Oznámení Komise o uplatňování přechodných pravidel původu upravujících diagonální kumulaci mezi uplatňujícími smluvními stranami v celoevropsko-středomořské oblasti

(2021/C 426/01)

Za účelem uplatňování diagonální kumulace původu mezi uplatňujícími smluvními stranami (1) se dotčené uplatňující smluvní strany prostřednictvím Evropské komise vzájemně informují o platných pravidlech původu s ostatními uplatňujícími smluvními stranami.

Připomíná se, že diagonální kumulaci lze uplatnit pouze tehdy, když mají uplatňující smluvní strany konečné výroby a konečného určení uzavřené dohody o volném obchodu, které obsahují totožná pravidla původu, se všemi uplatňujícími smluvními stranami podílejícími se na získání statusu původu, tj. se všemi uplatňujícími smluvními stranami, z nichž pocházejí použité materiály. Materiály pocházející od uplatňující smluvní strany, která s uplatňujícími smluvními stranami konečné výroby a/nebo uplatňujícími smluvními stranami konečného určení příslušnou dohodu neuzavřela, se považují za nepůvodní.

Na základě oznámení předložených uplatňujícími smluvními stranami Evropské komisi jsou v připojených tabulkách uvedeny:

Tabulka 1 – zjednodušený přehled možností kumulace ke dni 1. září 2021.

Tabulka 2 – datum, od kterého lze diagonální kumulaci uplatňovat.

V tabulce 1 písmeno „X“ znamená existenci dohody o volném obchodu uzavřené mezi dvěma partnery, jež obsahuje pravidla o původu umožňující kumulaci na základě přechodných pravidel původu. Aby bylo možné využít diagonální kumulaci s třetím partnerem, mělo by být písmeno „X“ v tabulce uvedeno ve všech průsečících mezi třemi partnery.

V tabulce 2 se uvedená data týkají data uplatňování diagonální kumulace na základě článku 8 dodatku A každého protokolu o pravidlech původu mezi uplatňujícími smluvními stranami. V tom případě datu předchází označení „(T)“.

Kódy pro uplatňující smluvní strany uvedené v tabulkách jsou:

— Evropská unie	EU
— Státy ESVO:
— Island	IS
— Švýcarsko (včetně Lichtenštejnska) (2)	CH (+ LI)
— Norsko	NO
— Faerské ostrovy	FO
— Účastníci barcelonského procesu:
— Jordánsko	JO
— Palestina (3)	PS
— Účastníci procesu stabilizace a přidružení zavedeného EU:
— Albánie	AL
— Severní Makedonie	MK
— Gruzie	GE

Tabulka 1

Zjednodušený přehled možností diagonální kumulace podle přechodných pravidel původu v celoevropsko-středomořské oblasti ke dni 1. září 2021

	EU	CH (+LI)	IS	NO	FO	JO	PS	AL	MK	GE
EU		X	X	X	X	X	X	X	X	X
CH (+LI)	X
IS	X
NO	X
FO	X
JO	X
PS	X
AL	X
MK	X
GE	X

Tabulka 2

Datum uplatňování přechodných pravidel původu upravujících diagonální kumulaci v celoevropsko-středomořské oblasti

	EU	CH (+LI)	IS	NO	FO	JO	PS	AL	MK	GE
EU		(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021	(T) 9. 9. 2021	(T) 1. 9. 2021
CH (+LI)	(T) 1. 9. 2021
IS	(T) 1. 9. 2021
NO	(T) 1. 9. 2021
FO	(T) 1. 9. 2021
JO	(T) 1. 9. 2021
PS	(T) 1. 9. 2021
AL	(T) 1. 9. 2021
MK	(T) 9. 9. 2021
GE	(T) 1. 9. 2021

---

(1)  „Uplatňující smluvní stranou“ se rozumí smluvní strana celoevropsko-středomořské úmluvy, která začlení celoevropsko-středomořská přechodná pravidla původu do svých dvoustranných preferenčních obchodních dohod s jinou smluvní stranou celoevropsko-středomořské úmluvy.

(2)  Švýcarsko a Lichtenštejnské knížectví tvoří celní unii.

(3)  Toto označení se nesmí vykládat jako uznání Státu Palestina a nejsou jím dotčeny individuální postoje členských států k této otázce.

Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.10338 – GALILEO/M6/JV)

(Text s významem pro EHP)

(2021/C 426/02)

Dne 14. října 2021 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v francouzštině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—	v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32021M10338. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k právu Evropské unie po internetu.

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

Směnné kurzy vůči euru (1)

20. října 2021

(2021/C 426/03)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,1623
JPY	japonský jen	132,78
DKK	dánská koruna	7,4404
GBP	britská libra	0,84503
SEK	švédská koruna	10,0150
CHF	švýcarský frank	1,0739
ISK	islandská koruna	150,00
NOK	norská koruna	9,7435
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	25,519
HUF	maďarský forint	361,59
PLN	polský zlotý	4,5850
RON	rumunský lei	4,9487
TRY	turecká lira	10,7821
AUD	australský dolar	1,5528
CAD	kanadský dolar	1,4349
HKD	hongkongský dolar	9,0375
NZD	novozélandský dolar	1,6219
SGD	singapurský dolar	1,5629
KRW	jihokorejský won	1 364,31
ZAR	jihoafrický rand	16,8307
CNY	čínský juan	7,4302
HRK	chorvatská kuna	7,5092
IDR	indonéská rupie	16 404,06
MYR	malajsijský ringgit	4,8369
PHP	filipínské peso	58,972
RUB	ruský rubl	82,5141
THB	thajský baht	38,774
BRL	brazilský real	6,4830
MXN	mexické peso	23,4814
INR	indická rupie	87,0086

---

(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

ze dne 15. července 2021

ve věci E-14/20

Liti-Link AG v. LGT Bank AG

(Směrnice 2004/39/ES – Směrnice 2006/73/ES – Pojem „hlavní podmínky“ – Dostatečné zpřístupňování informací klientům – Pojem „souhrnná podoba“ – Přípustnost)

(2021/C 426/04)

Ve věci E-14/20, Liti-Link AG v. LGT Bank AG – ŽÁDOST podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora podaná k Soudnímu dvoru Nejvyšším knížecím soudem (Fürstlicher Oberster Gerichtshof) ohledně výkladu směrnice Komise 2006/73/ES ze dne 10. srpna 2006, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice, vynesl Soudní dvůr ve složení Páll Hreinsson, předseda, Per Christiansen (soudce-zpravodaj) a Bernd Hammermann, soudci, dne 15. července 2021 rozsudek, jehož výrok zní:

1.

Ustanovení článku 26 posledního pododstavce směrnice Komise 2006/73/ES ze dne 10. srpna 2006, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice, musí být vykládáno v tom smyslu, že investiční podnik může zveřejnit hlavní podmínky ujednání o poplatcích, provizi nebo nepeněžním plnění v souhrnné podobě s tím, že zákazníkovi před poskytnutím investiční nebo doplňkové služby jasně sdělil, že tyto pobídky jsou zaplaceny třetí straně nebo byly třetí stranou poskytnuty, že se zavázal, že na žádost zákazníka zveřejní další podrobnosti, a že tento závazek dodrží. Zveřejnění v souladu s článkem 26 v souhrnné podobě může být provedeno za obecných nebo předem stanovených podmínek, pokud každý jednotlivý zákazník obdrží informace týkající se konkrétní investiční služby a pokud tyto informace poskytují zákazníkovi dostatečný základ, aby mohl přijmout podložená investiční rozhodnutí.

2.

Zveřejnění v souladu s článkem 26 posledním pododstavcem směrnice 2006/73/ES zahrnuje povinnost investičního podniku jednoznačně uvést, zda a kdy se poplatky, provize nebo nepeněžní plnění poskytují, a to komplexním, přesným a srozumitelným způsobem ještě před poskytnutím příslušné investiční nebo doplňkové služby. Obecné zveřejnění, které pouze odkazuje na možnost, že by investiční podnik mohl přijmout od třetí osoby poplatek, provizi nebo nepeněžní plnění, není pro účely článku 26 uvedené směrnice dostatečné.

3.

Jestliže výši poplatků nebo provizí není možno zjistit, musí správné informování v souladu s čl. 26 prvním pododstavcem písm. b) bodem i) směrnice 2006/73/ES zákazníkovi umožnit vypočítat si výši poplatků nebo provizí poskytnutých investičnímu podniku třetí stranou, aby zákazník mohl učinit podložené rozhodnutí o investici.

