžádaná osoba rozumí (pokud jsou známy):

Zvláštní znamení / popis vyžádané osoby:

Informace o orgánu dožadujícího třetího státu a žádosti o vydání

1. Vydávající třetí stát:

(Justiční) orgán, který vydal zatýkací rozkaz / žádost o vydání:

Jméno a příjmení jeho zástupce:

Funkce (titul / služební hodnost):

Spisová značka:

Adresa:

Kontaktní údaje:

2. Žádost o vydání [zaškrtněte]:

☐	za účelem trestního stíhání,

☐	za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody,

Číslo jednací žádosti o vydání:

3. Informace o trestných činech, z jejichž spáchání je dotčená osoba obviněna:

Vydání se vztahuje na celkem … [počet] trestných činů.

Popis okolností, za kterých byly trestný čin nebo trestné činy spáchány, včetně doby, místa a míry účasti vyžádané osoby na těchto trestných činech:

Povaha a právní kvalifikace trestného činu (trestných činů), včetně použitelných ustanovení právních předpisů:

Důvody pro posouzení žádosti o vydání jako neopodstatněné, šikanózní, a zejména politicky motivované a/nebo žádosti, které vyvolávají obavy z porušení Listiny nebo EÚLP:

(upřesněte):

Kontaktní údaje státu, který předává informace o žádosti o vydání

Stát:

Příslušný orgán:

Kontaktní osoba:

Funkce:

Spisová značka:

Kontaktní údaje (email / telefonní čísla):

Datum a podpis

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/36

Směnné kurzy vůči euru (1)

7. června 2022

(2022/C 223/02)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,0662
JPY	japonský jen	141,66
DKK	dánská koruna	7,4395
GBP	britská libra	0,85365
SEK	švédská koruna	10,5039
CHF	švýcarský frank	1,0423
ISK	islandská koruna	138,90
NOK	norská koruna	10,1843
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	24,739
HUF	maďarský forint	389,33
PLN	polský zlotý	4,5813
RON	rumunský lei	4,9426
TRY	turecká lira	17,8702
AUD	australský dolar	1,4884
CAD	kanadský dolar	1,3437
HKD	hongkongský dolar	8,3656
NZD	novozélandský dolar	1,6582
SGD	singapurský dolar	1,4685
KRW	jihokorejský won	1 340,75
ZAR	jihoafrický rand	16,4059
CNY	čínský juan	7,1146
HRK	chorvatská kuna	7,5244
IDR	indonéská rupie	15 412,37
MYR	malajsijský ringgit	4,6865
PHP	filipínské peso	56,421
RUB	ruský rubl
THB	thajský baht	36,768
BRL	brazilský real	5,1256
MXN	mexické peso	20,8435
INR	indická rupie	82,8730

(1) Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/37

Oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření vztahujících se na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky

(2022/C 223/03)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (1) vyrovnávacích opatření uložených na dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) obdržela Evropská komise (dále jen „Komise“) žádost o přezkum podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (2) (dále jen „základní nařízení“).

1. Žádost o přezkum

Žádost podal dne 9. března 2022 Evropský ocelářský svaz EUROFER (dále jen „žadatel“) jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího určité ploché za tepla válcované výrobky ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli ve smyslu čl. 10 odst. 6 základního nařízení.

Veřejně přístupná verze žádosti a analýza míry podpory žádosti ze strany výrobců v Unii je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí označené jako „For inspection by interested parties“. Informace o přístupu k dokumentaci určené zúčastněným stranám jsou uvedeny v bodě 5.6 tohoto oznámení.

2. Výrobek, který je předmětem přezkumu

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu, jsou určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“).

Tento přezkum se nevztahuje na tyto výrobky:

i)	výrobky z korozivzdorné oceli a křemíkové elektrooceli s orientovanou strukturou,

ii)	výrobky z nástrojové oceli a rychlořezné oceli,

iii)	výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, a

iv)	výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší.

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je v současnosti kódů KN 7208 10 00, 7208 25 00, 7208 26 00, 7208 27 00, 7208 36 00, 7208 37 00, 7208 38 00, 7208 39 00, 7208 40 00, 7208 52 10, 7208 52 99, 7208 53 10, 7208 53 90, 7208 54 00, 7211 13 00, 7211 14 00, 7211 19 00, ex 7225 19 10 (kód TARIC 7225191090), 7225 30 90, ex 7225 40 60 (kód TARIC 7225406090), 7225 40 90, ex 7226 19 10 (kódy TARIC 7226191091, 7226191095), 7226 91 91 a 7226 91 99. Tyto kódy KN a kódy TARIC se uvádějí pouze pro informaci, aniž je dotčena jejich případná změna v dalších krocích řízení.

3. Stávající opatření

V současné době jsou platnými opatřeními konečná vyrovnávací cla uložená prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2017/969 (3).

4. Odůvodnění přezkumu

Žádost je odůvodněna tím, že by skončení platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení subvencování a k obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

4.1. Tvrzení o pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení subvencování

Žadatel poskytl dostatečné důkazy o tom, že většina subvenčních režimů napadených v původním šetření je stále v platnosti a že výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu, v dotčené zemi těží a pravděpodobně budou i nadále těžit z řady subvencí poskytovaných vládou Čínské lidové republiky na celostátní a provinční úrovni.

Žadatel rovněž identifikoval další subvenční program, tj. programy kapitalizace pohledávek, který nebyl předmětem původního šetření. Zdá se, že tento program je napadnutelný.

Žadatel přesně nevyčíslil současnou úroveň subvencování u všech subvencí. Na základě důkazů uvedených v žádosti se však zdá, že úroveň subvencování je i nadále značná.

Údajné subvenční praktiky představují mimo jiné i) přímý převod peněžních prostředků; ii) prominuté nebo nevybrané státní příjmy; iii) dodání zboží nebo poskytnutí služeb vládou za cenu nižší než přiměřenou a iv) platby do mechanismu financování z veřejných rozpočtů nebo pověření soukromého subjektu, aby uskutečnil jednu či více výše uvedených praktik, či jeho nasměrování k provedení uvedených praktik. Žadatel mimo jiné tvrdil, že existují například preferenční úvěry, granty a osvobození od přímých daní. Tvrdil rovněž, že vláda poskytla pozemky za cenu nižší než přiměřenou a potenciální využití programu kapitalizace pohledávek. Některé z těchto údajných subvenčních praktik byly napadeny již v původním šetření, avšak přibyly některé další nebo nové subvence, které v původním šetření zkoumány nebyly.

Žadatel uvádí, že popsaná opatření jsou subvencemi, jelikož zahrnují finanční příspěvek od vlády dotčené země a pro výrobce výrobku, který je předmětem přezkumu, představují výhodu. Tyto subvence jsou údajně specifické pro podnik nebo výrobní odvětví, jejichž činnost je podporována, a tudíž jsou napadnutelné.

S ohledem na čl. 18 odst. 2 základního nařízení připravila Komise zprávu o dostatečnosti důkazů obsahující analýzu všech důkazů, jež má Komise k dispozici a na jejichž základě zahajuje toto šetření. Tuto zprávu lze nalézt v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí označené jako „For inspection by interested parties“.

Komise si vyhrazuje právo prošetřit další relevantní praktiky subvencování, které mohou být v průběhu šetření zjištěny.

4.2. Tvrzení o pravděpodobnosti obnovení újmy

Žadatel tvrdí, že obnovení újmy z dotčené země je pravděpodobné. V této souvislosti poskytl žadatel dostatečné důkazy o tom, že pokud by opatření pozbyla platnosti, současná úroveň dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, z dotčené země do Unie by se pravděpodobně zvýšila vzhledem ke značným nevyužitým kapacitám v dotčené zemi. Důvodem je rovněž atraktivita trhu Evropské unie z hlediska velikosti a cen, neboť úroveň vývozních cen výrobku, který je předmětem přezkumu, z dotčené země na trhy jiných třetích zemí se podbízela cenám výrobního odvětví Unie.

Žadatel tvrdí, že k odstranění újmy došlo hlavně díky existujícím opatřením a že zvýšení dovozu za subvencované ceny z dotčené země by pravděpodobně vedlo k obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

5. Postup

Poněvadž Komise po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 25 odst. 1 základního nařízení zjistila, že existují dostatečné důkazy o pravděpodobnosti subvencování a újmy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, zahajuje přezkum podle článku 18 základního nařízení.

Tímto přezkumem před pozbytím platnosti se zjistí, zda je, či není pravděpodobné, že pozbytí platnosti opatření povede k přetrvání nebo obnovení subvencování výrobku, který je předmětem přezkumu, pocházejícího z dotčené země a k přetrvání nebo obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

Vláda dotčené země byla vyzvána ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení.

Komise rovněž strany upozorňuje na zveřejněné oznámení (4) o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření, které může být použitelné na toto řízení.

Komise dále upozorňuje strany na samostatné probíhající antidumpingové šetření týkající se téhož výrobku (5). Vyvážející výrobci, výrobní odvětví Unie a všechny zúčastněné strany v uvedeném antidumpingovém šetření se vyzývají, aby se za účelem tohoto šetření zaregistrovali zvlášť a aby předložili příslušné informace v souladu s postupy a lhůtami uvedenými v oznámení bez ohledu na informace, které by mohly být předloženy v rámci antidumpingového šetření. Informace nebo připomínky předložené v souvislosti s antidumpingovým šetřením nebudou v tomto šetření automaticky zohledněny a strany budou muset v zásadě veškeré informace týkající se tohoto šetření předložit v rámci tohoto postupu zvlášť.

5.1. Období přezkumného šetření a posuzované období

Šetření týkající se pokračování nebo obnovení subvencování se bude týkat období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2021 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se bude týkat období od 1. ledna 2018 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

5.2. Připomínky k žádosti a zahájení šetření

Všechny zúčastněné strany, které se chtějí vyjádřit k žádosti (včetně záležitostí týkajících se obnovení újmy a příčinné souvislosti) nebo k jakýmkoli aspektům týkajícím se zahájení šetření (včetně míry podpory žádosti), tak musí učinit do 37 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (6).

Žádosti o slyšení ohledně zahájení šetření musí být podány do 15 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení.

5.3. Postup pro stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení subvencování

V rámci přezkumu před pozbytím platnosti Komise zkoumá vývoz do Unie během období přezkumného šetření a nezávisle na vývozu do Unie posuzuje, zda je situace společností vyrábějících a prodávajících výrobek, který je předmětem přezkumu, v dotčené zemi taková, že by pravděpodobně došlo k přetrvání nebo obnovení vývozu do Unie za subvencované ceny, pokud by opatření pozbyla platnosti.

