1)

Musí být čl. 4 odst. 3 SEU ve spojení s článkem 18 směrnice 2010/75/EU (1), jakož i články 13 a 23 směrnice 2008/50/ES (2) vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán musí při zkoumání žádosti o povolení odchylky podle čl. 15 odst. 4 směrnice 2010/75/EU posoudit, zda udělení výjimky může s ohledem na všechna relevantní vědecká data o znečištění životního prostředí, včetně opatření přijatých v rámci příslušného programu kvality ovzduší v dané zóně nebo aglomeraci podle článku 23 směrnice 2008/50/ES ohrozit dodržování norem kvality životního prostředí?

2)

Musí být čl. 4 odst. 3 SEU ve spojení s článkem 18 směrnice 2010/75/EU, jakož i články 13 a 23 směrnice 2008/50/ES vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán musí při zkoumání žádosti o povolení odchylky ve smyslu čl. 15 odst. 4 směrnice 2010/75/EU upustit od stanovení mírnějších mezních hodnot emisí látek znečišťujících ovzduší pocházejících ze zařízení, pokud by taková odchylka byla v rozporu s opatřeními, která byla stanovena v příslušném programu kvality ovzduší, který byl v dané zóně nebo aglomeraci přijat na základě článku 23 směrnice 2008/50/ES, a mohla by ohrozit dosažení cíle spočívajícího v zajištění toho, aby bylo období překročení norem kvality ovzduší co možná nejkratší?

3)

Musí být čl. 4 odst. 3 SEU ve spojení s článkem 18 směrnice 2010/75/EU a článkem 13 směrnice 2008/50/ES vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán musí při zkoumání žádosti o povolení odchylky podle čl. 15 odst. 4 směrnice 2010/75/EU posoudit, zda by stanovení mírnějších mezních hodnot emisí látek znečišťujících ovzduší pocházejících ze zařízení s ohledem na veškerá relevantní vědecká data o znečištění životního prostředí, včetně kumulativního účinku ve spojení s ostatními zdroji dané znečišťující látky přispělo k překročení příslušných norem kvality ovzduší, stanovených v dané zóně nebo aglomeraci v souladu s článkem 13 směrnice 2008/50/ES, a pokud ano, zda musí upustit od udělení výjimky, která by ohrozila dosažení norem kvality životního prostředí?

1)

Musí být ustanovení článku 58 směrnice [2014/24] (1), zásada proporcionality a zásada odpovědnosti vykládány v tom smyslu, že veřejný zadavatel má právo stanovit kritéria technické způsobilosti, tedy posoudit potřebu zahrnout nebo nezahrnout do zadávací dokumentace kritéria technické a odborné způsobilosti a schopnosti vykonávat technickou a odbornou činnost, která vyplývá z ustanovení zvláštních zákonů, pro činnosti, které mají v rámci zakázky menší význam?

2)

Brání zásady transparentnosti a proporcionality tomu, aby byla do zadávací dokumentace automaticky doplněna kvalifikační kritéria vyplývající ze zvláštních zákonů vztahujících se na činnosti související se zadávanou zakázkou, která nebyla stanovena v zadávací dokumentaci a která se veřejný zadavatel rozhodl hospodářským subjektům neukládat?

3)

Brání článek 63 směrnice a zásada proporcionality vyloučení uchazeče, který nejmenoval hospodářský subjekt jako subdodavatele, aby prokázal, že splňuje kritéria týkající se technické a odborné způsobilosti a schopnosti vykonávat technické a odborné činnosti, která vyplývají z ustanovení zvláštních zákonů, jež nejsou stanovena v zadávací dokumentaci, pokud dotyčný uchazeč zvolil jinou smluvní formu zapojení odborníků do zakázky, tedy smlouvu na dodávky/služby, nebo předložil prohlášení o jejich dostupnosti? Přísluší právo na určení vlastní organizace a smluvních vztahů v rámci skupiny hospodářskému subjektu a existuje možnost zapojit do smlouvy určité dodavatele, a to s přihlédnutím k tomu, že tento dodavatel není součástí subjektů, na jejichž způsobilost se uchazeč hodlá odvolat, aby prokázal splnění příslušných kritérií?