4.

Podmínky stanovené v článku 26 posledním pododstavci směrnice 2006/73/ES týkající se zveřejnění poplatků, provizí nebo nepeněžních plnění v souhrnné podobě nejsou splněny, pokud se investiční podnik zaváže poskytnout zákazníkovi další podrobnosti pouze za období dvanácti měsíců před podáním žádosti.

5.	Právo EHP nevyžaduje žádný přímý účinek ustanovení práva EHP, jež nebyla správně provedena do vnitrostátního práva. Vnitrostátní soud je nicméně povinen v co největším možném rozsahu zajistit výsledek sledovaný právem EHP prostřednictvím výkladu vnitrostátního práva v souladu s právem EHP.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

ze dne 15. července 2021

ve věci E-7/20

Trestní řízení proti M & X AG

(Směrnice 2001/83/ES – Směrnice 2011/62/EU – Léčivé přípravky – Distribuce léčivých přípravků – Zprostředkování léčivých přípravků – Svoboda usazování)

(2021/C 426/05)

Ve věci E-7/20, trestní řízení proti M & X AG – ŽÁDOST podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora podaná k Soudnímu dvoru Knížecím odvolacím soudem (Fürstliches Obergericht) ohledně výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU ze dne 8. června 2011, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o zabránění vstupu padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce, vynesl Soudní dvůr ve složení Páll Hreinsson, předseda, Per Christiansen a Bernd Hammermann (soudce-zpravodaj), soudci, dne 15. července 2021 rozsudek, jehož výrok zní:

1.

O tom, zda se na výrobek vztahuje definice léčivého přípravku uvedená v čl. 1 bodě 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, se musí rozhodovat případ od případu s přihlédnutím k faktorům uvedeným v tomto ustanovení, jako je obchodní úprava výrobku nebo jeho farmakologické, imunologické nebo metabolické vlastnosti. Výrobek, jako je ten dotčený v původním řízení, který je určen k intravenóznímu podání, je prezentován s tím, že je v souladu s lékařským předpisem a zmírňuje příznaky onemocnění u lidí, představuje léčivý přípravek ve smyslu čl. 1 bodu 2.

2.	Za okolností, jaké jsou dány v původním řízení, pokud byl léčivý přípravek prodáván na velkoobchodní nebo maloobchodní úrovni ve státech EHP, musí být považován za výrobek, jenž byl určen k uvedení na trh ve státech EHP pro účely směrnice 2001/83/ES.

3.

Léčivý přípravek je zhotoven průmyslově nebo vyroben metodou zahrnující průmyslový proces, pokud jeho zhotovení nebo výroba zahrnuje průmyslový proces, který se obecně vyznačuje sledem operací, které mohou být mechanické nebo chemické a mají za cíl získání standardizovaného výrobku ve významných množstvích.

4.	Na léčivý přípravek, který nebyl připraven v souladu s lékopisnými předpisy nebo není určen k přímému výdeji pacientům v dané lékárně, se výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 směrnice 2001/83/ES nevztahuje.

5.	Činnost spočívající v opatřování, dodávání a vývozu léčivých přípravků, kromě výdeje léčivých přípravků veřejnosti, představuje distribuci léčivých přípravků ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2001/83/ES, i když distributor s těmito přípravky fyzicky nemanipuloval.

6.	Vnitrostátní opatření, které činnost spočívající v „distribuci léčivých přípravků“ ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2001/83/ES podřizuje požadavku povolení v souladu s čl. 77 odst. 1 uvedené směrnice, je slučitelné s právem EHP.

7.	Skutečnost, že výrobek není v jednom státě EHP kvalifikován jako léčivý přípravek, nemá vliv na to, zda jej příslušné orgány jiného státu EHP mohou kvalifikovat jako léčivý přípravek v souladu se směrnicí 2001/83/ES.

Žádost o poradní stanovisko Soudního dvora ESVO předložená soudem Oslo tingrett dne 1. července 2021 ve věci PRA Group Europe AS v. Staten v/Skatteetaten

(Věc E-3/21)

(2021/C 426/06)

Dopisem ze dne 1. července 2021, který byl na podatelnu Soudního dvora ESVO doručen dne 2. července 2021, požádal soud Oslo tingrett (okresní soud Oslo) Soudní dvůr ESVO ve věci PRA Group Europe AS v. Staten v/Skatteetaten o poradní stanovisko k následujícím otázkám:

1.