Všichni výrobci (7) výrobku, který je předmětem přezkumu, z dotčené země, včetně těch, kteří nespolupracovali při šetření vedoucím k platným opatřením, se proto vyzývají, aby se zúčastnili šetření Komise.

5.3.1. Šetření výrobců v dotčené zemi

S ohledem na potenciálně velký počet výrobců v dotčené zemi, jichž se tento přezkum před pozbytím platnosti týká, a za účelem dokončení šetření v předepsaných lhůtách může Komise omezit okruh výrobců, kteří budou podrobeni šetření, na přiměřený počet, a to výběrem jejich vzorku. Výběr vzorku bude proveden v souladu s článkem 27 základního nařízení.

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, žádají se všichni výrobci nebo zástupci jednající jejich jménem, a to včetně těch, kteří nespolupracovali při šetření vedoucím k opatřením, jež jsou předmětem tohoto přezkumu, aby se Komisi přihlásili a poskytli jí informace o svých společnostech do sedmi dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení. Tyto informace musí být poskytnuty prostřednictvím internetových stránek TRON.tdi na této adrese:

https://tron.trade.ec.europa.eu/tron/tdi/form/R770_SAMPLING_FORM_FOR_EXPORTING_PRODUCER

Informace o přístupu ke stránkám TRON.tdi lze nalézt v bodech 5.6 a 5.9 níže.

Aby Komise získala informace, které považuje pro výběr vzorku výrobců za nezbytné, obrátí se také na orgány dotčené země a může se též obrátit na jakákoli známá sdružení výrobců v dotčené zemi.

Bude-li nutné provést výběr vzorku, budou výrobci vybráni na základě největšího reprezentativního objemu výroby, prodeje nebo vývozu, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Komise všem známým výrobcům, orgánům dotčené země a sdružením výrobců oznámí, případně prostřednictvím orgánů dotčené země, které společnosti byly do vzorku vybrány.

Jakmile Komise obdrží informace nezbytné pro výběr vzorku výrobců, informuje dotčené strany o svém rozhodnutí, zda byly do vzorku zařazeny, či nikoli. Výrobci zařazení do vzorku musí předložit vyplněný dotazník do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o jejich zařazení do vzorku, není-li stanoveno jinak.

Komise přidá poznámku ohledně výběru vzorku do dokumentace určené zúčastněným stranám k nahlédnutí. Veškeré připomínky k výběru vzorku musí být doručeny do tří dnů ode dne oznámení rozhodnutí o výběru vzorku.

Kopie dotazníku pro výrobce v dotčené zemi je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod https://trade.ec.europa.eu/tdi/case_details.cfm?id=2594

Aniž je dotčeno případné použití článku 28 základního nařízení, společnosti, které souhlasily se svým případným zařazením do vzorku, ale nebyly do vzorku vybrány, se považují za spolupracující.

5.3.2. Šetření dovozců, kteří nejsou ve spojení (8) (9)

Dovozci, kteří nejsou ve spojení a dováží výrobek, který je předmětem přezkumu, z dotčené země do Unie, včetně těch, kteří nespolupracovali při šetření vedoucím k platným opatřením, se vyzývají k účasti na tomto šetření.

S ohledem na potenciálně velký počet dovozců, kteří nejsou ve spojení, jichž se tento přezkum před pozbytím platnosti týká, a za účelem dokončení šetření v předepsaných lhůtách může Komise omezit okruh těchto dovozců, kteří nejsou ve spojení a budou podrobeni šetření, na přiměřený počet, a to výběrem jejich vzorku. Výběr vzorku bude proveden v souladu s článkem 27 základního nařízení.

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, žádají se všichni dovozci, kteří nejsou ve spojení, nebo zástupci jednající jejich jménem, a to včetně těch, kteří nespolupracovali při šetření vedoucím k opatřením, jež jsou předmětem tohoto přezkumu, aby se Komisi přihlásili. Tyto strany tak musí učinit do sedmi dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení tím, že Komisi poskytnou o svých společnostech údaje požadované v příloze tohoto oznámení.

Aby Komise získala informace, které považuje pro výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, za nezbytné, může se také obrátit na jakákoli známá sdružení dovozců.

Bude-li nutné provést výběr vzorku, mohou být dovozci vybráni na základě největšího reprezentativního objemu prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, pocházejícího z dotčené země v Unii, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Komise všem známým dovozcům, kteří nejsou ve spojení, a sdružením dovozců oznámí, které společnosti byly do vzorku vybrány.

Komise rovněž přidá poznámku ohledně výběru vzorku do dokumentace určené zúčastněným stranám k nahlédnutí. Veškeré připomínky k výběru vzorku musí být doručeny do tří dnů ode dne oznámení rozhodnutí o výběru vzorku.

Aby Komise získala informace, které pro své šetření považuje za nezbytné, zpřístupní dotazníky dovozcům, kteří nejsou ve spojení, zařazeným do vzorku. Není-li stanoveno jinak, musí tyto strany předložit vyplněný dotazník do 30 dnů ode dne oznámení o výběru vzorku.

Kopie dotazníku pro dovozce, kteří nejsou ve spojení, je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod https://trade.ec.europa.eu/tdi/case_details.cfm?id=2594

5.4. Postup pro stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy

Výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii se vyzývají k účasti na šetření Komise, aby bylo možno zjistit, zda existuje pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení újmy pro odvětví Unie.

Šetření výrobců v Unii

S ohledem na velký počet výrobců v Unii, jichž se tento přezkum před pozbytím platnosti týká, a za účelem dokončení šetření v předepsaných lhůtách rozhodla Komise omezit okruh výrobců v Unii, kteří budou podrobeni šetření, na přiměřený počet, a to výběrem jejich vzorku. Výběr vzorku se provádí v souladu s článkem 27 základního nařízení.

Komise předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Více informací lze nalézt v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí označené jako „For inspection by interested parties“.

Zúčastněné strany se vyzývají, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Kromě toho se ostatní výrobci v Unii nebo zástupci jednající jejich jménem, kteří se domnívají, že existují důvody, proč by měli být zařazeni do vzorku, musí obrátit na Komisi do sedmi dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení. Všechna stanoviska k předběžnému vzorku musí být obdržena do sedmi dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení, není-li stanoveno jinak.

Komise všem známým výrobcům v Unii a/nebo sdružením výrobců v Unii oznámí, které společnosti byly nakonec do vzorku vybrány.

Výrobci v Unii zařazení do vzorku musí předložit vyplněný dotazník do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o jejich zařazení do vzorku, není-li stanoveno jinak.

Kopie dotazníku pro výrobce v Unii je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod https://trade.ec.europa.eu/tdi/case_details.cfm?id=2594

5.5. Postup pro posouzení zájmu Unie

Pokud bude potvrzena pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení subvencování a přetrvání nebo obnovení újmy, bude v souladu s článkem 31 základního nařízení rozhodnuto, zda by zachování vyrovnávacích opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie.

Výrobci v Unii, dovozci a jejich reprezentativní sdružení, uživatelé a jejich reprezentativní sdružení, odborové svazy a reprezentativní organizace spotřebitelů se vyzývají, aby Komisi poskytli informace týkající se zájmu Unie.

Informace týkající se posouzení zájmu Unie musí být předloženy do 37 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení, není-li stanoveno jinak. Tyto informace mohou být poskytnuty buď ve volném formátu, nebo vyplněním dotazníku vypracovaného Komisí.

Kopie dotazníků, včetně dotazníku pro uživatele výrobku, který je předmětem přezkumu, je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod https://trade.ec.europa.eu/tdi/case_details.cfm?id=2594. V každém případě budou informace předložené podle článku 31 základního nařízení zohledněny pouze tehdy, budou-li v době předložení doloženy věcnými důkazy, které potvrzují jejich platnost.

5.6. Zúčastněné strany

Aby se mohly zúčastnit šetření, musí zúčastněné strany, jako například výrobci v dotčené zemi, výrobci v Unii, dovozci a jejich reprezentativní sdružení, uživatelé a jejich reprezentativní sdružení, odborové svazy a reprezentativní organizace spotřebitelů, nejprve prokázat, že existuje objektivní souvislost mezi jejich činností a výrobkem, který je předmětem přezkumu.

Výrobci v dotčené zemi, výrobci v Unii, dovozci a reprezentativní sdružení, kteří předložili informace v souladu s postupy popsanými v bodech 5.3.1, 5.3.2 a 5.4, budou považováni za zúčastněné strany v případě, že mezi jejich činností a výrobkem, který je předmětem přezkumu, existuje objektivní souvislost.

Ostatní strany se šetření budou moci účastnit jako zúčastněné strany od okamžiku, kdy se přihlásí, a za předpokladu, že mezi jejich činností a výrobkem, který je předmětem přezkumu, existuje objektivní souvislost. Tím, že je strana považována za zúčastněnou stranu, není dotčeno použití článku 28 základního nařízení.

Dokumentace určená zúčastněným stranám k nahlédnutí je přístupná prostřednictvím internetových stránek Tron.tdi na této adrese: https://tron.trade.ec.europa.eu/tron/TDI. Pro přístup k dokumentaci se řiďte pokyny na zmíněných stránkách (10).

5.7. Jiná písemná podání

S výhradou ustanovení tohoto oznámení se všechny zúčastněné strany vyzývají, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy. Není-li stanoveno jinak, musí Komise tyto informace a důkazy obdržet do 37 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení.

5.8. Možnost slyšení útvary Komise, které provádějí šetření

Všechny zúčastněné strany mohou požádat o slyšení u útvarů Komise provádějících šetření. Jakákoli žádost o slyšení musí být podána písemně a s uvedením důvodů žádosti a shrnutí toho, co si zúčastněná strana přeje během slyšení projednat. Slyšení bude omezeno na záležitosti, které zúčastněné strany předem písemně uvedly.

Slyšení nebude v zásadě sloužit k předložení věcných informací, které dosud nejsou v dokumentaci. Nicméně v zájmu řádné správy, a aby útvary Komise mohly pokročit v šetření, mohou být zúčastněné strany požádány, aby nové věcné informace předložily po slyšení.

5.9. Pokyny pro písemná podání, zasílání vyplněných dotazníků a korespondenci

Na informace předkládané Komisi v rámci šetření týkajících se ochrany obchodu se nesmí vztahovat autorská práva. Zúčastněné strany musí před tím, než předloží Komisi informace a/nebo údaje, na které se vztahují autorská práva třetích stran, požádat držitele těchto práv o zvláštní povolení, které výslovně a) umožňuje, aby Komise použila tyto informace a údaje pro účely tohoto řízení na ochranu obchodu, a b) umožňuje poskytnutí těchto informací a/nebo údajů zúčastněným stranám tohoto šetření ve formě, která jim umožní uplatnit svá práva na obhajobu.

