—

že předseda a místopředseda nejsou trvale přiděleni k určitému senátu;

—

v průběhu každého soudního roku zasedá místopředseda v každém z deseti senátů zasedajících o pěti soudcích, a to v rozsahu jedné věci na každý senát v tomto pořadí:

—

z pěti soudců, je rozšířené kolegium tvořeno místopředsedou, soudci zasedajícími v kolegiu o třech soudcích, jemuž byla věc původně přidělena, a jedním z ostatních soudců příslušného senátu určeným v opačném pořadí, než je pořadí stanovené v článku 8 jednacího řádu;

—

ze čtyř soudců, je rozšířené kolegium tvořeno místopředsedou, soudci zasedajícími v kolegiu o třech soudcích, jemuž byla věc původně přidělena, a čtvrtým soudcem příslušného senátu.

1.

Musí být pojem „spotřebitel“, jak je používán v článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (1) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, vykládán v souladu s jeho obsahem stanoveným v rámci směrnice Rady 87/102/EHS (2) ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru nebo má vlastní obsah?

2.

Je při přezkumu skutečnosti, zda se jedná o „spotřebitele“, relevantní účel, který vyplývá z právoplatné účinnosti smlouvy, který v projednávané věci poskytuje možnost budoucího zisku (investiční záměr), nebo je relevantní spojení smlouvy s profesionální nebo podnikatelskou činností vykonávanou v okamžiku uzavření smlouvy?

3.

Musí být výraz „půjčk[a] návratn[á] ve splátkách“, jak jej používá čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, vykládán v tom smyslu, že se týká pouze smluv na věci (fyzické předměty, movité věci) a zahrnuje všechny půjčky, rovněž půjčky ze smlouvy o bankovním úvěru uzavřené za účelem nabytí nemovitosti určené k bydlení?

4.

Lze z nařízení č. 1215/2012, odkazuje-li ohledně výrazu „bydliště“ v čl. 62 odst. 1 na vnitrostátní právo soudu, u něhož byl podán návrh, odvodit autonomní kritéria (například formální prvek spojený s určitým územím), která umožní zjistit existenci bydliště v členském státě, u jehož soudu je podána žaloba na spotřebitele?

5.

Jak musí být v případě, že smlouva o úvěru uzavřená za účelem nabytí nemovitosti určené k bydlení může být spotřebitelskou smlouvou ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c), chápán výraz „obvyklý pobyt“, jak jej používá čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a je zejména možné, že souvisí se střediskem hlavních zájmů spotřebitele?

6.

Musí být, stanoví-li nařízení (EU) č. 1215/2015 k zajištění jeho účinného použití autonomní kritéria ohledně výrazu „bydliště“, na základě tohoto pojmu určena rovněž místní příslušnost?

1)

Je s výkonem svobody usazování zaručené v článku 49 SFEU a s výkonem volného pohybu služeb zaručeného v článku 56 SFEU slučitelné zavedení takového právního ustanovení, jako je ustanovení obsažené v čl. 1 odst. 649 zákona 190/14, které snižuje ážia a odměny pouze vůči omezené a konkrétní kategorii provozovatelů, čili pouze vůči provozovatelům her s herními automaty, a nikoli vůči všem provozovatelům v odvětví her?

2)

Je se zásadou ochrany legitimního očekávání zakotvenou v unijním právu slučitelné zavedení takového právního ustanovení, jako je výše uvedené ustanovení obsažené v čl. 1 odst. 649 zákona 190/14, které pouze z ekonomických důvodů snížilo odměnu dohodnutou v koncesní dohodě uzavřené mezi společností a státní správou italského státu během jejího trvání?

1.

Jsou fyzické osoby, které jsou vlastníky bytů v budově v bytovém spoluvlastnictví, pokud jde o právní vztahy, do kterých vstupují ohledně správy a údržby společných částí budovy, „spotřebiteli“ [ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (1) a čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 (2)]?

2.

Je postavení fyzických osob, které jsou vlastníky bytů v budově v bytovém spoluvlastnictví, jakožto „spotřebitelů“ závislé na tom, do jakého typu právních vztahů vstoupily (individuální smlouva o správě a údržbě společných částí, smlouva podle článku 2 ZUES [zakona za upravlenie na etažnata sobstvenost (zákon o správě bytového spoluvlastnictví)], správa ze strany shromáždění vlastníků bytů)?

3.