Existuje omezení ve smyslu článku 31 Dohody o EHP ve spojení s článkem 34, pokud skupinové příspěvky norských společností zvyšují maximální odpočet úroků, a tedy nárok na odpočet úroků z dluhů vůči přidruženým stranám podle pravidla omezeného odpočtu úroků, což je možnost, která podle norských daňových předpisů není k dispozici pro investice společností z EHP nebo do nich?

2.

Je společnost v EHP, která je ve skupině s norskou společností, ve srovnatelné situaci jako norská společnost, která je součástí skupiny s jinou norskou společností, a jaký význam má pro posouzení srovnatelnosti skutečnost, že společnost EHP neposkytla norské společnosti žádný skutečný skupinový příspěvek, ale úvěr?

3.	V případě, že omezení existuje: Jaké důvody obecného zájmu mohou takové omezení odůvodňovat?

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

ze dne 15. července 2021

ve věci E-11/20

Eyjólfur Orri Sverrisson v. islandský stát

(Směrnice 2003/88/ES – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Pracovní doba – Cestování na určené místo výkonu práce, které není obvyklým místem výkonu práce pracovníka – Mezinárodní cestování)

(2021/C 426/07)

Ve věci E-11/20, Eyjólfur Orri Sverrisson v. islandský stát – ŽÁDOST podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora podaná k Soudnímu dvoru okresním soudem v Reykjavíku (Héraðsdómur Reykjavíkur) ohledně výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, a zejména čl. 2 odst. 1, vynesl Soudní dvůr ve složení Páll Hreinsson, předseda, Per Christiansen a Bernd Hammermann (soudce-zpravodaj), soudci, dne 15. července 2021 rozsudek, jehož výrok zní:

1.

Nezbytná doba, kterou pracovník, kterým je žalobce v původním řízení, strávil mimo svou běžnou pracovní dobu cestováním na místo výkonu práce, které nebylo jeho pevným ani obvyklým místem výkonu práce, aby v tomto jiném místě vykonával svou činnost nebo své povinnosti, jak požadoval jeho zaměstnavatel, představuje „pracovní dobu“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby. V tomto ohledu není podstatné, zda se uvedená cesta uskutečňuje zcela v rámci EHP nebo do třetích zemí či z třetích zemí, je-li pracovní smlouva uzavřena podle vnitrostátního práva státu EHP a řídí-li se tímto právem.

2.	Posouzení intenzity práce vykonané během cesty se nevyžaduje.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

ze dne 15. července 2021

ve věci E-9/20

Kontrolní úřad ESVO v. Norské království

(Volný pohyb pracovníků – Svoboda usazování – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Kombinovaný požadavek na pobyt a státní příslušnost pro vedoucí pracovníky – Generální ředitel – Členové správní rady – Soudržnost)

(2021/C 426/08)

Ve věci E-9/20, Kontrolní úřad ESVO v. Norské království – NÁVRH směřující k určení, že Norské království tím, že ponechalo v platnosti různé požadavky na státní příslušnost a/nebo pobyt stanovené v norském právu obchodních společností, pokud jde o osoby, které zastávají určité vedoucí funkce ve společnostech zapsaných a založených v Norsku, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 31 a 28 Dohody o EHP a čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, vynesl soudní dvůr ve složení Páll Hreinsson, předseda, Per Christiansen a Bernd Hammermann (soudce zpravodaj), soudci, dne 15. července 2021 rozsudek, jehož výrok zní:

1.

Norské království tím, že ponechalo v platnosti ustanovení § 6–11 odst. 1 a 6–36 odst. 2 zákona o akciových společnostech, § 6–11 odst. 1 zákona o společnostech s ručením omezeným a § 7–5 a 8–4 odst. 5 zákona o finančních podnicích, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 31 Dohody o EHP.

2.	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10500 – PSPIB/ADIC/Local)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2021/C 426/09)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10516 – Bain Capital/ITP Aero)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2021/C 426/10)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.10466 – Goldman Sachs/Eneos/NIPPO)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2021/C 426/11)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.