Všechna písemná podání zúčastněných stran, včetně informací vyžadovaných tímto oznámením, vyplněných dotazníků a korespondence, pro které je vyžadováno důvěrné zacházení, se označí poznámkou „Sensitive“ (11). Strany, jež předkládají informace v průběhu tohoto šetření, se vyzývají, aby žádost o důvěrné zacházení odůvodnily.

Strany, které sdělily informace označené poznámkou „Sensitive“, mají podle čl. 29 odst. 2 základního nařízení předložit jejich shrnutí, které nemá důvěrnou povahu a je označené poznámkou „For inspection by interested parties“. Toto shrnutí musí být natolik podrobné, aby umožňovalo přiměřené pochopení podstaty důvěrně sdělených informací. Pokud strana, která sdělila důvěrné informace, neodůvodní žádost o důvěrné zacházení oprávněnými důvody nebo nepředloží v požadovaném formátu a kvalitě jejich shrnutí, které nemá důvěrnou povahu, nemusí Komise k takovým informacím přihlédnout, pokud není z věrohodných zdrojů prokázáno, že jsou správné.

Zúčastněné strany se vyzývají, aby veškerá podání a žádosti předkládaly prostřednictvím internetových stránek TRON.tdi (https://tron.trade.ec.europa.eu/tron/TDI), včetně naskenovaných plných mocí a osvědčení. Použitím TRON.tdi nebo e-mailu vyjadřují zúčastněné strany svůj souhlas s pravidly platnými pro elektronická podání uvedenými v dokumentu „KORESPONDENCE S EVROPSKOU KOMISÍ V PŘÍPADECH TÝKAJÍCÍCH SE OCHRANY OBCHODU“ zveřejněném na internetových stránkách Generálního ředitelství pro obchod: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2011/june/tradoc_148003.pdf. Zúčastněné strany musí uvést své jméno (název), adresu, telefonní číslo a platnou e-mailovou adresu a měly by zajistit, aby uvedená e-mailová adresa byla funkčním oficiálním pracovním e-mailem, který se kontroluje denně. Poté, co Komise obdrží tyto kontaktní údaje, bude se zúčastněnými stranami dále komunikovat pouze prostřednictvím stránek TRON.tdi nebo elektronickou poštou, pokud výslovně nepožádají o zasílání všech dokumentů Komise za použití jiných komunikačních prostředků nebo pokud povaha dokumentů, které mají být zaslány, nevyžaduje formu doporučeného dopisu. Další pravidla a informace týkající se korespondence s Komisí včetně zásad, které platí pro podání prostřednictvím stránek TRON.tdi a elektronickou poštou, naleznou zúčastněné strany ve výše zmíněných pokynech pro komunikaci se zúčastněnými stranami.

Korespondenční adresa Evropské komise, Generálního ředitelství pro obchod, ředitelství G:

European Commission

Directorate-General for Trade

Directorate G

Office: CHAR 04/039

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Internetové stránky TRON.tdi: https://tron.trade.ec.europa.eu/tron/tdi

E-mailové adresy:

TRADE-R770-HRF-SUBSIDY@ec.europa.eu

TRADE-R770-HRF-INJURY@ec.europa.eu

6. Časový rozvrh šetření

Podle čl. 22 odst. 1 základního nařízení musí být šetření obvykle ukončeno do 12 měsíců a v každém případě nejpozději do 15 měsíců ode dne zveřejnění tohoto oznámení.

7. Předkládání informací

Zúčastněné strany smí zpravidla předkládat informace pouze ve lhůtách stanovených v bodě 5 tohoto oznámení.

Aby Komise dokončila šetření v předepsaných lhůtách, nebude přijímat podání od zúčastněných stran po uplynutí lhůty k předložení stanovisek k poskytnutí konečných informací, nebo případně po uplynutí lhůty k předložení stanovisek k poskytnutí dodatečných konečných informací.

8. Možnost vyjádřit se k podáním jiných stran

V zájmu zaručení práv na obhajobu by zúčastněné strany měly mít možnost vyjádřit se k informacím podaným jinými zúčastněnými stranami. Při tom se zúčastněné strany mohou zabývat jen záležitostmi vznesenými v podáních jiných zúčastněných stran a nesmí vznášet záležitosti nové.

Připomínky k informacím předloženým jinými zúčastněnými stranami v reakci na poskytnutí konečných zjištění by měly být předloženy do pěti dnů od uplynutí lhůty k předložení stanovisek ke konečným zjištěním, není-li stanoveno jinak. Pokud byly poskytnuty dodatečné konečné informace, měly by být připomínky předložené jinými zúčastněnými stranami v reakci na toto dodatečné poskytnutí podány do jednoho dne od uplynutí lhůty k podávání připomínek k tomuto dodatečnému poskytnutí, není-li stanoveno jinak.

Stanoveným časovým rámcem není dotčeno právo Komise vyžádat si od zúčastněných stran v řádně odůvodněných případech dodatečné informace.

9. Prodloužení lhůt uvedených v tomto oznámení

Prodloužení lhůt stanovených v tomto oznámení lze povolit na žádost zúčastněných stran, které ji patřičně odůvodní.

O jakékoli prodloužení lhůt uvedených v tomto oznámení lze požádat pouze za výjimečných okolností a toto prodloužení bude povoleno jen v řádně odůvodněných případech. V každém případě bude lhůta k odpovědi na dotazník prodloužena obvykle o tři dny a zásadně ne o více než o sedm dní. Co se týče lhůt pro podání dalších informací uvedených v oznámení o zahájení řízení, bude prodloužení omezeno na tři dny, není-li prokázáno, že nastaly výjimečné okolnosti.

10. Nedostatečná spolupráce

Pokud zúčastněná strana odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne v příslušné lhůtě nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou podle článku 28 základního nařízení pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů.

Pokud se zjistí, že zúčastněná strana předložila nepravdivé nebo zavádějící informace, nemusí se k nim přihlédnout a lze vycházet z dostupných údajů.

Nespolupracuje-li zúčastněná strana vůbec nebo spolupracuje-li jen částečně, a zjištění se proto podle článku 28 základního nařízení zakládají na dostupných údajích, může to vést k výsledku, který pro ni bude méně příznivý, než kdyby spolupracovala.

Skutečnost, že informace nebyly předloženy na elektronickém nosiči dat, se nepovažuje za odepření spolupráce, pokud zúčastněná strana prokáže, že předložení informací v požadované formě by pro ni znamenalo neúměrnou dodatečnou zátěž nebo neúměrné dodatečné náklady. Zúčastněná strana by se měla okamžitě obrátit na Komisi.

11. Úředník pro slyšení

Zúčastněné strany mohou požádat o intervenci úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Úředník pro slyšení přezkoumává žádosti o přístup ke spisu, spory ohledně důvěrné povahy dokumentů, žádosti o prodloužení lhůt a jakékoli další žádosti týkající se práv zúčastněných stran a třetích stran na obhajobu, které se mohou objevit v průběhu řízení.

Úředník pro slyšení může uspořádat slyšení pro zúčastněné strany a působit jako prostředník mezi těmito stranami a útvary Komise, aby bylo zajištěno úplné uplatnění práva zúčastněných stran na obhajobu. Žádost o slyšení u úředníka pro slyšení by měla být podána písemně s uvedením důvodů žádosti. Úředník pro slyšení posoudí důvody těchto žádostí. Tato slyšení by se měla konat pouze tehdy, pokud příslušné záležitosti nebyly v patřičné době vyřešeny s útvary Komise.

Veškeré žádosti musí být předloženy včas a neprodleně, aby nebyl ohrožen řádný průběh řízení. Za tímto účelem by měly zúčastněné strany požádat o intervenci úředníka pro slyšení v nejkratší možné době po události odůvodňující tuto intervenci. Jestliže jsou žádosti o slyšení předloženy mimo příslušné časové rámce, úředník pro slyšení rovněž přezkoumá důvody pro tyto opožděné žádosti, charakter nadnesených záležitostí a jejich dopad na práva na obhajobu, s patřičným zohledněním zájmů řádné správy a včasného dokončení šetření.

Další informace a kontaktní údaje naleznou zúčastněné strany na internetových stránkách úředníka pro slyšení na internetové stránce GŘ pro obchod: http://ec.europa.eu/trade/trade-policy-and-you/contacts/hearing-officer/

12. Možnost požádat o přezkum podle článku 19 základního nařízení

Vzhledem k tomu, že tento přezkum před pozbytím platnosti je zahájen v souladu s ustanoveními článku 18 základního nařízení, nepovedou příslušná zjištění ke změně stávajících opatření, ale povedou ke zrušení, či zachování platnosti těchto opatření v souladu s čl. 22 odst. 3 základního nařízení.

Pokud se některá ze zúčastněných stran domnívá, že je namístě přezkum opatření, aby bylo možné opatření změnit, může tato strana požádat o přezkum podle článku 19 základního nařízení.

Strany, které chtějí požádat o takový přezkum, jenž by byl proveden nezávisle na přezkumu před pozbytím platnosti, který je předmětem tohoto oznámení, se mohou obrátit na Komisi na výše uvedenou adresu.

13. Zpracování osobních údajů

S veškerými osobními údaji shromážděnými v rámci tohoto šetření bude nakládáno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (12).

Oznámení o ochraně osobních údajů, jež informuje všechny fyzické osoby o zpracování osobních údajů v rámci činností na ochranu obchodu, jež provádí Komise, je dostupné na internetových stránkách GŘ pro obchod: http://ec.europa.eu/trade/policy/accessing-markets/trade-defence/

(1) Úř. věst. C 372, 16.9.2021, s. 10.

(2) Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 55.

(3) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/969, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 146, 9.6.2017, s. 17).

(4) Oznámení o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (Úř. věst. C 86, 16.3.2020, s. 6).

(5) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52022XC0405%2801%29&from=CS

(6) Veškerými odkazy na zveřejnění tohoto oznámení se rozumí odkazy na zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, není-li stanoveno jinak.

(7) Výrobce je jakákoliv společnost z dotčené země, která vyrábí výrobek, který je předmětem přezkumu, včetně jakékoliv z jejích společností ve spojení, jež se podílejí na výrobě, prodeji na domácím trhu nebo vývozu výrobku, který je předmětem přezkumu.