Jsou právní předpisy, které připouštějí odlišné zacházení (pokud jde o postavení „spotřebitele“) s vlastníky bytů v jedné budově v závislosti na tom, zda uzavřeli individuální smlouvu o správě a údržbě společných částí budovy, či nikoli (v posledně uvedeném případě je orgánem příslušným pro jejich správu shromáždění vlastníků bytů), slučitelné se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011?

1)

Musí být čl. 27 odst. 3 nařízení (EU) č. 604/2013 (1) (dále jen „nařízení Dublin III“), případně ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví, že žádost o přiznání odkladného účinku v řádném řízení podaná spolu s žalobou na neplatnost proti rozhodnutí o přemístění žadatele do státu, který je prohlášen za příslušný k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, nemá za následek odklad výkonu přemístění do doby rozhodnutí o uvedené žádosti o přiznání odkladného účinku?

2)

Musí být čl. 27 odst. 3 nařízení Dublin III, případně ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví, že žádost o odklad výkonu rozhodnutí o přemístění žadatele do státu příslušného k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu má za následek odklad výkonu přemístění do doby rozhodnutí o uvedené žádosti o přiznání odkladného účinku pouze pod podmínkou, že je žádost o přiznání odkladného účinku podána z mimořádně naléhavých důvodů, pokud bylo přijato rozhodnutí o vyhoštění nebo navrácení žadatele, které má být bezprostředně vykonáno, zejména pokud je držen na určitém místě nebo je dán k dispozici vládě, a pokud ještě nepodal žádost o přiznání odkladného účinku v řádném řízení společně s návrhem na zrušení?

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Žalobcům se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení o předběžném opatření.

1)

Žaloba se zamítá jako nepřípustná.

2)

Unie van Professionele Transporteurs en Logistieke Ondernemers (UPTR) se ukládá náhrada nákladů řízení

1)

Žaloba se zamítá jako nepřípustná.

2)

O návrhu Rumunska na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není namístě rozhodovat.

3)

Dual Star Logistic SRL, Eliton Trans SRL, Agexim Spedition SRL, SC A & C International Road Cargo SRL a Uniunea Naţională a Transportatorilor Rutieri din România (UNTRR) ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů vynaložených Evropským parlamentem a Radou Evropské unie, s výjimkou nákladů souvisejících s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

4)

Dual Star Logistic, Eliton Trans, Agexim Spedition, SC A & C International Road Cargo, Uniunea Naţională a Transportatorilor Rutieri din România (UNTRR), Parlament, Rada a Rumunsko ponesou vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)

NG a dalším žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze usnesení, se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených Evropským parlamentem a Radou Evropské unie, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Stasysu Jakeliūnasovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)

Usnesení ze dne 2. června 2021, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament (T-272/21 R), se zrušuje.

3)

O nákladech řízení hlavních účastníků řízení bude rozhodnuto později.

4)

Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

—

rozhodl, že je žaloba přípustná a opodstatněná, a zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. května 2021, C(2021) 3489 final, v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP (AT.40324 – Evropské vládní dluhopisy), nebo podpůrně snížil pokutu na 51,3 milionu eur v souladu s metodikou čisté obchodní hodnoty UBS, nebo ji snížil na 60,6 milionu eur v souladu s metodikou upravené čisté obchodní hodnoty UBS, nebo ji snížil přinejmenším o 65 % v důsledku pochybení a nepřesností zjištěných v metodice Komise, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nepoužila obecně platná unijní pravidla pro výpočet obratu finančních ústavů, čímž porušila obecné zásady rovného zacházení a legitimního očekávání.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nesprávně vycházela z pokynů pro výpočet pokut (1), přičemž jednala svévolně a svůj postup nedostatečně objasnila v rozporu s příslušnou judikaturou a právem UBS na obhajobu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise svou volbu metodiky nezdůvodnila dostatečným způsobem.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nepoužila nejlepší dostupné údaje pro výpočet hodnoty tržeb UBS.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise uplatnila vlastní metodiku způsobem, který je věcně nesprávný a vadný v důsledku řady významných nepřesností a chyb, což vedlo k uložení nepřiměřeně vysoké pokuty společnosti UBS.