1.

Je slučitelné s článkem 17 nařízení č. 1305/2013 (1), že vnitrostátní právní úprava, jakou je článek 26 Naredba č. 9/2015, která stanoví podmínku způsobilosti pro žadatele, kteří v rámci částečného opatření 4.1 „Investice do zemědělských podniků“ opatření „Investice do hmotného majetku“ programu na rozvoj venkova na období 2014–2020 požadují podporu, nařizuje, že jako důkaz výkonu chovatelské činnosti musí být před žádostí o podporu v podniku organizovaném žadatelem předloženo osvědčení o registraci chovu zvířat na jméno žadatele ve smyslu článku 4 nařízení č. 1307/2013 (2), nebo je pro cíle nařízení dostačující, pokud majitel zemědělského podniku prokáže, že je schopen získat požadovanou registraci farmy s chovem hospodářských zvířat na své jméno?

2.

Je možné podmínku uvedenou ve vnitrostátním ustanovení, jakým je čl. 8 odst. 1 bod 2 Naredba č. 9 ze dne 21. března 2015, kterým se provádí částečné opatření 4.1 „Investice do zemědělských podniků“ opatření „Investice do hmotného majetku“ programu na rozvoj venkova na období 2014–2020, podle kterého žadatelé musí prokázat minimální standardní produkci pro příslušný zemědělský podnik v okamžiku podání žádosti o podporu, která nesmí být nižší než ekvivalent 8 000 eur v leva (BGN), považovat za slučitelnou s cílem podpory v rámci opatření „Investice do hmotného majetku“ podle článku 17 č. 1305/201[3], s prioritami Unie pro rozvoj venkova podle článku 5 nařízení č. 1305/2013 a s pojmem standardní produkce ve smyslu zrušeného nařízení č. 1242/2008 (3)?

3.

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, je třeba vycházet z toho, že nově registrované vlastníky zemědělských podniků je třeba v okamžiku podání žádosti o podporu v rámci opatření „Investice do hmotného majetku“ vyloučit z finanční podpory podle nařízení č. 1306/2013 (4)?

1)

Může být čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie týkající se zásady presumpce neviny ve spojení s čl. 16 odst. 1 směrnice [Rady] 2008/118/ES [ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS] (1) vykládán v tom smyslu, že brání takové právní situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, v níž lze správní opatření pozastavující povolení k výkonu činnosti výroby alkoholu nařídit na základě pouhých domněnek, které jsou předmětem probíhajícího trestního vyšetřování, aniž by došlo k pravomocnému odsouzení za trestný čin?

2)

Může být ustanovení článku 50 Listiny základních práv Evropské unie týkající se zásady ne bis in idem ve spojení s čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/118/ES vykládáno v tom smyslu, že brání takové právní situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, kdy jsou téže osobě za stejné skutečnosti uloženy dvě sankce stejné povahy (pozastavení povolení k výkonu činnosti výrobce alkoholu), přičemž jediný rozdíl spočívá [v délce trvání sankcí]?

1.

Vyžadují ustanovení článků 89 nebo 90 nařízení (1), jakož i požadavky přiměřenosti vyplývající z Listiny a unijního práva, aby měl příslušný soud rozhodující o trestu prostor pro uvážení, v rámci něhož by mohl upravit, přizpůsobit nebo zmírnit rozsah usnesení o zabavení úlovků a zařízení, zejména s ohledem na okolnosti uvedené v článcích 89 a 90 nařízení (ES) č. 1224/2009?

2.

Může být, s přihlédnutím k potenciálnímu dopadu na živobytí velitele jakožto důsledku automatického povinného zabavení veškerých úlovků a zařízení, takové vnitrostátní ustanovení, jako je čl. 28 odst. 5 písm. b) (2), které neumožňuje vnitrostátnímu soudu posuzovat jakýkoliv dopad na právo zajistit si živobytí náležející osobě odsouzené na základě obžaloby za spáchání trestného činu, který porušuje toto ustanovení a nařízení (leda v kontextu posuzování toho, jaká peněžitá sankce by mohla být přiměřená), považováno za slučitelné s ustanoveními nařízení, Listiny a unijního práva, s přihlédnutím k základnímu právu velitele na výkon povolání?