(8) Do vzorku mohou být zařazeni pouze dovozci, kteří nejsou ve spojení s vyvážejícími výrobci. Dovozci, kteří jsou ve spojení s vyvážejícími výrobci, musí pro tyto vyvážející výrobce vyplnit přílohu dotazníku. V souladu s článkem 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, se za osoby ve spojení považují dvě osoby, které splňují jednu z těchto podmínek: a) jsou členy vedení nebo správní rady podniku druhé osoby; b) jsou právně uznanými obchodními společníky; c) jsou vůči sobě v zaměstnaneckém poměru; d) třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob; e) jedna z nich přímo nebo nepřímo kontroluje druhou; f) obě přímo nebo nepřímo kontroluje třetí osoba; g) společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu; nebo h) jsou členy jedné rodiny (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 558). Osoby se považují za členy jedné rodiny pouze tehdy, jsou-li k sobě v některém z těchto příbuzenských poměrů: i) manželé, ii) rodiče a děti, iii) sourozenci (i nevlastní), iv) prarodiče a vnuci, v) strýc nebo teta a synovec nebo neteř, vi) tchán nebo tchyně a zeť nebo snacha, vii) švagři a švagrové. V souladu s čl. 5 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, se „osobou“ rozumí fyzická osoba, právnická osoba a jakékoli sdružení osob, které není právnickou osobou, ale je podle právních předpisů Unie nebo podle vnitrostátních právních předpisů způsobilé k právním úkonům (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(9) Údaje poskytnuté dovozci, kteří nejsou ve spojení, lze použít také v souvislosti s jinými aspekty tohoto šetření, než je zjištění zájmu Unie.

(10) V případě technických problémů se obraťte na uživatelskou podporu GŘ TRADE prostřednictvím e-mailové adresy trade-service-desk@ec.europa.eu nebo telefonicky na čísle +32 22979797.

(11) Dokument označený poznámkou „Sensitive“ je považován za důvěrný podle článku 29 základního nařízení a článku 12 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Je to také chráněný dokument podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

PŘÍLOHA

☐	Verze „Sensitive“
☐	Verze „For inspection by interested parties“
(zaškrtněte příslušné políčko)

PŘEZKUM PŘED POZBYTÍM PLATNOSTI ANTISUBVENČNÍCH OPATŘENÍ VZTAHUJÍCÍCH SE NA DOVOZ URČITÝCH PLOCHÝCH ZA TEPLA VÁLCOVANÝCH VÝROBKŮ ZE ŽELEZA, NELEGOVANÉ NEBO OSTATNÍ LEGOVANÉ OCELI POCHÁZEJÍCÍCH Z ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY

INFORMACE PRO VÝBĚR VZORKU DOVOZCŮ, KTEŘÍ NEJSOU VE SPOJENÍ

Tento formulář má pomoci dovozcům, kteří nejsou ve spojení, při poskytování informací týkajících se výběru vzorku požadovaných v bodě 5.3.2 oznámení o zahájení přezkumu.

Jak verze „Sensitive“, tak i verze určená pro zúčastněné strany k nahlédnutí označená jako „For inspection by interested parties“ by měly být zaslány Komisi, jak je uvedeno v oznámení o zahájení přezkumu.

1. NÁZEV A KONTAKTNÍ ÚDAJE

Uveďte tyto údaje týkající se vaší společnosti:

Název společnosti
Adresa
Kontaktní osoba
E-mailová adresa
Telefonní číslo

2. OBRAT A OBJEM PRODEJE

Pro období přezkumného šetření uveďte celkový obrat společnosti v eurech (EUR) a hodnotu v eurech (EUR) a objem v tunách dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, podle definice v oznámení o zahájení přezkumu, a jeho další prodej na trhu Unie po dovozu z Čínské lidové republiky.

	Objem v tunách	Hodnota v eurech (EUR)
Celkový obrat vaší společnosti vyjádřený v eurech (EUR)
Dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, pocházejícího z Čínské lidové republiky
Dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu (bez ohledu na původ)
Další prodej výrobku, který je předmětem přezkumu, na trhu Unie po dovozu z Čínské lidové republiky

3. ČINNOSTI VAŠÍ SPOLEČNOSTI A SPOLEČNOSTÍ VE SPOJENÍ (1)

Uveďte podrobnosti o činnostech vaší společnosti a všech společností ve spojení (uveďte prosím jejich seznam a jejich vztah k vaší společnosti), jež se podílejí na výrobě a/nebo prodeji (na vývoz a/nebo v rámci domácího trhu) výrobku, který je předmětem přezkumu. Tyto činnosti mohou mimo jiné zahrnovat nákup výrobku, který je předmětem přezkumu, nebo jeho výrobu na základě dohod o subdodávkách, jakož i jeho zpracování nebo obchodování s ním.

Název a sídlo společnosti	Činnosti	Vztah

4. DALŠÍ INFORMACE

Uveďte prosím jakékoli další podstatné informace, o kterých se společnost domnívá, že by Komisi napomohly při výběru vzorku.

5. OSVĚDČENÍ

Poskytnutím výše uvedených informací společnost vyjadřuje souhlas se svým případným zařazením do vzorku. Je-li společnost vybrána jako součást vzorku, znamená to, že vyplní dotazník a že souhlasí s inspekcí ve svých prostorách za účelem ověření jejích odpovědí. Pokud společnost uvede, že se svým případným zařazením do vzorku nesouhlasí, bude její nesouhlas považován za nespolupráci při šetření. Zjištění Komise týkající se nespolupracujících dovozců vycházejí z dostupných údajů a výsledek může být pro dotčenou společnost méně příznivý, než kdyby spolupracovala.

Podpis pověřeného úředníka:

Jméno a funkce pověřeného úředníka:

Datum:

(1) V souladu s článkem 127 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, se za osoby ve spojení považují dvě osoby, které splňují jednu z těchto podmínek: a) jsou členy vedení nebo správní rady podniku druhé osoby; b) jsou právně uznanými obchodními společníky; c) jsou vůči sobě v zaměstnaneckém poměru; d) třetí strana přímo nebo nepřímo drží, kontroluje nebo vlastní nejméně 5 % vydaných akcií nebo podílů s hlasovacími právy obou osob; e) jedna z nich přímo nebo nepřímo kontroluje druhou; f) obě přímo nebo nepřímo kontroluje třetí osoba; g) společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu; nebo h) jsou členy jedné rodiny (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 558). Osoby se považují za členy jedné rodiny pouze tehdy, jsou-li k sobě v některém z těchto příbuzenských poměrů: i) manželé, ii) rodiče a děti, iii) sourozenci (i nevlastní), iv) prarodiče a vnuci, v) strýc nebo teta a synovec nebo neteř, vi) tchán nebo tchyně a zeť nebo snacha, vii) švagři a švagrové. V souladu s čl. 5 bodem 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, se „osobou“ rozumí fyzická osoba, právnická osoba a jakékoli sdružení osob, které není právnickou osobou, ale je podle právních předpisů Unie nebo podle vnitrostátních právních předpisů způsobilé k právním úkonům (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/48

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10762 – H&F / IRI)

(Text s významem pro EHP)

(2022/C 223/04)

Komise dne 24. května 2022 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1).

Toto oznámení se týká těchto podniků:

—	Hellman & Friedman Capital Partners X, L.P. a jeho paralelních fondů („H&F“, Spojené státy),

—	NPD Group, L.P., portfoliové společnosti kontrolované podnikem Hellman & Friedman („NPD“, Spojené státy),

—	Information Resources, Inc. („IRI“, Spojené státy).

Podnik H&F získá ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování nepřímou výhradní kontrolu nad podnikem IRI prostřednitvím dohody o fúzi mezi podniky IRI a NPD.

Spojení se uskutečňuje nákupem podílů.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—	podniku H&F: společnost soukromého kapitálu,

—	podniku NPD: společnost pro průzkum trhu,

—	podniku IRI: společnost pro průzkum trhu, která zajišťuje průzkum a analýzu trhu, pokud jde o spotřebitele, kupující a maloobchod, se zaměřením na balené spotřební zboží.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Je třeba vždy uvést toto číslo jednací:

M.10762 - H&F / IRI

Připomínky lze Komisi zaslat e-mailem, faxem nebo poštou. Použijte tyto kontaktní informace:

E-mail: COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu

Fax +32 22964301

Poštovní adresa:

Commission européenne / Europese Commissie

Direction générale de la concurrence

Greffe des concentrations

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

(1) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/50

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10664 – XLCEE / DEROT / BLACK RED WHITE)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2022/C 223/05)

Komise dne 25. května 2022 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1).

Toto oznámení se týká těchto podniků:

—	XLCEE-Holding GmbH („XLCEE“, Rakousko), patřícího do skupiny XXXLutz Group („XXXLutz“, Rakousko),

—	Derot Fund S.À R.L. („Derot“, Lucembursko), kontrolovaného panem Formelou,

—	BLACK RED WHITE S.A. („BRW“, Polsko), kontrolovaného podnikem Derot.

Podniky XLCEE a Derot získají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a odst. 4 nařízení o spojování společnou kontrolu nad celým podnikem BRW.

Spojení se uskutečňuje nákupem podílů.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—	podnik XLCEE je investiční holdingová společnost v rámci skupiny XXXLutz group. Skupina XXXLutz provozuje hlavně maloobchodní kamenné i internetové obchody s nábytkem, bytovým vybavením a zbožím pro domácnost v Evropě,

—	podnik Derot je investiční holdingová společnost kontrolovaná panem Formelou. Pan Formela kontroluje rovněž podnik BRW Trading Company (Bělorusko), který provozuje čtyři maloobchodní prodejny s nábytkem, bytovým vybavením a zbožím pro domácnost v Bělorusku,

—	BRW je výrobce a maloobchodní prodejce nábytku, který provozuje maloobchodní kamenné prodejny s nábytkem, bytovým vybavením a zbožím pro domácnost zejména v Polsku a v menším rozsahu rovněž na Slovensku a v Bělorusku.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Je třeba vždy uvést toto číslo jednací:

M.10664 – XLCEE / DEROT / BLACK RED WHITE

Připomínky lze Komisi zaslat e-mailem, faxem nebo poštou. Použijte tyto kontaktní informace:

E-mail: COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu

Fax +32 22964301

Poštovní adresa:

Commission européenne / Europese Commissie

Direction générale de la concurrence

Greffe des concentrations

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

(1) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2) Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/52

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10575 – BOUYGUES / EQUANS)

(Text s významem pro EHP)

(2022/C 223/06)

Komise dne 30. května 2022 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1).

Toto oznámení se týká těchto podniků:

—	Bouygues S.A. („Bouygues“, Francie),

—	Equans S.A.S. („Equans“, Francie).

Podnik Bouygues získá ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování kontrolu nad celým podnikem Equans.