—

zrušil Dohodu o obchodu, kterou dne 30. prosince 2020 podepsala Rada Evropské unie a britská vláda, a rozhodnutí č. 2021/689 o podpisu této Dohody, které přijala Rada Evropské unie dne 29. dubna 2021, a to v rozsahu, v němž schvalují článek COMPROV.16 a v němž neponechávají Britům s úzkými rodinnými a majetkovými vazbami na území Evropské unie svobodu pohybu podle článku VSTV.1;

—

uložil Evropské unii náhradu všech nákladů řízení, a to včetně nákladů na advokáta ve výši 5 000 eur.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásad právního státu, k němuž došlo uzavřením Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (dále jen „Dohoda“). Žalobci v tomto ohledu tvrdí, že článek COMPROV.16 této dohody vylučuje téměř všechna ustanovení z možnosti napadnout je u soudů a zejména u unijního soudu.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení základních práv osob, které si v Evropské unii zachovaly úzké rodinné a majetkové vazby. Tento žalobní důvod se dělí na tři části.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. ledna 2021, kterým mu byl odepřen přístup k dokumentům Komise poskytnutím kopií veškeré korespondence Komise od 1. dubna 2020

zejména pak pokud šlo o množství a dodací lhůty nabízené uvedenou společností, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) na přístup ke sporným dokumentům Evropské komise nárok.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1049/2001 jeho nároku na přístup ke sporným informacím nebrání. Požadované informace jsou nezbytné pro národní a veřejnou bezpečnost, veřejný pořádek, hospodářskou prosperitu země a ochranu pořádku i zdraví. Z tohoto důvodu jsou případné zásahy do soukromého života a integrity jedince přípustné. A konečně, zveřejnění požadovaných informací je převažujícím veřejným zájmem.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že ani čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení (ES) č. 1049/2001 nároku na přístup ke sporným informacím nebrání. Podle uvedeného ustanovení neexistuje žádná výjimka, jelikož toto stanoví toliko časově omezenou výjimku vztahující se k probíhajícím jednáním. Žádost žalobce o přístup k informacím se ale týká výhradně transakcí, které již byly uskutečněny.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení (ES) č. 1049/2001 jeho nároku na přístup ke sporným informacím rovněž nebrání. Dané ustanovení chrání toliko probíhající rozhodování. Předmětem jeho žádosti o přístup jsou však pouze dokumenty týkající se jednání žalované o dodávkách vakcín. Tato jednání již byla uzavřena. Krom toho by zpřístupnění sporných informací sloužilo převažujícímu veřejnému zájmu, jelikož unijní nákupy vakcín jsou v posledních týdnech předmětem diskuzí po celé Evropě.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 2 odst. 2 druhá odrážka nařízení (ES) č. 1049/2001 přístupu ke sporným informacím rovněž nebrání. Zveřejnění informací by neohrozilo obchodní zájmy fyzických nebo právnických osob. Dané informace neobsahují obchodní tajemství ve smyslu směrnice (EU) 2016/943 (2).

—

zrušil v plném rozsahu nebo zčásti čl. 1 čtvrtou odrážku rozhodnutí Komise ze dne 20. května 2021 ve věci AT.40324 (Evropské vládní dluhopisy) v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (dále jen „rozhodnutí“), a v plném rozsahu nebo zčásti tak zrušil závěr Komise o vzniku odpovědnosti žalobkyň;

—

podpůrně zrušil v plném rozsahu nebo zčásti čl. 2 druhou odrážku rozhodnutí, a v plném rozsahu nebo zčásti tak zrušil pokutu uloženou žalobkyním;

—

ještě podpůrněji výrazně snížil pokutu uloženou žalobkyním podle článku 2 druhé odrážky rozhodnutí na takovou výši, jakou bude Tribunál považovat za přiměřenou, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení při konstatování, že se žalobkyně dopustily protiprávního jednání odporujícího čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP „z hlediska účelu“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu a/nebo nesprávného právního posouzení v souvislosti s kvalifikací předmětných kontaktů a v souvislosti s následným závěrem, že se jedná o kontakty protisoutěžní.

3.

Třetí žalobní důvod vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu a/nebo nesprávného právního posouzení v souvislosti s délkou údajného protiprávního jednání žalobkyň.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu a/nebo nesprávného právního posouzení v souvislosti se závěrem, že v době od 18. ledna 2011 do 28. listopadu 2011 šlo o jediné trvající protiprávní jednání.

5.