1)

O žalobě již není namístě rozhodovat.

2)

Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

1)

Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 26. dubna 2021 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým Komise, potvrzujíc předchozí rozhodnutí o zamítnutí ze dne 3. března 2021, zamítla žádost žalobkyně o přístup k závěrečné zprávě a souvisejícím přílohám vypracované Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) v návaznosti na výsledek vyšetřování OC/2019/0766;

—

nařídil Komisi, aby zpřístupnila zprávu OLAF a související přílohy; a

—

uložil žalované náhradu nákladů tohoto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu důsledků vyplývajících z přístupu ke zprávě OLAF.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž se přístup ke zprávě OLAF nemohl podle čl. 10 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 (1) stát „veřejným“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná porušila čl. 4 odst. 2 třetí odrážku nařízení č. 1049/2001, jak je vykládán judikaturou, podle níž má-li příjemce zprávy OLAF v úmyslu přijímat akty, které jsou na újmu zúčastněným, tito posledně uvedení mají právo na přístup k dotyčné zprávě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality.

V tomto ohledu tvrdí, že žalobkyně nikdy nepožádala o přenos osobních údajů fyzických osob, a proto jakékoli osobní údaje, které mohou být ve zprávě obsaženy, mohly být dobře chráněny velmi běžnou operací zakrývající údaje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití a výkladu čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, protože žalovaná v konkrétním případě neověřila, zda by mohl být poskytnut částečný přístup.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná neodůvodnila použitelnost výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného vyloučení veřejného zájmu na zveřejnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná nesprávně vyložila právo na obhajobu jako pouhý zájem jedné ze stran, přičemž nevzala v úvahu, že žalobkyně k odpovědi na žádost Generálního ředitelství pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (GŘ DEVCO) o finanční náhradu potřebovala přístup ke zprávě OLAF.

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 26. dubna 2021 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým Komise, potvrzujíc předchozí rozhodnutí o zamítnutí ze dne 3. března 2021, zamítla žádost žalobce o přístup k závěrečné zprávě a souvisejícím přílohám vypracované Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) v návaznosti na výsledek vyšetřování OC/2019/0766;

—

nařídil Komisi, aby zpřístupnila zprávu OLAF a související přílohy; a

—

uložil žalované náhradu nákladů tohoto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu důsledků vyplývajících z přístupu ke zprávě OLAF.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž se přístup ke zprávě OLAF nemohl podle čl. 10 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 (1) stát „veřejným“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná porušila čl. 4 odst. 2 třetí odrážku nařízení č. 1049/2001, jak je vykládán judikaturou, podle níž má-li příjemce zprávy OLAF v úmyslu přijímat akty, které jsou na újmu zúčastněným, tito posledně uvedení mají právo na přístup k dotyčné zprávě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a zásady proporcionality.

V tomto ohledu tvrdí, že žalobce nikdy nepožádal o přenos osobních údajů fyzických osob, a proto jakékoli osobní údaje, které mohou být ve zprávě obsaženy, mohly být dobře chráněny velmi běžnou operací zakrývající údaje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití a výkladu čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

V tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, protože žalovaná v konkrétním případě neověřila, zda by mohl být poskytnut částečný přístup.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná neodůvodnila použitelnost výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného vyloučení veřejného zájmu na zveřejnění.

V tomto ohledu tvrdí, že žalovaná nesprávně vyložila právo na obhajobu jako pouhý zájem jedné ze stran, přičemž nevzala v úvahu, že právo na obhajobu je základním kamenem právního státu a jako takové ochraňuje společenství a nejen jednotlivce.