Spojení se uskutečňuje nákupem podílů.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—

Bouygues je holdingová společnost průmyslové skupiny s rozmanitou činností, která působí v odvětví stavebnictví, výstavby a údržby dopravní infrastruktury, developerských činností, médií a telekomunikací. Poskytuje rovněž elektrotechnické služby prostřednictvím podniku Colas Rail, dceřiné společnosti ve 100 % vlastnictví společnosti Colas. Colas Rail poskytuje elektrotechnické služby pro železniční infrastrukturu, včetně železniční elektrifikace (instalace a údržba trakčního a trolejového vedení) a železniční signalizace.

—

Equans je společnost s celosvětovou působností v odvětví multitechnických služeb. Její činnost se zaměřuje na elektroinstalace, mechanické systémy, technologie vytápění, ventilace, klimatizace a chlazení, správu budov, digitalizaci a informační a komunikační technologie. Poskytuje rovněž služby železniční elektrifikace (instalace a údržba trakčního a trolejového vedení), a to prostřednictvím společností Powerlines, Ineo SCLE Ferroviaire a Fabricom.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Je třeba vždy uvést toto číslo jednací:

M.10575 – BOUYGUES / EQUANS

Připomínky lze Komisi zaslat e-mailem, faxem nebo poštou. Použijte tyto kontaktní informace:

E-mail: COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu

Fax +32 22964301

Poštovní adresa:

Commission européenne / Europese Commissie

Direction générale de la concurrence

Greffe des concentrations

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

(1) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/54

Zveřejnění jednotného dokumentu změněného na základě schválení změny menšího rozsahu v souladu s čl. 53 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012

(2022/C 223/07)

Evropská komise schválila tuto změnu menšího rozsahu v souladu s čl. 6 odst. 2 třetím pododstavcem nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 664/2014 (1).

Žádost o schválení této změny menšího rozsahu je veřejně dostupná v databázi Komise eAmbrosia.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Aceite Campo de Calatrava“

EU č.: PDO-ES-0642-AM01 – 10.1.2022

CHOP (X) CHZO ( )

1. Název

„Aceite Campo de Calatrava“

2. Členský stát

Španělsko

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1. Druh produktu

Třída 1.5 Oleje a tuky (máslo, margarín, olej atd.)

3.2. Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

Extra panenský olivový olej se získává z plodů olivovníků (Olea europea L.) odrůdy Cornicabra a odrůdy Picual, samostatně nebo v kombinaci s možnými sekundárními odrůdami Arbosana, Hojiblance, Arbequina, Koroneiki a Lecciana nepřesahujícími svým podílem 15 %, mechanickými či jinými fyzickými postupy, při kterých nedochází ke změně oleje a zůstává zachována chuť, vůně i vlastnosti plodů, ze kterých olej pochází.

Olivy se sbírají přímo ze stromů, jakmile dosáhnout stupně zralosti 3 až 6.

Extra panenské olivové oleje s označením původu „Aceite Campo de Calatrava“ se vyznačují těmito maximálními přípustnými hodnotami:

Minimální obsah kyseliny olejové: 70 %

Kyselost: nepřesahuje 0,5 °

Peroxidové číslo: nepřesahuje 15 meq O2/kg

K232: maximálně 2

K270: nepřesahuje 0,15 °

Organoleptické hodnocení:

Medián závad: Md = 0

Medián ovocné chuti: Mf > 3

Organoleptické vlastnosti oleje jsou dány podílem každé z chráněných odrůd, díky čemuž se u oleje vytváří senzorický profil s komplexní ovocnou chutí a jasně rozpoznatelnou intenzitou. To znamená, že oleje Campo de Calatrava musí vykazovat minimální hodnotu ovocné chuti ve výši alespoň 3 bodů na stupnici intenzity. Hořká a pikantní chuť musí být na jazyku výrazná a vyvážená, její hodnoty intenzity se pohybují v rozmezí 3 až 6 a od stupně ovocné chutí se neodchylují o více než 2 body.

Všechny extra panenské olivové oleje produkované v Campo de Calatrava se vyznačují výrazným aroma zelených oliv a jiných čerstvých plodů. Alespoň tyto pozitivní znaky musí být přítomny.

Obsah mastné kyseliny olejové v olejích Campo de Calatrava je 79,64 % ve srovnání s obsahem této kyseliny v olejích vyráběných v jiných oblastech, který se pohybuje mezi 56,9 % až 78,4 % (zdroj: Uceda, El cultivo del Olivo[Olive-growing]). Minimální přípustná hodnota je 70 %.

3.3. Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

—

3.4. Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

—

3.5. Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

—

3.6. Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

Aby se typické vlastnosti produktu zachovaly ve všech fázích a aby byla zajištěna kvalita olejů chráněných označením původu, musí probíhat balení ve vymezené zeměpisné oblasti. Kontrolní subjekty tak mohou zcela kontrolovat produkci a zajistit, že závěrečnou manipulaci s produktem vykonávají pouze zkušení producenti v oblasti. Ti nejlépe vědí, jak oleje reagují na manipulaci při různých balících postupech, jako například na dobu a způsoby dekantace, filtraci a filtrační materiály (látky vyrobené z textilu, vláken, papíru, celulózy, filtrační hlíny, perlitu a křemeliny), na teplotu při balení lahví a na chlad a skladování. Hlavním cílem všech těchto postupů je zachovat veškeré typické vlastnosti produktu. Řádně provedená filtrace producentům zajistí vhodnou tržní prezentaci před spotřebiteli a zachování optimálních konzervačních podmínek. Filtrací se z oleje odstraní rozpuštěné pevné zbytky a vlhkost, které by jinak vedly k nesprávnému kuchyňskému využití a k výskytu usazenin, jež způsobují anaerobní fermentaci sacharidů a bílkovin.

Balící zařízení musí mít oddělené systémy, aby oleje chráněné označením původu byly baleny zvlášť od ostatních olejů.

Musí mít rovněž systémy schváleného typu pro měření olejů.

Olej musí být balen do skla, PET lahví, nádob z natíraného kovu, kartonové lepenky nebo glazované keramiky.

3.7. Zvláštní pravidla pro označování

Etikety na balení oleje musí obsahovat vedle obchodního názvu i logo chráněného označení původu se slovy „Denominación de Origen Protegida“ (či „D.O.P“, chráněné označení původu)“ „Aceite Campo de Calatrava“ [chráněné označení původu (či „CHOP“) „Aceite Campo de Calatrava“].

Balení, v němž se olej chráněný označením původu dodává spotřebitelům, musí být navíc vedle hlavní etikety opatřeno i certifikačním štítkem, který uvádí chráněné označení původu. Certifikační štítky musí být očíslovány, distribuovány a kontrolovány kontrolními subjekty, a to tak, aby nebylo možné je znovu použít. Množství očíslovaných etiket, které kontrolní subjekty vydávají producentům oleje, je dostačující pouze pro množství certifikovaného oleje registrovaného pro balení.

Označení musí splňovat všeobecná pravidla označování.

4. Stručne vymezení zeměpisné oblasti

Oblast produkce, zpracování a balení se nachází na jihu regionu Castilla La Mancha a zaujímá centrální oblast okresu Ciudad Real. Z morfologického, zeměpisného a historického hlediska je oblast naprosto stejnorodá. Zahrnuje tyto obce: Aldea del Rey, Almagro, Argamasilla de Calatrava, Ballesteros de Calatrava, Bolaños de Calatrava, Calzada de Calatrava, Cañada de Calatrava, Carrión de Calatrava, Granátula de Calatrava, Miguelturra, Moral de Calatrava, Pozuelo de Calatrava, Torralba de Calatrava, Valenzuela de Calatrava, Villanueva de San Carlos a Villar del Pozo.

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1. Specifičnost zeměpisné oblasti

Oblast Campo de Calatrava se nachází na jižní straně centrální náhorní plošiny na Pyrenejském poloostrově v průměrné nadmořské výšce více než 600 m.

Častý výskyt vysokého tlaku a kontinentální poloha mají rozhodující vliv na podnebí. Vysoký tlak způsobuje v zimě nízké teploty, zatímco stejný fenomén v létě zapříčiňuje teploty vysoké.

Srážky nejsou příliš hojné, protože vůči zóně, kterou prochází fronty a nízký tlak z jihozápadu či Gibraltarské úžiny, jež jsou hlavní příčinou většiny srážek, zaujímá oblast pouze okrajovou polohu. Srážky v oblasti Campo de Calatrava málokdy dosahují 500 mm.

Půda je zásaditá a středně hluboká.

Sopečné materiály této oblasti jsou zásadité. Tento půdní rys je dalším specifikem, které odlišuje tuto oblast od jiných oblastí produkce oleje a ovlivňuje vlastnosti některých olejů.

Díky své tmavé barvě pohlcují půdy v oblasti Campo de Calatrava vyšší množství slunečního záření, čímž se zvyšuje půdní teplota. Taktéž se tím z agronomického hlediska vytváří půda s příznivými podmínkami pro ranější zrání oliv.

5.2. Specifičnost produktu

Olej „Aceite Campo de Calatrava“ se musí vyznačovat těmito vlastnostmi:

—	alespoň 85 % oleje musí pocházet z odrůdy Cornicabra a/nebo z odrůdy Picual a případně zbývajících 15 % z odrůd Arbosana, Hojiblance, Arbequina, Koroneiki a Lecciana,

—	vysoký obsah kyseliny olejové, jejíž minimální hodnoty u tohoto oleje dosahují 70 %,

—	ovocná chuť dosahuje hodnoty 3, přičemž se musí vyznačovat přinejmenším pozitivními znaky, jako je aroma zelených oliv a jiných čerstvých plodů,

—	senzorický profil se musí vyznačovat výraznou hořkou a pikantní chutí v rozmezí 3–6 a od stupně ovocné chuti se nesmí odchylovat o více než 2 body,

—	tento olej se od ostatních olejů s chráněným označením původu odlišuje tím, že je jako jediný tvořen z velké části odrůdami Cornicabra a/nebo Picual.

5.3. Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

Vápenitá, středně hluboká půda, sopečné materiály, nízká hladina vody a malé množství srážek, horká léta, dlouhotrvající mrazy v zimě a rychle se zahřívající půdy vytváří téměř suchý ekosystém. V průběhu staletí byly v tomto ekosystému díky přírodnímu výběru zachovány odrůdy Cornicabra a Picual, které se perfektně přizpůsobily prostředí. Tak vznikl konečný produkt s jeho typickými vlastnostmi, jimiž se odlišuje od ostatních oblastí pro pěstování oliv. Uvedené půdně-klimatické podmínky jsou příčinou vysoké koncentrace mastné kyseliny olejové (Civantos, 1999), jejíž minimální hodnoty dosahují 70 %, a tak se získávají oleje s vyšší oxidační stabilitou.