Pátý žalobní důvod vycházejí z porušení podstatných procesních náležitostí a Smluv v souvislosti s otázkou odpovědnosti, včetně prezentace závěrů Komise a způsobu, jak kvalifikovala příslušné kontakty, a z porušení rovného zacházení v souvislosti s určením délky účasti žalobkyň na tvrzeném protiprávním jednání.

6.

Šestý žalobní důvod vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu v důsledku toho, že byla namísto hodnoty tržeb přijata náhradní hodnota, která je založena na věcně nepřesných domněnkách a jejíž použití nebylo Komisí zdůvodněno; dále je navržená metodika každopádně sama o sobě vadná.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházejí z porušení obecných zásad proporcionality, rovného zacházení a individualizace sankcí v souvislosti s výpočtem pokuty žalobkyň na základě náhradní hodnoty použité Komisí.

8.

Osmý žalobní důvod vycházejí z porušení práva na obhajobu a povinnosti uvést odůvodnění v souvislosti s prezentací náhradní hodnoty Komisí.

9.

Devátý žalobní důvod vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu a porušení zásady rovného zacházení při posuzování závažnosti účasti žalobkyň na tvrzeném protiprávním jednání.

10.

Desátý žalobní důvod vycházejí z tvrzení, že omezená role žalobkyň nebyla při výpočtu pokuty žalobkyň uznána za polehčující okolnost.

—

zrušil napadené rozhodnutí a povolil zápis ochranné známky (přihláška k EUIPO č. 17 867 693);

—

rozhodl, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení;

—

rozhodl, že C8 ponese vlastní náklady řízení;

—

uložil EUIPO nahradit náklady řízení vynaložené společností MCO (IP) Holdings Ltd.

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti, které vedlo k neoprávněnému odmítnutí zápisu označení;

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti, které vedlo k neoprávněnému zamítnutí odvolání odvolacím senátem;

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti tím, že bylo vyhověno námitce a v důsledku toho byl neoprávněně odmítnut zápis označení.

—

zrušil napadené rozhodnutí a povolil zápis ochranné známky (přihláška k EUIPO č. 17 867 689);

—

rozhodl, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení;

—

rozhodl, že C8 ponese vlastní náklady řízení;

—

uložil EUIPO nahradit náklady řízení vynaložené společností MCO (IP) Holdings Ltd.

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti, které vedlo k neoprávněnému odmítnutí zápisu označení;

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti, které vedlo k neoprávněnému zamítnutí odvolání odvolacím senátem;

—

nesprávné uplatnění zásady vzájemné závislosti tím, že bylo vyhověno námitce a v důsledku toho byl neoprávněně odmítnut zápis označení.

—

prohlásil žalobu O. V. Klymenka za přípustnou;

—

prohlásil, že přijetím omezujících opatření vůči O. V. Klymenkovi, která byla zrušena či nikoli, týkajících se:

—

Rada Evropské unie založila mimosmluvní odpovědnost Evropské unie;

—

prohlásil, že Evropská unie je v důsledku toho povinna nahradit újmu, která z toho žalobci vznikla;

—

uložil Radě Evropské unie, aby nahradila újmu plynoucí ze zásahu do cti a dobré pověsti ve výši 50 000 eur, k nimž je třeba připočítat zákonné úroky a jakoukoli další částku, která bude odůvodněná;

—

uložil Radě Evropské unie přiznat žalobci částku odpovídající 500 eur za každý měsíc, během něhož bylo jeho jméno zapsáno na sporných seznamech, jako náhradu za nemajetkovou újmu plynoucí z obtíží způsobených jeho každodennímu životu a ze zásahu do jeho zdraví, k nimž je třeba připočítat zákonné úroky a jakoukoli další částku, která bude odůvodněná.

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění, které představuje porušení zásady dodržení práva na obhajobu a účinnou právní ochranu.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení plynoucího z porušení povinnosti ze strany Rady prokázat opodstatněnost přijatých omezujících opatření.