— i)

uložil Unii zastoupené Komisí, aby zaplatila úroky z prodlení ve výši 7 175 000 eur a to ve výši stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace, která je platná k prvnímu kalendářnímu dni měsíce splatnosti, zvýšené o tři a půl procentního bodu za období mezi 9. březnem 2010 a 14. listopadem 2017 po odečtení úroků 260 968,15 aur, které již žalobkyně obdržela, za částku rovnající se tedy 2 222 073,29 eur, nebo alternativně platbu úroku z prodlení ve výši, kterou Tribunál považuje za vhodnou;

— ii)

uložil Unii zastoupené Komisí, aby zaplatila úroky z prodlení z částky požadované v bodě i) výše za období ode dne 14. listopadu 2017 do dne uskutečnění platby, a to ve výši stanovené ECB pro její hlavní refinanční operace, která je platná k prvnímu kalendářnímu dni měsíce splatnosti, zvýšené o tři a půl procentního bodu nebo alternativně úrokovou sazbu, kterou Tribunál považuje za vhodnou;

— iii)

alternativně k bodu ii) výše uložil Unii zastoupené Komisí, aby zaplatila úroky z prodlení z částky uvedené v bodě i) za období ode dne 2. března 2021 do dne uskutečnění platby, a to ve výši stanovené ECB pro její hlavní refinanční operace, která je platná k prvnímu kalendářnímu dni měsíce splatnosti, zvýšené o tři a půl procentního bodu nebo alternativně úrokovou sazbu, kterou Tribunál považuje za vhodnou;

— iv)

dále nebo podpůrně zrušil sdělení Komise ze dne 30. dubna 2021 č. Ares (2021) 2904247;

— v)

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod týkající se nároku na náhradu škody, vycházející z nesprávného provedení rozsudku ze dne 21. září 2017, Ferriera Valsabbia a další v. Komise (C-86/15 P a C-87/15 P, EU:C:2017:717) v rozporu s čl. 266 odst. 1 SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise nezaplatila plnou částku úroků z prodlení ze sankce vrácené po vydání rozsudku.

2.

Druhý žalobní důvod k návrhu na zrušení, vycházející z porušení a nesprávného použití článků 266 a 296 SFEU. Porušení a nesprávné použití článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie. Nedostatečné odůvodnění dopisu Komise ze dne 30. dubna 2021. Nesprávné právní posouzení a zjevně nesprávné posouzení skutkového stavu

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že dopis, ve kterém Komise odmítla zaplatit žalobcům úroky z prodlení, postrádá dostatečné odůvodnění a porušuje zásady promlčení.

3.

Třetí důvod k návrhu na zrušení, vycházející z porušení a nesprávného použití článku 266 SFEU a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 (1)

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že čl. 85a odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (ES, EURATOM) č. 2342/2002 (2), na který se Komise odvolávala v dopise ze dne 30. dubna 2021, v době vrácení sankce již nebyl účinný, a proto již není použitelný.

1.

2.

zrušil (na základě článku 263 SFEU) dopis Evropské komise (generální ředitelství pro rozpočet) Ares(2021)2904048 ze dne 30. dubna 2021;

3.

každopádně uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z protiprávnosti jednání Komise z důvodu porušení čl. 266 odst. 1 SFEU (jakož i článku 83 nařízení č. 1268/2012 (1) nebo případně článku 86 nařízení č. 2342/2002 (2))

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 46 statutu Soudního dvora, a v důsledku toho čl. 266 odst. 1 SFEU (jakož i článku 83 nařízení č. 1268/2012 nebo případně článku 86 nařízení č. 2342/2002)

—

uložil Unii zastoupené Komisí, aby žalobkyni uhradila částku 280 milionů eur jako náhradu majetkové újmy, jakož i přiměřenou částku jako náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím (EU) 2016/1208 ze dne 23. prosince 2015 o státní podpoře SA.39451 (2015/C) (ex 2015/NN), kterou poskytla Itálie ve prospěch společnosti Banca Tercas;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z protiprávnosti chování Komise.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z majetkové a nemajetkové újmy způsobené žalobkyni protiprávním jednáním Komise @@[uvést žalobní důvod]