Díky suchým, zásaditým půdám a nízkému množství srážek se olej „Aceite Campo de Calatrava“ vyznačuje senzorickým profilem s chutí zelených oliv a jiných čerstvých plodů, jejichž intenzita dosahuje alespoň 3 bodů.

V důsledku nedostatku vody v období zrání plodů, způsobeného nízkým množstvím srážek, má olej výraznou a vyváženou hořce-pikantní chuť o intenzitě v rozmezí 3 až 6. Od stupně ovocné chuti se neodchyluje o více než 2 body.

Odkaz na zveřejnění specifikace

http://pagina.jccm.es/agricul/paginas/comercial-industrial/consejos_new/pliegos/PC_AM01_AceiteCC.pdf

(1) Úř. věst. L 179, 19.6.2014, s. 17.

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/58

Zveřejnění jednotného dokumentu změněného na základě schválení změny menšího rozsahu v souladu s čl. 53 odst. 2 druhým pododstavcem Nařízení (EU) Č. 1151/2012.

(2022/C 223/08)

Evropská komise schválila tuto změnu menšího rozsahu v souladu s čl. 6 odst. 2 třetím pododstavcem nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 664/2014 (1).

Žádost o schválení této změny menšího rozsahu je veřejně dostupná v databázi Komise eAmbrosia.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Chorizo Riojano“

EU č.: PGI-ES-0654-AM01 — 27. 10. 2021

CHOP ( ) CHZO (X)

1. Název (názvy)

„Chorizo Riojano“

2. Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1. Druh produktu

Třída 1.2 Masné výrobky (vařené, solené, uzené atd.)

3.2. Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Chorizo Riojano“ je klobása ve tvaru podkovy výběrové jakosti, bez přídatných látek, vyrobená na území autonomní oblasti La Rioja, která má tyto vlastnosti:

3.3. Fyzikální vlastnosti

Klobása, na kterou se vztahuje CHZO, se vyznačuje podkovovitou, více méně válcovitou formou, s průměrem 30 až 40 mm, minimální hmotností 200 gramů, pevnou a kompaktní konzistencí, obvykle se zvrásněním, s hladkým a konzistentním průřezem, vyváženým obsahem, bez nepřirozeného zbarvení a s jasným odlišením mezi kousky masa a slaniny.

Fyzikální a chemické vlastnosti

Obsah vody	max. 45 %
Poměr kolagenu a bílkovin	max. 14 %
Procentní podíl tuku v sušině	max. 57,0 %
Nitráty vyjádřené jako NaNO3	max. 100 ppm
Nitrity vyjádřené jako NaNO2	max. 20 ppm
Celkem fosfáty vyjádřené jako P2O5	max. 7 500 ppm

(přirozený obsah vepřového masa bez přidaných fosfátů)

Organoleptické vlastnosti

Aroma s převahou papriky a nádechem česneku je vyvážené, intenzivní a trvalé, bez zatuchlého a štiplavého zápachu. Intenzivní, stálá vyvážená chuť, pohybující se mezi libovou a tučnou, jemně kyselá bez štiplavých či nepřirozených pachutí. Klobásy vyrobené z pálivé papriky jsou pikantní. Struktura klobás je vyvážená a kompaktní, snadno se žvýká a není příliš tuhá.

Suroviny

Vepřové maso a tuky, které jsou obzvláště vhodné pro konzervaci, včetně libového vepřového masa bez pojivové tkáně, z částí jatečně upravených těl vepřů, a vepřové bůčky bez kůrky nebo libové kousky masa „lardeo“ (název označující odřezky z vepřového masa používané k výrobě konzervovaných výrobků), ochucené jemnou suchou solí, paprikou výběrové jakosti a čerstvým loupaným česnekem, to vše zapracované do přírodních vepřových střívek.

Kousky vepřového tuku přidané do směsi musí být pevné. Tento výrobek nelze vyrábět za použití měkkých a tučných kousků sádla z bůčku, jelikož se během mletí stanou lepkavými a způsobí, že klobása během zrání a křehnutí tuk ztrácí. Množství přidaného tuku musí být rovněž omezeno a nesmí přesáhnout 57 % sušiny. Jedná se o jeden z klíčových faktorů, které odlišují „Chorizo Riojano“ od jiných klobás chorizo, které podléhají náhlým změnám pH, což ztěžuje jejich úspěšné zrání a pozdější uchování.

3.4. Krmivo a suroviny

—

3.5. Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Příprava surovin

Masné závody, které vyrábějí klobásu „Chorizo Riojano“, musí být schopny správným způsobem přijímat jatečně upravená těla a/nebo kusy masa a náležitě s nimi manipulovat, aby se vyloučilo, že poklesne jejich pH nebo že dojde ke změně jejich barvy a/nebo struktury, a při dodávce musí jatečně upravená těla a/nebo kusy masa kontrolovat a testovat, aby se zajistilo, že není poškozeno.

Čtvrcení, vykostění a naporcování se musí uskutečnit co nejrychleji, přičemž je třeba zabránit hromadění masa v místech, kde tyto činnosti probíhají.

V místnosti, kde se s masem pracuje, se musí udržovat teplota maximálně 12 °C.

Chlazení mas a tuků před jejich semletím

Chladírny používané pro uchování chlazených jatečně upravených těl jsou vybaveny závěsným systémem, který zabraňuje tomu, aby se jatečně upravená těla dostala do vzájemného kontaktu.

Mletí mas a tuků ve správných množstvích podle jednotlivých produktů

Výroba klobásy „Chorizo Riojano“ probíhá odděleně od ostatních produktů, včetně klobás typu chorizo jiných kategorií, a to jak místně, tak časově.

Maso připravené ke zpracování je zralé a okyselené, nezmražené, má pH nižší než 6,3, aby mohlo snadno křehnout a zajistilo se vysušení vnitřku klobásy.

Je též důležité, aby maso nebylo vlhké a aby z jeho kousků v případě potřeby mohly odkapat šťávy.

Jakmile jsou maso a slanina připravené, nakrájí se na kostičky a semelou se, pokud možno na drobno. Řezy musí být čisté, aby se příliš nepoškodila bílkovinná struktura, kterou tvoří tkáň a tukové buňky, což napomáhá tomu, aby se utvořila patřičná přilnavost mezi masem a slaninou, zajistilo řádné sušení a klobása chorizo získala charakteristický aspekt a barvu řezu.

Všechna pracoviště určená k výrobě musí být klimatizovaná a musí vykazovat střední úroveň vlhkosti. Oběh a obnova vzduchu se provádí způsobem vhodným z technologického, zdravotnického a hygienického hlediska.

Osolení a okořenění

Jakmile jsou maso a slanina umleté, přidá se jemná suchá sůl, oloupaný česnek, paprika výběrové jakosti a v případě pikantního choriza kajenský pepř.

Mísení a hnětení přísad

Po umletí surovin a přidání zbytku přísad se vše promísí tak, aby se zabránilo vzniku vzduchových bublin ve směsi a aby se všechny ingredience dobře spojily a klobása se později při krájení nerozpadala.

Další krok, hnětení ve vakuovém hnětacím stroji, je důležitý pro dostatečné okořenění mletého masa.

Uležení a zchlazení náplně

Po semletí, mísení a hnětení se hmota musí nechat před plněním 12 až 24 hodin uležet.

Chladicí zařízení používaná k tomuto účelu jsou od ostatních oddělena a udržována při teplotě 0 až 6 °C.

Plnění přírodních vepřových střívek

Připravenou hmotou se naplní přírodní vepřová střívka. Svorky musí být ploché a ne příliš dlouhé, aby se zamezilo zahřátí. Ze stejného důvodu je třeba plnit střívka s dostatečným tlakem, aby se zabránilo vzniku dutin, které mohou vyvolat ztrátu barvy náplně nebo utvoření plísně.

Přírodní střívka musí být zcela čistá a nesmí mít žádný kaz, poškození či známky nemoci, kvůli nimž by nebylo možné je konzumovat.

Střívka musí být předem umyta, aby byla elastická a dobře se přizpůsobila náplni, aniž by se oddělovala či tvořila záhyby.

Vázání

Jakmile je střívko naplněno, zaváže se provázkem z bílé bavlny, nebo v případě pikantního choriza provázkem z červené bavlny.

Zrání během relativně dlouhého období

Ke zrání je zapotřebí, aby byly klobásy zavěšeny ve větraných prostorech, kde se udržuje teplota maximálně 16 °C, vhodná relativní vlhkost a probíhá dostatečné větrání, aby se produkt sušil a získal charakteristickou konzistenci, aroma, barvu a chuť; teplota může dosáhnout až 20 °C, pokud zrání probíhá v „secadero natural“ (prostorech určených k využití přirozených okolních podmínek pro účely sušení).

Aby bylo možno kontrolovat podmínky zrání (teplotu, relativní vlhkost a větrání) a udržovat je konstantní, je možno využít speciálních komor, kde lze podmínky zrání podle potřeb upravovat automaticky.

Zařízení musí mít viditelné a přístupné prostory a musí disponovat kontrolními přístroji, které jsou určeny k tomu, aby během období fermentace a zrání neustále ověřovaly teplotu, stupeň vlhkosti a vývoj chráněného produktu.

Sušení v klimatizovaných komorách nebo za normální teploty

Jakmile je zrání u konce, přenesou se klobásy k následnému dozrání a sušení do prostor, kde se zavěsí a dosuší a kde zůstanou až do konce procesu. Během této poslední fáze dochází k mikrobiálnímu a enzymatickému zrání, při němž dojde k ustálení barvy a aromatu. Doba křehnutí klobásy „Chorizo Riojano“ se liší podle délky a/nebo průměru. Klobásy, v nichž se utvořily záhyby se vzduchovými kapsami, nebo které mají jakýkoli jiný nedostatek, se vyřadí.

3.6. Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

—

3.7. Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Produkt je opatřený očíslovanou kontrolní etiketou vydanou kontrolním subjektem, je na něm uveden výraz Indicación Geográfica Protegida (chráněné zeměpisné označení) „Chorizo Riojano“ a logo produktu. Certifikační etiketa je umístěna v registrovaném výrobním závodě tak, aby se zabránilo další manipulaci s ní.

Zpracovatelské závody, které pracují s chráněným zeměpisným označením „Chorizo Riojano“, musí být zapsány v příslušných rejstřících a mají hlavní odpovědnost za dodržování všech specifik tohoto označení.

Za vedení těchto rejstříků a jejich aktualizaci je odpovědný kontrolní subjekt.

4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Výroba, zrání, sušení a označování probíhá v autonomní oblasti La Rioja.