—

zrušil následující akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce:

a v důsledku toho

—

nařídil vyškrtnutí jména George Haswaniho z příloh výše uvedených aktů;

—

uložil Radě povinnost zaplatit částku 100 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy;

—

jelikož se podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu uloží náhrada nákladů řízení účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, G. Haswani navrhuje, aby bylo rozhodnuto, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem, jejichž výši si vyhrazuje odůvodnit v průběhu řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces. Žalobce Radě vytýká, že porušila jeho právo na obhajobu a zejména právo být vyslechnut předtím, než bylo přijato rozhodnutí o ponechání jeho jména na sankčních seznamech.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Žalobce Radě vytýká, že se spokojila s nejednoznačnými a obecnými úvahami, aniž specificky a konkrétně uvedla, proč má v rámci výkonu své diskreční posuzovací pravomoci za to, že se na žalobce musí dotčená omezující opatření vztahovat.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality při zásahu do základních práv. Žalobce se v tomto ohledu domnívá, že opatření, které vůči němu bylo přijato, je nepřiměřené z hlediska stanoveného cíle a představuje nepřiměřený zásah do svobody podnikání a práva na vlastnictví, jelikož se bez dalších kritérií vztahuje na veškerou podstatnou hospodářskou činnost.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a nedostatku důkazů. Žalobce tvrdí, že účinnost soudní kontroly podle ustálené judikatury vyžaduje zejména to, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznamy osob, vůči nimž jsou namířeny sankce, nebo o jeho ponechání na těchto seznamech, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Tvrzení Rady týkající se „úzkých vazeb na režim“ a údajné úlohy zprostředkovatele při transakcích s ropou mezi režimem a Islámským státem jsou však neopodstatněná, a musí být tedy s konečnou platností odmítnuta.

5.

Pátý žalobní důvod se týká návrhu na náhradu vzniklé újmy.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/855 ze dne 27. května 2021, kterým se mění rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (1), v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce;

—

zrušil provádění nařízení Rady (EU) 2021/848 ze dne 27. května 2021, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (2), v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce, a

—

uložil Radě náhradu všech nákladů řízení, a to včetně těch, které vynaložil žalobce.

—

zrušil (konsolidované) rozhodnutí odvolacího senátu ACER ve věci A-007-2021 ze dne 28. května 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí odvolacího senátu“), jímž byly zamítnuty návrhy na zrušení a vrácení rozhodnutí č. 33/2016 ze dne 4. prosince 2020 (dále jen „rozhodnutí ACER“), kterým se stanoví metodika pro regionální koordinaci bezpečnosti provozu regionu pro výpočet kapacity Core (dále jen „metodika ROSC“);

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého měla ACER pravomoc překročit přísně vymezený mandát ke schválení metodiky vypracované provozovateli přenosových soustav, jak stanoví čl. 6 odst. 3 a 8 nařízení 2017/1485 (1), a oprávnění vyvinout nástroje politik, které významně rozšiřují rozsah a působnost regionální koordinace.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z nedostatku řádného odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu, potažmo z porušení článku 296 SFEU.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého je metodika ROSC stanovená rozhodnutím ACER v souladu s čl. 35 odst. 5 nařízení 2019/943 (2) a s čl. 40 odst. 1 písm. d) směrnice 2019/944 (3).

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého metodika ROSC nemá dopad na možnost provozovatelů přenosových soustav využívat model centrálního řízení.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého metodika ROSC přijatá rozhodnutím ACER stanoví pravidla pro přeshraniční obchod s elektřinou a zajišťuje slučitelnost pobídek k řízení přetížení a investicím do hardwarových nápravných opatření, jako jsou transformátory s regulací fázového posunu.

6.

Šestý žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého metodika ROSC přijatá rozhodnutím ACER nebrání udržování limitů provozní bezpečnosti, zejména napěťových limitů, a tudíž je v souladu s příslušnými právními předpisy.

—

zrušil (konsolidované) rozhodnutí odvolacího senátu ACER ve věci A-001-2021 ze dne 28. května 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí odvolacího senátu“), jímž byly zamítnuty návrhy na zrušení a vrácení rozhodnutí č. 30/2016 ze dne 30. listopadu 2020 (dále jen „rozhodnutí ACER“) o návrhu provozovatelů přenosových soustav regionu pro výpočet kapacity Core týkajícím se metodiky pro sdílení nákladů na redispečink a protiobchody (dále jen „metodika RDCTCS“);

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z následujících nesprávných právních posouzení: nesprávné právní posouzení spočívající v závěru odvolacího senátu, podle kterého pravomoc ACER nebyla omezena článkem 16 odst. 13 nařízení o elektřině a ACER měla skutečně pravomoc přijmout nástroje politik, které penalizují transakce mezi zónami nekonzistentně s čl. 16 odst. 13 nařízení 2019/943 (1); nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že odvolací senát ignoroval meze pravomoci ACER vyplývající z čl. 9 odst. 11 nařízení Komise 2015/1222 (2), a nesprávné právní posouzení spočívající v závěru, že ACER je pravomoc „přiznána“ článkem 6 odst. 10 nařízení 2019/942 (3).