—

zrušil napadené rozhodnutí a nařídil zápis sporné ochranné známky ve vztahu ke sporným výrobkům (jakož i ve vztahu k ostatním výrobkům, které nejsou předmětem této žaloby) a podpůrně věc vrátil EUIPO k novému posouzení;

—

uložil náhradu nákladů řízení, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s touto žalobou.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/988 ze dne 16. června 2021, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1), a to v rozsahu, v němž se týká některých výdajů vynaložených Španělským královstvím;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení kontrol správnosti výpočtu podpory, včetně uplatnění správních sankcí (klíčová kontrola), jelikož výklad čl. 31 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci č. 640/2014 (2), ve spojení s čl. 53 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 639/2014 (3), ze strany Komise je v rozporu se zásadou proporcionality.

Tento žalobní důvod má čtyři části (A-D):

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze správného provedení statistik kontrol na místě v dostatečné kvalitě (klíčová kontrola), včetně velikosti náhodného vzorku a účinnosti analýzy rizik, v souladu s článkem 34 prováděcího nařízení č. 809/2014.

—

zrušil rozhodnutí odvolací komise žalované č. A-001-2001 (konsolidované) ze dne 28. května 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“),

—

podpůrně pro případ, že by Tribunál nezrušil napadené rozhodnutí jako celek, zrušil toto rozhodnutí v rozsahu, v němž jsou potvrzeny následně vyjmenované části a ustanovení rozhodnutí žalované č. 30/2020 ze dne 30. listopadu 2020:

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: Rozšíření metodiky sdílení nákladů na jiné prvky sítě, než jsou prvky sítě mezi zónami, je neslučitelné s požadavky čl. 16 odst. 13 nařízení (EU) 2019/943 (1) a článkem 74 nařízení (EU) 2015/1222 (2). V každém případě neexistuje nezbytný právní základ. Přinejmenším je oblast působnosti metody sdílení nákladů z právního hlediska nesprávně vyvozována z požadavků provozní bezpečnosti a zásady „znečišťovatel platí“.

2.

Druhý žalobní důvod: Zákaz započtení je zejména v rozporu s čl. 16 odst. 11 a 13 nařízení (EU) 2019/943. Navíc činí metodu sdílení nákladů inherentně rozpornou.

3.

Třetí žalobní důvod: Definice předběžné úrovně tolerance pro legitimní kruhové toky, stanovená žalovanou na základě vlastních kritérii, je z formálního a věcného hlediska v rozporu s unijním právem. Z formálního hlediska porušuje žalovaná pravomoc provozovatelů přenosových soustav a vnitrostátních regulačních orgánů definovat úroveň tolerance. Navíc definuje předběžnou úroveň tolerance, ačkoliv provozovatelé přenosových soustav neprovedli analýzu úrovně legitimních kruhových toků, vyžadovanou čl. 16 odst. 13 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2019/943. Z věcného hlediska je metoda sdílení nákladů v rozporu se zákazem definice individuálních úrovní tolerance pro „každou jednotlivou hranici nabídkové zóny“, stanoveným v čl. 16 odst. 13 druhém pododstavci nařízení (EU) 2019/943, tím, že definuje jednotnou a stejnoměrnou úroveň tolerance rozdělenou na nabídkové zóny vytvářející kruhové toky. Přinejmenším postrádá definovaná předběžná úroveň tolerance nezbytný právní základ.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: Přednostní použití kruhových toků před vnitřními toky, které tvoří základ metody sdílení nákladů, při stanovení příčin přetížení sítí porušuje čl. 16 odst. 13 nařízení (EU) 2019/943. Navíc generuje nesprávné pobídky. Také je neslučitelné s požadavkem spravedlnosti a zákazem diskriminace.

5.