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

Specifičnost zeměpisné oblasti

Přírodní faktory: na uvedenou zeměpisnou oblast působí vliv tří klimatických zón. Souhra těchto klimatických vlivů způsobila, že La Rioja je ideálním místem pro přirozené zrání a sušení klobásy chorizo. Umožňuje, aby fyzikální a chemické změny v klobáse probíhaly pomalu a správně, a tak lépe vynikly její charakteristické vlastnosti: vzhled po řezu, chuť a aroma.

Dnes již klimatický faktor ztratil na významu, jelikož poslední fáze výroby tohoto produktu se uskutečňují v prostorách s kontrolovaným ovzduším, kde lze regulovat větrání, vlhkost a teplotu, což se však vždy děje v souladu s klimatickými podmínkami panujícími v regionu, díky čemuž hraje klima stále velmi důležitou úlohu.

Lidský faktor: klobása „Chorizo Riojano“ se od ostatních produktů této kategorie odlišuje především starobylou tradiční metodou výroby, kterou zpracovatelské podniky vyrábějící „Chorizo Riojano“ převzaly.

Specifičnost produktu

Chráněným zeměpisným označením „Chorizo Riojano“ mohou být označeny pouze klobásy chorizo výběrové jakosti vyrobené tradičním způsobem v registrovaných zařízeních, která účinně kontrolují všechny fáze procesu výroby, zrání, sušení a označování, jakož i jakost všech surovin a nakládání s nimi. Pod označením „Chorizo Riojano“ mohou být uváděny na trh pouze klobásy, které úspěšně projdou všemi stanovenými kontrolami prováděnými v průběhu celého procesu a nesou symbol CHZO jako záruku původu.

Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí, jakostí a pověstí

Historická tradice a pověst produktu: V horských oblastech regionu La Rioja s příchodem chladného počasí tradičně začínalo zabijačkové období a z vepřového masa se vyrábělo chorizo. Chorizo se muselo vyrobit na celý rok a jeho zásoby musely vydržet až do podzimního vinobraní. Pro obyvatele regionu bylo tedy velmi důležité dobře ovládat výrobní metody a techniky zrání tohoto produktu, jehož výroba a uskladnění ve správných podmínkách nejsou rozhodně jednoduché. V současnosti se tyto metody na různých místech regionu La Rioja, především v horách, stále používají.

V 19. století se v regionu La Rioja začíná výroba této klobásy industrializovat a vznikají první rodinné podniky, které prodávají své produkty ve vesnicích a v jejich okolí. Tak se podle „Archivo Histórico Municipal“ objevuje v roce 1890 první zmínka o „továrně na klobásy ve městě Logroño“. V jiném dokumentu z téhož roku továrník a advokát Julio Farias popisuje, jak zasílal klobásy chorizo z regionu La Rioja na Kubu, aby došly v co nejlepším stavu: „v konzervách naplněných vepřovým sádlem a ponořených do vodní lázně, aby klobásy tuto teplotu bez úhony přestály“. Již tehdy továrník připravil inzertní materiál – dle jeho slov „prospekty, oběžníky a jiné formy reklamy“, kde vyjadřuje důvěru v jakost těchto výrobků: „[…] ačkoli podobné americké produkty jim v ceně velmi konkurují, klobásy z darů naší země jsou daleko kvalitnější, jak o tom svědčí skutečnost, že i ti nejchudší si je koupí raději, byť jsou dražší“.

Dalším příkladem je kniha Javiera Herce Galarrety, která obsahuje různé články zveřejněné v novinách La Gaceta del Norte v roce 1979. V kapitole VII, která se týká vepřového masa, uvádí: Význam vepřového masa v regionu La Rioja je značný, a ne pouze toho, které se konzumuje čerstvé. Šunky, klobásy chorizo a jelita tvoří základ specifické výroby v tomto regionu, jež je podobná výrobě v jiných regionech formou, ale chutí a použitím se liší. Nejznámějším je beze sporu produkt známý pod názvem „Chorizo Riojano“, který se liší od ostatních klobás chorizo z jiných regionů, je jemný, aromatický, lehce pikantní a výrazně zbarvený. Význam vepřového masa a produktů z něj v regionu La Rioja je obrovský: rozšíření podniků na zpracování masa a výrobu uzenin je patrné po celém regionu La Rioja, někdy vznikají skutečná obchodní centra, jako je Baños de Río Tobía, Laguna de Cameros a v nedávné době Albelda de Iregua, která jsou stejně významná jako vinařské či konzervárenské odvětví. Potravinářský průmysl, jehož chloubou jsou tři druhy produktů – klobásy v regionu la Sierra, víno v oblasti La Rioja Alta a konzervárenské produkty v oblasti La Rioja Baja –, tak z oblasti La Rioja činí hned tři regiony v jednom.

Hospodářská krize ve 30. letech a dlouhodobá platební neschopnost klientů byly příčinou uzavření mnoha podniků, o jejichž existenci už víme jen z někdejších záznamů v daňových rejstřících, které si každá obec uchovává. Díky hospodářským změnám se Baños de Río Tobía staly neuralgickým průmyslovým centrem. Ačkoli k tomu vedlo více důvodů, zdá se, že potomci prvních průmyslníků se rozhodli zde založit své podniky i díky vhodnému klimatu tohoto místa. Miguel Ángel Villoslada to vysvětluje takto: „Nejdříve se továrny umisťovaly tam, kde je vhodné klima, tj. suché a chladné, bez velkých teplotních změn. Z tohoto důvodu se tolik podniků nachází v Baños [de Río Tobía], lokalitě situované v 500 metrech nad mořem, na úpatí pohoří Sierra de la Demanda a na začátku zóny Urbión. Místo je chráněné před příliš studenými větry z pohoří Sierra de Herrera a před prudkým střídáním teplot a vlhkosti.“

Ještě dnes se rituál zabijačky a ruční výroby a konzervace choriza praktikuje, ale pouze v malém. Výroba choriza a dalších masných produktů se přesunula do převážně místních zpracovatelských podniků, které mohou díky vhodným prostorám a zařízením vyrovnat klimatické podmínky, které jsou nepříznivé pro zrání, aniž by opomíjely tradiční starobylé výrobní metody. Tyto podniky mají speciálně navržené prostory a zařízení, což znamená, že jsou schopny nechat produkt zrát i v případě nevhodných atmosférických podmínek.

Baños de Río Tobía zůstává místem, kde se koncentruje největší množství podniků zpracovávajících maso. Vzhledem k tomu, že dnes má klimatický faktor čím dál tím menší vliv, je to dáno převážně starodávnou tradicí zpracování masa: „zde jsou výrobci skoro všichni ze stejné rodiny, protože mají stejný původ“. Masný závod, který může vykázat největší obrat, se však nachází ve městě Albelda de Iregua. Vše začalo v roce 1960 v místním řeznictví a v roce 1983 byla zahájena výroba v prvních výrobních zařízeních na výhradní uvádění choriza ve tvaru podkovy na trh, přičemž brzy získal závod celostátně vedoucí postavení.

Vynikající pověst tohoto choriza se snaží využít významné masné závody ležící mimo oblast La Rioja, když označují svá choriza jako „Chorizo Riojano“, ačkoli se vůbec nedají srovnávat s produktem, který toto chráněné označení původu hodlá chránit.

Tradice a prestiž výrobku „Chorizo Riojano“ proslavily též některé místní pokrmy, jako brambory s chorizem („patatas con chorizo“), dušené jehněčí maso („calderete“) malá choriza grilovaná nad ořezanými větvemi vinné révy („choricillo asado al sarmiento“) a pečivo s chorizem („preñaditos“), nezapomínaje na skutečnost, že se chorizo přidává do téměř všech dušených pokrmů na bázi luštěnin.

Nakonec je třeba zmínit „Inventario Español de Productos Tradicionales“ (španělský seznam tradičních výrobků), který na stranách 110 a 111 uvádí i „Chorizo Riojano“ .

Odkaz na zveřejnění specifikace

Specifikace výrobku [Pliegos de condiciones] naleznete na následující internetové stránce:

https://www.larioja.org/agricultura/es/calidad-agroalimentaria

(1) Úř. věst. L 179, 19.6.2014, s. 17.

8.6.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 223/63

Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

(2022/C 223/09)

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců ode dne tohoto zveřejnění.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“

EU č.: PDO-SK-02778 – 28.6.2021

CHOP (X) CHZO ( )

1. Název (názvy) [(CHOP či CHZO)]

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“

2. Členský stát nebo třetí země

Slovenská republika

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1. Druh produktu

Třída 1.4 Ostatní produkty živočišného původu (vejce, med, různé mléčné výrobky kromě másla atd.)

3.2. Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“ zahrnuje tři samostatné produkty:

jedlový med,

lipový med a

medovicový med.

Na trh se dodává v tekutém nebo zkrystalizovaném stavu

Jedlový med

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Obsah vody: nejvýše 18 % na povrchu v nádobě po ustálení

Obsah hydroxymethylfurfuralu (HMF):

v případě nerozpuštěného medu po vytočení nejvýše 5 mg/kg

v případě rozpuštěného medu po krystalizaci nejvýše 15 mg/kg

Obsah sacharózy: nejvýše 5 g/100 g

Obsah glukózy a fruktózy: nejméně 60 %

Obsah stopových prvků: více než 1 %

Elektrická vodivost: nejméně 100 mS/m

Obsahuje značné množství minerálů a stopových prvků.

Organoleptické vlastnosti

Vzhled

Barva	:	čirá, tmavá až černá, po zkrystalizování s jemným nádechem do zelena, podle Pfundovy stupnice 95–114 mm
Krystalizace	:	při krystalizaci vznikají velmi jemné krystaly, které se při rozpouštění medu rychle rozpouštějí při nízké teplotě
Vůně	:	jemná, ne příliš výrazná, lahodně máslově sladká
Chuť	:	lahodně sladká s jemnou, nepříliš výraznou máslovou příchutí

Lipový med

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Obsah vody: nejvýše 18 % na povrchu v nádobě po ustálení

Obsah hydroxymethylfurfuralu (HMF):

v případě nerozpuštěného medu po vytočení nejvýše 5 mg/kg

v případě rozpuštěného medu po krystalizaci nejvýše 15 mg/kg

Obsah sacharózy: nejvýše 5 g/100 g

Obsah glukózy a fruktózy: nejméně 60 %

Obsah stopových prvků: více než 1 %

Elektrická vodivost: nejméně 90 mS/m

Organoleptické vlastnosti

Vzhled

Barva	:	čirá, tmavě hnědá až černá, po zkrystalizování s jemným nádechem do zelena, podle Pfundovy stupnice 95–110 mm
Krystalizace	:	krystalizace lipového medu probíhá v porovnání s ostatními druhy relativně rychle, krystaly jsou poměrně velké a připomínají hrubý písek
Vůně	:	kořeněná s výraznou vůní lipového květu
Chuť	:	jemně kořeněná s výraznou příchutí podobnou mentolu

Medovicový med

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Obsah vody: nejvýše 18 % na povrchu v nádobě po ustálení

Obsah hydroxymethylfurfuralu (HMF):

v případě nerozpuštěného medu po vytočení nejvýše 5 mg/kg

v případě rozpuštěného medu po krystalizaci nejvýše 15 mg/kg

Obsah sacharózy: nejvýše 5 g/100 g

Obsah glukózy a fruktózy: nejméně 60 %

Obsah stopových prvků: více než 1 %

Elektrická vodivost: nejméně 95 mS/m

Organoleptické vlastnosti

Vzhled

Barva	:	čirá, hnědočervená, hnědá až tmavě hnědá, podle Pfundovy stupnice 95–110 mm
Krystalizace	:	rychlá, vytvářejí se poměrně hrubé krystaly
Vůně	:	jemně kořeněná
Chuť	:	jemně máslová a kořeněná s charakteristickou chutí medovice

3.3. Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

—

3.4. Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Všechny kroky při produkci „Bardejovského Medu / Medu z Bardejova“, od umístění úlů až po plnění sklenic, musí probíhat ve vymezené zeměpisné oblasti.