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z nedostatku řádného odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu, potažmo z porušení článku 296 SFEU.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého rozložení toků není v rozporu s definicemi uvedenými v článku 2 metodiky ACER pro RDCTCS.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého rozložení toků obsažené v metodice ACER pro RDCTCS (nadhodnocení kruhových toků dovážejících nabídkových zón) není v rozporu s čl. 74 odst. 6 písm. c) a i) nařízením Komise 2015/1222.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z nesprávného právního posouzení spočívajícího v závěru odvolacího senátu, podle kterého prahová hodnota kruhových toků stanovená ACER na 10 % není příliš vysoká, což je v rozporu se zásadou „znečišťovatel platí“ zakotvenou v článku 16 odst. 13 nařízení 2019/943.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 10. června 2021, týkající se státní podpory SA.28599 (C 23/2010) (ex NN 36/2010) (ex CP 163/2009) poskytnuté Španělským královstvím na zavedení digitálního pozemního vysílání ve vzdálených nebo méně osídlených oblastech (s výjimkou Kastilie-La Mancha);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení práva Španělska být vyslechnut, zakotveného v čl. 41 odst. 2 LZPEU (1), a z porušení čl. 4 odst. 4 ve spojení s článkem 6 nařízení 2015/1589 (2), spočívajících v přenesení důkazního břemene stran selektivity na Španělské království.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 266 SFEU spočívajícího v tom, že Evropská komise se omezila jen na vykonání rozsudku ze dne 20. prosince 2017, C-70/16 P, a z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a zejména zásady reformatio in peius a článku 47 LZPEU.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 LZPEU, spočívajícího v neodůvodněném prodlení v délce 3 let a 6 měsíců se splněním povinnosti odůvodnit selektivitu stanovené v uvedeném rozsudku.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU spočívajícího v nesprávném posouzení selektivity a obrácení důkazního břemene.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 1 písm. d) nařízení 2015/1589 spočívajícího v kvalifikování daného opatření jako „režimu podpory“.

6.

Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU spočívajícího v zavedení matoucích a rozporných kritérií pro vyčíslení v souvislosti s definováním zvýhodnění samotného rozhodnutí.

7.

Sedmý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, protože na straně označených příjemců neexistuje zvýhodnění a při určování příjemce došlo k nesprávnému posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 107 SFEU spočívajícího v nesprávném posouzení při posuzování slučitelnosti.

—

zrušil oznámení vydané dne 14. června 2021 oddělením EUIPO „Operace“ v rámci řízení 50057C a ve všech ostatních aktech, ve kterých má žalobce nebo držitel práv svou adresu mimo Evropskou unii, a podle něhož žalobkyně nesmí zastupovat klienty, kteří mají své sídlo mimo Evropskou unii;

—

prohlásil za nezákonné změny v praxi zavedené směrnicemi EUIPO týkající se profesního zastoupení španělskými právníky před EUIPO (příloha 1 oddíl 5 část A)

—

uložil Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení smluv tím, že EUIPO porušil zásady právní jistoty, legitimního očekávání, proporcionality a zákazu diskriminace tím, že žalobkyni oznámil nesrovnalost týkající se pravomoci jednat jako zástupce před EUIPO, z důvodu, že ve Španělsku mohou „abogados“ zastupovat pouze klienty, kteří mají trvalé bydliště v Evropské unii, zatímco klienti, kteří mají trvalé bydliště mimo Evropskou unii, musí být zastoupeni profesionálním zástupcem s titulem „Agente Oficial de la Propiedad Industrial“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 120 nařízení (EU) 2017/1001 (1).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci EUIPO zbavit španělské právníky práva, které jim náleží od roku 1996, plně a bezpodmínečně jednat před EUIPO.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 9. června 2021, kterým mu byl odepřen přístup k dokumentům Komise poskytnutím kopií veškerých zápisů, shrnutí, noticek, poznámek a spisů „řídícího výboru“, jakož i „společného vyjednávacího týmu“ týkajících se schůzek, jednání, rozhodnutí, nabídek, zápisů, e-mailů, pošty, výpisů telefonických hovorů – zejména co se týče předběžných dohod o nákupu – a zvláštních smluv uzavřených s farmaceutickými společnostmi ohledně dodávek vakcín proti nemoci COVID19 pro boj s epidemií koronaviru. „Předběžnými dohodami o nákupu“ se rozumějí veškeré smlouvy na nákup, dodávky, zabezpečení, rezervace nebo vývoj vakcín proti nemoci COVID19 pro členské státy Evropské unie,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) nárok na přístup ke sporným dokumentům Evropské komise. Odmítnutí Komise toto ustanovení porušuje.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žádná výjimka právu žalobce na přístup nebrání. Žádosti nebrání ani výjimka uvedená v čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1049/2001. Předání požadovaných informací je pro četné osoby nezbytné ve veřejném zájmu. Z tohoto důvodu jsou případné zásahy do soukromého života a integrity jedince přípustné. Mimoto je požadováno prokázání konkrétního a skutečného rizika zásahu. Žalovaná přitom tomuto důkaznímu břemenu nedostála.