Pátý žalobní důvod: Přinejmenším při nezbytném celkovém posouzení je metoda sdílení nákladů v rozporu s unijním právem. Široká oblast působnosti, zákaz započtení, nesprávná úroveň tolerance a upřednostnění kruhových toků před vnitřními toky spolu souvisejí a vzájemně se násobí. Přinejmenším posuzované jako celek vedou k porušení zásady „znečišťovatel platí“, zákazu diskriminace a požadavku spravedlnosti. Mimoto je metoda sdílení nákladů přinejmenším z hlediska jejího celkového účinku neslučitelná s unijním cílem zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů. Metoda sdílení nákladů je celkově disproporční a postrádá v každém případě nezbytný právní základ.

6.

Šestý žalobní důvod: Bezpodmínečný závazek provozovatelů přenosových soustav vypracovat během dvanácti měsíců od provedení metody sdílení nákladů návrhy změn a předložit je ke schválení regulačním orgánům, jenž je zahrnutý v metodě sdílení nákladů, je v rozporu s čl. 16 odst. 13 nařízení (EU) 2019/943 a čl. 74 odst. 6 písm. b) ve spojení s čl. 9 odst. 13 nařízení (EU) 2015/1222.

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/988 ze dne 16. června 2021, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1), a to v rozsahu, v němž se týká Maďarska, když vylučuje z financování Unií podpory z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova za hospodářské roky 2016 až 2019 kvůli neprovedení klíčové kontroly (Rozvoj venkova, EZFRV — lesnická opatření);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/988 ze dne 16. června 2021, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1) (oznámeno pod číslem C(2021) 4118), a to v rozsahu, v němž se týká Španělského království v souvislosti s šetřením týkajícím se platební agentury Baskicka, sp. zn. AA/2018/003/ES/RLF, v čisté výši 2 056 473,43 eura;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že paušální oprava v čisté výši 2 056 473,43 eura je v rozporu s článkem 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 (2), jakož i s články 28 a 29 prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014 (3). Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když u účinnosti křížových kontrol a kvality LPIS shledala nedostatečnou klíčovou kontrolu.

Komise směšuje ojedinělé nesrovnalosti zjištěné při vyhodnocování snímků na obrazovce, které odpovídá systému LPIS, a pozdějších ověřeních na místě samém u čtyř náhodně zvolených pozemků s výsledky plánovaných kontrol na místě odpovídajících ověřením u pozemků s koeficientem způsobilosti na poměrném základě v letech 2016, 2017 a 2018 a provedených v rámci Plánu opatření pro zlepšení aktualizací LPIS. Přestože jde o dva různé a samostatné úkony, Komise dospěla ke společnému závěru, přičemž výsledky jednoho úkonu přenesla na druhý a na jejich základě uplatnila napadenou opravu, kterou žalobce považuje za nesprávnou a nepřiměřenou.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nedodržela pokyny pro výpočet finančních oprav v rámci schvalování souladu a účetní závěrky [C(2015) 3675 ze dne 8. června 2015], v důsledku čehož je uložená paušální oprava protiprávní, protože křížové kontroly neodhalily nedostatky a riziko nedostatků kontrol na místě pro fond bylo kvantifikováno v rámci příslušného postupu. Žalobce tvrdí, že křížové kontroly neodhalily žádný nedostatek s rizikem pro fond, který by odůvodňoval uplatněnou opravu, a dále se v souvislosti s kontrolami na místě domnívá, že Komise uplatnila paušální opravu protiprávně, protože riziko pro fond bylo individuálně určeno a kvantifikováno v rámci příslušného postupu.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

změnil napadené rozhodnutí tak, že:

—

uložil žadatelce o zneplatnění náhradu nákladů vynaložených žalobkyní.

—

Porušení zásad stanovených v rozsudku ze dne 24. března 2021, Lego v. EUIPO – Delta Sport Handelskontor (Díl z dětské stavebnice) (T-515/19, nezveřejněný, EU:T:2021:155);

—

Porušení zásad stanovených v rozsudku ze dne 8. března 2018, DOCERAM (C-395/16, EU:C:2018:172);

—

Porušení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—

Zkreslení patentové přihlášky EP 3 005 948 A2 a hromadné přihlášky (průmyslových) vzorů žalobkyně č. 1 431 829-0001-0010.