3.5. Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“ musí být balen ve vymezené zeměpisné oblasti uvedené v bodě 4, aby byla lépe chráněna pravost a jakost produktu a zajištěna sledovatelnost produktu a dohled nad ním.

Jen tímto způsobem lze zachovat jakost a zabránit případným změnám fyzikálně-chemických a organoleptických vlastností. Při přepravě produktů na jiná místa dochází ke změnám teploty a vlhkosti, absorpci cizích pachů a rovněž ke zvýšení množství HMF a úbytku diastázy. Balením produktu ve vymezené oblasti se snižuje riziko jeho smísení s medem, který nepochází z oblasti uvedené v bodě 4.

3.6. Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

—

4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“ se vyrábí v oblasti Čergovského pohoří v okrese Bardejov, v obcích Hertník, Šiba, Hervartov, Richvald, Kríže, Tarnov, Rokytov a Mokroluh a v níže uvedených částech města Bardejov: Koligrund, Bardejovská zábava, Poštárka a Bardejov-Mihaľov.

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

Žádost o zápis označení původu „Bardejovský Med / Med z Bardejova“ se zakládá výhradně na zvláštní jakosti a vlastnostech produktu, které vyplývají z přírodních a lidských faktorů působících v dané zeměpisné oblasti.

Čergovské pohoří se rozkládá v severovýchodní části Slovenska. Horský celek se vytvořil na flyšovém podkladu s pískovcem a jílovcem. Povrch je pokrytý smíšenými lesy, v nichž převládá buk, jedle a smrk. Bardejovská část svahů se vyznačuje stejnorodým jedlovým porostem, který se v jedné oblasti mísí také s lípou malolistou a bukem. Podíl jedle v lesích této vymezené zeměpisné oblasti je velmi vysoký a odhaduje se na 70 %. Přibližně 6 000 ha zalesněné plochy je pokryto jedlemi a včelstva jsou v těchto oblastech umístěna na trvalých nebo kočovných stanovištích.

Celá oblast čergovského horského celku se nachází v chladném podnebném pásmu s průměrnými teplotami od –3 do –6 °C v zimním období a od 14 do 16 °C v letním období, se sněhovou pokrývkou 120 až 160 dní v roce. Deset až třicet dní v roce teploty v této oblasti dosahují 25 °C či více. Podnebí je spíše chladnější a vlhčí, což vytváří vhodné podmínky pro životní cyklus mšice druhu medovnice jedlová (Cinara pectinatae) z čeledi Lachnidea a její rozmnožování do velkých kolonií. Mšice vylučuje medovici a ta je základním zdrojem pro výrobu produktu „Bardejovský Med / Med z Bardejova“.

Mšice se živí nabodáváním větviček jedlí nebo listů jiných listnatých či jehličnatých stromů a sáním jejich mízy. Některé složky mízy jejich metabolismus nedokáže zpracovat, a tak je vylučuje ve formě sladkých kapek, které včely nosí do úlů a obohacují je svými specifickými látkami (enzymy), zahušťují je, ukládají v plástvích v úlech a vyrábějí z nich med. V této oblasti se dlouhodobě chová včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), která se přizpůsobila místním klimatickým podmínkám a sběru medovice.

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“ vyrábějí včely v úlech, které jsou stabilně umístěny ve včelínech či kočovných úlech v rámci přesně určených hranic území obcí vymezené zeměpisné oblasti. Úly musí být vyrobeny z přírodního materiálu – dřeva. Včely nesmí být chovány v úlových sestavách z plastu nebo polystyrenu.

Med z pláství se získává odstřeďováním v medometech. Vytáčení se provádí ve chvíli, kdy je med zralý a obsah vody nepřekračuje 18 %. Nesmí se vytáčet z pláství s plodišti. Během včelařské sezóny se v úlech nesmí používat chemická léčiva. Není dovoleno snižovat obsah vody v medu technickým odpařováním. Po vytočení se med cedí přes síta, aby se zbavil nečistot (vosku, včel apod.). Z medu se smí odstranit pouze nečistoty a není dovoleno do něj přidávat žádné příměsi. Následně se med uskladní v nádobách sloužících k tomuto účelu, nebo se může ihned balit do sklenic určených ke konečnému prodeji spotřebiteli. Pokud byl med po vytočení uskladněn v nádobách, smí se rozpouštět pouze při teplotách pod 45 oC. Celý tento proces vytáčení a balení medu smí probíhat pouze v provozovně k tomu účelu určené a schválené příslušnou krajskou veterinární a potravinovou správou, která se musí nacházet na vymezeném území.

Včelaři sbírají med tradičním řemeslným způsobem, který je s touto oblastí úzce spjatý. Zručnost místních včelařů spočívá ve výběru umístění včelínů, způsobu získávání medu, jeho vytáčení a v zásadách skladování a vytáčení medu. V dýmáku se používá výhradně jen staré tlející dřevo z místních stromů, které vydává nezávadný a nedráždivý kouř. Během včelařské sezóny se včely nesmějí přikrmovat cukrem ani jinými krmivy. Plásty se odvíčkovávají tradičním způsobem pomocí vidličky. Med se získává odstředěním z rámku bez použití tepla. Med se nepasterizuje.

Jedinečnost produktu „Bardejovský Med / Med z Bardejova“ spočívá především v tom, že jak lipový, tak medovicový med obsahují i jedlovou medovici, která ovlivňuje jejich barvu, od tmavě hnědé až po černou, a med má díky svému složení velmi lahodnou chuť. Jeho specifická jakost je dána vysokým obsahem flavonoidů, minerálních látek a stopových prvků. Takto vzniklý med je charakteristický poměrně hustou konzistencí, lahodnou chutí, tmavou barvou a vůní. Obsahuje značné množství minerálů a stopových prvků.

Na prestižních světových veletrzích získal jakostní „Bardejovský Med / Med z Bardejova“ vyráběný v čistých přírodních lokalitách několik ocenění. Jakost tohoto produktu dokládá rovněž text uveřejněný v deníku Pravda dne 5. července 2016. „Například medovicový med z Bardejova byl před časem vyhlášen za referenční produkt svého druhu.“ Novinový článek v deníku Nový čas ze dne 14. října 2012 nesl titulek „Bardejovský med je nejlepší na světě: Včelař Jozef získal zlato“.

„Bardejovský Med / Med z Bardejova“ je úzce spjat s oblastí, ze které pochází. Specifické kvalitativní vlastnosti produktu se váží na zeměpisnou oblast. Stejnorodé jedlové porosty rostou jen ve velmi příznivém a čistém prostředí. Mikroklimatické podmínky, nadmořská výška, podnebí a vlhkost ve vymezené oblasti vytvářejí příznivé podmínky pro rozmnožování mšic, které následně ovlivňují produkci medovice. Úly jsou umístěny v hustých jedlových lesích.

Elektrická vodivost medovicového medu ve vymezené zeměpisné oblasti je mnohem vyšší než obvyklá vodivost medovicových medů v jiných oblastech. Elektrická vodivost přispívá k vysokému obsahu stopových prvků a minerálů, jako je hořčík, mangan, železo, měď, kobalt, vápník, fosfor a další. A právě přítomnost těchto minerálů a stopových prvků v místním podloží, na kterém jedlové porosty rostou, dodává produktu „Bardejovský Med / Med z Bardejova“ jeho specifické vlastnosti a jakost. Tyto vzácné látky se skrze kořenový systém dostávají do větviček jedlí a poté jsou vylučovány mšicemi, které se živí jejich mízou. Následně je včely přenesou do svých úlů, kde z nich vzniká med. Tyto skutečnosti mají vliv na složení a jakost medu a dodávají Bardejovskému medu jeho charakteristické vlastnosti.

Produkce medu z jedlí pokračuje v této oblasti bez přerušení po velmi dlouhou dobu. Ve způsobu jeho produkce se odrážejí zkušenosti a dovednosti místních včelařů. Díky vysoké úrovni dovedností jsou místní včelaři schopni vyhovět i mnoha požadavkům kladeným na produkci medu a vyrábět med se specifickými vlastnostmi plynoucími z výjimečného charakteru této zeměpisné oblasti.

Odkaz na zveřejnění specifikace

https://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/specifikacie_op_oz/Specifikacia_Bardejov.pdf

(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 223

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 65 8. června 2022

Obsah		Strana
	II Sdělení
	SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropská komise
2022/C 223/01	Oznámení Komise Pokyny týkající se vydávání do třetích zemí	1

	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropská komise
2022/C 223/02	Směnné kurzy vůči euru — 7. června 2022	36

	V Oznámení
	ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ SPOLEČNÉ OBCHODNÍ POLITIKY
	Evropská komise
2022/C 223/03	Oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření vztahujících se na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky	37
	ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
	Evropská komise
2022/C 223/04	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc M.10762 – H&F / IRI) ( 1 )	48
2022/C 223/05	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc M.10664 – XLCEE / DEROT / BLACK RED WHITE) — Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem ( 1 )	50
2022/C 223/06	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc M.10575 – BOUYGUES / EQUANS) ( 1 )	52
	JINÉ AKTY
	Evropská komise
2022/C 223/07	Zveřejnění jednotného dokumentu změněného na základě schválení změny menšího rozsahu v souladu s čl. 53 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012	54
2022/C 223/08	Zveřejnění jednotného dokumentu změněného na základě schválení změny menšího rozsahu v souladu s čl. 53 odst. 2 druhým pododstavcem Nařízení (EU) Č. 1151/2012.	58
2022/C 223/09	Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin	63