—

rozhodl, že je žaloba přípustná včetně všech přiložených dokumentů a příslušných kopií;

—

vyhověl žalobě, zrušil sporné rozhodnutí a nařídil zrušení sporné ochranné známky Evropské unie č. 8 914 855 z důvodu jejího nevyužívání;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

Sporná ochranná známka Evropské unie není skutečně využívána [čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001].

—

zrušil z níže uvedených důvodů prováděcí rozhodnutí (EU) č. 2021/988 ze dne 16. června 2021 Komise, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1) (rozhodnutí ad hoc č. 66) oznámeno pod číslem C (2021) 4118;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu nařízení (EU) č. 1383/2015 (2) (bod 5 odůvodnění) a čl. 53 odst. 4 nařízení (EU) č. 639/2014 (3), ve znění nařízení (EU) č. 1383/2015, jakož i porušení článku 1 nařízení (EU) č. 1383/2015 a zásady přiměřenosti, zákazu diskriminace a proporcionality, pokud jde o zpracování pozdních hlášení do počítačové databáze pro opatření, která stanoví retenční období.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu nařízení (EU) č. 1383/2015 (bod 5 odůvodnění) a čl. 53 odst. 4 nařízení (EU) č. 639/2014, ve znění nařízení (EU) č. 1383/2015, jakož i porušení zásad přiměřenosti, zákazu diskriminace a proporcionality, pokud jde o zpracování pozdních hlášení do počítačové databáze pro opatření, která nestanoví retenční období.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu nařízení (ES) č. 1760/2000 (4) (článek 7), pokud jde o lhůtu pro hlášení do počítačové databáze.

—

v souladu s článkem 263 SFEU zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1002 ze dne 21. června 2021, kterým se provádí rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 219I, s. 70), jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/997 ze dne 21. června 2021, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 219I, s. 3), v rozsahu, v jakém se týkají žalobce,

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení v souladu s článkem 134 jednacího řádu Tribunálu.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 13. července 2021 o zamítnutí žádosti žalobce o zpřístupnění dokumentů Komise pořízením kopií celé komunikace Komise se společností AstraZeneca plc nebo jejími dceřinými společnostmi, Bundeskanzleramt Deutschland (úřad spolkového kancléře, Německo) nebo Bundesministerium der Gesundheit (ministerstvo zdravotnictví) týkající se společnosti AstraZeneca plc nebo jejích dceřiných společností od 1. dubna 2020 a zejména množství očkovacích látek proti Covid 19 nabídnutých společností AstraZeneca plc a jejich dodacích lhůt;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nároku žalobce na přístup ke sporným dokumentům Evropské komise podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1). Odepření Komise porušuje toto ustanovení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že nároku žalobce na přístup k uvedeným dokumentům nebrání důvod pro odepření přístupu vyplývající z čl. 4 odst. 2 druhé odrážky nařízení (ES) č. 1049/2001. Tento důvod pro odepření přístupu je časově omezený a platí pouze pro probíhající soudní řízení a právní poradenství. Soudní řízení vedené proti společnosti AstraZeneca v Belgii pod č.j. 2021/48/C se týká zcela jiného skutkového stavu a bylo již ukončeno rozsudkem ze dne 18. června 2021. Předpoklady porušení zásady rovnosti zbraní a řádného výkonu spravedlnosti nejsou také naplněny, neboť všechna případně dotčená řízení byla již skončena.